Britské listy


čtvrtek 29. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká společnost:
  • Postmodernismus a tolerance lží (Juliana) Televizní vzbouřenci a pražští intelektuálové:
  • Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!" (Jan Čulík) Česká televize:
  • Do Rady ČT: Chabí humanitní intelektuálové? (Jan Čulík, psáno pro Reflex) Lidi by si měli víc stěžovat:
  • Nepřístojné chování britských a amerických bank - týká se to i ČR (Guardian) Internet:
  • Švédsko stojí celosvětově na špičce v rozvoji internetu (Guardian) Sčítání lidu:
  • Prosím o posouzení postupu městského úřadu (Jiří Humpolík) Česká politika:
  • Z ostudy kabát (Petr Jánský) Sčítání lidu - akutalizace:
  • ÚOOÚ: Bezpečnostní opatření pro zpracování dat ze sčítání jsou nedostatečná

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok). E-mailová adresa redakce je zde.

    Páteční BL (30.3.) bude redigovat TP, JČ je v Ostravě. Posílejte prosím příspěvky jemu.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace, čtvrtek 9.00:

  • Úřad pro ochranu osobních údajů odpověděl na osm dotazů Britských listů ke sčítání lidu, domů a bytů. Materiál aktuálně zařazujeme jako poslední článek tohoto vydání. (TP)

  • V zájmu udržení slušné pověsti své rozhlasové stanice by v normální zemi ředitel veřejnoprávního rozhlasu na hodinu propustil "novináře", jako je Jana Šmídová. Včera se v Praze konala tisková konference televizních vzbouřenců, odborářů v ČT a jejich čtyřkoaličních politických stoupenců. Účelem mělo být propagandisticky zapůsobit na české novináře, aby podpořili jmenování do Rady ČT, která prosazují vzbouřenci, televizní odboráři, FITES a čtyřkoaliční politická hnutí. (Přítomný Jan Čulík jim propagandistické sezení po právu trochu rozbil, o tom viz druhý článek dnešního vydání.) Důležitá je však jiná, zásadní věc. Čelným představitelem této propagandistické "tiskové konference" (kdopak asi financoval pronájem sálu? plátci televizních koncesionářských poplatků?) byla Jana Šmídová, novinářka z veřejnoprávního Českého rozhlasu (stanice Svobodná Evropa). Novináři veřejnoprávního rozhlasu mají povinnost vystupovat nestranně a zastávat kritický odstup od všech zpracovávaných témat. Bylo skandální, že Jana Šmídová už v minulosti opakovaně (je mluvčí politického hnutí Impuls 99) a zde znovu otevřeně vystupováním jako propagandistický mluvčí vzbouřenců zdiskreditovala svůj status nezávislého novináře. Jan Čulík se jí na tiskové konferenci musel několikrát důrazně ptát, zda se Šmídová za tuto diskreditaci své profese nestydí. Vyhýbala se odpovědi a odpověděla, až teprve když se JČ zeptal asi po páté či po šesté. Konstatovala, že žádný rozpor ve své aktivisticko-politické a novinářské činnosti nevidí. Ředitel Českého rozhlasu by měl podniknout na záchranu pověsti své instituce razantní krok a tuto osobu na hodinu propustit. V evropských veřejnoprávních rozhlasových stanicích je absolutně nepřijatelné, aby reportéři, působící v politickém rozhlasovém vysílání, aktivně vystupovali na veřejnosti pro nějaké hnutí či politickou stranu. Je to nehorázný střet zájmů. Okamžité propuštění Jany Šmídové z Českého rozhlasu by mělo velmi výchovný dopad na ostatní zaměstnance ČRo a výrazně by to prospělo pověsti i novinářské práci této veřejnoprávní instituce. Posílilo by to také důvěru veřejnosti v ČRo. (JČ)

  • Reportáž TV Nova z tiskovky je k dispozici zde. K prohlížení je potřeba Windows Media Player 7.0, který je možno stáhnout např. na této adrese (pro IE 4.0+, velikost 9,35 MB). (šok)

  • Kdo by chtěl přijít v pátek večer v 19.30 do divadla Semafor, Praha, Křižíkova ulice (v suterénu Hudebního divadla v Karlíně), kde mj. vystoupí i Jan Čulík, (viz níže), může si rezervovat lístky na tomto telefonním čísle v divadle (02/21868151) uvádí moderátorka pořadu Zuzana Stirská a podotýká:

    Bude tam taky Country Radio, Ivan Mládek, Zdeněk Barták ml. a jiní

  • Další autogramiáda knihy V hlavních zprávách: Televize. Jan Čulík bude tuto knihu podepisovat ve čtvrtek 29. března v 16 hodin v ostravském knihkupectví Artfórum v Puchmajerově ulici. Ve 12.30 bude mít JČ přednášku na filozofické fakultě Ostravské univerzity, v 15 hodin rozhovor v ostravském rozhlase. - V pátek 30. března v 19.30 vystoupí v divadle Semafor (v suterénu Hudebního divadla v Karlíně, Křižíkova ulice) během večera Gospel Time Party Zuzany Stirské na téma "Průšvihy ve vaší jinak úspěšné kariéře". Ve středu 28. března v 17 hodin bude mít JČ na půdě Literární akademie v Praze 4 - Záběhlicích, Malovická 2751, přednášku na téma: "Investigativní žurnalistika a veřejnoprávní internetové periodikum - zkušenost Britských listů".

  • Ústavní soud (ÚS) zamítl předběžnou stížnost Britských listů na sčítání lidu, a to s celkem očekávaným zdůvodněním, že ÚS může rozhodovat pouze o minulých, nikoli o budoucích zásazích veřejné moci do práv jednotlivce. Protože sčítání mezitím proběhlo, podáme další ústavní stížnost, v níž budeme moci argumentovat i praktickými poznatky z jeho průběhu.

    Uvědomujeme si, že skartace sčítacích dotazníků, jíž se budeme domáhat, způsobí, že miliardové náklady na sčítání přijdou vniveč; riziko zneužití dat, jemuž se tak zabrání - zejména ve vztahu k menšinám, náboženským, národnostním, sexuálním a jiným, jejichž registr byl pod záminkou statistického zkoumání pořízen - však považujeme za tak vysoké, že jeho eliminace tyto náklady zcela ospravedlní. (TP)

  • Přispějte na investigativní práci Britských listů. Částka, vybraná na od sponzorů BL dosáhla do 25. března 380 000 Kč. Potřebujeme však na roční provoz cca 500 000 Kč a doufáme tedy, že přispěje ještě i další cca stovka čtenářů, kteří to přislíbili. Příspěvky čtenářů cítíme jako velký závazek a zároveň uznání. (JČ, TP)

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky', zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před několika týdny, avšak slib dosud nesplnila. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Postmodernismus a tolerance lží

    Juliana

    Vážený pane Čulíku,

    napsal jste, že vás otázka, zda Železný lže nebo nelže nezajímá, protože je už dávno vyřešená - lže. Co zajímá na této diskusi mě, je postoj ke lži (neboť bychom měli nazývat věci pravými jmény) a to, jakým podílem přispívá k rozostřenému pohledu na svět postmodernismus.

    Začalo to tím, že P. Sládeček napsal že:

    a) přímé odpovědi na otázky diváků se v pořadu "Volejte řediteli" nekonaly - telefonistky pouze "jako" nosily papírky na stůl

    b) některé otázky si pravděpodobně vymyslil sám V. Železný.

    L. Staňkovi ani J. Severovi by nevadilo, kdyby si V. Železný nějakou tu otázku vymyslel, hlavně, že je pořad profesionálně připravený. Nikomu z  diskutujících (L. Staněk, J. Sever, V. Leporská) nevadí, že jsou telefonistky pouhá stafáž.

    Upřímně řečeno je divné, že si někdo vymyslí nějakou hru, a pak její pravidla ani sám nedodržuje. To nemůže divákům rovnou říct: volejte a  mailujte na tuto adresu a my vám pak zavoláme zpátky, pokud pro nás bude váš dotaz zajímavý? Ale proč by to dělal, když lidem lež nevadí.

    Pamatuji si, jak jsem při příjezdu do Ameriky vyplňovala papírek, kde se ptali, jestli hodlám pašovat drogy a dělat spoustu dalších zakázaných věcí.

    Říkala jsem si: ti Američani jsou snad úplně blbí, to si opravdu myslí, že bych jim pravdivě napsala, že hodlám porušovat zákon? Bylo by vysvětleno, že lež je k případnému přestupku mimořádně přitěžující okolnost. Někdy horší než sám přestupek.

    Je to asi jiná kultura, protože tady je sice např. trestné odmítnutí sčítacích dotazníků, ale vyplnění nesprávných údajů státním úředníkům nevadí, jak sami uvádějí.

    (Všechno je "jako": Železný "jako" přímo odpovídá na dotazy; úřad "jako" ochrání naše údaje, ale my je pro jistotu vyplníme pravdivě pouze "jako".)

    J. Sever končí svůj článek úvahou (pro P. Sládečka) "Pasáž o Vašem vnímání Pravdy je velmi inspirativní a jako ctitel (Fukuyama, tuším) názoru, že totiž proti Pravdě dnes nestojí Lež, ale zpravidla jiná Pravda, mám k Vašemu pohledu řadu výhrad."

    Toto vnímání mi nepřipadá inspirativní vůbec. Různé pojetí pravdy existuje v  názorech na to, co je dobro a zlo, krása, štěstí apod., ale řešit filosoficky otázku, zda telefonistka nosí dotazy "jako", nebo ne, či zda si V. Železný vymýšlí dotazy diváků či ne, mi mírně řečeno připadá nevhodné.

    Myslím, že pseudofilosofické postmoderní meditování vede k tomu, že lidé přestávají rozlišovat mezi skutečností a virtuálními světy a stanou se pak snadno ovladatelnými.

    Posílám pro inspiraci úryvek z četby:

    "Opravdová diktatura spočívá v tom, že činí skutečnost neviditelnou, aby se stala nerozluštitelnou. Proto jsou diktatury vždy idealismem, pane profesore. Co je neviditelné, je nečitelné. A co je nečitelné, je nezákonné."

    Alain Gerber, Ďáblův sad (Aurora, Praha 2000)

    Kniha je to hezká; zabývá se osudem člověka, který není schopen vymanit se z  únikových světů a převzít zodpovědnost za svůj život.


    Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!"

    Jan Čulík

    Ve středu v 13.30 v Rock Café v Praze na Národní 20 uspořádali televizní vzbouřenci a jejich političtí sympatizanti poněkud nesmyslnou tiskovou konferenci. Nebylo jasné, co je jejím obsahem, kromě apelu vzbouřenců na novináře, aby "ještě více" podpořili jejich vzbouřeneckou kauzu a jejich nominace do Rady České televize. (Je to podivná tisková konference, na níž pořadatele neposkytují informace, ale apelují na přítomné novináře, aby je "podpořili".)

    Na tiskovou konferenci byli zájemci pozváni touto agenturní zprávou:

    13:30, Rock-café, Národní třída 20, Praha 1 TK proti prodloužení licence a nominace do Rady České televize, kterou pořádá "pospolitost občanských sdružení a profesních organizací" (ČT-Věc veřejná, Nezávislé odbory ČT, FITES, Sdružení "Děkujeme, odejděte!"a Impuls'99). K dispozici bude Otevřený dopis a stížnost na Radu ČT, seznam nominovaných kandidátů sdružení a profesních organizací. Očekávaná účast: Ladislav Smoljak, Alena Müllerová, Břetislav Rychlík, Dub & Dekoj, Josef Brož, Monika Pajerová, Martin Vadas, Jana Šmídová, Slavomil Hubálek.

    Z textu je průhledně zjevné, že mělo jít o nepokrytou propagandu. Pořadatelé byli buď televizní vzbouřenci, včetně televizních odborářů, tedy lidé přímo na České televizi závislí, a pak jejich čtyřkoaliční političtí stoupenci. ("Děkujeme, odejděte" a "Impuls 99".) Princip, že by se měli zaměstnanci televize a lidé, pracující pro televizi na kontrakty (mnozí členové FITESu) mít právo dožadovat, aby sami nominovali členy do Rady České televize, tedy do kontrolního orgánu, který má kontrolovat jejich vlastní činnost, stejně jako princip, že takový požadavek podpoří jedno politické sdružení, pomalu se formující v novou politickou stranu, se nám zdál natolik absurdní, že jsme se na tiskovou konferenci vydali.

    Jménem televizních vzbouřenců zasedli za předsednickým stolem Monika Pajerová (která natáčí ve veřejnoprávní (!) České televizi za peníze ministerstva zahraničí státní propagandu ve prospěch Evropské unie (nikoho v ČT zřejmě nenapadlo, že pořady o Evropské unii by měly být nezávislé kritické a nikoliv vládní propagandou, financovanou ministerstvem), Břetislav Rychlík, nezávislá novinářka ze Svobodné Evropy Jana Šmídová, nezávislá socioložka Jiřina Šiklová a Ladislav Smoljak.

    Slova se ujalo postupně několik lidí za předsednickým stolem, jejich projev neměl žádný obsah a nezaujal žádnou myšlenkou. Když Ladislav Smoljak bezbřeze žvanil už mnoho minut, ozval jsem se z publika (seděl jsem dost blízko vpředu) dosti hlasitou poznámkou: "Stručně!"

    Televizní vzbouřenci a jejich stoupenci byli šokováni, že se někdo odvážil přerušit žvanícího génia. Nastala vřava. Kdesi zezadu se ozvalo, zřejmě od přítomných odborářů ČT něco jako "My pana Smoljaka známe, kdo jste vy, kdo si dovoluje přerušovat?"

    Představil jsem se, došlo k velmi ostré výměně názorů, v níž jsme se mj. s Monikou Pajerovou navzájem obvinili z nezdvořilosti.

    Konstatoval jsem pak přibližně toto:

    "Přicházím z prostředí, kde jsem zvyklý na relativně civilizovaný způsob chování. Proto mi připadá absurdní a neslušné, že zaměstnanci a volní spolupracovníci České televize, reprezentovaní zde organizací ČT - Věc veřejná, odbory z ČT a organizací FITES, zde prosazují své právo nominovat do nové Rady České televize své vlastní kandidáty, své kamarády. Je to hrubý střet zájmů. Zaměstnanci ČT přece nemohou navrhovat členy kontrolního orgánu, který má kontrolovat je a finanční toky v ČT, určené jim. Vám to nepřipadá vůbec trapné?"

    Nastala naprostá vřava, trvající asi deset až patnáct minut, skládající se z útoků různých místních přítomných ("Jak neslušné!!") ("Přerušuje!!") na Jana Čulíka a z jeho odpovědí.

    Odborový předák z ČT Antonín Dekoj zasedl za předsednický stůl a hřímal něco cosi v tom smyslu: "Ano, jsou to naši kamarádi, ale zároveň to jsou nezávislé osobnosti!" Ladislav Smoljak hovořil: "No takovou nehoráznost jsem v životě neslyšel, pan Čulík si myslí, že filmoví profesionálové by se k členství v Radě ČT vůbec neměli vyjadřovat!"

    Jiný odborový předák se posadil vedle Jana Čulíka, a šťouchal do něho, co si to dovoluje.

    Chtěl jsem se zmínit ještě o tom, jak je absurdní, že televizní vzbouřence podporují jen čtyřkoaliční sdružení, ale hovořila ke mně hlavně Jana Šmídová, novinářka ze Svobodné Evropy, tak jsem se obrátil na ni:

    "Vy pokud vím působíte jako novinářka veřejnoprávního Českého rozhlasu a máte být proto nestranná. Jak je možné, že tady vystupujete na tiskové konferenci za předsednickým stolem jako mluvčí určité kauzy? Nevidíte v tom střet zájmů? Nediskredituje to vaše postavení nezávislého novináře? Nestydíte se?"

    Šmídová se odpovědi na tuto otázku vyhnula. Musel jsem se k ní během dalšího průběhu konference vracet několikrát. Když jsem ji vznesl asi po páté nebo po šesté, odpověděla, že žádný konflikt zájmů necítí.

    Je nehorázné, aby se novinář veřejnoprávního rozhlasu veřejně propůjčoval politickým kauzám, jako je podpora televizních odborů či seskupení Věc veřejná. V normální civilizované zemi by takový člověk nezůstal zaměstnancem veřejnoprávní rozhlasu ani minutu. Kdyby byl ředitel Českého rozhlasu co k čemu, Jana Šmídová by měla být za to, co předvedla na středeční tiskové konferenci, na hodinu propuštěna ze zaměstnání.

    Byl jsem tedy potěšen, že mi oznámila, že ona sama žádný střet zájmů při své práci necítí. Jistě pak po odchodu do redakce Svobodné Evropy napsala o celé tiskové konferenci zcela nestrannou reportáž.

    Zajímavě se projevila socioložka Jiřina Šiklová, která za předsednickým stolem argumentovala vůči Janu Čulíkovi slovy: "Držte hubu."

    Co k tomu obecněji dodat:

    Rozrušování lživého, propagandistického diskursu je vždycky velmi obtížná věc. Lživý monolog šířící virtuální realitu - jako byl ten, který kolem sebe bezostyšně šířili organizátoři této tiskové konference (kdopak ji asi financoval? Z televizních poplatků čeští televizní koncesionáři?) - lze narušit jen agresí. Žádné jiné způsoby argumentace se totiž neprosadí. Šiřitelé virtuální manipulace si budou dál mlít svou.

    Potíž ovšem je, že přerušíte-li něčí žvanění, tvůrci virtuální reality se uchýlí k známému triku: označí rušitele za apriorně nezdvořilou osobu a tím nezpůsobilou účastnit se jejich výlučného diskursu. Lživý diskurs lze tedy velmi obtížně narušovat, je to dvousečná zbraň. Zvlášť proto, že se mezi účastníky této tiskové konference ukázalo, že princip střetu zájmů je konceptem, kteří tito lidé chápou jen velmi obtížně.

    Do řeči se v Rock Café pak se mnou dal jistý zaměstnanec britské pojišťovny Commercial Union, který mě kritizoval, že jsem se na vzbouřence obořil příliš ostře. Snažil jsem se mu vysvětlit: Představte si, že by do vašeho oddělení v pojišťovně měla přijít kontrola ohledně toho, jak finančně hospodaříte. Myslíte si, že by zaměstnanci vašeho oddělení měli určovat, kdo má být členem této kontrolní komise? Nemyslím, že záležitost pochopil.

    Jenže v tomto případě se diskurs narušit a zlikvidovat podařilo. Jádro konfliktu na tiskovce totiž odvysílala včera ve svém hlavním televizním zpravodajství televize Nova. Neděláme si iluze, že to nebylo proto, že nemá vlastní politickou agendu. Odvysílala argumentaci Jana Čulíka a pak záběr Jiřiny Šiklové, jak mu odpovídá: "Držte hubu."

    Jistě, celého kontextu se divákům Novy nedostalo, to však ani v televizním zpravodajství nejde. I když často kritizujeme zpravodajství Novy za zaujatost, zde musíme připustit, že její reportáž z této tiskové konference byla víceméně reprezentativní.


    Do Rady ČT: Chabí humanitní intelektuálové?

    Jan Čulík

    Psáno pro týdeník Reflex, tento text v něm vychází dnes.

    Dost tristní četbu poskytuje seznam osob, navržených na členy nové Rady České televize (viz http://www.psp.cz/vov). Osoby lze, zdá se, rozdělit na tři skupiny: 1. (ne nutně zjevně) stranickopolitické nominace, jichž budou moci výhodně zužitkovat politické strany a ignorovat tak návrhy občanských sdružení, 2. "občanskopolitické" nominace, kdy se různé ekologické či jiné skupiny snaží prosadit svého člověka (mnoho nominací připravil Impuls 99, odkud asi vítr vane!) a 3. obrovské množství českých kavárenských humanitních "intelektuálů", případně tzv. "veřejně (čti: mediálně) známých" osob. Právě tato hypertrofovaná kategorie ukazuje, kde vlastně stále ještě spočívá česká společnost, respektive ty její (vzdělanější?) vrstvy, jimž dosud záleží na ČT, co tyto vrstvy považují za "hodnoty", jakou televizi si asi přejí a a koho považují za "významné osobnosti": buď chabé humanitní intelektuály a kavárenské debatéry, anebo lidi známé konvenčním myšlením, a tedy často zvané do sdělovacích prostředků. Tato poslední kategorie je děsivým projevem přesvědčení, že kdo často vystupuje na obrazovce, je automaticky myslitel.

    Budou-li do Rady ČT nominováni mediální konvenčníci, propojí se začarovaný kruh: tyto povětšinou čtyřkoaliční mediální "osobnosti" budou v Radě přirozeně automaticky hájit zájmy svých kamarádů "intelektuálů" s televizními pořady v ČT a stanou se okamžitě lobbistickou skupinou pro zakonzervované struktury "kulturních" "přátel" uvnitř ČT i mimo ni. Pozoruhodné je, že kandidáty navrhla i "Nezávislá odborová organizace" z ČT - jde o drtivý střet zájmů: zaměstnanci ČT přece nemohou navrhovat lidi, kteří je mají kontrolovat! (Totéž platí o FITESU, mnozí jehož členové pracují pro ČT.) Jiným zklamáním je, že jak se zdá, občanská sdružení povětšinou nenabídla zajímavé, nezávislé lidi s autoritou, ale spíš bojovníky za své kauzy: takže budou v  Radě ČT zřejmě prosazovat víc zahrádkářských pořadů, ekologických pořadů, pořadů pro politické vězně z doby komunismu, podle svého zaměření, namísto toho aby usilovali o dobrou veřejnoprávní televizi. Potvrzuje se varování, že se tak občanská sdružení okamžitě proměňují v lobbistické skupiny.

    Je to, jako by česká společnost jedenáct let po pádu komunismu neměla žádné slušné právníky, ekonomy, podnikatele, odboráře, vědce, manažery, odborníky na digitální a elektronická média, znalé, kterým směrem půjde televizní vývoj. Skoro nikdo mezi 200 nominovanými osobami zřejmě nerozumí managementu: interní struktury České televize každou takovouto Radu ČT lehce převálcují. Kolik z nominovaných lidí zná třeba účetnictví? - Česká republika má vynikající nehumanitní vědce (dostávají velké mezinárodní granty, česká média se o to nezajímají, málokdo to ví), má počítačové odborníky, právníky a snad by se našlo i pár čestných podnikatelů, zejména středního věku. Přesto však zdá se převládá představa, že ČT má kontrolovat chabá kavárenská humanitně intelektuální klika, bez pevnějšího pojetí o dnešním vnějším světě. - V seznamu není uvedena profese ani stručný životopis jednotlivých nominovaných osob: vyskytuje se v něm pár neznámých jmen, která snad mohou poskytovat minimální záruku čerstvého vzduchu - budou však tito lidé vybráni?


    Lidi by si měli víc stěžovat

    Nepřístojné chování britských a amerických bank - týká se to i ČR

    Shrnujeme komentář Alexandera Chancellora, který vyšel v deníku Guardian v sobotu 24. března.

    Často slýchávám argument, že to, že v Británii všeobecně nic nefunguje a v obchodech a v restauracích je špatná obsluha, je důsledkem toho, že si Britové odmítají stěžovat na veřejnosti. Je to docela dobře možné. Zákazníci jsou nuceni zažívat v obchodech, v restauracích atd. nejhroznější věci, ale přesto se mlčky podrobují osudu. Třeba nakonec přestanou do dotyčného obchodu či restaurace chodit, ale vyhýbají se otevřené konfrontaci. Britští prodavači a restauratéři podporují toto zbabělství dodržováním zavedeného britského principu, že zákazník nemá nikdy pravdu. Když si budete stěžovat, že není ryba čerstvá anebo že je ve víně korek, vysvětlí vám, že tomu tak není a budou to ještě dokazovat se svědky.

    Dvěma nejlépe fungujícími zeměmi na světě jsou Německo a Spojené státy, kde lidé trvají na svých právech a na tom, aby za své peníze obdržely skutečnou hodnotu. Němci a Američané tráví většinu času tím, že si stěžují, a má to vynikající výsledky. Jen když si stěžují v Británii, nemohou si být výsledkem jisti. Jeden můj americký přítel, redaktor a komentátor Michael Kinsley, mi právě poslal e-mailem kopii dopisu, který napsal do banky Barclays v Britnii a žádal mě, abych mu poskytl co největší publicitu. Činím to s velkou radostí, neboť je to vynikající příklad, jak správně psát stížnosti.

    "Vážení," dopis začíná. "Mám ve vaší bance konto už šestadvacet let - od doby, kdy jsem byl studentem v Oxfordu. Udržuji si ho ze sentimentálních důvodů a také na financování svých občasných cest do Londýna. Máte podivné způsoby, jak oplácet tuto loajalitu. Před dvěma lety, kdy bylo na tomto účtu něco přes 1000 liber, obdržel jsem od vás dopis, který mě informoval, že se účet jmenuje "London Solutions". Nyní, jak se zdá, by přejmenován na "Barclays High Interest Checking Account Plus". Navzdory tomu však, že se v názvu hovoří o vysokých úrocích, účet nevyplácí absolutně žádné úroky. Nula. A KROMĚ TOHO si každý měsíc účtujete manipulační poplatek deseti liber (550 Kč). A KROMĚ TOHO jste mi také začali účtovat za účtování tohoto manipulačního poplatku další libru. (Je to jako praxe čínské vlády, která lidi popraví a pak příbuzným pošle za to účet.)"

    V reakci na předchozí stížnost mu Barclays Bank vrátila 4 libry a informovala, že byly chybně odstraněny z jeho účtu. "Od té doby se vyskytují manipulační poplatky ve výši 1 libry na mém výpisu zcela běžně, bez jakéhokoliv systému," píše dále americký novinář. "Ale teď jste se překonali. Dnes jsem dostal výpis z účtu datovaný 11. února, na kterém jste si odečetli 30 liber - pravidelných 10 liber a pak 20 liber za něco, co označujete POPL INFO DOP, ať už do znamená cokoliv. A dále mě informujete, že za odečtení těchto třiceti liber zaplatím příští měsíc další libru. Na účtu mám už jen 679 liber."

    Jeho dopis končí silně. "Zbláznili jste se?" ptá se americký kolega. "Mnoho lidé přece nemůže být tak líných, jak jsem byl já, a dovolit, aby tahle krádež za bílého dne pokračovala. Anebo mnoho lidí to skutečně ignoruje a Barclays takhle vydělává miliony liber. Jestli je tomu tak, s těmi posledními dvaceti librami jste to přehnali. Rád bych si okamžitě vybral z tohoto konta veškeré své peníze. A TAKÉ cca 70 000 liber, které mám u vás na kontě s úroky. Prosím, informujte mě, jak to mám učinit - i kdyby mě ten dopis měl stát dalších dvacet liber.


    Ze stejných sentimentálních důvodů mám už osm let na účtu v New Yorku pár stovek dolarů, píše Alexander Chancellor. Tato částka se také zmenšuje v důsledku bankovních poplatků a tak jsem se nedávno také informoval, jak to konto uzavřít. "Bohužel nemůžeme vaši žádost tentokrát zpracovat, protože se vám během doby změnil podpis," odepsala mi Chase Bank. "Abychom mohli vaši žádost zpracovat, prosíme, podepište na dvou označených místech tuto podpisovou kartu a nechte podpisy notářsky ověřit na americkém velyslanectví. Notář musí na zadní stranu karty dát své razítko a my musíme dostat originál karty zpět. Abychom mohli uzavřít vaše konto, částka na něm se musí rovnat nule. Naše podniková praxe nám neumožňuje, abychom vám poslali do zahraničí šek. Tato procedura byla zavedena na ochranu vašich vkladů."

    Takže je to celé kolem dokola. Nemá cenu, abych přesvědčoval Chase, že se můj podpis vůbec nezměnil, a už vůbec ne od roku 1993, kdy jsem si u nich otevřel účet. Zdá se mi, že banky nejen v Británii, ale po celém světě se zcela zbláznily. Anebo je to součástí celosvětového podvodnického bankovního spiknutí.


    Švédsko stojí celosvětově na špičce v rozvoji internetu

    Švédsko je dnes nejrozvinutější zemí světa v oblasti informační ekonomiky, konstatovala zpráva společnosti International Data Corporation a  World Times. Loni předstihlo Švédsko Spojené státy a dál se žene kupředu. Amerika mezitím skončila na čtvrtém místě, za Norskem a Finskem. Reportér deníku Guardian Jack Schofield se do Švédska vydal zjistit, proč jsou Švédové tak dobří.

    Švédsko má jen 9 milionů obyvatel, tedy asi tolik, jako Londýn a okolí, a žijí v oblasti trochu větší než je Kalifornie. Jako jeho skandinávští sousedi, Švédsko má vysoký Information Society Index, Index informační společnosti (ISI), protože je tam vysoký počet telefonních linek a mobilních telefonů. Velká Británie je nyní co do užívání mobilních telefonů na šestém místě na světě, loni byla teprve na dvanáctém. Ale Švédsko má také nejlepší internetovou infrastrukturu, porazilo Singapur a Austrálii. Má taky velmi dobré výsledky ve dvou dalších kategoriích: v počítačové infrastruktuře, kde jsou nejlepší Spojené státy a v "sociální infrastruktuře", (občanská svoboda, tisková svoboda, počet žáků a studentů ve školách), kde je nejlepší na světě Norsko.

    Švédové sami jsou poněkud překvapeni tímto svým nejnovějším úspěchem. Procházíte-li centrem Stockholmu, nic nenaznačuje, že by se obyvatelstvo stalo obětí internetové horečky tak, jak je to vidět v Seoulu v Jižní Koreji a v San Francisku. Nemnoho obchodů má na vývěsních štítech své internetové adresy. Viditelné nejsou ani herny, kde by mladí lidé hráli hry jako Quake III na počítačích, tak jak je to vidět v Asii. Nenašel jsem ani jedinou internetovou kavárnu.

    Henrik Eklund, generální ředitel firmy Pan Interactive, multimediálního nakladatelství, které má sído ve Stockholmu, vysvětlil, že Švédové se rychle přizpůsobili informační technologii, protože je to středostavovská země s vysokou úrovní vzdělání. A taky s úsměvem dodal: "My jsme - po Anglii - nevíce zamerikanizovaná země na světě".

    Děti se ve Švédsku běžně ve školách naučí anglicky a pomáhá ji v tom významně i skutečnost, že anglické a americké filmy a pořady nejsou ve švédské televizi dabovány do švédštiny, ale jsou vysílány v původním znění s titulky. Mladým lidem ve Švédsku nebrání při užívání počítačů neznalost angličtiny anebo neznalost americké kultury.

    "A pak je tady taky to podnebí, nezapomínejte." Je nula stupňů, není sice natolik zima, že by nebylo možno chodit ven, ale je pravděpodobnější, že zůstanete doma a budete s kamarády chatovat na síti, než že se s nimi sejdete v nějaké kavárně na chodníku.

    A skoro každá domácnost ve Švédsku má počítač, Magnus Jandel, hlavní technolog u firmy Terraplay Systems vysvětluje: "V roce 1998 vznikla vládní iniciativa, která švédským občanům umožnila koupit si od zaměstnavatele počítač z nezdaněného platu - a vzhledem k tomu, jak vysoké jsou ve Švédsku daně, znamenalo to, že jste počítač dostali skoro za polovinu jeho ceny."

    Program měl obrovský úspěch, protože tehdy skoro každý chtěl počítač. Lidi, kteří by bývali neměli zájem před pěti, deseti nebo dvaceti lety, najednou chtěli počítač a dostat se na internet.

    "Takováhle podpora je velmi rozumná," dodává Jandel. "Když jsem dospíval, vláda měla podobný program, v jehož rámci velmi ulehčovala nákup hudebních nástrojů. V důsledku toho, nyní, o 15 - 20 let později, silně kvete vývoz švédské hudby."

    Švédská vláda také podporuje výzkum a vývoj. Švédsko, jako skoro každá jiná země, má své řemíkové údolí, Kista Science Park,"druhý nejvýznamnější počítačový region na světě". V roce 1999 tam byla otevřena univerzita pro informační technologii. "Do roku 2004 to bude největší univerzita pro informační technologii v Evropě."


    Sčítání lidu

    Prosím o posouzení postupu městského úřadu

    Jiří Humpolík

    Prosím o posouzení postupu MU:

    Požádal jsem starostu vysvětlení::

    Vážený pane starosto, dne 20.3.2001 byly předány v odpoledních hodinách na  podatelnu občanem Hodonína dvě obálky označené "Sčítání 2001". . Termín byl pozdní proto, že sčítací komisař občanu obálky vrátil jako neúplné v pondělí.

    Po drobném nedorozumění přišla sč. revizorka /zřejmě zaměstnanec MU/ a  požadovala provedení kontroly.

    Odpověď starosty

    Vážený pane,

    pro prověření Vašeho dotazu ze dne 21.03.2001 v souvislostí s akcí "Sčítání lidu, domů a bytů" sděluji následující.

    Obě osoby, které s Vámi dne 20.03.2001 na MěÚ, odboru organizačním a vnitřních věcí jednaly, složily slib mlčenlivosti o individuálních údajích (s nimiž se seznámily v průběhu přípravy, provedením a zpracováním sčítání) u orgánu, který je jmenoval sčítacími revizory ČSÚ) - ust. § 14 odst. 1 zákona č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. Jedna z osob je hlavní revizorka, což Vám sdělila a tudíž s Vámi nejednala jako pracovnice městského úřadu.

    Tato má právo, pokud si občan nepřeje, aby se tiskopisy dostaly do rukou sčítacího komisaře, zjistit, zda sčítací materiály jsou úplné a tím současně být nápomocna, aby ten, kdo je podle zákona o sčítání povinen poskytnout údaje v  rozsahu stanoveném zákonem o sčítání, tuto povinnost splnil a nevystavoval se příp. sankci (§ 15 zákona o sčítání).

    V případě dalších nejasností se obracejte, prosím, na p. Rumíškovou, ved. odboru org. a vnitřních věcí.

    Ing. Jiří Koliba

    starosta města


    Z ostudy kabát

    Petr Jánský

    Je to móda poměrně nová. Ostuda je materiál hrající všemi barvami, dobře proniká do tisku i televize, provokuje a dráždí. Jak se lépe zviditelnit, nežli nádherným kabátem z ostudy? Pár bláhových lidí, kteří nejdou s dobou, se tuto avantgardní módu pokusilo Sarajevským atentátem odmítnout. Ale ouha, lidu se móda ostudných kabátů zalíbila. Vznikl nový pohled na svět, nová přímá úměra: čím větší průšvih, tím větší ostuda, tím krásnější kabát, tím větší volební preference. Politické strany se předhánějí v aférách, aby každý měsíc měly nový kabát. Některé z kabátů již vstoupili do dějin. Strana pana Klause obohatila muzeum kabátů o mrtvé dárce, strana pana Zemana zase kufříkem z Bamberka.

    Ani jedinci nezůstávají pozadu. Ve slušivém kabátu nastoupil do funkce pan Kavan. Již ho několikrát převlékl a v poslední době má nejraději kabát z Českého domu (a v tom se panu premiérovi opravdu líbí). S rudým cenzorským kabátkem se nechává vidět poslanec M. Kučera st. Nejpestřejšími barvami hraje kabát pana Knížáka - ministr Dostál jen závistivě pokukuje, jak každý plivanec se na něm rázem promění v perlu. Čtyři skvostné kabáty z jedné dílny a nápisem na zádech “Čí je ČT? Naše!” nosí Langer, Dostálová, Štěpánek a Dědečková. Vůbec nejhezčí dvojkabát mají na procházky pánové Klaus a Zeman.

    Slušivé kabáty vzoru Kožený oblékají pánové Železný, Chvalkovský, Macek atd. Vedle těchto celostátních manekýnů pak máme různé fešáky na krajské, okresní i místní úrovni. Známe je všichni. Kabát z ostudy je totiž nutnou podmínkou ke vstupu do společnosti. Do vyšší, lepší společnosti.


    Úřad pro ochranu osobních údajů odpovídá Britským listům

    ÚOOÚ: Bezpečnostní opatření pro zpracování dat ze sčítání jsou nedostatečná

    Tomáš Pecina

    Na základě informací z tiskové konference uspořádané Českým statistickým úřadem (ČSÚ) jsme včera odpoledne zaslali Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) osm dotazů. Dnes ráno přišla odpověď:

    BL: 1. Jaké je stanovisko vašeho Úřadu k poměrně ostré kritice předsedkyně ČSÚ, že se Úřad vloni v listo­padu odmítl stát audi­to­rem/ga­rantem ochrany osobních údajů zpra­co­vá­vaných ČSÚ v souvislosti se SLDB?

    ÚOOÚ: Komentář ČSÚ, že smlouvu s auditorskou firmou uzavřeli poté, co ÚOOÚ odmítl provést bezpečnostní audit na SLBD, vnímáme jako určitou nekorektnost ze strany ČSÚ. O bezpečnostní audit byl ÚOOÚ požádán paní předsedkyní v listopadu 2000 a v odpovědi na její žádost bylo uvedeno, že toto ÚOOÚ nepřísluší. ÚOOÚ je dozorovým orgánem a ze zákona nemá kompetenci provádět bezpečnostní audity či jiné posudky. Ostatně by si takové činnosti vzájemně odporovaly.

    ÚOOÚ tedy nechápe, proč je v této souvislosti tato skutečnost veřejnosti ČSÚ předkládána jako jakási neochota či nevstřícnost Úřadu.

    2. Vedoucí představitelé ČSÚ při setkání s novináři kritizovali nízkou odbor­­nou úro­veň a nesys­te­ma­tič­nost inspek­torů vašeho Úřadu. Můžete se k této kriti­ce vyjá­dřit? Jakou odbornou kvali­fikaci mají vaši pracovníci, určení ke kon­trol­ní činnosti v ČSÚ?

    ČSÚ neměl možnost odbornou úroveň inspektorů ÚOOÚ jakkoli poznat. Inspektoři jsou navrhováni Senátem a jmenováni prezidentem republiky. Pokud by kdokoli měl výhrady k odborné či jiné způsobilosti inspektorů, bylo by na místě výhrady uplatnit u Senátu.

    Inspektoři ÚOOÚ navštívili několik okresních pracovišť ČSÚ pouze za účelem získání seznamů sčítacích komisařů. Ačkoliv se nepochybně nejednalo o kontrolu, setkala se tato aktivita s obstrukcemi ze strany ČSÚ. Následně byly hledány další obstrukční záminky, např., že ČSÚ není znám průkaz inspektora. Vzhledem k tomu, že dosud byli prezidentem republiky jmenováni pouze tři inspektoři, jejich jména byla dostatečně publikována a je možné si je vždy spolehlivě ověřit. Tuto skutečnost nelze srovnávat se sčítacími komisaři, a to jak co do počtu tak co do kompetencí. Inspektoři jsou tři, sčítacích komisařů několik desítek tisíc. Kontrola proto musela probíhat namátkově.

    3. ČSÚ v dopise Britským listům uvedl, že posudky znalců V. Smejkala, J. Janky a J. Kodla mají interní charakter a nejsou znaleckými posudky ve smyslu zákona. Byly vaše­mu Úřadu tyto materiály, které ČSÚ pokládá za tajné, poskytnuty?

    O posudky znalců ÚOOÚ nežádal a nebyly mu tedy ani poskytnuty. Tyto ani jiné posudky nejsou pro kontrolní činnost ÚOOÚ směrodatné.

    4. Bylo by podle názoru vašeho Úřadu porušením zákona č. 101/2000 Sb., kdyby ČSÚ poskytl znění zmiňovaných hodnotících posudků veřejnosti (s případným odstra­ně­ním určitých pasáží, jak se o tom zmiňuje rozklad podaný Britskými listy)?

    Protože tyto posudky nemáme k dispozici, nemůžeme ani posoudit, zda obsahují pasáže, jejichž zveřejněním by mohla být ohrožena bezpečnost zpracovávaných údajů. Pokud by takovéto v posudcích obsažené pasáže byly odstraněny, k porušení zákona by zřejmě nedošlo. Za dodržení zákona je v tomto případě plně zodpovědný ČSÚ.

    5. Byla Úřadu poskytnuta zpráva o bezpečnostních opatřeních, kterou posudky hod­notí? Jaká je podle názoru vašeho Úřadu její kvalita? Považujete zamýšlená bez­peč­nostní opatření za dostatečná?

    Úroveň bezpečnostních opatření měl ÚOOÚ možnost posoudit dosud pouze ze smlouvy a dodatků ke smlouvě mezi ČSÚ a firmou DELTAX. Právě na základě studia těchto dokumentů ÚOOÚ usoudil, že bezpečnostní opatření jsou dosud nedostatečná a proto požádal ČSÚ, aby nebylo započato s automatizovaným zpracováváním údajů a to v jakékoliv fázi či úrovni.

    6. Jaký je v současné době názor Úřadu na dostatečnost a kvalitu bezpečnostních opa­tření provedených v souvislosti s připravovaným zpracováním osobních údajů získa­ných na sčítacích dotaznících?

    Souvisí s předchozí odpovědí. Ujišťování ČSÚ a firmy DELTAX nejsou pro ÚOOÚ dostatečně přesvědčivá. Tato ujištění nejsou ostatně dostatečná ani pro vládu. V minulých dnech se vicepremiér Rychetský obrátil na předsedkyni ĆSÚ dopisem v němž žádá, aby po projednání s ÚOOÚ byl uzavřen s firmou DELTAX dodatek ke smlouvě, v němž budou zapracovány požadavky ÚOOÚ a byla tak bezezbytku zajištěna ochrana osobních údajů při tomto zpracování.

    7. Jak hodnotíte bezpečnostní aspekty zapojení firmy Deltax Systems, a. s., do SLDB v úloze zpracovatele údajů?

    Viz odpověď na předchozí dotaz.

    8. Akceptujete názor předsedkyně ČSÚ Bohaté, že její Úřad není vázán rozhodnutími ÚOOÚ, ledaže by se tato rozhodnutí opírala o výrok soudu? Jak budete postupovat, pokud ČSÚ naplní deklarovaný záměr a nebude se pokyny ÚOOÚ řídit?

    Na SLBD se plně vztahuje také zákon č. 101/2000 Sb. včetně dozorové činnosti ÚOOÚ. Rozhodnutím ÚOOÚ se ČSÚ musí řídit, jinak se vystavuje riziku udělení sankcí podle tohoto zákona. K vymáhání sankcí pak ÚOOÚ využije všech mu zákonem stanovených kompetencí.

    Názory paní předsedkyně ČSÚ jsou v této oblasti mylné.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|