Co je nového v České republice

Velmi zásadní námitky proti sčítání lidu shrnuje Tomáš Pecina v této poznámce:

Nemám celkem vzato nic proti statistickému zkoumání mé osoby; kdyby stát přišel s anonymními dotazníky, které se budou sbírat hromadně např. do zapečetěné urny, zřejmě bych mu část požadovaných údajů poskytl.

Avšak:

1. Nejde jen o to, má-li stát o určité informace zájem, ale je-li tento zájem oprávněný a učinil-li stát dost pro to, aby získávaná data nemohla být zneužita. U některých položek (a náboženská víra mezi jednoznačně ně patří) jde o otázky, na něž, jak jsem hluboce přesvědčen, žádný demokratický stát světa nesmí svým občanům zákonem uložit povinnost odpovědět (v tom smyslu je zákon č. 158/1999 Sb. v rozporu s Listinou práv a svobod a tak budu formulovat v případě potřeby svou ústavní stížnost). Jiné otázky přípustné jsou, ale podmínkou je, že stát dostatečně zabezpečí data proti zneužití; to se však v tomto případě nestalo.

2. Režimy (a jejich statistikové) odcházejí, ale databáze osobních dat zůstávají. Střízlivým odhadem je pravděpodobnost, že za pět let bude v České republice vládnout - ať pravicový nebo levicový - represivní režim, asi 20-30 %. Může se tedy stát, že na základě osobních dat, která v roce 2001 poskytnu v dobré víře demokratické statistické instituci, mě v roce 2006 přijde zatknout nedemokratické politická policie totalitního státu.

3. Jak jsem napsal už ve včerejší poznámce (a jak to minimálně neoficiálně připouštějí i zaměstnanci ČSÚ), laičtí sčítací komisaři nedávají dostatečnou záruku nevyzrazení dat na úrovni místní komunity ani ochranu dat před zneužitím pro kriminální účely. Moje sousedky nemají ani nejmenší právo vědět, kolikrát jsem rozvedený, kolik mám dětí ani kolik vlastním osobních aut - a jak opakuji, nekvalitní procedura připravená pro sčítání statistickým úřadem přiměřenou bezpečnost těchto údajů nezaručuje.

a dodává:

Pevně věřím, že data, která sčítacímu komisaři poskytnu, budou v bezpečí přesně stejně jako podrobné účty z mobilních telefonů členů Rady ČT - jsou ostatně chráněna podle téhož paragrafu trestního zákona. Když se zítra probudím a zjistím, že vyšetřovatel obvinil Marka Vítka a jeho spolupracovníky z trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji a soudce zvažuje, zda na ně uvalí vyšetřovací vazbu (důvody pro předstižnou vazbu dány jsou), ujišťuji pana Halvu [tj. pracovníka ČSÚ, který označil TP za "póvl"], že svůj názor na sčítání lidu ještě jednou promyslím.

-----Original Message-----
From: ing. Jan Halva [mailto:HALVA@gw.czso.cz]
Sent: Friday, January 26, 2001 6:56 AM
To: jcu2@cableol.co.uk
Subject: Podekovani

Pane Čulíku,
děkuji vám, že jste nedodržel to, oč jsem vás požádal a zveřejnil můj text v BL. Nyní již vím zcela přesně, co si o vás mám myslet a to včetně titulků a zvýraznění. Úroveň Blesku jste již překonal, chybí již jen fota osob sedících na WC. Na neshledanou
Jan Halva
TENTO TEXT NENÍ URČEN KE ZVEŘEJNĚNÍ!!!!!!!!

Debata následující po projekci se zaměřila na posvátnou krávu České televize, jíž se díky jediné prosincové poznámce Jany Dědečkové stal rozpočet tohoto pořadu. Zejména šéfredaktor publicistiky Martin Mrnka hovořil o finančních otázkách mimořádně ostýchavě. Poznamenal jsem, že nevidím důvod, proč rozpočet tajit, když je Česká televize od včerejška stejně povinna poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jan Kraus reagoval, že výši jeho honoráře ale televize v žádném případě prozradit nesmí, a pokud se tak stane, obrátí se na Ústavní soud. Souhlasím, že podle jedné interpretace zákona o ochraně osobních údajů televize Krausův honorář prozradit nemusí, na druhou stranu ale nemůže tajit náklady na odměny za moderování - takže uvidíme. (TP) - Nechápu, proč by měl být Krausův honorář ve veřejnoprávní televizi utajován. Nechť můžeme všichni posoudit, zda za peníze televizních koncesionářů odvádí kvalitní práci. (JČ)

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Tomáš Pecina

Fax: 02-61218599

V Praze dne 25. ledna 2001

Re: Žádost o informace

Vážení,

dnešního dne vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž „veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky“. Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize.

Žádám proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o následující údaje týka­jící se hospodaření České televize:

1. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu O. K. - Občan Kraus? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu, konkrétně kolik činí náklady na odměny za moderování pořadu?

2. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Přesčas?

3. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Kinobox? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu?

4. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Katovna? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu, konkrétně kolik činí náklady na odměny za moderování pořadu?

5. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Sněží? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu, konkrétně kolik činí náklady na odměny za moderování pořadu?

6. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Naostro? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu, konkrétně kolik činí náklady na odměny za moderování pořadu?

7. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Paskvil?

8. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Na hraně? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu, konkrétně kolik činí náklady na odměny za moderování pořadu?

9. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Klekánice?

10. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Fakta? Jaká je nákla­do­vá struktura tohoto pořadu?

11. Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Černé ovce?

12. Jaká základní, popř. rámcová mzda přísluší zaměstnanci České televize na násle­du­jí­cích pozicích:
   a) generální ředitel
   b) ředitel pro strategický rozvoj
   c) programový ředitel
   d) ředitel výroby a techniky
   e) ředitel zpravodajství
   f) vedoucí oddělení P. R. & Promotion
   g) šéfredaktor zpravodajství
   h) šéfredaktor publicistiky
   i) zástupce šéfredaktora zpravodajství
   j) moderátor pořadu Události
   k) editor pořadu Události
   l) moderátor pořadu „21“
   m) editor pořadu „21“
   n) zahraniční zpravodaj
   o) redaktor regionálního zpravodajství

Budu Vám vděčen, když mi odpověď zašlete v elektronické podobě na e-mailovou adresu tomas@pecina.cz.

Děkuji,

s pozdravem

Tomáš Pecina

Miloslav Navrátil

Jde prostě o standardní mechanismy fungování demokratické společnosti. Politické subjekty, které k tomu dostaly od voličů mandát, se pokusily demokratickou cestou změnit jeden zákon.

Ústavní soud došel k názoru, že některá ustanovení nejsou v souladu s ústavou a zrušil je, v pořádku. Tak přeci má a musí stát fungovat, pokud se chce nazývat demokratickým.

Psát oslavné články na něco, co by mělo být naprosto normální mi připadá přinejmenším krátkozraké. Patrně zde existuje silná skupina publicistů, kteří se snaží čtenářům vsugerovat, že politika je cosi nečistého, s čím by slušný občan neměl mít nic společného. A politici jsou většinou mocichtiví přitroublí zloději (tedy především někteří), kteří na občana kašlou a potřebují ho jen, aby občas přišel k volbám.

Tito publicisté jsou ochotni stejnou událost označit jednou jako "politický handl" a podruhé jako "příkladnou dohodu". Zatímco prohřešky jedněch jsou donekonečna omílány, jiné jsou jakoby zapomenuty a poukázat na ně je nevhodné.

Podle mého názoru jde o tlaky některých novinářů, kterým nestačí být "hlídacími psy demokracie" (jak se sami rádi označují), ale sami chtějí politiku přímo ovlivňovat a tvořit.

Nadstandardní styky novinářů s politiky skrývají mnohá nebezpečí a pokušení. Při známému propojení médií, kdy "nezávislý" novinář pracuje současně pro soukromý tisk, veřejnoprávní televizi i rozhlas, občas zaskočí někde jako mluvčí, vzniká neprůhledný propletenec finančních a osobních vztahů. Pak se nemůžeme divit, že se dotyčný chová podle přísloví "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Snaha interpretovat současný politický život jako boj dobra se zlem je jen dalším důsledkem tohoto stavu.

Myslím, že je potřeba jasně říci: na politické scéně se snaží jednotlivé strany prosazovat svoji představu fungování společnosti. K tomu potřebují dostat mandát od voličů a pokud ho dostaly, je legitimní, že se pokoušejí tuto představu naplnit. Pokřik těch, kteří neuspěli je už jen nezbytným folklórem.

Jaroslav Štemberk

Vážený pane Čulíku,

Kdybychom se měli řídit tím, "zda se ten který sdělovací prostředek těší dostatečné důvěře, abychom mu mohli svěřit bez obav náš názor", pak bychom nemohli své názory svěřovat vůbec žádným médiím, ani Britským listům.

Mnohý zveřejněný názor (a to třeba i přednesený posluchačům přednášky, či dokonce pronesený v kruhu přátel) se může stát předmětem dezinterpretace.

Někdy úmyslně, většinou neúmyslně. Na druhou stranu i názoru dezinterpretovanému, je-li citován přesně, ten, "kdo je naladěn na stejnou vlnovou délku", může vrátit smysl původní.

Tiskové konference jsou od toho, aby se na nich na vznášely otázky a na ně se odpovídalo. To že dotázaný na otázku výjimečně neodpoví, by mělo mít příčinu v otázce a ne v tom, kdo se táže.

Myslím si, že i pro tiskové konference by měly platit obdobné zásady jako u  soudu, tedy na otázky je dotazovaný povinen odpovědět s výjimkou otázek:

a) kde je vázán tajemstvím

b) které nepřípustně zasahují do soukromí

c) sugestivních (předestírá se premisa, s jejíž pravdivostí se neztotožňuje)

d) kapciozních (smysl otázky je zastřený)

e) které se neváží k tématu

f) jsou zcela nesmyslně položené

(Rozdíl je jen v tom, že u soudu přípustnost otázky podle uvedených hledisek posuzuje soudce, kdežto na tiskové konferenci posouzení záleží na  účastnících samých.)

Vladimír Wagner

Na konci svého příspěvku o následcích munice s ochuzeným uranem píše Zdeněk Štefek: "Ve světle výše zmíněných okolností, které jsou jen malým úvodem do problematiky ochuzeného uranu a které mohu dále podepřít rozsáhlými výzkumnými materiály renomovaných světových institucí ..."

Je otázkou, proč neuvedl výsledky a citace těchto rozsáhlých výzkumných materiálů ve svém příspěvku a naopak cituje většinou lidi kteří jsou v lékařské, jaderné a chemické problematice laiky (Jan Valo, Scott Petterson, Martti Ahtisaar). Pokud má totiž svůj názor o vysoké nebezpečnosti munice s ochuzeným uranem podepřen seriozními studiemi a daty, je zvláštní, že je neuvedl a naopak uvedl data nepodložená, ba troufám si říci až absurdní.

Na začátek bych si dovolil malé upřesnění. Materiál tungsten uváděný v článku je česky wolfram. A teď bych se pokusil okomentovat jeden z uváděných dokladů, na kterém staví své závěry Zdeněk Štefek:

"Postupně vyšlo najevo, že 400.000 veteránů z Perského zálivu bylo potencionálně kontaminováno ochuzeným uranem. 67% dětí z 60.000 nejhůře postižených veteránů je podle laureláta Nobelovy ceny míru dr. Sildera těžce nemocných a mnozí trpí vývojovými vadami, jako jsou nevyvinuté čelisti, deformace čelních orgánů, obličeje a deformace končetin. Kalkulace založené na známých faktech o OU munici ukazují, že za 5 dní války, za 20 minut denodenního vystavování se ochuzenému uranu může voják absorbovat značné množství uranu, aby překročila jaderný limit uranové toxicity.

Nespočetně veteránů trpí za své působení v Iráku od roku 1991 tzv. ´Symptomem války v zálivu´, projevující se např. bolestmi svalů a kloubů, špatným imunitním systémem, neurologickými poruchami, ztrátou paměti, chemickou senzitivitou a dalšími symptomy."

Nejsem lékař ani chemik, ale řada indicií ukazuje, že uváděné nemůže být realné, i když jsou dané údaje "zaštítěny" Nobelovou cenou míru. Bylo by asi lépe uvést organizaci, která obdržela Nobelovu cenu a jíž je dr. Silder členem, než jeho jako lauerata. Samostatně ji totiž neobdržel, viz.např. http://Nobelprizes.com/nobel/nobel.html.

V citovaném se uvádí, že potenciálně kontaminovaných vojáků je 400 000 a nejhůře postižených je 60 000. Není sice specifikováno, co znamená nejhůře postižení.

Ovšem obecně se termínem postižený míní někdo, kdo má zjevné následky, a předcházející slovo nejhůře ukazuje na to, že ty následky jsou velmi vážné. To se snaží navodit i daný výrok.

Z uváděného počtu je jasné, že jen zlomek těchto vojáků byl ve vozidlech zasažených vlastní palbou. Tedy postižení jsou obyčejní vojáci, kteří se mohli dostat do styku s ochuzeným uranem buď při obsluze zbraní nebo průchodem územím po bombardování, a to po poměrně velmi krátkou dobu.

Což sděluje i dr Silder (5 dní války).

Většinou šlo o mladé muže. Žen bylo minimálně a předpokládám, že výskyt těhotné ženy byl, jestli nastal, byl opravdu vyjimkou. I přesto by se, jak tvrdí dr. Sildera, mělo narodit těmto vojákům velké množství těžce postižených dětí.

Vzhledem k věkové struktuře armády se dá předpokládat, že počet dětí narozených v následujících letech (již sedm let od války) byl spíše blíže k tisícům než stovkám. Dr. Sider říká, že 67 % (tedy více než polovina) jsou těžce nemocné a mnohé z nich trpí (podle vyjmenování velmi těžkými) vývojovými vadami.

Tedy stovky až tisíce dětí s deformacemi obličeje, končetin a dalších orgánů. USA stejně jako ostatní vyspělé státy mají poměrně slušnou zdravotní evidenci. Takovou statistiku by nešlo nereflektovat.

Dovolím si připomenout, že celkový počet onemocnění (nemoc už propukla) dávaných do souvislosti s nemocí šílených krav je "pouze" okolo stovky.

Pokračování výroku je, že nespočet veteránů trpí vážnými potížemi, v každém případě asi těžko slučitenými se službou v armádě. Americká armáda má profesionální základ. Kdyby byla taková její část (myslím, že do akce v zálivu byli spíše zařazení zkušenější vojáci a elitní jednotky) postižena tak drasticky, jak je popisováno, tak se to asi docela dramaticky projeví na její bojeschopnosti. Velký počet odborníků by poměrně rychle, ať už díky vlastní nemoci či postižení svého dítěte musel odejít.

Osobně si myslím, že daný výrok dr. Sidera se neopírá o žádné konkrétní údaje a studie. Je nejspíš nepodloženým výrokem, bohužel. Zdeňkem Štefkem je podán jako věrohodná fakta. Pokud se mýlím a existují seriozní studie, které by uvedená čísla potvrzovaly, prosím o jejich uvedení.

Co jsem prohlížel zdravotní studie a třeba právě veteránů z tanků zasažených vlastní palbou, tak na žádná taková čísla neukazují. K příslušným studiím se lze dostat třeba přes server NATO www.nato.int přes odkaz na ochuzený uran. NATO je sice v problematice zainteresovaná organizace, ale v příslušných odkazech jsou pak adresy i na studie WHO a jinych organizaci nespojených s NATO.

Netroufám si posuzovat bezpečnost či nebezpečnost munice bez konkrétních lékařských údajů a statistik. Daným podrobnějším rozborem jsem chtěl jen ukázat na to, jak nekorektní a jasně si protiviřečící údaje se používají. Navíc s dovětkem, že spolehlivé a rozsáhlé údaje má autor v rukávu. Podobná metoda se bohužel vyskytuje poměrně často.

Alexander Růzha

Zdravím Britské listy,

nevěřícně pozoruji, jak se všude kolem pomalu ale jistě roztáčí kola paranoidní hysterie nad blížícím se sčítáním lidu, dosud jsem si ovšem říkal, že to lze přisoudit tradiční neinformovanosti občana mediána a nevěnoval jsem tomu pozornost. Když ovšem i tak kvalitní médium, jakým BL dozajista jsou, začíná šířit paniku, nemůže mne to ponechat pasivním. Abych dlouze nezdržoval, vyjádřím se ke konkrétnímu článku Tomáše Peciny, kde mj. píše:

1. Demokratický stát slouží občanovi, nikoli naopak. Nikdo proto nesmí být zatěžován jinými povinnostmi, než které jsou nezbytné pro fungování státu. Informace o tom, jestli si doma ohřívám vodu elektřinou nebo plynem, je intimní záležitostí mezi mnou a mým bojlerem, a úředníci statistického úřadu nemají sebemenší právo chtít takovou věc vědět. A v dotazníku jsou ještě neomalenější otázky, např. zda vlastním mobilní telefon nebo jaké je moje náboženské přesvědčení!

Takže, otázky o nichž se TP domnívá, že je snad stát získává protože je z nich štěstím bez sebe, slouží k sociologickému, vzdělanostnímu a hlavně národohospodářskému studiu obyvatelstva, ke sledování dlouhodobých trendů, vyhodnocování veřejných politik atd. Jestli je pro TP jeho vařič intimní záležitost, to mu nikdo nebere, pro veřejné instituce to je ovšem signál o poměru využití elektrické energie a plynu, což může ovlivnit rozhodování o budování/útlumu energokapacit, zásob plynu, objemech přenosových soustav, zdanění, regulace. Konkrétně například vlastnictví mobilního telefonu či počítače je opět signálem o vybavenosti domácností, budujících celkový obraz země, popisující současnou a předznamenávající budoucí strukturu spotřeby, nároků na veřejné financování souvisejících státků a služeb atd. Náboženství se sleduje například právě pro určení stupně nutnosti financovat církve státem, volby struktury vyučovaných předmětů aj., není snad víra, za kterou by se musel člověk stydět.

2. Formulace a skladba otázek vytváří podezření, že informace jsou vyžadovány "under false pretenses", pod falešnou záminkou. K čemu proboha potřebuje statistik informaci o bydlišti matky v době mého narození nebo o přesném datu mého sňatku!? Vzniká dojem, že spíš než o statistiku jde o vytvoření další databáze osobních údajů, kde si finanční úřad, popř. policie podle rodného čísla (ano, i to statistický úřad požaduje!) bude moci dohledat údaje, které nejsou nikde jinde k dispozici. Že jde o data pro statistické účely, prostě nevěřím.

Informace o bydlišti rodičů slouží ke sledování demografických veličin, migrace obyvatelstva, datum sňatku ke sledování průměrné délku prvního/druhého atd. manželství. Statistika není mým hlavním oborem studia, nicméně doslova komická je představa, že statistický úřad je protkán natěšenými kriminálníky, kteří nedočkavě čekají, až se dozví, že TP má doma intimní boiler - a hnedle se zlí statistici Ing.Novák, CSc. a Dr.Ing.Dvořák vydají mu ho brutálně ukradnout.

Jistě, je zcela správné chtít co nejlepší zabezpečení dat před únikem, ale podezřívat sčítací komisaře, že jde o převlečené agenty kriminálních band je úměrné představování si v ulici stojící stařenku jako příslušnici všudypřítomné mafie, která jen čeká, až TP vyjde z domu, aby mu mohli ukradnout ten jeho boiler. Vytipovat si, kde bydlí boháč není zase takový problém, aby kvůli němu musel zloděj infiltrovat statistický úřad, koneckonců často nejcennější věci obyvatel se povalují volně na ulici - auta. Sčítací komisaři byli jistě vybíráni s patřičnou snahou, kontrolou trestních rejstříků atd.

Pokud tedy chceme, aby stát, a veřejné instituce obecně, co nejlépe zabezpečovaly fungování a financování veřejných statků a služeb, prognózovaly makroekonomické ukazatele, demografickou strukturu atd., je dobré mu informace prostřednictvím ne až tak častého sčítání lidu sdělit, přitom požadovat co nejlepší ochranu svěřených dat, to je bez diskuse. Jestli mne bude chtít někdo okrást, nebude to dělat tak složitě přes statistiky, a jestli má někdo vědět, že ohřívám vodu plynem, mám počítač, mobila a jsem svobodný ateista, ať si to užije, já ke svým věcem intimní vztah nemám.

Jinak chci ovšem ocenit práci Tomáše Peciny pro BL,

s pozdravem

Alexandr Růzha

Reakce Tomáše Peciny:

K Vašim námitkám bych chtěl konkrétně uvést:

1. Nejde jen o to, má-li stát o určité informace zájem, ale je-li tento zájem oprávněný a učinil-li stát dost pro to, aby získávaná data nemohla být zneužita. U některých položek (a náboženská víra mezi jednoznačně ně patří) jde o otázky, na něž, jak jsem hluboce přesvědčen, žádný demokratický stát světa nesmí svým občanům zákonem uložit povinnost odpovědět (v tom smyslu je zákon č. 158/1999 Sb. v rozporu s Listinou práv a svobod a tak budu formulovat v případě potřeby svou ústavní stížnost). Jiné otázky přípustné jsou, ale podmínkou je, že stát dostatečné zabezpečí data proti zneužití; to se však v tomto případě nestalo.

2. Režimy (a jejich statistikové) odcházejí, ale databáze osobních dat zůstávají. Střízlivým odhadem je pravděpodobnost, že za pět let bude v České republice vládnout - ať pravicový nebo levicový - represivní režim, asi 20-30 %. Může se tedy stát, že na základě osobních dat, která v roce 2001 poskytnu v dobré víře demokratické statistické instituci, mě v roce 2006 přijde zatknout nedemokratické politická policie totalitního státu.

3. Jak jsem napsal už ve včerejší poznámce (a jak to minimálně neoficiálně připouštějí i zaměstnanci ČSÚ), laičtí sčítací komisaři nedávají dostatečnou záruku nevyzrazení dat na úrovni místní komunity ani ochranu dat před zneužitím pro kriminální účely. Moje sousedky nemají ani nejmenší právo vědět, kolikrát jsem rozvedený, kolik mám dětí ani kolik vlastním osobních aut - a jak opakuji, nekvalitní procedura připravená pro sčítání statistickým úřadem přiměřenou bezpečnost těchto údajů nezaručuje.

Musím proto s politováním konstatovat, že žádné Vaše argumenty mě v rozhodnutí nezúčastnit se sčítání nezviklaly.

S pozdravem,

T.P.

navazuji na Váš příspěvek "Proč se nezúčastním sčítání lidu" v dnešních Britských listech. Jsem jedním z "úředníků" Českého statistického úřadu. Podotýkám, že nemám nic společného s přípravou sčítání lidu, jsem ho ovšem svědkem. Nemohu se ubránit dojmu, že v diskusích o letošním SLBD se vyskytují krutá nedorozumění, jimž se nevyhnul ani Váš příspěvek. Plynou jistě i z nedostatečné informovanosti...

Kolem roku 2000, jako přelomového roku, probíhají sčítání lidu ve většině evropských zemí. Výjimkou jsou země, kde je obyvatelstvo dokonale evidováno v populačních registrech - jsou to menší západoevropské země a tentokrát poprvé i Německo. Hlavním cílem sčítání je poskytnout okamžikovou "fotografii" obyvatelstva Evropy na přelomu století a poskytnout podklady pro porovnání struktury obyvatel a aspoň částečně i způsobu jejich života v daném okamžiku. Příprava sčítání v každé zemi EU a v kandidátských zemích je ostře sledována orgány EU, jež - z hlediska kritiků našeho sčítání paradoxně - zpravidla vyžadují více dotěrných otázek, než jaké budou v našem sčítání. Obsah našeho sčítání je kompromisem mezi představami EU a tradičním obsahem minulých sčítání v Československu (poslední bylo v  roce 1991, tedy již po pádu totality a nikdo o něm tehdy nepochyboval).

Průběh sčítání, jeho úplnost, rozsah a včasnost výsledků patří mezi nepsaná kritéria vyspělosti zemí. Neočekává se, že by sčítání uspokojivě zvládly zaostalejší východoevropské země, nebylo však - až dosud - pochyb o úspěšnosti sčítání v České republice, kde sčítání úspěšně probíhají od roku 1869...

K Vašim pochybnostem: sčítání sice organizuje stát, jeho prvořadým smyslem však není poskytnout informace státu, naopak stát má prostřednictvím sčítání poskytnout informace veřejnosti včetně veřejnosti vědecké a mezinárodní. Proto i "úřednicí statistického úřadu" jsou pouze prostředníky. Skutečně nemají právo - ale ani zájem - vědět, jaký je vztah mezi Vámi a Vaším bojlerem, mají však mj. povinnost poskytnout informaci, jaký je současný stav vybavení domácností v ČR automobily, počítači, nebo jaká je úroveň bydlení lidí v České republice a zatím jinak než periodickým sčítáním to zjistit nemohou. Vybavenost domácností samozřejmě patří mezi kritéria životní úrovně pro mj. mezinárodní porovnávání. Zatěžoval bych Vás profesionálními detaily, kdyby vysvětlovat, proč to není možné z jiných zdrojů, ale věřte mi, zatím to možné opravdu není.

Informace o bydlišti matky v době mého narození nahražuje obvyklý údaj všech osobních dotazníků "místo narození". Ve sčítání totiž nejde o to, ve které spádové porodnici (jsou jen ve větších městech) jste se narodil - to je pak v matrice a ve všech dokladech, ale kam jste se s matkou z porodnice vrátil, to je vaše skutečná "rodná víska", jejíž prostředí Vás formovalo. Z toho pak vycházejí i demografické a sociologické analýzy migrace, sociální mobility atd. Obdobně "datum vašeho sňatku" poskytuje pramen pro analýzu délky trvání manželství, z toho pro strudium plodnosti, rozvodovosti, atd. - což patří mezi ostře porovnávané mezinárodní ukazatele.

Tomu, že nejde o vytvoření databáze osobních dat, sice nemusíte věřit, já však vím, že je to i technicky vyloučeno a možná by Vás překvapilo, co všechno ČSÚ tentokrát dělá, aby údaje o jednotlivcích nepronikly nikam ven... Rodné číslo bylo na sčítací archy zařazeno po dlouhých diskusích, vítězným argumentem bylo, že pouze jeho prostřednictvím může program automaticky vyřadit duplicitní sčítací archy, které se bezpochyby vyskytnou. I tak osobně pokládám jeho zařazení za neuvážené.

Výběr sčítacích komisařů patří mezi citlivá místa. Jsou města, kde je zájemců o tuto práci nadbytek, naopak jsou obce, kde se nemůže najít ani jediný zájemce. Pokud lze vybírat - např., v Praze - přihlíží se k zaměstnání a vzdělání zájemců. Bezúhonnost je základní podmínkou všude. Vím, není to dokonalé - o bytové tipaře však půjde sotva. Komisaři se nebudou ptát, kde máte uloženy rodinné šperky, ani jaký je váš příjem. A máte-li auto nebo počítač, asi vědí i všichni vaši sousedi. Komisaři konečně - nebudou-li přímo pozváni - nesmějí do bytu vstoupit.

Nezúčastníte-li se sčítání, ubyde ve výsledcích v Praze - kde asi bydlíte - a v ČR jeden obyvatel a asi jeho rodina, nezískají se informace o vybavení jedné domácnosti. Pokutu Vám podle mého názoru asi nikdo vyměřovat nebude, to však není podstatné. Pokud by však se stejně jako Vy rozhodly statistíce nebo miliony dalších, výsledky sčítání by byly samozřejmě podstatně deformovány. Reputaci České republiky by to rozhodně neprospělo. A sám vím - jako demograf-analytik - jak vyhledávány a ctěny jsou výsledky předchozích sčítání, počínaje těmi rakouskouherskými. Bylo by škoda, kdybychom tradici, jež patří mezi uznávané civilizační atributy naší země, tentokrát porušili.

Srdečně zdraví

Anonymní pracovník ČSÚ

Reakce Tomáše Peciny:

Zdraví,

T.P.

Odpověď anonymního pracovníka ČSÚ:

možná, že kdybyste měl možnost se seznámit s postupem přípravy letošního sčítání včetně projednávání v parlamentu, s právníky, se znalci ústavy a s mezinárodními organizacemi, naše stanoviska by se přiblížila. Jejich rozdíl je asi v tom, co považujeme za "nepřijatelný a protiústavní zásah do soukromí". Do sčítacích dokumentů byly zařazeny po dlouhé přípravě jen otázky, které právníci a zákonodárci za "protiústavní" nepovažují. Naopak nebyly zařazeny otázky např. na zdravotní stav, na příjem rodiny nebo na rasu - v zahraničních sčítáních se vyskytují. Asi se ještě bude hodně diskutovat a je to dobře. Jen nemyslím, že by ČR za případný nezdar sčítání někdo i v budoucnu pochválil. A výsledky by nám jednou chyběly. Tím "nám" nemyslím "stát", personifikovaný osobami ministrů, poslanců, úředníků městských nebo finančních úřadů (jejich vztah ke sčítání je konečně většinou zcela lhostejný), ale "nás" jako národ v osobách našich potomků, kteří by se o společnosti v České republice na přelomu tisíciletí dověděli, že "sčítání lidu v roce 2001 se v ČR na rozdíl od jiných zemí nepovedlo".

Prosím ještě: pokud je to ještě možné, nezařazujte mou ranní odpověď do Britských listů. Adresoval jsem ji jen Vám osobně, ne Britským listům. Nic proti BL nemám, snažím se jen respektovat stanovisko vedení našeho úřadu, jež se v propagaci SLBD řídí plánovanou mediální kampaní a nepřeje si, aby pracovníci úřadu mimo tuto kampaň v médiích k SLBD vystupovali. (Nakonec jsme se rozhodli korespondenci ve veřejném zájmu anonymně zveřejnit, protože i druhá strana by měla mít právo vyjádření názoru-pozn. TP)

Věřím, že si ještě nejednou přátelsky podiskutujeme.

S pozdravem

Anonymní pracovník ČSÚ

ing. Jan Halva, ČSÚ

Jan Halva

František Roček

František Roček ve svém článku v BL z 24. ledna vysvětluje, proč jsou podle něj lidská práva politickou technologií a jaké důvody vedou naše spojence v NATO k tomu, aby ignorovali jejich porušování Tureckem. Dobrá. Pak se ovšem nemohu nezeptat, jaký pragmatický prospěch mohou mít nejen snad naši spojenci, ale samotná Česká republika z případné destabilizace Castrova režimu na Kubě, uvedl Karel Dolejší ve čtvrtek 25. ledna v BL.

Na to lze odpovědět: Pilipovu a Bubeníkovskou cestu, jejich zamřížování, diplomatické tahání Kubanců za kšandy, aby ty dva pustili, patří mezi běžné rituální tance, ze kterých má každá strana prospěch.

Nevím proč na Kubu Pipi a Bubu jeli. Do jaké míry to bylo nepovedené obchodní jednání spojené s nešťastným způsobem komunikace někde s někým, nebo přímá podpora disentu - to vědí oni. Každopádně bylo jejich biologické existence na Kubě využito. Jsou mediálně slavní, přimlouvají se za ně i poslanci z Unie, diplomaté a politici mají záminku pronést něco co bude citováno, Kubánci ve válce nervů zahrozí, aby zchladili žáhu dalším možných nositelům demokratického světla ve směru Kuba. Prospěch z toho má i opozice, protože se opět nepřímo zviditelní a poukáže na nedemokratičnost mocenské dílny starého Fidela.

Všichni "předemonstrují" své postoje, Pipi a Bubu budou nakonec puštění z řetězu zpět do světa demokratů, každý se bude cítit jako vítěz, spokojenost bude na všech stranách.

Režimy jako na Kubě, Severní Koreji, v Iránu a v některých afrických státech slouží jako zástupná cvičiště lidskosti a demokracie. Porušování lidských práv tam je objektivní, ale na rozdíl od Turecka, můžeme si na nich cvičit lidskost a solidaritu, kdežto na Turecku ne. To budiž i odpovědí na otázku: Jaký ”výhodný politický řetězec” nás spojuje s kubánskými disidenty? Je to nejjednodušší způsob jak splnit bobříka politické lidskosti…

Írán a Severní Korea jsou využity podobným způsobem i v otázce raketové budoucnosti pomocí oficiální recyklace strachu. I v případě dotažení jejich raketového programu do realizační fáze by několik málo raket nemohlo být reálnou silou. Technologicky evidentně na to oba státy nemají, aby představovaly skutečnou hrozbu. Jsou ale uváděny jako zástupná cvičiště - příklady států, proti kterým musí USA vytvořit kolem sebe protiraketový preservativ.

Ve skutečnosti se USA vojensky postupně stahují z Evropy a zaměřují se na budoucí pupek světa - Asii - a vytvářejí si raketové dovednosti pro vlastní budoucnost, protože dnes nelze odhadnout mocenské proměny světa. USA se snaží využít technologické převahy proti případným budoucím tlaků rodících se nebo vzpamatovávajících se mocností - uveďme příklad Ruska, Číny atp.

K tomu všemu jsou vhodné rituální tance. Mají smysl jen jsou-li viděny - dříve božstvem, dnes občanstvem.

Pipi a Bubu také patří mezi rituální tanečníky - ať dobrovolně, či souhrou okolností. Zkrátka někdo si povídá s disentem, někdo varuje před raketami. Obojí nese užitek.

Alexander Moroz

Obliba internetu neustale roste. Mnohym z nas slouzi k ziskavani uzitecnych informaci. To plati i o zahranici, ktere ma moznost prostrednictvim oficialnich webovych stranek ziskat informace o nasi republice. Jednou z takovych stranek je www.czech.cz - oficialni webova stranka MZV CR.

Na ni bych chtel upozornit zejmena na rubriku `Slavni Cesi 20. stoleti'. Ta by mela, jak jsem naivne ocekaval, predstavit zahranicnimu navstevnikovi nase nejlepsi predstavitele vedy, umeni, sportu a podnikani.

Kazdy ma sva osobni hlediska, koho by do takove rubriky vybral. Kdyby se jednalo o privatni stranku, nerikam nic.

Povazuji ale za naprosto zarazejici, ze na oficialnim seznamu MZV CR neni ani J. Heyrovsky, ani J. Seifert, nasi jedini nositele Nobelove ceny.

Jine narody by tam patrne zaradily i sve emigranty, jako v nasem pripade nositelku Nobelove ceny miru baronku Berthu Felicii Sophii von Suttner, rozenou Kinsky von Chinic, anebo manzele Coriovi, kteri ziskali Nobelovou cenu za medicinu a fyziologii v roce 1947.

Nenajdete tam ani A. Dvoraka (zemrel 1.5.1904), ktery, dle Encyclopaedia Britannica, byl ``prvnim ceskym skladatelem, ktery se dockal svetoveho uznani'', ani E. Destinovou.

Schazi tam O. Wichterle, vynalezce kontaktni cocky. Neni tam ani V. Caslavska, ani J. Zatopek, kteri se v hlasovani sportovnich novinaru celeho sveta o nejvetsi osobnost olympijskych her, organizovanem casopisem Newsweek pred OH 1996 v Atlante, umistnili v prvni desitce (ta vysla bez uvedeni poradi).

Na zarazeni mezi slavne Cechy 20. stoleti nestacilo ani ziskani Zlateho mice (fotbalista J. Masopust) ci Hartovy ceny (hokejiste D. Hasek a J. Jagr).

Nenajdete tam rovnez spisovatele K. Capka a J. Haska.

V seznamu, ktery zahrnuje osobnosti jako M. Forman, V. Havel, L. Janacek, F. Kafka, M. Kundera, T. G. Masaryk, A. Mucha, M. Navratilova a J. Sudek ale az donedavna figuroval nas byvaly premier V. Klaus ...

Uvedeny prehled je, az na uvedenou vyjimku, bez korekci alespon od kvetna 1998. Rozhodne ani stavajici vladu nelze obvinovat z prilisneho zajmu o aktualizaci teto webove stranky.

Ponechavam pritom stranou, ze vycet nasich slavnych osobnosti se omezuje pouze na 20. stoleti, z cehoz nezasvecenemu pozorovateli vyplyne, ze pred tim se proste nikdo z nas ve svete neproslavil.

Jestlize MZV CR nedokaze sestavit reprezentativni seznam nasich slavnych rodaku, dokaze vubec plnohodnotne hajit nase zajmy v zahranici? Mam o tom pochyby.

Vlastne by mne to ani nemelo prekvapovat. Bydlim totiz nejakou dobu v Nizozemsku, s kterym, na rozdil od jinych zemi EU, nase MZV nejak pozapomnelo uzavrit smlouvu o pravni pomoci.

Kdyz chci predlozit jakykoli oficialni dokument, treba rodny list, musim absolvovat strastiplnou cestu tzv. legalizace: sehnat razitka patricnych uradu az do urovne, kdy se MZV uvoli muj dokument orazitkovat samo, pak s tim dojit na Nizozemskou ambasadu v Praze, a tady v Nizozemsku si nechat dokument oficialnim prekladatelem prelozit.

Muzete si snadno spocist, ze to vse obnasi spostu casu a penez.

Rovnez v okamziku, kdy se stanete rezidentem v Nizozemsku, je vas cesky ridicak neplatny a musite ho delat znova, coz vas prijde na minimalne 15.000 Kc.

Neplati to ale napr. pro Svycary ani obcany Israele, Singapuru, anebo Tchaiwanu. Pro nasi zdejsi velvyslankyni maji, zda se, jeji literarni ambice a pokusy v Nizozemskych listech vyssi prioritu nez reseni uvedenych skutecnosti...

Dalsi zarazejici skutecnosti na  webovych strankach nasich vladnich instituci je, ze casto neumoznuji zanechat vzkazy, namety a podnety pro jednotlive predstavitele. Jakoby se baly prijit do styku s verejnosti i prostrednictvem internetu. Plati to jak pro vyse zminovanou webovou stranku, tak i prezidenta (www.hrad.cz) a v mensi mire pro vladu (www.vlada.cz) a senat (www.senat.cz).

Jaky to rozdil ve srovnani s webovymi strankami zahranicnich firem a organizaci, ktere o namety primo vybizeji. Muzete napr. napsat email primo americkemu prezidentovi, ne ale jiz nasemu.

Webova stranka MZV CR umoznuje pouze zapis do navstevni knihy, kde najdete i me dojmy z jeji prvni navstevy. Email na www.senat.cz je adresovan zase webmastrovi, ktery se stara spise o graficke reseni webove stranky.

Kdyz si ale date trochu namahy, muzete nalezt osobni stranky alespon nasich 16 senatoru s jejich emailovymi adresy.

Snad pripravovana stranka parlamentu (www.parlament.cz), ktera se pripravuje jiz od roku 1999 a stale jeste neni hotova, zanechani vzkazu, nametu a podnetu pro jednotlive predstavitele umozni.

Alexander Moroz