Britské listy


úterý 6. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby O lidské odpovědnosti:
  • Mysleme sami: nikdy nepřijímejme nekriticky názor autorit (Eugen Haičman) Český politik:
  • Cyril Svoboda: Když se kácí les, lítají třísky (Ondřej Čapek) Právní stát:
  • Podivná účast Policie ČR při plzeňském zásahu proti soukromé firmě? (Sylvie Schindlerová, Bohuslav Vrba) Česká televize potlačila svědectví českých filmových režisérů:
  • Nesmí se v ČT vysílat nic kritického vůči Václavu Havlovi? (Robert Buchar)
  • Jak to bylo se sametovou revolucí - "problémová" výpověď Stanislava Miloty ve filmu Roberta Buchara
  • Režisér Jan Němec: "Klaus a Zeman jsou zločinci" - pasáž z filmu Roberta Buchara, která v ČT nevadila
  • Otevřený dopis České televizi (Robert Buchar, Chicago) Česká společnost:
  • Pár dojmů z březnové Prahy: Rudé ucho, soft porn v Rudolfinu a pocity nevýslovného štěstí v České televizi (Jan Čulík) Menšiny v české společnosti:
  • Znovu o dětech, odňatých vegetariánské babičce - další podrobnosti (Jan Šťastný)
  • Vědci se v minulosti často pletli - nevěřme nekriticky odborníkům (Jan Majsner)
  • Ješte jednou k vegetariánum (Jan Šimůnek)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213- 1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.


  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si Britské listy udržet, inzerujte na  jejich stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Vítězové vracejí dluhy. Roztomilou agitku propagující ministra kultury Dostála (který shodou okolností podpořil vzpouru v ČT) natočil tým Marka Vítka v pořadu Fakta. Do role "špatných chlapců" byli obsazeni členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (která shodou okolností vzpouru nepodpořila a dovolila si dokonce označil vzbouřenecké vysílání za nelegální). Hlavní provinění? Rada se rozhodla porušit, jak řekli autoři, "zvykové právo" a neprodloužit jedné moravské rozhlasové stanici licenci. Zkrátka skvost vyvážené a analytické veřejnoprávní publicistiky... (TP)

  • V Londýně se včera rozběhla první ze dvou arbitráží proti České republice v kauze TV Nova. Základním rozdílem proti nedávno skončenému řízení v Amsterdamu je, že se nebude rozhodovat podle českého, ale podle mezinárodního obchodního práva. Šance Ronalda Laudera na úplný úspěch je však třeba hodnotit střízlivě: české státní orgány, konkrétně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sice dopustily zřejmých a zásadních pochybení (přestože Rada věděla o probíhajícím sporu, dovolila Železnému zbavit se podílu v CET 21), avšak kalkulace ceny znehodnocené společnosti ČNTS na základě 5,8-procentního podílu se jeví poněkud nevěrohodnou (malé obchodní podíly se nezřídka prodávají za mnohem vyšší než proporcionální cenu). Za pravděpodobnější výsledek lze považovat buď mimosoudní vyrovnání spojené s náhradou "v naturáliích" (TV Prima nebo ČT2) anebo peněžité odškodnění, ale ve výši stanovené jinou metodou a zřejmě podstatně nižší. (TP)

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize". Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, kde byla ve čtvrtek úspěšná autogramiáda. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Pozoruhodně - záměrně? nevěcnou a diskreditační recenzi knihy "V hlavních zprávách: Televize" publikoval v časopise Týden Jiří Peňás. Nepřekvapuje nás to a považujeme to za poctu. Peňás se v minulosti mnohokrát proslavil svými ideologickými brýlemi, které mu brání vidět skutečnost: vzpomínáme (Jan Čulík to citoval v jedné anglicky psané akademické publikaci, vyšla v Kanadě) jak v první polovině devadesátých let Peňás doporučoval ve své "literární recenzi" pro svazky poezie bývalých komunistických básníků, které tehdy netiskl nikdo jiný než Daniel Strož, velmi kulturní a literární osud: "Hoďte je do ohně!! (Mladá fronta Dnes, 26. listopadu 1994, str. 19.) Je to neuvěřitelné, že po pálení knih nacisty mohl takto psát člověk, kterého v ČR snad dosud považují někteří neinformovaní lidé z nedostatku skutečných, civilizovaných, neúplatných odborníků za kulturního, literárního kritika. To jsou ti chlapci, kteří se domnívají, že jejich ideologický, primitivní pražský pohled je pupkem světa a vrcholem civilizace. Záporné ohodnocení od takovéhoto autora, který je mimochodem kmenovým autorem čtyřkoaličního Respektu, je pro nás oceněním, stejně jako např. rozhodnutí bojácného Milana Šmída (píše tak, aby se zavděčil konvenční pražské intelektuální obci a zejména establishmentu v České televizi) vytvořit ve prospěch televizních vzbouřenců virtuální mýtus, že se investigativní novináři Britských listů tím, že systematicky šlapali po celý rok 2000 na paty Radě České televize, komunikovali s jejími členy, publikovali s nimi rozhovory a vyžadovali od nich řádnou práci ve prospěch české demokracie, jaksi prý "zdiskreditovali". Šmída si ceníme za jeho relativně nezávislou práci, kterou vykonal ve věci televize Nova, jeho postoje vůči České televizi jsou však kontroverzní. Není nezaujatý pozorovatel a kličkuje. Ač dobře ví, že zpravodajství ČT je a bylo špatné, aby to nemusel říci, vyhýbal se jeho hodnocení; teď se, zdá se, přímo přidal na stranu osob, kteří si veřejnoprávní televizi ukradli. - Milan Šmíd stále vydává Louč, ale od doby, kdy v ní BL kritizuje, už nám na ni neposílá odkazy. Panoptikum. Za některé české "intelektuály" je nám docela trapně. Who cares. Nejsme řediteli zeměkoule. Ať si na svém pražském písečku dělají, jaké chtějí hlouposti, ono je to - zejména v mezinárodním kontextu - docela podružné.

  • Jiřímu Kofránkovi se podařilo zprovoznit stránku www.nejsmeovce.cz. Blahopřejeme! (TP)

  • Prosíme, aby ti, kdo přislíbili Britským listům finanční příspěvek, ho odeslali. Z přibližně 300 lidí, kteří to přislíbili, přispělo na činnost Britských listů přispělo zatím 117 čtenářů (což je méně, než jsme čekali), průměrný příspěvek je asi 1 600 korun (což je naopak víc). Je nyní zjevné, že pokud přispějí víceméně všichni, kdo příspěvek přislíbili, budou finance na investigativní práci BL zajištěny: pokud ne, budeme mít potíže. Přispívají téměř výhradně čtenáři z České republiky: to svědčí o tom, že Britské listy, stejně jako internet, přestaly definitivně být doménou zahraničních Čechů a staly se domácí periodickou publikací. Všem, kdo se nám snaží pomoci, děkujeme! (TP) Všem dárcům osobně poděkujeme a máme pro ně exkluzivní, domníváme se velmi užitečný dárek. Zašleme na vaši adresu. (JČ)

    Poznámka JČ: Potvrzujeme, že s nynějším počtem cca 300 sponzorů budeme vydávat Britské listy i nadále. I nynějších dosud shromážděných cca 200 000 Kč nám dává možnost vydávat BL po dobu cca nadcházejících šesti měsíců: této doby chceme využít a budeme se mezitím snažit získávat finance i z dalších zdrojů. Zdůrazňujeme, že finanční příspěvky potřebujeme na investigativní práci pražských reportérů BL. - Apelujeme tímto především na zahraniční čtenáře BL, kteří by snad mohli, ve veřejném zájmu, podpořit Britské listy finančně ve větších počtech, zejména proto, že je to pro ně daleko menší zátěž než pro domácí čtenáře v ČR. (Pošlete šek na pražskou adresu Občanského sdružení Britské listy, Slezská 56, Praha 2 - jinak to nejde, nesmíme založit konto v zahraničí a nechat dárce platit kredit kartou: porušili bychom totiž český devizový zákon.)

  • Požádali jsme ČSÚ o bezpečnostní zprávu ke sčítání lidu, k níž pánové Smejkal, Kodl a Janka vypracovali expertní posudky, i o posudky samotné. Pokud nám ČSÚ odpoví, že jde o tajné dokumenty, vzniká otázka, jak se s nimi mohli seznámit bezpečnostní experti; podle našich informací má Jindřich Kodl, poradce ministra Březiny, pozitivní lustraci a těžko by tedy prošel prověrkou Národního bezpečnostního úřadu. Na odpověď ČSÚ jsme proto neobyčejně zvědavi... (TP)

  • Vážení čtenáři, stále potřebujeme ještě další drobné sponzory BL. "Financuji si vlastního investigativního novináře, aby odhaloval skandály a šlendrián v České republice," - to si může dnes říct každý z oněch přibližně 286 čtenářů, kteří se rozhodli finančními příspěvky sponzorovat další vydávání Britských listů, upozornil mě na Glasgow University Pavel Trtík, na něhož to, jak se zdá, to udělalo značný dojem. Na nás také: Je to skutečně pozitivní krok k občanské samostatnosti. - Děkujeme. (JČ)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) i na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

    Naše poštovní adresa je:

    Občanské sdružení Britské listy
    Slezská 56
    120 00 Praha 2

    Stanovy Občanského sdružení Britské listy jsou zde, IČO: 26519887.

    Bohužel nemůžeme přijímat příspěvky z platebních karet. Zahraniční sponzory, kteří nechtějí utrácet za mezinárodní převod (wire transfer), proto prosíme, aby na adresu občanského sdružení poslali částku šekem nebo International Money Order. (Na registraci placení prostřednictvím internetu a úvěrových karet se pracuje.)

    DĚKUJEME.

    Občanské sdružení Britské listy přirozeně vydá zájemcům stvrzenku za platbu pro případné daňové účely (je však otázka, zda to finanční úřad uzná). Zájemci o stvrzenku nechť pošlou e-mail s poštovní adresou a číslem účtu. Jakmile platba přijde, stvrzenku jim pošleme. Díky.

    Stále potřebujeme 500 drobných sponzorů, zatím se jich přihlásilo 286

  • Stále hledáme drobné sponzory Britských listů. Ukazuje se, že je neudržitelné dále dělat investigativní práci BL naprosto bez financí. Největší naděje vkládáme do finanční podpory jednotlivých čtenářů, ochotných platit investigativní práci BL roční částkou 1000 - 1500 Kč (tj. 2,74 Kč - 4.10 Kč denně), nebo jakoukoliv částkou placenou v jakýchkoliv intervalech. Potřebujeme takovýchto drobných sponzorů cca 500, zatím se jich - do pondělí do večera - přihlásilo 286. Doufejme, že se přihlásí ještě další - zatím se proud nabídek dost zpomalil, ale i práce na základě podpory od 280 lidí zavazuje. Bude-li česká společnost schopna takto pluralitním způsobem financovat nezávislý list, bude si moci gratulovat. Prosíme, sdělujte nám i nadále, zda jste ochotni BL takto finančně podpořit.

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před dvěma týdny. (TP)

  • V pátek 9. 2. 2001 vyšla kniha Britských listů o vzbouření v České televizi. Kniha se jmenuje V hlavních zprávách: Televize. Fakta, která před vámi zatajili. Najdete v ní všechny důkazy "podvratné činnosti" Britských listů proti České televizi (viz článek člena managementu ČT Nikolaje Savického). Kniha je to výbor z textů publikovaných v  Britských listech.

  • Zajímavá až fascinující četba. Napsala nám Irena Válová, předsedkyně Syndikátu novinářů ČR:

    Vážený pane Pecino,

    zakoupila jsem pro sebe knihu V hlavních zprávách: Televize, kterou jste napsal spolu s panem Čulíkem. Pro mne jde o zajímavou až fascinující četbu. Na knihu jsem "narazila" náhodou, neboť jejímu vydání nepředcházela žádná propagace. Je to zatím jediná kniha o událostech v ČT, kterou mi stálo za to si koupit.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Minulou sobotu zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    O lidské odpovědnosti

    Mysleme sami: nikdy nepřijímejme nekriticky názor autorit

    Eugen Haičman

    Byl jsem teď nějaký čas mimo dosah veškerých medií, tedy i internetu, takže neznám všechna témata o kterých psaly Britské listy. Chtěl bych proto nabídnout čtenářům své vlastní téma. Je jím lidská odpovědnost. Zastávám totiž staromódní názor, že odpovědnost si každý z nás vždy nosí v sobě a nikdy se jí nemůže zbavit. Odpovědnost není možné na nikoho přenést, nelze jí zakrýt jakoukoliv vnější autoritou jako je zákon, příkaz nadřízeného, vojenský rozkaz nebo dějinná nutnost . V každé situaci jsme zodpovědni za následky svého jednání.

    Tento názor, který v každé době zůstává názorem minority je ve skutečnosti jeden z pilířů evropské kultury. Začíná to, jak taky jinak, už ve starém Řecku. Konkrétně u Sokrata. Celý Sokratův život je hluboká a promyšlená vzpoura proti vnější autoritě. Jedinec se podle Sokrata má rozhodovat sám ze svého nejvnitřnějšího já. Nemá být, řečeno v řeckém duchu, poslušen vůli vně stojících bohů, má naslouchat svému daimoniu, svému "božství", svému nejniternějšímu hlasu. Sokratův život končí, jak taky jinak, smrtí z vůle vnější autority tedy popravou.

    Konflikt mezi autoritou svědomí a autoritou struktur vytváří napětí, které je nutné pro samotnou existenci civilizace. Bez něj by ztratila dynamiku a tím se rozložila. To nejlepší, co v sobě nese tradice euroamerické civilizace, je motiv nepřevoditelnosti svědomí na jakoukoliv instituci nebo aparát.

    Michel Foucalt rozlišuje tři typy společností. Společnost svrchovanosti, společnost discipliny a společnost kontroly. Společností svrchovanosti rozumí společnost do počátků kapitalizmu tedy zhruba do začátku osmnáctého stoletít. Úkolem vládnoucí autority je zde především vybírat dávky, nikoliv produkovat a rozhodovat o smrti, nikoliv starat se o život.

    Ve společnosti discipliny se člověk mění v produkující jednotku. Celý svůj život prochází z jednoho uzavřeného prostředí do druhého. Rodina, škola, kasárna, továrna, eventuelně vězení a starobinec. Úkolem těchto prostředí je opracovat tělo, Foucalt se důsledně vyhýbá pojmům jako duše či duch, individua tak, aby bylo použitelné pro ten či onen konkrétní účel. Vládnoucí autorita dohlíží na celý tento proces. V této společnosti by Sokrates nebyl popraven, ale uvězněn jako delikvent se snahou jej "napravit".

    Společnost kontroly je fenomén, který se objevuje zhruba od konce II.světové války. Gilles Deleuze, Foucaltův žák říká: (celý text najdete na http://www.filosofie.cz/texty/jarda/deleuze.htm ) "Nacházíme se ve všeobecné krizi všech uzavřených prostředí - vězení, nemocnice, továrny, rodiny. Rodina je "vnitřek", je v krizi stejně jako všechny jiné vnitřky školní, profesní, atd. Odpovědní ministři nepřestávají oznamovat reformy, které se pokládají za nezbytné. Reformovat školu, reformovat průmysl, nemocnici, armádu, vězení, každý ale ví, že tyto instituce jsou v delší nebo kratší lhůtě odbyté. Jedná se pouze o to pečovat o jejich agónii a zaměstnat lidi do ustavení nových sil, které klepou na dveře. Jsou to společnosti kontroly, které nahrazují společnosti disciplinární."Kontrola" je jméno, které Burroughs navrhuje pro označení nové nestvůry a ve kterém Foucault rozpoznal naši blízkou budoucnost."

    Já se budu držet Foucaltova termínu kontrola, ale nejsem si tak zcela jist že vystihuje situaci v níž jsme se ocitli. Co však vím zcela jistě a suveréně dokáži popsat je proměna manipulace. V disciplinárních společnostech, byl člověk chápán jako stroj. Foucalt opět používá pojmu tělo a říká:"Poslušné je takové tělo, které může být podřízeno, které může být využito, které může být transformováno a zdokonaleno." Samozřemě, že pro přesně vymezenou funkci (dělník, voják, úředník). Kdo se z jakýchkoliv důvodů nenechal opracovat, stal se delikvent. To slovo delikvent je důležité. Jedná se totiž o kategorii. Delikvenci i delikventa je třeba ze všech stran zkoumat a hledat příčiny společensky závadného chování.

    Pozdně totalitní neboli reálně socialistické systémy byly vyvrcholením disciplinární společnosti. Chyběl jen malý kousek k dokonalosti, jak jí vykreslil Orwell. Společnost měla rysy nejobludnější disciplinární struktury, tedy vězení. S pádem komunizmu jsme se neocitli ve svobodné společnosti, jak nám bývá tvrzeno a jak si sami sobě chceme namlouvat, ale ve společnosti zotročené zásadně zcela jinak. Rafinovaně a latentně. Západní země vstupovaly a vstupují do společnosti kontroly plynule pozvolným vývojem. My jsme tam spadli tak říkajíc po hlavě. Chceme li pochopit příčiny dnešní krize v naší zemi, musíme se zbavit povrchního dělení typu u nás špatné, na Západě dobré. V současné době se u nás objevují problémy, které trápí většinu západních demokracií a proti kterým mají jen o málo více zbraní než my. Někdy mne rozesmává, hledáme li na náš každý neduh spásu u západních expertů. Právě experti jsou nejvíce zasaženi "chorobou" zvanou kontrola.

    Ale po pořádku. Píši, že dokáži popsat proměnu manipulace. Zdálo by se, že totalitní manipulace byla velmi průhledná a že jí už nikdo nebral vážně. To je pravda jen z části. Nikdo nebral vážně verbální rétoriku. Sama komunistická ideologie však poznamenala myšlení a vnímání světa každého z nás. Havel píše v Moci bezmocných: "Systém disponuje logicky strukturovanou, obecně srozumitelnou a ze své podstaty velice pružnou ideologií, která při své komplexnosti a uzavřenosti nabývá až povahy jakéhosi sekularizovaného náboženství." Tato ideologie je v nás uložena mnohem hlouběji, než si chceme či dokonce dokážeme uvědomit a přiznat Komunistická ideologie " znala" odpověď na každou otázku a tím nás odnaučila vnímat svět jako permanentní rozpor.

    S touto výbavou jsme se ocitli ve společnosti, která je v jistém smyslu už postkapitalistická a postdemokratická. Postkapitalistická proto, že stávající kapitalizmus už není zaměřen na výrobu, ale na výrobek a jeho prodej. Sama výroba je vytlačována do zemí třetího světa. Deleuze říká: "Oddělení prodeje se stalo středem anebo "duší" podniku. Říkají nám, že podniky mají duši to je skutečně nejhrůzostrašnější zpráva světa." Nemohu nic, než s ním vyjádřit hluboký souhlas. Mluvím li o postdemokratické společnosti mám na mysli, že se již nejedná o demokracii občanskou, nýbrž klientskou. Stále více chápeme stát jako cosi, co slouží především k uspokojování našich nároků a potřeb. Podle toho také volíme.

    Zde je jeden z nosných prvků kontroly. Již nejsme především výrobní jednotky i když samozřejmě taky, neboť továrny ještě nezanikly, ale kupující, spotřebitelé či klienti. A jako takoví jsme evidováni, zkoumáni a kontrolováni, sociální kontrola je zakotvena v nových potřebách, které byly uměle vytvořeny. A samozřejmě také ovlivňováni a manipulováni na principu zpětné vazby. Reklama je účinnější forma kontroly než kterýkoliv Bretschneider, na základě odbytu inzerovaného výrobku lze snadno zjistit jestli jsme "uposlechli výzvy". Obávám se, že posloucháme až příliš snadno. Deleuze říká:

    "Marketing je nyní nástrojem společenské kontroly a vytváří nestoudný rod našich pánů… Člověk už není člověkem uzavřeným, ale člověkem zadluženým. Je pravda,že kapitalismus střežil jako konstantu krajní bídu tří čtvrtin lidstva, příliš chudých k zadlužení a příliš početných na uzavření: kontrola nebude muset čelit pouze stírání hranic, ale také explozi ghett a nouzových kolonií." I toto se nás přímo dotýká.

    Nejhorší na celé věci je, že je to past, do které mnozí z nás lezou zcela dobrovolně. V kontaktních rozhlasových pořadech každou chvíli někdo hlásí "stav své mysli" pro všudypřítomného planetárního kontrolora. Mám před očima tragikomický příběh jedné své kamarádky, která se mi jednou přišla svěřit s problémem. Sdělila mi, že jela na zájezd na základě pozvánky, kterou nalezla ve své schránce. Ze zájezdu v hodnotě 120 Kč si přivezla soupravu nádobí v hodnotě třicet tisíc korun, které teď musí splácet. Sama rozvedená matka dvou dětí. Ptal jsem se, proč to kupovala, když si to nemůže dovolit. Měla by prý špatný pocit, kdyby odmítla jejich naléhání. Ta dívka není hloupá, pouze narazila na jí dosud neznámou strukturu a nedokázala adekvátně zareagovat.

    Jestliže knihy George Orwella v sobě obsahují varování před disciplinární totalitní společností, podobné varování pro dnešek jsem nalezl ve filmu Matrix. Pro ty, kdo ho neznají řeknu spíše pointu filmu, než děj. Hrdina filmu zjistí za dramatických okolností, že život, který žije není skutečný, nýbrž generovaný počítačem. Jeho opravdové tělo se nachází v nádobě se živným roztokem a virtuální realita je zavedena přímo do jeho mozku. Svět v němž žije se skládá ze tří druhů lidí. S těch "normálních" zblbnutých virtuální realitou. Z agentů, kteří znají kód a dohlížejí na fungování matrixu tedy virtuální reality a kteří tuto mohou také ovlivňovat či změnit. Poslední druh lidí je malá menšina počítačových hackerů, jako je hlavní hrdina. Tito rozluštili kód a vidí. Nabídnu čtenářům jednu kacířskou tezi. Jsem přesvědčen, že intelektuál třetího tisíciletí musí být zároveň počítačový expert.

    Podle Foucalta měl v disciplinární společnosti každý dvoupólové číslo. Na prvním pólu byla jeho osobní signatura, na druhém matriční číslo, které udává jeho pozici rámci masy. Ve společnosti kontroly má každý šifru, kód který umožňuje či neumožňuje přístup. Patří li k disciplinární společnosti nezbytně vězení, pak ve společnosti kontroly jí nahradí elektronický obojek, velký hit současných reformátorů vězeňství. Jenže takový obojek nosíme téměř všichni už dnes. Jmenuje se mobilní telefon. Díky němu jsme vystopovatelní s přesností na metry, je možné poslouchat naše telefoní hovory a dokonce lze použít jako odposlech v místnosti. To vše na dálku, aniž by se našeho telefonu někdo dotkl. Mýtus o bezpečnosti GSM systému už dávno padl.

    Jestliže v dřívějších společnostech spočívalo vládnutí na vládcích dnes jsou národní vlády tím příslovečným třetím vzadu. Ale kdo tedy vládne? Obávám se, že nikdo. Moc mají ti, kteří mají kapitál a především přístup ke speciálním informacím. Ale ti sledují jen své zájmy především zisk a stěží je možné od nich čekat nějaký obecný pocit odpovědnosti. Možná že některý z politiků tento pocit má, ale nemá ve skutečnosti žádné skutečně mocenské prostředky. Někomu to zní asi nadneseně, ale položme si pár otázek. Kolik vlád a centrálních bank z kolika zemí prohrálo souboj s mezinárodními finančními spekulanty? Odpověď je všechny, včetně té naší. Anebo dokáže vláda vyspělé země zabránit, aby hacker nepoložil na dálku firmu, která se významně podílí na národním hospodářství oné země? Odpověď zní ne. Takové případy jsou zdokumentovány. Poslední otázka. Kdo má v této zemi větší moc, Miloš Zeman nebo Vladimír Železný? Odpověď ať si dá každý sám.

    Začal jsem své povídání u Sokrata. Jak by asi dopadl v dnešní společnosti? Pokud by se jej nepodařilo integrovat do struktur, což je nejsilnější zbraň dnešního zla, ocitl by se na černé listině šílenců, extrémistů a teroristů. Integrovat do struktur lze ale cokoliv na čem jde dosáhnout nějakého zisku.

    Nepsaným zákonem řecké polis byla obrana proti jakékoliv suverenitě jedince. Sokratés se pouští do heroického zápasu. Celý případ má politické pozadí. Sokratés se nepřidává k žádné ze znesvářených stran a místo toho raději volí smrt. Nikoliv proto, že chce být poslušen zákonům obce, jak to dezinterpretuje Platon, ale proto že chce svou smrtí tyto zákony zpochybnit. Platí toto ještě dnes? Dá se po zkušenosti Osvětimi a gulagů něčeho dosáhnout vlastní obětí?

    Sokratův příběh by asi skončil zfilmován, integrován do struktur a zařazen do kategorie zábava.Velké heroické oběti u patří asi jen k muslimským a jiným fundamentalistům. I oni ale patří k naší civilizaci. Patří k jejímu Stínu, ve smyslu psychologie C. G. Junga, do světa ghet a nouzových kolonií.

    Na stránkách Britských listů se nedávno probírala dvě "velká" témata. První byly demonstrace u příležitosti zasedání MMF, druhé televizní krize. Obě mají cosi společného. V obou případech šlo o vystoupení proti iracionálnímu, ve skutečnosti neexistujícímu nepříteli. Protesty proti globalizaci se podobají protestům proti zemětřesení v Mexiku, jak je před časem navrhoval Jaroslav Hašek v programu Strany mírného pokroku v mezích zákona. Přesto není nutné ihned pochybovat o upřímnosti těch lidí. Není jim lhostejný osud této planety. Přesto je výsledek jejich jednání kontraproduktivní a monstrózně obludný.

    Veškeré protestní a nátlakové skupiny v historii zatím vžy bojovali proti disciplinám a uzavřeným prostředím. Zde také podobné metody boje fungovaly. Nyní ale stojíme vůči zcela novému nepříteli. Deleuze píše: "Není důvod obávat se nebo doufat, je třeba hledat nové zbraně."

    V televizní krizi nešlo o žádný boj za svobodu slova. Nejpozoruhodnější na něm byla zaslepenost všech zúčastněných stran. Z dálky to celé připadalo jako reklamní souboj dvou firem. Zvítězí ta s lepším marketingem. Ukázalo se, že lepší jej měli vzbouřenci. Ke každému marketingu patří nutně zaslepenost. Je nutné se abstrahovat od všech hledisek, kromě toho jak nejlépe prodat své zboží. Ještě jednou a naposledy odcituji Gillese Deleuzeho: " Mnoho mladých lidí se podivně dožaduje toho, aby byli "motivováni", znovu volají po stážích a trvalé formaci. Je na nich, aby odhalili to, čemu je nutí sloužit, tak jako jejich starší sourozenci ne bez námahy odhalili finalitu disciplíny."

    Tento článek jsem začal psát v sobotu a dokončuji jej v pondělí odpoledne. V neděli jsem si trochu přispal a probudil se někdy po jedenácté. Ihned po probuzení jsem pustil rádio. Tam jsem se zaposlouchal do rozhovoru s kýmsi, jehož jméno jsem bohužel nezachytil. Vím jen jen, že mluvil na naše poměry nezvykle chytře Jeho slova měla hlavu a patu a byla o něčem. Utkvěly mi zejména dvě věty. První byla: "Nemějte nikdy přílišný respekt před autoritami. Nebojte se zpochybnit i to, co se zdá zcela jasné a nezměnitelné." A druhá zněla: "Nikdy neberte vážně lidi, kteří mnoho mluví." Nejsem si jist, jestli cituji úplně přesně, byl jsem ještě polospánku, ale vím, že smysl mi neutekl. Stalo se mi to, co Carl Gustav Jung nazývá synchronicita. Někdo za mne vyslovil věty, které patří na závěr mé úvahy.

    Nikdy neberme vážně autority různých expertů, kteří vidí svět jen úzkým prizmatem oboru, v němž jsou vzděláni. Nikdy neberme vážně mnohomluvnou řeč reklamy a marketingu, která nás přesvědčuje, že zrovna mi potřebujeme ke svému štěstí to a to zboží, tu a tu službu. Tady někde vidím zárodek odpovědnosti ve třetím tisíciletí.


    Cyril Svoboda: Když se kácí les, lítají třísky

    Ondřej Čapek

    Váženy pane Čulíku,

    v posledních BL je noticka o "nedělní Sedmičce [kde] pobavil Cyril Svoboda". Pan Svoboda bude asi opravdu VELICE zajímavý člověk. Ve starším rozhovoru, otištěném 5.2. v Respektu, je mj. dotazován na represivní postoj k otázce drog. Doporučuji ten článek přečíst celý, za ocitování stojí zejména poslední odstavec, který je odpovědí na námitku, že protidrogový zákon vede k zavírání lidi, co si vypěstovali 1, 2 kytky marihuany. "Křesťanský politik" Svoboda připustil, že "deset by se jich našlo" (v mezititulku) a odpovídá:

    Dobře. Řekneme ze jich může byt patnáct a řekneme, ze vyšetřovaných bylo 160. Přitom platí, za zhruba 60% populace vyzkouší drogu. Skutečnost ze případů kuřáků marihuany je tak málo, svědčí ve prospěch tohoto zákona, ne proti němu. Policie nechodí do každé diskotéky nevybírá každou školu. Nemohu zbořit systém, který se týká statisíců, když má 160 chyb. Pak bych nemohl zasáhnout proti dealerům. Pokud se vychýlí opačně tak je špatný a musí liberalizovat.

    Tento postoj je dle mého soudu něčím zcela ohavným. Aby bylo jasno: nemám nic proti křesťanství, koneckonců moderní individualismus může být chápán jako šťastná kombinace (spíše) katolické lásky k bližnímu, která klade důraz na "obědvání s celníky" a (spíše) protestantské sebekontroly i povinnosti ekonomické expanze (užití "zakopané hřivny"), kladoucí důraz na rozvíjení individuálních schopností každého jednotlivce.

    V rámci náboženských válek proti albigenským na jihu Francie bohužel křesťanství mimo jiné umožnilo, aby bylo podpáleno a srovnáno se zemí celé město, přestože tak byli zlikvidováni nejen kacíři, ale i několik konformních katolíků s odůvodněním, že si Bůh v nebi vybere.

    Je nesmírně frustrující a zlé, pokud údajně demokratický politik připustí, aby v rámci prospěšného (?) působení jakéhokoliv zákona byla systematicky veřejně obětována menšina, která má holt tu smůlu, že to jinak prostě nejde.

    Všem těm dobrým katolíkům, až zase budou přemýšlet koho volit, lze vzkázat: Bůh se rozhodl zachránit Sodomu a Gomoru kvůli deseti spravedlivým. Cyril Svoboda, z pražské tradičně katolické rodiny (tato definice je pod krátkým osmi řádkovým CV pod jeho fotografií, zřejmě plní podobnou roli jako obrat "je dělnického původu") toto porozumění postrádá.

    Věc má ještě jeden aspekt, možná z hlediska demokratického ideálu "jeden zákon všem stejný metr" podstatně horší.

    Marihuana se (v určitých) kruzích stala poměrně běžnou drogou, právě proto, že je relativně (ve srovnání s alkoholem a tabákem) neškodná: neroste po ní pupek jako po pivu a nenásleduje druhodenní kocovina. Lze samozřejmě donekonečna tvrdit, že používání různých psychoaktivních látek za účelem relaxace je špatné (stačí se třeba projít do lesa...) a kdyby Svoboda argumentoval tímto způsobem, tak je to názor se kterým nesouhlasím, ale není nemorální.

    Ve článku však přiznává, že skutečným zlem jsou dealeři tvrdých drog a toto zlo je tak velké, že je v pořádku, pokud se občas stane chyba. Mám nepříjemný pocit po té, co jsem se zhulil s řadou lidí z pražských tradičně katolických rodin, z pražských tradičně protestantských rodin, z pražských tradičně židovských rodin, z pražských tradičně podnikatelských rodin, i jiných tradičních rodin, že nakonec policisté budou zavírat jen ty lidi, co nejsou z tradičních rodin.

    Chtěl bys trávu, kmáne? Šup s tebou do temnice, mmě (z tradiční rodiny) se to však netýká. Neboť jak napsal jeden z porevolučních autorů (hádejte který):

    ...Dokud mohli vytřískali ze života, co se dalo. Teď si opatří exkluzivní popel na své slavné hlavy. Někdo to možná nafilmuje. Pak půjdou do televize a vystoupí ve vysoce intelektuálních pořadech na ČT 2, kde na své vypálí salvy z nejtěžších pravověrných zbraní. Protože odpůrci budou zmateni jejich brutálními sylogismy a paradoxními bonmoty, budou stále slavnější a slavnější. Všichni ti slavní konvertiti, kteří na všech nárožích a ve všech katolických synagogách vystavili své modlitební řemínky, aby bylo v pravdě jasné, jak jsou skvělí, kdyby to náhodou někdo nevěděl, ti si rozparcelují svět mezi sebou. Vždycky budou nejlepší, ať už otravují všechny gramotné svými články a esejemi, nebo moderují volbu miss, uvádí filmové festivaly, fetují, skládají undergrundové písně, plodí básničky, plodí nemanželské děti, vedou mládež, svedou mládež, zapíchají si s konvertitkami, vstupují do prvních druhých, třetích a jiných řádů, opovrhují svátostmi nebo si nacházejí slavné zpovědníky od svatého Salvátora, Havla, Vojtěcha a od týnského chrámu. Do anarchistů nechají střílet gumovými projektily, protože to tak dělal katolík Pinochet. A pořádek bude, to si pište, i když ti spravedliví nikdy v životě gumový projektil neviděli, jenom o něm přemítají ve svých gumových nepromokavých hlavách decentně posypaných popelem, protože tradice se má ctít. Slízli smetanu a teď mají pro nás poučení. Vždycky byli a vždycky budou (...) Sebranka, pakáž, stvůry, teplouši, svatoušci, disidenti, umělci, konzervativci, progresisti, pěvci chorálů, cizoložníci, mniši - prostě dobří katolíci. Jen dvě otázky závěrem:

    ...je to pravda a nebo není?

    ...opravdu potřebujeme politiky jako je Cyril Svoboda?


    Podivná účast Policie ČR při plzeňském zásahu proti soukromé firmě?

    Bezpráví, zkáza a násilí

    Policisté zabavili všechno, dokonce i věci čistě osobní!

    Ve středu 28. února se do plzeňské Brojovy ulice č. 16, do několikapatrové administrativní budovy v majetku Škodovky, která zde pronajímá kancelářské prostory mnoha soukromým firmám, dostavilo několik v civilu oblečených osob.

    Tyto osoby se prohlásily jako policisté, jmenovitě mjr. Hanák, kpt. Bůcha, kpt. Vacík a kpt. Šašek. Na dotaz, zda mají k prohlídce nějaký příkaz, odpověděli, že jej nepotřebují, protože jdou pouze jednat. Poté, co jim majitelka firmy odmítla dobrovolně vydat majetek svůj, své firmy i majetek svěřený smluvně, letmo ukázali papír, na němž jim nečitelný podpis "v zastoupení" dovoloval vykonat prohlídku ve firmě ARMANAK CZ.

    Tato firma je smluvním partnerem Stavebního bytového družstva mladých Plzeň (SBDM), pro něž vede účetnictví. Do Brojovy ulice se přestěhovala z dřívějšího sídla družstva na Rolnickém náměstí v Plzni, které ovládlo představenstvo vedené Vladimírem Cibulkou. Toto představenstvo, složené z lidí, kteří družstvu a družstevníkům v minulosti způsobili miliónové ztráty, odmítá již delší dobu vzít na vědomí své právoplatné odvolání nejvyšším orgánem družstva, Shromážděním delegátů, a následnou volbu představenstva nového.

    Vladimír Cibulka a někteří další členové "jeho" představenstva, byli ostatně zásahu přítomni. Nejdřív patrně jako "nezúčastněné osoby, později jako pilní stěhovací dělníci.

    Od počátku svého zásahu se tzv. policisté chovali arogantně a vystupovali z velmi siláckých pozic. Majitelka firmy se po několika hodinách "zásahu" zhroutila, mimo jiné utrpěla zranění hlavy a do dnešního dne je v léčení.

    Muži, vystupující jako policisté, si pak přivolali posily čítající několik desítek lidí a, přestože k tomu neměli žádné oprávnění (např. příkaz k zabavení věci), nechali do přistavených vozů nakládat veškerou agendu, kancelářský nábytek a další vybavení, včetně počítačů, kopírek, trezor i s penězi apod. Neštítili se ani toho, že naložili všechny osobní věci zaměstnanců firmy, např. kabelky a peněženky, svetry, osobní doklady, role toaletního papíru i semletou kávu v dózičce. Administrativu i nábytek nakládali bez jakékoliv inventarizace či evidence a především bez přítomnosti jakéhokoliv zástupce či zaměstnance firmy ARMANAK CZ. V díle zkázy pokračovali tak dlouho, dokud kolem sebe neměli jen holé stěny.

    Podle slov velícího důstojníka věci odváželi do policejního skladu, je však zdokumentováno, že auta se zabavenými předměty mířila na Rolnické náměstí, kde couvala přímo ke kotelně. Z toho je možné usuzovat, že vzalo za své v plamenech kotelny kupříkladu mnoho tisíc smluv o převodu bytů do osobního vlastnictví, správcovské smlouvy, i doklady o tom, kdo řádně platí poplatky spojené s užíváním bytu a kdo je neplatič.

    Další svědek uvádí, že hned zpočátku akce volal policejní pohotovostní číslo 158 a žádal o zásah pořádkových sil, ale ten byl odmítnut. Velice zvláštní je, jak dokumentují svědci, že akci dozorovala i plzeňská Městská policie.

    Následující den, tedy 1. března, se akce zopakovala, když v téže budově a v témže jejím patře byla stejným způsobem "vybílena" Advokátní kancelář JUDr. Miloslava Petrlíka, právního zástupce SBDM a kancelář daňového poradce. Vše opět bez přítomnosti jakéhokoliv zástupce firem a bez toho, že by majitelé firem byli o věci informováni. K dovršení všeho odtud údajní muži zákona odvlekli nejen veškerou agendu, ale také ředitele SBDM Ing. Vlastimila Šopejstala, který se zde zdržoval. Jmenovaného pak drželi v budově Krajské zprávy Policie ČR až do pozdních odpoledních hodin.

    Do dnešního dne neobdržela žádná ze zmiňovaných soukromých firem žádné vyrozumění, protokol o zabavení věci nebo vysvětlení, z jakého důvodu k zásahu došlo.

    ARMANAK CZ:

    Ing. Sylvie Schindlerová

    Mgr. Bohuslav Vrba


    Česká televize potlačila svědectví českých filmových režisérů

    Nesmí se v ČT říct na obrazovce nic proti Václavu Havlovi?

    Nový dokumentární film o pohnuté historii české kinematografie ve svědectví pamětníků od začátku sedmdesátých let dodnes diváci České televize neuvidí

    Robert Buchar dokončil svá studia na pražské FAMU v roce 1975 a než v roce 1980 emigroval do Spojených států, natočil patnáct filmů. Do roku 1989 pracoval jako kameraman pro CBS a od té doby vyučuje kinematografii na Columbia College v Chicagu. Zároveň pracuje jako kameraman při výrobě reklam a nezávislých filmů.

    V roce 2000 natočil Robert Buchar v České republice 144 minutový dokumentární film "Sametová kocovina", o historii české kinematografie od šedesátých let, ve velmi významných svědectvích čelných pracovníků českého filmu. Bucharův film působí jako cenný studijní materiál: přesně řečeno také to studijní materiál vlastně je. Kromě několika málo příležitostných záběrů z dnešní Prahy či půltuctu dokumentárních záběrů ilustrujících, o čem je řeč, je celých 144 minut tohoto dokumentárního filmu pietním a taktním sestřihem monologů českých filmových režisérů nejrůznějších směrů a generací: Věry Chytilovém Saši Gedeona, Jiřího Krejčíka, Antonína Máši, Jiřího Menzela, Jana Němce, Ivana Passera, Jana Svěráka, Karla Vachka, Drahomíry Vihanové a Zuzany Zemanové. Ve filmu také hovoří kameraman Stanislav Milota a produkční Jaroslav Bouček, který se podílel na kontroverzní privatizaci Barrandova. Recenzi Bucharovy "Sametové kocoviny" jsme publikovali v Britských listech 30. října 2000 zde.

    Robert Buchar mezitím jednal s Českou televizí o zařazení svého filmu do vysílání ČT. Jednání právě skončila neúspěšně: České televizi vadilo, že se ve filmu vyjadřuje kameraman Stanislav Milota kriticky o Václavu Havlovi. (Máme k dispozici i jiná svědectví, že se v České televizi v dokumentárních filmech občas uhlazují například interpretace historických událostí, aby na obrazovce českého diváka, navyklého konvenčnímu myšlení, neznepokojovala žádná nová či nezvyklá interpretace.)

    Víme z osobního styku se Stanislavem Milotou i z jeho jiných veřejných vystoupení (například na konferenci historiků k 10. výročí pádu komunismu), že se vyjadřuje velmi neformálně. Přesto je však jeho svědectví velmi cenným materiálem, stejně jako ostatní materiál v Bucharově filmu.

    Je možná charakteristické pro pražskou "diktaturu (druhořadých) elit", že Bucharův film si sice vyžádal pražský filmový archiv (takže bude k dispozici "odborníkům" pro studijní účely) - ale široká veřejnost s ním televizním vysíláním být seznámena nesmí. (Podobnost s distribucí výlučných informací vedoucím činitelům komunistické strany za komunistického režimu je jistě jen čistě náhodná.)

    Robert Buchar nám k celé záležitosti, která nakonec skončila ze strany České televize fiaskem, poslal stručnou dokumentaci. Zveřejňujeme v plné verzi monolog Stanislava Miloty, který pracovníkům ČT vadil . a nesměl se tedy dostat do vysílání, i výňatek ze stejně "ostrého", jestli ne dokonce ostřejšího monologu režiséra Jana Němce, zaměřeného proti Zemanovi a Klausovi, ten však činitelům ČT nevadil.

    Bucharův film je ve Spojených státech je nyní úspěšnou součástí videokolekce kinematografické instituce The Cinema Guild a jako takový je tam k dispozici na prodej i k zapůjčení.

    Dáváme slovo Robertu Bucharovi:

    Vazeny pane Culiku,

    V srpnu minuleho roku jsem poslal do Cech VHS kopie filmu vsem zucastnenym a nekolika svym pratelum. Zaroven jsem sve pratele v Praze pozadal, aby zjistili, jestli by CT mela o film zajem. V zari jsem dostal odpoved, ze CT2 ma zajem a ze pan Hubac me bude kontaktovat co nevidet.

    Do rijna se nikdo neozval. Angazovala se spolecnost Film a Sociologie, kteri mi pomohli zorganizovat promitani v MATU na 30. rijna. Na festivalu dokumentarnich filmu JIHLAVA 2000 jsem narazil na pi.Mullerovou , dramaturgyni CT2, ktera me hned upozornila, ze film se bude muset pro vysilani prestrihat. Druhy den se priznala, ze ho jeste nevidela. Mezitim pan Pittermnan zorganizoval schuzku na pondeli 30. rijna rano v CT. Pan sefdramaturg Hubac okamzite vyrukoval s tematem prestrihani filmu. Pan Pittermann zaprcoval v tomto smeru velmi positivne a nakonec jsme se rozesli s tim, ze film se vlastne ani kratit v podstate nemusi, a bude rozdelen do dvou nebo tri casti, ktere budou prolozeny besedou, ktere se take zucastnim. Pripadne minimalni upravy budou dohodnuty mezi mnou a blize neurcenym dramaturgem pozdeji. Vypracovat detaily dalsiho postupu byla poverena pi. Mullerova. Po meetingu jsem byl nasmerovan do kancelare pana producenta Lukse, ktery o nicem nebyl doposud informovan.

    Je zajimave ze stredem zajmu bylo interview se Stanislavem Milotou, specielne jeho pasaze, kde se zminuje o V.Havlovi, zatimco nikdo se nikdy nepozastavil nad pasazi, kde Jan Nemec mluvi o Klausovi a Zemanovi (viz priloha). Vysilani bylo predbezne dohodnuto na unor 2001.

    Po mem navratu do Chicaga nastalo dlouhe mlceni a co nasledovalo pozdeji vyplyva ze zaznamu nasi korespondence v priloze.

    Po promitani filmu v New Yorku v zari 2000, o film projevily zajem nasledujici spolecnosti: The SCinema Guild, Avatar Films, SND Films, Next Wave Films, and Still Bros. Pictures. Celosvetovou distribuci ziskal The Cinema Guild New York. Film mel premieru na festivalu JIHLAVA 2000 v Cechach a vyzadaly si ho festivaly CINEMAQUEST, Human Rights Film fstival, Santa Barbara Film Festival a spolecnost American Cinema Foundation.

    Film si take vyzadal Prazsky Filmovy Archiv.

    Tvrzeni mnohych ceskych "kritiku" "Kdo bude mit o takovyto film v cizine zajem?" se ukazalo pravym opakem.

    Otazkou je spise "Bude mit nekdo v Cechach o takovyto film zajem?"

    Ja osobne se prikladam k tvrzeni Franty Vlacila ktery rikal, ze film stoji za to delat, kdyz se bude libit alespon jednomu cloveku.

    Vzhledem k tomu ze jsem v Cechach narazil na mnoho lidi ktere film velice zaujal, tak to snad nebyl zas tak docela ztraceny cas.

    Film bude promitan na festivalu FINALE PLZEN koncem dubna. Srdecne zdravi

    Robert Buchar


    Jak to bylo se sametovou revolucí

    Ve filmu Roberta Buchara "Sametová kocovina" hovoří kameraman Stanislav Milota, který byl v roce 1990 po pár týdnů poradce prezidenta Havla. České televizi tato pasáž vadila.

    To vsechno vzniklo vlastne tak spontanne, jak to vznikalo. On se toho nikdo nechtel tak moc nejak chopit, a tak se toho chopila urcita skupina lidi. Je fakt taky, ze ten vyvoj kterej tady byl, tak my jsme byli jako predposledni. Po nas slo uz jenom Rumunsko. Davno predtim uz prasklo NDR, takze i kdyz se tady mohlo stat skoro vsechno mozny, tak se presto nestalo. I kdyz tady rukovali a tady v Pakulu tam sedelo, ja nevim kolik tisic tech milicionaru pripravenych, ze napochodujou do ty Prahy. No tak nenapochodovali . Tam v ty Laterne Magice, jelikoz toho Vaska znam velice dlouho, tak jsme se dali vsichni dohromady, urcita parta lidi. A delal jsem vlastne to, co vzdycky dela kameraman, protoze kameraman je vzdycky takovej ten clovek nekde vzadu a kdyz se jeste divalo pres film, tak nikdo vlastne nevedel co se natocilo, jenom ten svenkr. A ten svenkr kdyz sundal tu jeptisku, tak vsichni se na nej podivali jako co tam bylo-jestli tam nebyl mikrofon, koleje, lampy, jestli ten herec mrknul nebo co. Takze z tyhle ty profese jsem, nebo mam, takovou tu jako ze jsem schopen jako organizovat, rychle se rozhodnout a tak. Takze to jsem tam nejakym zpusobem vyuzival , pouzival , az do jisty miry, a pak kdyz tam vlastne nastala takova vec…

    Tam to delali jako disidenti dohromady. K tomu prichazeli urcity lidi, protoze treba Vasek rekl: Kdo bude delat ekonomiku? Ja jsem rikal: No ten Vales, vzdyt jsi s nim sedel. Tak zavolej ho. No tak jsme zavolali Valese a kdo teda? A von rek: No Komarek.. Komarek, no dobre a kdo tam je u nej? No ten Klaus je tam nejakej, ze jo. No tak tihle chodili a ten Klaus “Dobry den” a todle. Takze tam takhle prichazeli a tedka, jak se zaclo odchazet, prave proto jsem si myslel, jenze tezko, to jsou takovy ty kdyby, jak ten Vasek odesel na ten Hrad a ten odesel vlastne delat predsedu vlady, tak se to rozprchlo a to OF vlastne osamotnelo a tam zustali ty Klausata a tyhle lidi.

    A zacli cejtit, ze tohle to je preci jenom jaksi neslucitelny, teda oni s tim disidenstvim. Proto oni zacli zakladat novou stranu a zacli delat liberalni politiku. A oni nezapomente ze to byli…to nejsou podle me ekonomove. Ja si myslim ze to jsou bankovni urednici tohle vsecko, ktery vedeli o nakym tom a tohle, precetli si nakyho toho, ja nevim, atd., a zacli… a ti tam vladli nekde, porad strasny slohy, furt neco podepisovali, a tady vznikla jedna to, a slo to teda do vlady , pak dal , oni zalozili stranu, ten Vasek furt jako ze teda president.

    A oni prisli , protoze ty prvni jako nazory byli takovy jako ze by se melo udelat…treba ja jsem rikal: Od Gustava Husaka dolu vsem vzit vsecko co maj, dat jim 1,300 KC, 1+1. Nelikvidovat je, nestrilet, ale takhle. No to nejde , to je protizakonny. Jaky zakony? Vzdyt zadny nejsou. No protidemokraticky. Jaka dermokracie? Tak zejtra bude demokracie, dneska tohle. Ne to nejde.

    Tak se to neudelalo, ze jo. Tak z tam byly dohady s tim, jestli Husak ma mit jeste sofera a tohle, a Vacek to dojednaval a tedka takovyhle kravoviny a do toho tyhleti jako ze teda by se melo tohle, a hlidat to, no to ne, to jsou bolsevicky nazory.

    A prislo se liberalizmus to je vono, housle, jedem, to prej bude krasny, kazdej se starejte o sebe. No protoze vedeli ze ja kdyz jsem nahore ve vlade, tak tam at se postaraj, ja se ve vlade taky postaram.

    No rozjeli to ve velkym, prisli vlastne ti Kozeny a tihle chlapci, ktery zjistili, tam je dirka, tam je, no to potom jednou, atd.

    Takze kdyz tam byly nejaky tendence, mely by se delat nejaky kontrolni organy, no to... No tak dneska to nedokontroluje nikdo, no da se to samozrejme, hledat, ale, vzdyt si uvedomte, ze tady zijou lidi ktery maj treba, ja nevim, stamilionovy pujcky z kterych nevratili jeste ani korunu nikomu, jako tomu statu. Vy kdyz budete dluzit tady za cinzi tak vas vystehujou.

    Ruzny veci se tam staly, kdy jsem si uvedomoval, ze asi to bude trosku jinak, ta demokracie. No a kdyz jako bylo o tom, kdo jako pujde na hrad, tak ja jsem tenkrat vlastne byl asi jeden ze dvou nebo ze tri kterej rikal, at tam nechodi ten Vasek, ze parkety klouzou a ze by bylo lepsi kdyby tam sel pozdejc. Nestalo se, takze jsem na ten hrad nesel.

    Az teprve, ja nevim, 1. nebo 2. ledna 1990 me Vasek zavolal, jestli bych tam nesel. A on rekl dve veci. Jestli chci velkou penzi a nebo jestli mu chci pomoct. Ja jsem rikal, to je presne otazka ktera k tobe patri, ze vis ze ja vlastne-ale mel jsem rict tenkrat ze chci velkou penzi i ti pomoct. Protoze tu penzi do tedka ja mam podprumernou.

    Do teto chvile, cerven 1999, ja nemam ani prumer penze. Na to se nedostalo. Na estebaky a na vsechny fizly a policajty se dostalo, ti vsichni dostali. No nic.

    Tak jsem tam sel od toho ledna, a on chtel ode mne, abych mu tam delal opozici vlastne. Kritiku toho, protoze tam od pradelny a soferu vsechno tam zustalo z minulyho rezimu atd., az po fizly, a pak se to vsechno postupne pomalounku menilo a tak. A treba ten fizl, co tam delal sefa ochranky za byvaleho rezimu, ten to tam dela dodnes.

    Ale ten moment tenkrat, kdyz to bylo, tak on ten Vasek se samozrejme zmenil, Neni mozne aby se nezmenil. To vidite vlastne v kazdym cloveku, ktery se stane vlastne nastrojem nebo hrickou vlastne jako medii, a lidi kteri si ho vlastne zboznej.

    Protoze tam babicky klecely a libaly a tohle a to samozrejme muselo ovlivnit i jeho. Ovlivnilo ho a ovlivnuje ho to dodnes. Neni to mozny jinak, kazdyho to ovlivni. Ale presto tam uz najednou, presto ja uz mel, nebo jsem dodneska takovej primitivni idealista, protoze jsem si rikal, ze ten narod po ctyriceti letech toho bolsevika, ze by se mu mel dat priklad nejakej. Aby se treba vzal chleb a karafa vody, a jezdilo se treba na Hrad tramvaji a nebo taxikem. A ze ne, to samozrejme nejde, protoze to a to.

    A tak to slo dal a dal a zacly auta. Rikal jsem, letadel tady mate v hangarech spoustu tak to prestrikejte treba na oranzovo a budete s tim litat jeste dlouho. Takze tyhle naivity narazely smozrejme a narazely, a to vlastne trva vlastne do dneska. Protoze ta takova cela ta “verchuska” ktera je, tak ta se chova, jako kdyby vladla Cine. Protoze my mame obrovskej parlament, obrovskej senat, obrovskej hradni aparat.

    A tam se vubec nevzala v potaz socialni premena, ktera v tom state bude, nezamestnanost, a spousta tehletch veci tady. A tak se to tak smudlilo porad dohromady a vlastne neni dosmudleno ani jako po 10 letech . Takze ja jsem tam prisel v lednu a proste v kvetnu, cervnu jsem odesel. Protoze jsem rikal teda s vama ne, protoze to ja jako nemam zapotrebi ani nechci.

    A taky to , za prve ne, jenom to jakym zpusobem to videl ne jenom Vasek a videli to i ti poradci ktery u nej byli. Tak jsem vlastne ani se nechtel angazoval, protoze za prve neumim reci. Myslim si, predstava moje je, ze by to meli delat vzdelanci a ze by to melo bejt to nejlepsi z naroda, co by melo representovat ted ten stat.

    To se nepodarilo do techto chvil. Tady se vlastne nenarodila ani stredni trida, natoz teda jako takovej ten vykvet naroda jaksi k tomu, k te hostine vitezu, pozvan nebyl. A tam je problem, a pro me taky byl. A byl to ten problem, ktery me vlastne odehnal.

    Ja jsem pak udrzoval kontakt hlavne s Olgou, protoze to byl clovek skvelej a vysoky moralni hodnoty, a vlastne neovlivnena ani tim, ze se stala First Lady. Ale pak vlastne jsem se stahl, a do dnesnich dnu nemam zajem a nechodim na ten Hrad. Me takovy to zito, co se tam narodilo, jako; “Ahoj, co delas?” Tak to nechci, dekuji. To nemusim mit.

  • Jak to bylo z privatizací Barrandova?

    No tam je problem. Tam se narodil takovej bilej kun jmenem Marhoul. Ale to je skutecne bilej kun. A tam taky davam za vinu Vaclavovi a Formanum, a Ondrickum. Protoze takhle se toho Barrandova zbavit, ze jo, a vlastne nic se na tom nevidelalo. Nikdo nic, ani ten film. Aby ti filmari treba meli nejakou tu techniku. Ale to vsecko zustalo vlastne nejakejm majitelum, a maj to dneska tamhle nejaky zelezarny. Takze je to zacachrovany. A ministri kultury, Uhde; Jo, jo. A vsichni jo, jo, a nechali to takhle propadnout. A vsichni si odkutaleli nekam miliony nejaky. To je taky, ze se udelaj spravni rady, ale oni za ten Barrandov tomu Fondu Narodniho Majetku nedali jeste ani korunu. Oni na to maji, ja nevim, 20 let nebo 30 let.

    Nevim co s tim dal, ale je fakt, ze to zasantrocila tenkrat jeste vlada toho Petra Pitharta. Ja jsem tam tenkrat v ty vlade byl, jenomze to prislo na porad jednani za 20 minut dvanact. Skutecne presne za 20 minut dvanact , a on ve dvanact koncil, a uz tam prichazel Klaus, ze prebira tu ceskou vladu. A ja mu rikal: To nemuzes. A on: No pockej. A ta vlada s takovym nejakym ministrem Jezkem, kterej mel heslo takovy jako ze “uprk pred pravniky” tenkrat se tomu rikalo, te ekonomii. Jako ze musi prhat pred pravniky, aby je nedostali.

    Takze utikali vepredu a tady s tim Barrandovem utekli taky. A tam ja byl svedkem, kdyz ten minister Jezek vysel ven a sel k tomu Marhoulovi a rekl: Je to tvoje, mam u tebe francouzskej konak.

    To treba i ten Venda, protoze ten Venda toho dneska urcuje, vlastne to presidentstvi ho dneska zene uplne nekam jinam. A k jinejm lidem vlastne, ze jo. A je to vlastne dneska inscenace, kterou on vlastne hraje. Hraje presidenta takze se i tak chova a tak mluvi a mysli, ale v okamziku kdy by se osvobodil , nebo osvobodi z toho, ja jsem ho nevidel tedka a ani nemm zajem celou dobu vlastne se s nim stykat, protoze ho to vysunulo nekam jinam.

    Ale myslim si ze v okamziku nejakym takovym ze kdyz by nebyl vrchnim velitelem armady tohohle statu a tady by povolal a udelal by mobilizaci tak ja si myslim ze bych asi sel zase s nejakejma urcitejma lidma. Mysli ze je tam dost zase tech mladejch lidi, kterych si vazim, ale ne kvuli tomu ze jsem starej, ale kvuli tomu jaky maj nazory. I kdyz s nima treba nesouhlasim ale jsem rad ze takovy nazory maj a tak si myslim z zase jo, ze bysme zae neco poopravili..

    Tady je nova generace, sem prisli do toho statu zubari, jako jsou takovi ti Mackove, ti do politiky , a dneska nam davaj moralky, jako jak se mame chovat, a ja jak mam vyhrady proti Vendovi Veskrnovi, jak rikam panu presidentovi, tak dneska najednou, a mam je teda vlastne od sameho zacatku, nebo jsem tam vydrzel na tom Hrade vlastne jenom asi pul roku, protoze kdyz jsem videl ty chute o tom ze bysme vladli asi jako v Cine, a vsechny ty auta a tydle veci, tak jsem odesel. Ale ze zase dneska uz tady zase kazdej je jako ochoten a jako v novinach najednou zase svoboda, a demokracie a kazdej ma vyhrady, tak to se mne zadira, to jako odmitam.


    Režisér Jan Němec: "Klaus a Zeman jsou zločinci"

    Přepis části interview režiséra Jana Němce z filmu Roberta Buchara "Sametová kocovina", jehož názory na Klause a Zemana České televizi nevadily.

    Čili tady teď je to nejhorší z obou sociálně-politických uspořádání, a co je hnusný, že ta politická reprezentace, kterou těma dvouma idiotama a zločincema - jako pan Zeman a pan Klaus jsou zločinci. Jsou horší než komunisti, protože lidi je volili svobodně, dali jim důvěru, věřili jim; a ti si normálně dělají z celého národa srandu, vyměnujou si posty, dávaj si strašný peníze. Jako byla dříve jedna partaj, tak dneska ty stranický místa, ty důležitý, jsou daný. Majetek, kterej byl státní, tak ten je rozkradenej, protože se takzvanou privatizací rozdal zase lidem - podvodníkům. A nejhorší je, že všechny ty úspěšný, ty ekonomický nitky důležitý pro to, maj v rukou lidi ze staré struktury, což bylo KGB, STB. Čili politický síly a to je jako s vědomím tady těhlech tak zvanejch politickejch reprezentantů, kteří po 10 letech…. Ta země se řítí dost jako do zkázy…


    Otevřený dopis České televizi

    To : P. Koliha, I. Hubac, A. Mullerova, M. Koliandrova, K. Kochman, V.Luks, and all others

    To Whom It May Concern:

    Dne 26.února jsem obdrzel nasledujici e-mail od producenta pana Lukse:

    „Odvolávám se na na předchozí korespondenci a s politováním Vám sděluji, že nemůžeme dále jednat o nákupu. Po kolektivní domluvě dramaturgie, vedení programu i odd.nákupu pí.Bodlákové jsme původně plánovaný pořad nuceni zrušit. V České televizi dochází k programovým změnám a důvodem je mimo jiné i nedostatečné finanční krytí pro dokončení uvažovaného projektu.“

    Musím podotknout, že tento konec mne ani tak moc neprekvapil. Tušil jsem to už od prvního setkani s pani Mullerovou na festivalu v Jihlavě, kde mně hned upozorňovala na nutnost krácení mého filmu, přesto že se druhý den přiznala, že ho ještě vlastně neviděla.

    Jediný pan produkční Luks se po celou dobu vyjednáváni choval jako profesionál. Dramaturgové se jakékoliv komunikaci vyhýbali - zřejmě měli celou tu dobu jiné existenčni starosti. Argument, že ČT si nemuže můj film dovolit uvést z finančních důvodu mi připadá jako velmi hloupá výmluva za situace, kdy ČT si objednává dokumentární pořady za cenu řádově 300 tisíc Kč za půl hodinu (viz Fenič, Rakušanová, atd.).

    Nakonec o ceně je vždycky možné jednat.

    Ale o to se už ani nikdo nepokusil, protože film se zřejmě jevi, specielně novému vedení, „politicky nekorektní“, něco, co se v ČT nenosí.

    Je zajímavé, že toto vaše rozhodnutí přišlo vzápěti poté, co jsem požádal o to, aby byl přidán do kupní smlouvy paragraf, který by zajistil odvysílání mého filmu pouze v podobě, v jaké bude ČT dodán.

    Je to opravdu smutné když tak zvaná „veřejnoprávní televize“ podléha vlivům politických sil a nemá tušeni co výraz „veřejnoprávní“ obnáší--jaké je její poslání v demokratické společnosti.

    Zatímco diváci po celém světě si mohou film Sametová kocovina koupit nebo vypůjčit na videu, diváci v Čechách si budou ještě muset asi hodně dlouho počkat než se ČT změní v opravdovou veřejnoprávní televizi, která bude mít zájem českou veřejnost nestranně informovat a ne manipulovat.

    Vzhledem k tomu že VHS kopie mého filmu, která koluje v rukou dramaturgů ČT je soukromým majetkem pana Stanislava Miloty (ode mne si ČT videoverzi nikdy oficiálně nevyžádala) žádám aby mu byla tato kopie urychleně navrácena!

    Robert Buchar

    Chicago


    Pár dojmů z březnové Prahy: Rudé ucho, soft porn v Rudolfinu a pocity nevýslovného štěstí v České televizi

    Jan Čulík

  • Rudé ucho náruživého uživatele mobilního telefonu, které Pražanům nepřipomíná rakovinu. Pražským ulicím dominují inzeráty Komerční banky, že snad mohou zákazníci do Komerční banky jakkoliv dlouho telefonovat, dostanou statisíce "volných minut". Na reklamních billboardech, které jsou všude, jsou fotografie muže, popř. ženy s otlačeným? rudým uchem od telefonování mobilním telefonem.

    Zajímavá reklama: vzhledem k tomu, že se ve světě dost intenzivně diskutuje o tom, že je užívání mobilních telefonů možná rakovinotvorné, nezdá se mi, že by se jakákoliv západní firma třeba v Británii nebo ve Francii vůbec odvážila vydat na podporu mobilních telefonů reklamu, která by mohla jen naznačovat, že užívání mobilního telefonu vyvolává u uživatele třeba jen krátkodobé fyziologické změny. Krátce a jasně řečeno: reklama, na níž je fotografie muže s rudým uchem od nadměrného užívání mobilního telefonu, by zřejmě vedla britskou veřejnost ke zděšení a k úprku od užívání mobilních telefonů - vzhledem k tomu, že v Británii proběhly tiskem informace například o případu pracovníka britských telekomunikací, který užíval pár měsíců mobilního telefonu na montážích nepřetržitě po celou pracovní dobu. Zemřel posléze na obrovský nádor, který se mu utvořil v hlavě právě tam, kde telefon pořád držel. Byla to náhodná shoda okolností? Nikdo neví, ale nikdo by se v Británii neodvážil vydat reklamu, napovídající jakkoliv triviální zdravotní poškození lidského těla v důsledku užívání mobilního telefonu, ani jako vtip. V Praze mi bylo vysvětleno, že tato reklama podnikání s mobilními telefony neohrožuje, protože lidé nepřemýšlejí metaforicky, nečtou mezi řádky a souvislost s rudým uchem náruživého uživatele mobilního telefonu a možnou rakovinou způsobenou telefonováním mobilními telefony je nenapadne. Je to možné?

  • Pornografie, předstírající, že je to umění, v pražském Rudolfinu. Dost smutným vtipem je výstava rádoby uměleckých fotografií ve výstavní síni pražského Rudolfina, jejíž autoři se snaží zaujmout veřejnost tím, že traktují biblické motivy (Poslední večeře Páně, Ukřižování, Salome s hlavou Jana Křtitele) pomocí voajeristických motivů z oblasti soft porn. Pražané chodí rádi na výstavy a docela absurdní je, že i na tuto pokleslou manipulativní výstavu se hrnou všechny generace, středoškoláci, lidé středního věku i důchodci. Soudnost chybí. Petr Volf výstavu charakterizoval (zajímavá ukázka dnešního českého myšlení): v týdeníku Reflex č. 7/2001 těmito slovy: "Fotografie jsou někdy rozverné, jindy trochu obscénní (Ježíš a Jidáš - ti dva vypadají, jako by spolu sdíleli cosi velmi intimního, prostě je tam náznak homosexuality), potom zase kapku koketní (žena cizoložnice), nebo krapet šokantní, ale vždycky působí výtvarně vyváženě, uhlazeně, jednoduše krásně." (sic!)

    Záležitost vyvolává docela závažné otázky: skutečnost, že tento neseriózní, hrubě manipulativní materiál může být prezentován jako vysoké umění v "prestižní" (?) (oblíbené pražské slovo) výstavní síni jako je Dům umělců, je docela výmluvným svědectvím o rozkolísanosti kulturních hodnot v nynější České republice. Lidi jsou ovšem v ČR dnes manipulováni ze všech stran, aniž by si to uvědomovali, tak proč ne pseudouměním?

    Aby nebylo mýlky: nechci se zařazovat mezi urputné konzervativce, kteří snad odmítají v umění všechno nové. Umění má právo šokovat a přinášet neotřelé, i razantně drastické pohledy, přístupy a myšlenky. Jenže podstatou umění musí být, že je poctivé, nemanipulativní, že je čestnou, nadanou, otevřenou výpovědí o skutečnosti. Potíž je, že na sotfpornovém voajerismu, spojeném (aby to bylo dostatečně "šokující", tj. lechtivé) s biblickými tématy nic objevného není. Podstatou těchto fotografických záběrů je fyziologicky podložený zájem, a tedy manipulace lidí, nic víc.

    Nezakazoval bych pornografii, pokud se označí jasně jako pornografie (potíž je, že pornografie - většinou pro peníze - odlidšťuje a ponižuje ženy, protože je proměňuje v balík masa), avšak zdá se mi krajně neseriózní, pokud se prezentuje manipulace soft pornem jako umění.

    Umění má už svou definicí přinášet něco nového: nové, objevné, neotřelé pohledy na svět. Na fyziologické reakci, totiž pocitu příjemnosti při pohledu na pornografické scény, není nic ani objevného, ani uměleckého - není to autentické svědectví o lidské existenci.

    Je to, jak tomu bývá v českém kontextu dnes docela často: lidé dostávají levnou, druhořadou náhražku a protože nemají informace o skutečné kvalitě, jásají nad blátem, jako by to bylo zlato.

    Každý skutečně poctivý umělec se asi vyvaruje manipulativnímu užití erotických témat ve svém díle: protože takové užívání těchto témat jeho dílo degraduje, pokud je nedokáže přetavit silou svého talentu v něco nového a neotřelého.

    Je to zajímavá otázka, jak daleko lze jít. Myslím, že základním principem je, že dílo musí přinášet něco objevného o lidské existenci. Přirozeně si umění nemůže zakazovat analýzu žádných oblastí lidské zkušenosti, tedy ani analýzu v oblasti sexu. Využívání sexuálních témat v umění je ale zvlášť obtížné: vyžaduje to skutečně vynikajícího tvůrce, který by téma dokázal zobecnit v autentickou, novou výpověď. Při využívání erotických témat v umění hrozí totiž umělecké dílo ovládnout právě ona automatická, fyziologická reakce. Jen velký umělec to dokáže zvládnout. Jinak vzniká kýč.

    Kýč je neupřímná výpověď o lidské zkušenosti, která diváka manipuluje, aby u něho - často z komerčních důvodů - mechanicky vyvolala určité žádoucí reakce. To přesně dělají eroticko-religiozní obrazy, nyní vystavené až do května v pražském Domě umělců. Je to ponižující.

  • Televizní rebelie a její dohra. Televizní vzbouřenci v ČT zvítězili a mají podle zpráv, které dostáváme, pocit, že jsou v sedmém nebi. Ve zpravodajství ČT se dnes už seriózně pracovat nemusí, nikdo televizním rebelům nesmí nic nařizovat, mají "svobodu slova" - vybojovali si nezcizitelné právo za platy, které by za tento druh nekvalitní práce nedostali nikde jinde, odvádět takovou "práci", jakou sami chtějí. (Kdosi poukázal na to, že tento důsledek televizní rebelie bude mít záporný dopad na českou ekonomiku: při kolektivním vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli mohou nyní odbory poukazovat na televizní precedens a tlačit na to, aby i jejich členové nemuseli v podnicích příliš mnoho dělat.)

    Naivnějším pracovníkům České televize, zejména zaměstnancům pod pětadvacet let, se dnes jaksi stýská, chybí jim ona euforická atmosféra, kdy všichni v televizi bojovali (propagandou) za "svobodu slova", přiznávají se. (Někteří mladší, nepříliš přemýšliví zaměstnanci ČT, kteří nevědí, jak vypadá normální, profesionální televizní zpravodajství a nikdy zdá se neslyšeli o principu politické či myšlenkové plurality a kritického, profesionálního odstupu, anebo ho alespoň nikdy ve své práci neužívali, se stali obětí svých starších manipulativních kolegů a skutečně do dneška věří, že šlo v ČT od prosince o "boj o svobodu slova".) Téměř komunistická monolitičnost názorů v dnešní České televizi je znepokojující: je to skoro jak za anticharty: ti, kteří v  ČT měli odvahu projevit vůči televizním vzbouřencům odstup, jsou ostrakizováni - sotva se jim odpovídá na pozdrav. Ve flóru jsou vítězové bitvy "o svobodu slova" (ve skutečnosti o chleba podřadných zaměstnanců). Ti si ovšem neuvědomují, že i bitvu o "svobodu slova" by kritickým přístupem k věci nezávislý, profesionální novinář zpochybňoval. Podivné, že?

    Znovu se nám o víkendu z několika míst od několika čelných svědků potvrdilo, že naše analýza vzbouření v České televizi byla přesná.

    Ukazuje se, že hlavní chybou Rady ČT i lidí, kteří přišli s Jiřím Hodačem v dobré víře do České televize ve věci reformy, byl nedostatek promyšlenější strategie. V této souvislosti je směšné obvinění, že šlo o pokus o puč ODS - celá věc byla, zdá se, ze strany reformátorů zvnějšku, zorganizována špatně.

    Bylo přece zjevné, že se komunistický moloch České televize vzbouří proti jakémukoliv vnějšímu pokusu o profesionalizaci a bude chtít zdiskreditovat kohokoliv, kdo se tomu pokusu postaví do čela. S postupem času je stále jasnější, že ani Rada ČT, ani lidé kolem Hodače neměli předem promyšlenou absolutně žádnou strategii, jak televizním spiklencům a manipulátorům čelit.

    Odpůrci změn v České televizi ovšem strategii měli, měli celou věc připravenu a svou strategii uplatnili vůči neinformovanému národu s katastroficky ničivou silou. Když bylo zjevné, že jde od konce léta do tuhého a Rada České televize odvolá neefektivního ředitele Chmelíčka, zahájil Chmelíček protiofenzívu.

    Jak nám bylo potvrzeno z televizních zdrojů, v posledních letech byly systematicky snižovány rozpočty jednotlivých pravidelných pořadů. Jakmile se ukázalo koncem léta 2000, že se pod Chmelíčkem houpe křeslo, Chmelíček se rozhodl zajistit si podporu od výrobců pořadů pro Českou televizi a uměleckých svazů tím, že je zkorumpuje penězi. V září - říjnu bylo náhle vedením ČT rozhodnuto, klesající rozpočty některých pořadů znovu výrazně zvýšit. Proč asi ? Také byla uzavřena celá řada smluv na budoucí pořady, aby si Chmelíček získat televizní pracovníky i tvůrčí svazy proti Radě ČT na svou stranu.

    Pak si Chmelíček vytvořil bez opory v zákoně vlastní "vzdororadu" z "kulturních osobností". Další zbraní byla koncem listopadu konference ČT: Věc veřejná, kterou na pomoc Chmelíčkovi zorganizoval Nikolaj Savický a aby otupil ostří kritiky, že se ČT uzavírá nekonvečním názorům, publikoval ve sborníku pro konferenci ve zkrácené verzi i text Jana Čulíka. Konferenci komicky charakterizuje v nedávném vydání dvouměsíčníku Listy Václav Žák jako "úspěšnou" - i když sám na ni nebyl přítomen. Osobně jsem přítomen byl a mohu svědčit, že to, co bylo na této konferenci vysloveno v mé přítomnosti, bylo nezávazné, nestrukturované žvanění. Cílem konference nebylo komunikovat myšlenky, ale demonstrativním gestem dokázat, že "kulturní veřejnost podporuje televizní establishment". A pak pokračovaly interní přípravy na rebelii, v případě, že by byl Chmelíček skutečně odvolán.

    Z informací, které se dostaly do našich rukou v Praze v minulých dnech, je znovu potvrzováno, že šlo o boj vysoce zkušené pražské mediální mafie, chlapců a dívek, co spolu mluví a mají navzájem dobře provázané, vzájemně výhodné finanční styky, proti vnějšímu, bohužel značně neumělému pokusu vyčistit Augiášovy chlévy.

    Citujeme jednoho vedoucího pracovníka v České televizi: "Mám zkušenosti ze zahraničí, kde se pro natáčení pořadů na určité téma najímají odborníci z tohoto oboru. V České televizi natáčejí pořady polovzdělanci, kteří si najímají spolupracovníky pro tuto práci mezi svými kamarády. Jde o skupinu nepříliš vzdělaných, mladých či mladších lidí, shromažďujících se v několika pražských kavárnách, kteří nevědí o světě nic, nemají vůbec žádné širší zkušenosti a svůj nehotový, polocivilizovaný názor na svět považují arogantně a pragocentricky za  univerzálně nejlepší, vynikající, jedinou možnou, nezpochybnitelnou interpretaci skutečnosti." Virtuální realita vládne plnou měrou.

    V České televizi je dnes hlavním měřítkem, jak má kdo být zaplacen a kdo má být najat pro výrobu toho či onoho pořadu nikoliv kvalita či schopnosti, ale kamarádšoft.


    Menšiny v české společnosti

    Znovu o dětech, odňatých vegetariánské babičce - další podrobnosti

    Jan Šťastný

    Ad J.Šimůnek.

    Protože jsem o případu poněkud více informován chtěl bych reagovat na články pana Šimůnka v BL (taky zde).

    Problém první: Spekulace a fakta- pan Šimůnek si článek přečetl asi dost rychle a ještě rychleji si vytvořil názor na stravování zmiňované rodiny. Kdo si pozorně četl články o tomto případě, ví, o čem mluvím.

    Problém druhý: Soud - že nebude problém jen chování sociální pracovnice, budu dokumentovat na několika případech. Slyšení paní Vinické probíhalo dost nefér, ale ještě horší bylo, jak fakta překroutila paní soudkyně.

    Ze skutečnosti, že chlapci nechutná mléko ( mléčné výrobky ale konzumuje, rodina není veganská) a že mu nechutná cibule a pórek, vytvořila formulaci, že je mu „ odpíráno mléko a některé druhy zeleniny“. Ponechám stranou to, kolik asi dětí se může po pórku a cibuli utlouct. Problémem je manipulace s fakty z mně zatím neznámých důvodů.

    Dále: chlapec nijak nestrádá, naopak je nadprůměrně zdravý, neboť zatím byl jen dvakrát nachlazen. Což je velmi udivující v porovnání s průměrným užíváním antibiotik u dětí předškolního věku (3 krát ročně i více) Je rozumově a intelektově velmi vyspělý. To zřejmě soud nezajímá, protože chlapcova ošetřujícího lékaře nevyslechl!

    Problém třetí a nejzávažnější : Ústav - mladší dítě je vinou soudu a celé kauzy stále v ústavu, jak asi dětem v obdoí kdy potřebují neustálou péči kontakt a lásku prospívá kojenecký ústav si dovede každý představit. Nepříznivý vliv má celý případ na celou rodinu.

    Problém čtvrtý : Vegetariántví - pokud se o tomto případu dozví v cizině ( a bezpochyby ano) bude si Česká republika opět „zlepšovat pověst“. V zahraničí se na vegetarianství již dávno nehledí jako na něco nenormálního nebo dokonce škodlivého ( ani u dětí, ani u veganů ). O zdraví u vegetariánů a veganů existují desítky vědeckých prací a studií. A není nic divného, když se vás u stolu zeptají, jestli vám nebude vadit, když budou jíst maso. Je to ohleduplnost. Tu ovšem nelze čekat v zemi, kde jsou diskriminováni Romové, homosexuálové, nekuřáci apod.

    A bohužel zde platí, že čím více o něčem vím, tím více proti tomu křičím.

    Problém pátý: Rozsudek - Pokud soud shledá, že chlapec je skutečně týrán tím, že „nemá na talíři masíčko jako jeho kamarádi“ ( tím však rozhodně netrpí, vegetariánská strava mu není vnucována) bude vytržen z rodinného prostředí a umístěn do ústavu. Jaké to může mít následky, ani nechci domýšlet.- Zajímavé je, že kvalita ústavní stravy nikoho nezajímá. A to nemluvím o školním a domácím stravování většiny populace, abycho se i my nedočkali toho, že se někomu bude zdát, že máme v ledničce málo/hodně masa.


    Vědci se v minulosti často pletli - nevěřme nekriticky odborníkům

    Jan Majsner

    Vážená redakce Britských listů,

    poté, co se ve Vašem deníku objevila soudní kauza týkající se odebrání dítěte vegetariánské rodině, a zejména po článku pana Šimůnka, nemohu nereagovat.

    To že je někdo odborník na stravování ještě neříká nic o jeho odborných kvalitách, ale také to neznamená, že jeho názor je jediný správný.

    Uvedu několik příkladů:

    1. Odborníci na výživu tvrdili, že špenát obsahuje velmi mnoho železa a je pro děti nezbytný (i když dětem většinou nechutnal a nepomohl ani propagační Pepek Námořník) - o mnoho let později se zjistilo že šlo o matematickou chybu!

    2.Odborníci na výživu nám v minulém režimu tvrdili, že je třeba konzumovat mnoho vajec, masa, másla a podobně( důvodem bylo předehnat v konzumaci západní státy)

    Výsledkem je, že většina národa má nadváhu a pyšníme se světovým prvenstvím v  nemocech srdce a cév.

    3. Odborníci na výživu jeden čas tvrdili, že děti by se neměly kojit, neboť si vytváří příliš silnou vazbu na matku a také že mateřské mlého je nutričně nedostačující. O scestnosti tohoto názoru netřeba hovořit.

    Dalo by se pokračovat. Ale co jsem chtěl naznačit: pan Šimůnek aniž by si zjistil o konkrétním případě více informací napsal velice hloupý článek plný nepřesností, který bezdůvodně napadá určitou skupinu obyvatel jen proto, že se stravují jinak, než doporučují naši "odborníci". Ve vyspělém světě je vegetariánsví (i veganství)u dětí běžné. Zdraví

    MUDr Jan Majsner

    (Nestydím se a ani se nebojím za své názory, zveřejnění jména e e-mailu uvítám.)

    Ještě jednou k vegetariánům

    Jan Šimůnek

    Pokud je v předchozích článcích zmiňovaná babička skutečně laktoovovegetariánka (tj. používá dietu bez restrikce mléka, mléčných výrobků a vajec), jak je uvedeno v redakčním sdělení: http://blisty.internet.cz/0103/20010305i.html#08

    neměla by být výživa překážkou k tomu, aby jí bylo svěřeno do péče dítě. Jsem toho názoru, že takové stanovisko by musel zaujmout i odborník na výživu, předvolaný k příslušnému soudnímu sporu jako znalec.

    Je opravdu škoda, že tato informace nepadla hned v úvodním článku: http://blisty.internet.cz/0103/20010301d.html#03

    protože je opravdu rozhodující. Termíny jako "striktní vegetarianismus" jsou spíše spojovány s veganstvím nebo jinými formami potravinových restrikcí. Tento terminologický zmatek je spíše na straně vegetariánů a veganů než na straně odborníků na výživu. Bohužel bývá tento terminologický zmatek někdy propagandisticky využíván, především ze strany zastánců některých extrémních stravovacích směrů. Proto jsem také v názvu své první reakce použil termín "mlžení". Odborná terminologie existuje a měli by ji používat i novináři, aby ji jednak dostali do povědomí veřejnosti a rovněž aby nepřispívali používáním neodborných či neadekvátních termínů k informačnímu šumu. Na internetu je už dnes relativně dost informací. Mohu doporučit např. jednu ze stránek British Nutrition Foundation:

    http://www.nutrition.org.uk/Facts/nutandhealth/vegetarian.html

    kde je jednoduchá tabulka jednotlivých typů stravování, patrně zcela bez potíží převoditelná do češtiny.

    Sdělení pana Rovenského,

    http://blisty.internet.cz/0103/20010305h.html#07 že se cítí po osmi letech veganského stravování dobře, je jistě zajímavé a já bych byl poslední, kdo by mu přál něco jiného. Jistě se na tom podílí i to, že na tuto dietu přešel až v dospělosti, kdy je vývoj organismu ukončen a nároky na kvality výživy poněkud klesají. Lze předpokládat, že racionálně doplňuje ty nutriční faktory, které z veganské výživy získat nelze, příslušnými potravinovými doplňky. Nechtěl bych se mýlit, ale pro vrcholové sportovce je k dispozici řada preparátů, které mají odpovídající vlastnosti s výjimkou jedné: Pro běžnou populaci jsou příliš drahé.

    Za jeho nabídku k vyšetření mu děkuji.

    Podobné jevy jako rozdíly mezi zdravím veganů a běžně stravované populace se však studují pomocí statistických vyšetření rozsáhlých souborů, a já v současné době žádný soubor, ke kterému bych ho "přihodil", nevyšetřuji. Nicméně z odborné literatury k tomuto tématu jednoznačně plyne, že pokud se odfiltruje vliv s výživou nesouvisejících rizik (mezi vegetariány a vegany nebývají kuřáci, neholdují zpravidla nadměrně alkoholu a jiným drogám a častěji vyhledávají zaměstnání spojená s menším výskytem některých rizikových faktorů), tak vegetariáni jsou na tom prakticky stejně jak běžná populace, dospělí vegani vycházejí v některých studiích stejně, někdy i hůře; jednoznačně hůř vycházejí kojenci a novorozenci veganských matek a vegansky stravované děti (záleží také na tom, co zahrneme do kritérií "zdraví").

    Já za své, ač nedlouhé, klinické praxe viděl pár veganů, kteří svou výživu nijak dál nedoplňovali. Vždycky tak po 6 - 12 měsících se propadli do takového zhoršení zdravotního stavu, že byli hospitalizováni na interně, dostávali transfúze a vitamínové preparáty atd. (S trochou černého humoru: získávali ty živočišné bílkoviny podobně jako hrabě Drákula.) Po cca týdnu je propustili, aby se dál věnovali svému "zdravému" způsobu života s tím, že za ten půlrok až rok přijdou, coby "stálí zákazníci", zas.

    Rozhodně nemám nic proti vegetariánům ani veganům, pokud nebudou své názory na výživu militantně vnucovat těm, kdo se takto stravovat nehodlají, popř. osobám závislým (včetně dětí), které se nemohou bránit.

    Lidské trávicí ústrojí představuje téměř dokonalý kompromis mezi typickým býložravcem a typickým masožravcem. Umožňuje člověku přežít na téměř čistě rostlinné i na téměř čistě živočišné stravě, a tím mu zajistilo schopnost obsadit ekologické niky od polárních oblastí po tropické dešťné pralesy. A to přesto, že za přežívání v obou extrémních situacích (které jsou v podstatě nouzovým řešením při absenci jiných potravinových zdrojů) platí vyšším výskytem některých chorob a kratší délkou života.

    Z hlediska fyziologie trávicího ústrojí také nevidím nejmenší důvod ani jeden z těchto extrémů prosazovat v podmínkách, kde jsou v dostatečném množství i s dostatečnou pestrostí a kvalitou zastoupeny obě skupiny výživových zdrojů.

    Doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc.


  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|