Britské listy


úterý 13. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Nehorázné chování pracovníků pobočky ČSÚ:
  • Sčítání lidu: odmítačem snadno a rychle (Pavel Drs) Pracovní prostředí:
  • Psychopati jako šéfové podniků: Jste jejich obětí?(Guardian) Otázka pro investigativní žurnalisty:
  • Co dělal Michael Žantovský na bilderbergském zasedání v Sintře? (Petr Bradáč) Výzva pro investigativní žurnalisty, odborníky na kapitálove trhy a právo i  poslance PSP ČR:
  • Jak to skutečně bylo s prací MF ČSFR v kauze IPFu? (Kamil Lamač) Zahraniční politika:
  • Mohou být hospodářské sankce proti Kubě účinné? (Pavel Šejnoha) Postoje:
  • Afrika a východní Evropa - podobnost čistě náhodná? (Juliana) Zpráva:
  • Zážitky ze semináře CEP (Hana Fifková) Reakce:
  • Mluvčí společnosti CET 21: "Železný televizi Nova neukradl" (Martin Chalupský) Reakce:
  • Komunistická praxe Britských listů: O Peňásově recenzi v Týdnu (Jan Lipšanský)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je britský občan Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, the U. K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok).

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, úterý 18.00:

  • Zpráva Amnesty International (AI) je neobjektivní, jednostranná a rozhodně přehnaná, prohlásil ředitel Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin. A my s ním souhlasíme: vzpomeňme, jak táž neblahá AI ztrpčovala po léta život chrabrým bojovníkům na stráži míru a socialismu (rozuměj: SNB). "Vždyť my už nemůžeme toho Havla ani zavřít, aby z toho nebyl mezinárodní skandál!" stěžoval si na adresu Amnesty a jí podobných v létě 1989 sám generální tajemník ÚV KSČ. (TP)

  • Český ministr vnitra Stanislav Gross se včera při návštěvě Londýna odmítl setkat s činiteli organizace Amnesty International k diskusi o její kritické zprávě, zabývající se policejní brutalitou během antiglobalizačních demonstrací v Praze v září 2000. - Gross se vymluvil, že prý dosud neměl možnost zprávu prostudovat. - Doufáme, že až ji skutečně prostuduje, najde si čas s činiteli londýnského ústředí Amnesty International o této závažné zprávě řádně pohovořit. V květnu 2001 bude se bude muset Česká republika zodpovídat v  Ženevě při pravidelném hodnocení před mezinárodním Výborem proti mučení, jemuž předkládají své zprávy četné mezinárodní nevládní organizace, a v červenci pak znovu v Ženevě před Výborem pro lidská a politická práva. Nebude-li zjevné, že se ministr Gross začíná zasazovat o razantní nápravu, o potrestání policejních viníků a o radikální změnu pracovní "kultury" české policie, bude mít česká vláda zjevně dosti podstatný průšvih. Ministr mohl jednat včera v Londýně moudře a nevyhýbat se setkání s činiteli Amnesty International. Měl možnost zapůsobit na mezinárodní aréně seriózně - rozhodl se této možnosti nevyužít. Škoda. Bude mít zjevně o to více práce později, pokud v ministerské funkci vydrží. (JČ)

  • Amnesty International vydala zdrcující zprávu o ČR. Mezinárodní ústředí Amnesty International vydalo zdrcující zprávu o policejní brutalitě v České republice, k níž docházelo během antiglobalizačních demonstrací v Praze v září 2000. Zpráva má název "Česká republika: policejní brutalitou je nutno se vážně zabývat (Czech Republic: Police brutality should be firmly addressed)" a v angličtině je zde. Jiří Kopal z Občanských právních hlídek k tomu poznamenává: "Zprávu vypracoval [chorvatský odborník na ČR v londýnském ústředí AI] Ivan Fišer a udělal spoustu vlastních zjištění." V BL najdete v češtině tiskové shrnutí této zprávy i její kompletní verzi v českém překladu. (JČ)

  • Závažné texty o české privatizaci a o Bildergergské skupině. Ve včerejších BL jsme také publikovali dva další závažné texty: analýzu Sida Blahy o české privatizacireportáž deníku Guardian o tajné mezinárodní vlivové skupině Bilderberg, jejíž zasedání navštívili i Karel Kovanda a Michal Žantovský. (K tomu další podrobnosti v dnešním vydání Britských listů.)

  • Tisková mluvčí ČSÚ Vladimíra Pavlíčková včera znovu uvedla pro Britské listy, že sčítací archy, které občané odevzdají prostřednictvím obecních úřadu nebo ČSÚ, se zpět ke sčítacím komisařům nedostanou. Máme jiné informace a přineseme o tom důkazy.

    Jak s občany jednají sami pracovníci regionálních poboček statistického úřadu, viz první článek tohoto vydání. (TP)

  • Soudě podle toho, že si vybrala z ČR Kovandu a Žantovského, Bilderbergská skupina asi zase není tak mocná, míní Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    myslite, ze jsou clenove Bilderbergu opravdu tak mocni a predvidavi? Kdyby byli, nevybrali by nam prece za pristi vladce Zantovskeho a Kovandu. Zantovsky je dost bezbarvy, Kovanda je sice inteligentni, ale cokoliv, o cem se usnese NATO, prijima jako zjevene Pismo svate, o nemz se nepochybuje a nediskutuje. Mozna, ze nejsme pro Bilderberg zase az tak zajimavi, a proto vyber nasich pripadnych vladcu odbyli.

    Poznámka JČ: Anebo je to typickým příkladem tajnůstkářské, nedemokratické uzavřenosti. Lidé, kteří se vybírají podle toho, který kamarád koho zná, a nikoliv v otevřeném konkursu, nebývají ti nejschopnější. A Žantovský či Kovanda holt náhodou byli z Čechů už v Americe, že...?

  • Obvodní státní zástupkyně pro Prahu 1 Zdena Galková nesouhlasí s tím, že policie odložila vyšetřování incidentu, při němž Václav Klaus vytrhl reportérovi MFD mobil a mrštil jím o stěnu. Galková chce, aby se policie pokusila zjistit, zda neexistuje videozáznam incidentu.

    O případ, o němž jsme - s jistou nadsázkou - referovali včera, projevil zájem značný počet čtenářů. Jeden z nich správně poznamenal, že i kdyby nešlo o trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 TZ, zcela jistě by se dal uplatnit komunistický paragraf 202 o výtržnictví:

    Kdo se dopustí veřejně nebo na  místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů, bude potrestán odnětím svobody až na  dvě léta nebo peněžitým trestem.
    Když byl podle stejného paragrafu - za daleko banálnější přestupek - vyšetřován novinář Jan Křeček, který vyjádřil nesouhlas se vstupem ČR do NATO pískáním a pálením vlajky aliance na Pražském hradě, není důvod, proč by neměl být takto posouzen společensky daleko nebezpečnější skutek Klausův.

    Z. Galková je mimochodem touž státní zástupkyní, která má na svědomí nezákonnou vazbu a křivé obvinění dánského studenta Madse Traerupa a asi dvanácti dalších cizinců (při dozorování těchto případů zřejmě zanedbala své povinnosti) a která tedy, pokud jde o stíhání establishmentu nepříjemných osob, umí být patřičně ostrá. Nechme se tedy překvapit, jak si povede v Klausově případě... (TP)

  • Jako sláma z bot... Podle informací na webové stránce ČT se lednového vydání pořadu Pohled zvenku zúčastnili Mirielle Blaive, Tomász Mackowiak a Jolion Naegelle. Mám čest všechny tři osobně znát, a proto vím, že jejich skutečná jména znějí Muriel Blaive, Tomasz Mackowiak a Jolyon Naegele. Drobná nepřesnost? Ne - charakteristická nepřesnost! (TP)

  • Zveřejňujeme faksimile rozhodnutí, jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zamítla naše odvolání proti rozhodnutí neposkytnout veřejnosti informace o vlastnících tří českých komerčních televizí. Jak jsme informovali v pátek, Rada ve své výroční zprávě toto odvolání před veřejností i před poslanci, kteří zprávu budou schvalovat, zatajila. Zvláštní žádostí o informace se nyní pokoušíme zjistit, kolik žádostí o informace Rada ve skutečnosti zamítla a kolik žadatelů se odvolalo. Ať nám však Rada odpoví cokoli, důvěra v její serióznost je zmíněným případem lživé výroční zprávy otřesena: v civilizované společnosti se lhářům nevěří. (TP)

  • Článek Ivana Straky v Reflexu, skandalizující BL, vyvolal sponsorský dar. Napsal Lubor Hájek:

    Pane Culiku,
    prave jsem odeslal prispevek ve vysi Kc 1500,-. Podekujte hlavne panu Ivanovi Strakovi. Co je to, prosim Vas, za nekultivovaneho člověka? (recnicka otazka - vysvetleni neni pozadovano). Vsadil bych se, ze Vam jeho článek vygeneruje i dalsi sponzory. Skoro se vtira myslenka, ze jste se domluvili. To byste se pak museli stydet oba, plantaznici!

    Preji Vam pevne zdravi a nervy.

    Poznámka JČ: Nedomluvili jsme se.

  • Prozatímní generální ředitel České televize Jiří Balvín nevyhověl žádosti Britských listů o rozhovor. Žádost jsme mu zaslali ve stejném termínu jako v případě Jany Bobošíkové a Ivana Langra, tj. přibližně před 10 dny, ale na rozdíl od obou jmenovaných J. Balvín na náš dopis nereagoval. (TP) - Doplňme, že v civilizovaných zemích se považuje za základní slušnost odpovídat na dopisy, zejména pokud jmenovaný zastává vysoké místo ve vlivné celostátní instituci. S politováním konstatujeme, že s vedením České televize zřejmě budeme muset znovu prožívat to, co už máme jednou prožité, tato situace se odehrála už jednou, na jaře roku 2000, kdy oznámila Jaroslava Sedláčková Britským listům, že ČT má zvláštní seznam (zřejmě spřízněných) tiskovin a jen těm poskytuje generální ředitel Chmelíček rozhovor. Toto přiznání pověst České televize tehdy značně poškodilo, přestože nakonec Chmelíček Britským listům rozhovor poskytl. Že by se Česká televize nepoučila a tak rychle zapomínala a Jiří Balvín se teď bude polohou mrtvého brouka systematicky diskreditovat znovu? Připomínáme, že by jeho pověsti jen prospělo, kdyby obstál v rozhovoru, v němž může očekávat energické a závažné otázky. Pokud se takovému rozhovoru vyhýbá, čtenáři dospějí k závěru, že se závažných otázek ředitel Balvín bojí. Může takový postoj posílit jeho autoritu? Pochybujeme. (JČ)

  • Vymítači ďábla aneb Jen si tak trochu zalhat... Následující subtilní medailon věnoval naší knize pořad Kavky: (hovoří Otakar Svoboda) "Publikační explozi knih o krizi v České televizi rozšířily dva nové přírůstky. Autorů Kateřiny Kašparové, kniha Pravda přichází z České televize, a autorů Jana Čulíka a Tomáše Peciny, kniha V hlavních zprávách: Televize. Fakta, která před vámi zatajili. Obě knihy mají jedno společné: jejich autoři v České televizi nikdy nebyli." Jiná sekvence, podobný nebo stejný hlas: "Knihy s odvážnými názvy Pravda přichází z ČT od Kateřiny Kašparové a Televize. Fakta, která před vámi zatajili od dvojice Čulík-Pecina napsali autoři zvenčí, z pozice pokojových expertů. Prostory televize skutečně v době krize nenavštívili (jak si čtenáři BL vzpomenou, ve skutečnosti jsme se Štěpánem Kotrbou do ČT docházeli skoro každý den-pozn. TP). Ale liší se v přístupu. Zatímco Kašparová řadí zprávy, které o situaci vycházely, vydavatel internetového deníku ze svého glasgowského působiště pokračuje v umanuté, katanovské, zdrcující kritice zpravodajství, které se pokusil obrodit spolu se svými přáteli před třemi lety. Krize České televize tak nadále marně čeká na skutečnou odbornou a fundovanou analýzu. Ale takové knihy vznikají zpravidla až s nutným odstupem." (TP)

  • Jak je to s financováním Britských listů. Do 9. března přispělo na provoz Britských listů 203 čtenářů, 197 domácích a 6 zahraničních, kteří nám poskytli cca. 303.000,- Kč (přesné číslo nelze určit, protože zatím neproběhlo inkaso šeků od zahraničních čtenářů - to trvá v českých bankách velmi dlouho - jeden šek jsme museli vrátit odesílateli jako neinkasovatelný). Nejvyšší příspěvek činil deset tisíc korun, což je zároveň roční limit pro anonymní příspěvky od domácích sponzorů (u zahraničních je to ekvivalent 1000 USD).

    Mezi našimi přispěvateli jsou dva aktivní politici. V těchto případech trváme vždy na zveřejnění výše příspěvku, abychom se vyhnuli možnému obvinění z korupce. Kateřina Dostálová, poslankyně za ODS, nám poslala 200,- Kč (má jít o trvalý příkaz s měsíční periodicitou; argumentovala, že platí-li si Českou televizi, není důvodu proč by si "nemohla platit i Britské listy") a souhlasila se zveřejněním svého jména, druhého dárce, senátora za ODS, se budeme snažit kontaktovat v nejbližších dnech, a buď po dohodě zveřejníme jeho jméno a výši příspěvku, anebo částku vrátíme.

    S úvahou toho, že asi třicet čtenářů přispělo formou trvalého příkazu, máme k dispozici asi 350 tisíc korun, což zajišťuje financování Britských listů po následujících sedm měsíců.

    Samozřejmě se snažíme zajistit příjmy i z reklamy, ale tam narážíme na malou vstřícnost ze strany provozovatele serveru BL, Internet Servisu (IS). Podle smlouvy, kterou s firmou uzavřel v roce 1998 Jan Čulík, měl IS prodávat veškerou inzerci na Britských listech a ponechávat si, podle výše kvartálního obratu, 35-45 % z jejích výnosů. IS však už téměř dva roky na Britské listy žádnou placenou inzerci neumístil (s odůvodněním, že BL jsou pro inzerenty málo atraktivní), takže jsme museli uzavřít dohodu s jiným obstaravatelem - jemuž pochopitelně rovněž náleží provize.

    Jakmile jsme však první reklamu získali, přihlásil se IS o svůj podíl a trvá na jeho vyplácení v plné výši, bez ohledu na to, že se na získávání reklamy, kterou měl podle smlouvy obstarávat, nijak nepodílel. Důsledkem je, že z peněz z reklamy redakce Britských listů dostane méně než polovinu, a to je v současné finanční situaci velmi nepříznivý stav.

    Přesto věříme, že se nám podaří zajistit Britským listům kontinuitu; příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (TP)

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před několika týdny, avšak slib dosud nesplnila. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) i na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Nehorázné chování pobočky ČSÚ pro Prahu 10

    Sčítání lidu: odmítačem snadno a rychle

    Pavel Drs

    Vazeni pratele,

    dovolte abych se s vami pripadne dalsimi obcany podelil o zkusenost, kterou jsem ucinil s pracovniky Ceskeho statistickeho uradu pri odevzdavani scitacich listu. Situaci jsem se snazil popsat zcela presne, nektere vyroky jsem si na miste zapsal.

    Podotykam, ze muj prohresek spocival v tom, ze jsem nevyplnil nektere udaje, ktere dle meho nazoru nejsou v souladu se zakonem. Jde o udaje umoznujici propojeni scitacich listu bytu a osob (Scitaci list osob - scitaci obvod, c.domu, c. budovy, c. bytu, bytovy list - policko 18, seznam vsech osob v byte).

    Velmi uvitam jakoukoli pomoc v boji se statni statistickou zpupnosti.

    Scitaci archy jez nyni lezi prede mnou zrejme tedy dorucim CSU doporucenym dopisem a na chovani urednice Olgy Kalinove (slo-li snad o scitaci revizorku tak potes Pan Buh) podam stiznost a pozadam CSU o vysvetleni.

    Rad podam jakekoli dalsi doplnujici udaje, pripadne spojim sily s lidmi, jenz ucinili podobnou zkusenost.

    Uvitam, pokud ma nekdo primy kontakt (fax, e-mail) na Marii Bohatou z CSU.

    S pozdravem

    Pavel Drs


    Sčítání lidu - osobní zkušenost

    Záznam z návštěvy na obecním úřadě pro Prahu 10

    Drs: 8.25 příchod na OÚ Praha 10 - informace

    Drs: Kde prosím mohu zanechat sčítací archy?

    Slečna v informacích : Jděte do vedlejší budovy dveře 110.

    Drs: 8.30 příchod do vedlejší budovy. Dveře 110 označeny : Český statistický úřad - Sčítání lidu domů a bytů.

    Drs: Dobrý den. Mohu vám prosím zanechat sčítací formuláře?

    Úřednice: Ukažte.

    Drs: předává 6 zalepených obálek A5.

    Úřednice: To budete muset přepsat.

    Drs: A proč?

    Úřednice: Protože jsou formuláře přeloženy?

    Drs: To se nesmí?

    Úřednice: Tak to bude muset přepsat někdo jiný. Ale musím to zkontrolovat. Rozlepuje obálky. Vy to nemáte vyplněno správně, to vám nemůžu vzít.

    Drs: Pouze jsem nevyplnil údaje, které nemají oporu v zákoně.

    Úřednice: To ale musíte vyplnit, jinak vám to nevezmu.

    Drs: Já tyto údaje nechci vyplnit, můžete mi zavolat nadřízeného?

    Úřednice: odchází do vedlejší místnosti - přichází v doprovodu ženy s hořící cigaretou.

    Drs: Dobrý den, prosím o potvrzení předání sčítacích archů.

    Žena s hořící cigaretou - představuje se jako Olga Kalinová: Prohlíží si archy. Tohle od Vás nevezmu. Co si to myslíte?

    Drs: Vchází do vedlejší kanceláře. Uvedl jsem všechny údaje, které předepisuje zákon. Pouze odmítám vyplnit údaje, které umožňují propojení údajů z osobních a bytových listů. Mohu Vám to vysvětlit?

    Kalinová: Kouří. Nemám na vás čas, vypadněte odsud. Povedeme vás jako odmítače. Zapisuje si na papírek jméno a adresu ze sčítacího listu.

    Drs: Ale já vám zde chci ty archy zanechat. Dejte mi prosím potvrzení, že jsem vám je předal.

    Kalinová: Nic vám nedám, nemám na vás čas, tak vypadněte, mám volat ochranku?

    Drs: Odchází z kanceláře Kalinové a žádá úřednici, které původně předal sčítací archy. Můžete mi prosím dát nové obálky, odevzdám sčítací archy na Obecním úřadě.

    Úřednice: Váhá, jde ke skříni. Přichází Kalinová s cigaretou.

    Kalinová: Nic mu nedávejte. My vám to nevezmeme a na úřadě taky ne. Vedeme Vás jako odmítače. Vypadněte odsud!

    Drs: Odchází z kanceláře v 8.37.

    Zapsal: Pavel Drs


    Psychopati jako šéfové podniků

    Jste jejich obětí?

    Poznamenal Petr Sládeček:

    Mohl byste prosim v BL publikovat clanek z Guardianu [so 10.3.], priloha Rise "Psycho bosses on the loose" od Hilary Freeman? Z vlastni zkusenosti vim, ze tema clanku je v Cechach velmi aktualni. Clanek je o psychopatech, kterym se bezne dari zaujimat celna mista v byznysu, politice a mediich.


    Poznali byste psychopata, kdybyste s ním náhodou přišli do styku? Nebuďte si tak jisti. Média sice líčí psychopaty jako šílené, masové vrahy - jako v nočních můrách a v hororech - ale realita je odlišná, i když taky hrůzná. Ne všichni psychopati jsou násilnými zločinci. Mnoho psychopatů je úspěšnými podnikateli, právníky, univerzitními učiteli, politiky, lékaři a učiteli.

    Jeden australský psychiatr a autor profilů zločinců plánuje sérii přednášek, jejímž účelem má ukázat zaměstnavatelům, kdo v jejich organizaci jsou psychopati. John Clarke je přesvědčen, že je životně důležité, aby se zaměstnavatelé naučili, jak identifikovat psychopaty a tak byli schopni omezit problémy na pracovišti.

    Clarke konstatuje, že mají psychopati na pracovišti stejný psychologický profil jako vrazi. Jediný rozdíl je v tom, že mají schopnost skrýt své psychopatické tendence za zástěrkou váženého zaměstnání. Zaměstnavatelé si mají dávat pozor na lháře, podvodníky, lidi, kteří umějí verbálně manipulovat, lidi, kteří vypadají znuděně, na ty, kdo často mění zaměstnání a na ty, kdo jsou přesvědčeni, že by měli mít v podniku vyšší postavení - to všechno jsou potenciálně psychopati. (Z nedávných studií vyplynulo, že 15 procent vysokých pracovníků v podnicích uvádí v životopise falešné informace o svém vzdělání a třetina všech životopisů obsahuje lži.)

    Psychopati nejsou šílení: jsou to normální, racionální, často vysoce inteligentní lidé. Od normy se odlišují některými charakterovými rysy - mezi jinými impulzivností, výstředností, nedostatkem empatie, porozumění pro druhé a nedostatkem odpovědnosti. Proto bývají ve společnosti vysoce nebezpečnou a destruktivní silou. Nikdo neví, jak vzniká psychopat, ale většinou se usuzuje, že se psychopatem člověk rodí, že se jím nestává. A psychopata dosud nelze vyléčit.

    Robert Hare, profesor psychologie na univerzitě ve Vancouveru, je považován za jednoho z čelných expertů na studium psychopatie. Odhaduje, že v populaci je asi jedno procento psychopatů. "Psychopati využívají povrchního šarmu, manipulace, zastrašování a násilí k tomu, aby mohli ovládat jiné a uspokojovat své sobecké potřeby," konstatuje. Nemají svědomí ani porozumění pro druhé, chladnokrevně si berou, co chtějí a dělají, co se jim zachce, porušují společenské normy i očekávání, aniž by měli jakýkoliv pocit lítosti či viny."

    V nemilosrdném světě moderního podnikání jsou takové vlastnosti často hodnoceny vysoko a povzbuzovány. A důsledek?

    Psychopat, který neporuší zákon, může dojít daleko - dokáže okouzlovat lidi a manipulovat je tak, že se dostane až na vrchol kariérového žebříčku - po cestě šlape po všech těch, kdo jsou mu překážkou. "Tito lidé jsou právě tsk egocentričtí, bezohlední a manipulativní jako typický kriminální psychopat," konstatuje Robert Hare. "Avšak jejich inteligence, rodinné zázemí, schopnosti vystupovat ve společnosti a okolnosti jim dovolují, aby kole sebe zkonstruovali fasádu normálnosti a aby se jim podařilo získat to, co chtějí, relativně beztrestně."

    Tim Field, autor knihy Bully in Sight, Násilník na dohled, je přesvědčen, že manažer, jehož ustavičné šikanování zlikvidovalo jeho kariéru, jeho zdraví i jeho manželství, byl psychopat. Poté, co zkoumal tisíce případů šikanování v zaměstnání, je Field nyní přesvědčen, že 90 procent případů šikany v zaměstnání páchají masoví násilníci, většina z nichž má vlastnosti psychopatů. V současnosti píše knihu o psychopatech na pracovišti.

    "Odhaduju, že každý třicátý člověk, ať je to žena nebo muž, je masový násilník," konstatuje. "Tak jako učebnicoví psychopati, i masoví násilníci jsou emocionálně chladní, jsou to nutkaví lháři a dokonale jim jde mimikry a podvádění. Úspěšně procházejí všemi psychometrickými testy a dokonale umějí opakovat nejnovější manažerský žargón, což dělá dojem na jejich nadřízené. Jsou rychle povyšováni, což jim poskytuje ideální postavení pro to, aby se mohli zaměřit na ty osoby, které jsou jim podřízeny.

    "Zatímco se povrchně může zdát, že psychopatickému násilníku jde především o zájem instituce, která ho zaměstnává, ve skutečnosti jsou jeho jediným cílem moc, ovládání lidí a zotročování lidí. Většinou než si to lidé uvědomí, škoda už je napáchána. Zaměstnanci si navykli stavět se k prostředí v zaměstnání s odporem. Masová šikana stojí podle odhadů daňového poplatníka v Británii mezi 12 miliardami a 30 miliardami liber ročně."

    Tim konstatuje, že se v 98 procentech případů násilník zaměřuje na jedinou osobu a ostatní podvádí a je na ně jako mílius. Tato jedna osoba je jím izolována od kolegů, stává se terčem veřejného zostuzování a je podrobována psychickému mučení, dokud nepodá výpověď anebo dokud u ní nedojde k nervovému kolapsu. Pak se násilník zaměří svou šikanou na další oběť. Jestliže násilník zjistí, že se šíří informace o jeho špatném chování, vytvoří konflikt mezi těmi, kteří shromažďují tyto informace.

    Podle Timova názoru jsou násilnice nebezpečnější než mužští násilníci. Ženy jsou daleko nevyzpytatelnější a nečestnější, daleko manipulativnější a často přesvědčí své mužské kolegy, aby za ně udělali špinavou práci. Násilnice málokdy používají fyzického násilí, a tak jsou málokdy objeveny a málokdy se dopouštějí trestného chování."

    Podle Tima se chová většina masových násilníků jako osoby se dvěma naprosto rozdílnými osobnostmi, jako Jekyll a Hyde. "V soukromí jsou zlí, zlovolní a mstiví, ale před svědky se chovají nevinně a jsou šarmantní. Nikdo nemůže - a nechce - věřit, že tenhle člověk je vlastně mstivý. Jen osoba, která je zrovna terčem násilníkovy agrese, vnímá obě osobnosti násilníka.

    Je otázka, zda v současnosti existuje více psychopatů než dříve. Dr. Paul Babiak, psycholog zabývající se otázkami organizace průmyslu, je přesvědčen, že současné podnikatelské klima psychopaty podporuje.

    Při přednášce na nedávném výročním zasedání Americké neuropsychiatrické asociace Babiak konstatoval, že organizační chaos, který charakterizuje mnoho dnešních firem, které rychle rostou, anebo se rychle zbavují zaměstnanců, anebo se spojují s jinými firmami, je ideálním prostředím, v němž může psychopat rychle dosáhnout úspěchu.

    Takže co byste měli udělat, máte-li podezření, že je vaším šéfem anebo kolegou psychopat? Rada není lehká. Spolupracujte s psychopatem a buď začnete nevědomky podporovat jeho násilnictví, anebo se stanete jeho obětí. Dokonce i Robert Hare přiznává, že se několikrát stal obětí šarmu psychopatů.

    Jestliže nejste schopni dokázat, že psychopat spáchal podvod anebo nějaký jiný trestný čin, právo vám nepomůže. "Dnešní zákony proti rasové, sexuální a invalidní diskriminaci nijak nebrání v činnosti podnikovým psychopatům," konstatuje Tim Field.

    Každý viditelný zranitelný rys stačí, abyste se pro psychopata stali cílem - i když je to třeba jen vaše potřeba mít trvalé zaměstnání."Většina lidí, kteří ke mně přicházejí s příběhy šikanování, jsou populární a úspěšní v zaměstnání," zdůrazňuje Tim Field. Psychopati se zaměřují na nejlepší pracovníky, aby si mohli přisvojit jejich úspěchy.

    "Jestliže dospějete k názoru že je váš šéf psychopat, jedinou věc, kterou můžete učinit, je odejít co nejrychleji z tohoto zaměstnání, než budete vážně poškozeni. Čím více totiž poznáte, že je ten člověk psychopat, tím víc se na vás bude zaměřovat jako na oběť."


    Otázka pro investigativní žurnalisty:

    Co dělal Michael Žantovský na bilderbergském zasedání v Sintře?

    Petr Bradáč

    K vašemu textu Bilderbergská skupina: kdo ve skutečnosti vládne světu doplňuji:

    Na seznamu účastníků konference 1998 ve skotském Turnberry je uveden Karel Kovanda.

    Seznam účastníků konference v Sintře 1999 je zde. Na předposledním místě abecedního seznamu je uveden Michael Žantovský a jeho funkce v senátu. V tisku “Program jednání Senátu ČR v týdnu od 31. května do 6. června 1999” je jako jeho součást uvedeno: Od 3. 6. - 6. 6. 1999, Portugalská republika. Předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost M. Žantovský se zúčastní výročního zasedání Bilderbergské konference v Sintře. OV 104/99.

    Pro investigativní žurnalisty by jistě bylo zajímavým tématem zeptat se právě tohoto tuzemského účastníka Bilderbergské konference na podrobnosti.

    Nejen, kdo ho pozval, ale kdo jeho cestu zajišťoval, proč o jeho cestě jednal organizační výbor senátu, zda o ní účastník podal zprávu, co je jejím obsahem (senát totiž na své oficiální stránce nabízí: “Zpráva o cestě a další zápisy a protokoly z jednání, eventuelně doporučení, a dále také informace o nákladech cest, jsou na vyžádání veřejně přístupné u tajemníka příslušného orgánu Senátu, na informačním odboru či na zahraničním odboru Senátu”).

    Z literatury si dovoluji upozornit na překlad textu Pierra Villemaresta ještě z poloviny 90. let, otištěný v Necenzurovaných novinách 1/2000.


    Jak to skutečně bylo s prací MF ČSFR v kauze IPFu?

    Výzva pro investigativní žurnalisty, odborníky na kapitálove trhy a právo i  poslance PSP ČR

    Kamil Lamač

    Se zajmem jsem si precetl clanek Z. Sida Blahy v Britskych listech. Povazujiho ho za objektivni a uzitecny hned z nekolika duvodu:

    1. Interpretace vicemene neuspesne kuponove privatizace v CR je u nas doma stale do znacne miry poznamenana nedostatecnym (nekdy zasadnim) porozumenim problematiky, dnes hlavne se strany verejnosti (a volicu). K tomu nahrava Klausuv zajem neuspechy bud nepriznat nebo je schvalovat na "standardni investicni rizika". Nic nemuze byt dale pravde.

    2. Skutecnosti je, ze nejen soukrome osoby (odbornici) a firmy ze Zapadu, dokonce i instituce (vcetne vami zminene SEC, programu mezivladni technicke pomoci jako USAID, britsky KnowHow Fund, atd.) nabizely - vicemene bez uspechu - pomoc, anebo zadali (MF CSFR, pak premiera CR) Klause o korekcni opatreni (viz. nize). Dnes se Klaus schovava za vyroky typu "k chybam vzdy dochazi, nikdo tehdy nevedel nic lepe".

    3. Problemy s nedostatecnou transparentnosti, pocinaje vykazovani hospodarskych vysledku, az po provoz trhu cennych papiru, s dalsimi nedostatky (m.j. na hospodarskou kriminalitu stale nekvalifikovana statni prokuratura a soudy) vedou k nezadouci situaci, kdy ceske kapitalove trhy se vlastne nikdy "nezvedly ode dna" a ani nyni nedavaji realisticky prislib k  tomu, aby plnily svoji zakladni ulohu, kterou, jak vime, neni zisk investoru, ale ziskavani relativne levneho kapitalu pro podniky. (Tedy dlouhodoby problem, na ktery take upozornujete).

    V USA jsem koncem 80. a zacatkem 90. let pracoval jako makler (Series 7+ 63) a mel jsem moznost se vsestranne zapojit, take do mezivladnich programu technicke pomoci. Tusim, ze jiz v breznu roku 1990, byla na SEC vytvorena pracovni skupina (Task Force) pro nove vznikajici trzni ekonomiky. Za navstev MF CSFR (pak premiera CR) V. Klause v USA jsem take od nej slysel vyroky, ktere charakterizovaly celou prvni puli 90. let, znacnou cast transformace, tedy i privatizace, vcetne kuponove.

    Příklady:

    1) Dotaz: "Co pro vas muzeme, pane ministre udelat?" (Otazka na jednom lunchi, poradanem MMF) VK: "Umlcte (emigranta, prof.) Zeleneho!" (z Forthamske univerzity, ktery v Cesku publikoval aternativni strategie pristupu k tranformaci a privatizaci.

    2) V.K: "We do not need soft advice for hard currency!". Toto byl zakladni "signal" architekta ceske transformace a nejmocnejsiho muze v zemi, odbornika-ekonoma. Tykalo se to jak odmitnuti prvni pujcky na technickou pomoc od Svetove banky (25 mil $) v roce 1991, ale take, paradoxne, zdarma poskytovanych programu technicke pomoci, vcetne bankovnictvi, financi, ucetnictvi, kapitalovych trhu, oblikaci statnich i podnikovych, atd. cestou USAID. Diky Klausovi a jim vedenou skupinou ceskych "premiantu" ("Zname veci alespon tak dobre jako Zapad, nejsme rozvojova zeme...") USAID jednak nikdy v  CR nemohla plne rozvinout sve programy a nakonec, diky Klausove falesne "hrdosti" predcasne, na konci FY 1997, v zari 1997, musela svoji misi v Praze musela ukoncit. Proc? Protoze fungovat bez pozvani hostitelske zeme nemohla a  Klaus jeji existenci chapal jako neco, co ohrozuje jeho tvrzeni (pocinaje lednem 1993), ze "CR je jiz normalni zemi s trzni ekonomikou". USAID pak pokracovala v Madarsku a Polsku, ktere v reformach, prijmani do NATO a jinych struktur, rozhodne za CR nezaostavaly.

    Stovky nasich odborniku z ruznych oboru tak nikdy nedostaly moznost skoleni v  USA nebo v CR a po zari 1997 o ni uplne prisly. Mel jsem moznost s mnohymi temito studijnimi skupinami byt at jiz byly z jakekoliv oblasti. Obzvlaste mne zajimalo bankovnictvi a kapitalove trhy. Je take indikativni, ze Klaus prikazal, narychlo, pozde a nedokonale, az v kvetnu 1997, dat dohromady prvni verzi Komise cennych papiru (pri MF CR). Bylo to hlavne pod dojmem soku, ktery prozil pri padu koruny na jare 1997. (Komisar MF CR si i v lete '97 nedostatecnost opatreni zcasti uvedomoval). Ale i v lete 1997 vladla v Praze nalada, kterou jsem znal za svych pravidelnych pracovnich navstev v Praze v  letech 1991-1997: na zadnem ministerstvu, na zadne urovni se nikdo neodvazil ric neco, co by nebylo v duchu nazoru Vaclava Klause. Do jiste miry to bylo vysledkem sdileneho (nedostatecneho) pochopenim problematiky, vcetne treba vyznamu trasparentnosti, pravniho prostredi, atd., jakoz i predsudku o tom, ze "rodinne stribro" se do rukou cizincu neproda, ze cesky zazrak je temer jisty, ze s malou nezamestnanosti a bez bolestne restrukturalizace bude v CR mozne obnovit trvaly hospodarsky rust, atd. MF CSFR Klaus, rekl bych, m.j. nechapal a nedocenil, jak skutecne kapitalove trhy funguji a co potrebuji.

    K otazkam IPFu (investicnich privatizacnich fondu): Psal jsem o tom v  minulych 5-7 letech opakovane, vcetne take na www.klaus.cz. Upozornoval jsem na nasledujici konkretni skutecnosti, ktere implikuji V. Klause z neznalosti, ze selhani vykonu povinnosti verejneho cinitele, kteremu byly, jako MF CSFR a  premierovi CR tyto zalezitosti svereny ze muze existovat duvodne podezreni k  vysetrovani za ucelem posouzeni trestniho stihani.

    V prubehu roku 1991 csl. denni tisk pravidelne prinasel "Pouceni MF CSFR" o  nastavajici (kuponove) privatizaci. Tato obsahovala, podepsane MF CSFR V. Klausem, informace o kuponovych knizkach, kdo jsou DIKove, jak bude fungovat 1. a dalsi kola, co jsou to "previsy" v nabidce, atd. Jiz tehdy mne zaujalo Klausovo (MF CSFR) tvrzeni, ze pouha 4% (!!) DIKu, tedy obcanu, kteri si zakoupili kuponove knizky, pujdou cestou IPFu. Klaus dokonce vysvetloval proc bude toto procento tak male "Protoze nasi obcane neduveruji zprostredkovatelum a delaji si radeji veci sami". Pritom z praxe vime, ze i mnohem zkusenejsi mali investori na Zapade z 60-70% jdou cestou mutual funds. (Klausovo nepochopeni a zavist vuci zprostredkovatelum je patrna i nyni - viz. jeho nedavne a opakovane poznamky o financnich poradenskych firmach)

    Ve svych clancich jsem psal o tom, jak toto nepochopeni (ci jiny duvod?), spolu s nasledujicim selhanim Klause provest jak napravna opatreni (viz. nize), tak dbat na standardni vykon statniho dohledu, zasadnim zpusobem vedly k fiasku kuponove privatizace, kde defakto neregulovane (anonec na holdingy se menici) IPFy rychle ziskaly vetsinu kuponu. Skody, jak sam pisete, byly jak na strane investoru, tak hlavne na strane spatne image ceskych kapitalovych trhu a v tom, ze tyto nikdy nebyly schopne generovat kapital na  obnovu a expansi podniku.

    Klausovo MF CSFR pocitalo, ze neco pres 2 mil. obcanu se stane DIKy. IPFy se mohly zacit formovat v rijnu 1991, mesic pred koncem obdobi, kdy si obcane mohli koupit knizku a stat se DIKy. I mladicky Kozeny, pracujici m.j. jako poradce ma MF CSFR videl, ze  otevrit si investicni fond je celkem jisty zisk (puvodni odhad ceny podniku v 1. vlne privatizace byl asi 160 mld. Kcs. Ocekavalo-li se, ze pouhe 2 mil. obcanu se stane DIKy, znamenalo to 80 tis. v  kuponech na jednoho DIKa. Pritom mala privatizace naznacovala, ze odhady ceny podniku byly - obecne - spise na nizsi strane). Z navrhu Klausovych zakonu take musel videt, jak jsou derave. I me byla tato kalkulace v lete a v zari 1991 jasna. Nepocital jsem ale s tim, jak derave zakony i predpisy vlastne jsou a ze Klaus neudela zadna napravna opatreni.

    Protoze Klaus hrube nepochopil a podcenil preferenci drobnych investoru pro fondy, protoze obecne, jako totalitni ekonom (?), nedocenil vyznam pravniho prostredi a efektivniho statniho dohledu, jim pripravene a prosazene zakony, konkretne o IPFech byly "derave" a dohled (viz. Komise cennych papiru vytvorena az v lete 1997) neexistoval. K tomu navic, pocital-li Klaus (a s  nim zbytek vlady, ktery Klausovi-odbornikovi, ktery 30 let trzni ekonomiky studoval, veril), ze do IPFu pujdou jen 4% z 2 mil. DIKu, tedy 80 tisic DIKu, doslo, diky (ve svete protizakonnym) "garancim 10-nasobneho zisku" Kozeneho k  tomu, ze (diky MSPNM CR, T. Jezkem na posledni chvili prosazeneho prodlouzeni lhuty k nakupu kuponovych knizek z konce listopadu 1991 do ledna 1992 a  frontam obcanu, kteri diky uvedenym "garancim" a mlcenlivosi Klausova MF CSFR, naraz projevili zajem o to stat se DIKy), k tomu, ze misto pouhych asi 800 000 obcanu, kteri vlastnili kuponovou knizku koncem listopadu, koncem ledna jich tyto vlastnilo jiz plnych 8 milionu. Bezne nezakonne jednani Kozeneho a jeho zjisteni, ze mu v Klausove CR vse projde, vedlo k  "demokratizaci" kuponove privatizace v CR, tedy toho, co se vysvetlovaci kampani Klausova MF CSFR nedarilo. Bohuzel, Klausova neschopnost a  nepripravenost kvalitnejsich zakonu a dohledu umoznily Kozenemu a jinym kapital casto nelegalne vyvezt, trvale poskodit trhy a prispet k tomu, ze  stovky miliard Kc, neuveritelnych 36% uveru bankovniho sektoru je spatnych a  bude si vyzadovat leta dotaci z kapes danovych poplatniku.

    Misto Klausova ujistovani o tom, ze cestou IPFu pujdou 4% DIKu, PLNYCH 72% z  vice nez 8 milionu sverilo sve kupony IPFum. Klausem vedene nepochopeni (jini uvadeji snad i jine duvody, viz. nize), podcenenim problematiky a toho, jak kapitalove trhy funguji, jak se drobny investor chova (preferuje fondy) a  jaka je, i v demokraticke zemi, dohlizeci role statu, tak bylo znasobeno tim, ze doslova prez noc misto "okrajoveho problemu" kuponu/akcii DIKu v IPFech, se tam objevilo monstrum 70x vetsi. Misto 80 000, ve skutecnosti 72% z 8, 1 mil., tedy vice nez 5,8 mil DIKu skoncilo v IPFech. Samotny Kozeny kontroloval svymi Harvardskymi fondy plnych 20% tototo mnozstvi, celkem asi kupony od 1,6 mil. DIKu, tedy 20x nez Klaus prediktoval pro cely sektor IPFu!

    To, ze se i dnes Klausovi dari prezentovat nasledujici problemy IPFu, resp. jejich tunelovani, dopad na bankovni sektor, permanentni malatnost kapitalovych trhu, derave zakony, neexistenci nebo nedostatecnost statniho dohledu (nebo alespon kvalifikovaneho self-policing), za neco jako vicemene "standardni riziko investovani", je tragedie sama o sobe.

    Hlavnimi poskozenymi totiz nejsou ani tak puvodni DIKove, ale cely kapitalovy trh, neho neduveryhodnost, nevykonnost a to, ze dosud neplni svuj zakladni ukol ve vztahu k podnikum.

    Vim, ze z americke strany, kanaly pres americke velvyslanectvi, misi USAID v  Praze, atd. od okamziku, kdy Kozeny (a po nem dalsi IPFy) zacali kampan "garanci" zisku, se oficialni a odborna mista z USA obracela na MF CSFR, pozdeji na premiera CR, s upozornenimi na tento zasadni problem a poukazem na  to, ze, podle ve svete beznych praktik a zakonu, jakekoliv takove "garance" jsou nezakonne. Z Klausova MF CSFR (a pozdeji z jeho uradu ve Strakove akademii) prichazely standardni reakce: "Toto je nase specifikum. Nelze uplatnovat standardni hlediska." Slo o to "vytvorit domaci kapitalove skupiny", se kterymi se take popularni architekt transformace nechal casto videt a fotografovat (Kozeny, Motoinvest, atd.) Citujic sve Desatero prechodu od komunismu, Klaus odmital i ex post napravna legislativni a regulacni opatreni, ktera by tyto veci dodatecne osetrila (protoze, bohuzel, podle Klausem prezentovanych a prosazenych zakonu, treba "garance" Kozeneho, pirata z Prahy, nebyly nezakonne).

    V minulosti jsem se opakovane pozastavoval nad tim, ze doposud nikdo v CR, puvodne snad z nedostatecneho pochopeni problematiky, pozdeji spise ze  strachu pred odvetou, nevyvolal v Parlamentu vysetrovani, zda doslo k trestne stihatelnemu selhani V. Klause ve vykonu funkce MF CSFR a pak premiera CR. Do jake miry toto selhani, treba prave v kauze IPFu, kde bylo velikosti nejvetsi a svym 72% na kuponove privatizaci (a dopadem na kapitalove trhy pocinaje rokem 1992) nejzavaznejsi, bylo zpusobenu nedostatkem odbornosti, neochotou prijmout a neodmitat kvalifikovane nabidky pomoci zvenci (at na mezivladni urovni nebo soukrome), diky neochote provest ex post korekce a napravna opatreni, atd. Nekteri jsou toho nazoru, ze puvodne mala ucast csl. obcanu na  kuponove privatizaci (ke konci listopadu 1991 pouhych 800 tisic obcanu), mohla byt soucasti planu Klausova MF CSFR a koalice ODS + ODA, ktere ovladaly MF CSFR a MSPNM CR, a tak odmenit priznivce a nomenklaturni kadry, nebot pri mensi ucasti na kazdeho DIKa pripada umerne vetsi podil z privatizovanych podniku. Ale jiz samotne skutecnosti, ze Klaus veci stran IPFu tak zasadne nepochopil, pripravil deravou legislativu, nepostaral se o standardni dohled a odmital napravna opatreni, by k radnemu vysetrovani, vcetne verejnych slyseni, v normalni demokraticke zemi jiz davno postacovaly.

    To, ze k nicemu podobnemu, ve veci tak zasadni, dosud nedoslo, neni dobrym indikatorem toho, jak se veci i dnes chapou a co to znamena pro budoucnost. Rekl bych, ze synergicke usili investigativni zurnalistiky, odborniku na  kapitalove trhy a pravo doma a v cizine, spolu s iniciativnim pristupem verejneho blaha dbajicich clenu, treba pravostrednych demokratickych stran ve Snemovne Parlamentu CR, by mohlo k uvedenemu vysetrovani vest. Pritom by primarnim cilem nemela byt jakakoliv pomsta nebo potrestani kohokoliv, ale predevsim dosazeni situace, kdy verejnost ma moznost vedet, co se stalo, jak mely a maji i tyto veci fungovat. A tak napomoci lepsimu fungovani instituci statni spravy a budovani zakladu lepsi a zdrave prosperujici spolecnosti.

    Kamil Lamač

    San Francisko/Praha


    Mohou být hospodářské sankce proti Kubě účinné?

    Pavel Šejnoha

    CR (MZV) se chysta podat navrch rezoluce k porusovani lidskych prav na Kube v OSN. Medialni informace o tomto problemu v novinach, TV a internetu vetsinou zaujimaji kriticky postoj vuci MZV a zejmena ministru zahranici Janu Kavanovi.

    O co tedy v teto rezoluci jde? Jeji presny obsah je zatim nejasny. Dokoument je prozatim v nekolika verzich a pocet verzi bude pribyvat. Verze budou pribyvat a az jednani s ostatnimi staty urci, ktera verze bude predlozena komisi pro lidska prava pri OSN.

    CR v rezoluci kritizuje stav dodrzovani lidskych prav na Kube a zaroven kritizuje plosne ekonomicke sankce vuci Kube, ktere podle CR jsou kontraproduktivni.

    CR nepredklada navrh poprve. Predkladala jej jiz minuly a predminuly rok. Navrh soucasne rezoluce je obdobny jako predchozi navrhy. Neni tedy pravda tvrzeni nekterych nasich politiku a novinaru, ze kritika plosnych ekonomickych sankci se tam objevila az po uvezneni Pilipa a Bubenika na Kube. Tuto tezi napriklad formuloval Jiri Payne zde: http://pes.internet.cz/clanky/10876_0_0_0.html.

    Ze nema pravdu, se da presvedcit zde v navrhu rezoluce z minuleho roku zde: http://www.mzv.cz/_novinky/4-6-20.html

    Jana Kavana za kritiku plosnych ekonomickych sankci kritizovali politici ODS a 4K, Vaclav Havel, Jiri Pehe, MZ USA Colin Powell a rada komentatoru.

    Je tedy zrejme, ze tito lide povazuji sankce uplatnovane na Kubu a tamejsi komunisticky rezim po 40 let za uspesne (tj. ze snad dokazaly primet Kubu k dodrzovani lidskych prav?).

    Radsi se vubec nezabyvam dopadem sankci na obycejne lidi na Kube a rozdilnym pristupem k ruznym totalitnim statum (napr. Kuba vs Cina).


    Afrika a východní Evropa - podobnost čistě náhodná?

    Juliana

    Vážený pane Čulíku, v International Herald Tribune z 1. 3., str. 8 je zajímavá úvaha Lawrence E. Harrisona: To Modernize, Some Have to Change Their Culture (Mají-li být schopni se zmodernzovat, někteří musejí změnit svou kulturu).

    Obecně se má za to, že bída afrických zemí je způsobena tím, že byly pod koloniální nadvládou, která zničila jejich kulturu, a tak se teď potácejí od jednoho neúspěchu k druhému.

    On uvádí další možný důvod selhání a odkazuje na knihu "Culture Matters" kde s  tímto pojetím polemizuje kamerunský politolog Daniel Etounga-Manguelle.

    Tvrdí, že původní africká kultura nebyla nikdy úplně zničena, přežívala i  během koloniální nadvlády, a některé z jejích prvků jsou příčinou současného marasmu.

    K těmto prvkům patří:

  • A high degree of fatalism, irrationalism and belief in magic. (Vysoká míra fatalismu, iracionalismu a víry v magii)

  • Focus on the past and present, not on the future. "Without a dynamic perception of the future, there is no planning, no foresight, no scenario building...no policy to affect the course of events." (Soustředěnost na minulost a přítomnost a nikoliv na budoucnost. "Bez dynamického vnímání budoucnosti neexistuje plánování, předvídavost, nevytvářejí se předem scénáře - neexistuj politika, jíž by bylo možno předem ovlivňovat průběh událostí.")

  • Excessive concentration of authority and power in one individual, who will often claim magical powers. (Přílišný důraz na autoritu a moc u jediného jedotlivce, který si často nárokuje magické schopnosti.)

  • A communitarianism that suffocates individual initiative. (Kolektivismus, který dusí individuální iniciativu.)

  • Disregard for the economic realities of life. (Ignorování hospodářské reality života.)


    Zážitky ze semináře CEP

    Hana Fifková

    5. března se konal jako obvykle seminář CEP ( centrum pro ekonomii a politiku) jako obvykle na Žofíně, téma bylo Umělec, svoboda a devadesátá léta, moderoval Klaus, referáty měli Dostál, Švanda, Steigerwald a Viewegh, v publiku např. Tigrid, Knížák, Kodetové, Hadrbolcová, Kratochvíl ( Ta Fantastika), Tříska, Salzmann ( pánové a paní - nechci se zdržovat).

    Sdělení Pavla Dostála nestálo za řeč ( zhruba o tom, že svoboda dříve nebyla a teď je), Švandu si budu muset přečíst znovu, až vyjde ve sborníku (bylo to těžké), Steigerwald měl úžasné povídání, týkající se vzpoury v TV ( stálo by za šíření v širším měřítku), hvězdou podvečera byl nicméně Viewegh.

    V úvodu vyslovil pochyby o tom, zda má umělec v současnosti svobodu slova - dokumentoval to tím, že 1. jisté noviny mu vydaly pouze 119 fejetonů, poslední nikoli, protože v něm napadal Spartu Praha (?), 2. byl nucen v rámci sebereklamy hovořit do ženského časopisu o tom, co má v lednici, 3. jistá redaktorka uveřejnila to, co vůbec neřekl.

    Podle něj tedy u nás jistá cenzura je ( skutečně použil slovo cenzura). Svůj narcistický projev uzavřel tím, že v zemi, kde parlament jednou hlasuje proti tomu, že u nás je svoboda a podruhé pro to, ve skutečnosti žádná svoboda není.

    Pokud Vám to, co jsem napsala, připadá jako neuvěřitelný blábol, věřte tomu, že to opravdu blábol byl ( moje maminka to komentovala slovy o tom, že ten, kdo svobodu nepozná, si ji nezaslouží).

    Skutečná hrůza na mne padá z míry sebestřednosti a zaujetí svou osobou, která se zde projevila. Dostál ve svém sdělení hovořil o tom, že se umělec v současnosti stává autoritou.

    Nemyslím si. Stává se většinou pouze osobou veřejně známou, mající nicméně značný vliv. Pokud současně s tím naprosto absentuje pokora a vědomí zodpovědnosti za své působení, je to docela nebezpečné.

    >Ostatně - očekávala bych, že právě na téma " moc a zodpovědnost" se poté, co trochu odezněly TV emoce, bude diskutovat na celé " kulturně mediální frontě".


    Mluvčí společnosti CET 21:

    "Železný televizi Nova neukradl"

    Martin Chalupský

    TV Nova: Nadhled, ne osočování!

    (k
    noticce T. Peciny k sobotnímu „Volejte řediteli“)

    Myslím si, že také redaktor zpravodajského serveru by měl ve svých hodnoceních sázet na fakta nikoliv na osobní preference. Vím, že je určitou zvyklostí v českých intelektuálních kruzích být apriori v opozici vůči Vladimíru Železnému. Přesto naznačovat, že „Železný je zloděj, který má vrátit, co ukradl“ (jako Tomáš Pecina ve své noticce k sobotnímu „Volejte řediteli“) je nejen výrok zakládající žalobu, ale především vědomá nepravda.

    Podstatou arbitrážního výroku je, že navzdory tvrzením CME mezinárodní arbitráž rozhodla, že Vladimír Železný nijak společnost CME, resp. ČNTS, nepoškodil. Co jí tedy podle Vás, pane Pecino, ukradl? Snad jste nechtěl říci, že těch 23 miliónů dolarů, které si má vzájemně vyměnit za 5,8% podíl v ČNTS?

    Právě arbitráž v kombinaci s rozhodnutím českého Vrchního soudu uznala, že kroky, které V. Železný a CET 21 činily, byly oprávněné a v souladu se zákonem. Navíc arbitráž výslovně řekla, že spoluprací se současnými partnery Novy: Českou produkční 2000 a Mag Media 99, se V. Železný žádného konkurenčního jednání nedopustil.

    V kauze TV Nova doporučuji, pane Pecino, nadhled, nikoliv osočování. Rádi bychom se vyhnuli nutnosti žádat oficiální nápravu tam, kde profesionalita vědomě selhala.

    Poznámka TP: Abych odpověděl slovy klasika, občas si připadám docela negramotný, zvlášť takhle po ránu...

    Amsterdamský rozhodčí nález jsem četl - pozorně. Není v něm nic, co by podepřelo Železného týden co týden opakovanou interpretaci, že svým jednáním CME/ČNTS nezpůsobil žádnou škodu, že zahraniční investici neukradl, že neporušil smluvní ujednání o exkluzivitě nebo dokonce, že kromě miliardy za obchodní podíl nikomu nic nedluží. Arbitráž se zabývala jednou partikulární otázkou, týkající se jednoho konkrétního závazkového vztahu založeného jednou konkrétní obchodní smlouvou, a dospěla k závěru, že Vladimír Železný porušil jednu z podmínek této smlouvy a vyplývají z toho pro něj určité následky. Téměř ničím z toho, co V. Železný nálezu přisuzuje, se rozhodčí tribunál nezabýval (mnohé z toho bude ale posuzovat tribunál UNCITRAL). Ano, přiznávám, že v tomto smyslu byla moje glosa příliš zjednodušující a optimistická...

    Jestiže se pan Železný cítí poškozen, nemohu mu přirozeně bránit, aby se obrátil na příslušný soud. Ale pozor, číst umějí i soudci!


    Komunistická praxe Britských listů

    O Peňásově recenzi v Týdnu

    Jak ví Čulík, že je Respekt čtyřkoaliční časopis?

    Jan Lipšanský

    Prisel jsem na to, ze v mnoha okolnostech Blisty pokracuji ve sve komunisticke tendenci: tentokrat si vybraly tradici nerici uplne vsechno, pripadne jen polopravdu.

    Predne - clanek v casopisu Tyden neni jen o recenzi knihy V hlavnich zpravach: Televize. Jiri Penas se soustredil na recenzi PETI (5) knih, jez nedavno o krizi v Ceske televizi vysly.

    Rovnez Penas nikde netvrdi, ze kniha je jen Culikovym autorskym dilem, jak se mi pan Culik snazil namluvit ve vymene e-mailu. Penas pise: „Bojovneho polemika maji redaktori a vubec pomery v CT v internetovych Britskych listech, ktere vydava Jan Culik." Jinde pak Penas pise: „V souvislosti s krizi Culik vydal vyber z televiznich clanku knizne."

    Vydal, protoze je uveden jako jeden ze spoluvydavatelu. O autorstvi neni nikde ani slovo. Navic hned vpravo od recenze je velka fotografie knihy, kde je dobre citelne, kdo je autorem.

    Nyni k samotne recenzi. Pan Culik pise: " Pozoruhodne - zamerne? nevecnou a diskreditacni recenzi knihy "V hlavnich zpravach: Televize" publikoval v casopise Tyden Jiri Penas. Neprekvapuje nas to a povazujeme to za poctu. Penas se v minulosti mnohokrat proslavil svymi ideologickymi brylemi, ktere mu brani videt skutecnost: vzpominame (Jan Culik to citoval v jedne anglicky psane akademicke publikaci, vysla v Kanade) jak v prvni polovine devadesatych let Penas doporucoval ve sve "literarni recenzi" pro svazky poezie byvalych komunistickych basniku, ktere tehdy netiskl nikdo jiny nez Daniel Stroz, velmi kulturni a literarni osud: "Hodte je do ohne!! (Mlada fronta Dnes, 26. listopadu 1994, str. 19.) Je to neuveritelne, ze po paleni knih nacisty mohl takto psat clovek, ktereho v CR snad dosud povazuji nekteri neinformovani lide z nedostatku skutecnych, civilizovanych, neuplatnych odborniku za kulturniho, literarniho kritika. To jsou ti chlapci, kteri se domnivaji, ze jejich ideologicky, primitivni prazsky pohled je pupkem sveta a vrcholem civilizace. Zaporne ohodnoceni od takovehoto autora, ktery je mimochodem kmenovym autorem ctyrkoalicniho Respektu, je pro nas ocenenim…" (Pozn.: text ponechavam i s pravopisnymi chybami).

    Jak uz to u komunistickeho mysleni byva, o samotne recenzi se nedozvi ctenar Blistu nic konkretniho, krome toho, ze je „nevecna a diskreditacni". Pak nasleduji jen urazky, pomluvy, emotivni vylevy, nepodlozene zvesti (napr. z ceho pan Culik soudi, ze Respekt je ctyrkoalicni? Ma na to nejake dukazy o majetkovych propojenich? At je tedy zverejni.)

    Na rozdil od emotivnich vylevu si dovolim z jedne z peti recenzi pana Penase, tykajici se knihy V hlavnich zpravach: Televize citovat. Pan Penas napr. pise:
    "Casto je jeho (Culikova) kritika na miste - napr. v pripade podilu CT na hysterickych naladach behem zarijoveho zasedani MMF a Svetove banky."
    Z toho mam zatim pocit, ze autor se snazil byt objektivni.

    "Texty (knihy) veru nepostradaji koreni uctocnosti a jasne formulovaneho postoje. Potiz je vsak v tom, ze jejich pohled je omezen ne snad tim, ze Culik nesedel v Praze a nerozumel ceskym pomerum, nybrz ve vyhranenem straneni osobam, s nimiz je pratelsky ci profesne svazan..."

    Dale Penas pise, ze Jan Culik vkladal nadeje do Jakuba Puchalskeho a predevsim do osby Ivana Kytky jakozto sefa zpravodajstvi.
    Na tomto hodnoceni nevidim nic nevecneho a diskreditacniho.

    Podivejte se do archivu Blistu napr. na tento clanek, tento nebo tento (a samozrejme mnohe dalsi z let 1998 - 1999).

    Pote Penas pise, ze pote, co snahy Puchalskeho ci Kytky o zmeny v CT ztroskotaly, prijal Jan Culik teorii, ze „za vsim stalo spiknuti xenofobnich, linych a neschopnych redaktoru, kteri se vsi silou branili jakymkoliv zmenam."

    A i to je pravda - napr. zde v teto analyze.

    Dale Penas v recenzi pise: "Jedina, kdo se z tohoto tymu nymandu vymykala, byla Jana Bobosikova. Naopak jako demonicky intrikan je v Culikovych textech vniman Zdenek Samal…"
    A kdyz opet zabrousite do archivu Blistu, zde najdete clanek na obranu Jany Bobosikove, o averzi na pana Samala svedci napr. tato kraticka vymena nazoru.

    Dale Jiri Penas vyvozuje, ze „pro Culika je svet na Kavcich korach rozdelem na dva tabory: na jedne strane svetlonose tak ci onak spojene s anglickym vysadkem ... a na ty druhe, zaostale zdejsi nedouky."

    Dale Jiri Penas pripomina, jak byla v prubehu krize zapomenuta na Blistech kritika prilisne uhybavosti zpravodajstvi pred stranami „jasne strani ODS a radni Dedeckove", jak se na Blistech ignorovala skandalni uroven zpravodajstvi Hodacova tymu, a na zaver si dovoluje napsat, ze „Culik (je) obet hysterie sice nikoliv stadovite, ale sve vlastni".

    A to je vse. Recenze je psana z mirneho ironickeho nadhledu, skryte i navenek vytyka knize urcitou hysterii v odhalovani „spiknuti" na Kavcich horach a zatajovani urcitych informaci, ktere se nehodi do urciteho videni celeho problemu s krizi v CT.

    Nyni je na ctenarich Blistu, zda se jim zda Penasova recenze nevecna a diskreditacni, a rad se necham padnymi argumenty (vztahujicimi se k teto recenzi, nikoliv minulym clankum pana Penase a jeho prislusnosti k Respektu) presvedcit, ze se naopak mylim ja.

    Poznámka JČ: (Mj.) Britské listy neignorovaly "skandální úroveň zpráv Hodačova týmu".

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|