Z rozhovoru Václava Moravce, moderátora BBC, s prozatímním ředitelem ČT
Jiří Balvín: Rozpočty pořadů jsou obchodní tajemství
Protože Jiří Balvín odmítl žádost Britských listů o rozhovor, využíváme nabídku a publikujeme podstatné části interview, které J. Balvín poskytl ve středu 28. března české sekci BBC. Rozhovor vedl Václav Moravec, moderátor známý z dřívějšího působení v regionální televizní stanici Galaxie (dnešní TV3). (TP)
(...)
VM: Co nebo koho považujete za ostudu českého televizního světa?
JB: To je těžká otázka... Za ostudu televizního světa... No, nemůžu říct nějakou konkrétní osobu takhle rychle, ale...
VM: Tak konkrétní věc!
JB: Konkrétní věc... Nerad bych byl kritický do vlastních řad, aby se to nikoho nedotklo, ale mám jednu soutěž v televizi, kterou se teda rozhodně nemůžeme pyšnit, ale velmi usilovně pracujeme na jejím zlepšení.
VM: Myslíme tutéž? Tzn. ta soutěž, která nahradila Videostop, ta filmová?
JB: Ano, myslíme tutéž.
VM: To považujete za ostudu veřejnoprávní televize...?
JB: Já bych neřekl přímo ostudu, já to považuji za nepovedený produkt, který šel příliš rychle na obrazovku a neměl tu možnost pracovat na pilotním snímku a na celkovém vývoji toho programu, protože to samozřejmě každá taková soutěž potřebuje, pokud to není soutěž, která je převzatá ze zahraničí a která se kupuje jako celý produkt a kde potom ten mechanismus toho uvedení na obrazovku je podstatně snazší.
(...)
JB: A samozřejmě jeden z největších problémů, který je pro Českou televizi, protože je svým způsobem atypická, nevyrábí boty, nevyrábí housky, vyrábí umělecké pořady, a to je zákon o veřejných zakázkách, do kterého jsme tímto zákonem vpadli...
VM: To vám vadí?
JB: To nám vadí, samozřejmě, protože...
VM: A nevadí vám to proto, že nemůžete nebo nechcete zveřejnit rozpočty jednotlivých pořadů, což vám ten zákon by asi také měl umožnit?
JB: Ne, v žádném případě. Mně nevadí zveřejnit rozpočty pořadů, mně nevadí zveřejnit, kolik nás stojí zakázková výroba u těch kterých firem, kde k ní dochází, ať je to Febio, ať je to VAC - Vachler Art Company... Ale: vadí mi samozřejmě to, že jestliže k nám přijde producent se svým vlastnictvím, a tím je ve většině případů u nezávislých producentů nějaký nápad, nějaký seriál, nějaký cyklus pořadů, a přinese nám ho, nám se bude líbit, a samozřejmě, je to třeba případ Zdivočelé země, od kteréhožto seriálu se začnou vysílat od příštího pondělka nové díly, a ten producent to vlastní, a tak ta výroba toho seriálu samozřejmě stojí, přibližně, podle toho, jakou technologií vyrábíte, mezi 30 a 80 miliony korun, samozřejmě to okamžitě spadá pod zákon o veřejných zakázkách, ale já přeci nemohu to sebrat tomu producentovi a říct: "Děkuji vám, a já teď vyhlásím tendr, nebo já vyhlásím veřejné výběrové řízení, který je vlastně váš...." a může se stát, že někdo přijde s lepší nabídkou. Já přeci ho neodeberu tomu producentovi, kterému patří, a nedám ho jinému!
(...)
VM: Jak se vám ta reportáž [o minulosti poslance Kučery] líbila?
JB: Měl bych k ní některé výhrady, ke způsobu takzvaného odchycení poslance na chodbě, ale to jsou kosmetické připomínky.
VM: Nepřijde vám přinejmenším pozoruhodné, že Česká televize se zhruba čtyřikrát po sobě teď ve Faktech věnovala tématům mediálním a vždy ta témata souvisela s odpůrci krize v České televizi?
JB: Přijde mi to pozoruhodné a taky jsme o tom zahájili nikoliv dvoustrannou, ale širokou diskusi na našich pravidelných schůzkách producentů, kterých se účastní přibližně tak 50-55 lidí z celé České televize - nejsou to jenom producenti, ale jsou to všechny složky, šéfredaktoři... a mohu říct, že i tam došlo k velmi ostré názorové výměně lidí, kteří jsou uvnitř televize, tzn. nemohou být napadeni nebo obviněni z toho, že jsou vně a že tudíž na to mají jiný názor - a došlo tam opravdu k velmi ostré diskusi, zdali to bylo vhodné, nebylo vhodné, bylo náhodné, nebylo náhodné...
VM: A vy jako prozatímní generální ředitel České televize si myslíte, že pořad Fakta v poslední době není nestranný?
JB: Myslím si, že tam převážily reportáže právě směřované nebo souvztažné k projednávanému zákonu o rozhlasovém a televizním vysílání, a nemyslím si, že to bylo vhodné.
VM: Dojde k nějaké nápravě?
JB: Myslím, že dojde k nápravě, vyříkali jsme si to i se šéfredaktorem publicistiky panem Mrnkou a on některé naše připomínky uznal a řekli jsme si, rozdělili jsme si vzájemná pravidla hry a myslím si, že by to mělo teď být v pořádku.
(...)
VM: Pane Balvíne, stále nerozumím tomu, proč vy jako nový prozatímní ředitel nechcete zveřejnit rozpočty některých pořadů. 25. ledna vás Tomáš Pecina z Britských listů dopisem požádal, resp. oddělení pro styk s veřejností, abyste mu odpověděli na jeho dvanáct otázek - proč jste tak dodnes neučinili?
JB: Mě se na to ptal i Tomáš Pecina minulý týden na tiskové konferenci, já opravdu o tomhle dopise - teď jestli mi ho dáte, tak se na něj rád podívám - nevím. Já jsem 25. ledna v televizi nebyl, mám nějaké výhrady k působení střediska styku s veřejností, tzn. P. R., a taky jsem tam udělal nějaké změny a chystám další, ale já opravdu nevím, co je obsahem...
VM: Budiž. Já vám ho předám, ale chci po vás chlapskou odpověď. "Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Přesčas?" zní jedna z otázek, "Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Naostro?" Vy jste veřejnosti schopen odpovědět, kolik stojí výroba publicistického pořadu Naostro, třeba, v České televizi?
JB: Ano, samozřejmě. Nevím, co je v těch dvanácti, ale není to vůbec žádný problém, samozřejmě...
VM: Ony jsou podobné: "Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu O. K. - Občan Kraus?", "Jaký je rozpočet na výrobu jednoho dílu pořadu Kinobox, Katovna, Sněží, Naostro, Paskvil, Nahraně, Klekánice, Fakta..." a mohl bych pokračovat - a už jsem skoro přečetl těch dvanáct otázek. Na to jste schopen veřejnosti odpovědět, předložit veřejnosti, která si platí televizi veřejné služby z koncesionářských poplatků, dát jasnou odpověď, kolik tyto pořady stojí?
JB: Tam je jenom jediná otázka, u některých konkurenčních pořadů konkurenčních pořadů s komerčním sektorem, zda zveřejnit nebo nezveřejnit, protože přece jenom něco z toho může být, já teď neříkám - já teď se na to dívám poočku, neříkám, že to tak je, ale něco může být samozřejmě věc obchodního tajemství, ale nevidím to jako velký problém.
(...)
VM: Další téma - vaše personální politika. Vy jste se už to tom zmínil v dnešním interview. Vy jste novým ředitelem zpravodajství jmenoval Zbyňka Honyse, který před listopadem 1989 pracoval v redakci marxismu-leninismu Československého rozhlasu - očekával jste tu otázku?
JB: Očekával jsem ji, samozřejmě!
VM: Proč tento mezník v životopise Zbyňka Honyse nepovažujete za diskvalifikaci pro řídicí post v televizi veřejné služby?
JB: Protože jednat tam dělal krátce, jednak nebyl členem komunistické strany na rozdíl od některých pracovníků zpravodajství i na vedoucích funkcích, kteří v té straně byli a vystoupili nebo ji opustili a vykonávají taky svou práci dobře. Nepovažuji to opravdu za něco nepřípustného, nepatřičného. Já jsem taky ve straně nikdy nebyl a Zbyněk Honys taky ve straně nebyl...
VM: To znamená, pokud se vám ozvou další nečlenové KSČ z bývalé redakce marxismu-leninismu v Československém rozhlase, také je rád zaměstnáte?
JB: Ne, takhle to není...
VM: Já provokuju, protože zda by náhodou právě televize veřejné služby neměla mít normotvornou funkci a přeci jen, být v redakci marxismu-leninismu, já nevím, zda je to dobrá vizitka...
(...)
Britské listy se dopouštějí propagandy
Otevřený list Janu Čulíkovi
Drahý Čulíku!
Nevím, kde se v TOBĚ vzalo tolik korektnosti, že jsi neuvedl mé jméno, když jsi zveřejnil část mého osobního dopisu, kde jsem TI vyčítal, že TVUJ internetový plátek se dopouští ne už stranickosti, ale přímo propagandy. Taková útlocitnost mě u TEBE velmi překvapuje. Ale napravil jsi to tím, že jsi mě vůbec neřekl, že část mého dopisu, který byl míněn jako osobní, hodláš zveřejnit a zveřejnil jsi ho tedy bez mého souhlasu. Tak trochu jsem s tím po zkušenostech s TEBOU počítal, tak to zase takové překvapení nebylo. Kdybys ale zachoval pravidla elementární slušnosti a zeptal se mě, bylo by to lepší. Určitě bych souhlasil se zveřejněním, dokonce bych TI řekl, že můžeš uvést mé jméno. Jen proti odstranění brutálních nadávek, kterými TĚ ve svých dopisech častuji, bych nic nenamítal. Osobní dopis je přece něco jiného než článek do časopisu, byť s tak pochybnou pověstí, jako jsou Britské listy, které v osobních dopisech, proč to nepřiznat, nazývám listy Blicími. Ale to jen tak na okraj, tady je budu nazývat korektně.
Takže - Britské listy. Považuji je za plátek ne zcela seriózní, protože pracuje s fakty asi tak, jako jsi TY, milý Čulíku, s nimi pracoval u nás ve Svobodné Evropě. Tedy velmi volně. Je možné nalézt spoustu příkladů, kdy TI nedělá potíže něco plácnout, aniž bys to měl ověřeno. Zvláště, když se TI do hodí a zapadá to do některé z TVÝCH denunciační koncepcí.
Dva příklady za všechny - zveřejnili jste fotografii předsedy Unie svobody Karla Kühnla s jeho bundou, jak chodí v budově České televize. A titulek naznačoval, že Karel Kühnl zde přespal a bunda byla označena za spacák. Není to pravda, Karel Kühnl v televizi nikdy nepřespal a údajný spacák byl opravdu bundou. Myslím, že v normálním médiu by za takovou dezinformaci byl potrestán fotograf, redaktor i vedoucí pracovník. Stalo se tak, Čulíku?
Druhý příklad - klidně jsi napsal, že Unie svobody odmítla v roce 1998 jít do vlády se Zemanem i Klausem, čímž vznikla oposiční smlouva. Pravda je, že odmítla jít do vlády jen se Zemanem, zatímco k jednání s Klausem vůbec nedošlo, protože byla uzavřena oposiční smlouva.
Jak to, že právě v případě TEBOU neoblíbené Unie svobody jde náhle stranou veškerá přesnost, po které tolik voláš u jiných?
A další příklad TVÝCH účelových dezinformační praktik - v případě vězněného studentského předáka z roku 1989 Jana Bubeníka na Kubě jsi klidně napsal, že jde o aktivistu hnutí Děkujeme, odejděte. Každý průměrně informovaný člověk v naší zemi ví, že aktivisté kolem Děkujeme, odejděte jaksi nevzali Bubeníka na vědomí, protože pořádal monstrózní oslavy Deset let poté v roce 1999 pod záštitou Klause a Zemana. Proto se od něj v podstatě distancovali a on také jejich společnost sám moc nevyhledával. Není tedy dezinformací o něm říci, že je aktivistou Děkujeme, odejděte, zvláště, když víme, že v TVÝCH listech to má denunciační přídech?
To je počátek toho, co nazývám propagandou Britských listů. VÁŠ problém je stále více v tom, že neposuzujete svou práci podle kritérií, které vyžadujete po jiných.
Přesto neodsuzuji Britské listy a důkazem je, že souhlasím se zveřejněním tohoto listu na jejich stránkách, pokud ho Čulík nezcenzuruje. Myslím, že je dobré, že existuje internetový časopis, který se snaží psát kriticky o médiích. Tato diskuse tu velmi chybí, to je pravda.
O to více mě překvapuje, že Britské listy se nechtějí podrobit stejným kritériím, která hlásají ve vztahu k jiným.
Tu je příklad poslední kapky, která mě pohnula k těmto řádkům.
Už nějaký čas sleduji, jak fanatičtí příznivci ODS si oblíbili plátek Britské listy. Proč tomu asi tak je? Proto, že členové ODS vyžadují tvrdou, kritickou, celospolečenskou diskusi na všechna žhavá témata? Obávám se, že v tom to nebude. Když se Britské listy a Čulík osobně pouštěli do jejich vůdce Klause, nenáviděli Britské listy podobně, jako nenávidí Lidové noviny, Mladou frontu Dnes, atd. Píší mi občas tito fanatici a jeden z nich přímo rozebíral Britské listy jako další protiklausovské centrum vedle Impulsu 99, Českého rozhlasu, České televize, Mladé fronty, Děkujeme, odejděte, Hradu, atd.
Najednou si Britské listy oblíbili. Je to bohužel proto, že je to jeden z mála plátků, který v dnešní době hlásá zcela nepokrytě jejich propagandu.
Vím, Čulíku, že to není proto, že by se z TEBE náhle stal člen ODS. Ale je to proto, že jsi tolik propadl své mesiášské posedlosti reformovat Českou televizi, že TI je v tomto tažení dobrý každý. Jenže, a to zdůrazňuji, drahý Čulíku, ODS vůbec nejde o silné veřejnoprávním médium. Jde jí jen o její dojem, že se zde skrývá hnízdo jejích nepřátel, které přímo z Hradu řídí Václav Havel.
Bylo to vidět i na bývalé člence Rady České televize hostinské Janě Dědečkové, které jste naletěli na její řeči způsobem, který bral dech. Tvrdila někde na VAŠICH stránkách, že člen Rady ČT Rejchrt naléhal na ni, aby Dušan Chmelíček byl odvolán až po Novém roce. Vyvodila z toho informaci, že prezident Václav Havel chtěl vyzvat v novoročním projevu k občanské neposlušnosti, kterou by jisté síly mohly využít k vypsání předčasných voleb. Můžeme se tedy domnívat, že jde o spiknutí Hrad, Rejchrt, čtyřkoalice. Znám trochu poměry ve čtyřkoalici a dobře vím, že má značné problémy sama se sebou a že předčasné volby pro ni nepřicházejí v úvahu. Je moc ráda, že budou až za rok a kdyby to šlo, odložila by je ještě dál. Také pochybuji o tom, že by prezident ve svém okrajovém postavení by byl schopen zajistit nějakou větší občanskou neposlušnost a se svým zdravotním stavem se jí postavit do čela. To jsou paranoidní představy hostinské Dědečkové, která jako správná stranická aktivistka ODS vidí spiknutí všude kolem.
Přesně platformou takových aktivistů se staly Britské listy. Tím přestaly být nezávislými a zařadily se do zástupu médií, pro které je tisk především kolektivní organizátor, agitátor a propagandista (Lenin).
Ostatně, se svým nohsledem Pecinou jste už dobře popsali zásady aktivistické žurnalistiky, ze které jste vinili především Svobodnou Evropu. Ano, je pravda, že Svobodná Evropa v dobách totality nebyla klasickým sdělovacím prostředkem, ale jejím úkolem bylo vzdorovat komunistické propagandě. Musela být tedy poněkud jednostranná, bylo by jistě absurdní chtít po ní, aby do besedy s disidenty přizvala například Milouše Jakeše.
Tento její způsob žurnalistiky v minulosti ale přece není hlavní příčina toho, že si někteří novináři i dnes pletou své povolání s prací aktivisty.
Správně jste na to poukazovali, avšak je třeba říci jasně: V kauze České televize jste se sami aktivisty stali!
Nejde VÁM už o hledání pravdy, ale prosazujete jen jednu linii, která se hodí Čulíkově svaté touze dokázat, že v televizi neměl pravdu Šámal a Komers, ale Kytka, Bobošíková a sám Čulík.
To je ovšem už jen holá propaganda. Poslední důkazem je rozhovor s mediálním odborníkem ČSSD Miloslavem Kučerou, který patří do mediální stáje oposiční smlouvy. Je dobře, že jsi Čulíku pochopil, že tento člověk neumí mluvit a plácá páté přes deváté.
Zajímavější je ale to, že jsi se svým fámulem Pecinou zaměřil především na jeho tvrdé stanovisko vůči krizi v České televizi.
Zcela jste pominuli, že to byl právě Kučera a jeho kamarádi z mediální komise Poslanecké sněmovny, kteří stáli za totálním zpolitizováním Rady České televize, když do ní dosadili nevýrazné stranické loutky. To jste přece svého času také kritizovali!
A je to právě Kučera, o kterém se soudí, že hraje už zcela v tričku Vladimíra Železného, pro kterého chce za pomoci neuvěřitelné demagogie prosadit zákon, který mu zajistí licenci na komerční televizní vysílání zřejmě už na věčné časy.
Najednou se v TOBĚ, Čulíku, bere tolik ohleduplnosti, že mu promíjíš i jeho minulost, kdy psal lektorské posudky na texty amatérských skupin, které s tím měly pak problémy. Kučera si podle TEBE prý neuvědomil, že dělá něco zlého! Pecina ho zase v klidu nechá vymluvit v tom smyslu, že tím vlastně těm amatérským kapelám pomáhal! A že to byla taková zdravá kritika! Je to jako kdyby někdo za nacismu prozradil úkryt odbojářů a pak tvrdil: Já nic neudělal, já jen mluvil pravdu!
Já myslím, a to bych si rád někdy ve VAŠEM plátku také přečetl, že člověk, který se podílel na perzekucích hudebních skupin ze strany komunistického režimu, nemá co dělat v mediální komisi Parlamentu. Může samozřejmě zůstat poslancem, když si ho voliči zvolí, ale nemá co dělat u mediálních zákonů. Může se věnovat jiné práci. Jako když pedofil nemá co dělat v práci s dětmi.
Stejně tak se zaměřujete na neetičnost zveřejnění čísel mobilů členů bývalé Rady ČT. Ano, nebylo to zcela v pořádku, to však nic nemění na faktu, že to byl právě Kučera, který byl ve velmi těsném kontaktu v době volby nového generálního ředitele v závěru minulého roku s jedním členem Rady. A když se ho na to zeptali, z veřejnosti si dělal legraci, že si s ním hovořil o fotbale. Přitom sami jste zdůrazňovali, že mezi veřejnoprávním médiem a politiky má být odstup. Taktéž tedy mezi Radou a politiky. Najednou VÁM vůbec nevadí, že politik volá dvakrát denně členovi Rady a považujete to za záležitost tak okrajovou, že se ho na to ani nezeptáte. Místo toho VÁS zajímá, jak se k této informaci VÁMI nenávidění novináři dostali. A tím je to tedy odbyto?
Já myslím, že fakt, že Kučera tak často hovořil s členem Rady, je více než výmluvný, bez ohledu na to, jak eticky či neeticky byl zveřejněn.
To ovšem zametáte v Britských listech pod koberec a není tedy divu, že VÁS fanatičtí klausovci zařadili mezi svou mediální ochranku, jak to nazval Bělohradský.
Jeho článek jsem TI mimochodem, Čulíku, dobře víš, poslal, abys se zamyslel taktéž nad jiným pohledem. Odepsal jsi něco v tom smyslu, že to je blbost a připojil jsi nějaký blábolivý mail od nějaké fanatické klausovky ("fanatická klausovka" byla glosátorka BL Juliana, pozn. JČ), která se proti Bělohradskému zmohla jen na argument, že si někdy protiřečí. Neříkám, že to není pravda, ale je to dostačující argument proti jinému argumentu?
Takto si tedy, milý Čulíku, představuješ diskusi a pohled ze všech stran.
Ne, Čulíku, musím znovu opakovat, TVUJ plátek nyní není platformou ke kritické diskusi, ale je propagandistickou dílnou ODS a potažmo také opoziční smlouvy.
Je to propagandistický plátek a TY sám nejsi novinář, ale obyčejný aktivista.
Myslím, že bys se nad tím měl zamyslet.
A kdo to chce udělat s Čulíkem a chce mi sdělit, k čemu došel, pro toho ponechávám svou adresu mailovou: Radko Kubičko.
P.S.: Z toho všeho vyplývá, drahý Čulíku, že Britské listy by taktéž potřebovaly, podobně jako česká společnost, své Britské listy, které by korigovaly jejich výstřelky a snažily se nastolovat jiný pohled. Pokusím se o něco podobného v dalších článcích, které pracovně nazvu Českými listy. Pokud mě nepřeválcuje lenost a Čulíkova cenzura, pošlu další.
Radko Kubičko, kritický čtenář Britských listů
(Doufám že se také brzo stanu jejich koncesionářem a pak budu mít určitě v souladu s jejich filosofií právo o nich vše vědět - až zaplatím poplatek, moje první otázka na vydavatele bude, kolik za své propagandistické bláboly a nekvalitní práci pobírá plat Tomáš Pecina. Pokud nadále nic, tak je to v pořádku).
Radko Kubičko je reportér ČRo 6 - Svobodná Evropa. Ředitel tohoto rozhlasového okruhu Pavel Pecháček byl navržen do Rady ČT organizací Impuls 99.
Poznámka JČ: Když vysílala televize BBC dokumentární seriál o pádu komunismu, založený na svědectví účastníků, vysílala interviewy nejen s vítězi demokratické revoluce v ČR, ale také s poraženými představiteli komunistického režimu: nejen ten s Pithartem a Havlem, ale např. i s Milošem Jakešem. - Jedním z hlavních sporů mezi Janem Kavanem a jeho londýnskou agenturou Palach Press na jedné straně a komerční britskou televizní stanicí Granada na straně druhé bylo v roce 1981 to, že britská televize chtěla v dokumentárním filmu o uvězněných českých disidentech v souvislosti se zadrženým kamionem s nezávislou literaturou "The Last Round-up" interviewovat nejen představitele antikomunistické opozice, ale také dát slovo komunistické policii. Kavan chtěl aktivistický pořad ve prospěch disidentů.
Jak jsme v BL napsali mnohokrát, sbírku od drobných sponzorů pro BL jsme uspořádali na financování jediného investigativního reportéra BL Tomáše Peciny. Jeho měsíční rozpočet nepřesahuje 50 000 Kč: polovina je určena na provozní výdaje (připojení na internet, telefon, atd.) druhá polovina je jeho plat.
Poznámka TP: Radka Kubička považuji za jednoho z nejhloupějších českých novinářů a předchozí text, obávám se, tuto skutečnost jen dále dokládá. Kubičko např. vůbec nechápe, že cílem vedení novinového rozhovoru je dát čtenáři o příslušné osobnosti co nejvíc informací; tohoto cíle lze dosáhnout různými prostředky. M. Kučera dostal příležitost, aby v klidu vysvětlil, co v 80. letech dělal a jaké ho k tomu vedly motivy. To uspokojivě nedokázal. Obrázek o něm si už inteligentní čtenář BL udělá sám: mou zásadou je překládat fakta a analýzy, ne návody, co si má čtenář myslet, jak to Kubička naučili ve Svobodné Evropě, a nepraktikuji ani "pokřikovací žurnalismus", pomocí něhož se Kučeru snažil zdiskreditovat Jakub Knězů.
V otázce finančního zabezpečení Britských listů nejsem tak optimistický jako JČ - od přispěvatelů jsme dostali 390 tisíc, což nám zdaleka nezajistí ani 50 tisíc měsíčně nezbytných k zajištění chodu redakce.
Otevřený dopis Janu Čulíkovi a Britským listům
Jan Čulík - ješitný mistr desinformací ?
Vážený pane doktore,
s politováním jsem sledoval Váš incident na tiskové konferenci 28. března 2001 v Rock Café - Národní tř. 20, kam jste se dostavil jako host a s úsměvem a jistým zklamáním čtu Vaše řádky
(Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!" - BL 2001-03-29).
Ač v kauze televizní rebelie jsem s Vámi často souhlasil a spolek "ČT - věc veřejná” jsem i věcně sám kritizoval, stejně jako neprofesionální a manipulativní vysílání ČT. Tentokrát nemohu souhlasit s Vaším, bohužel, až dětinsky hulvátským vystoupením na tiskové konferenci. Je třeba, abyste se zamyslil nad integritou a legitimitou Vašeho veřejného vystupování. Kde berete oprávnění a "slušnost” k šíření desinformací o průběhu tiskové konference, když dokonce chválíte manipulaci a zřejmý střet zájmů v reportáži zpravodajství TV NOVA. Licence na vysílání nejsou licencemi Novy nebo Primy, jsou mimořádně cenným veřejným statkem, zapůjčeným zmíněným držitelům licence, se kterým by měl stát ve veřejném zájmu uvážlivě hospodařit.
Pro třísku v oku Vašeho názorového oponenta (např. režiséra Smoljaka, který se "dopustil” zeširoka formulované výpovědi, o kterou byl požádán), nevidíte kládu v oku vlastním - s tím souhlasit nemohu. Co na tom, že režisér Smoljak hovoří méně překotně, ale o to srozumitelněji, než Vy?
Vyzýváte jiné novináře k odstoupení za jejich projevy občanských postojů z důvodů údajného střetu zájmů a těmi samými ústy referujete o Vámi vyvolaném incidentu, který hrozil přerůst ve výtržnost v kavárně! Chcete čtenářům Britských listů namluvit, že jste v té věci nestranná osoba - nejprofesionálnější z profesionálních novinářů, který musí o věci reportovat? Kde je Váš často a od jiných požadovaný "kritický odstup”? Podle mnohých svědků jste se zachoval ve středu neslušně jako první právě Vy, když jste svými výkřiky narušoval průběh tiskové konference, kterou jste nesvolal, a na kterou jste se dostavil v doprovodu pana Peciny jako host.
Pokud se Vám nelíbí názory druhého člověka, který je navíc starší než Vy, nic Vás nenutí je poslouchat. Mohl jste se omluvit, říci např., že takové názory nechcete poslouchat a spořádaně odejít pít své kafe jinam. Ďáblův advokát by Vás podezíral, že jste přišel jen s apriorním posláním tiskovou konferenci rušit a vůbec jste nebyl připraven poslouchat, činit si poznámky a případně i věcně se dotazovat. Tak bych si představoval chování gentlemana, ze země, odkud jste přijel, jak jste opakovaně upozorňoval na místě samém i ve Vašem textu v BL. Je možné, že by se tak, jako Vy, chovali novináři ve Velké Británii? Jak dlouho by je majitel listu, kterého do jisté míry svým vystupováním na veřejnosti reprezentují, na tiskové konference posílal?
Co se týče Vašich výhrad k pozici paní Šmídové, jejíž nestrannost pro účast na tiskové konferenci za stolem s mikrofony zpochybňujete. Neléčíte si tady své vlastní neúspěchy z působení ve zdejších médiích a dokonce i přímo ve Svobodné Evropě, do které se tak rád strefujete? Problém samozřejmě je, že tak činíte občas věcně a po zásluze! Můžete tak činit Vy, který jste za blíže neznámých okolností z tohoto radia odešel (nebo byl odejit)? Jste sám, jak od jiných požadujete, v této věci nestranný?
Z komerčních důvodů, abyste získal Vašemu internetovému periodiku předplatitele, jste se sám rozhodl Britské listy nazývat "veřejnoprávním médiem”. Jste komerčně úspěšný, řadu předplatitelů, dokonce i z politické scény jste získal a chlubíte se jejich jmény. Necítíte však ve svém výroku ani trochu protimluv? Veřejnoprávní médium bývá zpravidla definováno zákonem. Vaším objevem a obchodní inovací je, že podnikatel na trhu informací z ryze komerčních důvodů sám své zboží nazývá veřejnoprávním. Činí tak v době, kdy právě kritizovaní televizní vzbouřenci toto slůvko, do té doby velmi málo v ČR frekventované, učinili předmětem široké veřejné rozpravy. Ďáblův advokát by řekl, že se takto soukromě a beze studu "slušně” přiživujete na problematickém úspěchu televizních revolucionářů.
Váš článek ukazuje mj., jak si tuto "veřejnoprávnost” představujete Vy. Přijdete do restaurace v Rock Café v Praze na Národní 20 jako host, ztropíte málem výtržnost a ještě o sobě napíšete oslavný článek, který si jako šéfredaktor uveřejníte ve svém internetovém plátku. Co tomu říkají Vaše profesní organizace? Co tomu říká představenstvo Vaší university, která Vás zaměstnává, na jejíž jméno jste se na zmíněné tiskové konferenci několikrát odvolával?
Jste snad Vy "navždy” diskvalifikován z diskuse o poslání televize veřejné služby v České republice, jestliže jste uzavřel spojenectví a navázal spolupráci s neúspěšnými údajnými reformátory zpravodajství ČT Puchalským a Kytkou, snažil se neveřejně ovlivňovat některé členy předchozí Rady ČT a postavil se razantně proti televizním vzbouřencům, nedaří se Vám diskreditovat pořad FAKTA, bez věcných argumentů, zcela nenovinářsky omlouváte a uveřejňujete velmi servilní rozhovor s poslancem Kučerou . . .?
Domnívám se, že ne.
Vážil jsem si Vaší dlouhodobé kritické pozornosti, kterou jste věnoval televizi veřejné služby a věnoval jste prostor i názorům, které Vám nelichotily. Mj. i proto jsem si dovolil s Vaším souhlasem Vás navrhovat výkonnému výboru Českého filmového a televizního svazu FITES, aby Vás navrhl Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky za kandidáta na člena Rady České televize. Po upozornění pana Peciny jsme oba seznali, že nesplňujete zákonem stanovenou podmínku trvalého bydliště v České republice, a proto jsme se domluvili na stažení Vaší kandidatury. Přesto jste se ocitl na seznamu kandidátů, který zveřejnil volební výbor sněmovny. V zápětí po zveřejnění tohoto seznamu se opakovaně snažíte paušálně kritizovat údajnou "neodbornost” a údajné politické a kamarádské vazby ostatních kandidátů a diskreditovat bez logické souvislosti dokonce i některé navrhovatele.
Voláte po stručných životopisech, zatímco zamlčujete, že svolavatelé tiskové konference volají po zveřejnění obšírných životopisů kandidátů, aby se veřejnost dověděla, kdo ji bude zastupovat v budoucí Radě ČT, aby se nemohlo stát, že některému z kandidátů zůstane kostlivec ve skříni, že některý z poslanců-volitelů bude podveden nedostatečnou znalostí kandidáta.
Dobře přitom víte, že podobně "stručným životopisem” se Mgr. Miloslavovi Kučerovi podařilo již dvakrát podvést své navrhovatele a voliče, když byl dvakrát zvolen do sněmovny za pardubickou ČSSD, aniž předem přiznal svoji aktivní spoluúčast na cenzorských procesech okresního formátu v osmdesátých letech.
Proč voláte po stručných životopisech Vy a dnes?
Doporučujete dokonce v rozporu s dikcí zákona, aby pozornost volitelů byla upřena jen na ". . . pár neznámých jmen, která snad mohou poskytovat minimální záruku čerstvého vzduchu”. . . Zákon o České televizi však o "vzduchu” nic nepraví, a proto snad volitelé k Vašim návrhům nepřihlédnou.
Chcete-li polemizovat s navrhovateli, je třeba namísto pokřikování v kavárně pustit se do práce a kritizovat nevhodnost konkrétních jmen na základě znalosti jejich skutečných předpokladů a případných vad na kráse nevhodných pro výkon funkce radního. Jestliže dnešní zákon ustanovuje povinnost Radě ČT zřídit si na kontrolu hospodaření vlastní odborný orgán, pak Vaše volání po účetní kvalifikaci radních je směšné. Možná by se Vám budoucího "účetního” v Radě ČT lépe ovlivňovalo, kdybyste mu neveřejně dokazoval, že televizi vlastně nerozumí, a proto by udělal lépe, aby si nechal poradit právě od Vás.
Kde berete "slušnost” diskreditovat spolky jako je např. FITES poukazováním na údajný střet zájmů jeho účastí na návrzích kandidátů? Zákon říká, že navrhovatelem může být jakékoliv sdružení. Navrhovatelé sami nemohou mít střet zájmů, protože právě "jen” navrhují! Nerozhodují, pouze riskují svou pověst, navrhnou-li špatně. Objektivita procesu ustavení Rady ČT je přeci jen zajištěna, bylo-li navrženo 250 kandidátů. Poněkud hloupě napadáte ty, kteří volají po větší otevřenosti rozhodovacího procesu, uveřejnění materiálů kandidátů, kritérií apod.
Posílám Vám v příloze text dopisu, kterým FITES navrhuje své kandidáty, aby Vaši čtenáři mohli údajně "lobbistický charakter návrhu” posoudit. Uvítám Vaše konkrétní výhrady ke konkrétním kandidátům.
Pokud jsem se na přípravě návrhu podílel já osobně, jako člen výkonného výboru FITESu, odmítl jsem především návrh jedné kolegyně, abych kandidoval sám s poukazem na skutečnost, že se hodlám i nadále ucházet o práci pro Českou televizi ve svém oboru, přestože již tak činím řadu let (zejména od nástupu Vašeho favorita Puchalského) -neúspěšně. Snažil jsem se s jistým odborným vhledem do problematiky práce Rady ČT navrhovat osobnosti nezávislé na fungování České televize. Osobnosti, které už v minulosti prokázaly své kvality ve vlastním oboru a požívají obecné vážnosti ve svém okolí i v mých očích. U takových osobností lze předpokládat, že budou odolní tlakům z politické scény, i zevnitř instituce televize, že budou nezávisle a kompetentně rozhodovat.
Po včerejším incidentu nevím, zda jsem se mezi mnou navrhovanými osobnostmi nemýlil ve Vaší osobě. S vystupováním, které jste předvedl na tiskové konferenci, by jste nebyl platným členem Rady ČT. Domnívám se, že jste ve středu neměl dobrý den, a proto by bylo vhodné, abyste se všem napadeným omluvil.
Čtenářům BL jste zamlčel další důležité informace z tiskové konference ohledně vážných výhrad členů sdružení Pospolitost vůči navrhovanému znění zákona o vysílání, které uveřejnila m.j. i agentura ČIA . Tiskovou konferenci jste účelově nezkreslil sám, ale vyznamenaly se jak TV Prima, tak TVNova. Ďáblův advokát by se mohl domnívat, že jste sám sebe zahlédl na obrazovce, a proto jejich manipulaci v BL oslavujete.
Ředitel TV Prima se dokonce ve zpravodajství vlastní televize nestyděl poukazovat na údajně dlouhotrvající "odbornou” diskusi (zřejmě měl na mysli vlastní lobbistický tlak na ministerstvo i jednotivé poslance), která již vyústila v současné znění návrhu zákona, a proto by se k věci prvořadého společenského zájmu údajně neměl již nikdo vyjadřovat. Návrh kašle na veřejný zájem. Chucpe!
Presentované věcné výhrady vůči návrhu zákona, pokud je budete vnímat chladnou hlavou, podpoříte i Vy sám, budete-li věc analyzovat z pohledu veřejného zájmu. Omezené veřejné statky nelze za účelem provozování tiskárny na peníze rozdávat zdarma. Jak se ukázalo mj. i u nás. Neexistuje totiž dobrý důvod proč nedát licenci Pepovi, ale dát jí Frantovi.
Fotbalový zápas se hraje na devadesát minut, tak jako licence na vysílání byly udělovány na začátku roku 1993 na dvanáct let. Nelze proto v poločase měnit pravidla hry, rušit licenční podmínky, žádat prodloužení hrací doby na dalších devadesát minut jen proto, aby někdo dostal víc zaplaceno, přestože za licenci nezaplatil oficiálně vůbec nic. Proč jste se dal do služeb navrhovatelů a obhájců návrhů zákonů napomahajících vytváření korupčního prostředí v ČR? V jejich tričku jste si počínal jako agent provokatér, který navíc ještě sám o sobě píše oslavné články do novin a časopisů včetně těch vlastních?
Zkuste potlačit osobní ješitnost a diskutujte k věci. Nechejte partnera, kterého se na cosi ptáte, odpovědět a nesnažte se jej ukřičet. Jedině tak můžete něčemu prospět. Na tiskové konferenci jsem Vám vysvětlil, že je absurdní hovořit o střetu zájmů na úrovni navrhovatelů, kteří pouze navrhují avšak nerozhodují.
Požádal jsem Vás, abyste se vyjádřil k účelnosti mnou navrhovaného převzetí britského modelu přidělování nikoliv celostátních frekvencí ke komerčnímu vysílání, ale vytváření podmínek pro regionální soukromé broadcastery různých majitelů, kteří jsou motivování ke společnému postupu při spojování programových sítí (ITV) a společnému zpravodajství.
Neodpověděl jste.
S pozdravem
Martin Vadas
Martin Vadas přiložil k svému dopisu tento článek ze Světa namodro. K výše uvedenému textu se vyjadřuje Jan Čulík v samostatné odpovědi na jiném místě těchto BL.
Svět namodro 2001-03-29
Kulturní veřejnost píše poslancům kvůli vysílacímu zákonu
PRAHA (ČIA) - Zástupcům kulturní veřejnosti se nelíbí návrh zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Nesouhlasí totiž s tou částí návrhu zákona, která umožňuje automatické prodlužování vysílacích licencí. Z tohoto důvodu zaslali poslancům otevřený dopis, ve kterém žádají, aby vysílací licence byly draženy v otevřené soutěži. Na dnešní tiskové konferenci to oznámili zástupci iniciativy občanského sdružení Pospolitost, sdružující členy iniciativy ”ČT - Věc veřejná” a profesních televizních a filmových organizací.
O obsahu dopisu členům Poslanecké sněmovny informovala ČIA již v sobotu 24. března. Autoři dopisu se domnívají, že v době, kdy ČR vede spor s americkým podnikatelem Ronaldem Lauderem, a kdy se řeší neprůhledná vlastnická struktura televize Prima, by poslanci měli přijmout takový zákon, který by příčiny této situace napravil. ”Ptáme se našich volených zástupců, proč nejsou televizní licence draženy v otevřené soutěži důvěryhodných mediálních operátorů. Proč by měl licence, které jsou zdrojem zisků televizních a rozhlasových vysílatelů, zdarma přidělovat státní orgán jmenovaný politickými stranami? Takový systém jen vytváří podmínky pro korupci a nebezpečné propojení mediálních a politických kruhů,” uvádí se v dopise, pod kterým jsou například podepsáni sociolog Jan Keller, redaktor ČT Adam Komers, písničkáři Jan Burian a Jaroslav Hutka, herci Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák či spisovatel Ludvík Vaculík.
”Obecně nejsme proti principu prodlužování licencí jako ochrany investic, ale proti principu prodlužování stávajících licencí. Stávající licence byly uděleny na základě zákona a pravidla hry končí uplynutím těchto licencí. Pokud se budou automaticky prodlužovat licence, myslíme si, že by se měly prodlužovat až teprve nově udělené licence podle nového zákona,” uvedl za sdružení Martin Vadas, který se zároveň domnívá, že není vhodné, aby v tomto znění byl zákon schválen.
Návrh nového zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání obsahuje možnost, že by komerčním subjektům byla jednou prodloužena vysílací licence, pokud by neporušovaly podmínky stanovené zákonem. Automatické prodlužování licencí je jednou z největších novinek návrhu tohoto zákona. Návrhem se bude v dubnu zabývat Poslanecká sněmovna.
Poznámka JČ: Licence by se měly dražit, za předpokladu, že ten, kdo licenci získá, bude dodržovat přísné požadavky kvality, které musejí licence vyžadovat. To ovšem píší Britské listy už dlouho, od svého vzniku v roce 1996. - Princip prodlužování licencí jako ochrany investic je zhoubný. Licence mohou být znovu udělovány jen na základě velmi bedlivého zkoumání předchozí činnosti držitele licence a mohou být prodlouženy jen tehdy, pokud dosavadní držitel licence vzorně plnil požadavky licence předchozí. Komerční aspekty nesmějí vůbec přicházet v úvahu: to by byla od parlamentu zrada voličů.
Martin Vadas mě obvinuje ze zaujatosti neprávem
Jan Čulík
Jan Čulík ani Britské listy se nijak nespojovaly s pokusem Ivana Kytky profesionalizovat zpravodajství, ani se nespojovaly s pokusem Jany Dědečkové profesionalizovat zpravodajství ČT. Britské listy budou ovšem - s kritickým odstupem - podporovat rozumné pokusy o modernizaci České televize. Tak tomu bylo i v těchto případech. Britské listy často mnohé rysy české společnosti kritizují. Když nějakou českou skutečnost pochválí, okamžitě se jim dostane obvinění, že to dělají proto, že chválí "své kamarády". Ten, kdo si myslí, že BL byly nekritickým obdivovatelem Ivana Kytky, si mohou najít v Britských listech např. kritické články vůči jeho práci v době, kdy byl šéfem zpravodajství ČT (např. zde a zde). Tohoto druhého článku využil například ve své věci tehdejší poslanec Pavel Dostál k ostré, zkreslené kritice Ivana Kytky. Kritických článků na adresu Jany Dědečkové či Jany Bobošíkové v BL také vyšla celá řada.
Agresivní přerušení žvanění účastníků tiskové konference "Držte hubu, Čulíku" minulo středu bylo zcela záměrné. V žádném případě nehodlám tolerovat žvanivý diskurs a vím ze zkušenosti, že jiným způsobem než agresí se narušit nedá. V normálních kontextech koriguje veřejné výroky moderátor akce. Pokud moderátor žvanění toleruje, anebo je dokonce se žvanícími mluvčími ideologicky spřažen, není jiná možnost než shromáždění rozbít.
Kromě toho si nemyslím, že článek "Rozrušování virtuální reality" je vůči mé osobě oslavný. Spíš bezradný: měl jsem pocit, že lživý diskurs prostě porušit nejde - důraznějším zásahem (který byl zcela oprávněný!) rozčeřené vody se velmi rychle utišily a přítomní si dál vedli svou. Kdyby Nova neodvysílala ve zpravodajství svou reportáž, nestalo by se vůbec nic. Jistě, že Nova prezentovala celou věc zejména v úvodu k příspěvku z čistě subjektivního postoje vlastních podnikatelských zájmů: Jana Čulíka však jako součást těchto zájmů v reportáží nepředstavila - v souladu s realitou byl prezentován jako nezávislý pozorovatel. Pokud mluvil poněkud rychleji než Ladislav Smoljak, bylo to asi dáno spíše okolnostmi (výhrůžky pánů Duba a Dekoje) než jeho naturelem.
Kritika navrhovaného mediálního zákona je legitimní, pokud však pochází především od vzbouřeneckých kruhů z České televize či z kruhů čtyřkoaličních, je pokrytecká - je to stejné zneužívání faktů k politickým účelům, jak je zneužívají komerční televizní stanice. Opakuji, že je jistě pravda, že Nova odvysílala šot s Jiřinou Šiklovou proto, že se to hodilo Vladimíru Železnému - zároveň by to ovšem za normálních okolností odvysílala každá normální televizní stanice - narušení konference a reakce jejích organizátorů byla bezpochyby newsworthy. Šiklová nahrát Železnému svým vulgárním výrokem nemusela, nikdo ji k tomu nenutil.
Myšlenka rozdělení licencí komerčních televizních stanic v zájmu plurality na několik regionů, které by společně vytvářely celostátní kanál, je zajímavá a legitimní. První ji přinesl na českou mediální scénu právě Jan Čulík - takto totiž funguje ve Velké Británii okruh komerční televize ITV, který je složen z 16 regionálních stanic. Otázka je, zda není Česká republika na takovéto pluralistické rozčlenění komerčního kanálu příliš malá a chudá. Na to, aby se dalo kompetentně hovořit o nosnosti takového projektu, by bylo třeba autoritativní ekonomické studie, která by ukázala, na kolik segmentů by se komerční vysílání mělo rozčlenit.
O tom, kdo byl nominován do Rady ČT, a jakých kvalit jsou tito lidé, lze diskutovat, v Britských listech jsme už tuto diskusi zahájili. Náš argument ovšem je, že by neměly mít právo navrhovat kandidáty inspekčního orgánu pro ČT ty organizace, jejichž členové jsou na finančních tocích z ČT závislé. Ať už to zákon dovoluje či nikoliv, diskreditace na morální úrovni zůstává značná.
Nemohu akceptovat obvinění Martina Vadase, že jsem stejně tak aktivistický jako Jana Šmídová. Nejsem mluvčím žádného politického seskupení a nepodporuji v České republice žádnou politickou kauzu ani žádný partikulární podnikatelský či jiný zájem.
Britské listy nazývají "veřejnoprávním periodikem" hlavně jiní. Stávají se Britské listy komerčním médiem, protože jim několik stovek malých sponzorů poskytlo drobný finanční dar? Nemůže hrát komerční médium (pokud získáme příjem z reklamy) veřejnoprávní roli? Když v Británii tomu tak je? (Channel Four)? Mezi několika stovkami sponzorů Britských listů jsou tři politikové. Jejich jména jsme zveřejnili a nemáme z jejich podpory velkou radost, neboť víme, že tato podpora může být v České republice zkreslena a politicky zneužita proti Britským listům ("ty podporuje ČSSD a ODS"). I poslanci však mají, domníváme se, právo, projevit svůj občanský postoj, pokud jsou jejich činy zveřejněny a veřejnost tedy má možnost sama zhodnotit, zda jde skutečně o projev občanského postoje anebo o politickou manipulaci.
Proč bych vám měl věřit, Jane Čulíku?
Ve slušné společnosti se takto nevystupuje
Dobrý den, chtěl jsem Vás pouze požádat, zda byste mi nemohl vysvětlit jednu věc.
Četl jsem Vaši zprávu: Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!" a musím se přiznat, že nerozumím pár drobnostem.
V jednu chvíli tam vystupujete v ichformě a za chvíli zase o sobě píšete v třetí osobě. To znamená, že to co je v ichformě mám brát jako citově zabarvenou pasáž, které z toho důvodu nemusím příliš věřit a pasáž ve třetí osobě zaručuje objektivitu? Jestli to tak je, tak děkuji za vysvětlení Vaší představy o objektivitě.
Jen mě zaujalo, jak vtipně útočíte na paní Šmídovou, že určitě po té tiskovce sedne v redakci RSE a připraví o tom reportáž. Myslím, že tady se přesně hodí: podle sebe, soudím tebe.
Je pravda, že mezi Vaším listem a rozhlasem je rozdíl v tom, že on je veřejnoprávní, ale zaujatost je ve Vašem případě velice poučná. Škoda jen, že používáte citace pouze ve chvíli, kdy se Vám to hodí.
Váš útočný jazyk (žvanící génius, propaganda...) čtenáře varuje, že jste na celé kauze nějak osobně zainteresován, to nutí k obavám, že nemusíte hovořit pravdu.
Napsal jste: "Slova se ujalo postupně několik lidí za předsednickým stolem, jejich projev neměl žádný obsah a nezaujal žádnou myšlenkou. Když Ladislav Smoljak bezbřeze žvanil už mnoho minut, ozval jsem se z publika (seděl jsem dost blízko vpředu) dosti hlasitou poznámkou: "Stručně!""
Na tiskové konferenci jsem nebyl přítomen, proč bych Vám tedy měl věřit, že to povídání bylo nudné?
Nepoužil jste jedinou citaci nebo přiblížení toho, o čem se hovořilo. Je tam pouze Vaše tvrzení.
Od malička mě rodiče učili: Nevěř cizím lidem. Když jsem byl starší, tak to poopravili: Nevěř cizím lidem, ale když ti předloží důkazy, tak můžeš. Nevím, co dělat.
Vaše rozhořčení, že přítomné Váš výkřik "stručně" urazil, také není přesvědčivé.
Ve slušné společnosti se prostě takto na lidi neútočí a nepřerušuje. Další citace: "Kdesi zezadu se ozvalo, zřejmě od přítomných odborářů ČT něco jako "My pana Smoljaka známe, kdo jste vy, kdo si dovoluje přerušovat?""
Ten výraz "něco jako" je děsivý. Zřejmě si nejste jistý, co zaznělo. Třeba jste seděl k lidem zády a oni Vás (jistě k Vašemu překvapení) nepoznali, a tak možná vykřikli: "Pana Smoljaka vidíme, ale kdo to tam vykřikuje?" Nebyl jsem tam, a tak nevím, ale možná, že "něco jako" tato slova zaznělo.
Není to tak daleko od Vaší citace, ale naprosto mění celkové vyznění. Také píšete: "římal něco cosi v tom smyslu". Tak tedy znovu - co hřímal? Myslím, že by se dalo takto pokračovat, ale oběma to pouze bere čas. Přeji Vám hodně úspěchů a hezké počasí.
S pozdravem Erik Tabery
Eric Tabery pracuje pro týdeník Respekt, který vlastní Karel Schwarzenberg, přítel a bývalý kancléř Václava Havla.
Poznámka JČ: Překlep "římal" měl znít "říkal".
Nestoudnost Jana Čulíka
Pozor! Šíleně narcistní Čulík v akci!
Jen s velkými obtížemi se čte článek Jana Čulíka z Britských listů (29.3.), který patrně natolik věří ve svou vlastní neomylnost, že v záchvatu této nectnosti dokáže manipulovat cokoliv, na co naroubuje své zaručeně správná dogmata. Nestoudnost ho neopustí ani ve chvíli, kdy se snaží psát dokonce sám o sobě jako o aktéru nějakého konání - v tomto případě tiskové konference.
Věřím, že budu mít v rámci plurality názorů alespoň možnost představit jiný úhel pohledu na věc, než nabízí ve své zaslepenosti pan Čulík. Ano, nejen že jsem se tiskové konference zúčastnil, ale také jsem ji do ČTK ohlašoval. V jejím průběhu jsem se snažil novinářům (jako novinář, který pracoval v několika českých denících, nyní v odborném periodiku - na konferenci jsem byl ve svém volném čase na oběd) nabídnout co nejlepší prostředí a podklady pro jejich práci (dokumenty, kontakty na další osoby).
Zapomenutá témata
Tisková konference, k nimž nám prostory zadarmo poskytlo Rock-café, totiž byla, jak si pan Čulík i přes agenturní oznámení ČTK nepovšiml, věnována dvěma tématům:
Prodlužování licence TV Nova (přítomná sdružení a organizace s tím nesouhlasí);
Kandidátům do Rady ČT (prezentace);
Obě témata jsou natolik závažná, že přilákala pozornost hned tří televizních kanálů, a většiny tištěných médií. Zúčastnili se i panové Jan Čulík a Tomáš Pecina z Britských listů, kteří kladli kontroverzní otázky. O to ale nejde. Pan Čulík má právo zastávat i vyhrocená stanoviska, to mi osobně nevadí. Co mi vadilo bylo velmi nepřiměřeně agresivní chování, bez něhož mohla být celá konference mnohem věcnější. Nebyla. Jenom díky ohleduplnosti pořadatelů (když dovolíte, pane Čulíku), nebyl vydavatel Britských listů z tiskové konference vyveden, což se nabízí ve chvíli, kdy jeden z účastníků nejen ignoruje elementární pravidla slušnosti, ale i vkusu.
V případě, že pan Čulík nebyl spokojen s rozvleklostí prezentace spokojen, mohl se obrátit na pořadatele jiným způsobem, než hlasitým vykřikováním do sálu. Mohl požádat o delší prostor k prezentaci, a nemusel ho uzurpovat ostatních zhruba 20 novinářům. To všechno mohl, kdyby chtěl. Nechtěl. Stal se sice hlavní hvězdou zpravodajství TV Nova, která této příležitosti bohatě využila, do věci ovšem kromě své narcistní exhibice nevnesl žádný další originální prvek. Bohužel.
Střet zájmů?
Občanská sdružení a profesní organizace, která se na tiskové konferenci sešla (ČT-Věc veřejná, Nezávislé odbory ČT, FITES, Sdružení "Děkujeme, odejděte!", Impuls'99, Asociace Film a sociologie a další), aby informovala veřejnost o svýchpostojích, byla panem Čulíkem stereotypně napadána ze střetu zájmů (mimochodem FITES navrhl do Rady ČT Jana Čulíka!). Argument o "střetu zájmů" používá pan Čulík hodně dlouho a velmi tendenčně (u členů ODS jako byli Antonín Zelenka nebo Jana Dědečková mu to příliš nevadilo, u Jany Šmídové mu vadí už jenom členství v občanském sdružení).
Tento "střet zájmů" je pro extrémního politického puristu Čulíka pouze bičem na ty, kteří mají vůbec odvahu prezentovat své občanské postoje, které si pan Čulík plete tak rád s podporou čtyřkoalice. V této logice jsou Čulíkovy výstupy přímou podporou autoritářských hvězd ODS: Langer & Dostálová (která si ostatně Britské listy také platí). Vyvodit z působení v občanském sdružení střet s profesním zájmem, je zkrátka absurdní. Vždyť právě nově schválený zákon předpokládá nominace občanských sdružení a profesních organizací. A pokud panu Čulíkovi vadí zaručení občanských práv a svobod, která jsou zakotvena v Ústavě, měl by možná usilovat o jiný typ režimu, který by něco takového zakazoval.
Právě občanská sdružení jsou elementární složkou demokratické společnosti - ač by si stoupenci občanského privatismu přáli je vytěsnit do soukromé sféry. Při dogmatické Čulíkově logice bych se také mohl ptát: "Prezentoval pan Čulík na tiskové konferenci názor University of Glasgow, na níž přednáší? Věděl o tom jeho zaměstnavatel? Vydává své Britské listy v pracovní době, nebo až po ní? Pracuje University of Glasgow pro ODS?" Na základě Čulíkova chování by totiž mohl člověk nabýt přesvědčení, že ve Skotsku, a zvláště v Glasgow, žijí jenom samí šílenci. Mimochodem: prošel pan Čulík při přistání přes dezinfekční rohožku?
Ve dvou bodech ale s panem Čulíkem, přeci jenom, souhlasím. Také nemám rád, když jsou tiskové konference moc rozvleklé. Souhlasím také s tím, že vulgarismus nepatří právě k vybraným normám lidského chování. K elementárním normám ovšem patří respekt k faktům, ačkoliv to někdy bolí příliš nadmuté, v tomto případě - Čulíkovo, ego.
Josef Brož se účastnil hnutí Děkujeme, odejděte. Zdůrazňuje, že v tomto článku vyjadřuje vlastní osobní názor, nikoliv názor nějaké organizace.
Pane Komersi, paní Müllerová, děkujeme odejděte!
V klidu na barové židli v Rock Café jsem ve středu sledoval velké divadlo v podání iniciativy Pospolitost a pana Čulíka. Jeden z kolegů to trefně pojmenoval, jako vystoupení páté kolony 4K. Jiná myšlenková asociace
snad není ani možná. Výčet politických občanských iniciativ a profesních sdružení, které nyní vystupují pod hlavičkou Pospolitost je dostatečně výmluvný: Děkujeme, odejděte, Impuls 99, SOS, FITES, ČFTA.
Velmi skromně si dovolím upozornit profesionály z FITESu a ČFTA, že snad nemají zapotřebí se propojovat s politickými iniciativami. Poslání jejich organizací je přece jiné. Alespoň v civilizovaných zemích je tomu tak. Profesní sdružení nevznikají kvůli podpoře politických zájmů. Politika degraduje každého profesionála, nejen televizního.
Přiznám se, že do dnešního dne jsem nereagoval na diskusi v Mladé frontě Dnes o dalším setrvávání vzbouřenců a předních exponentů krize
v České televizi. Vycházel jsem z toho, že současná katarze televizních poměrů povede postupně k profesionalizaci všech zainteresovaných nebo k jejich svobodnému odchodu.
Po selance v Rock Café jsem přesvědčen, že odchod vedoucího redaktora ČT Adama Komerse a hlavní dramaturgyně ČT Aleny Müllerové je naprostou nutností. Nechám stranou pokračující angažovanost odborářských leadrů Duba a Dekoje, ti ji mají tak trochu v popisu práce. Je však naprosto nepřijatelné, aby jedna z hlavních tvůrkyň programu veřejnoprávní televize byla současně politickou aktivistkou. Stejně tak je nepřijatelné, aby Adam Komers podepisoval současně politické petice a zároveň usedal do moderátorského křesla nebo řídil krajské redakce ČT.
Jejich nestrannost a důvěryhodnost je zřejmě nenávratně ztracena.
Jejich podpisy pod výzvou poslancům proti prodlužování licencí je politickým nátlakem páté kolony a nevídaným způsobem konkurenčního boje. Televizní profesionálové bojují s konkurencí nápady a tvůrčí invencí. Političtí aktivisté bojují politickými prostředky. Kombinace obou způsobů boje je pro nezávislou veřejnoprávní televizi nepřijatelná.
Jací jsou kandidáti do Rady České televize
Dobrý den,
stáhl jsem z psp.cz ten seznam kandidátů do Rady ČT, upravil tak, aby jeden uchazeč byl uveden
tolikrát, kolik jej doporučuje subjektů
a ovsem naopak (1 osoba : 1 subjekt)("Seznam kandidátů do Rady ČT podle počtu nominací")
a setřídil
1. jmény uchazečů a spolkem ("Seznam kandidátů do Rady ČT podle jmen uchazečů")
2. spolkem a jmény uchazečů
("Seznam kandidátů do Rady ČT podle navrhujících spolků").
Ty půvabné souvislosti si extrahujete lépe,
než bych to dokázal já.
Znam tam pár lidí osobně, je to bída s nouzí.
Pan Haičman se nemýlí - nejsou lidi.
Pan Pafko by taky šel šéfovat...
o panu Halíkovi nemluvě
- viz tu jeho "delikátni" nominaci.
Miloš Zeman vůbec nenadsazuje
a divte se pak aroganci politiků...
Poznámka ŠK: Paradoxní je, že své kandidáty navrhly reklamní agentury, což považuji za drzost neznající mezí. Nominovanými se stali i poradci politiků či sami politici, lidé ekonomicky vázaní na média a novináři jiných médií... Krásná sešlost. Veřejnoprávní.
Karpaty off road
RRTV není slepá
Když Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání odložila podnět k pořadu Karpaty Off-Road, který natočilo a odvysílalo brněnské studio České televize a který se stal záminkou k denunciaci ředitele Zdeňka Drahoše, jako neopodstatněný, vycházela z analýzy svého programového oddělení. Aby toto stanovisko bylo zcela nestranné, pracovali na vyhodnocení zmíněného pořadu tři pracovníci tohoto oddělení nezávisle na sobě. Dospěli ke shodnému závěru: neshledali porušení zákona. Rada se posléze pouze ztotožnila s názorem svého odborného útvaru.
Za zmínku také stojí, že zcela nezávisle na Radě ke stejnému závěru dospěly také tři analýzy, které na objednávku České televize vypracovaly Rada pro reklamu, Asociace reklamních agentur a Asociace public relations agentur.
Neberu Tomáši Pecinovi právo na odlišný názor. Problém však zřejmě bude v nastavení hodnotících kritérií. Pokud bychom je vykládali zcela rigorózně, asi by nebylo možné v televizi odvysílat jakýkoli sportovní přenos a stejně by nebylo možné natočit jakýkoli motoristický dokument.
Petr Štěpánek je místopředseda Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání.
Poznámka TP: Právě proto chceme Karpaty Off-Road vystavit v Britských listech a nechat na posouzení čtenářů, minimálně těch s dostatečně rychlým připojením, jestli jde o cestopis nebo o nepříliš dobře maskovaný propagační film výrobce terénních automobilů.
Poznámka ŠK: Manipulační moc slova nezávislost je velká. Všimněte si, jak je umně používá pan Štěpánek... Pokud ale považuje za "nezávislé" a tudíž nestranné posudky lobbistických sdružení a profesních organizací reklamních a PR agentur, ukazuje jen "své" (slov. "svojské") chápání nezávislosti. Vůbec není nepodobné komersovskému chápání "nezávislosti" "osobností", které předvedli např. účastnící tiskové konference "Držte hubu, Čulíku"...
Vzpomínám si na osud pana Baumruka, opouštějícího s ostudou redakci sportovního zpravodajství ČT v době, co byly mj. na Britských listech zveřejněny některé jeho "mediálně-komerční" aktivity.
Hodnotící kritéria Tomáše Peciny nejsou ještě nejpřísnější. Podle mých (privátních) analýz je 80% obsahu českých médií určováno ekonomickými zájmy či vyvoláno, vytvořeno nebo koordinováno reklamními a PR agenturami. Některá média dávají svým největším inzerentům (od 1MKč) prémii - PR článek, označený jako redakční materiál. Tuto špinaou práci vykonávjí v redakci stále titíž redaktoři, takže rozšifrování podobných tajenek není až tak složité... Zájmy velkých společností jsou hájeny nejen pomocí "výhod" (například dlouhodobou zápůjčkou drahých zařízení, automobily nevyjímaje) či "exkluzivních informačních preferencí", ale i "odměnami" a "pobídkami". Hmotnými i společenskými. Firmy platí "poznávací" zájezdy na veletrhy či do zahraničních centrál, cestovní kanceláře platí i "mediální" dovolené... Nejmocnější uskupení provádějí do médií i své "výsadky", kdy se zaměstnancem (mnohdy i vedoucím vydání) redakce stane "vyslanec" PR agentury. Ten pak pobírá dva platy. Jeden od své redakce (malý a zdaněný), druhý od PR agentury (větší a nezdaněný)...
V politickém PR to platí stejně. Odměnou při prozrazení (a následné výpovědi) bývá pak přechod do privátní sféry jako mediální poradce či mluvčí.
Zájemcem o pronájem parku je obecně prospěšná společnost 
Americká advokátní komora, by stěží mohla mít zájem školit právníky a soudce z východoevropských zemí - ledaže nejde tak docela o ABA a nemá se tak úplně jednat o školení. Vzpomeňme na mikrocensus, jehož data dostala k použití téměř bezplatně University of California v Los Angeles, nebo na pronájem budovy pro Radio Svobodná Evropa za jednu korunu ročně.