Britské listy


pondělí 26. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rozhovor:
  • Miloslav Kučera st.: Řada lidí ve Sněmovně ČT jen tak nezapomene, co o nás vysílali (rozhovor vedl Tomáš Pecina) USA, školství a socioekonomický status:
  • Není pravda, že v Americe může každý zbohatnout: Spojené státy mají rigidní třídní strukturu (FT) Věda:
  • Člověk má jen 30 000 genů - co s tím? (Guardian) Společnost:
  • Alternativní inteligence: Výsledky pokusu: V ČR neexistuje? (Ladislav Nedbal) Politika, společnost, sdělovací prostředky:
  • Vlastě Leporské: Jednosměrná komunikace je vždy manipulací (Petr Sládeček) Reakce:
  • Volejte Sládečkovi (Luděk Staněk) Politikové:
  • Ivan Langer asi neumí organizovat svůj čas (Vladmír Rott, TP) ČT:
  • 100 dní od znásilnění České televizel (Josef Havránek) Diskuse: Železnice kontra kamiony?
  • Železnice neposkytuje adekvátní služby (Daniel Tomek)
  • Železnice stejně vyhraje (Antonín Nový)
  • O škodlivosti kamionů (T. A. Straus) Oznámení:
  • Konzervativní strana a Strana konzervativní smlouvy podporují zákaz potratů Oznámení:
  • Železná nesmí nakládat s obchodním podílem (CME)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok).

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Publikujeme dnes rozhovor s členem mediální komise PSP ČR, poslancem Miloslavem Kučerou st. V dnešních Britských listech přinášíme rozhovor Tomáše Peciny s poslancem Miloslavem Kučerou st., členem mediální komise, který se od Vánoc otevřeně postavil proti televizním vzbouřencům, a tak se nedávno pokusil pořad ČT "Fakta" o jeho "character assasination", o likvidaci jeho dobré pověsti zveřejněním tvrzení, že Kučera údajně působil za komunismu jako cenzor. - Musíme přiznat, že máme z celého rozhovoru s Miloslavem Kučerou st. dosti nepříjemný pocit. Tomáš Pecina rozhovor vede dobře, umožňuje interviewovanému, aby se otevřeně profiloval, dovídáme se tak o jeho osobě mnohem více, než co přinesla zaujatá "Fakta" České televize. Přitom si nejsem zcela jist, zda je to zrovna příliš povzbudivé a příjemné. - Je pravda, že v rozhovoru Kučera odhaluje drastické zkušenosti o své straně, ČSSD ("Celkově [ČSSD] moc důvěryhodná není (...) od posledního sjezdu ztratila sociální demokracie zhruba dva a půl tisíce členů, to je skoro 15 procent členské základny, a kolik sympatií poztrácela mezi voliči jsme velmi dobře viděli v podzimních volbách"), po kterých novinář skočí - nedovedu si představit žádného západního politika, který by si dovolil hovořit o své straně takto otevřeně kriticky.

    Potíž je, že se rozhovor s Miloslavem Kučerou st. čte velmi obtížně. Původně jsme nad ním s Tomášem Pecinou uvažovali, jak ho zredigovat, aby byl alespoň trochu čtivější, rozhodli jsme se ho ale nakonec z dokumentárních důvodů publikovat tak, jak je. Rozhovor se čte obtížně, protože Miloslav Kučera st. neumí mluvit. Neumí se vyjadřovat jasně, pádně a výstižně - přitom patří spíše k těm lepším poslancům v českém parlamentě! Jeho vyjadřování je nepříliš srozumitelný, neobratně artikulovaný proud myšlenek. Kučera si často protiřečí. Kučera je facilitátor, mistr kompromisů, dovedeme si představit, že umí dobře vycházet s lidmi nejrůznějších názorů - možná právě proto, že to, co prezentuje sám za sebe, je, zdá se nám, aniž bychom chtěli být urážliví, dost mlhavé - jsou to nepříliš souvislé kavárenské řeči. Dokazuje to asi i chabost a  neumělost ČSSD, hovoří-li takto jeden z jejích schopnějších politiků! Žádné západní noviny by takovýto rozhovor nepublikovaly - v důsledku rozplizlosti by skončil v koši. Zveřejňujeme ho z dokumentárních důvodů: uvědomme si, jací jsou lepší současní čeští politikové...

    A jak je to s kontroverzí, kterou nedávno neeticky a jednostranně rozšířil pořad Fakta ČT (v jehož zájmu ovšem bylo Kučeru diskreditovat) - totiž že byl za komunismu údajně cenzorem? Situace je složitější, než jak ji neseriózně prezentoval pořad Fakta ČT, je daleko paradoxnější a smutná. Kučera sice v roce 1967 vystudoval divadelní režii na pražské DAMU, byl ale politicky pronásledován a svou profesi nesměl za komunismu nikdy z z politických důvodů vykonávat, živořil v ústraní mezi amatéry v "lidové škole umění". Měl z politických důvodů zakázáno pracovat s uměleckými profesionály. Tak se věnoval práci s uměleckými amatéry pomáhal jim s texty písní, a tak se dostal až do komise, kde na konec texty písní amatérských skupin (na krajské úrovni) "z uměleckých důvodů" schvaloval nebo odmítal. Zdá se, že mu nepřišlo na mysl, že už sám pojem schvalování textů písní je absolutně obscénní a že se svou cenzorskou činností paradoxně vypracoval z politicky podezřelého člověka až v pilíř totalitního režimu, aniž by si to snad řádně uvědomil. Analyzujeme-li mlhavost a neostrost Kučerova uvažování v dnešním rozhovoru, poskytnutém Britským listům, je to docela jasné: ten člověk si asi nikdy v hloubi duše neuvědomil, co špatného dělá, protože mu chybí ostrost racionálního uvažování. Nikdy ji v životě nepotřeboval - potřeboval být schopen dosahovat umění kompromisu; v tom je výrazným talentem. Celé je to dosti tragická osobní historie, jako historie mnohých lidí, na nichž se podepsal komunismus. Co k tomu říci - soudit? Možná spíš - smeknout a deprimovaně mlčet. (JČ)

  • O knížatech publicistiky v  české sekci BBC. Poznamenává Juliana:

    Vazeny pane doktore Culiku,

    ne, nezblaznila jsem se; toto osloveni pouzivam pod vlivem besedy vyslechnute v sobotu mezi 12 a 13 hod. na ceske BBC. Omylem jsem ji pustila a pobavila jsem se. Tykala se vztahu CR s Rakouskem. Sama o sobe nebyla zajimava vubec - moje babicka by ji popsala slovy: rec jako rozpravka. Kdybych si z ni mela delat poznamky, mela bych velkou praci se zachycenim souvisle logicke linie (na prvni poslech jsem ji tam nenasla vubec).

    Velmi zabavny byl ale zpusob, jak se jednotlivi ucastnici oslovovali: pane velvyslance Gruso, pane doktore Kunstate, pani doktorko Starkova, a protoze hostem byl i Karel Schwarzenberg, tez - pane knize ("pan knize" z nich mluvil jeste nejnormalneji). Proto jsem radio nezavrela a kochala se jejich zpusobem konverzace. Lehce sroubovany. Trochu pripominal hovory Lady Bracknellove s  Gwendolen Fairfaxovou, ale postradal Wildovu lehkost.

    PS Jak myslite, ze by oslovovali knizete s doktoratem: pane doktore knize?

    Mozna by mel nekdo ceske BBC jemne sdelit, ze zijeme v republice.

    PPS Co je tyka medialnich besed, myslim, ze lepsi uz to nebude. Moderatori si bud nazvou diskutujici tak, ze jsou mezi nimi pouze zastupci jednoho myslenkoveho smeru (napr. tato beseda); kdyz uz se v pritakavajicim spolecenstvi jinak myslici clovek vyskytne, nepusti ho ke slovu. Takze jako zdroj pouceni o probirane problematice besedy slouzit nemuzou.

    Mohly by ale slouzit alespon jako zdroj pobaveni. Nikoliv ve sve puvodni podobe (v te muzou zastoupit leda prasky na spani), ale v dramatickem zpracovani. Jazyk se uz od dob Hugo Pludka vyvinul, tak je skoda vsechna ta nadherna klise nezaznamenat. (Je to o tom vyslat signal, ktery by oslovil publikum v ruznych kontextech.) Nejaky novodoby Simplicius Simplicissimus by mohl potkavat postkomunisticke Lady Bracknellove v mediich a institucich. Asi by taky nakonec skoncil rezignovane na pustem ostrove.

  • Bojí se ředitel ČT Jiří Balvín rozhovoru s Britskými listy? Jiří Balvín napsal Britským listům, že na rozhovor s nimi nemá čas, zároveň však poskytl rozhovor MFD a ani ostatní média - s výjimkou Britských listů - nemají problém rozhovor s ním získat. (JČ, TP)

  • Zákon pro kočku. Stručná rekapitulace toho, jak státní a veřejnoprávní instituce odpovídají Britským listům podle zákona o svobodném přístupu k informacím:
    1. Vládnímu mluvčímu Roučkovi: Jaký plat dostává Jindřich Marek, který tráví pracovní dobu psaním hulvátských e-mailů žadatelům o informace? Úřad vlády odmítl informaci poskytnout, BL se odvolaly, Úřad neodpověděl.

    2. Radě RTV: Kdo vlastní české komerční televize? Rada odmítla informaci poskytnout, BL se odvolaly, Rada odvolání zamítla, BL na ni podaly správní žalobu.

    3. České televizi: Jaké jsou podmínky sponzorování organizace Člověk v tísni při ČT? Televize odpověděla uspokojivým způsobem.

    4. ČSÚ: Kolik stály znalecké posudky k bezpečnosti sčítání? ČSÚ odpověděl uspokojivým způsobem.

    5. České televizi: Jaké jsou rozpočty pořadů a kolik berou vaši zaměstnanci? Televize v zákonné lhůtě neodpověděla, BL se odvolaly, ČT nereagovala ani na odvolání, BL na ni podají žalobu.

    6. ČSÚ: Pošlete nám zprávu o bezpečnosti a tři znalecké posudky. ČSÚ odpověděl, že nepošle, BL se odvolaly, lhůta pro rozhodnutí končí za dva týdny.

    7. ČSÚ: Berete v úvahu nepřípustný posudek Jindřicha Kodla a zaplatíte mu za něj? ČSÚ neodpověděl, BL se odvolaly, lhůta pro rozhodnutí končí příští týden.

  • Přispějte na investigativní práci Britských listů. Částka, vybraná na od sponzorů BL dosáhla do 14. března 350 000 Kč. Potřebujeme však na roční provoz cca 500 000 Kč a doufáme tedy, že přispěje ještě i další cca stovka čtenářů, kteří to přislíbili. Příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (JČ, TP)

  • Zdařilou fotoreportáž z Podkarpatské Rusi od Jiřího Kohouta jsme publikovali zde, zdezde.

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky', zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před několika týdny, avšak slib dosud nesplnila. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Miloslav Kučera st.: Řada lidí ve Sněmovně ČT jen tak nezapomene, co o nás vysílali

    Rozhovor s členem mediální komise PSP ČR

    Text a foto Tomáš Pecina

    TP: Pane poslanče, představiteli kterékoli jiné strany bych mohl položit otázku, jak se jeho strana dívá na tzv. vzpouru v České televizi. V případě sociální demokracie to udělat nemohu, protože v této straně jsou na jedné straně politici, kteří přenocovali v budově velína, a na druhé straně jste tam vy a vaše názory se velmi blíží názorům většiny politiků ODS. Zastoupeny jsou samozřejmě i další proudy. Z jakého důvodů existuje právě v této straně taková diverzita názorů?

    MK: Jen bych chtěl předeslat, že moje názory se nutně nemusí blížit názorům jiné politické strany - to je, myslím si, shoda okolností. Není to žádný výrazný příklon, ani to není motivováno ortodoxním lpěním na znění smlouvy o stabilitě politického prostředí. Ke kauze ČT jsem od počátku měl velmi vyhraněný názor, který se shodou okolností blíží názorům několika významných představitelů ODS.

    Pokud jde o ČSSD, mám pocit, že podobná situace je i v případě celé řady dalších obecně-společenských konfliktů nebo situací - tam všude je sociálně-demokratická strana nejméně "ukázněná", nejméně drží základní linii. Pokud půjde např. o prvky sociálního cítění nebo mezilidské solidarity, tam se shodneme, a to se projevuje v jednotném hlasování o zákonech na toto téma, ale speciálně pokud jde o myšlenkové střety ve společenské oblasti, tam je tato strana nejvíc rozprostřena do širokého spektra. To je ale dáno tím, z jaké členské základny vychází, protože tam jsou lidé chudí i bohatí, mladí i staří, intelektuálové i dělníci, zemědělci…

  • V praxi to ale může vést k paralýze…

    Však ono ji to taky někdy způsobuje! (smích)

  • Jak blízko byl v souvislosti s krizí v ČT pád vlády?

    Na to neumím dost přesně odpovědět. Něco se šuškalo, ale pro mě spíš byla otázka, jakým způsobem vláda do záležitosti vstoupí, a jestli si dobře vzpomínám, vláda do ní příliš nevstupovala; dílem proto, že předseda vlády byl na dovolené a zastupovali ho pánové Špidla a Rychetský, kteří spíš vyčkávali, jak se situace v televizi bude vyvíjet. Ministr vnitra Gross, ve chvíli, kdy by ještě možná zasáhnout mohl - a já si myslím, že v případě pracovní neposlušnosti, kdyby šlo o kterýkoli jiný podnik a jeho ředitel by požádal o zásah představitele represního orgánu, zásah by se uskutečnil. V tak citlivé instituci jako je ČT je to velmi těžké a hrozí, že to vyvolá nežádoucí zpětné reakce.

  • Připouštíte, že existovaly silné názorové rozdíly např. mezi premiérem Zemanem a ministrem vnitra Grossem. Tyto názorové rozpory kulminovaly při mimořádném zasedání Sněmovny, kdy premiér vystoupil s velmi razantním projevem, kdežto hlasování se neslo v mnohem smířlivějším duchu. Domníváte se, že z dlouhodobého hlediska si ČSSD polepšila? Zlepšil se její mediální obraz v důsledku toho, jak zasáhla - nebo nezasáhla?

    Možná bychom si museli položit otázku, co je mediální obraz ČSSD. Na jedné straně v nejrůznějších průzkumech veřejného mínění se na špici permanentně objevují politici jako Petra Buzková, Stanislav Gross, Vladimír Špidla, a za to by asi mnohá politická strana hodně dala, kdyby měla tři takové důvěryhodné a uznání společnosti požívající politiky. Na druhé straně se obávám, že ani tento fakt nebude sociální demokracii moc platný ve volbách. Občané si řeknou, že ona je to sice strana, která má dobré, zajímavé dva, tři nebo čtyři politiky, ale celkově moc důvěryhodná není.

    Říkám to velmi nerad, ale na sjezdu bude oficiálně publikováno, že od posledního sjezdu ztratila sociální demokracie zhruba dva a půl tisíce členů. To je skoro 15 % členské základny! A kolik sympatií poztrácela mezi voliči, jsme velmi dobře viděli v podzimních volbách.

  • Když sleduji vysílání ČT, zejména po Novém roce, subjektivně mi připadá vstřícnější k sociální demokracii. Jakoby si ČT uvědomila, že ze tří pilířů stranicko-politické moci, tj. ODS, ČSSD a Čtyřkoalice, potřebuje podporu nejméně dvou. Sdílíte pocit, že došlo ke smíru mezi ČT a sociální demokracií?

    Došlo ke smíru mezi Českou televizí a politiky vůbec - a možná bych nepoužil slovo smír, ale "vynucené příměří". Politici si uvědomili, že s ČT se velmi špatně válčí (dá-li se s ní válčit vůbec), a Česká televize si uvědomila, že pokud nechce vyvolat stav permanentní revoluce, musí vzít na vědomí existující demokratické politické struktury.

  • Nejste příliš optimistický? Uvedu konkrétní příklad: Parlament schválil novelu zákona o ČT, jímž veřejnoprávní televizi podřadil zákonu o svobodném přístupu k informacím. Hned na první dotaz, který ČT dostala, tj. dotaz Britských listů týkající se rozpočtu některých pořadů, neodpověděla, a včera na tiskové konferenci ředitel Balvín uvedl, že o tom nic neví a že ho to v podstatě nezajímá, že je to věc právního oddělení. Kde jsou tady na straně České televize nějaké ústupky?

    Dobře, ale to je konflikt mezi Britskými listy a Českou televizí, nikoli mezi Českou televizí a politiky…

  • To je konflikt mezi Českou televizí a zákonem!

    Ano. Jestli je to tak, jak to líčíte - a nemám důvod tomu nevěřit - je to konflikt ČT se zákonem a konejte, jak vám zákon umožňuje, protože budete zcela v právu. Mimochodem, právě financování veřejné televize bylo jedním z témat, kvůli kterým jsme se s představiteli tehdejšího vedení a později s představiteli revolučního vedení velmi ostře střetli, protože se domníváme, že Česká televize hospodaří s koncesionářskými poplatky špatně.

    Ten smír vnímám v tom, že až na výjimky - a jednou z nich je nepochybně moje osoba - se ČT snaží vůči představitelům politické scény chovat aspoň neutrálně, korektně, ne takovým způsobem, aby mohla být napadena, že je to prvoplánová eskalace toho konfliktu.

  • Překládám-li si vaše slova, je to eufemismus pro stav dočasné, leč totální porážky politické reprezentace, která ustoupila nátlaku.

    Slova porážka se trochu bojím, protože bych nechtěl, aby to bylo vnímáno ve smyslu "nelítostného boje na život a na smrt". Před chvíli jste řekl, že konflikt není mezi vámi a Českou televizí, ale mezi Českou televizí a zákonem. I já si myslím, že kdo tady prohrál, byl v první řadě zákon. V druhé řadě prohrála parlamentní demokracie. Někteří politici - a to mě mrzí - prohlašovali, že špatný zákon není potřeba dodržovat…

    …což je uznávaný princip anarchismu…

    …dokonce zaznělo, že i komunisté nebo nacisté také vůči svým odpůrcům postupovali podle tehdy platných zákonů. Mě na tom strašně urazilo, že komunistický nebo nacistický režim je tu připodobňován demokratickému státu. Takové srovnávání mě hluboce uráží.

  • Poslanecká sněmovna se rozhodla vyřešit problém nestandardním způsobem a zřídila institut prozatímního generálního ředitele, jehož sama zvolila. Zhruba před čtrnácti dny jsem byl přítomen společnému zasedání mediální komise a kulturního výboru, na kterém vystoupil pan Balvín a další členové managementu ČT. Jak na vás působí jednání pana Balvína a jeho výsledky, zejména ve srovnání s tím, s jakým "programovým prohlášením" kandidoval?

    Na tuto otázku neodpovím, protože jsem panu Balvínovi slíbil sto dnů hájení, a ty ještě neuplynuly. Řeknu jen tolik, že na tom společném zasedání mnozí z nás drželo před sebou jeho 17 artikulů, a pan Balvín se nás pokusil přesvědčit, že ty artikuly plní, některé více, některé méně, a na některé se zatím nedostalo. Takže k vaší otázce bych se vrátil až po těch sto dnech.

  • Není to příliš velký přepych, vzhledem k tomu, jak krátké bude tak jako tak jeho období ve funkci prozatímního ředitele?

    To období nemůžete zkracovat tím, jak dlouhé je jeho funkční období, ale musíte je měřit mírou času, který potřebuje, aby dokázal, že změny, které má v plánu, dokáže udělat, aby naznačil, kterým směrem se vydá…

  • Hovořili jsme o tom, že v době krize v ČT existovala velká diverzita názorů uvnitř ČSSD. Vykrystalizovaly se názory od té doby? Převládlo jedno křídlo?

    Ta diverzita pokračovala i později, důkazem byla třeba volba zástupců ČSSD ve volebním výboru, kde se opět ukázala jistá názorová roztříštěnost strany. Ale tím, že máme před sjezdem, tyto věci spíš "bublají pod povrchem" a navenek se projeví až těsně po sjezdu.

  • Britské listy byly jedním z prvních médií, která vyjádřila jisté zklamání nebo skepsi nad seznamem kandidátů do nové Rady ČT…

    Měli jste patrně větší štěstí než já, o kandidátech vím zatím jen z tisku. U některých jmen si řeknu: "No dobře, proč ne?", u jiných pokrčím rameny, pokývám hlavou a významně povytáhnu obočí. Nové Radě určitě není co závidět. Poučit se z chyb předešlého vedení není takový problém, ale co s tím teď dál, v této zjitřené situaci, jak docílit např. oné kýžené objektivity…?

  • Řekl jste, že není problém poučit se z chyb minulého vedení - tím si nejsem jist. V ČT existuje poměrně silný odpor k jakékoli změně, což jsme viděli ve čtvrtek na tiskové konferenci, kde oba dva přítomní šéfredaktoři vyjádřili nelibost nad tím, že byla znovu obsazena a nikoli zrušena funkce ředitele zpravodajství. Z toho vyvozuji, že i pro novou Radu bude velký problém prosadit změny, jmenovat do čela ČT osobnost, která by přišla s dynamickým programem…

    Nechtěl bych, aby to, co teď řeknu, bylo chápáno jako vyhrožování. V těchto případech lze jít dvojí cestou: buď cestou přímého nátlaku, cestou toho, že se řady mně nepohodlných lidí zbavím, anebo že si naopak některé koupím, že jim zavřu pusu penězi. Ale jsou i jiné možnosti. Českou televizi jsme dostali do režimu zadávání veřejných zakázek. To bude mít zcela konkrétní dopad na…

    …jen poznámku na okraj - zákon 106/1999 o volném přístupu k informacím Česká televize nerespektuje…

    Souhlasím s vámi, ale jistě víte, že ve Sněmovně je celá řada lidí, která televizi asi hned tak nezapomene, jakým způsobem o nás referovala, takže ono by to pak opravdu Sněmovnu mohlo přestat bavit… Jsou i jiné způsoby, jak se postavit firmě tváří v tvář - např. se brzy bude diskutovat o výši koncesionářského poplatku. Já si nemyslím, že pracovníci ČT budou chtít za každou cenu bojovat se společností okolo sebe.

  • Jaký je tedy váš recept pro novou Radu?

    Protože tato Rada bude mít nesmírně silný poslanecký mandát - bude volena vlastně dvakrát - nemá se čeho obávat a může si opravdu "dupnout", třeba v tom, že se podívá na hospodaření České televize, na objektivitu a vyváženost zpravodajství, a pak mohou následovat velice těžké ekonomické postihy…

  • Tím se dostáváme kruhem zpět k mé otázce: pokud by došlo k recidivě krize - i když je pravda, že historie se nikdy neopakuje přesně, ale vezměme to jako určitou hypotézu - zasáhly by tentokrát represivní orgány?

    To záleží na tom, kdo těmto orgánům velí, jak dokáže vyhodnotit situaci.

  • Ale v sociální demokracii ani ve vládě neproběhly v důsledku toho, že policie nezasáhla, žádné změny. Takže je legitimní se ptát, co by se stalo, kdyby podobná situace nastala znovu. Vždy přece existuje spor mezi osobní popularitou politika a nutností udělat nepopulární opatření, které je ale z dlouhodobého hlediska nezbytné…

    To asi máte pravdu, nicméně tuto otázku by bylo namístě položit panu minstrovi vnitra - a jak ho znám, mile by se na vás usmál a řekl by: "No, až k něčemu takovému dojde, tak my budeme připraveni." Premiér to vyjádřil jasně - v jednom rozhovoru řekl, že na Hodačově místě by byl tvrdší a nekompromisnější. Ale Hodač to nedokázal, premiér mu v té chvíli taky moc poradit neuměl a "vzbouřenci" zdánlivě tehdy i později dosáhli svého. Já ale tvrdím, že jenom zdánlivě.

  • Váš recept pro novou Radu je tedy změnit taktiku. Pomůže víc diplomacie?

    Spíš jde o to, být na podobné situace připraven a vědět, co by měl člověk udělat. To, co se stalo, pana ministra Grosse trošičku zaskočilo a on určitě nechtěl zasahovat, notabene proti lidem, kteří vykřikují, že je jim brána svoboda slova - což oba víme, že nebyla.

  • Kdyby to ministr Gross udělal, v pořadu Fakta - možná na jiné televizi a pod jiným názvem - by se nevysílal příspěvek o vás, ale o něm. To je pořádný klacek v rukou novinářů, nemyslíte?

    Tady vidíte, jak velmi relativní je ta svoboda slova, protože novináři ji pro sebe dokázali usurpovat celkem jednoznačně, politik už tu možnost nemá a prostý občan, který bude v duchu vaší žádosti chtít nějaké informace, se jí možná vůbec nedočká. To je špatně. Ovoce, které na přelomu roku naklíčilo, ať už bude jakékoliv, bude podle mého názoru poněkud přiotrávené, a bude chvíli trvat, než se s tou sklizní vyrovnáme.

    Opakuji ale, že mnozí pracovníci ČT si ve shodě s některými novináři myslí, že vyhráli, jsou plni jásotu, triumfují… Já si to nemyslím a před chvílí jsem naznačil, jaké zákonné cesty mohou existovat - veřejná hospodářská soutěž, zákonné řešení koncesionářských poplatků apod.

  • Jak hodnotíte zpravodajství a publicistiku ČT, zejména v kontextu jiných sdělovacích prostředků obdobného dosahu?

    Už delší dobu jsem nebyl s úrovní obého příliš spokojen - což neříkám proto, že by mi teď někdo šlápl na kuří oko. Ale celá řada lidí, s nimiž jsem o tom mluvil, mi říkala, že odhlédnou-li od toho, o čem pořad Fakta byl, už jen to, jak byl zpracován, bylo mimořádně slabé.

  • Takové stanovisko vyjádřily i Britské listy.

    Ano, a nebyli jste jediní. A to není jediný publicistický pořad toho druhu: někam přijít s kamerou, něco natočit, pak to lehce sestříhat a dát k tomu povrchní komentář, to není důkaz profesionality.

  • V čem je jádro toho problému? Vy jste byl před Listopadem členem nějakých přehrávkových komisí?

    To je taková, řekl bych, spíš úsměvná historka. Jako vyloučený komunista jsem měl od roku 1970 zakázanou kulturní činnost ve Východočeském kraji. Jediné, co jsem směl, bylo učit na literárně-dramatickém oboru lidové školy umění a pracovat s amatéry. Jako učitel jsem začal časem být zván do různých porot amatérských soutěží. Tak jsem se také dostal v polovině 80. let k Portě, mimo jiné proto, že jsem spolupracoval s mnohými amatérskými kapelami. Některým jsem uváděl jejich koncerty a v této souvislosti nám mnozí autoři těch amatérských písniček říkali: "No to je od vás hezký, když nám při soutěži říkáte, v čem se vám ta písnička nelíbí, ale my bychom chtěli mít možnost znát váš názor dřív, abychom eventuálně mohli ta kritická stanoviska konzultovat." To bylo např. v amatérském divadelním hnutí naprosto běžné, že porotci sledují soubor, jeho vývoj a činnost, velmi pravidelně, nejen na premiérách.

    Takže tam vznikl v polovině 80. let nápad, že by bylo dobré, kdyby se amatérští textaři měli možnost scházet s porotci, s kritiky a s recenzenty ještě předtím, než porota vynese verdikt na soutěži. A od toho je už jenom krůček k tomu, že se začaly pořádat semináře pro začínající autory. Systém byl tehdy takový, že kdo chtěl veřejně hrát - a hovořím o amatérských, ne profesionálních kapelách jako Pražský výběr, ty měly jiný systém přes agentury (v pořadu Fakta vystoupil s kritikou i Michal Pavlíček, člen zakazovaného Pražského výběru-pozn. TP) - kdo chtěl veřejně hrát, musel mít přehrávku. To znamenalo, že aspoň kapelník musel umět noty, že se ta hudba dala aspoň trochu poslouchat, a pokud šlo o původní, ne převzatou tvorbu, uplatňovala se také kvalita písňových textů. Tehdy na Krajském kulturním středisku v Hradci Králové přišli s nápadem zřídit takový lektorský tým, který bude pro autory těchto textů jakousi oporou, nebo který bude sloužit pro přehrávkové komise jako určité vodítko kvality…

  • Byl jste členem některé té přehrávkové komise?

    V Pardubicích, ano.

  • Kdo jmenoval členy těchto komisí?

    Metodik příslušného okresního kulturního střediska, který měl na starosti hudbu. To byli většinou sami amatérští muzikanti, kteří nějakým způsobem tu muziku dělali. V přehrávkových komisích, které pamatuji a jichž jsem byl členem, nebyl nikdo z titulu toho, že by ho tam jmenoval nějaký stranický orgán, ale byla to odborná komise. Vždy tam byli tři-čtyři muzikanti, jeden člověk, který byl přes texty, a na základě toho jsem skutečně - to nepopírám - recenzoval asi 600 písničkových textů.

  • Ale v tisku jste hovořil o tom, že šlo o desítky, ne stovky textů…

    Šest set jich bylo celkem, a zhruba dvě desítky byly záporné.

    Někteří autoři za mnou chodili do školy, někteří dokonce i domů, protože je samotné to zajímalo a chtěli psát dobře. Mimochodem, my jsme se s nimi obvykle nedostávali do sporu kvůli ideologii, ale kvůli kvalitě, a ten zmíněný text, který uvádí Česká televize v pořadu Fakta, folkové skupiny Oboroh, to je opravdu text, se kterým jsem se nesmířil už tenkrát, a když si ho teď znovu přečtu a přečtu si k němu svůj posudek, nezměnil bych na něm ani písmenko. Já prostě s myšlenkovým vyzněním tohoto textu nesouhlasím.

    Zpívá se tam o tom, že ať člověk chce nebo nechce, ať dělá, co dělá, je příslušníkem tupého stáda - s tím jsem se nikdy nesmířil. Netvrdím, že jsem byl disident, ale vždy jsem se hlásil o své právo na slunci a byl jsem ochoten za ně bojovat. Mně je tahle filosofie z duše protivná a takový nihilismus nesnáším.

  • Nemyslíte, že tím, že jste přijal účast v komisi, která implementovala systém cenzury, jste ten systém legitimoval?

    To máte pravdu. Ale já nechci říkat, že kdybych to nepřijal já, seděl by tam někdo jiný - to by bylo strašně laciné. Že já jsem zakázal - vidíte, už jsem sám použil ten termín - já jsem nedoporučil dvacet písniček, jiný na mém místě by jich nedoporučil dvě stě - vůbec ne! Ale, opakuji znova, kdybych nepřijal členství v této komisi a kdyby po mém vzoru ho nepřijali jiní a jiní a jiní, nic by to nezměnilo na faktu, že by tím pádem amatérští muzikanti neměli kde hrát, protože by neměli kvalifikační zkoušku.

  • Ale to je zase ten argument: kdybych to nedělal já, byli by na mém místě horší.

    Neříkám, že horší. Prostě: nehrálo by se. Systém byl postaven na tom, že chce-li někdo vystupovat veřejně, musí absolvovat kvalifikační přehrávku. Aby ji mohl absolvovat, musí se přihlásit a orgán, který za to odpovídá, což bylo příslušné kulturní středisko, musí jmenovat patřičnou komisi, která ty přehrávky uskuteční. Kdyby komise neexistovala, nebyly by přehrávky a muzikanti by nemohli hrát - leda doma.

  • Vraťme se ještě k České televizi. Na společném zasedání před 14 dny jste hovořil o konkrétních věcech, které se týkají vysílání ČT - zmiňoval jste se o zastoupení novinářům z různých médií ve vysílání. Měl jsem dojem, že ti, kdo kritizují mediální komisi Sněmovny, mají v tomto směru pravdu. Nedovedu si přestavit, že by poslanci seděli v půlkruhu kolem ředitele britské televize veřejné služby a říkali mu, které novináře má zvát víc a které míň do breakfast show.

    Víte, pane Pecino, navzdory tomu, jak moc si vaší práce vážím a jak pozorně čtu Britské listy, tak zírám, jak jste zcela dezinterpretoval situaci, které jste byl svědkem - já mám pocit, že jsem byl na jiném zasedání!

    Při přípravě nového mediálního zákona bylo klíčové, abychom zabránili tzv. berlusconizaci české mediální scény, tj. aby se v jedněch rukou neocitly televize, rozhlas i noviny a občan tak neměl velmi jednostranné, účelově cílené informace a v informacích a názorech chyběla pluralita. Na pluralitě názorů má významný podíl právě rozhlas a televize veřejné služby, které by neměly být pod vlivem privátních médií, protože tam má na názory především vlastník - a nedělejme si iluze, že je tomu jinak, to je princip. Média veřejné služby by tuto situaci měla naopak vyvažovat.

    Na rozdíl od některých jiných zemí v Evropě u nás lidé téměř až absolutně věří tomu, co čtou nebo co se jim předloží v televizi, protože to "přece musí být pravda, když to říkali v televizi nebo když to psali v novinách" - to je taková tradice ještě od Rakouska-Uherska. A v této situaci nikomu nepřišlo divné, že pluralita informací, o kterou tak úzkostlivě usilujeme tím, že nechceme, aby byla všechna média v jedněch rukou, je najednou suverénně narušována tím, že sice veřejnoprávní médium není v rukou nějaké akciové společnosti, která vlastní tištěné deníky, ale přesto se představitelé těchto tištěných deníků objevují v médiích veřejné služby a tam svoje názory - dokonce velmi sugestivním způsobem - prezentují. Radio dokonce svého času četlo přímo články vybrané z denního tisku.

  • Když si na BBC 2 pustíte Newsnight, také tam uslyšíte přehled zítřejšího tisku!

    Přehled je něco jiného.

  • Ale i tam vystupují jako komentátoři lidé z Guardianu, z Timesů… Je pravda, že stanice má implementován velmi pečlivý, velmi propracovaný systém, aby nedošlo k porušení vyváženosti.

    A to chci říct - je to vybíráno tak, aby to bylo v konečném důsledku vybalancováno?

  • Moje otázka ale zněla, jestli je správné posadit poslance do půlkruhu, v jehož středu bude management České televize, a vyčítat mu levity.

    Myslím si, že to je trochu nesprávný výklad. Pouze jsem říkal, jestli se někdo zamyslel nad tím a jestli někomu došlo, že je taková situace. Ale my jsme ani nenařídili řediteli ČT, že má skončit spolupráci s novináři z tištěných médií, ani jsme mu neřekli, s kterými tištěnými médii má nebo nemá spolupracovat, nebo že má ten pořad zrušit - pouze jsme konstatovali, že v některých pořadech nám chybí vyváženost informací, protože místo, aby třeba v situaci, kterou popisují v novinách XY., vystoupí v České televizi novinář, který k tomu bude vytvářet povinnou novinářskou opozici, tentýž novinář, který to napíše do svých novin, je pozván do televize, tam to zopakuje znovu, případně si ho ještě pozvou do radia.

    To jediné mi na tom vadilo.

  • O tom se nepřeme, přeme se, zda je správnou metodou k "umravnění", zlepšení České televize zaměřovat se na tyto partikulární otázky místo na otázky koncepční - např. na otázku, jak vybrat kvalitního, silného, nezávislého ředitele.

    Mně nešlo o umravňování - to prostě vzniklo v diskusi nad zákonem. Jestli je správné, jak vy říkáte, sedět v půlkruhu a "číst levity", když tento názor budu mít a zavolám ho panu řediteli po telefonu, řeknete, že politici ovlivňují managementu ČT telefonem, když si s ním dám schůzku v hospodě a někdo nás uvidí, řekne, že ti protřelí a zlotřilí politici se scházejí s managementem televize po hospodách… Já už neznám platformu, na jaké bychom se mohli sejít…

  • Ale je přípustné zasahovat takto do rozhodování vedení ČT? Padla tam konkrétní jména, např. týdeník Respekt…

    To nebylo žádné zasahování do rozhodování - abychom nemluvili obecně, museli jsme uvést konkrétní příklad.

  • A je dobrý takový ředitel, který se bude těmito podněty řídit?

    Nevšiml jsem si, že by se tím pan Balvín řídil - a také ho nebudu kontrolovat. Vyslovil jsem svůj názor a jestli se jím bude nebo nebude zabývat, je jeho věc.

  • Je to mediálně moudré? V loňském roce se dokonce o vaší komisi hovořilo jako o "Langrových jakobínech"…

    Nemám rád mediální pokrytectví. Mediální moudré přece není ani to, že si tady spolu na toto téma povídáme.

  • Každý politik ale sleduje média a každé ráno si otevře noviny, nebo aspoň monitor, a sleduje, jak jsou tam jeho činy reflektovány…

    Řekl bych, že z Poslanecké sněmovny to dělá tak patnáct procent poslanců.

  • Zdá se, že tedy souhlasíte s názorem předsedy své strany, který napsal do Práva celostránkový komentář, že média jsou nevýznamná - vzápětí poté jeho strana utrpěla debakl ve volbách.

    Média jsou naopak velmi významná, už proto, že dokážou vytvářet mnohdy až virtuální realitu a ovlivňují veřejné mínění takovým způsobem, že pak přijdou volby a - tečka. Víme oba, co jste chtěl říct vy a jak já to vnímám. Ale mám se chovat proti své přirozenosti jenom proto, že si to přejí nějaká média?

    Vzpomeňte si na Karla Čapka, který mi už dávno otevřel o médiích oči, když napsal povídku Skandální aféra Josefa Holouška.

    Neříkám, že média jsou nevýznamná, ale nechci se podrobovat jejich teroru. V této zemi se dokonce už začíná hovořit o tzv. mediokracii. A jsme zpátky tam, kde jsme tento rozhovor začali - u krize v České televizi. Copak to nebyl mediální teror?

  • Ale proti "mediálnímu teroru" existuje obrana, která se nazývá Public Relations.

    Promiňte mi cynismus, ale když budete mít tak dobré oddělení PR, jako má ministerstvo vnitra, projde vám 800 bezdůvodně zadržených osob při antiglobalizačních demonstracích a zpráva o jejich mučení na služebnách od Amnesty International. Pokud dobré PR nemáte, neprojde vám členství v přehrávkové komisi…

    Tím jste udeřil hřebík na hlavičku. Mluvíte s poslancem, který není ministrem vnitra, ale řadovým členem té komise. V této pozici na PR agenturu prostě nemám.

  • Ale jste členem strany a určitou mediální politiku by měla mít i ona.

    Já jsem si bohužel nevšiml, že by tomu tak bylo.

  • Bude podle vás důsledkem zánik strany?

    Strany by neměly zanikat podle toho, jestli jsou nebo nejsou schopny si zaplatit PR agenturu. I když, máte pravdu, někdy je pro mě překvapením, když si, zejména v ilustrovaných týdenících, čtu reportáže typu Den s… a říkám si: "Proboha, jak se tam ten člověk dostal?" Teď už si to neříkám, ale dřív mi to bylo divné - než jsem se dozvěděl částky, za které je možné si zakoupit prostor v tom či onom médiu, a že to samozřejmě nedělá ten člověk přímo, ale že to za něj dělá agentura, která si za to nechá - ještě s patřičnou provizí - zaplatit.

    Tohle je systém, který beru na vědomí, ale já sám nemám svou PR agenturu, nemám své mediální poradce, své články si píšu sám, rozhovory dávám sám… V tomto směru si i nadále chci zodpovídat sám za sebe.

    Že by si to měla a mohla dělat politická strana, v tom s vámi souhlasím, ale musím říct, že ČSSD na rozdíl od jiných politických stran nemá kvalitně pracující PR agenturu, to všichni víme. Mělo to by to pro nás být poučením, že neumíme dělat mediální politiku. Někteří naši členové mají své odborné poradce a budují si svůj image, ale přesto si myslím, že by to nemělo znamenat zánik ČSSD. Bylo by mi velmi líto, kdyby existenci politické strany byla postavena jen tom, jestli si zaplatíme nějaké PR.

    Pane poslanče, děkuji Vám za rozhovor!

    Miloslav Kučera st. (1942), poslanec za ČSSD. V roce 1967 vystudoval divadelní režii na pražské DAMU, avšak z politických důvodů nesměl tuto práci nikdy vykonávat. V době normalizace působil jako učitel na lidové škole umění. V letech 1991-96 byl ředitelem Východočeského divadla. Žije s rodinou v Pardubicích, do Prahy dojíždí. Do obecného povědomí vstoupil M. Kučera zejména svým nekompromisním přístupem k požadavkům zaměstnanců v době tzv. televizní krize a v posledních dnech pak rozvířila veřejné mínění zpráva, že v 80. letech rozhodoval o politické přijatelnosti písňových textů jako člen přehrávkových komisí.


    Není pravda, že v Americe může každý zbohatnout

    Spojené státy mají rigidní třídní strukturu

    Bohatí lidé v Americe jsou přesvědčeni, že jejich společnost je meritokratická - že každý, kdo chce, může v této společnosti uspět. Chudí vědí, že tomu tak není. Shrnujeme článek Victorie Griffithové, který vyšel 24. března v deníku Financial Times.

    Od dětství mám v hlavě historku o chudém chlapci, který čistil zákazníkům boty a stal se tak milionářem, píše autorka. Vyrostla jsem ve Spojených státech a vždycky jsem tomuto příběhu věřila - byla jsem tak typickým Američanem.

    Jenže se ukazuje, že americká společnost je daleko méně "likvidní", než si lidé myslí. Oba loňští kandidáti na prezidentský úřad George W. Bush i Al Gore, jsou absolventi exkluzivních soukromých středních škol, a pak Harvardské univerzity. Bill Gates, který je všeobecně považován za člověka, který se sám vypracoval v miliardáře z ničeho, je také absolventem soukromé střední školy a pak Harvardu. Vypovídá to o tom, že v Americe vládne tradiční, konzervativní elita a není to meritokracie, do níž by se mohl dostat každý.

    Spojené státy zdůrazňují, že jsou prý zemí příležitostí pro každého. Každá země má však vlastní definici třídní příslušnosti a Spojené státy v tom nikterak nejsou výjimkou. Být příslušníkem vyšší třídy je něčím víc než pouhý socioekonomický status. Příslušnost k vyšší třídě je také svázána s příjmem domácnosti a se všeobecným bohatstvím.

    Je nesmírně lehké rozlišit bohaté Američany od chudých Američanů prostě jen podle jejich zvyků. Bohatí chodí daleko častěji na pěší výlety, kupují častěji balsámový ocet a pěstují si vlastní rajčata, méně bohatí stavějí kolem zahrady řetězový plot, mají na dvoře trampolínu a jedí hamburgery.

    Pro Američany je důležitá představa, že pro každého existuje rovnost příležitostí. Navzdory dlouhé historii rasového a etnického napětí je sociální mobilita součástí amerického národního image.

    Většina Američanů je přesvědčena, že ve Spojených státech má každý šanci, a vědecký výzkum až do devadesátých let toto přesvědčení podporoval. Političtí konzervativci (kteří nechtějí vydávat příliš mnoho peněz na sociální programy) rádi citují data, podle nichž Američané volně přecházejí mezi nejrůznějšími socioekonomickými skupinami.

    Za posledních deset let však tyto představy zpochybnili ekonomové. V roce 1992 objevil zásadní nové skutečnosti David Zimmerman, profesor ekonomie na Williams College. Studoval totiž dlouhodobý dopad příjmu rodičů na příjem jejich dětí.

    "Zdálo se mi, že ekonomové měří jen univerzitní studenty, kteří jsou chudí jen po dobu pár měsíců, než po absolutoriu najdou zaměstnání," konstatuje Zimmerman a dodává: "Rozhodl jsem se studovat sociální mobilitu po dlouhou dobu."

    Zimmerman zjistil, že dlouhodobý průměrný příjmový status většinou určuje příjem rodičů.Z dětí, narozených v nejchudší čtvrtině obyvatelstva jich tam 40 procent zůstalo, 29 procent se přesunulo výš jen o jedinou příčku na společenském žebříčku. Z dětí narozených v nejbohatší čtvrtině obyvatelstva jich tam 41 procent zůstalo, 17 procent se přesunulo níž o jedinou příčku na společenském žebříčku. Vzhledem k tomu, že tato čísla měřila jen příjem rodičů, nikoliv zděděné bohatství, pravděpodobně podcenila stabilitu socioekonomického třídního rozdělení ve Spojených státech.

    Studie dvou profesorů ekonomie na Brigham Youngově univerzitě v Utahu před třemi lety potvrdila silnou spojitost mezi platem otců a synů, avšak ukázala, že mechanismem, jímž se mezi generacemi předává společenský status, je vzdělání. Počet let, které otec stráví ve školském systému, tvoří celých padesát procent mechanismu, jehož prostřednictvím získává syn posléze plat.

    Ve Spojených státech pracují v tzv. profesních zaměstnáních, vyžadujících kvalifikaci, drtivou většinou absolventi vysokých škol. Jen 8 procent Američanů, kteří vydělávají méně než 20 000 dolarů ročně, je absolventy univerzit, zatímco z těch Američanů, kteří vydělávají více než 100 000 dolarů ročně, má vysokoškolský diplom 82 procent osob.

    Před půl stoletím určovala socioekonomické rozdělení ve Spojených státech síť absolventů z exkluzivních škol. Většina studentů na nejexkluzivnějších amerických univerzitách pocházela z elitních internátních středních škol, kteří se rekrutovali z elitních soukromých základních škol.

    Tato síť absolventských známostí byla víceméně zlikvidována a do škol se přijímají studenti dnes daleko víc na základě schopností. Univerzity v USA nyní převážně přijímají studenty na základě výsledků celostátní zkoušky SAT (Scholastic Achievement Test). SAT je zkouška schopností, měří všeobecné schopnosti v matematice a v angličtině a nikoliv znalosti specializovaných akademických předmětů, a proto byla považována za hospodářsky spravedlivý nástroj pro přijímání studentů.

    Autoři zkoušky SAT očekávali, že bude zkouška spravedlivá i pro uchazeče z odlišných socioekonomických skupin. V praxi k tomu nedošlo. Ukázalo se, že mladí uchazeči z bohatých rodin měli při této zkoušce daleko lepší výsledky než uchazeči z chudých rodin. Tak se elitní školy ve Spojených státech dostávají do složité situace: ve snaze zachovat si určitou míru "diverzity" přijímají často také studenty s výrazně nižšími výsledky u zkoušky SAT

    Neschopnost chudých uchazečů udělat zkoušku SAT omezuje jejich přístup k vyššímu vzdělání a posiluje společenské třídní rozdělení. Něco brání chudým dětem, aby dosáhly při zkoušce tak dobrých výsledků jako děti z bohatých rodin.

    Vědci toto "něco" hledají už dlouhá desetiletí. Argumentují, že ať je to cokoliv, existuje to zřejmě v rodinách - a dochází k tomu zjevně v prvních letech života dítěte. Klíčem k budoucímu společenskému úspěchu je "středostavovská výchova", i když není úplně jasné, co to znamená.

    Život v bohaté rodině se silně odlišuje od života v rodině chudé. Bohatí rodiče s dobrým vzděláním mají širší slovní zásobu. Je pravděpodobnější, že dětem čtou. Omezují dobu, po niž se děti dívají na televizi. Péče o matku před narozením, míra násilí ve čtvrti, kvalita školy, do níž dítě chodí, počet sourozenců v rodině - to všechno zřejmě ovlivňuje akademický úspěch. A mnoho těchto faktorů je ovlivněno socioekonomickým statutem.

    Avšak zatím se nikomu nepodařilo zjistit, čím přesně se bohaté děti liší od chudých dětí. Extremisté jsou přesvědčeni, že tu funguje darwinismus. Nejúspěšnější lidé jsou tak úspěšní proto, argumentují, že jsou geneticky nadřazení.

    Problém je, že studie adoptovaných dětí tuto teorii vyvracejí. Děti adoptované do bohatých rodin mají v průměru stejně dobré akademické výsledky jako děti, které se v těchto rodinách narodily. V devadesátých letech začali vědci argumentovat, že k procesu učení dochází daleko dříve, než se dosud předpokládalo. Autoři Robert Haveman a Barbara Wolfová se pokusili ve své knize z roku 1994 nazvané "Succeeding Generations, Úspěšné generace" shrnout existující studie o socioekonomickém statutu. Vytvořili všeobecný obraz, podle něhož jsou děti výsledkem nefinančních investic a ty nakonec určují finanční úspěch.

    Před dvěma lety argumentovala Judith Harrisová v populární knize The Nurture Assumption, Předpoklady výchovy, že na domácím prostředí nezáleží, že záleží na prostředí dětí. Není prý důležité, kolik knih přečte dítě samo, ale kolik knih přečtou jeho kamarádi. Existuje mnoho studií, ale základní problém zůstává nevyřešen: Američané, kteří se narodí bohatí, zůstávají bohatí a ti, kteří se narodí chudí, zůstávají celý život chudými. Nikdo neví proč.

    Autorka článku argumentuje, že je možné, že velmi významným rysem je samo očekávání sociální imobility. Loni na podzim se účastnila programu, jehož cílem bylo přilákat ke studiu na elitní soukromé škole uchazeče z chudých přistěhovaleckých rodin z Brazílie. Škola zorganizovala prezentaci v místním kostele pro brazilskou komunitu a ředitel zdůraznil, že děti dostanou stipendium a budou moci do elitní školy chodit zdarma.

    Navzdory tomu přišla do kostela na prezentaci jen hrstka rodičů a nakonec se přihlásily jen tři děti.

    I když většina dětí brazilských přistěhovalců chodila do špatných škol, jejich rodiče si nebyli schopni uvědomit, že by mohla být pro jejich děti soukromá škola výhodou, domnívala se autorka. Posléze zjistila, že je situace daleko složitější. Rodiče všech tří žadatelských dětí se jí svěřili, že bylo nesmírně obtížné udržet motivaci dětí, protože jim neustále všichni říkali, že se do elitní školy nikdy nedostanou. Vládla představa, že jejich socioekonomický statut je nezměnitelný, a ta udržovala status quo.


    Člověk má jen 30 000 genů

    Člověk má jen dvakrát tolik genů jako muška octomilka. Co se s tím dá podniknout, ptal se 22. března v deníku Guardian Michael Morgan, profesor vizuální psychofyziky na City University v Londýně. Shrnujeme.

    Kolik je 99 na pátou? Většina lidí umí odpovědět jen jako počítač Deep Thought: "Bude to chvíli trvat." Rudiger Gamm je známý německý početní talent a dokáže takovéto příklady řešit z hlavy. Nedávný článek v časopise Nature Neuroscience analyzoval, co se mu děje v hlavě když počítá. Vědci zjistili, že počítání je pro mozek totéž, čím je sex pro penis, a zaznamenali, že krev teče do těch částí mozku, které jsou během vypočítávání složitých příkladů nejaktivnější. Zjistili, že Rudiger Gamm používá k počítání jiné části mozku než normální lidi.

    Psychologové konstatují, že viktoriánští frenologové neměli pravdu, když měřili schopnosti lidí podle hrbolů na lebce. Avšak frenologové měli pravdu, když usoudili, že různé části mozku vykonávají různé funkce. Specializace je často nesmírně překvapující. Mozek reaguje na známky strachu u jiné osoby zvýšenou činností v oblasti tvaru mandle, zvané amygdala. Pulvinární oblast řídí naši pozornost (pulvinus je latinské slovo pro pohovku, takže zřejmě se to týká také sledování televize).

    Jiný článek v časopise Nature Neuroscience popisuje různé oblasti mozku, které reagují na "finanční odměnu a tresty". Když nám někdo dá peníze, určitá část mozku vyjadřuje potěšení, kdežto když nám peníze odeberou, jiná část mozku vyjadřuje nelibost. Ještě víc překvapující je, že vysoce specifická část mozku je aktivována, když lidé pojmenovávají zeleninu: že by to mělo něco společného s dlouho očekávanou odpovědí na otázku, zda je rajče zelenina nebo ovoce?

    Lidský mozek je silně stimulován zjištěním, že se lidský genom skládá jen z 30 000 genů. To je jen dvakrát tolik, kolik genů má muška octomilka, která není zrovna proslulá schopností počítat, a je to přibližně tolik genů, kolik jich má plevel na zahradě. Genetikové jsou skutečně uraženi, že stačí tak málo genů na výrobu něčeho tak složitého a chytrého, jako je genetik. I kdyby těch 15 000 genů tvořilo náš mozek, kolik genů se účastní na vyjmenovávání zeleniny? Na Večeru tisíciletí, který se pořádal v Bílém domě, řekl jeden vědec: "Kdybych vám dal seznam součástek, z kterých se skládá Boeing 777 - má 100 000 součástek - myslím, že byste ho nesestavili a v žádném případě byste nepochopili, proč to letadlo vůbec létá."

    Ale je možno získat seznam součástek, které tvoří mozek? Byl by na seznamu takovýchto součástek každý neuron a jeho spojení se všemi ostatními neurony (to je nemožné, protože těchto spojení je 10 na čtrnáctou a nemusíte být matematické zázračné dítě jako Rudiger Gamm, abyste pochopili, že to je víc spojení než genů).

    Rozdíl mezi lidským mozkem a letadlem Boeing 777 je v tom, že růst mozku se částečně řídí zkušeností. Kdyby letadlo Boeign 777 vyšlo z výrobní haly v Seattle jako jízdní kolo, které se postupně učilo stále lépe létat získáváním dalších a dalších součástek, to by byla lepší analogie. O vývoji lidského mozku víme tolik, že začíná růst jako neuspořádaná první verze knihy. Vzniká velký počet buněk a spojení mezi buňkami, které v konečném mozku nemají žádnou funkci. Mozek poslouchá moudrou radu anglického spisovatele a slovníkáře z 18. století dr. Johnsona: "Přečtěte si, co jste napsali, a když přijdete na pasáž, která se vám zvlášť líbí, vyškrtněte ji." Bujné, neukázněné a nedisciplinované buňky a spojení jsou postupně zlikvidovány a nakonec zůstává jen strohá, dospělá struktura.

    Mozek přitom dostává impulsy zvenčí. Už před narozením slyší dítě v těle matky zvuky a protože nevnímá žádné světlo, rohovka vytváří virtuální realitu a posílá nervové impulsy mozku. Jak důležité jsou tyto signály pro vývoj? Nevíme, ale je velmi pravděpodobné, že přirozená selekce vytvořila inteligentní plán jak využít vysoce efektivně jen malého množství genů. Náš imunitní systém dokáže rozeznat doslova miliony cizích bílkovin. Skládá se jen z 300 genů. Z 300 je možno vytvořit velké množství permutací.

    Rudiger Gamm si vytvořil svou zvláštní schopnost počítat tím, že dlouhá léta si několik hodin denně cvičil mozek. Jaksi se mu podařilo pozměnit propojení různých částí svého mozku. V seznamu lidských genů vysvětlení tohoto vývoje nenajdeme.


    Alternativní inteligence: Výsledky pokusu: V ČR neexistuje?

    Ladislav Nedbal

    Minulý týden jsem prostřednictvím Britských listů položil několik otázek, které byly zdánlivě velmi nesourodé. Měly však několik společných rysů:

    Vycházely z přírodních, zemědělských a technických věd, ale samotná otázka byla zaměřena na právní, ekonomické a společenské důsledky nějakých poznatků nebo dějů. Cílovou skupinou byli tedy lidé humanitně orientovaní, kteří vzhledem k zaměření BL představují majoritního čtenáře.

    Otázky byly uvozeny několika věcnými informacemi, které nastavovaly minimální znalostní úroveň předpokládané odpovědi.

    Otázky byly z oblastí, kudy se v Čechách nešplhá k moci.

    Cílem pokusu bylo pokusit se odhadnout, zda existuje humanitní inteligence schopná zhodnotit relevantnost poznatků přírodních, zemědělských a technických věd pro českou společnost.

    Výsledky:

    Přišla celá řada odpovědí lidí z přírodovědy a techniky, jež stojí za zveřejnění pro svůj věcný obsah.

    Přišel velmi zajímavý rozbor problematiky pojištění, který však by jen málo zaměřen na důsledky zmapování lidského genomu v pojišťovnictví, tedy na oblast, kam směřovala otázka. I tento rozbor by bylo vhodné po případném získání souhlasu autora zveřejnit.

    Nepřišla žádná odezva z oblasti humanitních věd, politiky nebo ekonomie, kam byly otázky směřovány především.

    Závěr:

    Výsledek pokusu je tedy negativní s dvěma možnými interpretacemi:

    Alternativní humanitní inteligence schopná pochopit relevanci výsledků přírodních a technických věd v české společnosti existuje, ale nečte BL nebo nechce na podobné otázky odpovídat.

    Alternativní humanitní inteligence uvedených vlastností v české společnosti neexistuje.

    Diskuze:

    Za pravděpodobnější považuji variantu B. Nemělo by to vést k fatalismu, ale k zvýšené orientaci přírodovědné a technické inteligence na mezinárodní vazby a zdroje.

    Vlastě Leporské: Jednosměrná komunikace je vždy manipulací

    Petr Sládeček

    Vážená paní Leporská,

    Děkuji Vám za Vaši ***reakci na můj ***dopis o manipulativních praktikách v pořadu Volejte řediteli.

    Dovolím si na Váš dopis reagovat a abychom se někam v diskusi dostali, omezím se pouze na problém samotný. Všechny Vaše námitky k legitimitě mé osoby jako toho, kdo kritiku pořadu Volejte řediteli vznáší, hodlám s dovolením ponechat jako argumenty "ad hominem" bez odpovědi. Soudit mou morálku jistě můžete, pokud chcete, já však považuji za důležitější přidržet se věci.

    Můj dopis nebyl ani přitakáním článku Fabiana Golga, ani kritikou fenoménu diváckého úspěchu televize Nova, a nebyl ani o tom, zda Vladimír Železný ve svém pořadu kdy za někoho konkrétního loboval. Byl o jedné konkrétní mediální manipulaci, kterou chci nazývat iluzionismem.

    Popsal jsem na základě své vlastní zkušenosti, jak byl pořad připravován. Zde jsem zmínil v reakci na tvrzení Fabiana Golga, že "úplné vymýšlení otázek a jmen diváků z  vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, i když existence tohoto aktu byla v Nově vždy veřejným tajemstvím a zdrojem nejrůznějších legrácek a vtipů mezi zaměstnanci." Vy to nazýváte rétorikou, já svědeckou výpovědí, která by u soudu měla hodnotu tzv. hearsay (něco z doslechu).

    Dále jsem uvedl, že dotazy se vybíraly jen takové, jaké se hodily. Zkusme prosím o fenoménu výběru toho, co se nám hodí, zapřemýšlet.

    Tvrdím že vždy, všude a ve všem, kde dochází k jednosměrné komunikaci, např.když jako pracovníci médií šíříme informaci k "mase příjemců", užíváme jen to z "Reality", co se nám hodí.

    Je úplně jedno, zda jsem výběrcem já, Vy , Vladimír Železný, redaktor zpravodajství nebo Svatý Augustin.

    Ze střepů reality, událostí, názorů si každý z nás vybere jen to, co odpovídá naší verzi světa, naší ideologii, našim hluboce zažitým přesvědčením. Vědomě či nevědomě, jde pak ve výsledku sdělení (stejně ve zpravodajství jako ve Volejte řediteli) vždy o prosazení našeho zájmu. I ten, kdo SÁM prezentuje více protichůdných stanovisek, aby tak dal divákům možnost uvořit si vlastní názor, sleduje nějaký vlastní zájem, má ke skutečnosti nějaký vlastní postoj. Mám-li k prosazení vlastních zájmů a postojů k dispozici hlásnou troubu masových médií, dostává se mi obrovské moci.

    Proto musí být každé masmediální jednosměrné sdělování vystaveno důsledné společenské kontrole. Platí pro editoriální politiku zpravodajství stejně jako pro Hovory z Lán. Co z toho, co tvrdíte že JE (existuje, stalo se atd.) jste si do pořadu vybral a proč? Co jste si do pořadu nevybral a proč? Co z toho považujete za důležité a proč? Jaká pravidla při výběru, jaká kritéria při hodnocení, použiváte ?

    Všechny tyto otázky - a mnohé další - má veřejnost právo neustále pokládat a má i právo znát odpověď. Nejenom novinář ve veřejném zájmu, ale každý občan. Každý občan je novinář.

    Televize jak ji dosud známe je médiem jednosměrného sdělování, protože neumožňuje širokou participaci všech občanů na principu rovnosti a  protože její zájmy, postoje, pravidla a technologie nejsou transparentní.

    Tvrdím, že když televize není transparentní, je nejen nedůvěryhodná, ale je pak ze své skryté podstaty manipulativní.

    A jsme u jádra mého článku, u iluzionismu.

    Pokud chodíte do kina, paní Leporská , dobrovolně usedáte do tmy sálu, abyste spolu s ostatními diváky spoluprožila napětí, dojetí, očistný smích … Víte, že jde o hru, fikci, a tak Vám jistě nevadí, že seance filmového představení je v režii tvůrců filmu, technických prostředků kinematografu a filmového sálu. Věřte, že vše, co se na plátně odehrává je detailně promyšlené a záměrně inscenované v několika prostorových plánech obrazového pole, které ve tmě, spolu s jinými, často zespoda nahoru, v nadživotní velikosti, obklopena stereofonním zvukem, sledujete. Manipulace? Nikoliv, myslím si. Vím totiž, že jsem klamán, a znám pravidla hry.

    Veškeré televizní vysílání (nejenom zábava, ale i zpravodajství) je také konstruované a inscenované, jen o tom diváci mnohem méně vědí. Neznají pravidla hry. Seriózní moderátor televizního zpravodajství, v dobře padnoucím saku a nalíčen, sedící za stolem, Vám sice jaksi z očí do očí vemlouvavě říká, co "přinesl den", jenže on vlastně čte ze  čtecího zařízení text sestavený někým jiným podle Vám zcela neznámých editoriálních kritérií . Vážný moderátor pak možná v reálu sedí za  stolem jen v trenýrkách s nohama v lavoru se studenou vodou. Proč taky ne, když je horký letní den a divák ho od pasu dolů nevidí , protože nohy nejsou v záběru?

    Všechno, co je v záběru, má však v inscenované televizní realitě svou promyšlenou funkci.

    Mají ji i telefonistky v přímém přenosu pořadu Volejte řediteli.

    Proč tam jsou?

    Aby mohli lidé v průběhu pořadu volat, jak píšete? Proč mají ale lidé vůbec do přímého přenosu volat, když se nikdy řediteli nedovolají (dovolají se vždy jen jeho telefonistkám)? Nestačil by pak místo telefonistek telefonní záznamník?

    Manipulace? Ano, jsem přesvědčen. Nevím, že jsem klamán, neznám pravidla hry. Mediální kouzelník vytváří dojem nutnosti přímého přenosu (žádná nutnost není, kromě kouzelníkovy potřeby aktuální reakce na společensko-politickou situaci) - předstíráním on-line interakce s diváky, k  níž ve skutečnosti nedochází.

    Kouzelník nechť buď nechá diváky volat naživo přímo JEMU, nebo ať přizná, že se mu v průběhu vysílání lidé dovolat nemohou, protože jde o předem připravené vystoupení pod jeho plnou kontrolou.

    Znám mnoho televizí na celém světě, paní Leporská. Nikde jsem však neviděl, že by v demokratické zemi měl ředitel velké celoplošné televize na obrazovce svůj vlastní pořad. Rád se nechám vyvést z omylu, pokud takovou zemi znáte. Jde o mi o soudobou praxi, nikoli o televizní dávnověk.

    Proč Volejte řediteli jinde není ? Protizákonné? Ne nutně. Třeba jen Nebezpečné, Nehorázné, Neslušné … a velmi Nedemokratické.

    Znám jenom dvě celoplošné televize světa, kde ředitel k národu přímo a pravidelně promlouvá.

    Českou televizi Nova (týdeník) a slovenskou televizi Markíza (čřtrnáctideník).

    Svérázné příspěvky nás, Čechů a Slováků, k dějinám televizního vysílání …

    S přátelským pozdravem,

    Petr Sládeček


    Volejte Sládečkovi

    Luděk Staněk

    Petra Sladecka si nesmirne vazim. Jeho pohled na realitu televizniho zpravodajstvi je komplexni, a na tuzemske pomery neuveritelne sofistikovany. Sladecek v nekolika svych clancich dokazal, ze ho zajima nejen zpravodajstvi jako takove, ale i moznosti manipulace, ktere nabizi.....

    O to hruznejsi je videt, ze i on nevaha prakticky pouzit to, co ovlada v teorii. Jde mi samozrejme o jeho posledni clanek, tykajici se sverazne show Volejte rediteli.

    Asi kazdemu cloveku, ktery vlastni alespon jedno oko a jednu mozkovou hemisferu je jasne, ze tahle "live show" je daleko spise show, nez live. Stejne tak kazdy rozumne uvazujici clovek, ktery porad sleduje trochu soustavneji vi, ze jeho cilem je manipulovat divaky tak, jak Nova, resp. jeji sef potrebuji. Zda jsou dotazy vymyslene nebo ne mi neprijde prilis podstatne - vsichni divaci TV Nova, kteri nepatri k "hard core fans" jej podle meho nazoru stejne vnimaji jako platformu, ktera umoznuje Zeleznemu prezentovat sva stanoviska narodu. A je celkem jedno, zda k tomu pouziva jako berlicku dva skutecne dotazy, syntezu sedmi podobnych dotazu, nebo jeden vymysleny. Ta show je proste duveryhodna jako Zelezny sam (coz pro mne osobne znamena, ze vubec) a kdo by od ni cekal neco jineho, je podle meho nazoru clovek, jehoz optimismus nebezpecne koliduje se zdravym rozumem. (Nicmene, jako nekdo, ktery zije v zemi, kde je Nova nejsledovanejsi televizni stanici jsem ochoten verit tomu, ze vetsinu z dotazu, citovanych v poradu, Zelezny skutecne dostal. )

    Jina vec je, jak o tom lidi budete presvedcovat. Fabian Golgo v Lidovkach vynalozil pomerne dost usili na to, aby ctenare presvedcil, ze Zelezny je lhar. Nechme ted stranou, zda se mu to povedlo, ci nikoli. Nicmene problem resil z relativne nezavisleho pohledu. Jina vec je, jak ke kauze pristoupil Sladecek - jako byvaly Zelezneho zamestnanec okamzite prispechal se svoji trochou do mlyna a ve snaze presvedcovat pouzil nekolik argumentu ze skatulky, kterou kdysi Milan Smid pojmenoval otazkou "Uz jste prestal bit svoji zenu?".

    Nejlepsi ze vsech vet, ktere Sladecek pouzil je tato:

    Úplné vymýšlení otázek a jmen diváků z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu, i když existence tohoto aktu byla v Nově vždy veřejným tajemstvím a zdrojem nejrůznějších legrácek a vtipů mezi zaměstnanci.

    Touto vetou Sladecek rika nasledujici: Zelezny si otazky podle meho nazoru vymysli a ja bych vas o tom strasne rad presvedcil, ale nemam nic, cim bych sve tvrzeni mohl podlozit. Takze vam musi stacit pravne nenapadnutelny drb. Prosim, prosim, verte mi.

    Prijde mi to slabe. Pokud Sladecek skutecne chtel nekoho presvedcit o tom, ze Zelezny svoji show manipuluje, mel zustat o popisu vzniku poradu, ktery je sam o sobe docela zajimavy. Takhle se snizil na uroven toho, koho sam napada za nepresvedcivost. Coz mi je jako cloveku, ktery se zajmem cte nektere jeho uvahy, docela lito.

    Poznámka JČ: Co se týče tvrzení, zda v pořadu Volejte řediteli Vladimír Železný lže či nelže, je přece dávno prokázáno, že lže: tato otázka je banální a dávno nezajímavá, je s podivem, že někteří znovu a znovu mohou tvrdit, že nelže. Jak upozornil Milan Šmíd, jednu z mnohých lží Vladimíra Železného najdete na adrese http://blisty.internet.cz/9904/19990422d.html. Poukazuje na to, že stačí většinou srovnávat Železného výroky, učiněné před rozchodem s CME, s jeho výroky, učiněnými po tomto rozchodu. Mnohokrát jsme konstatovali, že Železný jako každý správný propagandista používá velmi efektivně polopravd a principu "opíjení rohlíkem": což lze v neinformované české veřejnosti, jejíž novináři ani občané většinou nemají energii ani schopnosti systematicky, racionálně a objektivně sledovat složitější kauzy po delší dobu, činit relativně velmi lehce. - S žádnou "nenávistí" Jana Čulíka vůči Vladimíru Železnému (Vlasta Leporská) to nemá nic společného - šéfredaktor Britských listů pohlíží na tyto záležitosti bez jakéhokoliv osobního angažmá.


    Ivan Langer asi neumí organizovat svůj čas

    Vladimír Rott

    Ivan Langer vysvětluje... (BL, 22.3.2001, http://blisty.internet.cz/0103/20010322h.html#07)

    Ja si myslim, ze tady pan Langer panu Pecinovi ocividne slibuje dalsi termin ("Váš závěr, že BL nemají nadále zájem o rozhovor ..., musím s lítostí konstatovat, že je to ke škodě jak Ivana Langera, tak i BL, respektive jejich čtenářů", "a někdy nashledanou"). Ale nevim jestli pan Langer termin dodrzi.

    Cela jeho zprava totiz, se svymi radoby moralnimi apely, jako i se stavenim se do pozice obeti ("je mi líto, že jste neakceptoval moji omluvu a důvody", "jsem musel zrušit", "musím odmítnout Váš závěr, že můj důvod odkladu nebyl zásadní", "závěr neopodstatněný a především nezakládající se na pravdě", "jistě víte, že jednání ... se protáhlo více, než bylo plánováno", "přineslo mi to vážné komplikace", "proto jsem musel, urychleně", "jsem i tak přijel s velkým zpožděním", "důvody ryze věcné") ukazuje, ze nejen on, ale ani jeho kolegove nejsou schopni terminy dodrzovat, jednani asi nepripravuji, ani sami sebe na ne nepripravuji (o cem budeme jednat, jak dlouho na to potrebujeme, jednani strukturovat, momentalne neresitelne odlozit k jednani po dalsi priprave..., o cem budu a jak budu mluvit, jak umoznim partnerum me snadno pochopit, mlcim kdyz nemam co rict...). U lidi, zejmena v jejich postaveni, zakladni nedostatky. Vyroky ukazuji i dalsi neschopnost.

    Neschopnost se zamyslet jak pusobim na ostatni, sve spoluobcany a danove poplatniky, kteri me zivi. Absence tohoto mozneho poznani pak ani panu Langerovi ani jeho kolegum neumozni dulezity vyvojovy krok ke zralosti: na zaklade reflexe zmenit neprofesionalni, nedospele jednani.

    Vim, ze jsem asi kruty a nespravedlivy, presto se domnivam ze velmi konstruktivni - jak pokladnicka lidove moudrosti pravi: jen poznani jesti matkou moudrosti ... a ... uceny z nebe nespad: take ja jsem se musel na pomerne stara kolena naucit chovat dospele.

    Tesim se slibeny na interview. A doufam ze bude k veci.

    Poznámka TP: Nedomnívám se, že by bylo správné rozhovor dodatečně uskutečnit. Interview je vždy věcí dohody: obě strany mu věnují jistý čas a úsilí (na každý hodinový rozhovor se den připravuji a zhruba pět až osm hodin strávím jeho přepisováním a finální editací) a očekávají od něj zisk v podobě mediální prezentace na straně interviewovaného, resp. vyšší čtenosti/sledovanosti na straně média. Kdo nechce, nemusí - jen by to měl říct včas a nehrát s novinářem hry na to, jak velkou mu dělá poskytnutím rozhovoru milost. Musím ale zdůraznit, že ze zhruba patnácti "celostránkových" rozhovorů, které jsem pro Britské listy zatím připravoval, jsem měl problémy pouze dvakrát: před dvěma lety s Janem Kavanem, který Britským listům slíbil hodinový rozhovor a nakonec jim věnoval, aniž by to zdůvodnil, pouze 18 minut (torzo interview tehdy proto vůbec nevyšlo), a teď s Ivanem Langrem. Nemyslím, že bych kteréhokoli z těchto dvou politiků ještě někdy požádal o rozhovor...


    100 dní od znásilnění České televize

    Josef Havránek

    Přibližně právě tolik dní uplyne ode dne, kdy se za  aktivního přispění prezidenta republiky, politiků čtyřkoalice , podstatné části intelektuální elity a  naprosté pasivity rozpolcené vládnoucí ČSSD ovládla ČT významná skupina vzbouřených zaměstnanců. Jejich vítězství bylo dokonalé. Vzpoura byla časem transformována do legální stávky, mzdy byly řádně vyplaceny, Hodačův tým rozprášen a prozatimní ředitel poslouchá.

    Přesto všechno jsou vítězové, zbaveni bikolor, právem , poněkud rozpačití. I když se publicisté ČT /miláčci davu/ s energií hodnou lepších věcí důsledně věnují diskreditaci svých protivníků - sledovanost jejich zpravodajských pořadů při nesrovnatelně větší nákladnosti neustále klesá a představuje sotva třetinu sledovanosti nenáviděné NOVY. Tato čísla jsou dozajista objektivnější ilustrací veřejného mínění než nejrůznější pofiderní průzkumy .

    Dodnes se hodně hovoří o radě ČT, neschopnosti Hodačova týmu, ale zcela se vytratily výkřiky o pokusu ODS o ovládnutí ČT nebo o přímém ohrožení svobody slova, pod kterými byla široká veřejnost vtažena do dění kolem ČT . Tyto argumenty tolikrát omílané nejen na Václavském náměstí časem zjevně vyčpěly a nikdo soudný se k nim dnes nehlásí.

    Pyrrhovým vítězstvím se v střetu o ČT také stala intenzivní angažovanost významných kulturních představitelů . Hodně toho namluvili o občanské hrdosti a občanech s takovým zápalem, že více než rovnost, volnost a bratrství mi na mysl přicházela spíše gilotina. Nikdy bych u takových osobností nečekal tolik hysterie a nenávisti.

    Hysterie a nenávist důsledně provázela celou kauzu. Je smutnou skutečností, že většina našich médií podlehla této atmosféře. Je s podivem jak tendenčně o situaci informoval třeba veřejnoprávní rozhlas nebo Rádio Svobodná Evropa. Hodač s Bobošíkovou museli být za každou cenu odstraněni,poníženi zlikvidováni - zopakovali jsme si tak trochu atmosféru Slánského procesu. Tento národ nikdy neměl nouzy o Urválky …….. Pokud v krizi kolem ČT byla někdy ohrožena demokracie a svoboda potom to, dle mého názoru, bylo vytváření až pogromistických nálad ze strany - tentokrát intelektuální lůzy.

    V Praze 23. března 2001 Poznámka JČ: Bohužel, zdá se, že Česká republika má v současnosti komerční i veřejnoprávní televizi jen formou groteskní karikatury.


    Železnice kontra kamiony?

    Železnice neposkytuje adekvátní služby

    Daniel Tomek

    Vazeny pane,

    ***ptate se v Blistech proc kamiony, kdyz jsou zeleznice.

    Odpovidam: protoze zeleznice neposkytuje adekvatni sluzby. Treba:

  • na zeleznici to stejne musite privezt kamionem, prekladat a pak zase prekladat zpatky z nadrazi na kamion - to je silene drahe, riskantni, pomale atd.,
  • zeleznice je - mozna paradoxne - drazsi nez kamion pro zakaznika,
  • zeleznice je nespolehliva - dneska je vyroba just in time, material musi prichazet s presnosti na hodinu,
  • zeleznice je pomala a riskantni - nikdo si nemuze dovolit, aby se mu valelo zbozi ve vagonech, ktere cekaji cele dny na nadrazi, nez je prepoji - kvuli casu a kvuli tomu, ze mu to ukradnou.

    Zaver: zeleznice by mohla byt fajn, ale aby skutecne byla, tak musi pracovat stejne tvrde a se stejnou zodpovednosti jako pracuje na svych sluzbach automobilova doprava. To je vsak zatim v risi snu.


    Železnice stejně vyhraje

    Antonín Nový

    Milý pane Tomku,

    děkuji za Vaší reakci a soudím, že v zásadě máte pravdu, jenže žijeme v době, kdy se budou relativisovat pojmy - co je drahé a pod. To levné není vždycky to nejlevnější.

    Ano, železnice, tedy České dráhy, v této podobě jako dnes existují, nejsou konkurence schopným subjektem kamionové přepravě. Ovšem, srovnáno se stavem před rokem 1990, se hodně zlepšilo, i když, na srovnání s Deutsche Bahn je ještě daleko.

    V dlouhodobějším horizontu, však, podle mého skromného soudu, železnice však stejně vyhraje, z těch prostých důvodů, které snad všichni známe - je ekologická, šetrnější k životnímu prostředí, její daný řád již od fungující monarchie Rakousko - uherské zaručuje stálou funkčnost a pořádek, a silnice, ty jsou přece jen stálým místem neuvěřitelných kolapsů a karambolů, zapříčených tu počasím, tu nezodpovědnými řidiči amatéry, tu návaly mas automobilů řítících se k dovolené u moře.

    Snad uznáte, pokud jste třeba školsky vzdělán ve věcech fysiky, nebo i ekonomie, že motory kamionů jsou neuvěřitelným plýtváním potencionálem neobnovitelných zdrojů.

    Když se kamiony naloží na železniční vlak a odvezou se třeba jen za Krušné hory, ušetří se nevídaná energie.

    Ano, máte pravdu, že pokud se dopravuje po železnici, dochází k dalším manipulacím a ztrátám. Ale tak to je, s tím nic nenaděláme, ostatně kamion je také třeba vyložit a jak se kdysi říkalo - vzít to do teplých. Pamatuji, když jsem byl poprvé v U.S.A. a když mi tam kamarádi z města Hoboken přes Hudson od N.Y.C. vyprávěli, jak se na Středozápadě loupí celé kamiony, žasnul jsem, jak je to možné.

    Vysvětlili mi to, gangům se už nevyplácí loupit v obchodech, proto raději ukradnou celý kamion. Dokud lidtsvo na tom s mravností bude tak špatně, jak je tomu dosud, bude se krást všude, kamiony, i železniční vagony budou přepadávany.

    Pane Tomku, otázka však tkví v tom zásadním, nemusíte ovšem souhlasit, zda je třeba tolik zboží vůbec přepravovat. Vždyť je to šílené, vozit sýry z Itálie do Francie a naopak, teď právě se psalo v českých novinách o tom, jak Chvalovský měl dovézti vepřové půlky z Rakouska do Čech a přitom jiná firma dováží tytéž kusy masa do Rakouska či do Německa.

    Pokud někdo má ty luxusní choutky a nutně v pátek večer musí mít Gorgonzolu z Itálie, či čerstvé ústřice z Bretagne, ať si připlatí jakousi luxusní daň, lze to dopravit aeroplánem, ale proč mne na zasněžené vozovce bude prudit vzpříčená česká Liazka na letních gumách u Philipsreuthu?

    Netuším, pane Tomku kolik je Vám let, a co pamatujete či nepamatujete, ale vzpomenu tuto věc; ještě za hluboké normalisace, si dovolil kdosi napadnout ten stav, kdy se dopravovaly plné vlaky dřeva ze Slovenska a naopak. Říkalo se pak tomu - protisměrná přeprava.

    Geniální postřeh, dnes se koná totéž, jen pod jinou firmou a zbytečně se převáží zboží po Evropě sem a tam, které vlastně nikdo urgentně nepotřebuje.

    Víte - tohle mne štve a proto jsem napsal ten článek do Blistů. Jen doufám, že poměry i lidstvo samé přispějí k jakési racionalisaci a ty zbytečné náklaďáky časem se omezí jen na tu nejnutnější míru. Zároveň ještě dodávám, že se mi zdá že většina řidičů kamiónů jsou slušní lidé, ale mají holt mezi sebou i všiváky, kteří místo skutečné práce volí snadnější způsob.


    O škodlivosti kamionů

    T. A. Straus

    Pár poznámek k ***článku Antonína Nového:

    O škodlivosti pretížených kamionu na ceských silnicích

    ...drobná poznámka k nehodovosti na ceských silnicích... venoval nekdo vubec nekdy pozornost tomu jevu, že na ceských silnicích pretížené kamioný vyorávají brázdy ve vozovce, na které pak havarují casto osobní vozidla? Kamionová preprava se vubec nekoná v jakémsi quasi obecném zájmu, naopak - jedná se jen o tvrdý výdelek na úkor ostatních obcanu, kterí platí údržbu a výstavby silnic a dálnic ze svých mezd. Vubec celá ta vec s kamionovou dopravou by zasluhovala hlubší rozbor.

    Predevším - proc kamiony, když jsou železnice. (1) Kamiony exhalují jedy, (2) prekáží bežnému silnicnímu provozu, obecne - škodí. Jenže, kdo do veci vidí, rekne - jiste, ale tady se odehrává ten nejvetší evropský byznys, - neproclívané zboží. Snad každý jen cvrtý kamion podléhá inspekci celní stráže, nemluve o tom, jak taková prohlídka vypadá. Jiste, není to ani v silách celníku, každou krabici v tom mega kamionu prohlédnout, snad jen drogy obcas vycenichá foxteriér. Ovšem to gros zboží v zásade uniká a o to stát je chudší a proto kamionová preprava je ten nejúžasnejší byznyz v Evrope a v Ceské republice.

    Prvním krokem, rozumným, jak dostat správu techto vecí pod kontrolu státu jiste bude, (3) když se budou vážit na hranicních prechodech kamiony, a pretížení bude tvrde pokutováno. Druhá etapa bude jiste znamenat, že všechny kamiony a zásilky budou podrobovány tvrdé celní kontrole, t.j. že na každou zásilku bude vydáván presný certifikát, co do množství a druhu zboží s tím, že bude v síti informován patricný vnitrostátní úrad.(4) Dalším krokem nutne musí být daleko vetší poplatek za užívání silnic a dlálnic, s tím, že bude vykazováno, zda tyto peníze byly použity na udržbu vozovek. Navrhuji bežný rocní poplatek pro každý ceský kamion 50.000 Kc. Je to nic ve srovnání s tím co dostávaji prepravci bokem za pašování.

    Pochopitelne, kamionisté a jejich organisace budou brblat, protože jsou živi z nelegální prepravy a následného prodeje. (5) Z legální prepravy by se totiž vubec neuživili.

    Jenže, co je mi do toho, když platím rádne dane a vidím, jak ty kamiony nicí naše silnice. Nemluve o tom, (6) když mi nejaký kamionový pirát z Prachatic udelá s vlekem takovou myšku, že mi vstávají vlasy hruzou na hlave a už se v duchu stehuji do pankejtu a na Pravdu Boží.

    To jsme však ješte vubec nemluvili o tom, jak se v kamionech prepravují zoufalci beženci, jak se v nákladech písku z Prachatich stehují ukradené madony, kamenná korýtka, hnedé balícky a další zvláštnosti. Nazval bych to všechno kamionovou kriminalitou. Být príslušníkem Ceském policie, zabýval bych se tím, jak ridici kamionu žijí, jak vypadají jejich konta, styky a tak.

    Poznámka JC: V Nemecku a v Rakousku jsem vytlacené rýhy do silnice od kamionu taky na dálnici zažil, v Británii ne. Myslím, že je to dáno soucinností váhy kamionu a horkého léta, rozpouštejícího asfalt (7) (v Británii není nikdy takové horko).

    Nejsem odbornik na kamiony, vyfukove plyny, rozbite vozovky, nehodovost apod. Ale ziju nejaky cas v Americe a muzu rict, ze:

    Bod (1) - vyfukove jedy se daji kontrolovat kazdorocni prohlidkou, zde se skoro nevidi ohavne kourici nakladak - kdyz nemas viditelnou znamku o rocni kontrole, tak te kazdy policajt muze zastavit a naparit pokutu, nahlasit, sebrat povoleni k jizde a pod. Kazdy podnik si to rozmysli.... Vysledkem je, ze I obrovske nakladaky, ktere jsou v Evrope nevidane, zkratka nekouri.... (jednou za cas se neco takoveho samozrejeme vyskytne, ale je to jen hra nahody, kdy je nakladak chycen...)

    Bod (2) - co znamena poznamka - "prekazi" - to si neumim vysvetlit. Kdo jezdi - je ucastnikem, kdyz jezdi bezpecne - neprekazi....

    Bod (3) - Chcete snad rict, ze se kamiony NAVAZI a NEPLATI ???? A velke penize za poplatky se nechavaji ujit ????- To je neslychane !!! Tady, kdyz jede kamion ze statu do jineho statu, tak na hranici je dalsi delsi pruh se snizenou rychlosti a velkou vahou, kamion se zaradi do fronty, pomalu vazici pruh projede a a pak se vcleni zpet do dalnice. JAK je placeni ve skutecnosti provedeno - nevim.

    Z techto penez vybranych se pak - alespon se to rika, financuji opravy a nova vystavba dalnic.

    Bod (4) - Zde kamiony plati za pouzivani dalnic - pro kazdy stat, kterym projizdeji.

    Maji nalepku s cislem, rokem a jmenem statu.Chcete tim rict, ze se kamionum a nakladakum v Cesku neuctuje NIC ???

    Bod (5) - Je zde mnoho podniku na dopravu a dlouha leta. Zda se, ze se uzivi a dobre a legalne ....

    Take: Kamiony maji zakazano do nekterych mist vjezd - centrum, uzke cesty, podjezdy a pod...

    Take: Zalezi na tom, jak je silnice udelana. Kdyz silnice je nekvalitni a neni stavena na husty a silny provoz, samozrejme se brzo znici...

    Bod (6) - Kazdy kamion ma jmeno podniku a telefoni cislo na sobe - parkrat uz jsme volali, ze ridic se nechoval dobre....

    Bod (7) - Tady je VELKE horko - ryhy nejsou tak z kamionu, jako ze spatne udelanych silnic.


    Oznámení:

    Konzervativní strana a Strana konzervativní smlouvy podporují zákaz potratů

    Ke Dni nenarozených dětí

    Konzervativní strana a Strana konzervativní smlouvy se tímto připojují ke Dni nenarozených dětí vyhlášenému na 25. března.

    Plně souhlasíme s tvrzením, že „člověk je hoden ochrany již před narozením“, které je součástí Ústavy České republiky.

    Vítáme a hodláme dle svých možností podpořit každou aktivitu, která šíří a propaguje úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti, především k životu nenarozených dětí, starých, postižených a nevyléčitelně nemocných lidí, podporuje rodinu a šíří vědecké poznatky v souvisejících věcech.

    Připojujeme se k výzvě občanského sdružení Hnutí Pro život ČR ústavním činitelům k zabezpečení základního práva, tj. práva na život, všem lidem v naší zemi od okamžiku početí.

    Konzervativní strana (KONS)
    U Průhonu 6
    170 00 PRAHA

    Strana konzervativní smlouvy (SKS)
    Římská 26
    120 00 PRAHA


    Oznámení společnosti CME:

    Železná nesmí nakládat s obchodním podílem

    Praha 23. března 2001 - Dnes právní zástupci společnosti CME obdrželi předběžné opatření z 20. března, které na žádost jejich klienta nařídil Obvodní soud pro Prahu 6. Tímto předběžným opatřením se bývalé manželce Vladimíra Železného, Martě Železné, nařizuje: „Zdržet se zcizení nebo zatížení svého stoprocentního podílu ve společnosti Rohatý krokodýl, s.r.o…“ V rozhodnutí soudu se dále uvádí, že vzhledem k obsahu arbitrážního rozsudku vůči Vladimíru Železnému „bude předběžné opatření zrušeno, jakmile bude uhrazena částka přiznaná rozhodnutím arbitrážního soudu společnosti CME.“

    „Veřejnost má právo vědět, že CME činí tyto kroky pouze proto, že Železný stále nesplnil povinnost, kterou mu uložil Arbitrážní tribunál v Amsterodamu počátkem února,“ řekl Fred Klinkhammer, prezident a výkonný ředitel CME. „Naším cílem není vést spory, naším cílem je zajistit naplnění arbitrážního rozhodnutí,“ dodal Klinkhammer.

    Arbitrážní tribunál rozhodl o tom, že vzhledem k porušení svým smluvních závazků vůči CME musí Vladimír Železný této společnosti vrátit částku 27,1 milionů dolarů. Soud s odvoláním na závěrečný výrok arbitrážního tribunálu ve svém vlastním výroku připomenul CME povinnost vrátit Železnému po zaplacení celé částky 100 % akcií ve společnosti Nova Consulting, a.s. K dnešnímu dni tedy činí Železného dluh včetně sankčního úroku více než 27,226 milionů dolarů. Přitom do splnění sedmitýdenní lhůty k zaplacení, kterou si sám Železný veřejně stanovil, zbývá přibližně 19 dnů (viz. www.cnts.cz).

    Soud v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvádí, že i přesto, že si Železný byl vědom existence pohledávky vůči CME, disponoval v průběhu rozhodčího řízení svým majetkem. Jedním z takových právních úkonů učiněných Železným bylo také uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti Rohatý krokodýl, s.r.o., v Mikulově, který zcela převedl na svou nyní již bývalou manželku. Marta Železná byla soudem upozorněna na možnost zkrácení věřitelů.

    Kontakt:

    Donath-Burson-Marsteller

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|