Perlou jsou paragrafy 6.1 a 6.2 Článku 6. První vymezuje povinnost nájemce provést neprodleně opravy. Druhý paragraf pak upřesňuje, že když to neudělá, tak se nic nestane: " V případě, že Nájemce v přiměřené lhůtě po vzniku škody nebo potřeby oprav v Nemovitosti neprovede opravu, Pronajímatel a Nájemce bude jednat a vzájemně se shodnou na řešení ohledně potřebných oprav." Jsme to vskutku holubiččí povahy.
Za pozornost stojí i požadavek, aby najimatel "přísně dodržoval zákony". Není to snad tak, že se zákon buď dodržuje nebo porušuje a přívlastky nejsou nutné? Ale proč by se zrovna tento výrok měl lišit od ostatních rozčvanhaných blábolů, které k ničemu nezavazují.
Věnujme se na okamžik záležitostem finančním. Jak jsem se pokusil naznačit, 5 milionů dolarů je pakatel. Rozpočteno na 25 let to je 200 000 ročně, které ovšem město neuvidí, protože budou vázány v cihlách a omítkách - tedy pokud vůbec. Protože smlouva neobsahuje žádné penále při jejím porušení (s výjimkou neplacení nájmu) může nájemce nechat oblast zpustnoput do stejné podoby v jaké ji převzal. 200 000 je zhruba třetina toho, co platí senátorka Clintonová za pár ajnclíků.
člověk by čekal, že budeme světoví a budeme požadovat světové ceny. My však nejsme jako oni. Aby nájemce tolik nebolel roční nájem 100 Kč, dostane se mu gratis plot kolem parku a 15 (slovy patnáct) klíčů nebo magnetických karet od vstupních otvorů. Daňový poplatník rovněž ponese podstatnou část nákladů na stavební dozor. Jak dojemná péče o kapsu bohatých amerických právníků.
Pozoruhodné je i ustanovení (Článek 15, Paragraf 15.2) podle kterého může nájemce nemovitost nebo její část dál "podnajmout". Radní jsou i zde grandi a dávají v tom nájemci volnou ruku. To je z jeho hlediska skvělé, protože podnájem restaurace nebo ubytovacího objektu nejspíš uhradí těch ročních 200 000 dolarů, takže to nakonec bude pro bohaté právníky zadarmo.
V úvodu jsem se zmínil o několika otázkách, které je nutné v souvislosti s Grébovkou odpovědět. Přidám ještě dvě. Jaké obzory asi mají lidé, kteří mají tu drzost předstírat, že tato lumpárna je v zájmu občanů? Druhá otázka je obecnější: Je-li toto dobrá smlouva, jak asi vypadá špatná?
Zmínil jsem se na začátku o defenestraci. Pokud se nepodaří opatřit dostatečný počet sudlic je možné zkusit jiný historický model: poslat 300 největších volů do Němec a poprosit tamtéž o protektorát. Vydržovat za dané situace vlastní neschopnou vrchost se jeví jako neúnosný luxus.
PS Slovník tohoto článku je poněkud pestřejší než bývá mým zvykem. V dané situaci ovšem nevidím žádný důvod k ohledům k idiocii a jejím nositelům.
"Odkud se bere taková vstřícnost k americkému investorovi?" (zkuste si na
misto "americkemu" dosadit "romskemu"...)
"Nyní však už není normalizace ani začátek 90. let a politici v České
republice by si měli uvědomit, že do svých funkcí nebyli zvoleni proto, aby
do roztrhání těla hájili sovětské/americké národní zájmy..."
"A že USA jsou spojencem, ale to nutně neznamená, že je třeba vyjít jim
vstříc ve všem, bez ohledu na zájmy vlastní země."
Argumentace jak z Rudeho Prava Blahe Pameti, coz? Myslim, ze bych fixem
dokazal bez potizi oddelit, co napsal pan Pecina (uvod a informativni
polozky) od toho, co napsal pan Kotrba (vyseuvedene perly ceske
investigativni zurnalistiky).
K panu Pecinovi: O faktu, ze pronajem Grebovky je pravdepodobne penezovodem
z obecni kasy neznamo kam, neni treba dlouze diskutovat. Obcane na to byli
pripravovani uz leta clanky ve stylu "neni to lukrativni a budeme muset
najit nestandardni reseni". Pokud se pokusite rozkryt fakta, tak vam
tleskam. Bourit emoce plky o tom, ze radni neco "cini z ideologickych
duvodu" mi pripada nedustojne pro cloveka vasi inteligence. Ukazte mi
jedineho radniho, ktery dnes cokoliv rozhodl z ideologickych duvodu.
Mozna
vas prekvapi, ale inkriminovane vyroky vam osobne nepripisuji. Prijmete
moji pratelskou radu:
!!! Dejte si pozor, pod co se
podepisujete !!!
K sede eminenci tam vzadu, ctihodnemu panu Stepanu Kotrbovi: Nebylo uz te
spionomanie dost?
A ke vsem trem dohromady: cela iniciativa "CEELI" neni nova, co takhle
misto reportazi ve stylu TV Nova zjistit, cim se doposud muze vykazat?
Jaky
ma rozpocet, kolik lidi u nas proskolila, kde a jak jsou spokojeni? Ma to
cele samozrejme jeden hacek: BL slouzi v posledni dobe jako PR agentura pro
jiste zajmove skupiny. Takze mam dojem, ze se informace jeste nejakou dobu
neobjevi, aby byl prostor pro dohady o "narodnich zajmech". Nebo, ze bych
se mylil?
A jeste neco: az s panu z CEELI budete mluvit, polozte jim jednu otazku i
za mne: To ti skolitele zpoza oceanu budou mluvit cesky? Nebo snad
ocekavaji, ze se s ceskym soudcem domluvi anglicky? A nebo budou prakticka
skoleni provadet pres tlumocnika? A nebo je to vpodstate jedno, hlavne ze
se vykaze skoleni?
P.S. Pokud vas zajima muj skromny soukromy nazor - zazil jsem na akademicke
pude obdobnych skolitelu dost a dost. O prednasejici nikdy nebyla nouze, i
kdyz to vzdy bylo jen za cestu, bydleni a diety - tedy takzvane bez naroku
na honorar. Praha je krasne mesto, je tu lacino a na zapadni polokouli je o
mista tlacenice, takze si leckdo rad odskoci do Prahy treba i na ten
semestr. A v zivotopise se krasne vyjima zkusenost lektora v zahranicnim
skolicim stredisku.
Dokud jsem se na takove prednasky dival ze sveho pohledu, nemohl jsem si
nikdy stezovat - bylo to zadarmo, sice prednasejici nebyli zpravidla prilis
pripraveni, ale rozhodne to nebyl ztraceny cas. Jina vec je pomer celkove
naklady/celkovy prinos. Akce typu Mikrocensus jednoznacne prinaseji obema
stranam vic.
Dnes se zase schyluje k dalsimu boji, kanadske
drevo pry
nici americke pily, takze jejich zamestnanci i majitele zivori.
Kdyz
zivori
kanadsti
zemedelci, protoze americti produkuji potraviny levneji (castecne diky
lepsim
klimatickym podminkam), davaji nam Americani rady, jak byt "efektivni".
Lidé, kteří ovlivňují dnešní svět:
Ekonom Amartya Sen
Jako dítě ho silně ovlivnilo setkání s obětmi hladomoru. Amartya Sen je univerzitní profesor na Cambridgské univerzitě. Bojuje celý život proti chudobě prostřednictvím analýzy - nikoliv aktivismem. Ve své rodné Indii je tento ekonom, nositel Nobelovy ceny znám jako Matka Tereza hospodářských věd. V sobotu 31. března přinesl deník Guardian jeho portrét, z pera reportéra Jonathana Steela. Shrnujeme.
Amartya Sen chodil do školy v Bengálsku v Indii, která podporovala zvědavost a otevřenou mysl, nikoliv nutně dobré výsledky při zkouškách, a nikdy nezapomněl, jak jeden jeho učitel charakterizoval jeho spolužačku: "Umí opravdu dost pořádně myslet, i když má velmi dobré známky." V Senově vlastním případě je zapotřebí ten epigram přeformulovat: I když je Amartya Sen vysoko ve světové lize důležitých myslitelů - je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii a zřejmě by tu cenu získal i za filozofii, kdyby Nobelův výbor ten obor uznával - podařilo se mu mnohé dokázat.
Sen je výjimečným případem intelektuála, který velmi silně ovlivnil praktickou politiku. Jeho práce o příčinách hladomorů změnila názor veřejnosti na tento problém tím, že ukázala, proč mohou tisíce lidí hladovět, i když výroba potravin v dané zemi nepoklesla, a jeho analýza chudoby je nesmírně vlivná. Sen argumentoval, že pouhé měření HDP nestačí k analýze životní úrovně, vytvořil Index lidského rozvoje OSN (UN Human Development Index), který se stal nejautoritativnějším mezinárodním zdrojem srovnávání životní úrovně různých zemí.
Od ledna 1998 je Ind Amartya Sen šéfem (Master) Trinity College v Cambridgi. Sen se také velmi aktivně účastní debaty o globalizaci. Přednášel čelným představitelům Světové banky a ukázal, že podporuje i reformu zdola tím, že se stal čestným prezidentem charitativní organizace Oxfam.
Amartya sen se také účastnil debaty o lidských právech a o "asijských hodnotách", když ostře kritizoval bývalého singapurského premiéra Lee Kuan Yewa, který tvrdil, že liberalismus je západním exportem, který není pro Asii vhodný. Sen ale nezastával konvenční názor, že je individuální svoboda západním vynálezem, který je nutno aplikovat po celém světě. Argumentoval spíše, že "podpora demokracie a politické svobody v moderním smyslu neexistovala v předosvícenské tradici nikde, ani na Západě ani na Východě". Avšak jednotlivé složky této pokrokové myšlenky - od náboženské snášenlivosti přes rovnostářství až ke klimatu, které podporuje debatu - existovaly v mnoha různých kulturách v různých historických dobách.
Nejvlivnějšími rysy jeho práce, které spojují jeho ekonomii a filozofii, jsou etika a smysl pro všeobecnou lidskost. "Velmi silně mu jde o spravedlnost," vysvětluje Sudhir Anand, profesor ekonomie v Oxfordu. "Jeho velmi významným příspěvkem není jen to, že změřil chudobu, ale že ji pochopil. Interpretuje chudobu jako neschopnost člověka řádně fungovat, takže omezování chudoby je vztaženo k pozitivní svobodě. Pro lidi je důležité, aby mohli jednat a existovat."
Senovým kolegům ekonomům se líbí, že se mu podařilo poskytnout ekonomii přátelštější image, avšak Sen nedostal Nobelovu cenu za své přístupnější dílo v oblasti rozvojové ekonomie, ale za "teorii sociální volby", za filozofický základ, vybudovaný na matematice, na němž je vystavěno veškeré jeho dílo.
I když má Sen výrazné politické názory, většinou se na veřejnosti politicky nevyjadřuje. Je v podstatě univerzitním pracovníkem, který si přeje, aby se jeho myšlenky rozšířily kaskádovitým způsobem skrze instituce, v důsledku jejich intelektuální síly, a pak aby se dostaly do všeobecného povědomí jako nová moudrost. Nechce mluvit o politice na veřejnosti a dává přednost tomu podvracet specializovaným, technickým způsobem.
V univerzitních kruzích je Senova pověst téměř bez konkurence. Působil jako profesor na desítce nejprestižnějších světových univerzit a má asi největší počet čestných doktorátů (podle životopisu 53).
"Má mozek jako světlomet a pracuje mozartovskou rychlostí. Produkuje neuvěřitelné množství práce," konstatuje Sudhir Anand. "Je pozoruhodné, že dosáhl věhlasu v tolika oborech zároveň. Vysoce ho respektují teoretičtí ekonomové, empiričtí ekonomové i tvůrci hospodářské politiky - nemluvě o filozofech a politických teoreticích."
Sen strávil skoro celý svůj dospělý život na různých univerzitách a dokonce se na jedné narodil. Jeho otec vyučoval chemii na Univerzitě v Dhace (nyní v Bangladéši), ale Amartya se narodil v roce 1933 v Santiniketanu, severně od Kalkaty, v areálu malé, pokrokové koleje pro studenty obojího pohlaví, kterou založil nositel Nobelovy ceny, spisovatel, filozof a básník Rabindranath Tagore. Když mu bylo deset let, zažil hladomor nejchudších lidí v Indii. "Babička mi dala malou cigaretovou plechovku a řekla, že ji mohu naplnit rýží a dávat to hladovějícím, ale jen jednu plechovku každé rodině," vysvětluje. Jen nejchudší lidi hladověli a tato vzpomínka u Sena zůstala po zbytek života. O několik desítek let později studoval hladomor v Sahelu, v Etiopii a v Číně.
Úvodní věty jeho studie jsou typické pro jeho lapidární styl: "Hladomor je charakteristickým rysem toho, že někteří lidé nemají dost potravin. Není to charakteristický rys skutečnosti, že by obecně vládl nedostatek potravin." Sen zjistil, že celkový objem výroby potravin v roce 1943 nebyl v Bengálsku nižší než v roce 1941, kdy nevládl v Bengálsku hladomor. Hlavním problémem bylo to, že mzdy zemědělských dělníků neudržely v roce 1942 krok s rostoucími cenami potravin, což způsobila inflace v Kalkatě, která zaznamenala hospodářský rozkvět, protože indická vláda investovala rozsáhlé finanční prostředky do válečné výroby.
Jako teenager zaznamenal Sen další zničující politickou zkušenost. Představa Indie s bohatou kulturní rozrůzněností se rozpadla na množství sektářských totožností, když se lidé začali definovat jako hindové, muslimové a sikhové a začali vraždit ty, kteří k jejich skupině nepříslušeli. Sen si v této souvislosti uvědomil, jak může hospodářská nesvoboda učinit lidi obětí vážného znásilňování jejich práv.
Sen se dodnes charakterizuje jako levičák, ale přiznává, že standardní levicová studentská politika jeho mládí ho znepokojovala. Většina jeho přátel byli stalinisté. Senovi se líbilo jejich rovnostářství, ale bylo pro něho nepřijatelné, že odmítají politický pluralismus a že dokonce považovali politickou toleranci za "slabost vůle". "Podle měl bylo vážným nedostatkem stalinské levice její odmítání uznat, že zavedení demokracie v Indii bylo obrovským krokem kupředu. Levice nebrala dostatečně vážně katastrofální nedostatek demokracie v komunistických zemích."
Tento argument využil i ve svých studiích o hladomoru, když napsal, že nikdy nedošlo k hladomoru v zemi se svobodným tiskem a pravidelnými volbami. Srovnával Čínu a Indii. I když podle většiny měřítek, od průměrné délky života až po gramotnost byla Maova Čína před Nehrúovou Indií, Čína měla v letech 1958 - 1961 katastrofální hladomor, v němž zahynulo až třicet milionů lidí. Neexistoval svobodný tisk ani alternativní politické strany, které by před hladomorem včas varovaly. V demokratické Indii by se tohle nemohlo stát.
Avšak Sen zase demokracii tolik nechválí. V roce 1984 poukázal ve své knize Resources, Values and Democracy (Zdroje, hodnoty a demokracie), že v Indii sice není hladomor, ale třetina obyvatelstva jde každý večer spát s prázdným žaludkem. "Mlčenlivá přítomnost neakutního, endemického hladovění nevyvolává v novinách palcové titulky, nedochází k politické agitaci, v indickém parlamentě nevznikají nepokoje. Systém to dokáže klidně absorbovat jako něco normálního," napsal.
Když začal Sen studovat ve věku 19 let v Cambridži v Trinity College, kolej se pro něho stala "tak trochu oázou". V politické ekonomii se na univerzitě debatovalo mezi neoklasicisty a stoupenci Keynese. Trinity byla neobvyklým vzorem snášenlivosti. Marxista Maurice Dobb pořádal společné semináře s konzervativcem Dennisem Robertsonem. Sen zjistil, že se mu tento styl osobně velmi líbí. Vždycky odmítal zjednodušující nálepky a jeho dílo obsahuje množství odkazů na dřívější ekonomy, které respektuje pro jejich názory, bez ohledu na ideologické tábory, které se kolem nich utvořily. Přijímá příklady od Adama Smithe i od Marxe, aniž by byl smithovec či marxista.
V roce 1970 se ve významné knize Collective Choice and Social Welfare (Kolektivní volba a sociální zabezpečení) Sen pokusil zachránit ekonomii sociálního státu před pesimismem zastánců volného trhu, kteří argumentovali, že vládní zásahy nemají cenu, a etatisty, kteří tvrdili, že vláda musí jménem lidí činit autoritářská rozhodnutí. Sen argumentoval, že dokonalost v rozhodování o sociálních otázkách není nutná. Dostačují částečná srovnání mezi lidmi a většinová rozhodnutí mají váhu, pokud nejsou ignorovány zájmy občanů, kteří se neumějí dostatečně energicky prosadit.
Senovy empirické práce jsou někdy kritizovány, že v podrobnostech nejdou dostatečně daleko. Alex de Waal, autor knihy Famine Crimes (Zločiny hladomoru), která studuje, jak demokracie brání hladomoru, argumentuje, že sama demokracie hladomoru zabránit nestačí. Zdůrazňuje, že hlavní příčinou hladomore jsou epidemie nemocí. Avšak charakterizuje Senovo dílo jako "naprosto základní materiál".
Sen napsal článek pro British Medial Journal, který byl přetištěn týdeníkem New York Review of Books. Článek měl titulek "Chybí víc než sto milionů žen" a někteří demografové ho roztrhali na cucky. Sen v něm zkoumal znepokojující skutečnost, že přestože se ženy dožívají ve většině kultur delšího věku než muži, to neplatí v Indii. V důsledku obrovské nerovnosti mezi pohlavími v Indii dostávají dívky méně potravin než chlapci a méně častěji než chlapci smějí chodit k lékaři. Sen připouští, že kritika jeho čísel byla oprávněná, ale dodává, že jeho hlavní argument o nerovnosti pohlaví v Indii nelze zpochybnit.
Sen je však kritizován, že nevystupuje příliš jasně proti globalizaci a zastává mainstreamové stanovisko.
Sen zdůrazňuje, že se nikdy nestavěl proti tržním principům a není proti nim ani dnes. "Nic, co jsem kdy napsal, nezpochybňovalo roli trhu. Být proti trhu je jako být proti debatě. Je to forma výměny. Ale stejně jak v minulosti zastávám i nyní kritické stanovisko vůči výsadám, poskytovaným trhu. A kromě toho, stoupenci trhu většinou lidem zrovna příliš neumožňují, aby získali prostřednictvím vzdělání, úvěrů atd. přístup na trhy."
Senova linie ohledně globalizace je však skutečně dost měkká. "Oponenti možná považují globalizaci za novou pošetilost, ale není ani příliš nová, ani to není pošetilost," argumentuje. Podporuje "témata", která vznesly protesty v Seattle, v Praze a v Davosu, ale nikoliv jejich "teze", které považuje za příliš zjednodušené. Argumentuje, že problémem není volný obchod, ale nerovnost globální moci. Silně vítá růst nevládních struktur, které spolu se sdělovacími prostředky začínají působit jako protiváha moci velkých korporací a tradiční politice Západu.
Avšak Sen také viní mnoho vlád v třetím světě, že nepodnikají ve vlastních zemích reformy.
Některé publikace Amartya Sena:
Choice of Techniques, 1960
Collective Choice and Social Welfare, 1970
On Economic Inequality, 1973
Poverty and Famines: an Essay on Entitlement and Deprivation, 1981
Hunger and Public Action, (spoluredigovala Jean Dreze), 1989
Ecenomic Development and Social Opportunity (spoluredigovala Jean Dreze), 1995
Development as Freedom, 1999
Úřad na ochranu osobních údajů
Vážné výhrady k zákonu o sčítání lidu,
domů a bytů
(Vyšlo v Bulletinu ÚOOÚ č. 2/2001.)
Hlavním tématem ochrany osobních údajů v prvních měsících letošního roku bylo bezesporu sčítání lidu, domů a bytů. Toto zpracování údajů, mimořádné svým objemem zahrnujícím veškerou populaci státu, rozsahem zjišťovaných údajů i počtem osob, které se na něm podílely, vyvolalo také mimořádný ohlas veřejnosti i sdělovacích prostředků.
Terčem kritiky se stal už sám zákon o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001, schválený v roce 1999, rok před vznikem Úřadu pro ochranu osobních údajů, který tak při tvorbě zákona nemohl uplatnit své připomínky. Stejně jako mnoho občanů měl i Úřad řadu výhrad ke způsobu zpracování osobních údajů při sčítání i k rozsahu požadovaných údajů. Jako potenciálně slabá místa celého procesu byla shledána rizika přechovávání vyplněného formuláře v neanonymizované podobě u sčítacího komisaře a zejména fakt, že část zpracování všech formulářů provádějí pro Český statistický úřad (ČSÚ) soukromé firmy. Možnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů při snaze prosadit alespoň některé změny postupů při sčítání však ovlivňovala skutečnost, že jde o zpracování stanovené zvláštním zákonem (č.158/1999 Sb.).
Jednání mezi ÚOOÚ a ČSÚ byla zahájena v listopadu loňského roku, kdy ČSÚ požádal ÚOOÚ o vypracování bezpečnostního auditu pro tuto akci. Takováto činnost ÚOOÚ jakožto kontrolnímu orgánu nepřísluší.
V duchu zákona o ochraně osobních údajů (§ 29 odst. 1 písmeno h) však byly zahájeny konzultace, při nichž pracovníci ÚOOÚ dali ČSÚ některá doporučení, např. pro kvalitnější zabezpečení vyplněných sčítacích listů. Tato doporučení byla ze strany ČSÚ akceptována.
Na úrovni náměstků a v závěrečné fázi i předsedů obou úřadů pak byla na přelomu ledna a února vedena další jednání. Jejich tématem byly jednak rozdílnost ve dvou bodech mezi zákonem č.158/1999 Sb., a vzory sčítacích tiskopisů stanovenými prováděcí vyhláškou č. 354/2000 Sb., a jednak možnost provedení sčítání anonymně, tak aby občané nemuseli uvádět své jméno a příjmení eventuelně rodné číslo.
ÚOOÚ byl seznámen s názorem ČSÚ týkajícím se podoby sčítacích listů a uznal nezbytnost uvedení jména a příjmení při zákonem schváleném modelu sčítání. Jako nadbytečný údaj však shledal rodné číslo, u něhož i sami zástupci ČSÚ v průběhu jednání uznali, že jim proces sčítání usnadňuje a urychluje, není však nezbytně nutné. Jak již bylo konstatováno, ČSÚ nakonec trval na tom, že i rodné číslo musí být občany ve formulářích uvedeno.
V této fázi byla ukončena jednání, která lze ze strany ÚOOÚ označit jako konzultace a doporučení.
Při samotném procesu zpracování údajů ze sčítání, který byl zahájen 1. března, vystupuje ÚOOÚ již jako kontrolní orgán, vykonávající dozor podle § 29 zákona o ochraně osobních údajů a přijímající podněty a stížnosti občanů podle § 31 téhož zákona.
Vzhledem k přetrvávajícím pochybnostem o připravenosti Českého statistického úřadu zabezpečit řádné zpracování údajů požádal ÚOOÚ Český statistický úřad dopisem ze dne 8. března 2001 o pozastavení automatizovaného zpracování, které má být zajištěno již zmíněnými soukromými subjekty. Pochybnosti se týkají celkového technického zabezpečení zpracování údajů a realizace ustanovení zákona o vyloučení jména a příjmení z dalšího zpracování a rovněž vyloučení rodného čísla. Dále byl ČSÚ požádán, aby při zpracování nebylo nakládáno s údaji o počtu narozených dětí a o počtu zaměstnaných osob vzhledem k tomu, že zjišťování těchto údajů překračuje rámec příslušných ustanovení zákona. ÚOOÚ bude i nadále pozorně sledovat, zda v uvedených bodech nedochází k porušení zákona.
Praxe při sčítání, přes všechna ujištění kompetentních činitelů, potvrdila některá rizika úniku údajů, na která ÚOOÚ upozorňoval. Přesto lze najít na sčítání z hlediska ochrany osobních údajů i pozitivní prvek. Ohlas veřejnosti i sdělovacích prostředků na tuto mamutí akci potvrdil obrovský posun v přístupu k ochraně osobních údajů ve vědomí české veřejnosti. Ta si ve stále větší míře uvědomuje hodnotu těchto údajů. Při jejich poskytování se lidé stále častěji ptají, kdo a proč je od nich vlastně potřebuje. A to je nepochybně pozitivní zjištění.
O velkém zájmu sdělovacích prostředků pak svědčí to, že jen v období od 26. ledna do 2. března měli předseda ÚOOÚ, náměstek pro kontrolu, právo a legislativu a tiskový mluvčí Úřadu celkem 27 mediálních vystoupení na toto téma, z toho 7 rozhlasových a 8 televizních. Vedle zpravodajských relací to byly i publicistické pořady "Pressklub" na rozhlasové stanici Frekvence 1, "Občanské judo" na TV Nova a "Louže" na TV 3.
JEHO clanek mel podle mne zretelne dve casti; prvou, v niz se meditovalo nad naprosto neprukaznou, udajnou, manipulaci Vladimira Zelezneho s poradem "Volejte rediteli" - a v dusledku toho s divakem.
Tuto prvou cast jsem komentoval svym textem; nepolemizoval jsem s odsudky - prave pro naprosty nedostatek dukazu - prilozil jsem vsak jednu-dve mozne verze jeho jednani, ktere pro V.Z. podle mne nevypadaly tak dramaticky. Tot vse. Za zminku snad stoji, ze jsem nad poradem, jako takovym vyjadril jistou skepsi, protoze se nadale domnivam (dodavam nyni explicite), ze zasadni chybou tu je zapnuty prijimac na strane posluchace.
V druhe casti sveho clanku pravil Petr Sladecek doslova: " Vysledek? Ja se sice mohu citit jako clovek, ktery nezavahal u soudu platonskou Pravdu vyjevit, na druhe strane jsem prisel o nektere pratele, kteri mi rekli, ze jsem je vlastne strasne zklamal.Myslim si,ze jim rozumim. A mozna jsem jim i uskodil tim,ze jsem je vystavil moznosti pomsty ze strany nadrizeneho. Jak je to pak s tou nasi Pravdou?" Konec citace.
Teto casti jsem venoval jen par radek v postskriptu, (viz dale) protoze prezentovat se vyzrazenim svych zdroju v. vyse " ... jako clovek, ktery nezavahal u soudu platonskou Pravdu vyjevit" je pro mne, cloveka pomalu mysliciho, vskutku inspirativni. Pred takovymi dvaceti lety bych s tim byl vcetne hodnoticiho soudu nepochybne rychle hotov.
""J. Sever konci svuj clanek uvahou (pro P. Sladecka) "Pasaz o Vasem vnimani Pravdy je velmi inspirativni a jako ctitel (Fukuyama, tusim) nazoru, ze totiz proti Pravde dnes nestoji Lez, ale zpravidla jina Pravda, mam k Vasemu pohledu radu vyhrad."
Toto vnimani mi nepripada inspirativni vubec. Ruzne pojeti pravdy existuje v nazorech na to, co je dobro a zlo, krasa, stesti apod., ale resit filosoficky otazku, zda telefonistka nosi dotazy "jako", nebo ne, ci zda si V. Zelezny vymysli dotazy divaku ci ne, mi mirne receno pripada nevhodne. Myslim, ze pseudofilosoficke postmoderni meditovani vede k tomu, ze lide prestavaji rozlisovat mezi skutecnosti a virtualnimi svety a stanou se pak snadno ovladatelnymi.""
Konec citace zn. Juliana.
Z uvedeneho by melo byt nyni jiz velmi zrejme, ze moje pseudofilosoficka meditace smerovala do vskutku nezvykleho pojeti cinu "vyjevit platonskou Pravdu" - pane Sladeckova, nikoli do nepodstatne cinnosti asistentek. Omlouvam se.
Nadpis a zaverecna veta clanku zn. Juliana mne s ucty k autorce nuti par radek pridat. Predne tu nejde o moji toleranci lzi. Rozvedu to snad pozdeji, ale lez je lez, je to sveho druhu hypertrofovana vlastnost (vada?) ducha, stejne jako touha po moci, hrabivost atp.
Jedna cesta k (pripustme, nejak oduvodnene) moji obrane spoluobcana pred jejimi dusledky je potirani lzi. Nekdy mnoha prostredky, jejichz volba je take na diskurs.
Jina z moznych cest tehoz poslani je zvysovani imunity mych spoluobcanu. Povazte, jaky kus dobre prace odvedla CT1 na poli zpochybneni verohodnosti nejen vlastni. "Buhvi, jak to tam patlaj ..." slysel jsem na adresu VSECH producentu. Uzavru to - predstava, ze by jednou byl (nejen) predvolebni billboard vyhozenou investici, je pro mne fantasticka. Kym, ptam se, bude ten, ci onen mocichtivy manipulovat? A zivna puda tu je, jako malokde jinde - ceska skepse je dobry material. Jenze na ni roste psenka manipulatorum vseho druhu. Nejmenuji proto, ze neni misto.
K zaverecne vete, cit.: " Myslim, ze pseudofilosoficke postmoderni meditovani vede k tomu, ze lide prestavaji rozlisovat mezi skutecnosti a virtualnimi svety a stanou se pak snadno ovladatelnymi." poznamenavam jen, ze praxe "chléb a hry" tu funguje jiz o neco déle. Inovaci spatruji snad v omezeném prisunu chleba, nahrazeném ovsem sofistikovanejsími hrami. Uvidíme.
Titulek " Postmodernismus a tolerance lzi" nejspis nebude Julianin a jak znamo, babicka a pan sefredaktor se nikdy nemyli :-)
Podarilo-li se mi doplnit se (nikoli vymezit se, natoz vuci nekomu) zretelne(ji) pak tyto radky splnily svuj ucel.
Američané netráví většinu času stěžováním si - ale služby bývají dost dobré
Američani netráví VĚTŠINU času tím, že si stěžují,
... to by byl neefektivní způsob - už takhle máme času málo ....
Nicméně jsem si ten čas udělala pro reakci na trochu hořký článek :
"Nepřístojné chování britských a amerických bank - týká se to i ČR"
.... ve druhem odstavci, ve druhé větě včerejsiho (29. března 2001) článku
v BListech, bylo že:
... Němci a Američané tráví většinu času tím, že si stěžují ......
Ale na druhé straně - ano, Američané si stěžují: okamžitě, důrazně a nedají
pokoj, dokud nedosáhnou výsledku, když cena nedpovídá službě, výrobku atd...
předem stanovené.
Stále vládne zde v Americe, (a jak se zdá, na rozdíl už i od ostatní
západní Evropy) - staré dobré pořekadlo, "Náš zákazník, náš pán."
Je to vše způsobeno
- A: Konkurencí - "Dnes nejsem spokojen, nejenže si
stěžuju, ale příště půjdu nakoupit jinam a ještě o téhle špatné zkušenosti
řeknu pár známým."
- B: A také tím, že si lidi váží svých tvrdě vydělaných peněz -
nakonec, dolary i když poklesly, mají stále svou vysokou hodnotu.
Výměnný obchod je založený na sebevědomí, úctě a důvěře - nejenom ve výměně
papirových peněz, ale v poslední době se to projevuje s úvěrovými kartami -
- jednotlivec platí penězi, které úvěrová společnost ještě neviděla,
- platí za zboží, které ještě neobdržel
- a podnik, od kterého kupuje, mu posílá zboží v důvěře, ze zaplaceno
dostane.
(... Samozřejmě nic není zadarmo - úroky na úvěrových kartách jsou
součastí pohodlí, že nemusíš nosit papirové peníze. )
Důvěra a spokojenost je podmínkou opakovaného obchodu,
stěžování si na špatně provedenou službu je jedna ze důležitých zpětných
vazeb.
Slušnost či neslušnost při stěžování je potom volbou jednotlivce.
..... Většinou se víc vyřídí slušnou cestou.
Praktický příklad ?
Už léta nakupuju v zasílacím katalogovém obchodě "Chadwick of Boston" -
dobré ceny, dobré zboží.
Předloni v zimě jsem objednala zimní kabát. Když byl (poštou) doručen, tak
barva byla jiná než v katalogu.
V každé krabici je papírový dokument se zpáteční adresou, seznam důvodů k
vrácení, stačí vyplnit a poslat zpět.
Behěm 2 týdnů peníze byly z úvěrové karty účtovány zpět k nám. Ani stěžovat
jsem si nemusela.
Další?
Na internetové dražbě eBay (na této dražbě se věci prodávají
"v takovém stavu, v jakém jsou", - ale během prvních sedmi dnů se můžou reklamovat) -
jsme zakoupili součastky do počítače (pevný disk) -
byly to čtyři kusy, skvělá cena.
Tři dobré, jeden nefungoval. Zavolala jsem podniku, co to prodával.
Příslušný zaměstnanec se omluvil (a několikrát), řekl, že to není žádný
problém.
Dal mi "Zpáteční Návratné Číslo" co se má dát na krabici, ověřila jsem si
adresu, poslali jsme to. Dnes mi volal, ze baliček dostali.
A že nový disk před posláním zkontrolují, a ještě jednou se omluvil.
Další?
Po nákupu v potravinovém samoobslužném velkoobchodě Jewel vždy kontroluju
natištený lístek z pokladny s jednotlivými položkami.
Několikrat se stalo, že - když zboží bylo momentálně zlevněné - levnější
cena nebyla účtována. Hned jsem šla k pokladně, tam to ověřili.
Nejen, že jsem dostala rozdíl zpět, ALE v tomto obchodě mají zásadu, že když
cena na účtu je vyšší než cena inzerovaná na regále,
ZÁKAZNÍK dostane CELOU částku zpět !!! Bez handrkování a ještě se pokladní
omluví. ( Zde doslova platí - líná huba - holé neštestí.)
A KDE si myslíte, že nakupujeme posledních několik let všechny
potraviny ???
V Jewel -
...... - spokojený zakazník - opakovaný obchod.....
Poznámka JČ: Britský supermarket s potravinami Safeway má také politiku, že jestliže je zákazník s nějakým výrobkem nespokojen, zboží je mu vyměněno a zároveň dostane plnou jeho cenu zpět. (tzv. "double quarantee, dvojitá záruka). - Z útraty na úvěrových kartách se neplatí žádné úroky, pokud útratu zaplatíte, než přijde první výpis, tj. cca do 4 týdnů.
Kulturní akce k Mezinárodnímu dni Romů
Athinganoi
Rozsáhlou celorepublikovou informační a kulturní kampaň k Mezinárodnímu dni Romů, která proběhne ve dnech 3. až 8. dubna 2001, pořádá občanské sdružení Athinganoi
Oslavy a informační kampaň se k příležitosti Mezinárodního dne Romů v České republice realizují poprvé. Organizátoři projektu doufají, že se jim tak podaří založit novou tradici každoročních oslav tohoto mezinárodního významného dne.
V rámci kampaně proběhnou v Praze nejrůznější kulturní akce - koncert skupiny Funky Night v jazz klubu Vagon, výstava fotografií s romskou tematikou konaná v Paláci YMCA pod záštitou primátora hl. města Prahy, vystoupení romské kapely Točkolotoč v Paláci Akropolis. V pátek 6.4. odpoledne se uskuteční happening na nám. Míru, kde bude pro veřejnost připravena ochutnávka tradičních romských jídel, happeningu se účastní romský malíř a košíkář a vystoupí také skupina Vojty Lavičky Do konce. V sobotu 7.4. 2001 proběhne fotbalový turnaj na stadionu Slavie mezi družstvy složenými z Romů, zástupců ambasád, hráčů z Afriky a Kosova. V neděli 8.dubna se uskuteční v Letech u Písku pietní akt věnovaný památce romských obětí holocaustu. Slavnostním zakončením celé akce bude reprezentační ples v Národním domě na Smíchově (konaný pod záštitou Emila Ščuky, prezidenta International Romani Union), kde vystoupí známá romská umělkyně Ida Kelarová se skupinou Romano Rat, Gejza Horváth, Luboš Virág s Janou Kociánovou ze Slovenska, skupina Gulo Čar a M Dance Klub Michala Šaraye z Brna. Ples bude moderovat Jana Horváthová a Ondřej Giňa ml.
Nedílnou součástí kampaně je charitativní sbírka "Není domov jako domov - pomozte dětem". Sbírka bude probíhat v průběhu všech akcí konaných v Praze v rámci Mezinárodního dne Romů, dále ve městech Brno, Ostrava, Bruntál, Krnov, Pardubice, Plzeň, Olomouc, České Budějovice a Most. Vybrané finanční prostředky budou věnovány dětem z dětských domovů. Součástí sbírky je šíření informačních a vzdělávacích materiálů o Mezinárodním romském dnu. Zároveň s těmito materiály budou rozdávány i pohlednice, které vydalo občanské sdružení SLOVO 21 s pomocí grantu Open Society Fund Praha.
Na 1. kongresu IRU - International Romani Union v Londýně 7.-9. dubna 1971 byl 8.duben vyhlášen dnem Romů na celém světě. Toto datum bylo vybráno na počest dne konání 1. mezinárodního kongresu Romů - IRU, kterého se zúčastnilo 70 Romů z 22 zemí. V tentýž den byla přijata romská vlajka a hymna "Gelem,Gelem". Text a hudbu k romské hymně složil Jarko Jevanović, srbský muzikant, v té době žijící v Paříži. Mezinárodní den Romů se stal svátkem všech Romů na celém světě, mezinárodně uznávaným a respektovaným dnem.
Partnery projektu jsou Open Society Institut, Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity vlády ČR a Velvyslanectví Nizozemského království.
Martina Pokutová
koordinátorka projektu, o.s. Athinganoi
kontakt: tel: 0606/ 836 557, e-mail: martina.pokutova@centrum.cz
Tiskovka začala ofenzívou starosty Basche. Hned v úvodu obvinil Britské listy ze šíření "velkého množství nepravd" - jež však, jak se ukázalo, neuměl doložit ani vyjmenovat, a tónem, který dal vzpomenout na oblíbené tiskovkové číslo předsedkyně ČSÚ Bohaté, si stěžoval na nespravedlivou mediální kampaň, kterou proti radnici média rozpoutala. Jakmile však došlo na otázky týkající se nájemní smlouvy a utajovaných podmínek veřejného výběrového řízení, rovnováha sil mezi předsednickým stolem a prostorem pro novináře se začala měnit; závěr tiskovky pak připomínal ústupovou bitvu samovolně přecházející v útěk.
V tu chvíli se do debaty vložila místostarostka Jarmila Cechnerová (ODS): Nejde o žádné lobbování, jak vůbec můžete takové slovo použít? Jsou to reference! Reference ale musejí obsahovat odkaz na konkrétní předchozí výsledky účastníka soutěže, namítám, a Pithartův dopis je formulován zcela obecně - tudíž jde o lobbying! Protiargument nikdo nenachází.
Po tiskové konferenci následovala prohlídka vily a přilehlé hospodářské budovy, kde kdysi bývala kuželna. Role průvodce se ujal starosta Basch a lze říct, že v této funkci obstál daleko lépe než jako nejvyšší představitel městské části. Pohled na to, co necitlivé rekonstrukce a desítky let nedbalosti na kdysi honosném sídle napáchaly, je neobyčejně tristní.
Americký investor a bizarní smlouva s korunovým penále za neprovedení rekonstrukce se ve světle toho, co ukázala včerejší tiskovka, jeví jako alibi: když už má budova spadnout, tak ať za to může někdo jiný!
