Britské listy


čtvrtek 15. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby České novinářství:
  • Milí studenti! aneb Přednáška z kursu pro začínající PR-many (Tomáš Pecina) Středoevropská politika:
  • Václav Havel, populismus a "morálně čistý národ" (Cas Mudde, Edinburgh University) Sčítání lidu:
  • České panoptikum: Jak Martin Tax, šéf představenstva Deltaxu, zlobboval Britské listy České školství:
  • Školné odmítáme (Zdeněk Štefek) Další úvahy o televizi:
  • Média hrají svou funkci především tím, co v nich NENÍ (Petr Sládeček) Reakce:
  • Odpověď Martinu Vadasovi: Nepracovala jsem ve zpravodjství ČST za komunismu (Michaela Koliandrová) O přímé demokracii:
  • Odkazy na názory odborníků jsou častou užívanou metodou demagogie (Jiří Šoler) Public Relations:
  • Obchodování hodnotných českých akcií nepřešlo na  NEWEX ve Vídni (Veronika Šandová za Burzu cenných papírů, Praha) Česká televize:
  • Jiří Balvín: Rozhovor Britským listům neposkytnu, ale MFD jsem ho dal AKTUALIZACE ČTVRTEK 12.00:
  • Londýnské ústředí Amnesty International odmítá kritiku Mikuláše Tomina

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, the U. K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok).

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, čtvrtek 12.00:

    Londýnské ústředí Amnesty International odmítlo kritiku Mikuláše Tomina

    V textu se mj. praví:

    Zpráva Amnesty International „Česká republika: Svévolné zadržování a špatné zacházení ze strany policie v souvislosti s protestními akcemi v září 2000“ obsahuje kapitolu týkající se šetření stížností na chování policie. Tato část obsahuje informace, které byly před vydáním zprávy zveřejněny Ministerstvem vnitra i jinými institucemi, které se šetřením zabývaly. Výše uvedená kapitola čerpá rovněž z informací, které jsme obdrželi od právních zástupců lidí, kteří podali trestní oznámení. Amnesty International by uvítala, kdyby dostala plné znění zprávy o průběhu šetření policejní inspekce. Amnesty International by také ocenila, kdyby jí ředitel Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin řádně vysvětlil důvody, které ho vedly k předání převážné většiny trestních oznámení Oddělení inspekce a stížností Policejního prezidia, které je kompetentní pouze k vyšetřování policistů podezřelých ze spáchání přestupků. Na základě čeho usoudila policejní inspekce, že nebyl spáchán žádný trestný čin? Jaký postup vedl k přijetí těchto rozhodnutí, jaké důkazy byly prozkoumány a jaké metody byly použity pro vyhodnocení shromážděných důkazů? Zpráva Amnesty International předložila podrobný popis případů, kterými podložila všechny jednotlivé výhrady. Nechápeme, proč představitelé Ministerstva vnitra, kteří nepředložili konkrétní připomínky k případům popsaným ve zprávě, označují informace Amnesty International jako „neobjektivní“.

    Plný text prohlášení AI z Londýna viz poslední článek tohoto vydání BL.

  • Amnesty International vydala zdrcující zprávu o ČR. Mezinárodní ústředí Amnesty International vydalo zdrcující zprávu o policejní brutalitě v České republice, k níž docházelo během antiglobalizačních demonstrací v Praze v září 2000. Zpráva má název "Česká republika: policejní brutalitou je nutno se vážně zabývat (Czech Republic: Police brutality should be firmly addressed)" a v angličtině je zde. Jiří Kopal z Občanských právních hlídek k tomu poznamenává: "Zprávu vypracoval [chorvatský odborník na ČR v londýnském ústředí AI] Ivan Fišer a udělal spoustu vlastních zjištění." V BL najdete v češtině tiskové shrnutí této zprávy i její kompletní verzi v českém překladu. (JČ)

  • Čtenářské reakce ke včerejšímu úvodníku Ondřeje Neffa jsou až na výjimky diametrálně odlišné od těch, které jsme v Britských listech kritizovali v září. Horké hlavy vystydly a Pan Novinář, jak Neffa jeden z přispěvatelů tituluje, bude teď muset svým čtenářům cosi vysvětlit. (TP)

  • Vláda schválila návrh nového školského zákona. Mají se postupě rušit víceletá gymnázia. Předloha nově zavádí právo na umístění dítěte do posledního ročníku mateřské školy před zahájením povinné školní docházky a počítá s přípravnými třídami pro děti se sociálními nebo komunikačními problémy. Umožňuje individuální vzdělávání dětem na prvním stupni základní školy a upravuje podobu maturitní zkoušky.

  • Ředitel České televize Jiří Balvín neposkytne Britským listům rozhovor, protože na ně nemá čas. Více viz poslední článek tohoto vydání. (TP)

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla o zahájení dalšího správního řízení s Českou televizí. Podezřívá ji, že porušila vysílací zákon při informování o temelínské elektrárně v reportáži "Č(e)Rnobyl?", kterou odvysílala v pořadu Fakta 5. února 2001.

  • Ředitel věznice v Rýnovicích na Jablonecku Bohuslav Baudyš považuje situaci v českém vězeňství za  kritickou. Mohly by znovu vzniknout nepokoje.

  • Václav Havel se včera účastnil online konference na internetu, ale moc to nefungovalo (až po 45 minutách).

  • Zveřejňujeme faksimile rozhodnutí, jímž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zamítla naše odvolání proti rozhodnutí neposkytnout veřejnosti informace o vlastnících tří českých komerčních televizí. Jak jsme informovali v pátek, Rada ve své výroční zprávě toto odvolání před veřejností i před poslanci, kteří zprávu budou schvalovat, zatajila. Zvláštní žádostí o informace se nyní pokoušíme zjistit, kolik žádostí o informace Rada ve skutečnosti zamítla a kolik žadatelů se odvolalo. Ať nám však Rada odpoví cokoli, důvěra v její serióznost je zmíněným případem lživé výroční zprávy otřesena: v civilizované společnosti se lhářům nevěří. (TP)

  • Přispějte na investigativní práci Britských listů. Částka, vybraná na od sponzorů BL dosáhla do 14. března 350 000 Kč. Potřebujeme však na roční provoz cca 500 000 Kč a doufáme tedy, že přispěje ještě i další cca stovka čtenářů, kteří to přislíbili. Příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (JČ, TP)

  • Zdařilou fotoreportáž z Podkarpatské Rusi od Jiřího Kohouta jsme publikovali zde, zdezde.

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

    POZVÁNKA: Na serveru NEJSME OVCE.CZ se dnes rozběhlo (prozatím úspěšně) jednoduché diskuzní fórum. Diskutovat tam můžete i vy. Bez cenzury a bez špiclovacích cookies. Obsah tohoto serveru se prozatím věnuje monitorování situace kolem sčítání lidu a do budoucna by měl být věnován bezpečnosti informačních systémů, různým případům zneužívání byrokratické moci, aplikaci zákona 106/99 Sb. o právu ovbčanů na informace a zajištění ústavních práv občanů na soukromí.
    Na stránkách najdete i částečný monitoring tisku ke sčítání, některé právní předpisy a v nejbližší době by měl obsahovat i právní poradnu. Server vznikl z iniciativy Dr. J. Kofránka jako reakce na potlačování informací o rizicích, se kterými je shromažďování dat o občanech bez náležité veřejné kontroly spojeno. Sdělte své vlastní, čerstvé zkušenosti se sčítacími komisaři a úředníky ostatním. Pro vzájemné poučení. (koš)

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před několika týdny, avšak slib dosud nesplnila. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) i na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Milí studenti! aneb Přednáška z kursu pro začínající PR-many

    Tomáš Pecina

    Milí studenti! Dnes se naučíme, jak napsat - a jak poznat - tzv. P. R. článek, tedy text, který se sice navenek jeví jako plod žurnalistického úsilí, ale ve skutečnosti jde o záměrný, na zakázku vyrobený textový inzerát. Poslouchejte pozorně: až vstoupíte do praxe, rychle poznáte, že zatímco psaním skutečných článků se v této zemi neuživíte, za jeden povedený pí-ár dostanete víc, než kolik vám zaplatí redakce za celoroční práci.

    Jako učební pomůcka nám poslouží článek Pavla Matochy z týdeníku Euro, věnovaný horké kauze těchto dnů, připravované politické platformě (a později straně) Jiřího Lobkowicze.

    Zkuste si ho letmo přečíst. Je vám něco nápadného? Že není? A to je první pravidlo branže P. R.: mimikry. Vaše texty musejí být tak nenápadné, že nevzbudí pozornost. Nic nesmí vyčnívat nad průměr média, kam svůj produkt umístíte. Musíte být kreativní co do koncepce a použitých prostředků, ale v žádném případě ne co do formy. P. R. je byznys, zde se platí na dřevo. Na Pulitzerovu cenu raději hned zapomeňte (i když Cenu Ferdinanda Peroutky nebo Cenu křepelek docela dobře získat můžete, a dříve nebo později - jako řada píárisů před vámi - zřejmě také získáte).

    Pravidlo druhé: odstup a vyváženost. I když ve svém článku klientovi straníte, musíte mít neustále na paměti, že jste "jako" novináři. Velmi dobří píáristé umějí dokonce napsat takový článek, který na klienta zaútočí, tím vyvolá soucit a zvýší jeho popularitu. Matocha ale tuto techniku nepoužívá a volí jiné prostředky. Přečtěte si pozorně zmínku o údajně vytunelovaném fondu Viva. I tomu nejtupějšímu čtenáři Eura musí být jasné, že za problémy stejnojmenného fondu nová partaj nemůže - vhodně formulovaný odkaz ale vyvolá dojem, že článek je vyvážený, protože o klientovi nezastírá ani nepříznivé informace. Skvěle napsáno!

    S odstupem je to složitější. Všimněte si, že zhruba v první třetině nic nenaznačuje, že by autor s hnutím sympatizoval (a titulek je bezmála výsměšný!). O Monice Pajerové, kterou na konci článku jmenuje jako první v seznamu "významných a úspěšných osobností", zprvu hovoří jako o "budoucí" političce v uvozovkách. Jakmile je dojem profesionálního nadhledu a skepse vyvolán, Matocha mění rejstřík a zhruba od poloviny článku až do konce už není po negativních informacích ani stopa.

    Třetím pravidlem je, že píšící PR-man musí čtenáře držet co nejdál od autentických zdrojů - právě v (dez)interpretaci je, milí studenti, největší potenciál k manipulaci. Čtenář sám o sobě není blbec, blbce z něj musíte udělat vy!

    Prohlédněte si, prosím, dokument (ve formátu MS PowerPoint), který měl Matocha k dispozici. Ano, správně, Nováku, smějete se a to je reakce, kterou dokument musí u každého soudného a informovaného člověka vyvolat! Psychedelické barvy, terminologie reklamní branže jako sdělení (message), samotný politický program zakládané strany nahrazený bezobsažnými slogany typu V srdci politického činu je člověk. Takhle se neprodávají ani boty, natož volební strana!

    Čtvrté pravidlo zní, že musíte vytvořit kvalitní legendu, nejlépe takovou, která čtenáře upoutá, navnadí a přitom, jako bonus, ještě klienta zlidští a vytvoří příhodný prostor pro nenásilnou expozici jeho sdělení. Zde takto posloužila smyšlenka o uniklé zprávě. Všimněte si, jak sympaticky působí Jiří Lobkowicz, když, s virtuálním ruměncem na tváří, připouští pravost materiálu. A hned v další větě mu Matocha dává prostor k sebepropagaci: "Dal jsem dohromady lidi, aby přemýšleli o budoucnosti této země."

    Stejně je použit prvek zlepšování. Přestože počáteční stav ("base line"), tj. "uniklá" zpráva, není čtenáři znám, dostává pozitivní informaci o tom, že nyní jsou zakladatelé platformy mnohem dál a vše dělají, díky nasbíraným zkušenostem, ještě lépe.

    Poslední a páté pravidlo se nazývá pravidlem nálepky a zní, že i největší trouba vypadá s přiměřenou a dobře zvolenou nálepkou vcelku snesitelně. Zdůrazňuji - přiměřenou a dobře zvolenou: řeknete-li o Václavu Klausovi, že je "velký humanista" nebo pojmenujete-li Jana Rumla "významným myslitelem české pravice", vysloužíte si výsměch a po kariérní stránce to nedotáhnete dál než na tiskového mluvčího strany. Nálepka musí pasovat. Tady se velice povedly již zmiňované "významné a úspěšné osobnosti". Přečtěte si ten seznam - u kolika osob si vybavíte tvář nebo to, co "osobnost" dělá? U tří? Čtyř? Ale označením za "významné a úspěšné" dostávají budoucí velikáni české politiky legitimitu a váhu. Vhodně jsou použity i populární ideály: skoro všichni otcové-zakladatelé jsou nějak spojeni s aristokracií a také s mýtickým Západem (ba v podobě banky Chase Manhattan dokonce se samotnou Amerikou).

    Jak vidíte, článek je vynikající typovou ukázkou svého žánru. Přesto má ale jednu chybu, kterých se každý dobrý pí-árkář snaží stůj co stůj vyvarovat, protože jeden takový blunder dokáže rozmetat subtilní stavbu celého díla. Negativní informace je třeba, jak říkají Matochovi anglosaští kolegové, odspinovat, ne zamlčovat. O co jde: Všimněte si, že Jan Hartl, známý z veřejnoprávní obrazovky jako "nezávislý" analytik a výzkumník veřejného mínění, je v textu zmiňován jako jeden z těch, kdo připravují pro Lobkowicze analýzy. Řadě čtenářů okamžitě dojde, že takové jednání je naprosto skandální, i když to Matocha nenapsal. Čtenář tedy zbystří - a to, jak víme z pravidla jedna, je zásadní chyba. Zkušenější PR-man by buď zmínku o Hartlovi vynechal zcela, anebo by vzniklé podezření z korupce rozptýlil např. tvrzením, že o Hartlově součinnosti mluví jen někteří a ono to spíš ani nebude pravda. Škoda, za chyby se v byznysu platí a její vinou přišel autor článku možná o polovinu honoráře.

    Ale i ta zbylá polovina, milí studenti, mu bohatě pokryje náklady, které mu teď vyhazovem z Eura a hledáním nového místa vzniknou.

    To je vše, a příště si na příkladu televize Nova povíme něco o tom, jak interpretovat právní texty tak, aby i největší debakl vyšel jako klientův triumf.

    (autor nepřednáší na žádné vysoké škole a jak studenty, tak vyučujícími FSV UK je svorně a vytrvale nenáviděn)


    Václav Havel, populismus a "morálně čistý národ"

    Cas Mudde

    Přinášíme shrnutí, podle poznámek Jana Čulíka, včerejší přednášky Case Muddeho na Glasgow University. Cas Mudde vyučuje politologii na Edinburgh University. - Povšimněte si, jak se celé televizní vzbouření od prosince loňského roku, přesně hodí na Muddovu charakteristiku populismu. Mudde to sám v diskusi po přednášce uznal.

    Populismus je politický styl, založený na rigidní dichotomii morálně čistého liduzkorumpovaných politických elit. Důležité je, že obě tyto společenské skupiny jsou pojímány homogenně, to jest celý lid je morálně čistý a politikové jako celek jsou zkorumpovaní.

    (Nepopulistický přístup se vyhýbá této homogenizaci: uznává třeba, že někteří občané jsou morálně čistí, nebo že někteří politikové jsou zkorumpovaní, nevytváří však dichotomickou představu proti sobě postavených, zcela homogenních skupin.)

    Populismus je založen více na rétorice než na ideologii.

    Populismus je jen nerad politický. Považuje totiž politiku jen za "nutné zlo". Cílem populismu je "odebrat politiku zkorumpovaným vládnoucím politickým elitám a předat ji morálně čistému národu".

    V zemích, které nejsou ovládány populismem, většinou například v západní Evropě, bude politik argumentovat, že existují určitá mezinárodní omezení (dohody, celní překážky, atd.), které způsobují, že jsou jejich ruce svázány. Populista takové překážky nikdy nepřijme. "Znamená pro nás Evropská unie omezení? Vystupme z Evropské unie!" - "Znamená pro nás globální ekonomika omezení? Vyčleňme se z globální ekonomiky!" - Takové rétorické výroky jsou nesmyslné.

    Populista zdůrazňuje význam přímé demokracie: prostřednictvím referend je možno odebrat moc zkorumpovaným politikům a dát ji homogennímu a morálně čistému národu.

    Populismus není politikou. Populismus pouze politizuje existující emoce, hněv, resentimenty.

    V západní Evropě je populismus většinou extrémně pravicový, avšak ve středovýchodní Evropě může být populismus i levicový.

    V Rusku (Žirinovskij) v Srbsku (Šešelj), v Litvě i jinde ve středovýchodní Evropě zaznamenali populisté dočasné politické úspěchy. Příliš se to v tomto smyslu neodlišuje od západní Evropy (Haider získal v Rakousku 27 procent, v Itálii extremisté získali 22 procent). Dosud však populisté nikdy nikde nezískali systematickou podporu: po krátkých obdobích volebních úspěchů bývají marginalizováni a mizí ze scény.

    Na Západě jsou populisté považováni za politické párie, ve středovýchodní Evropě jsou občas zváni i do vládních koalicí.

    Dědictví komunismu

    Populismus je ve středovýchodní Evropě silný v důsledku zkušenosti s komunistickým režimem. Komunismus vyvolal ve středovýchodní Evropě vznik intelektuálského populismu. Je pozoruhodné, že populismus ve středovýchodní Evropě prosazují intelektuálové a dokonce i prezidenti (Václav Havel, Gyorgy Konrad, Lech Walesa).

    Komunismus vytvořil nihilistickou, anatemizovanou společnost, založenou na vysoké míře společenské závisti. Za komunismu měly státní a stranické instituce pověst absolutní zkorumpovanosti. Právě za komunismu tedy vznikl onen koncept populistické dichotomie: morální občané - zkorumpovaní vládci.

    Začalo se hovořit o morální občanské společnosti (jako celku) oproti zkorumpovaným státním strukturám (jako celku).

    Konrád a Havel jako disidenti vytvořili koncept antipolitické politiky. Za komunismu to naštěstí nevadilo, protože skoro nikdo je ve virtuální realitě komunistického režimu neposlouchal a na politiku jejich zemí to nemělo vliv.

    V postkomunistickém světě se toto pojetí prezentovalo jako "nový druh politiky". Není však jasné, co mohla antipolitika přinést do politiky, vzhledem k tomu, že politikou být odmítala.

    Populistickým prvkem v pojmu antipolitické politiky je její nárok na absolutní morální převahu.

    Gyorgy Konrad napsal: "Lidé vyvíjejí nátlak na základě kulturního a morálního tlaku, nikoliv na základě toho, že by byli zvoleni."

    A tak se stala "morální antipolitika" vzorcem pro postkomunistickou politiku. Disidenti přitom využili těchto populistických rysů:

  • "morálních" postojů
  • odmítání politické třídy
  • hlubokého nepřátelství vůči politickým stranám.

    Heslem Občanského hnutí v Československu bylo: "Občanské hnutí je pro všechny, politické strany jsou pro straníky".

    Dědictví antipolitické politiky posléze využili oportunisté a antidemokraté, odstranili z ní naivní prvky a ponechali jen její záporné rysy.

    Takto vzniklý populismus se staví proti monopolu moci politické třídy. Vznikl koncept ukradené revoluce.

    "Revoluci nám ukradli zkorumpovaní politikové, vytvořili nový autoritářský režim."

    "My proponentni nepolitické politiky jsme vysoce morální. Václav Klaus je ztělesněné zlo."

    V normálních zemích ovšem není politika založena na takovýchto černobílých kontrastech, ale na umění politického kompromisu.

    Převažující náladou postkomunistických společností se stal frustrovaný pocit většinové společnosti, z níž si "udělali politikové oběť". Postkomunistický svět se vrátil k černobílému boji mezi "dobrem a zlem", v němž není (jako v západní politice) místo pro politický kompromis.

    Argument o "ukradené revoluci" byl nejprve populární u pravicových populistů - podle nich totiž revoluci ukradli komunisté.

    V ČR ale zaznamenala pozoruhodný vzestup KSČM. Aniž by se kdy omluvila za své totalitní zločiny a aniž by od dob komunismu změnila svou ideologii, změnila svou rétoriku. Takže je nyní třetí největší stranou v ČR a má podporu přibližně 20 procent obyvatelstva. Rétorika této stále ortodoxní komunistické strany dnes zní: lid se musí postavit proti zkorumpovaným politikům.

    Komunismus ulehčil nástup populismu. Populismus se dostává do popředí v obdobích rozkladu režimů a chaosu.

    Demokratická hnutí bojovala koncem osmdesátých let dvojí boj: jednak za svobodu a jednak za národní nezávislost. Pojem "morálně čistého národa" šel už tehdy ruku v ruce s pojmem "zkorumpované cizí mocenské elity".

    Postkomunističtí prezidenti se stali obránci celého národa proti zkorumpované politické elitě. Je to typické pro první desetiletí vznikání politického establishmentu: neexistoval precedens, kdo má mít jakou moc, a tak různé části vládních struktur s sebou otevřeně zápasily o moc, s tím, že kdo jí uchvátí nejvíc, bude ji mít nejvíc.

    Politika ve většině středo a východoevropských zemích je však závislá na západním financování a Západ v dlouhodobé perspektivě nebude populismus tolerovat: bude tolerovat jen odpovědné politiky. Snad se tedy dá očekávat jeho útlum.


    České panoptikum

    Jak Martin Tax, šéf představenstva Deltaxu, zlobboval Britské listy

    Martin Tax, šéf představenstva firmy Deltax, reagoval krátkou poznámkou na noticku Tomáše Peciny ohledně špatně uvedených jmen zahraničních novinářů na internetových stránkách ČT. Z toho se pak rozvinula korespondence, z níž dnes přinášíme podstatné výňatky. Firma Deltax Systems, a. s., je soukromý podnik, který bude skenovat a částečně počítačově zpracovávat vyplněné formuláře ze sčítání lidu.

    Usuzujeme, že je ve veřejném zájmu publikovat, jak uvažuje a argumentuje šéf představenstva firmy, která má mít k dispozici v rámci nedávného sčítání osobní informace deseti milionů českých občanů. Martin Tax se v tomto případě nemůže hájit právem na ochranu soukromí. Rádi v této věci budeme publikovat i další názory, včetně názorů firmy Deltax. Není pravda, jak to bagatelizují podle pana Taxe zaměstnanci firmy Deltax, že "s námi diskuse není možná" - to říká jen ten, komu chybějí argumenty. Naopak požadujeme věcnou, otevřenou a všestrannou diskusi a té jsme ochotni věnovat stránky Britských listů. Netolerujeme však pokusy po straně ovlivňovat redaktora. (JČ, TP)


    BL "si občas zalžou"

    From: Martin Tax, Deltax
    Sent: Tuesday, March 13, 2001 6:12 PM
    To: jcu2@cableol.co.uk
    Subject: RE: Jako slama z bot...

    No zrovna od Vas to sedi... CT dela preklepy, Vy si zase obcas zalzete (pardon jenom publikujete nepravdive informace)..

    Jan Čulík:

    Jaké prosím nepravdivé informace publikujeme, dejte nám vědět, rádi to opravíme a zverejníme.

    Musíte být konkrétní.

    Díky.


    Martin Tax: Vyjadřuji se (ale neveřejně)

    From: Martin.Tax, Deltax
    Sent: Wednesday, March 14, 2001 11:41 AM
    To: Jan Čulík

    Děkuji za překvapivě vstřícnou odpověď. Zkusím uvést pár příkladů, ale nemám moc časus prohledáváním Vašeho archivu, tak to bude jenom "nahodile".

    Nesprávný název firmy Deltax a styl bulvár (mezititulky jsou redakční)

    http://blisty.internet.cz/0102/20010202d.html#03 (Š. Kotrba)

    "Znám české právní předpisy... Opakované ujišťování o cnostech a neposkvrněnosti charakteru chuderky předsedkyně ČSÚ Bohaté (která je zadavatelem celé zakázky firmě Deltax) působily až podivně. Proč tolik vřelých slov? Zakázku vyhrála ve výběrovém řízení firma Deltax systems prý už před třemi lety...

    Na mysl mi vytanul příběh o tropickém fondu, který si zřídili "na záchranu aktiv" na poslední chvíli manažeři IPB dva týdny před vpádem zakuklených policistů s granátometem - a to na Kajmanských ostrovech ... To byli žabaři, jinde se určitě plánuje se střednědobým výhledem.

    Dozvěděl jsem se ale například, že pracovníci, zpracovávající agendu sčítání lidu NEJSOU PROVĚŘENI NBÚ, že NEBYL DOPOSUD USKUTEČNĚN BEZPEČNOSTNÍ AUDIT Ministerstvem vnitra a ani ministrastvo nebylo o podobnou záruku či posouzení žádáno."

    Ponechám bez povšimnutí opakované nepřesnosti v názvu firmy (správně DELTAX Systems a.s., nebo DELTAX Systems).

    K prvnímu odstavci= Výběrová řízení ve veřejné správě lze dohledat v obchodním věstníku. Dikce odstavce je "bulvární".

    Dotaz Štěpána Kotrby: Co je na "dikci" bulvárního? Podivení nad horlivou snahou paní Grée o obhajobu paní Bohaté jako "strašně pracovité a poctivé ženské"? Jsou snad kamarádky?

    Druhý odstavec = nemám co bych dodal pane Čulík. Dřu se jako vůl s firmou (***) let. (...) Řekněte mi do očí, že tenhle odstavec není v kontextu článku urážka (...)

    Třetí odstavec = lež jako věž. Žádost o prověření i bezpečnostní audit na NBÚ byly podány koncem roku 1999. To si pan Kotrba mohl ověřit (nebo se zeptat). Já osobně mám zažádáno na prověření na druhý nejvyšší stupeň (T), tj. včetně výčtu bankovních účtů a zůstatků, podrobného životopisu a psychologického posudku od certifikovaného psychologa. Nemůžeme za to, že NBÚ je zavaleno žádostmi a nejsou schopni se sem ani přijít podívat na bezpečnostní systém, trezor apod. Vaši milí "profesionální" redaktoři (místo aby si nasypali popel) raději změnili tón a v dalších článcích píšou ve stylu - "sice si zažádali, ale za dva roky je nedokázali prověřit - proč asi ?" zkrátka styl BULVÁRu, nic víc.

    Odpověď Štěpána Kotrby: Já tvrdím, že nebyl proveden, nikoliv že nebyli požádáni... Ministerstvo vnitra opravdu nebylo žádáno o posouzení bezpečnosti firmy (alespoň podle mých informací). Žádán o prověrku (neplést si s bezpečnostním auditem) byl NBÚ. - Informace o tříletém termínu smlouvy s ČSÚ pochází z rozhovoru s Leonou Grée.

    Pomluvy pro neschopnost vyhozeného zaměstnance a bulvární výkřiky

    http://blisty.internet.cz/0102/20010205e.html#04

    Tohle přidávám spíše pro zpestření - z profesionálního hlediska je to úplný úlet (o koze, o voze, jablka, hrušky, pár pomluv pro neschopnost vyhozeného zaměstnace a pár bulvárních výkřiků). Doporučuji apelovat na pana Kotrbu, aby psal jen o tom, čemu rozumí. Takhle se jenom ztrapňuje...

    Poznámka Štěpána Kotrby: Výborně. Otázka pro pana Taxe: Je pravdou tvrzení zdroje o "exotickém" výjezdním zasedání? Považuje pan Tax za diletantské i otázky v článku položené?

    Metody zpracování dotazníků jsou tajné

    http://blisty.internet.cz/0102/20010201e.html#04 (T. Pecina)

    "Český statistický úřad i Deltax by měly ve vlastním zájmu vysvětlit, jak bude zpracování formulářů probíhat a jak je zajištěno, aby se vytvořená databáze nedostala do nepovolaných rukou (přičemž nepovolanýma rukama jsou v tomto případě i ruce samotných pracovníků Deltaxu)."

    Pracovitá paní Leona Grée má negativní lustraci

    Bylo by prima, kdyby si pan Pecina přečetl Zákon o sčítání. Z něho by se dozvěděl, že prozrazení údajů o bezpečnosti zpracování je trestné. My prostě nic konkrétního říci nemůžeme. Porušili bychom zákon i smlouvu s ČSÚ. Bohužel musíme jenom zírat a monitorovat, jak rádobyexperti vymýšlejí ptákoviny vycházející z neznalosti způsobu zpracování. Jenom poznamenávám, že jsme pět let dělali pro armádu(...), takže o bezpečnosti asi něco víme...

    Poznámka TP: Pan Tax právě věší přítomným bulíky na nos. V zákonu o sčítání nic takového není. A že Deltax, bez náležité prověrky, pracoval pět let na projektech souvisejících s bezpečností pro armádu? To nás zajímá, povídejte!

    Pecina: "Pátrání, která finanční skupina dostane k lukrativní veřejné zakázce jako prémii data všech obyvatel ČR, nás od mysteriózní firmy Deltax Systems, a. s., kterou si Český statistický úřad zvolil pro skenování formulářů, přivedl k jedné z jejích vedoucích pracovnic, dr. Léoně Gree. "

    Odečtu-li dikci první věty (pomluva), rád bych poznamenal, že paní Greé není vedoucí pracovnice (opakuje se v řadě článků). Má negativní lustraci (v jiném článku lživě nařčena BL ze spoupráce s STB) a vůbec je to strašně obětavá a pracovitá ženská, kterou neprávem skandalizujete (pár formálních účastí v dozorčích radách dostal její manžel ze známosti k "důchodu" - byl velvyslancem v Africe..., s žádnými tunely neměl on ani ona nic společného).

    Poznámka Štěpána Kotrby: Účast v dozorčí radě je "trafika" pro pana ex-velvyslance? No to se nedivím, že to s těmi firmami dopadlo natvrdo... - Pokud paní Grée není vedoucí pracovnicí, jak je možné, že s námi za Deltax vedla rozhovor?

    Poznámka TP: S JUDr. Leonou Grée jsem hovořil jen jednou, telefonicky, a byla mi představena jako vedoucí projektu sčítání a jediná osoba, která je oprávněna poskytovat médiím informace o sčítání. Udělala na mne dost špatný a neseriózní dojem (i když mi připadala jako inteligentní právnička), protože evidentně - kulantně vyjádřeno - neříkala celou pravdu (jak se mnohokrát potvrdilo i následně během dalších týdnů) a pokoušela se na mně např. vynutit autorizaci tvrzením, že je to podle zákona mou povinností (vysvětlil jsem jí, že mediální legislativě tak trochu rozumím a taková povinnost neexistuje). Závěrem bych rád podotkl, že jsem informoval o její evidenci v Cibulkových seznamech v kategorii "D", o spolupráci s StB jsem nenapsal ani slovo (mnoho osob evidovaných v kategorii D nikdy vázací akt nepodepsalo a bylo pouze obětí vyhlédnutou pro "verbovku").

    A tak by se dalo pokračovat pane Čulík. Zkrátka Vaši pánové předvádějí křížové tažení proti sčítání lidu ve stylu "Svaté inkvizice", zneužívají a překrucují prakticky všechno, k čemu se dostanou. Zaznamenal snahu pana Kotrby sehnat o mojí osobě nějakou pěknou skandální informaci (ptal se leckde, nějak neuspěl..), to mu ale nevyčítám.

    Poznámka Štěpána Kotrby: Ptal jsem se bývalého náměstka ministra obrany, jestli to není jeho syn...

    Opakované porušování novinářské etiky v publikovaných článcích je ale něco jiného... Jestli máte ambice věnovat se v BL profesionální investigativní žurnalistice, bylo by potřeba s tím něco dost radikálního udělat.

    Toto je osobní dopis jako odezva na Vaši vstřícnou odpověď (většina kolegů kolem si myslí, že seriózní polemika s Vaším médiem není možná). Doufám, že budete respektovat můj požadavek a tento text neuveřejníte v jakékoli podobě.

    Martin Tax

    předseda představenstva

    DELTAX Systems a.s.


    Ve veřejném zájmu je tento dopis třeba publikovat

    From: Tomas Pecina
    Sent: Wednesday, March 14, 2001 2:53 PM
    To: Martin.Tax; Jan Culik
    Cc: Štěpán Kotrba

    Vážený pane Taxi,
    obávám se, že veřejný zájem velí publikovat celou Vaši korespondenci s panem Čulíkem, bez ohledu na to, že s tím nevyslovíte explicitní souhlas; nejste totiž soukromou osobou, ale zástupcem společnosti, která získala veřejnou zakázku klíčové důležitosti pro bezpečnost země.

    Veřejnost má právo na informace, kdo bude mít přístup k osobním datům všech českých občanů, a úkolem médií je takové informace pro ni a jejím jménem zjišťovat. Opravdu nemůžeme přistoupit na to, že výměnou za komunikaci s Vámi budeme omezováni v tom, co o Deltaxu napíšeme.

    S pozdravem,

    T.P.


    Moje korespondence s panem Čulíkem byla soukromá

    From: Martin.Tax
    Sent: Wednesday, March 14, 2001 3:54 PM
    To: Tomas Pecina
    Cc: jcu2@cableol.co.uk
    Vážený pane Pecina,

    rozhodně Vás nehodlám omezovat v tom, co o nás, sčítání, či mojí osobě napíše kdokoli z Vás (svým jménem). Rozhodně Vás ale hodlám omezovat v tom, co napíšte mým jménem. Asi jste přehlédl, že moje korespondence s panem Čulíkem byla SOUKROMÁ, psaná v osobním tónu, který není firemním stanoviskem. Pevně věřím, že slovo pana Čulíka platí, a že nebudete zneužívat mé dobré vůle ke komunikaci. Začínám trochu litovat, že jsem se vůbec ozval.. Doufám pane Pecina, že jako bojovník za práva občana a jednotlivce toto chápete. Pracuji na publikovatelném tvaru, příspěvku, který by Vás uspokojil.

    S pozdravem

    Martin Tax


    Jan Čulík napsal Martinu Taxovi, že po úvaze a po analýze jeho dopisu redakce BL usoudila, že je ve veřejném zájmu jeho texty publikovat, s vynecháním osobních informací. Není nám kromě toho jasné, proč se Martin Tax tolik brání zveřejnění textu, který původně poslal Janu Čulíkovi - že by účelem jeho odeslání bylo Čulíka důvěrně lobbovat, aby o Deltaxu psal příznivěji? Jsme zastánci veřejné diskuse, v níž se pročistí vzduch.

    Dopouštíte se trestného činu podle tiskového zákona

    From: Martin.Tax, Deltax
    Sent: Wednesday, March 14, 2001 4:45 PM
    To: Jan Culik
    Cc: Tomas Pecina

    Vážený pane,

    to snad nemyslíte vážně. Můj dopis byl určen Vám jako osobě. S dobrou vírou, že Vám přispěje ke zlepšení kvality Vašeho média. Tím, že ho zveřeníte mne poškozujete jako osobu a poškozujete moje dobré jméno. Veřejně bych nikdy nedal publikovat emotivní fráze, považuji to za mediálně neprofesionální, vhodné jen pro soukromou korespondenci. Považuji za rovněž nevhodné, že jste ten text postoupil pánům Pecinovi a Kotrbovi - ne kvůli obsahu, ale kvůli osobnímu tónu. Neměl jsem za cíl jít do osobního konfliktu.

    Chápu, že chcete publikovat informace o mojí osobě z titulu mé funkce a rád Vám pošlu životopis. Jako občan této země mám ale také právo NA SOUKROMÍ a NA OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJů, který můj dopis mimo jiné obsahuje. Neautorizovaným zveřejněním pod mým jménem se dopustíte trestného činu dle tiskového zákona.

    Znovu na Vás ve vší slušnosti apeluji, jako na profesionála, aby jste respektoval etiku a právo publikovat mým jménem pouze to, k čemu dám souhlas. Kromě toho jste mi dal mailem slovo. Je to slovo chlapa ? Pokud mi řeknete, že jste to neměl dost rozmyšlené, já Vám na to řeknu, že já také ne...

    S pozdravem

    Martin Tax

    PS. Zjistil jsem po konzultaci s právníkem, že vzhledem k tomu, že moje jmenování do funkce (31.1.2001) ještě neprošlo rejstříkem, není moje funkce v představenstvu oficiálně platná (můžete si překontrolovat v rejstříku).

    Doplnek: Take nejsem zamestanec firmy. Spolu s informaci viz. PS. je argumentace o tom, ze jsem verejna osoba irrelevantni.

    Poznámka TP: Podle Obchodního rejstříku je Martin Tax členem představenstva firmy Deltax a jako člen statutárního orgánu se nemůže ze své odpovědnosti za společnost vyvázat jednostranným prohlášením. Předsedou představenstva vůči třetím osobám není, i když tuto funkci zřejmě de facto zastává (a podepisuje se tak i v korespondenci s BL). Paní Bohaté blahopřejeme - lepšího a serióznějšího partnera na skenování dotazníků si skutečně vybrat nemohli...


    Školné odmítáme!

    Zdeněk Štefek

    Na podzim minulého roku se odehrály dvě věci, které rozbouřily vody v otázce školného. Petr Matějů (US) a další navrhl opět novelu VŠ zákona (první byla zamítnuta v první polovině minulého roku) a zároveň oznámil záměr připravit zákon o klasickém školném.

    Hlavním obsahem novely byly následující úpravy:

    1. Strukturace studijních programů na tzv. krátké bakalářské a krátké magisterské programy, přičemž by školy získaly na změnu čas do roku 2003 (pokus implementace 3-2-3 systému vycházejícího z Boloňské deklarace?) (posunem oproti první verzi byla možnost výjimky: vysoká škola může požádat akreditační komisi o vyslovení souhlasu s udělením akreditace pro dlouhý magisterský program a ministerstvo školství za těchto okolností povolí pokračování dlouhodobého magisterského programu) Opoziční názor: Samy vysoké školy sestavují své studijní programy se znalostí svých možností a požadavků a schopností studentů. Existují a dobře fungují dlouhé magisterské cykly. Vedle nich existují bakalářské programy a na ně navazující krátké magisterské cykly (co by byl např. bakalář pedagogické fakulty - poloučitel? Nebo lékařské fakulty?).

    2. Umožnění VŠ vkládat peněžních i nepeněžních prostředků do obchodních společností (§ 20). Oproti původní verzi není dovoleno podnikat se státním příspěvkem.

    Opoziční názor: může být ohrožen majetek vysokých škol (tunelován), škola má učit a ne podnikat, veřejná vysoká škola je veřejnoprávní nepodnikatelské instituce, "stávající právní úprava dává dostatečné možnosti finančního zhodnocení výstupů z oblasti výzkumu a vývoje na základě běžných smluvních vztahů s komerční sférou" (stanovisko vlády)

    3. možnost v rámci tzv. programů celoživotního vzdělávání moci absolvovat kurzy, které jsou akreditovány pro tzv. denní studium, za úplatu (tedy za školné) (právní návrh zpracoval Jan Sokol) (§ 60) Opoziční názor: uchazeč za úplatu by mohl být přednostně přijat (navíc bez přijímaček), či dokonce snadněji vystudovat (možnost úplatků, jak např. nad rámec kapacity naplnit laboratoře?), jakékoliv školné znamená sociální síto, je porušením práva na vzdělání

    4. větší transparentnost při přijímacích zkouškách (§ 50) Opoziční názor: transparentnost nutná, ale v této podobě je problém diagnostikování, možnost lobbování firem atd.

    V prvním čtení dopadlo hlasování následovně : pro zamítnutí bylo z přítomných 170 poslanců 71, proti 90.

    Mezi prvním a druhým čtením probíhalo jednání navrhovatelů s  vládou, rektory apod. Došlo k několika změnám. I přes tyto změny Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu a mládež novelu odmítl, navrhovatelé ve výboru ale zpracovali oponentní zprávu menšiny výboru.

    Ve srovnání s původním poslaneckým návrhem bylo důsledněji odděleno bakalářské studium i v dalších částech zákona, které s tím úzce souvisí (§ 2). Bakalář, až na výjimečné případy, by měl být povinným stupněm vysokoškolského vzdělávání. Odstavec 5 zpřesňuje možnost uskutečňovat magisterské studijní programy i pro neuniverzity. § 20 (podnikání VŠ) zůstává v podstatě nezměněn. Spodní hranice u tzv. magisterského programu byla změněna na jeden rok a u dlouhého programu na čtyři roky. § 49 odst. 1 zavádí dále pojem "kredit", který současné znění zákona neznalo (kvantitativní vyjádření studijní zátěže v určité části studia) Ve srovnání s původním návrhem je zařazen do i § 58 odst. 3, stanovující poplatky za studium. Zde došlo ke zpřísnění pro studenty, kteří si prodlužují dobu studia přecházením do jiných studijních programů bez ukončení programů předchozích.

    Nejvíce diskutovaná část -§ 60 (placené studium) byla změněna podle navrhovatelů na  tzv. měkkou variantu, která nezařazuje programy celoživotního vzdělávání mezi akreditované programy, ale umožňuje VŠ, aby kompetence získané v těchto programech bylo možné ve větší míře uznat při studiu akreditovaného programu. (Laicky řečeno slovy poslance Kučery staršího: "přihlásím se do programu celoživotního vzdělávání, za tuto možnost si zaplatím, získám v tomto programu 60 % (neboť tak to novela umožňuje) kreditů, a pak už není zase až tak složité, abych přešel na zbytek studia do řádného studia a dokončil studia získáním vysokoškolského titulu, teď již bez placení, jak tady bylo před chvílí také řečeno. Tímto elegantním přechodem - buďme upřímní, protože z hlediska kapacity vysokých škol situace je taková, že prostě počet studentů bude stále moci být jenom takový jaký je - znemožním jiným studentům, kteří si nezaplatili, řádně studovat a vysokoškolský titul získat".)

    Pro základ dalšího jednání byla vzata oponentní zpráva (podporující novelu). Ve druhém čtení z přítomných 179 poslanců hlasovalo pro zamítnutí 87, proti 90, o týden později návrh prošel třetím čtením.

    Ačkoliv navrhovatelé (zejména Matějů a Šojdrová) vehementně odmítali, že by zaváděli skryté školné (a to zejména ve vztahu k studentům z iniciativy SOS student, kteří před sněmovnou rozdávali dopisy poslancům, aby odmítli tuto novelu), další navrhovatelé to nepřímo potvrdili (Pleva - dnes děláme první malý krok ke školnému, které zavedeme).

    Poslanci Matějů a kol. z US, KDU-ČSL a ODS už dále oznámili, že návrh věcného záměru zákona o školném bude zřejmě připraven pro diskusi do září letošního roku. Do konce roku by pak mělo vzniknout paragrafové znění zákona. "A pak se rozhodneme, zda ho (zákon) předložíme ještě této sněmovně anebo až nové, protože se obávám, že zkoušet to touto sněmovnou by byl spíše jenom takový test, který asi nevyjde," dodal Matějů. Školné by bylo alespoň ve výši čtvrtiny nákladů na studium, tedy asi 14.000,- Kč ročně.

    Jak už vyplynulo z textu, tyto dva kroky znamenaly vznikl zatím neformální studentské iniciativy SOS student, která od počátku února provádí osvětové a petiční akce proti školnému, kterou podpořilo zatím přes 4.000 lidí. I když se hlavní aktivity soustřeďují v Praze (např. ve čtvrtek bude petiční akce od 14 do 17 mezi vysokými školami v Dejvicích - ústí Technické ulice), petice i akce se rozbíhají i na jiných místech republiky (Tábor, Chomutov, Sokolov, Opava, Ostrava, Brno, Olomouc atd.). Zároveň se mezi studenty dostává bulletin SOS student, informující o aktuální situaci v oblasti školného atd. ve Sněmovně, v ČR i v zahraničí. V mnoha městech dochází k diskusním mítinkům o školném, vznikly též internetové stránky. Studenti se sami začínají organizovat, na středních a vysokých školách vznikají drobné či větší skupinky, které jsou odhodlány školnému čelit. Podepisováním a šířením petice, podporou veřejných akcí, demonstrací, někde již i podle zahraničních zkušeností (či zkušeností z krize v ČT, ačkoliv SOS student nemá pochopitelně takovou publicitu či možnost reklamy…) okupací školy.

    SOS student odmítá jakékoliv školné na státních školách. Školné totiž znamená vždy sociální síto. Již v tuto dobu náklady na studia představují nemalé částky. Za 5 let se náklady na studium, dle Českého statistického úřadu, zvýšily o 118% a nadále rostou. Přídavky na děti nepokryjí ani náklady na skripta, nemluvě o poplatcích za podání přihlášek (300 - 600,- Kč). Vezmeme-li cenu za ubytování na kolejích, která se pohybuje v rozmezí 600 - 1200,- Kč měsíčně, přičemž řada studentů musí bydlet předražených podnájmech z důvodu nedostatečných kapacit kolejí, přičteme-li částku za stravu a dopravu, dostáváme se do částek průměrné rodině těžko dostupných.

    Zavedení školného v tzv. celoživotním vzdělání umožní vystudovat těm, co si to mohou zaplatit. Hrozí nebezpečí, že VŠ sníží počet přijímaných studentů a následně zvýší počet přijatých movitějších studentů (bude-li se řídit tržně…). Poroste i korupce, jelikož studentovi se vyplatí zaplatit za přijetí určitým osobám nižší sumu než studijní náklady. Rozšíření kapacit VŠ brání v současnosti materiální, prostorové i personální překážky.

    Poslanec Matějů hodlá zavést ke školnému ještě tzv. australský systém půjček. Student by měl splácet půjčku po studiu, až dosáhne průměrného platu. Copak nemalá část vysokoškolských studentů nekončí na úřadech práce? Navíc splácení v době, kdy si člověk zakládá rodinu (mladá manželství), nepomůže populační politice a ztíží již tak špatné postavení mladých rodin. Může nastat i řada předvídatelných situací: jeden z partnerů má průměrný plat a druhý z partnerů je nezaměstnaný… Nechceme a nebudeme hájit ty studenty, kteří studují zdarma "po věčné časy" či studenty - lajdáky. Plošné školné však není řešením ani těchto případů.

    Inspirativní jsou i zahraniční zkušenosti bojů proti školnému. V Německu se podařilo studentům školnému zabránit, v Rakousku ještě bojují. V Bangladéši vyvolalo zavedení školného studentské bouře, proti kterým zasáhla armáda a policie a jen 29. ledna 2001 1 studenta zabila a 15 zranila… Jaké je tedy školné v Evropě? Podle www.euridice.org platí školné platí studenti v Belgii, Irsku, Itálii, Nizozemsku, Portugalsku, Španelsku, Švýcarsku ci Velké Británii. (OPRAVA: V Anglii, nikoliv ve Skotsku, pozn. JČ) Školné se neplatí v Německu (kromě lajdáků, dalšího studia či doktorandů), ve Francii (kromě výuky bez podpory státu) na Islandu (tam se platí zápisné), v Dánsku, Finsku, Lichtenštejnsku, Lucembursku, Norsku a Švédsku.

    Druhou stranou mince jsou samozřejmě problémy ve vysokém školství. Malé kapacity VŠ, někdy nízká vybavenost VŠ, nízké platy pedagogů apod. Dá se říci obecně, že "nejsou peníze". Jenomže školné tento problém nevyřeší. Naopak, finanční zainteresovanost škol (které by byly adresáty těchto částek) by vedla k ještě většímu "tržnímu chování" škol (mimo samotného financování VŠ podle počtu hlav) . Aktuálně je třeba řešit následující problémy:

  • zvětšit počet VŠ absolventů (a studentů) a minimálně udržet kvalitu (tedy nikoliv kvantitu na úkor kvality -viz rozdílné úrovně VŠ absolventů v USA)
  • (pozn. V roce 1947 bylo v republice asi 1.2% VŠ, v roce 1990 v ČR 7.4% a v SR 7.7%)
  • zajistit odpovídající ohodnocení pedagogů, jelikož za současných podmínek po ukončení činnosti starších pedagogů je nebude moci kdo nahradit
  • zlepšit vybavení škol a zajistit odpovídající provázání s výzkumem a vývojem
  • řešit ale i uplatnění studentů na trhu práce, tzn. mít dlouhodobou koncepci vzdělávání i vývoje společnosti

    SOS student považuje vzdělávání za státní prioritu, za nejlepší investici společnosti do budoucnosti, VŠ vzdělání jako základní formu vzdělání budoucnosti a proto programově navrhuje

  • právo na bezplatné vzdělání na všech stupních škol, žádné školné,
  • dotace cen skript a dalších učebních materiálů (dnes často skripta vůbec nejsou a studenti musí kupovat haldy knih až za tisícové částky)
  • cenově dostupné koleje, žádné hostely na úkor studentů, kteří pak musí dojíždět z větší dálky, stavbu nových kolejí.
  • systém dopravních slev pro studenty
  • zastavit zdražování cen v menzách
  • posílení studentské samosprávy na VŠ

    Budete namítat, kde na to vzít. O tom se dá diskutovat. Hovoří se o vícezdrojovém financování. Myslí se na firmy, na domácnosti, na peněženky studentů. Tomu říkáme ne. Odmítáme podřídit vzdělávání krátkodobým požadavkům trhu. Z tohoto hlediska je diskutabilní i ona Boloňská deklarace. Odmítáme redukovat člověka pouze na "flexibilní pracovní sílu", "imaginární lidský zdroj" ždímaný firmami z jediného hlediska - maximálního zisku, tedy z hlediska minimalizace nákladů (Krátkodobé požadavky trhu dnes - projevují se katastrofálním nedostatkem studentů technických směrů a přeplněností VŠ humanitních a ekonomických směrů). Preferujeme dlouhodobé koncepce vývoje směrů a potřeb společnosti, dlouhodobou koncepci vzdělávání a celoživotní vícestranný rozvoj člověka. (Což znamená, že si nemyslíme, že celoživotní vzdělávání znamená, že podle požadavků té či oné firmy bude člověk měnit x za život povolání, které spolu vzájemně nebudou takřka vůbec souviset… Celoživotní vzdělávání je pro nás kvalitativní postup člověka, obohacování jeho znalostí o nové objevy, metody, prohlubování a rozšiřování jeho vědomostí apod., který se tedy neměří kvantitou sebraných základů řady oborů v rychlokurzech).

    V prvé řadě se domníváme, že VŠ nesmí být financovány podle počtu hlav (tedy i v případě školného - školné by mělo jít do rozpočtu a bylo by přerozděleno, v současné novele VŠ zákona by např. podle nás neměl být na  platící studenty v rámci celoživotního vzdělávání dáván příspěvek apod.). Za další se domníváme, že je třeba navýšit rozpočet na školství. Na úkor sanací bank, rozpočtu na armádu, který je jako jediný závazně stále zvyšován (tedy na úkor nefunkční munice, nadzvukových stíhaček, pochybných dobrodružství "pod praporem humanismu a svobody" apod.), postupně dále třeba změnou daňového systému (přesun zátěže z nepřímých daní na přímé - mimo ekologických a "zdravotních" - tedy přesný opak toho, co požaduje EU a co vede k rostoucí bipolaritě ve společnosti, daň ze spekulací, z TNC) atd.

    Autor je členem iniciativy SOS student.


    Další úvahy o televizi:

    Média hrají svou funkci především tím, co v nich NENÍ

    Petr Sládeček

    Psal jsem, ze televize se musi poctive SNAZIT byt nikoli propagandou, ale vzdelavanim (prezentaci nejruznejsich pohledu a vysvetlovanim zpusobu, jak se takovemu pluralitnimu pohledu naucit).

    Psal jsem, ze televize verejne sluzby se SNAZI svet nestranne vykladat.

    Psal jsem, ze pokud se o poctivy vyklad sveta NEPOKOUSIM, volim snazsi cestu. Zvyrazneni jsem udelal ted, aby bylo jasnejsi, o co mi slo.

    Slo mi o intenci, nikoli o vysledek, ktery bude vzdy nedokonaly jako vse, co clovek na svete dela. Co snaha obnasi, treba pochybovani (i pochybovani o svem pochybovani), krasne napsala pani Eva v mailu,na ktery ted reaguji.

    Jenom snaha ovsem nestaci, je treba mnoho znat.

    Kontext muze do zpravodajstvi vratit jenom systemove mysleni, neco, co se na ceskych skolach neuci a v mediich nepestuje.

    Spolecenska debata vedena podle systemovych (nikoli systematickych!) kriterii nas dovede k mnoha poznanim. Staci se treba zamyslet nad tim, ze primarnim zdrojem vseho ziveho i vseho, z ceho clovek vytvari sve produkty a servisy, je biosfera (puda, voda, vzduch atd).

    Jeji dobry stav je otazkou naseho ziti a preziti.

    To je ale neprijemne tema, co? Co kdybych se treba s naivitou ditete zeptal, proc vubec je vzduch znecisteny?

    Drtiva vetsina soucasne spolecenske diskuse (a takrka veskera diskuse se odehrava v masovych mediich) probiha na temata pro cloveka mnohem mene dulezita nebo zcela nedulezita.

    Media, aniz to o sobe casto vubec tusi, maji svou spolecenskou funkci nejen v tom, co v nich je, ale predevsim v tom, co v nich NENI, popr. je,ale prezentovano jako okrajove, nedulezite, zvlastni...

    Dusledne uplatneni systemoveho mysleni by slaplo mnoha mocnym lidem na kuri oka, coz spin doktori (propagandisté) celeho sveta samozrejme davno vedi.

    A jsame zase u propagandy. Pani Eve dluzim otazku, za jakych podminek jsem bezvyhradne pro pouzivani kontrapropagandy. Pokud dovolite, odpovim zitra.

    Bezim si plnit sve manzelske a rodicovske RADOSTI.


    Michaela Koliandrová: Odpověď Martinu Vadasovi:

    Nepracovala jsem ve zpravodajství ČST za komunismu

    Michaela Koliandrová

    Milý Martine Vadasi,

    Známe se už od dob gymnaziálních,setkali jsme se během studií na AMU,posléze i ve zpravodajství ČT.Udivuje mě proto, že vědomě zkresluješ skutečnosti ve svém veřejném dopise Aleně Müllerové.

    Napadl jsi mne z profesního i lidského hlediska,uvádím tedy věci na pravou míru.

    Do zpravodajství jsem na základě konkursu přišla počátkem roku 1990.Tedy nikoli za dob komunistických!!

    Působila jsem jako redaktor-dramaturg i v době,kdy jsi tam byl šéfredaktorem .Zaráží mě proto Tvá ztráta paměti.

    Okolo kultury jsem se, jak píšeš, opravdu „motala“ léta. Moje herecká kariéra skončila záhy po škole rozmetáním „Dílny 24“ . V kultuře jsem se v totalitních dobách dál „motala“ především psaním scénářů k pohádkám. Po roce 90 také točením dokumentů, u nichž jsem byla autorem,režisérem, někdy dokonce kameramanem.

    Ty jsi se ze své původní profese kameramana rovněž dostal k jiným oborům. Vím,že nyní hodně píšeš,hlavně stížnosti,ale asi Ti uniklo, že od loňského roku pracuji jako dramaturg pověřený vysíláním“komponovaných sobot“ na ČT2. Proto je v mé pracovní náplni a plné kompetenci vyjadřovat se k projektu pana Buchara.


    Přímá demokracie: odkazy na názory odborníků jsou častou užívanou metodou demagogie

    Jiří Šoler

    Vazeny pane Obereignere,

    odpovidam na Vas clanek v Britskych listech. Bohuzel musim konstatovat, že odkaz na nazory odbornika patri k jednim z nejcasteji uzivanych metod demagogie. Nazory odborniku nebyvaji jednotne, casto se odbornici ve svych nazorech lisi, proto vyberem "toho jedine spravneho" odbornika lze obhajit prakticky jakykoliv nazor. Nehlede na to, ze politici s radosti cituji "odborniky", jejichz odborna ci spolecenska autorita je problematicka, ctenar casto nema moznost si kvalitu odbornika overit.

    Napr. zni velmi duveryhodne, kdyz citujete k nejakemu spolecenskemu problemu napr. nazor predsedy Akademie ved Rudolfa Zahradnika. Pokud zjistite, ze onen predseda je odbornikem na kvantovou chemii a ne na  spolecenske vedy, ponekud to jeho autoritu oslabi. Ovsem pokud zjistite, ze  onen predseda je obycejny praskac, ktery udaval komunistum, udaval Havlovi a  jeho fasistum a tak se dopraskal az na misto predsedy Akademie ved, potom bude asi jeho autorita nulova. Bohuzel takova je soucasna realita v Ceske republice.

    Nemluve jiz o tom, ze i oni odbornici jsou jenom lide a tak jsou uplatni, at uz za penize nebno slibene pozice. Kazdy vedec potrebuje ke sve cinnosti penize z ruznych grantu, proto jeho nezavislost je vzdy pouze castecna. A bohuzel ti, kdo "v tom umeji chodit" se casto dopracuji na  nejvyssi posty, uspech ve vede neni jen dusledkem odbornych schopnosti. Viz Rudolf Zahradnik.

    Tim nechci vylucovat odborniky z rozhodovani. Kazdemu rozhodnuti by mela predchazet siroka demokraticka diskuse, a prave tady maji odbornici sanci uplatnit sve schopnosti. Samozrejme, je zapotrebi vyjadreni vice nezavislych odborniku z ruznych pracovist a casto ruznych odbornosti, vedeckych kolegii apod. Ti maji moznost ovlivnit laickou porotu, ktera vynese konecne rozhodnuti. Takovou "porotou" muze byt nejaka komise, Parlament, Vlada, verejnost (referendum), soud apod. Prave takove otazky ktere citujete, jako je euthanasie, postaveni homosexualu apod. nemuze resit jeden odbornik, je zapotrebi "politickeho" rozhodnuti neodborniku na zaklade argumentace kolegia odborniku.

    I ja mam doma studii parlamentni komise ze Svycarska, ktera ukazuje na  nektere negativni faktory referenda - jedna se zejmena o prilis casta referenda na prilis uzke otazky, ktere obcany nezajimaji, jsou z vecnych referend unaveni a vysledkem je nizka ucast a neplatnost referend. Obcane proste chteji nechat rozhodovat o techto otazkach sve volene zastupce a  nenechat se takovymi rozhodnutimi prilis casto otravovat. Takove nebezpeci hrozi ve Svycarsku, kde obcane dvakrat rocne odpovidaji v mistnich, kantonnich ci federalnich referendech na spoustu otazek, ale neni aktualni v  Ceske republice, kde zatim hovorime o referendech na dulezite otazky (NATO, EU apod.) spise jednou za nekolik let. Samozrejme, pokud bychom system prime demokracie pouzivali tak casto jako Svycari, nastoupi zde tytez negativni faktory a je nutno s nimi pocitat, ale to neni problem soucasnosti.


    Public Relations:

    Obchodování hodnotných českých akcií nepřešlo na  NEWEX ve Vídni

    Veronika Šandová, AMI Communications

    (Tento text není objektivní zprávou, ale stanoviskem strany zainteresované na vytváření příznivého mediálního obrazu BCPP.)

    Vazeny pane Culiku,

    dovoluji si v zastoupeni Burzy cennych papiru Praha a.s. reagovat na clanek "Kuponova privatizace ocima kanadskeho experta" uverejneny v Britskych listech dne 12.03.2001.

    Do clanku se vloudila mylna informace a to na posledni stranu do bodu 8.

    Vynatek z clanku:

    8: Je dobre znamo, ze obchodovani hodnotnych ceskych akcii (blue chip shares) castecne "preslo" z Prazske burzy cennych papiru na zahranicni burzy, vcetne nove otevreneho Newexu (New European Exchange) ve Vidni v Rakousku. Tato burza je spolecnym projektem videnskeho trhu a nemecke burzy. Krome ukrivdene "narodni hrdosti" neexistuji zadne apriorni ekonomicke duvody, proc by ceske cenne papiry nemohly byt obchodovany v zahranici.

    Pro ilustraci toho, nakolik tyto akcie "presly" na NEWEX Vam posilam jasna data.

    Behem rijna, prvniho mesice fungovani NEWEXu, probehly obchody se 4 emisemi ceskych akcii a 1 emisi GDR. Celkove objemy obchodu s ceskymi cennymi papiry dosahly 4,2 mil. Kc (67 910 Eur)., napr. dnes dosahl objem zobchodovanych ceskych akcii na NEWEXu 0,- Kc.

    Trh Objem obchodu (v mil.Kc)
    BCPP - celkem 90 155,4
    BCPP - hlavni trh 74 703,6
    RMS 7 959,2
    NEWEX 4,2
    Londynska burza 8 286,9
    Nemecke burzy 361,6

    Pro informaci si Vám dovoluji zaslat názory dvou významných českých analytiků na téma NEWEX.


    Ondřej Daťka

    Patria Finance

    Vidensky Newex zatim nepredstavuje pro prazskou burzu hrozbu, objemy obchodu s ceskymi tituly na NEWEXU jsou mizive, objemy obchodovani s vetsinou dalsich titulu jsou tam rovnez velmi nizke. Podle udaju samotneho NEWEXu se v roce 2000 podilely obchody s ceskymi akciemi na na celkovem objemu obchodu NEWEXu pouhym 1%. Tzn. ze nedochazi k odlivu obchodni aktivity z prazske burzy na NEWEX.

    V Londyne se obchoduje s globálními depozitními certifikáty (GDR) Ceskeho Telecomu, Ceskych radiokomunikaci, Komercni banky a Ceske sporitelny. Oficialni udaje o objemech obchodovani s GDR ceskych spolecnosti neexistuji. Na zaklade nasich odhadu lze rici, ze relativne nejvice se obchoduje s GDR Ceskych radiokomunikaci, kde je objem obchodu s timto titulem v Londyne priblizne srovnatelny s objemem obchodu v Praze. V pripade Ceskeho Telecomu a Komercni banky je objem obchodu s GDR v Londyne podstatne mensi nez objem obchodu s jejich akciemi v Praze, ale porad lze mluvit o urcite obchodni aktivite. V pripade Ceske sporitelny je objem obchodu s GDR v Londyne mizivy, naprosto dominuje Praha.


    Tomáš Karban

    WOOD&Company

    Vývoj na trhu NEWEX ukázal, že tu v současné době není místo pro další trh-burzu, na kterém by se obchodovali, ať už selektivně, akcie z trhů střední a východní Evropy. Dle mého názoru, krátká historie NEWEX jednoznačně prokázala, že tento trh není pro lokální burzy seriózní konkurencí a bohužel pro jeho zakladatele se stal jejich noční můrou.

    Porovnat obchody na LSE a BCPP je velice složité a domnívám se, že pouze intuitivní. LSE totiž obchody s českými akciemi nikde nepublikuje. Domnívám se ale, že pro lokální burzy východního bloku je LSE daleko výraznějším konkurentem než výše zmíněný NEWEX. Co se týká ceny akcií, oba trhy jsou navzájem velice úzce propojeny, na což se specializuje řada menších brokerů, takže ovlivněním ceny na místním trhu se úměrně změní cena i v LSE a obráceně, přičemž se domnívám, že lokální trhy v tomto směru dominují.


    Ředitel ČT reaguje na žádost BL o rozhovor

    Rozhovor Britským listům neposkytnu

    V Praze dne 5. března 2001 (podle podacího razítka byl ale dopis odeslán až 9. 3.-pozn. TP)

    Vážený pane Pecino,
    srdečně Vám děkuji za dopis ze 3. března 2001, v němž žádáte prozatímního ředitele České televize pana Jiřího Balvína o rozhovor.

    Velmi nás těší Váš zájem o problematiku České televize a vážíme si prostoru, který internetový deník Britské listy konstantně věnuje dění ve veřejnoprávní televizi. Jak jistě víte, prochází Česká televize v současné době složitým obdobím, které vyžaduje vysoké pracovní nasazení od všech jejích zaměstnanců, zejména pak od jejího statutárního zástupce. Pokládám za mimořádně nepříjemné, že s ohledem na tyto okolnosti nebude v nejbližších dnech možné vyhovět Vaší žádosti o rozhovor s panem Balvínem. Pevně věřím, že pochopíte naši situaci a obrátíte se na nás v příhodnější době.

    Máte-li zájem získat akutální informace o dění v České televizi, neváhejte se, prosím, obrátit přímo na vedoucí útvaru Public Relations a Promiton ČT paní Jaroslavu Sedláčkovou (tel.: 02/6113 4005), která jistě ráda zodpoví všechny Vaše případné dotazy.

    Ještě jednou se omlouvám, že nemůžeme obratem vyhovět Vaší žádosti, a přeji Vám i Vašemu internetovému deníku mnoho úspěchů.

    S pozdravem,

    Jiří Kučera
    tajemník generálního ředitele

    (Právě včera vyšel rozhovor s Jiřím Balvínem v Mladé frontě, takže u jiných periodik nehraje časová zaneprázdněnost roli. Proč?-pozn. TP)


    Amnesty International, Londýn, odmítá kritiku Mikuláše Tomina

    14. března 2001

    Odpověď Amnesty International ke stanovisku Ministerstva vnitra zveřejněnému v článku „Vnitro: Zpráva Amnesty International ohledně MMF není objektivní“, který publikovala ČTK dne 13. března 2001

    „Ta zpráva není objektivní, nevychází z důkladné znalosti šetření případů,“ řekl dnes ČTK Mikuláš Tomin, ředitel Inspekce ministra vnitra, která má na starosti vyšetřování trestné činnosti policistů. Tominovi navíc vadí, že se na inspekci nikdo z Amnesty International neobrátil, aby si vyžádal informace nebo stanovisko. Zpráva je proto podle něj příliš jednostranná.

    Zpráva Amnesty International „Česká republika: Svévolné zadržování a špatné zacházení ze strany policie v souvislosti s protestními akcemi v září 2000“ obsahuje kapitolu týkající se šetření stížností na chování policie. Tato část obsahuje informace, které byly před vydáním zprávy zveřejněny Ministerstvem vnitra i jinými institucemi, které se šetřením zabývaly. Výše uvedená kapitola čerpá rovněž z informací, které jsme obdrželi od právních zástupců lidí, kteří podali trestní oznámení. Amnesty International by uvítala, kdyby dostala plné znění zprávy o průběhu šetření policejní inspekce. Amnesty International by také ocenila, kdyby jí ředitel Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin řádně vysvětlil důvody, které ho vedly k předání převážné většiny trestních oznámení Oddělení inspekce a stížností Policejního prezidia, které je kompetentní pouze k vyšetřování policistů podezřelých ze spáchání přestupků. Na základě čeho usoudila policejní inspekce, že nebyl spáchán žádný trestný čin? Jaký postup vedl k přijetí těchto rozhodnutí, jaké důkazy byly prozkoumány a jaké metody byly použity pro vyhodnocení shromážděných důkazů? Zpráva Amnesty International předložila podrobný popis případů, kterými podložila všechny jednotlivé výhrady. Nechápeme, proč představitelé Ministerstva vnitra, kteří nepředložili konkrétní připomínky k případům popsaným ve zprávě, označují informace Amnesty International jako „neobjektivní“.

    Tomin nesouhlasil s tvrzením Amnesty International, že policejní zásah proti odpůrcům MMF nevyšetřuje nezávislý orgán. Podle něj je Inspekce ministra vnitra zcela nezávislá na policii, protože je podřízena pouze ministrovi. Navíc nad její činností mají dozor státní zástupci.

    Stejné stanovisko zastává i mluvčí resortu Gabriela Bártíková. „Ministerstvo vnitra se důrazně ohrazuje proti tvrzení Amnesty International, že šetření stížností podaných v souvislosti se zasedáním MMF a SB nemůže být považováno za rychlé a nestranné,“ uvedla. Rovněž mluvčí policejního prezidia Ivana Zelenáková nesouhlasila s názorem, že kontrolní orgány policie při prošetřování stížností nepostupovaly objektivně.

    V naší zprávě uvádíme, že inspekce, která spadá pod Ministerstvo vnitra, které je zároveň zodpovědná za policejní složky, tedy ty, kdo jsou inspekcí vyšetřování, „nemůže být považován za nezávislý a nestranný orgán“. Dokonce i Zmocněnec vlády ČR pro lidská práva ve své Zprávě o stavu lidských práv v České republice, vydané dne 31. března 1999, uvádí, že vládě předložil návrhy na reformu, která by vedla ke zlepšení vyšetřování případů, kdy údajně došlo k pochybení ze strany policie. Navrhl, aby tyto případy byly vyšetřovány orgánem nezávislým na Ministerstvu vnitra, jakým je např. státní zastupitelství.

    Zpráva Amnesty International také podrobně popisuje, jak ve třech různých případech vážného porušení lidských práv od roku 1996, kdy Amnesty International vyjádřila českým úřadům své znepokojení, nebyli představitelé Ministerstva vnitra schopni rychle a nestranně prošetřit obvinění z mučení a špatného zacházení. Amnnesty International by také ráda obdržela informace o prošetření těchto případů, což od českých úřadů opakovaně vyžadovala. Neschopnost spravedlivě potrestat ty, kdo se porušování lidských práv dopouštějí, přispívá k vytváření prostředí, ve kterém mají policisté pocit, že smějí jednat beztrestně. Oznámení o zacházení se zadrženými během protestů v září 2000 a jejich následná prošetřování podtrhují naléhavost, s jakou by česká vláda měla přijmout opatření navrhovaná Amnesty International. Tato opatření by měla vést k dodržování práv zadržených osob představiteli výkonné moci. Kromě toho by měl být na základě těchto opatření zaveden systém pro rychlé a nestranné prošetřování všech stížností na mučení a špatné zacházení.

    Amnesty International dnes také od místní tiskové agentury obdržela sdělení ze dne 13. března 2001, vydané Gabrielou Bártíkovou, ředitelkou odboru tisku a PR Ministerstva vnitra. Tato zpráva se zmiňuje o trestních oznámení podaných zadrženými při protestech v září 2000. Jedná se oznámení, která jsou právě prověřována anebo již byla prověřena. Amnesty International by ráda obdržela kompletní zprávy těchto šetření.

    Další informace získáte v pražské kanceláři Amnesty International na tel. čísle 02-2494 6993 nebo v mezinárodním sekretariátu Amnesty International v Londýně (+44) 20 7413 5681.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|