Co je nového v České republice

Aktualizace, pondělí 10.45:

Amnesty International vydala zdrcující zprávu o ČR

Pane Culiku, prave jsem odeslal prispevek ve vysi Kc 1500,-. Podekujte hlavne panu Ivanovi Strakovi. Co je to, prosim Vas, za nekultivovaneho člověka? (recnicka otazka - vysvetleni neni pozadovano). Vsadil bych se, ze Vam jeho článek vygeneruje i dalsi sponzory. Skoro se vtira myslenka, ze jste se domluvili. To byste se pak museli stydet oba, plantaznici!

Preji Vam pevne zdravi a nervy.

Poznámka JČ: Nedomluvili jsme se.

Výsledek jednání byl ale dán předem: J. Balvín potvrdil ve funkci korupčníka Drahoše, favorita ODS, a to mu zajistí bezproblémové přežití. Vše ostatní je pouhá - více nebo méně umně vytvářená - kouřová clona.

Ne že by zasedání nepostrádalo komické momenty: ředitel výroby a techniky Vít Novotný si mohl hlavu ukroutit, když popíral svou účast na Paluskově obsazení ředitelny (ovšemže tam byl, byli jsme toho svědky), J. Balvín několikrát s úspěchem předstíral, že zapomněl, na co se ho poslanci zeptali, a odpověděl na zcela jinou věc, nádech travestie pak mělo jeho vysvětlení, že stávající management ČT v čele s Paluskou sice přiměl k resignaci, jak ve své kandidátské řeči slíbil, ale vzápětí ho pověřil výkonem původních funkcí.

Asi nejsilnějším zážitkem pátečního dopoledne byla zmínka poslankyně Kateřiny Dostálové (ODS), že televizní vzbouřenci ve zprávách sice správně uvedli, že podle výzkumu agentury CVVM s postupem Jiřího Hodače nesouhlasí 49 % respondentů, ale opomněli se zmínit, že toto číslo zahrnuje i 17 procent respondentů, kteří považují Hodačův postup vůči vzbouřencům za příliš měkký. Ach, ta sladká svoboda slova... (TP)

Mezi našimi přispěvateli jsou dva aktivní politici. V těchto případech trváme vždy na zveřejnění výše příspěvku, abychom se vyhnuli možnému obvinění z korupce. Kateřina Dostálová, poslankyně za ODS, nám poslala 200,- Kč (má jít o trvalý příkaz s měsíční periodicitou; argumentovala, že platí-li si Českou televizi, není důvodu proč by si "nemohla platit i Britské listy") a souhlasila se zveřejněním svého jména, druhého dárce, senátora za ODS, se budeme snažit kontaktovat v nejbližších dnech, a buď po dohodě zveřejníme jeho jméno a výši příspěvku, anebo částku vrátíme.

S úvahou toho, že asi třicet čtenářů přispělo formou trvalého příkazu, máme k dispozici asi 350 tisíc korun, což zajišťuje financování Britských listů po následujících sedm měsíců.

Samozřejmě se snažíme zajistit příjmy i z reklamy, ale tam narážíme na malou vstřícnost ze strany provozovatele serveru BL, Internet Servisu (IS). Podle smlouvy, kterou s firmou uzavřel v roce 1998 Jan Čulík, měl IS prodávat veškerou inzerci na Britských listech a ponechávat si, podle výše kvartálního obratu, 35-45 % z jejích výnosů. IS však už téměř dva roky na Britské listy žádnou placenou inzerci neumístil (s odůvodněním, že BL jsou pro inzerenty málo atraktivní), takže jsme museli uzavřít dohodu s jiným obstaravatelem - jemuž pochopitelně rovněž náleží provize.

Jakmile jsme však první reklamu získali, přihlásil se IS o svůj podíl a trvá na jeho vyplácení v plné výši, bez ohledu na to, že se na získávání reklamy, kterou měl podle smlouvy obstarávat, nijak nepodílel. Důsledkem je, že z peněz z reklamy redakce Britských listů dostane méně než polovinu, a to je v současné finanční situaci velmi nepříznivý stav.

Přesto věříme, že se nám podaří zajistit Britským listům kontinuitu; příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (TP)

Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) i na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

Výběr textů z posledních dní:

Z. Sid Blaha

Investiční fondy a vznikající kapitálový trh v České republice

První část článku se zabývá touto otázkou v České republice, která jako první ve velkém experimentovala s masovou privatizací a která je jednou z mála zemí, kde uplynulo dost času a je k dispozici dostatek údajů pro předběžné zhodnocení.

Tvrdíme, že očekávání nebyla splněna ani v jednom případě a počáteční koncepční problémy masové privatizace - asymetrie informací a nedokonalá vlastnická práva - přetrvávají dodnes.

V mnoha transformujících se ekonomikách náležela investičním fondům důležitá úloha jak ve fázi realizace masové privatizace, tak v poprivatizačním rozvoji finančních institucí a kapitálových trhů. V realizační fázi měly investiční fondy shromáždit nezbytné údaje o podnicích a získat odbornou zkušenost v oboru správy portfolia, aby mohly činit kvalifikovaná investiční rozhodnutí.

Kromě toho, tím, že získají kontrolu kupónový kapitál od občanů, investiční fondy měly být schopny investovat do velkého počtu podniků a tak diversifikovat vlastní riziko i riziko svých investorů. Investiční fondy byly tedy vytvořeny proto, aby pomohly urychlit proces masové privatizace a přitom zaručily, že individuální investoři budou mít spravedlivý přístup k investicím do privatizovaných podniků.

Investiční fondy měly rovněž přispět k vytvoření soukromovlastnických práv a kapitálového trhu v poprivatizačním prostředí. Potenciální nebezpečí masové privatizace spočívá v tom, že vlastnictví privatizovaných podniků je značně rozptýlené, což, jak si architekti privatizace uvědomovali, mohlo vést k absenci kontroly: velký počet investorů s malými obchodními podíly by nedokázal dohlížet na jejich management.

Řešením tohoto napětí mezi širokou účastí a efektivním řízením mělo být vytvoření finančních prostředníků ve formě investičních fondů. Fondy by shromáždily investiční kapitál a konsolidovaly obchodní podíly nezbytné k efektivnímu řízení firem.

Konečně fondy měly plnit důležitou funkci finančních prostředníků na nově vznikajících kapitálových trzích. Vytvořením článku mezi produktivním kapitálem a malými soukromými akcionáři měly fondy představovat první zkušenost drobných investorů se vznikajícími finančními trhy.

Očekávalo se, že fondy budou prosperovat v důsledku výnosů počátečních investic a tím získají další kapitál od domácností. Kromě toho měly fondy, získávající zkušenosti se správou portfolia a schopné činit kvalifikovaná investiční rozhodnutí, měly přispět k vytvoření prostředí věrohodných informací o atraktivních investičních příležitostech.

Bezprostřední cíle masové privatizace - rychlost, spravedlivé výnosy a vytvoření vlastnických práv - nám poslouží jako etalon pro vyhodnocení úlohy investičních fondů v České republice. Tyto poznámky se rovněž věnují vztahu mezi masovou privatizací a vzniku domácího kapitálového trhu v České republice.

Bývalé Československo zahájilo první vlnu masové privatizace počátkem roku 1991. Počet založených fondů (a podíl kupónů, které shromáždily) značně překročil očekávání politiků¹: v tehdejším Československu vzniklo v první vlně přes 400 investičních fondů a ve druhé v samotné české republice dalších 221. I když mezi koncepcí privatizačních programů pro českou a ruskou masovou privatizaci existuje řada rozdílů a fondy v České republice fungovaly ve výrazně lepším ekonomickém prostředí, investiční fondy v obou zemích narazily na podobné problémy a v některých případech - v tomto expozé - budeme obě země porovnávat.

České fondy měly několik výhod, které jim poskytly lepší šanci stát se aktivními akcionáři v lepších podnicích: směly nakupovat až 20 procent akcií podniku, insideři neovládli velké podíly a koncepce systému dražeb měl vést k lepší informovanosti při investičním rozhodování.² Fondy obvykle mají ve svých portfoliích zákonem povolených 20 procent velkého počtu podniků a několik fondů dohromady často ovládá majoritní podíl, což jim dovoluje získat místa v představenstvech a dozorčích radách. Avšak silné zastoupení nezpůsobilo výraznější aktivní akcionářské chování fondů a nezdá se, že by se vlastnictví fondu a zastoupení v představenstvu a dozorčí radě výrazněji projevilo na restrukturalizaci.³

Existuje několik důvodů, proč předpokládat, že se likvidní kapitálový trh vytvoří snáz v České republice než v Rusku: absence vysoké inflace a z ní vyplývající nejistota, snazší tok informací a nižší transakční náklady, které jsou charakteristické pro malou zemi, a absence vysoce deformativního daňového systému.

Český trh cenných papírů je likvidnější než ruský, i když značně nelikvidní a netransparentní ve srovnání s vyspělejšími kapitálovými trhy, a většina obchodování probíhala mimo Pražskou burzu cenných papírů, často formou vzájemné výměny mezi kupónovými fondy. (Mnohé převody majetku se prováděly v tzv. Středisku cenných papírů za ceny, které neměly nic společného s tržními. Tyto praktiky odradily mnohé západní investory a podobná praxe - více nebo méně "podezřelá" - k tomu přispěje i v dalších letech, ne-li desetiletích.) České fondy se dokonce pustily do fúzí a převzetí několika podniků. Avšak obecně byl trh s investičními aktivy charakterizovaly "insider dealing" a nedostatečná transparentnost. To může být důsledkem velkých obchodních podílů získaných fondy během privatizace, které nelze snadno realizovat na oficiálních trzích bez značného diskontu. Avšak - podle názoru některých privátních anglosaských investorů a vědců - jde o důsledek nedostatečného právního a efektivního dohledu nad kapitálovým trhem.

V České republice bylo na burze kotováno více fondů než v Rusku (v roce 1995 představovaly 8 procent tržní kapitalizace akcií). Avšak české fondy narazily na podobné problémy při získávání dalšího kapitálu a rozvoji sekundárního trhu svých akcií. Důsledkem je, že mnozí jejich investoři se nemohou zbavit stávajícího majetku. Nedávné skandály - v polovině 90. let a později - kolem českých investičních fondů zdůraznily absenci kontroly - a to, jak jí správci fondů zneužívali.

Jedním z nepozoruhodnějších znaků českých fondů jsou jejich úzké vazby na bankovní sektor a míra křížového vlastnictví ve finančním sektoru. Největší banky v zemi obvykle vlastní jiné banky a investiční fondy, včetně fondů vytvořených investičními společnostmi založenými právě bankami. Předpisy pro investiční fondy, které by mohly a pravděpodobně měly být vykládány tak, že tuto míru křížového vlastnictví zakazují, se ukázaly jako neúčinné. Křížové vlastnictví mezi bankami a fondy a mezi fondy a podniky, které vlastní, dovolují účastníkům této sítě křížového vlastnictví chránit se před nepřátelským převzetím a dalšími tržními riziky. Avšak existují důkazy naznačující, že křížové vlastnictví fondů poškozuje akcionáře vzhledem k vysokému diskontu, s nímž jsou obchodovány akcie. A mnozí pozorovatelé pochybují, že banky dokázaly postavit mezi sebou a fondy "požární stěny". Ve světle několika krachů bank vznikly obavy o fondy, které jsou - nebo byly - přímo nebo nepřímo ovládány těmito bankami a které v nich často drží majetek.

V polovině roku 1995 bylo několik českých fondů transformováno z portfoliových investičních fondů na holdingové společnosti. Jako prosté akciové společnosti tak tyto fondy přestaly podléhat předpisům pro investiční fondy. Mohly zvýšit svůj podíl v podnicích nad dvacetiprocentní strop a volně přelévat kapitál do zahraničí za účelem zahraničního investičního podnikání. Existovala naděje, že fondy začnou hrát aktivnější úlohu jako vlastníci podniků, avšak zůstaly pochybnosti, zda z toho budou mít prospěch jejich investoři. Bohužel se ukázalo, že v mnoha případech aktivní úloha spočívala ve skrytém "záměrném úniku aktiv" (asset stripping) a odlivu prostředků z průmyslových podniků. Do angličtiny koncem 90. let proniklo české slovo "tunelování" (s významem krádež nebo záměrný únik aktiv) a začalo se užívat i v části "oficiální" literatury, mimo jiné ve zprávě o české ekonomice zpracované MMF.⁴

Rekapitulace

Přispěly investiční fondy k efektivním soukromovlastnickým právům? Fakta ukazují, že vytvoření majetkových práv je delší a složitější proces než pouhé formální převedení vlastnického práva. Kromě toho existují znepokojivé náznaky - jak v České republice, tak v Rusku - že majetková práva založená při masové privatizaci zbrklou snahou "depolitizovat" vlastnické vztahy jsou možná příliš slabá, než aby na jejich základě mohla proběhnout udržitelná reforma majetkových práv. Mnozí externí vlastníci - včetně fondů - byli nakonec "vytěsněni" insidery. Zatímco noví vlastníci se nedokázali ujmout svých práv, podniky zůstávají v "kontrolním vakuu". V České republice existuje několik dokumentovaných případů tohoto "bezvládí", které rozhodně nesvědčí o tom, že by vlastnická práva řádně fungovala. A vláda, zejména na regionální úrovni, hraje i nadále roli tichého vlastníka a zachránce poslední instance. V České republice byly výsledky - přinejmenším prozatím - poměrně uspokojivé, avšak několik krachů bank, ztrát kampeliček a podvodů kolem kupónových fondů varuje před příliš pozitivním hodnocením nového režimu majetkových práv.

Jaký je vztah mezi investičními fondy a kapitálovými trhy? Zatímco na trhy putoval v důsledku masové privatizace velký objem akciového kapitálu, nedostávalo se jim (domácího) kapitálu. Jednou z příčin, proč se nevytvořily efektivní kapitálové trhy, je absence institucionálního rámce. Investiční fondy měly potenciál sehrát při vzniku nových kapitálových trhů roli prostředníka, avšak mnohé se změnily v holdingové společnosti nebo pasívní investory, místo aby se aktivně podílely na investování portfolia.

Informační asymetrie mezi malými investory a velkými firmami a insidery v České republice a ve většině ostatních zemí v regionu přetrvává a zvyšuje riziko investování na místních kapitálových trzích. Mimoto negativní zkušenost velké části populace s kupónovou privatizací snížila důvěru ve vznikající finanční trhy. Rozvoj mechanismů finančního zprostředkování zůstává v České republice významným problémem.

Zdá se, že v určitých důležitých bodech existuje shoda mezi "soukromými" i "oficiálními" finančními ekonomy a investičními experty. Ve výše zmíněné závěrečné zprávě MMF zaznamenává, mimo jiné, že "nedostatky v řízení podniků, ignorování ochrany investorů, špatná úvěrová rozhodnutí bank a snaha vyhnout se konkursům neživotaschopných výrobních jednotek vedly k tomu, že v celém průmyslu přežívají velké, neefektivní a předlužené firmy". Existuje široký konsensus, že právě zde je jádro současných ekonomických potíží a že je třeba tuto tradici zlomit a znovu vybudovat efektivní finanční a průmyslový systém.

Některé "privátní" zahraniční zdroje tvrdí, že základem tohoto mamutího úsilí musí být privatizace bank a že měly být přizváni strategičtí zahraniční investoři, kteří by vytvořili zdravou bankovní a akciovou kulturu. V této souvislosti nás napadá, že populističtí čeští ekonomové, kteří se stali politiky, nechtěli ani slyšet o tom, že by "náš majetek vlastnili cizinci" a přiklonili se místo toho k "české cestě" (tj. kupónové privatizaci). Zahraniční investoři, analytici a vědci před tím české politiky na samém začátku transformace na počátku 90. let varovali, avšak bezvýsledně. Např. laureát Nobelovy ceny prof. Merton Miller z University of Chicago ve své přednášce, konané v Praze v říjnu 1991, opakoval: "Zdůrazňuji, že musíte na chvíli odložit národní hrdost a přilákat kapitálové trhy a hráče se zkušenostmi z velkých zemí, postupy upisování a tak dále. Dost možná, že přinejmenším na počátku za vás vykonají velký kus práce." Profesor Miller, s moudrostí, znalostmi a půl stoletím praktických zkušeností s americkými kapitálovými trhy, nepostřehl, že jeho slova vyvolala u části publika (což byli účetní s komunistickým vzděláním a právníci, vydávající se za ekonomy svobodného trhu) špatně skrývaný hněv, a pokračoval: "...Právě odtamtud přichází kapitál. Oni (tj. zahraniční investoři) mají kapitál, který mohou investovat, a vy máte investiční příležitosti. Myslím, že je zde přirozený synergismus." M. Miller, který netušil, že mezi jeho posluchači sedí někteří "otcové kupónové privatizace", odpověděl takto na otázku týkající se kupónové privatizace položenou tehdejším vicepremiérem (Pavlem Hoffmanem): "Vy ale nemáte žádný finanční trh a nemyslím, že by obchodování s kupóny k něčemu vedlo. Budete pořád tam, kde jste byli dosud." Otevřeně formulující prof. Miller si povšiml, že (někteří) z vybraných politiků, právníků a ekonomů minulého režimu nerozumějí složitému předivu vzájemně provázaných mechanismů, včetně "checks and balances", které dovolují vyspělým kapitálovým trhům fungovat, a pokračoval: "Víte, vy máte velmi strnulou představu o kapitálovém trhu. Kapitálový trh není velká budova se třemi sloupy a tak dále, kde pobíhá spousta lidí.⁶ Kapitálový trh je druh uspořádání, pomocí nějž se stanoví ceny." Když část jeho posluchačů přesto dál vychvalovala slávu kupónové privatizace, profesor M. Miller - zjevně roztrpčen viditelným amatérismem tzv. "otců kupónové privatizace" a toho, že evidentně nemají žádné relevantní zkušenosti s fungujícími kapitálovými trhy - (když ho k tomu vyzval pan D. Tříska z federálního ministerstva financí) reagoval tvrdě: "Řekl bych, že když jste si vybrali tuto cestu, budete ji mít. Jen bych vás chtěl přece jen vyzvat k tomu, abyste určité věci udělali trochu jinak..."

O několik let později (ve druhé polovině 90. let) jeden přítel a kolega prof. M. Millera (velký privátní investor), který si uvědomoval, v jak velkých obtížích se Česká republika nachází, s krachy bank, nefungujícím kapitálovým trhem a všemi dalšími obtížemi, které zemi sužovaly, nám řekl: "Tak tedy mají cestu, kterou si vybrali."⁷

Je zajímavé, že prof. Miller patřil mezi první vědce, kteří vyzývali k zavedení regulačního dohledu, dodržování zákonů a předpisů, vestavěných pojistek a dalších funkcí, které obvykle vykonává americká Komise pro cenné papíry a burze (Securities and Exchange Commission). Prof. Miller doporučoval (avšak bez úspěchu), že "nebezpečí privatizačního plánu, který jste zvolili, je v tom, že neobsahuje žádné pojistky." Je dobře známo, že varování prof. Millera , že "...jednou z věcí, které potřebujete zabudovat do systému akciového trhu, je vhodná regulační struktura", české politické a ekonomické kruhy zpočátku prostě ignorovaly.

Bylo to vše k ničemu?

Tento článek vychází ze zdrojů, které jsou považovány za důvěryhodné, avšak přesnost materiálu nelze zaručit. I když jsme učinili vše pro to, aby informace obsažené v textu byly v době vzniku práce přesné a pravdivé, nemůžeme zaručit jejich přesnost a úplnost a nikdo by na ně neměl spoléhat.

"Zdroji" rozumíme zpravidla finanční ekonomy z privátního sektoru a další zkušené investiční experty, kteří působí na severoamerických kapitálových trzích i na jiných místech. Přes naivní očekávání řady lidí na vznikajících trzích ve střední Evropě a v dalších postkomunistických zemích disponují tito privátní finančníci značnými prostředky, avšak možná nepřekvapí, že se vyhnuli portfoliovým investicím v České republice a některých dalších transformujících se ekonomikách. Za portfoliové investice nepovažujeme investice "na zelené louce" ani přímé zahraniční investice do přesně definovaných subjektů nebo projektů, v nichž mají (zahraniční) akcionáři velký obchodní podíl nebo přímo hlasovací a provozní kontrolu a/nebo vlastnictví, jako např. vlastnictví společnosti Škoda Auto německou firmou Volkswagen.

Autor se domnívá, že seminář "Reforma finančního sektoru a bankovního systému v transformujících se zemích" obsahuje prvky otevřeného fóra, zaměřeného na rozšiřování a debatu o myšlenkách, nápadech a nejlepších postupech pro rozšíření privátního sektoru a kapitálových trhů v transformujících se ekonomikách. Tento článek se zabývá zejména českým kapitálovým trhem, investičním prostředím, regulačními pojistkami a jejich nedostatky. Publikované názory představují mínění autora a některých privátních investorů a amerických a kanadských finančních ekonomů, kteří se zajímají, jakkoli málo intenzivně nebo stále méně, o postkomunistické země, a neměl by být přisouzen pouze uvedenému semináři, VŠE ani žádné její spřízněné organizaci. Veškeré závěry představují mínění autora; v některých případech autor tlumočí názory a postoje svých soukromých zdrojů. Žádný z uváděných názorů ani závěrů obsažených v této práci nepředstavuje oficiální politiku České republiky, Kanady ani USA ani žádné jiné země, o které se tato zpráva zmiňuje.

Dodatek

...

Korupce je i nadále problémem, stejně jako ekonomická kriminalita (podvody, praní špinavých peněz, institucionální krádeže a jev "tunelování" neboli záměrného úniku aktiv). I přes snahu s ní bojovat není implementace v těchto oblastech stále zdaleka uspokojivá (viz Část B.3.1, Kapitola 24 o spolupráci na poli justice a vnitřních věcí).

...

Občanská a politická práva

1.3. Celkové hodnocení

Došlo k pokroku při vytváření právního rámce pro územní samosprávu. Avšak reforma veřejné správy výrazně nepokročila a proto v této oblasti nebyla dosud splněna krátkodobá priorita Vstupního partnerství. Další krátkodobou prioritou Vstupního partnerství je reforma soudnictví. I když byl zaznamenán pokrok, je politováníhodné, že dosud nebyly uskutečněny určité klíčové části reformy. Správní i soudní reforma jsou nezbytné pro efektivní vynucování acquis a ke zlepšení systému vlády. V těchto oblastech je třeba usilovat o pokrok v souladu se střednědobými prioritami Vstupního partnerství.

Kromě toho byl dosud nedostatečný boj proti korupci a ekonomické kriminalitě. Hmatatelné výsledky v této oblasti naplní očekávání veřejnosti a pomohou vytvořit transparentní prostředí pro podnikání.

Česká republika by měla být brzy schopna odolat konkurenčnímu tlaku a tržním silám v Unii, za předpokladu, že udrží tempo a dokončí realizaci strukturálních reforem. (České orgány si na tento řádek stěžují a chtějí, aby byl před ratifikací zprávy vypuštěn.) Úřady se musejí soustředit na vytvoření transparentního a předpověditelného prostředí, které bude podporovat podnikatelské aktivity - zejména v oblasti malých a středních podniků - a na další opatření, která povedou k podpoře hospodářského růstu. V tomto ohledu mají zásadní důležitost další zlepšování právního rámce, posilování řízení podniků (corporate governance), urychlení restrukturalizace podniků a pokračující rozvoj finančního sektoru.

Tato opatření povedou k vyšší efektivitě podnikatelského i bankovního sektoru a budou napomáhat dalšímu zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti.

...

Klíčovým úkolem vlády je přerušit cyklus závislosti mezi státem vlastněnými bankami, bankami vlastněnými fondy a pouze formálně privatizovanými podniky, které dluží velké částky bankovnímu sektoru. Z tohoto hlediska je výše zmíněný pokrok v tomto sektoru slibným náznakem, že vláda se snaží dokončit proces restrukturalizace. Rychlejší privatizace a demonopolizace telekomunikačních společností a energetického sektoru by výrazně zlepšily podnikatelské prostředí pro české podniky.

...

Legislativa v oblasti obchodního práva (company law) je do značné míry v souladu s acquis, avšak dosud není vyřešen problém ochrany menšinových akcionářů. Tato priorita nebyla splněna. (Poznámka autora: Práva menšinových akcionářů byla naprosto ignorována a tento problém byl jedním z významným důvodů pro zánik jakéhokoli potenciálně fungujícího kapitálového trhu v České republice. I když je známo roky, že ochrana menšinových akcionářů je evidentně nedostatečná, česká politická elita jí nevěnovala pozornost. Tento problém samozřejmě bude muset být nakonec řešen - pod tlakem Evropské unie - avšak bude to příliš pozdě, než aby kapitálové trhy v České republice mohly smysluplně fungovat. Doba, kdy se to mělo udělat, a totéž platí pro ostatní otázky, jimiž se autor v tomto článku zabývá, byla před deseti lety. Na určité věci je zkrátka pozdě. Tento vlak už ujel...)

...

Poznámky:

(Z angličtiny přeložil TP)

Ve Washingtonu se Jon Ronson seznámil s Jimem Tuckerem, výstředním reportérem, který věnoval úsilí odhalit tuto skupinu celý život. Bojí se, že bude zavražděn. Tucker pracuje pro undergroundový časopis Spotlight a mainstreamoví novináři se mu vyhýbají.

Ronson byl zpočátku ohledně existence bilderbergské skupiny velmi skeptický. Rozhodl se navštívit Tuckera, aby projednou řádně prošetřil, jak to všecko je.

"To víte, že existují," tvrdí Tucker. Zaznamenává jejich činnost už třicet let. Vládnou podle Tuckera světu tajně už od roku 1954, tehdy se totiž skupinu rozhodl vytvořit muž jménem Joseph Retinger, jehož jméno se málokdy vyskytuje v učebnicích historie. Záhadou ovšem je, kde vzal Retinger, polský přistěhovalec, který pracoval jako sekretář pro spisovatele Josepha Conrada,takové možnosti, aby dal dohromady takto vlivnou skupinu. První setkání skupiny se konalo v  hotelu Bilderberg v Holandsku, proto ten název.

Z Jima Tuckera pak vypadlo, že se mu podařilo zjistit, kde se má konat příští schůzka skupiny Bilderberg. V Sintře v Portugalsku. "Margaret Thatcherová byla na straně dobra," zmínil se Tucker, když s Ronsonem šli chodbami Národního tiskového klubu ve Washingtonu s fotografiemi palcových titulků historických událostí, mezi nimi i titulku "Thatcherová rezignovala". Pokračoval: "Bilderberg jí nařídil, aby zlikvidovala britskou suverenitu, ale ona odmítla, tak ji zbavili funkce ministerského předsedy."

Jak zjistil Tucker, že se má konat schůzka v Portugalsku? Má styky ve velké washingtonské firmě účetních odborníků, a jeden její velmi vysoký a velmi vlivný zákazník se zmínil o tom, že se v červnu bude účastnit někde nedaleko Lisabonu velmi závažné, soukromé schůzky. Tucker pak obtelefonoval všechny hotely nedaleko Lisabonu, předstíral, že byl pozván na bilderbergskou schůzku, ale že bohužel ztratil pozvánku, a žádal hotely o potvrzení, zda se schůzka koná právě u nich. A jeden z nich to skutečně potvrdil.

Ronson i Tucker se vydali k příslušnému datu do Portugalska, Ronson bral celou věc velmi s rezervou. Bude se konat v Sitře skutečně tajná schůzka politiků? V žádných novinách o tom nebyly žádné informace. Jen místní anglický týdeník pro turisty, Weekly News, o schůzce kupodivu informoval: "World´s most secret society to meet in Sintra" - "V Sintře bude mít schůzku nejtajnější společnost světa," zněl palcový titulek.

Hotel Ceasar Park je asi pět kilometrů od hlavní silnice Estoril-Sintra. Luxusní budova je obklopena lesním porostem a odříznuta od vnějšího světa plotem. Ronson i Tucker dorazili do hotelu, sedli si ke stolu a rozhodli si dát oběd. "Slečno," řekl Jim číšnici, která šla kolem."Jsem trochu zmaten. Chtěl jsem si tady na čtvrtek zamluvit pokoj, ale bylo mi řečeno, že je celý hotel uzavřen pro nějakou důležitou schůzi. To musí být teda ale velmi důležitá schůze, ne?"

Číšnice pokrčila rameny: " Nevím," řekla, usmála se mírně a odešla.

Ronson a Tucker zaplatili, rozdělili se a volně se procházeli po hotelu. Byli tu i jiní lidé, procházející se zdánlivě bezcílně, a Ronsona nenapadlo, až do chvíle, kdy byl osloven, že ho někdo sleduje.

"Sledujeme vás už hodinu. Já jsem ředitel hotelu. Fotografujete. Ptáte se na důležitou schůzi. Kdo jste?" oslovil ho hněvivým šeptem muž kolem třiceti v tvídovém saku.

Zaváhal jsem, píše Ronson. Pak jsem neohrabaně řekl: "Jsem ... z Anglie." Za jiných okolností v zahraničí to funguje. V této situaci to ale nestačilo.

"Co chcete?"

Díval jsem se na něho bez výrazu.

"Co tady děláte?"

Dál jsem se na něho díval bez výrazu. A v tu chvíli se objevil další muž. Byl starší, opálený, a mluvil s evropským přízvukem. "Je to v pořádku. Nemějte obavy. Jsem váš služebník. Považujte tento hotel za svůj domov. Pokud vám mohu být jakkoliv nápomocen, jen se na mě obraťte."

Ředitel hotelu stál nyní kousek stranou, umlčen a odsunut. Druhý muž pokračoval:

"Co přece byste tady mohl dělat, co by někomu mohlo uškodit?"

"Vy jste...?" řekl Ronson. Na tom všem, co tento druhý muž řekl, bylo něco nesmírně znepokojujícího. Signál, který mi vyslal, byl asi toto: "Všimli jsme si vás, nejste tady vítáni, ale dovolujeme vám odjet bez incidentu, pokud se nevrátíte." A druhý signál byl: "Jsem nebezpečný a mocný. Proto mohu předstírat, že jsem váš služebník."

"Vy jste zaměstnanec Ceasar Parku?" zeptal se Ronson.

"Ale vůbec ne," zasmál se tento druhý muž. "V hotelu nepracuju. Samozřejmě tu zůstaňte, jak dlouho chcete."

"Ale jestliže nepracujete v hotelu, pro koho pracujete?"

"Pracuju pro ... " udělal pauzu "...jinou organizaci."

"Která se jmenuje?"

Zasmál se a podíval se na zem. "Užijte si zbytek odpoledne."

Při odjezdu z hotelu si oba novináři povšimli, že na hotelovém parkovišti stojí asi deset policejních motocyklů. "Hotel se začíná uzavírat," konstatoval Tucker.

Druhý den oba novináři očekávali, že se do Ceaser Park hotelu už nedostanou, ale stráž u vrat oplocené obory, v níž hotel stál, jejich vozu mávnutím ukázala, že mají jet dál. To nečekali. Jeli nyní do hotelu, z něhož byli už předchozího dne vypovězeni. Zastavili se v hotelové hale, hotel byl prázdný. Nebyli tam žádní zákazníci. Tucker se zeptal jedné číšnice, kam chodí ve vesnici na drink zaměstnanci hotelu. Ronson a Tucker pak nasedli do automobilu a vydali se od hotelu oborou znovu pryč. Na cestě zjistili, že za nimi jede modrá lancia.

"Dobře," řekl Ronson. "Jsem novinář z Londýna. Telefonuju vám ze silnice Sintra - Estoril..."

"Moment."

"Tiskové oddělení."

"Jsem novinář z Londýna," řekl do telefonu Ronson. "Volám vám ze silnice Sintra - Estoril. Sleduje mě tmavězelená lancia, která patří bilderbergské skupině."

Osoba na druhém konci telefonního spojení se ostře nadechla. "Pokračujte," řekla. "Bilderberg?" dodala?

"Ano," řekl Ronson. "Sledovali nás, jak si prohlížíme okolí hotelu Ceasar Park a od té doby jezdí za námi. Auto nás už sleduje tři hodiny. Nebyl jsem si zprvu jist, a tak jsem zastavil automobil na jedné opuštěné polní cestě a oni zastavili rovnou před námi. Dovedete si představit, jak děsivé to je? Je to zvlášť znepokojující, protože jsem z Anglie a nejsem zvyklý na to, aby mě někdo sledoval."

"Máte povolení od bilderbergské organizace být v Portugalsku?" řekla pracovnice britského velvyslanectví.

"Ne," řekl Ronson.

"Skupina Bilderberg je velmi tajnůstkářská," řekla úřednice. "Nechce, aby se lidi zajímali o to, co dělá."

"Poslouchejte," dodala naléhavě. "Bilderberg je daleko větší než jsme my. My jsme velmi malí. My jsme jen malé velvyslanectví. Rozumíte? Hierarchicky jsou velmi vysoko nad námi. Jediné, co vám mohu doporučit, je, abyste se vrátili do hotelu a nevycházeli ze svého pokoje."

"Právě vjíždím k našemu hotelu. Je to Paris Hotel v Estorilu," řekl velvyslanecké úřednici Ronson. "On jede těsně za mnou. Zaparkoval ve vedlejší ulici a vystoupil."

Sandra z britského velvyslanectví zavolala Ronsonovi zpět, s tím, že zatelefonovala do kanceláře organizace Bilderberg v Ceasar Parku a tam jí řekli, že nás nikdo nesleduje a že nemohou odvolat nikoho, kdo neexistuje.

"Stojí," zašeptal Ronson vzrušeně, "hned tady za stromem!"

"Dobrá věc je to," řekla Sandra z velvyslanectví, "že jestliže víte o tom, že vás sledují, asi vás chtějí jen zastrašit. Horší by bylo, kdybyste nevěděli, že vás sledují."

Minuly dvě hodiny. Ronson se sešel s Tuckerem v hotelové hale. Když procházel halou, dva muži v černých oblecích najednou zvedli ze stolu turistické brožury a začali je intenzivně studovat.

Druhý den se Ronson a Tucker sešli s Paulem Luckmanem, editorem lokálního anglického týdeníku Weekly News, který otiskl zprávu o setkání skupiny Bilderberg. Paulovy noviny byly jediné noviny v celém Portugalsku - ano, na celém světě - které tuto informaci přinesly.

Paul je Angličan, který žije v Portugalsku už 15 let. Není profesí novinář. Vlastní malou telefonní společnost. Vydávat Weekly News je pro něho a pro jeho manželku koníček. Paul Ronsonovi sdělil, že ho překvapuje, že jejich místní noviny vydaly světovou exkluzivní zprávu. "Nepovažuju se zrovna za největšího světového myslitele," řekl Ronsonovi telefonicky, "ale nebylo příliš obtížné si uvědomit, že se tato schůzka skutečně koná a že jde o něco závažného. A nikdo se toho nechce ani dotknout. Nikdo. Rozhovor končí, jakmile řeknete slovo Bilderberg. Včera jsem se o té schůzce zmínil šéfredaktoru deníku Daily Express a on okamžitě začal mluvit o něčem jiném. Řekl jsem: ´Slyšel jste, co povídám?´ On odpověděl: ´Ano.´ - ´A víte o skupině Bilderberg?´ - ´No, slyšel jsem o ní.´ A to bylo všechno. Rozhovor tím skončil.

"Jak jste se vy dozvěděl o skupině Bilderberg?"

"Z malého internetového časopisu jménem Spotlight," řekl.

"Já jsem tady s Jimem Tuckerem. Ten je z časopisu Spotlight," vysvětlil Ronson.

Druhého rána poslal Paul Luckman dva reportéry a s Ronsonem a Tuckerem čekali před vraty hotelu Ceasar Park. Dlouho se nic nedělo. Bylo strašné horko. Ronson pokračuje:

Portugalsko není zrovna země, kde by se odehrávalo mnoho dramatických událostí. Je tady turistika a fotbal a golfová mistrovství. Právě proto bylo nesmírně překvapující,že kolem šestnácti hodin začaly do hotelu skutečně přijíždět taxíky a civilní automobily přivážely z  města nejmocnější osoby na světě. Místním taxíkem přijel David Rockefeller, ředitel banky Chase Manhattan, jehož osobní majetek dosahuje částky 2,5 miliardy dolarů. Pak přijel Umberto Angelli z firmy Fiat, Agnelliové jsou v podstatě italskou královskou rodinou a vlastní majetek v hodnotě 3.3 miliard dolarů. Pak přijel Vernon Jordan, blízký přítel a neoficiální poradce Billa Clintona, Jordan, který dostal Clintona z neznámého Arkansasu a dostal ho až do Bílého domu, ten Jordan, o němž se říká, že v důsledku své protekce způsobil, že se stal James Wolfensohn šéfem Světové banky.

A pak přijel James Wolfensohn, šéf Světové banky. "Neuvěřitelné," zašeptal Luckmanův novinář Fred.

A pak přijel Henry Kissinger, pravděpodobně nejmocnější člověk poválečného světa, Kissinger, který schválil tajné bombardování Kambodže a později dostal Nobelovu cenu míru, Kisisnger, který tisku oznámil, že utrpěl infarkt, slovy: "No, alespoň to dokazuje, že mám srdce." Přijel do Caesar Parku na zadním sedadle starého mercedesu.

A přijížděly další taxíky. V nich seděli generální ředitelé farmaceutických společností a tabákových společností a šéfové bank z Evropy i ze Severní Ameriky.

Někteří, jako například Richard Holbrooke, zástupce Spojených států u OSN, se zeširoka usmívali. Přijel Conrad Black, třetí nejmocnější světový mediální magnát, vlastník deníku Daily Telegraph a Jerusalem Post a listu Chicago Sun-Times a 40 kanadských deníků a 447 jiných novin po celém světě.

Pak projel kolem starý autobus, Ronson mu nevěnoval pozornost, předpokládal, že v něm budou hoteloví zaměstnanci. Na autobus se však soustředil jeden ze dvou Luckmanových reportérů, Brendan. Ronson se na něj podíval. Zdálo se, že je Brendan na místě přimrazen k zemi.

"Brendane, co je?"

"Díval jsem se dovnitř oknem a zaostřil jsem fotoaparát na jednu osobu, a on se na mě přímo podíval. Podivně, jako by se díval přímo skrze mne. Nemohl jsem fotoaparát ani zvednout."

"A kdo to byl?"

"Peter Mandelson," odpověděl Brendan. (Mandelson je pravá ruka Tonyho Blaira a tvůrce moderní Blairovy pravicové Labouristické strany, pozn. JČ.)

"Kdo je Peter Mandelson?" zeptal se Američan Tucker.

"Materiál o Bilderbergu jsou fašistické lži!"

Vážení přátelé,

Chci vás naléhavě varovat před materiálem, který se šíří o takzvané "bilderbergské konferenci", která se má konat v Portugalsku v červnu. Jako zdroj informací o této konferenci se cituje washingtonský časopis Spotlight. Spotlight vydává fašistická Liberty Lobby. Účelem tohoto materiálu je vytvořit dojem, že existuje zlovolné židovské spiknutí, které se snaží vládnout světu. Informace o časopisu Spotlight získáte od každé antifašistické organizace.

Proti fašismu a proti kapitalismu!

Liza Taylorová

Mezinárodní solidarita s dělníky v Rusku.

"To tedy získáváme informace od neonacistů?" zeptal se Fred. "My vydáváme noviny pro celé Portugalsko a naším zdrojem jsou neonacisté?"

"Není to vyloučeno," řekl Ronson. "Ale to neznamená, že - "

Fred vyhlédl ven, kde se v bazénu koupaly děti.

"Do čeho jsme se to zamotali?"

Ronson v článku pokračuje:

Ve snaze zjistit, jestli se skutečně v onom hotelu Caesar Park v červnu 1999 rozhodovalo o osudu světa, jsem se posléze obrátil na desítky členů organizace Bilderberg. Samozřejmě, nikdo mi ani neodepsal, že se mnou nechtějí mluvit a že mi děkují za dopis, a to ani osoby, které vždycky odepisují a písemně odmítají rozhovory - například úřad Petera Mandelsona.

Podařilo se mi pohovořit s tiskovým tajemníkem Davida Rockefellera, který mi sdělil, že má pan Rockefeller plné zuby toho, že je označován za čtyřmetrovou ještěrku, za tajného vládce světa a za majitele černých vrtulníků, které sledují antibilderbergské disidenty, a tak dále.

Úřad Davida Rockefellera, jak se zdálo, měl encyklopedické znalosti o všech teoriích spiknutí. Tyto teorie spiknutí Davida Rockefellera štvou (konstatoval jeho tiskový mluvčí). Pan Rockefeller se diví, proč se lidé jeho samotného a bilderbergské skupiny tolik bojí a tolik ji nenávidí. Pan Rockefeller se domnívá, že jde o boj mezi racionálním a iracionálním myšlením. Racionální lidé jsou pro globalizaci, iracionální lidé dávají přednost nacionalismu.

Zeptal jsem se tohoto tiskového tajemníka, proč žádní členové bilderbergské skupiny nikdy nereagovali na mé dotazy a  neodpověděli na mé dopisy. "No," pokrčil rameny, "třeba chtějí být znovu pozváni."

Pracoval jsem na tom dál. Chtěl jsem ty informace. Byl jsem přesvědčen, že mám právo na ty informace a prostě jsem odmítal věřit, že existují určité informace, které nedostanu. Přivádělo mne to k šílenství. Dověděl jsem se, že být sledován mužem v autě s černými brýlemi není nic proti tomu, co potkalo oněch několik novinářů, kteří se pokoušeli totéž odhalit přede mnou. V červnu 1998 zjistil jeden skotský reportér, že se koná bilderbergské setkání v hotelu Turnberry v Ayrshiru a když se začal ptát, skotská policie mu dala pouta a zavřela ho do vězení.

Členové organizace Bilderberg dál ignorovali mé dotazy během roku 1999 i 2000. Dál jsem jim pořád psal, ale neměl jsem naději, že se někam dostanu. A pak, jednoho úterý dopoledne, zazvonil telefon. Byl to hlas, který jsem okamžitě poznal - hlas zakladatele bilderbergské skupiny, člověka, který je už třicet let součástí jejího vnitřního kruhu, člověka, který určuje Bilderbergu agendu, hlas tajného vládce světa - pokud věříte všem těm aktivistům, s nimiž jsem strávil pět let. Byl to bývalý labouristický ministr financí Denis Healey.

"Co pro vás mohu udělat?" řekl.

"No," odpověděl jsem, "řekl byste mi, co se děje během bilderbergských zasedání?"

"Dobře," řekl Healey v dobré náladě.

Následovalo ticho.

"Proč zrovna vy?" zeptal jsem se. "Nikdo jiný se mnou o tom nechce mluvit."

"Protože se ptáte," řekl Healey. "Já už jsem starej. Přijďte na návštěvu."

Jakmile se mi otevřel Lord Healey (rozšířil jsem tuto informaci mezi všechny členy bilderbergské skupiny) otevřeli se i jiní její členové (pouze pod podmínkou anonymity). A na základě těchto rozhovorů jsem dal dohromady mechanismus této tajnůstkářské organizace.

Funguje to takto. Malý ústřední úřad v Holandsku každoročně rozhodne, kde se bude konat další schůzka. Každá země má dva členy výkonného výboru. (Britskými členy byli bývalý ministr zahraničních věcí Lord Carrington, Denis Healey, Andrew Knight, kdysi šéfredaktor týdeníku Economist a Martin Taylor, bývalý generální ředitel banky Barclays).

Prý se každá země obává, že bude muset schůzku uspořádat, protože musí najít dostatečné množství peněz na to, aby objednala celý pětihvězdičkový hotel na čtyři dny. Finančně přispívají globální korporace, kteří jsou s Bilderbergem spřízněny, jako Xerox, Heinz, Fiat, Barclays a Nokia.

Nikdo si nemůže členství v této organizaci koupit. Sami členové zvou nové lidi, kteří se zdají být "bilderbergskými osobnostmi". Představa o tom, kdo je bilderbergská osobnost, se nezměnila od roku 1954, kdy tuto skupinu založili Denis Healey, Joseph Retinger, David Rockefeller a holandský princ Bernhardt.

"Zaprvé," řekl Ronsonovi jeden člen výkonného výboru, "pozvaní hosté musejí pracovat. Nemohou jen tiše sedět. Jejich povinností je mluvit. Pamatuju, jak jsem pozval v roce 1975 Margaret Thatcherovou. Nebyla vůbec světa znalá. Seděla tam dva dny a neřekla jediného slova. Lidi si začali stěžovat. Jeden americký senátor mi řekl, že s ní mám o tom promluvit. Učinil jsem to a jí bylo z toho trapně. Přes noc si to rozmyslela, protože následujícího dne najednou vstala a udělala typickou tříminutovou thatcherovskou ´přednášku´. Nepamatuju si, o čem to bylo, ale jistě si to dovedete představit. Všichni přítomní byli absolutně překvapeni. A tady máte něco pro konspirační teoretiky. V důsledku tohohle malého projevu si Thatcherovou zamilovali David Rockefeller a Henry Kissinger a další Američani. Pozvali ji do Ameriky, vozili ji všude v limuzínách a všem ji představili.

"Vzpomínám, když přijel v roce 1991 Bill Clinton," pokračoval tento člen. "Pozval ho Vernon Jordan. Všem potřásl rukou. Nikdo nevěděl, že to bude příští americký prezident."

Pozvaní hosté si nesmějí přivézt manželky ani milenky. Výslovně se od nich požaduje, aby neposkytovali rozhovory novinářům. Ubytování, občerstvení, víno a koktajly před večeří platí organizace Bilderberg. Konají se dvě dopolední zasedání a dvě odpolední zasedání, v sobotu je jen večerní zasedání, aby mohli účastníci hrát golf. Sedí se podle abecedy, a každý rok je to obráceně. Členové organizace Bilderberg zuřivě popírají, že jsou vládci světa, ale přiznávají, že občas bývá mezinárodní politika ovlivňována těmito zasedáními.

Například, během války o Falklandské ostrovy byla odmítnuta žádost britské vlády o uvalení sankcí na Argentinu. Ale na bilderbergské schůzce v Dánsku vystoupil britský labouristický politik David Owen s plamennou řečí ve prospěch těchto sankcí. A ten projev vedl k tomu, že mnoho lidí změnilo na tuto záležitost názor. Četní ministři zahraničních věcí se vrátili domů a informovali o tom, co říkal David Owen. A sankce byly na Argentinu uvaleny. Denis Healey charakterizoval člena bilderbergské skupiny takto: "Říkat, že usilujeme o jednotnou světovou vládu, je přehnané, ale není to úplně nefér. Členové bilderbergské skupiny zastávají názor, že nemůžeme donekonečna mezi sebou pořád z nesmyslných důvodů bojovat a zabíjet lidi a připravovat miliony lidí o přístřeší. Tak jsme došli k názoru, že by bylo dobré vytvořit po celém světě jediné společenství. Bilderberg je způsob, jak přivést dohromady politiky, průmyslníky, finančníky a novináře. Snažíme se získávat mladší politiky, kteří jsou na vzestupu, a ty seznamujeme s finančníky a průmyslníky, kteří jim nabízejí moudrá slova. Zvyšuje to šanci mít rozumnou globální politiku."

"A pomáhá členství v Bilderbergu vaší kariéře?" zeptal se Ronson.

"To ano," řekl Healey. A pak dodal: "Vaše nové porozumění světu bezpochyby pomáhá vaší kariéře."

"Což tedy zní jako spiknutí," řekl Ronson.

"Nesmysl, idiocie, blbost," řekl Healey. "Blbost, blbost, blbost. Nikdy jsem neslyšel takovou pitomost. Tohle není spiknutí. Je to svět. Takhle se věci na světě prostě dělají. A je to tak správně." Dodal: "Řeknu vám ale toto: Jestliže si extremisté a šéfové militantních skupin myslí, že je Bilderberg proti nim, tak to mají pravdu. Jsme proti nim. Jsme například proti islámskému fundamentalismu, protože je proti demokracii."

"A není bilderbergské tajnůstkářství taky proti demokracii?" zeptal se Ronson.

"My nejsme tajnůstkáři," odsekl. "Jsme soukromá organizace. Nikdo nebude mluvit otevřeně, když ho budou citovat ambiciózní a chorobně zvědaví novináři, kteří si myslí, že to pomůže jejich kariéře, když budou útočit na něco, čemu vůbec nerozumějí."

Ronson pokračuje:

Všiml jsem si, že Denis Healey má nad krbem celou řadu fotografických alb. Je o něm známo, že velmi rád a dlouhá léta fotografuje, tak jsem se ho zeptal, jestli taky fotografoval během bilderbergských schůzek. "Samozřejmě," řekl. "Mám odtamtud spoustu fotografií." Podíval jsem se na ta alba. To by bylo něco, mít možnost se na ty fotografie podívat.

"Mohl bych se na ty fotky podívat?" zeptal jsem se ho.

Lord Healey se podíval do klína. Zamyslel se nad mou žádostí. Znovu vzhlédl. "Ne," řekl. "Jdi do prdele."

Dokument k článku Podezřelé známosti

Jana Konopová

posílám v příloze slíbený soubor s textem dopisu ředitele Pojišťovny UNIVERSAL Ing. Točiny klientům.

Připojuji poznámku na okraj :

Tvrzení Ing. Václava Březáka (tj. manžela Leony Grée, gestorky projektu sčítání v Deltaxu-pozn. TP), že JUDr. Tomáše Nebeského nezná a nestýká se s ním a nemá povědomí o jeho aktivitách, mě děsí a jen mě utvrzuje v tom, že ochranu dat ze sčítání ČSÚ zřejmě dost podcenil.

Nedovedu si totiž dost dobře představit, jak mohou fungovat kontrolní mechanismy v obchodní společnosti, kde místopředseda dozorčí rady (Březák) nezná předsedu představenstva (Nebeský) a kdy člen dozorčí rady nemá ponětí o aktivitách předsedy představenstva, protože chudák sedí v dozorčí radě pouze "do počtu", aby si přivydělal k důchodu (tantiémy většinou řádově v desítkách tisíc korun ročně).

Je dále asi zbytečné připomínat, že za hlubokého socialismu v pézetkách (PZO) pracovali pouze dobře prověření soudruzi. Pokud jezdili na služební cesty do nesocialistických států a třetího světa, byli prověřeni dvojnásob.

Pokud stejnou filosofii zastával a ke svým povinnostem přistupoval i akademik dr. Ing. Vladimír Krumphanzl, DrSc. z Prahy 6 (nejdříve předseda a později člen dozorčí komise vytunelované UNIVERSAL BANKY, jehož jméno se objevuje i ve spolecnostech D.K.K., a.s.. a Alfa - Invest, a.s., které oba manželé (dr. Grée a Ing. Březák) též jistě důvěrně znají), tak se už nedivím, že mi představenstvo Universal Banky mohlo ukrást část úspor, aniž si toho kdokoliv v dozorčí radě všiml. Akademik Krumphanzl si zřejmě také jen přivydělává k důchodu za své socialistické zásluhy.

Přeji pěkný den.

Jana Konopová

chtěl bych Vám tímto podat informaci, že Pojišťovna UNIVERSAL, a.s. a její pobočka Praha doposud sídlící na adrese Blanická 10, Praha 2 mění s účinností od 1.3.2001 své sídlo. Pobočka Praha již v současné době nabízí své služby na adrese Hradební 768/9, Praha 1, vchod Řásnovka 12. Generální ředitelství pojišťovny bude na výše uvedené adrese oficiálně působit od 1.3.2001.

Současně bych Vás chtěl informovat, že pojišťovna UNIVERSAL, a.s. rozvázala se společností Tubl & spol., v.o.s. spolupráci a vypověděla smlouvu o zprostředkování k datu 31 .12.2000, a to z důvodů, že společnost Tubl & spol., v.o.s. oslovuje klienty Pojišťovny UNIVERSAL, a.s. s cílem převést klienty k jiným pojišťovnám a získat tak znovu již jednou vyplacenou provizi za výrazně vyšší pojistné. K tomuto je využíváno databáze klientů Pojišťovny UNIVERSAL, kterou společnost Tubl & spol., v.o.s. získala v období, kdy smluvní vztah mezi Pojišťovnou UNIVERSAL, a.s. a firmou Tubl & spol., v.o.s. ještě fungoval. Nakládání s osobními údaji bez souhlasu klientů by mohlo být porušením zákona na ochranu osobních údajů. Rád bych Vás ještě informoval, že jím nabízené pojistné je dvakrát až třikrát dražší a Vy tím ztrácíte výhodu, kterou jste získali přechodem od Pojišťovny Morava.

Dáváme Vám tyto informace na vědomí a těšíme se na spolupráci v nových prostorách a doufám, že i v budoucnu budete využívat našich služeb.

Veškeré informace a požadavky Vám poskytnou pracovníci Pobočky Praha: Hradební 768/9, Praha 1

Tel.: 02-2482 81 82. 221 8 0590

nebo pracovníci generálního ředitelství: Hradební 768/9, Praha 1

Tel.: 02-2482 6678-9, 22180 555 Fax: 02-2482 8636 S pozdravem

Ing. Milan Točina

generální ředitel

Robert Buchar

dovolil bych si odpovedet na Vas dopis a upresnit nekolik detailu, ktere Vam mozna nejsou znamy:

1. Zadne konkretni financni pozadavky jsem nemel. Pokousel jsem se o  cene jenom vyjednavat, coz je ve svete normalni proces. Musel bych byt uplne padlej na hlavu, kdybych pristoupil na prvni nabidku, ktera je polozena na stul. Mozna se Vam to zda neuveritelne, ale 100,000 KC tady neni zadna suma. Kdyby to mela byt moje mesicni mzda, tak bych se tu neuzivil. V podstate je to asi tolik, kolik by me stalo prestrihat film. Na druhe strane bych byl uplnej blb, kdybych vam to nabidl zadarmo, kdyz vim kolik platite "sve" lidi, kterym zadavate zakazky. (Ne ze bych jim to nepral, ale take vim, kolik nabidnete lidem jako ja, kdyz vam navrhnou neco tady v USA pro CT natocit.)

2. Je nanejvys zajimave, ze vyjednavani nahle skoncilo v okamziku, kdy jsme se s panem producentem Luksem na vsech detailech v podstate dohodli (jak konkretne zkratit film a rozdelit do tri casti) a kdy jsem pozadal, aby do smlouvy byl pridan nasledujici paragraf: THE LICENSEE agrees to broadcast all three parts of the documentary film SAMETOVÁ KOCOVINA without any additional editing and all together. (Nákupčí souhlasí, že odvysílá všechny tři části dokumentárního filmu bez dalšího sestřihu a všechny tři části budou odvysílány dohromady.)

Tento pozadavek jsem uvedl na zaklade nasledujici zpravy od pani "dramaturgyne" Koliandrove:

Vážený pane Buchare,

ačkoli komunikace mezi námi velmi vázne, musíme se s konečnou platností domluvit, jestli nám pro vysílání ČT chcete poskytnout snímek "Sametová kocovina". Jeho předpokládané vysílání má proběhnout 21.4. Po konzultaci s mým nejbližším nadřízeným - ředitelem programu P.Kolihou - navrhuji, abyste za podmínek smluvených s pány Kochmanem a  Luksem poskytl ČT svůj záznam. Rozdělíme jej do tří částí, doplníme ukázkami z filmů, o kterých se v nich mluví, a pokrátíme dle předchozí dohody. Součástí večera bude i beseda s filmaři a kritiky. Její termín ještě nevíme, proto Vám ani přesně nemůžeme vypsat její účastníky.

Počítáme s T. Brdečkovou, M. Spáčilovou, J. Rejžkem, V. Justem, I. Chaunem, H.Třeštíkovou a dalšími včetně Vás, budete-li právě v Praze. Odpovězte nám, prosím, zcela konkrétně co nejdříve.

S pozdravem

Michaela Koliandrová*)

4. Co se tyce vystrizeni pasazi z Miloty, mluvili jsme o casti, kde se zminuje o Mackovi. To jsem take na prani pana Miloty vystrihl uz pro promitani v Jihlave. Co se tyce poznamek o Vendovi Veskrnovi, tak i  tam jsem nakonec ustoupil a souhlasil po dohode s panem Milotou tuto pasaz vystrihnout (i kdyz z meho pohledu, v normalni demokracii je to prkotina, kterou by se tady nikdo nezabyval).

5. Co se samotne dramaturgie tyce, mam na to podobny nazor jako pan Vadas. Rekl bych, ze jeste vyhranenejsi. Nevim jsetli je Vam znamo, ze  v USA dramaturgove nejsou. System ktery tady funguje je:

scenarista-reziser-producent. Je to jednodussi a ekonomictejsi. Producent prebira roli dramaturga. Je to zdravejsi, protoze ma soucasne kreativni i ekonomickou zodpovednost za dilo.

Cesky dramaturg nema zadnou ekonomickou zodpovednost a jen se snazi "vylepsit" neco, co uz nekdo vytvoril.

Chapu roli dramaturga v televizi jako osoby zodpovedne za vyber tematiky poradu, ale ne jako "tvurce" ktery ma patent na kreativitu a vi nejlepe co a v jake forme bude divakovi chutnat a po cem asi bude zvracet. Myslim, ze televizni divaci sledujici a platici si "verejnopravni" televizi jsou svepravni natolik, aby jim porady byli predkladany tak jak byly vytvoreny, a ne predzvykane od "dramaturgu".

Je skoda, ze diskuse mezi nami zacala az ted po 6 mesicich, kdy vsechno skoncilo. Pan Hubac se neozval nikdy. Z vyse uvedenych duvodu jsem vydedukoval, ze pani Koliandrova mela jediny zajem: dostat do ruky "material" a nalozit s nim jak uzna za vhodne.

Chtel bych jeste podotknout, ze se nepovazuji za rezisera. Jsem kameraman. Film jsem nakonec musel rezirovat sam, protoze jsem nenasel nikoho, kdo by se do toho chtel se mnou pustit. Kazdy mne tady varoval, ze to nestoji za to, ze to Cechach nebude nikoho zajimat. Do urcite miry meli pravdu. Ja jsem ten film take delal za ucelem pouzivat ho pro me studenty filmu tady v USA.

Tema "A struggle of an artist to be an artist" plati vsude na svete stejne.

Logicky by melo byt zrejme, ze bude v zajmu ceske spolecnosti ho ukazat take obyvatelum Cech. Ale jak jsem poznal za ty dva roky, co jsem na filmu stravil, v Cechach se logika, aspon ta moje, neda uplatnovat. Atmosfera "virtualniho zivota" v  soucasne ceske spolecnosti mne postupne prestava zajimat.

Demokracie se neda nastolit, musi se vyvinout sama, a to potrva jeste hodne dlouho.

s pozdravem

Robert Buchar

Chicago

A druhá věc: je neslušné, že se Česká televize neobtěžovala k přílušné televizní diskusi zaplatit panu Bucharovi cestu ze Spojených států. Argumentace českých sdělovacích prostředků "budeme vás interviewovat, ale až jednou náhodou budete v Praze" je zcela nepřijatelná a přispívá k parochiální virtuální realitě v české společnosti

Martin Vadas

k filmu Roberta Buchara mohu mít řadu výhrad v tom smyslu, že kdybych býval mohl dělat tento film já - tzn. dostal-li bych na něj od někoho peníze -, dělal bych ho možná jinak, stejně tak Zdeněk Kopáč by ho dělal jinak atd. a zpovídané osoby by každému z nás možná řekly něco jiného (např. S.Milota), ale film je hotov, je komplexní výpovědí autora filmu. Přestože filmoví poetici v Čechách rádi točí jinak, na projekci v MATu nikdo ani nedutal, aby mu neuniklo ani slovo.

Nerozumím tomu, kde letitá herečka a zpravodajská redaktorka Michaela Koliandrová vzala kompetenci k úmyslu do Bucharova filmu zasahovat?

Jakou vlastní prací se mu mohla při jednání s ním presentovat, aby její návrhy mohl brát vážně?

Pokud si vzpomínám Míša Koliandrová pracovala ve zpravodajství již za dob ústředního orgánu KSČ a motá se okolo kultury už pěknou řádku let, takže pro ni nemohlo být problémem "Bucharův film" natočit dávno před Bucharem v ČST nebo ČT - samozřejmě lépe - k obrazu svému.

Nestalo se, a nezbývá než popatřit na "Sametovou kocovinu" jako na hodnotnou výpověď Roberta Buchara - autora a nikoliv jako na "materiál" např. z archivu paní Šímové . . .

Je sympatické, když Robert Buchar v otevřeném dopise prohlašuje, že "o ceně lze jednat".

Pokud výše uvedené v České televizi nechápou, není to chyba Roberta Buchara. S pozdravem

Martin Vadas

Vladimír Rott

Milý pane Obereignere,

Máte úplnou pravdu, že "'přímá demokracie'" není "žádné spasení". Pokud se tedy jedná pouze o nic více než oregonský "systém, který se" - ale jen při hodně dobré vůle - "dá nazvat přímou demokracií", jak píšete. Soudím z Vašeho psaní o Oregonu a Vašeho líčení divokých poměrů stále ještě divoké společnosti, že Vaše uvozovky u téhle přímé demokracie jsou více než oprávněné. K divokosti té společnosti za vodou patří i to, co se tady nazývá - promiňte tu otřískanou frázi - privatizace zisku a přenechání závazků a starostí společnosti, ať je schopna je řešit nebo ne.

Velmi dobře známý je i Vámi popisovaný žalostný stav veřejného školství v US. Od počátku do - nepravděpodobného - konce kariéry školáka. Kdysi jsem občas jsem žasnul, jak si mě US kolegové, absolventi velmi drahých "elitních" škol považovali za jim "rovného" jen proto, že jsem zde - spolu se spoustou jiných "obyčejných" studentů - absolvoval jednu z veřejných, a právě proto kvalitních škol.

Mohu Vás ujistit, že ve Švýcarsku demokracie, jejíž částí - ne-li základem - přímá demokracie je, funguje docela dobře. Nevycházím ale z údivu, že je tolik zemí a společností, které o ní neví vůbec nic. Nejen za velkou vodou, ale i v bezprostředním sousedství.

Samozřejmě se může zdát, jako i Vám se zdá, že přímá demokracie je "náročná", ale tuto náročnost mohu srovnat s náročností naučit se chodit v dospělém věku. Ale i dospělý, postižený takovou ránou osudu, tohle zvládne. Pokud mu ta rána ale ponechala funkční nohy.

Nemohu s Vámi vůbec souhlasit, že by přímá demokracie, tak jak je tady samozřejmá, nemělo být něco co "není tak dobré, jak se může zdát" a že "proto velká většina zemí s demokratickým systémem tvoří zákony ve volených zastupitelských orgánech". Tady ty zákony sice také tvoří, i spolutvoří, volené zastupitelské orgány, ale ve velmi dobrém povědomí a vědomí toho, že i ten nejposlednější občan má dost možností jak prosadit svůj názor a zájmy. Samozřejmě čím víc občanů má podobný názor, nebo čím víc občanů je schopno se na společném zájmu domluvit, tím větší mají naději na úspěch ho prosadit.

Myslím že stojí za to dát i jiným společnostem možnost, jak se "zkvalitnit", jak píšete. Spoléhat se na "kvalitu" politické práce vyvolených, jenom proto že by se to mohlo zdát "jednodušší (i když ne jednoduché)" považuji za bludný kruh nekonečného posouvání naděje - v lepším případě. V horším případě - apatie bezmocnosti - k volbám nikdo nepřijde.

Ve skutečné demokraci ti vyvolení nejsou jen vyvolení, ale také zcela normální občané - ó jaká to hrůza! Normální ale neznamená jen nekvalifikovaní, i když takoví jsou, a přesto tady dělají dobře politiku. Patří totiž do systému, který je k tomu nutí - nebo, jinak řečeno, jim to umožňuje, po nich to vyžaduje. Takže se musí stát politiky schopnými, což se učí většinou od mládí. Když to neumí, nebo se nenaučí, v politice se neudrží. Nevadí, mají i tak dost možností jak dále politicky pracovat a spolupracovat.

Pokud je občan schopen, jak píšete "vybrat kvalitní zastupitele", "své zástupce vybrat zodpovědně" pak je schopen i zodpovědně spolupracovat, což mu právě ta skutečná (přímá) demokracie umožňuje. Umožňuje mu co nejpřímnější - nejefektivnější - účast na věcech svých a společných.

Vladimír Rott, Curych

Odpovídám zejména na tuto část:

Jiří Slavík

K těmto otázkám připojím krátký komentář.

Často se v BL píše, že vzbouřenci se svojí propagandou dokázali dovést 100 000 lidí na Václavské náměstí. Osobně si myslím, že je to pravda jen částečně a že je to velké přeceňování této propagandy. Naopak si myslím, že mnoho lidí šlo na demonstraci právě proto, že je spíše vyděsila úroveň zpravodajství "Bobovize", které zvláště v podání Dušici Zimové pro mnohé připomělo návrat před rok 1989. Ostatně stačí si vzít na pomoc matematiku:

Sledovanost zpravodajství ČT je uváděna okolo 25%. Dále bylo řečeno, že asi 80% domácností mělo možnost sledovat "Bobovizi" a zbylých 20% "vzbouřence".

Pokud uvažuji, že Praha má přibližně 1 000 000 obyvatel lze jednoduchým výpočtem zjistit, že v Praze sledovalo "vzbouřence" 1 000 000 * 0,25 * 0,2 50 000 lidí. Jedná se samozřejmě jen o odhad, pokrytí Prahy signálem "vzbouřenců" mohlo být v důsledku kabelové televize větší. Ale i kdyby bylo dvojnásobné, těžko lze předpokládat, že by propaganda měla účinnost 100%, o tom nesnil ani Goebbels.

Tím si také vysvětluji proč na druhé demonstraci bylo již méně lidí - v tu dobu již "Bobovize" třetí den nevysílala.

Vím, že Vám tyto otázky nejspíše budou připadat jednostranné, ale zatímco vzbouřenecké vysílání bylo kriticky probráno ze všech stran, objektivita vysílání týmu Jany Bobošíkové se vždy přešla tím, že šlo o velmi nestandardní, v podstatě nouzové řešení. Ale podle mého názoru podmínky v jakých tento tým pracoval bezpochyby musely ovlivnit technickou kvalitu tohoto vysílání, objektivita je však na technice nezávislá.

Poznámka JČ: Tomáš Pecina konstatuje, že se do hodinového rozhovoru, který jsme publikovali v pátek, tyto podrobné otázky prostě nevešly, i když na některé z nich Jana Bobošíková implicitně odpověděla. Doufáme, že na dodatečné otázky pana Slavíka odpoví podrobněji a explicitně.

Zdena Haidingerová

Vážený pane šéfredaktore,

ve svém editorialu Reflexu č.10 jste si na adresu České televize v souvislosti s "ukradeným" spiritus movens Janu Šibíkovi posteskl, že v českých médiích má pravdu ten, kdo dokáže nejvíc křičet.Co ovšem jiného než hysterickým křikem je ve stejném čísle Reflexu zdánlivě "text nad věcí" Národ a Čulík sobě ! z pera Ivana Straky?

Jestliže v kritice reportáže Veroniky Bednářové Gott v Carnegie Hall ( Reflex č.42/2000), kterou jste otiskli v č.47/ 2000 v rubrice Bumerang ještě mimo jiné píši, že jinak vůči ostatním časopisům vyhraněný Reflex lehce změnil svou tvář, protože otevřel náruč širokému okruhu čtenářů, pak po přečtení článku Ivana Straky mám dojem, že sklouzáváte dokonce i do bulváru.

Velmi se mi totiž nelíbí jeho zesměšňující tón hraničící s vulgárností, když pan Straka doporučuje přejmenovat internetovou adresu Blistů na "Poblisty". Skutečně intelektuální to pointa, hodná Reflexu, pane Bílku.

A nejen to, kvalita tohoto oddechového textíku plného laciných až urážlivých tvrzení (účelové svěcení prostředků Jana Čulíka pokročilo za ty roky až k deviaci), posunuje úroveň argumentů Reflexu k hokynářským tlachům alá jedna paní povídala. Nejsem na rozdíl od Ivana Straky pravidelnou čtenářkou Britských listů, ale vystavět text hodný novinářské "žumpy" na Čulíkově upřímnosti přiznat veřejně finanční problémy ukazuje naopak na to, že Čulíkovo zhnusení z české mediální idiocie je celkem oprávněné.

Ivan Straka si ve svém plivanci stěžuje na nedostatek faktů v Britských listech, a tak Vám tento nedostatek pouze na jednom příkladu, pane šéfredaktore, vrátím: Petr Volf ve svém článku Zvláštní úkazy galerijního nebe (Reflex č.7/ 2001) v souvislosti s personálními změnami v Mánesu píše, o odvolání ředitelky plzeňské galerie X Centrum Heleny Fenclové. Nejen že si ve své propagandistické obhajobě nevyžádal stanovisko druhé strany která ji odvolala, ale dokonce s jistotou píše, že X Centrum je značkou "firmy", s níž bývají spojovány kvalitní výstavní přehlídky. Jistě, ovšem zapomněl dodat, že v plzeňském X Centru vystavovali také desítky velmi špatných výtvarníků jako třeba Kristián Kodet, Jan Kristofori a nebo M.Wagner, kteří jeho dobrou pověst určitě nepodporují. Pro pozorného publicistu ovšem není obtížné přijít na důvod Volfova tvrzení o kvalitě galerie X Centrum a podivném odvolání jeho ředitelky, protože poslední akcí kterou Fenclová organizovala, byla výstava seriálu Zelený Raoul, redakčního kreslíře Reflexu Štěpána Mareše. Kruh se sice uzavřel a "fakta" Reflexu propojila, nicméně Zelený Raoul patří k tomu nejhoršímu, co X Centrum ve výtvarném umění za celou dobu vystavilo.

Konec dobrý, všechno dobré, a tak Ivan Straka napřed Britské listy s Čulíkem v čele pomluvil, aby se pak v samém závěru sugestivně zeptal, zda čtenáři reflexu Britské listy v následné anketě na www. extra.cz podpoří. Na něco podobného si pamatuji z plátku Republika, který vydával svého času pan republikán Sládek. I tam totiž bylo určité téma napřed skandalizováno, aby se k němu hned otevřela pluralitní anketa. Čtenáři Reflexu ale nejsou pane Bílku "republikánští" fanatici a účelově zřízená anketa, to díky bohu zatím potvrzuje.

S důvěryhodností Reflexu je to ale stále horší. Škoda.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Zdena Haidingerová, výtvarná teoretička, Praha

Autor: jIRI Datum: 10.3. 2001 00:13

Předmět: obvykla strakovska exhibice a proc culik 'somruje'

nema cenu se nad textem i. straky pozastavovat nebo rozcilovat. on je proste takovy. potrebuje byt stredem pozornosti, a kdyz se objevi prilezitost, tak si rypne. cim vic lidi mu pak nadava, tim je spokojenejsi, jak opet prokazal, ze ceska spolecnost je netolerantni a zaprdena atd. nicmene vsechny tyto strakovy nectnosti jsou vicemene vyvazeny tim, ze kdyz chce a da si zalezet, je schopen urciteho nadhledu a misty je dokonce i vtipny. to zaprve. zadruhe: proc (podle nekterych potupne) j. culik somruje o penize na blisty je zrejme - zatimco vetsina ceskych i-netovych novinaru je placena z redakci papirovych novin (nebo jinych instituci, ktere vydelavaji a webove zpravodajstvi sponzoruji), nebo se psani na web venuje jako konicku a produkuje vetsinou jalove blemcy vhodne tak akorat pro pobaveni, culik, pecina a spol. se snazi o opravdovou kazdodenni novinarinu. je irelevantni jak moc se jim to dari - dulezite je, ze oni sami berou sve ctenare jako zavazek, a snazi se byt co nejlepsi. dale: po vsech tech letech, co blisty existuji se zda, ze cela skupina kolem nich citi potrebu zmeny - bud se profesionalizovat, nebo zaniknout. rozhodli se pro profesionalizaci a zvolili, v cesku dost netradicni a nezvyklou, cestu ke ziskani penez - pozadali o prispevek sve ctenare. to, ze se nasla urcita nenulova skupina lidi, ktera je ochotna zaplatit, ukazuje, ze jejich prace si nekteri lide ceni a jsou ochotni za ni platit. to je neco, cim se muze pochlubit maloktery cesky web. s blisty lze nesouhlasit pomerne casto a z mnoha duvodu (me rovnez rozlazuje, kdyz se o mistnich podminkach hovori nelichotive, nicmene chapu, ze kdyz nekdo zije 30 let v britanii, mohou mu cesi pripadat jako narod zdegenerovanych hovad, ktera se k sobe neumeji chovat). na druhou stranu si v temer zadnych jinych novinach nemuzu precist preklady nekterych vcelku zasadnich textu, nebo rozhovory s osobnostmi, ktere ceskymi novinari nejsou prave oblibeny. a o toto urcite procento dulezitych textu by byla skoda prijit. proto jsem culikovi prispel a proto se nad strakovym vylevem mohu jen pousmat: nic jsi nepochopil, ivane...

Předmět: Podivný článek podivného pana Straky

No dejme tomu, že pan Čulík má spasitelské, či mesiášské tendence, řekněme, že s ním v některých otázkách (např. feminismus) nesouhlasím, koneckonců lze najít nedostatky i na způsobu žádosti o příspěvek (viz dnešní BL) ale to co napsal pan Straka je vrchol diletantské propagandy. Jen opravdový hňup při kritice žádosti o peníze "pozapomene" (?) informovat čtenáře o tom, kdo je o ně vlastně žádá. Pokud vím JC učí na Glasgow University bohemistiku a pracoval ve Svobodné Evropě. Nemá na tuto informaci čtenář snad právo, i když se to nehodí panu Strakovi do krámu? JAk to, že pan Straka OPOMINUL informovat čtenáře o tom, co je vlastně OBSAHEM BL. JC je nepíše sám, řada článků ze zahr. zdrojů, či od českých přispěvatelů svoji úrovní vysoce převyšuje běžný průměr článků v českých novinách (konkrétně jde např. o problematiku školství a články Nicka Daviese, překlady o Kosovské krizi, materiály OPH o zákroku policie při MMF/SB, texty pánů Sládečka, Savického o ČT, Tomáše Peciny o zabezpečení dat při sčítání lidu, řada velice čtivých a odborných článků ze společenkých věd, atd...) Jak to, že nic z těchto informací se do článku v Reflexu nedostalo??

Předmět: Blisty

Arogance pana Straky mě donutila napsat neco na obranu Britských listů. Protože na rozdíl od Blistů jsem internetovou produkci pana Straky nikdy neviděl, donutilo mě to podívat se na Softwarové noviny a také na www.gentleman.cz, kde každého vítá úvodní heslo: "Aktuálnost je pozlátko, objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas denně sledovat, co se kde šustne.".... Není tato věta prázdný nabubřelý nesmysl pro ty, kdo nemají čas myslet? Jetli je tohle krédo žurnalistiky Ivana Straky, tak pak okamžitě posílám finanční příspěvek Britským listům, které mě vždy potěší komentáři, které mají hlavu a patu, ikdyž jsou často z pozic mně osobně protilehlých. Ještě poznámku k předchozímu přispěvateli Syrkovi: věřte mé vlastní zkušenosti, že často fyzická nepřítomnost umožní rozumnější nadhled nad věcmi, kterými se tady brodíme a až jsme je často přijali za normu. Považujete za kvalitnějšího novináře takového, který osobně v Praze čeká na premiéra, aby pak jako první do médií oznámil jeho výrok, že "jsme jednali o perspektivách vzájemných vztahů"? Věřím, že problémy, které se v takovémto výroku mohou skrývat, osobní přítomnost sebegeniálnějšího novináře nerozkryje. Kauzy, které jsou dnes pro občany důležité, nejsou obvykle tak zjevně jednoduché, aby byly jasné hned na místě bez analýz a dedukcí. Ikdyž Blisty jsou možná v lecčems nedokonalé, rozhodně stojí za přečtení a jsou hodnotnější než nestravitelný guláš jepičích informací bez souvislostí (tj. hodnoty) např. na Softwarových novinách.

Předmět: blisty

K tomu všemu mám jen toto:Kdo cokoli chce kamkoli psát,ať píše.Kdo to cokoli chce číst ať čte(negace je možná).A kdo chce za cokoli platit(a tím pádem i číst) ať platí. Myslím,že jinak to nejde.

Předmět: Zlodej

Dobre napsano. "Veliky ucitel demokracie" Culik kdysi bez meho svoleni publikoval clanek, ktery jsem puvodne umistil jinam (na Internetu). Na moje protesty se tvaril, ze je to tak normalni. Je to normalni zlodej a nic na tom nemeni jeho snahy o radobyserioznost.

Předmět: Diky p. Straka

Pan Straka, diky za fantasticky clanok (precital som si ho v Reflexe) a plne s nim suhlasim. Pan Culik je obycajny demagog, ktory, jak ste sam napisal, sa hraje na spasitela a tu svoju pravdu prezentuje zvlastnym sposobom (ako p. Cibulka). Jeho zloba, zaujatost a slovnik sa podobaju skor Blesku a bulvaru, ako slusnemu a inteligentnemu magazinu. Je zahadne, ze ho vraj sleduju vsetci, ktory nieco v CR znamenaju, ale nikto ho necituje. Asi to s jeho zmyslom a pravdivostou clankov nie je az take vazne a tak ho aj vsetci beru. A ten srdcoryvny list a vyzvy k plateniu, je iba ukazkou uplnej trapnosti a ubohosti. Niekolkokrat som mu osobne pisal, a parkrat usvedcil z ucelovych lzi a nepravd. Myslim, ze je skoda, ze mu este musite robit takuto reklamu. Ostavam s pozdravom a prajem prijemny vecer.

P.S.: Som zvedavy akym slovnikom na clanok zareaguje p. Culik na strankach Blistov.

Předmět: Čulíku jdi do prdele blisty sem nikdy nečet ani číst nebudu a pokud je to co prezentujete v článku tak říkám: "Šulínku di do prdele".

Předmět: poblisty

Souhlasim a nesouhlasim. Pokud by se mi Blisty libily, tak bych asi prispel, nevidim na tom nic spatneho, vetsina porno stranek je taky za penize. Ale Blistiy mi slouzi jen jako koncentrat hovadin, ktere kdyz ctu, tak se mi otevira kudla v kapse. Ale aspon mam cas si urovnat v hlave argumenty proti, takze as podobnou hovadinu uslysim z oci do oci, tak budu moct reagovat rychleji. Jinak se mi moc libily v posledni dobe dva clanky na BL, ktere z 90 procent vyjadruji muj postoj k BL. Pokud ocituji po pameti, tak podle autora jednoho z nich jsou BL bolakem, bez ktereho se sice obejdeme, ale kdyz uz ho mame, tak si ho vasnive skrabeme. Ale obavam se, ze v pristim pul roce se tohoto bolaku nezbavime a ja budu svuj volny cas dale marit neproduktivnim drbanim. Honza

Autor: syrka Datum: 8.3. 2001 11:42

Předmět: čulík

Britské listy jsou soubor hovadin u kterých se každé ráno s ohromnou úpřimností zasměji. V poslední době jsem však každé ráno smutný - není proč se smát. Čulík má plné noviny inzerce na svou knihu a kasu. Škoda. Jinak plně souhlasím s I. Strakou a jen bych dodal :Čulík je fascinujicí v tom,že popisuje 98 % věcí u kterých není,ale má v nich zcela jasno.

Předmět: Asi neudelam panu Strakovi radost, ale blisty povazuju za vyborne cteni. Nicmene je nebudu podporovat financne, jelikoz to odporuje memu zivotnimu postoji parazitovat na spolecnosti.

Předmět: Blisty Je to namysleny idiot.