Co je nového v České republice

Na jedné straně je nám firmy Deltax Systems líto, neboť se do maléru dostala bez vlastního přičinění, na straně druhé však nelze slevit z požadavku, aby s daty ze sčítání, která jsou ve svém souhrnu naprosto unikátní (jde o nejcennější databázi osobních dat, která byla od roku 1991 vytvořena!), přicházely do styku pouze povolané osoby. Samozřejmě, že státní orgán nemusí být vždy spolehlivější, neřkuli dokonce efektivnější, než soukromá firma, avšak netransparentnost, s níž si jak ČSÚ, tak Deltax ve vztahu k veřejnosti počínají, rozhodně nesvědčí o tom, že by to byla promyšlená a odpovědná volba. Český statistický úřad i Deltax by měly ve vlastním zájmu vysvětlit, jak bude zpracování formulářů probíhat a jak je zajištěno, aby se vytvořená databáze nedostala do nepovolaných rukou (přičemž nepovolanýma rukama jsou v tomto případě i ruce samotných pracovníků Deltaxu). (TP)

"Neboť tyto informace jakožto telekomunikační tajemství požívají ochrany podle § 84, odst. 3, písm. c), zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a v odst. 2 téhož paragrafu je stanovena povinnost mlčenlivosti pro každého, kdo se je dozví, vzniká podezření, že popsaným skutkem byl spáchán trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178, odst. 2, trestního zákona, přičemž v úvahu přichází zpřísněná trestní sazba podle odst. 3, písm. b), tohoto paragrafu, jelikož předmětný skutek byl spáchán televizním vysíláním."

Viz o tom v BL zde. (JČ)

Kdo se zajímá o podstatu nynější krize, nechť se podívá na rozhovory Britských listů s Ivanem Kytkou a Janou Bobošíkovou o České televizi z roku 1998. (Též v knize ...jak Češi jednají, Milenium Publishing, 2000, která se podrobně věnuje kořenům krize v  ČT, informace viz níže; v žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo.) - V tematickém archivu Britských listů naleznete za poslední cca tři roky pod heslem "sdělovací prostředky, Česká televize" více než 800 článků a analýz o ČT. Ukazují, jak vznikl nynější problém.

V žebříčku nejprodávanějších titulů knihkupectví Kosmas se v posledních čtrnácti dnech tato kniha opět vrátila na první místo. Dovíte se v ní mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Děkuji,

s pozdravem

Tomáš Pecina

Jan Kyncl

Příjemné prostředí, snad proto, že sněhu je málo, seděli v sále kromě nás jen čtyři mladíci, odhadem tak kolem dvacítky; podle některých náznaků studenti vysoké školy. Pili pivo a bavili se o všem možném a to tak, že nešlo neslyšet.

Zaujali mě hned na začátku, kdy přišla na přetřes otázka "krást či nekrást?". Tři z nich prohlásili, že: "krást je normální a správné" a čtvrtý hájil názor, že "krást je normální, ale ne správné". Ten čtvrtý dále věřil, že lidstvo "zasadili" na Zemi mimozemšťané.

Aby bylo jasno: nechci nikomu brát jeho názory ani víru; mimozemšťané jsou celkem stejně logická varianta jako jiné světonázory, ovšem názor čtyř ze čtyř "krást je normální" a tří ze čtyř "krást je správné", to je na mě trochu moc.

Kradlo se vždycky: kdyby ne, tak proč přikázání "nepokradeš". Kradlo se za komunistů; "kdo nekrade, okrádá sebe a rodinu" se často říkalo a krádež se omlouvala i pokusem vydávat ji za odpor proti režimu. Ale s názorem, že "krást je správné a normální", jsem se nesetkal.

Zkouším si představit svět za pár let, až z oněch mladíků budou podnikatelé, učitelé, ředitelé firem a kdo ví, co ještě. Ta představa není nic moc.

Politika mě kdysi zajímala: když ničím, tak tím, že mě politici uráželi ("státními zaměstnanci zůstanou jenom ti neschopní" atd.). Dnes mám svoje kamarády, koníčky, zájmy, knížky, práci, která naštěstí zahrnuje předchozí? s tím a krajinou se identifikuji; s Českou republikou ne. Zákony přicházející z Parlamentu se podle mého se zdravým rozumem sloučit nedají, jedna strana je hrozná a druhá je strašná. A ostatní jsou ještě horší.

A tak jsem možná mimozemšťan já.

František Roček

Zpravodaj uváděl šmahem soukromé vlastníky, obecní byty i družstevníky. A měl samozřejmě pravdu. Jenže problém nájemného je jen vrcholem ledovce. Problémy začínají přímo na právní základně bytového fenoménu. V souvislosti s tím jsem si připomněl povídání s I. O. Hansenem, tajemníkem výboru bytových družstev Mezinárodního družstevního svazu, o bytech, jejich vlastnění a družstevním fenoménu.

Ivar O. Hansen koncem minulého roku, když jsem s nim hovořil, na téma družstevnictví, uvedl, že v rámci EU se musí český stát naučit respektovat také družstevní formu majetku a být v kontaktu s družstevními organizacemi. Neboť v  EU to je samozřejmostí, uvedl tento představitel Svazu norských bytových družstev NBDL a tajemník a pokladník výboru bytových družstev Mezinárodního družstevního svazu. Hansen strávil v Čechách nemálo času a zdejší situaci dobře zná. Již v polovině osmdesátých let se snažil mezinárodní svaz, jehož je Hansen představitelem, spolupracovat s bytovými družstvy v tehdejším Československu a Polsku. Jak Hansen vnímá, jako představitel mezinárodního družstevního svazu, situaci v České republice? Uvedl:

Po roce 1990 mezinárodní svaz okamžitě přešel z poznávacích kontaktů na vyšší pracovní úroveň. Při svých jednáních v Čechách jsem se snažil politikům vysvětlit, že družstva nejsou komunistickým přežitkem, ale jednou z běžných vlastnických forem - nejen v bytovém sektoru.

U vás má družstevnictví silnou tradici. V roce 1939, po okupaci Německem, Hitlerova administrativa zrušila bytová družstva, protože byla spravována na demokratickém principu, v roce 1945 byla opět obnovena, aby v roce 1948 byla zrušena jako buržoazní přežitek. Ale již v padesátých letech byla obnovena, protože jejich potřebnost se stala evidentní. Ovšem po roce 1989 různí političtí reformátoři chtěli vaše družstva zrušit jako relikt socialismu. S podobnými názory jsem se setkával i v Polsku. Když jsem tam byl po změně režimu a upozorňoval tamní činitele na důležitost bytových družstev, jeden polský novinář se mě zeptal, zda nejsem náhodou komunista, když se zastávám bytových družstev.

Družstva jsou součástí soukromého, nestátního sektoru a bytová družstva jsou součástí tržní konkurence v bytovém sektoru. Český parlament měl chuť privatizovat bytová družstva, ale již neměl chuť vytvořit podmínky, které by byly srovnatelné s podmínkami obecních bytů. V tom je podstatný rozdíl oproti EU. Bytová družstva jsou velmi silná ve Skandinávii, Německu, Francii, Itálii, Portugalsku, význam vzrůstá i ve Velké Británii. Paradoxně tam, kde by bytová družstva mohla řešit úspěšně problém nedostatku bytů - ve středovýchodní Evropě - jsou družstva považována za cosi zbytečného. Důkazem toho je i nedostatek finančně dostupných bytů.

Asi 15 procent. Norsko je příkladem družstevní výstavby bytů jako běžného nástroje bytové politiky. Sám bydlím v Oslo ve čtyřpokojovém družstevním bytě. Mnohé obce se snažily stavět tzv. obecní byty, ale moc se jim to nevedlo. Koncem války došlo ke konsensu mezi norskými stranami o tom, že každá rodina by měla mít právo vlastnit byt. Protože lidé měli špatné zkušenosti s nájemními byty, byla všeobecná ochota řešit situaci zakládáním bytových družstev.

S koncem války byla proto podpora zaměřena především na výstavbu rodinných domů a ve městech převládala bloková zástavba družstevních bytových domů. A to díky významné podpoře Státní banky pro bytovou výstavbu, která byla založena pro financování bytové výstavby, včetně družstevní.

Družstevní byty tvoří v Norsku 15 procent bytového fondu, přičemž ve městech počet družstevních bytů přesahuje 20 %.

V družstvech se realizuje přímá družstevní členská demokracie. V prvních poválečných letech se lidé dívali na bytová družstva jako na lepší alternativu při řešení bytové otázky. Dnes je pohled zúžen spíše již na byt jako vlastnictví. Družstevník je dnes považován za vlastníka bytu. Od poloviny osmdesátých let se trh s byty liberalizuje, lidé jsou bohatší a dnes zhruba osmdesát procent obyvatel si může dovolit koupit byt, jen dvacet procent je odkázáno na pomoc státu.

Bytová družstva v ČR by měla dostat stejné příležitosti jako jiné soukromé subjekty. Soukromá firma předává profit svým akcionářům, zatím co družstvo to, co vydělá, rozdělí zpět mezi své členy v rámci údržby a zkvalitňování bytového fondu.

I u nás v Norsku jsme museli za rovnoprávnost družstevního bydlení s ostatními formami bydlení bojovat. Např. v Norsku majitel soukromého domu může z daňového základu odečíst částku, kterou platil za úvěry. Družstva tuto možnost neměla, ale družstevníci si tuto pomoc vymohli také. To je i námět na přemýšlení pro vaše poslance. Než byl tento zákon prosazen, byla tendence privatizovat družstva, aby jako ryze soukromé objekty mohla využívat výhod, které měli soukromí majitelé. Dnes, když je družstevnictví na stejné úrovni se soukromými vlastníky, tyto tendence odezněly jako zbytečné. Všechny strany, až na extrémní pravici, uznávají v Norsku potřebnost a rozvoj bytových družstev. Doufejme, že k tomuto poznání dospějí co nejdříve i čeští politici.

Družstva jsou soukromoprávní firmy. Politici je přitom mnohdy hodnotí politicky jako nějaký relikt socialismu, ale v ekonomické oblasti je hodnotí jako subjekty soukromého práva, a stát mluví do toho jak se má v družstvech hospodařit. Stát mluví do pravidel nájemného, na druhé straně nepřispívá na nutné programy oprav, protože říká: jste soukromý subjekt, starejte se.

Družstva jsou v soukromém vlastnictví členů. Kdyby byla družstva pseudostátními organizacemi, za které je někteří čeští politikové mylně považují, odčerpávaly by miliardy ze státního rozpočtu, ale bytovým družstvům dnes stát nedá de facto ani korunu. Přitom účinná pomoc při opravách panelové zástavby by byla nutná. Ale můžete být optimisty: se vstupem ČR do EU by se měly vyřešit i vztahy mezi družstvy a státní legislativou.

V České republice máme půl miliardy pohledávek v Kč u členů a když členové neplatí, družstvo musí platit za jejich odebrané služby. To ubírá finanční prostředky na opravy a nahrazujeme sociální roli státu.

V moderní společnosti, když člověk nemá na zaplacení nájmu, pomáhá sociální systém. Bohužel, u nás se z nelogických nepochopitelných důvodů družstevníkům přispívá jen padesát procent částky, kterou stát přispívá na bydlení v obecním bytě.

Jak říká Hansen, přenáší stát sociální náklady státu na družstva. Ale to se musí řešit v širším legislativním kontextu.

Miloslav Navrátil

Hlavou, ale zřejmě i kasičkou vznikajícího uskupení, je bezesporu Jiří Lobkowicz, člověk, který se na politické scéně objevil u zrodu Unie svobody. Tehdy, pokud se dobře pamatuji, byl jejím prvním sponzorem a záhy se stal i místopředsedou této strany.

Proslul mnoha siláckými prohlášeními, to mu ostatně zůstalo dodnes - jeho vyhlášení, že chce se svou stranou, která ještě nebyla založena, získat v roce 2002 ve volbách 35% hlasů, jinak pojmenovat nelze.

Pan Lobkowicz nenechá na současných politicích nit suchou. Podle jeho názoru jsou všichni "neúspěšní a neschopní", "deset let tady byl nepořádek", "parlament se musí stát srdcem práva této země, nyní je srdcem korupce".

O sobě pan Lobkowicz podle Eura říká:"Já vyrábím víno. Nejprve ho musím vypěstovat, vyrobit, dát do lahví a teprve potom se ho mohu pokusit prodat. A buď si ho někdo koupí, nebo ne."

Lobkowiczovo víno mi zhořklo, když jsem zjistil, že tento pán byl v letech 1992 - 1997 členem dozorčí rady Investiční a poštovní banky (IPB), nějaký čas dokonce předsedou této dozorčí rady a přes dva roky jejím místopředsedou.

Tedy banky, jejíž jméno slýcháme v poslední době velmi často v souvislosti s tristním hospodařením a s požadavkem nového majitele, který chce za špatná aktiva banky od státu náhradu 180 miliard korun.

Petr Štěpánek

Zároveň jsme svědky dalšího z fatálních selhání intelektuálních elit. Kulturně mediální fronta (! - což je Svěrákův termín) se opět oddala populistickému nadbíhání davu a jako obvykle v rozhodujících okamžicích našich dějin se prvoplánově postavila na pochybnou stranu. Stejně jako v meziválečných letech, kdy hromadně podpořila KSČ. Stejně jako v roce 1938, kdy uštvala k smrti Karla Čapka. Stejně jako v roce 1948, kdy naši zemi vedla ke stalinským světlým zítřkům. Stejně jako v roce 1968, kdy spolu s reformními komunisty blouznila o socialismu s lidskou tváří. Stejně jako v roce 1977, kdy pokorně podepisovala Antichartu. Čest světlým výjimkám!

Demagogicky křičet o svobodě slova a zároveň porušovat veškerá možná pravidla, jakými se v demokratické společnosti svobodné slovo uděluje, to chce hodně velkou dávku pokrytectví. Janu Urbanovi, jenž se se svazáckou kohortou vzbouřenců za zády zničehonic zjevil uprostřed programu, chyběl snad už jen revoluční samopal přes hruď. A ani pan režisér Hřebejk (Vávra, Gedeon) prostě nemůže v osm večer přijít do televize a sdělovat divákům před filmem (byť vlastním) své politické názory. Pánové Urban i Hřebejk mohou svobodně psát články, poskytovat rozhovory, účastnit se televizních besed, nemohou se však pokoutně vlamovat na obrazovku. Jestliže jsou přesvědčeni, že takové právo mají, pak pro ně mám několik vcelku logických otázek: Kde se mají hlásit všichni další, kteří by v osm večer národu přes obrazovku také něco rádi pověděli? Kdo a jak bude sestavovat pořadník? Nebo je to privilegium jen pro vybrané a prověřené soudruhy v boji s tím jediným správným názorem?

Žádná skupina obyvatel nemůže a nesmí zneužívat televizi ke svolávání demonstrací na svoji podporu, natož přidělovat sama sobě prostor k agitkám a sebepropagandě ve sporu, jehož je sama účastníkem. Jestli si někdo myslí opak, nechť objasní, proč stejný prostor nedostali v minulosti třeba Duškovi železniční odboráři, Rathovi lékaři, Stehlíkovi poldováci, antiglobalisté, pejskaři a další a další zájmové skupiny obyvatel.

Demokracie není jenom hlasování. Demokracie je také respektování procedur. Často nudných, zdlouhavých a bolestných. Kdyby v nedávných vypjatých týdnech v Americe nerespektovali přesná pravidla hry, Bushovi a Gorovi stoupenci by se dnes mezi sebou nejspíše fackovali. A jak se ukázalo, nejenom členové Rady ČT, ale dokonce i soudci amerického Nejvyššího soudu mají své politické názory. Jenže v USA - narozdíl od nás - nepropadli politickému rasismu a stranické xenofobii. Televizní vzbouřenci pravidla nectí. Svůj názor a zájem povýšili nad zákony. To je neodpustitelné.

Česká televize je mrtvá a dříve či později bude třeba ji znovu ustavit. Efektivnější, průhlednější, opravdu nestrannou. Samozřejmě bez zdiskreditovaných vzbouřenců, kteří pohrdají zákony. Jako velmi smysluplné východisko a inspirativní cesta do budoucnosti se mi jeví pozoruhodná úvaha Tomáše Klvani o 1. české vysílací, kterou zveřejnila právě MF Dnes.

Autor je místopředseda Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání

(Psáno pro MF Dnes)

Jindřich Dvořák

Otevřený dopis ministru vnitra

S udivem a zdesenim sleduji velmi peclive situaci v CT a zejmena NESCHOPNOST vaseho resortu vynutit pruchod prava a zakonu. Chapu, ze je tato kausa velmi zpolitizovana a ze mnozi urednici maji obavy, aby se zasah policie neobratil proti nim, ale tato kausa neni politicka, i kdyz se o to mnozi politici stale snazi.

V CT dochazi dnes a denne k trestnym cinum ,kterym ale organy cinne v trestnim rizeni pravdepodobne z vyse uvedenych duvodu (obava o sve misto, politicke zajmy apod.) tise a necinne prihlizeji.

Durazne vas ,jako obcan teto zeme zadam,aby jste treba i silou , vyklidili budovu CT od lidi, kteri tam nemaji co delat, kteri tam nejsou zamestnani a tyto s jejich pripominkami odkazali na nezavisle soudy. Abyste zabranil nelegalnimu vysilani a zajistil v CT dodrzovani zakonu teto zeme.

Alibisticky pristup vaseho resortu pouze dal prohlubuje nejen tuto krizi a skody,ktere vznikaji danovym poplatnikum, ale ve sve podstate ohrozuje duveryhodnost mnoha obcanu v politiku vlady i ve schopnosti policie,jako celku.

O tom,jaky stin tato vase neschopnost vynutit pravo vrha na nasi republiku v ocich zemi EU ,ani nemluve.

Nepozaduji Vasi odpoved, ale ocekavam od vaseho resortu razne ukonceni nezakonnosti a pritrz otevrene anarchii. Nebo skutecne ziji v zemi, kde politicke a osobni zajmy maji pravo beztrestne porusovat nejzakladnejsi principy zakonne spolecnosti a beztrestne ovladat verejnou instituci ? Doufam, ze ne, i kdyz mam doposud mnoho duvodu o tom vazne pochybovat. Doufam, ze nejen mne presvedcite o tom, ze se mylim a ze slovo "vazeny" v osloveni vasi osoby je skutecne na miste. vazeny pane Culik minuly tyden jsem vam zaslal otevreny dopis ministrovi vnitra . Podobny dopis jsem zaslal rovnez na adresu policejniho presidenta . Dnes jsem obdrzel odpoved tiskove mluvci policejniho presidenta. Je skutecne zajimava. Posilam vam tuto odpoved spolecne s mym vyjadrenim, ktere jsem ji zaslal zpet. Preji vam hodne pracovnich uspechu. Vas verny ctenar Jindrich Dvorak

Odpovídá skupina pro styk s veřejností PPČR

Policie CR nemá právní duvod k vyklizení budovy CT a nikdy ho ani nemela.

Jestlize by se policisté o neco takového pokusili, bylo by to nejen v neprospech Policie CR, ale verím, ze i v neprospech celé ceské spolecnosti na mezinárodním fóru.

Obcané této zeme potrebují policii, která se pri své cinnosti striktne drzí zákonu a nepouzívá sílu na místech, kde mají být pouzívány jiné prostredky nápravy.

S pozdravem

mjr. Ivana Zelenáková, tisková mluvcí Policie CR

Dekuji za vasi odpoved. Pokud neni duvodem k zasahu policie a k vykazani neopravnenych osob z budovy verejne pravni instituce ilegalni vysilani a zcela otevreny anarchismus vcetne zneuzivani pracovnich prostredku a omezovani vykonu prav zakonneho vedeni, o nemalych ekonomickych skodach s tim spojenymi ani nemluve, pak mi to prosim nemejte za zle, ale zcela otevrene vyjadruji sve pochybnosti o vasem tvrzeni, ze se policie striktne drzi zakonu.

V neprospech cele ceske spolecnosti na mezinarodnim foru, jak pisete, bohuzel hovori prave tato neschopnost policie vynutit dodrzovani zakona v tomto konkretnim pripade, a to prave v zajmu toho, ze by to bylo podle vaseho vyjadreni v neprospech Policie CR - lepe receno nekterych vysoce postavenych cinovniku vaseho sboru.

Presto vam jeste jednou dekuji za vasi odpoved,i kdyz mne ponekud zklamala.

Jindra Vavruška

"Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil [izraelského krále] Davida proti nim: 'Jdi, sečti Izraele a Judu!' Král poručil Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: 'Objedi všechny izraelské kmeny od Danu až k Beer-šebě. Spočítejte lid, chci znát počet lidu.'

Jóab králi namítl: 'Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší lid jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?'"

Skutečné motivy krále Davida zpráva bohužel neprozrazuje. Následuje stručný popis jak to provedli. Když sčítání skončilo...

"Ale potom měl David výčitky svědomí, že dal lid sečíst.

David volal k Hospodinu: 'Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu; počínal jsem si jako velký pomatenec.'"

Ústy svého proroka dostal na vybranou: "Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor? Nuže tedy rozvaž, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?"

Král David nakonec zvolil mor. "I pomřelo z lidu od Danu až Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů." Ostatní zřejmě nepočítali.

Doufejme, že nic horšího než třídenní mor nás po tomto sčítání nepotká. Bojím se ale, že vydat neznámým lidem všanc podrobnosti o své rodině bude mnohem horší.

Ze zahraničních zdrojů. Poprvé uveřejněno několik set let př.n.l. Český překlad Ekumenická komise pro Starý zákon 1961-1984.

Kontakt: e-mail: mailto:fs8.brezna@centrum.cz

Telefon: 0605 128 408