Otevřený dopis pražskému primátorovi
"Čekali na ně!" Jak se revizoři v pražském metru úmyslně zaměřují na neznalé turisty
Otevrený dopis primátorovi mesta Prahy
Panu Janu Kaslovi
Magistrát hl. mesta Prahy
Mariánské nám. 2
Praha 1
Cekali na ne!!
Vázený pane primátore,
obracím se na Vás timto nezvyklým zpusobem, abych upozornil na skutecnost
která dobré jméno mého rodného mesta poskozuje.
V kvetnu tohoto roku jsem navstívil zlaté mesto Prahu se svými nemeckými
práteli. Protoze jsem se jim celou dobu nemohl venovat, doporucil jsem jim
dát auto do hlídané garáze, nepouzívat taxíku a pokud mozno jezdit metrem.
Tak se téz stalo. Na Malostranské si prátelé zakoupili jízdenky,
orazítkovali je a smerovali do stanice metra. Cirou náhodou je jeste pred
nástupistem ocekávala kontrola, která pozádala jednu z prítelkyn, aby se
prokázala jízdenkou. Ta tak ráda ucinila.
Chyba, nemela tak cinit, protoze, vzhledem k neprehlednosti pokynu na
automatu zakoupili prátelé jízdenky za 6 Kc, tedy ne za 8 Kc, jak se
vyzaduje pro daný tarif. Byla tedy zadrzena s zádostí zaplatit pokutu ve
výsi 400 Kc.
Vzápetí se vrátili dalsí dva prátelé, kterí jiz prosli
kontrolou, aby zjistili co se deje. Byli tedy také zkontrolováni a museli
také zaplatit pokutu (po 400 Kc).
Návrh zakoupit nové, správné jízdenky, byl
rigorózne kontrolory zamítnut.
Behem asi pulhodinového dohadování kontrolory se mým prátelum podarilo
vypozorovat, ze revizori se soustredili prevázne na turistické skupiny a
programove se jich vyrojilo víc, kdyz byly skupiny vetsí.
Tato dá se ríci
blbost zkazila mým prátelum celý pobyt v Praze.
Vázený pane primátore, je mi jasné, ze je pokuta dle predpisu oprávnená,
ale mám pocit, ze zamestnanci prazského metra vyuzívají neznalosti a omylu
turistu, aby vyrovnali deficit své spolecnosti. Má to asi systém - na
Malostranské se to urcite vyplatí.
Ve Vasem partnerském meste Hamburku, kde ziji uz pres tricet let, máme také
komplikované prodejní automaty jízdenek pro metro - nekdy se v nich nevyzná
ani nasinec.
Mesto si to uvedomilo: na exponovaných místech stojí
zamestnanci dopravního podniku v cervených uniformách, kteri poradí, a kdyz
je potreba, vymení i drobné.
Az zase zavítáte do Hamburku, rád
zprostredkuji schuzku s hamburským dopravním podnikem HVV, jehoz pracovníci
urcite rádi poradí.
A aby se mezitím dalsím návstevníkum Prahy nekazil
jejich pobyt, pozádejte prosím vedení Dopravního podniku hlavního mesta
Prahy, aby si nekryli deficit takovým krátkozrakým (a vuci cizincum
bezohledným) zpusobem.
Se srdecným pozdravem
Halstenbek u Hamburku, SRN
Této tematice jsme se v Britských listech věnovali už před časem, na základě dosti drastické zkušenosti Jana Čulíka ve stanici Staroměstská, čtěte zde.
S výjimkou globálního oteplování, stav Země se ekologicky zlepšuje
Ekologové tvrdili, že je planeta Země odsouzena rostoucím poškozením životního prostředí k zániku. Nyní tvrdí jeden člověk, že to není pravda. Vydal o tom ve Skandinávii knihu, která vyvolala velkou veřejnou debatu. Včera o tom informoval týdeník Observer.
"Všichni vědí, že je planeta Země v špatném stavu," hřímal loni americký týdeník Time. Moře jsou znečišťována, lesy jsou zdevastovány, přírodní druhy zanikají rekordní rychlostí, déšť je kyselý, rozkládá se ozónová vrstva, řeky jsou tak jedovaté, že ryby v nich plavou mrtvé na povrchu."
Jak napsal Al Gore, bývalý americký viceprezident, ve své knize Zeměkoule na vážkách: "Moderní průmyslová civilizace se násilně střetla s ekologickým systémem naší planety. Zdědili jsme Eden a zanecháváme dětem vyčerpanou skládku odpadků."
Avšak v současnosti roste přesvědčení, že tomu tak vůbec není: ekologická situace Zeměkoule se ve skutečnosti zlepšuje. Řeky, moře, déšť a atmosféra jsou stále čistší. Celkové množství lesů na planetě Zemi se nezmenšuje, jen málo přírodních druhů zaniká a mnoho těch přírodních druhů, které byly ohroženy, zase vzkvétají.
Kniha The Skeptical Environmentalist, Skeptický ekolog od Bjorna Lomborga, profesora statistiky na univerzitě v Aarhusu v Dánsku, je sžíravým útokem na zavádějící tvrzení ekologických organizací a na kulturu "špatných zpráv", v jejímž důsledku si lidé myslí, že se všechno zhoršuje, když se ve skutečnosti podle skoro veškerých ukazatelů skoro všechno zlepšuje.
Když tato kniha poprvé vyšla ve Skandinávii vyvolala ohlušující vlnu protestů, a úplně změnila podstatu debaty o ekologii. Kniha je součástí rostoucího odporu proti ekologickým skupinám a potenciálně je velmi nebezpečná. Lomborg je levicový ekolog, bývalý člen organizace Greenpeace. Vznesl obvinění, že i když se životní prostředí na Zemi zlepšuje, ekologické organizace - které dostávají finance ve výši stamilionů dolarů ročně - využívají stále více šíření poplašných zpráv, aby si udržely současnou míru financování.
Lomborgova kniha, která vyjde v září anglicky v Cambridge University Press, nepopírá globální oteplování - což je pravděpodobně v současnosti největší ekologická hrozba, avšak zdiskreditoval téměř všechna ostatní tvrzení ekologů množstvím oficiálních statistik.
Mnoho jeho argumentům se dostalo dalšího potvrzení minulý týden ve výroční zprávě Evropského úřadu pro ekologii, který potvrdil, jak silně se ekologická situace Evropy zlepšuje.
V roce 1997 zveřejnil Claude Martin, předseda fondu World Wide Fund, tento zoufalý apel: "Apeluji na vedoucí světové představitele, aby zachránily poslední lesy na světě - je to teď hodina jedenáctá pro světové lesy." Worldwatch Institute tvrdí, že se"za posledních třicet let zrychlila likvidace lesů."
Avšak Lomborg konstatuje, že je to prostě nesmysl. Od vzniku zemědělství v dávnověku přišel svět asi o dvacet procent lesů, ale v posledních desetiletích se likvidace lesů zastavila. Podle údajů OSN zůstává zalesněná plocha na této planetě od druhé světové války zcela stabilní, lesy pokrývají asi třicet procent planety Země. Lesy v mírném podnebném pásmu v rozvinutých zemích, jako jsou Spojené státy, Kanada a Velká Británie, se za posledních 4é let dokonce rozšířily.
Velká Británie má nyní více zalesněných prostor, než tomu bylo před 200 lety. Tropické lesy v rozvojových zemích sice jsou mýceny, ale pomalu a navzdory všemu varování se zmenšila plocha amazonského pralesa jen asi o 15 procent. Lomborg uzavírá: "V podstatě nejsou lesy na této planetě ohroženy."
Ani nevymírají přírodní druhy. V knize z roku 1979 The Sinking Ark, Potápějící se Archa, tvrdil aktivista Norman Myers, že každý rok je zlikvidováno 40 000 přírodních druhů. Jiní hovoří o 250 000 přírodních druzích a tvrdí, že v následujících 50 letech bude zlikvidováno 50 procent všech existujících přírodních druhů.
Avšak Lomborg cituje jiné studie, které ukazují, že ročně vymírá jen 0,08 procent přírodních druhů.
Úsilí o záchranu přírodních druhů bylo velmi úspěšné. Velrybám už nehrozí zánik, slonice jsou sterilizovány, protože je počet slonů nesmírně vysoký a holohlavý orel byl také zachráněn. Dosud nikdy nebyla tak velká část přírodního světa v rozvinutých zemích chráněna - počet oficiálně chráněných přírodních oblastí v Evropě stoupl z několika málo před dvaceti lety na více než 2000 oblastí.
Ale k nejdramatičtějšímu zlepšení situace došlo při odstraňování většiny hlavních forem znečišťování životního ovzduší. Čistší benzín a snižování emisí znamenají, že jsou v současnosti v Londýně emise kysličníku siřičitého tak, nízké, jak nízké byly naposledy v šestnáctém století. Odstranění olova z benzínu znamenalo, že ve Spojených státech poklesl obsah olova v ovzduší o 97 procent.
Totéž se týká skoro všech ostatních hlavních forem znečišťování ovzduší, včetně popílku, ozónu, nitrátů a kysličníku uhelnatého. Lomborg argumentuje: "Znečištění životního ovzduší není nový jev, který se neustále zhoršuje, ale starý jev, který se neustále zlepšuje, a Londýn má nyní čistší vzduch, než jaký měl ve středověku."
K mnoha ekologickým katastrofám prostě nedošlo. Navzdory opakovaným obavám, že svět nebude mít dost energie, má víc energie než kdy v minulosti. V roce 1980 se předpovídalo, že má svět zásoby ropy jen na dalších 30 let, ale o dvacet let později víme, že máme zásoby na alespoň dalších 40 let. Zlepšení technik jak nalézat ložiska ropy, znamená, že rezervy ropy jsou nyní na rekordní úrovni.
V osmdesátých letech vznikala obava, že kyselý déšť zničí evropské lesy. O mnoho let později tento strach zmizel: ukázalo se, že kyselý déšť ničí lesy jen výjimečně. Zabíjí však život v jezerech, a emise plynů, z nichž vznikal kyselý déšť, byly omezeny.
Postavení lidstva se z hlediska téměř všech měřitelných ukazatelů zlepšilo, uzavírá Lomborg. Nedávná studie pravicového Institutu pro ekonomické záležitosti to potvrdila. Institut zveřejnil ukazatele pro většinu druhů ekologických škod a dospěl k závěru: "Na rozdíl od veřejného mínění jsou cíle ochrany lidského zdraví a životního prostředí plněny."
Ekologické skupiny argumentují, a do určité míry mají pravdu, že mnoho zlepšení je důsledkem úspěchu jejich kampaní. Stephen Tindale z britského střediska organizace Greenpeace dodává: "V některých oblastech, jako v oblasti kyselého deště a ozónu, nebylo poškození tak velké, jak se to předpovídalo, a to proto, že se chování lidí včas změnilo."
Ozónová vrstva se začíná uzdravovat, protože byly velmi rychle zlikvidovány substance, které ji poškozují. Je to triumf ekologického hnutí. Charles Secrett, ředitel britské pobočky organizace Friends of the Earth, však trvá na tom, že životnímu prostředí hrozí nová nebezpečí: "Jednoduché a jasné ekologické otázky byly v podstatě vyřešeny. Ale namísto zapáchajících škodlivých látek máme nyní neviditelné škodlivé látky, které mají na člověka zhoubný vliv dlouhodobě."
Kritikové však namítají, že ekologické organizace nyní jen zbytečně malují čerta na zeď. Ekologové přiznávají, že v jejich práci došlo k změně důrazu: už nepoukazují na problémy, k nimž skutečně došlo, ale na problémy, k nimž by mohlo dojít, jako například v důsledku šíření geneticky pozměněných potravin. A vážnou hrozbou jsou nadcházející podnebné změny.
Obrana Jiřího Balvína: považuji ho za poctivého člověka
Milý Tomáši Pecino,
minulý týden jsem Vám poslal několik tipů na otázky, které by měly být položeny prozatímnímu generálnímu řediteli ČT Jiřímu Balvínovi.
Doufal jsem, že mu otázky sám položíte - spolu s jinými - v rámci rozhovoru, o nějž usilujete.
Otázky jsem poslal jako čtenář a jeden ze sponzorů Britských listů, které si - podle jednoho z Vašich reklamních hesel - platím jako investigativního novináře v České republice.
Dostalo se mi však nemilého překvapení, když jste mé otázky tak, jak jsem Vám je poslal, publikoval. Že tak učiníte, by mě ani ve snu nenapadlo. Abych zjednodušil situaci, budu z tohoto nepříjemného nedorozumění vinit toliko sebe - nenapsal jsem specificky, že otázky nejsou míněny jako článek k přímé publikaci. Chybně jsem předpokládal, že Vám to bude jasné, a nevzal jsem do úvahy ani nedobrou zkušenost, kterou v BL s publikováním dopisů, míněných jako soukromé, měli v minulosti jiní pisatelé, a koneckonců i já sám.
Na manažerské škole v Londýně mě učí, že chci-li někomu s jistotou opravdového porozumění něco sdělit, musím mu nejprve říct, co mu budu chtít říct, potom to říct, potom sumarizovat, co jsem řekl a nakonec žádat jeho potvrzení -interpretaci vlastními slovy, co podle něj bylo mými slovy řečeno.
Skvělá teorie, a jak málo se jí v reálné situaci řídím.
Proč je špatně, že otázky byly takto v BL publikovány?
Nikoli pro otázky samy, nýbrž pro zmatení kontextů. Nemohu si pomoci, ale z otázek, chybně publikovaných jako článek, může v mnoha čtenářích vzniknout dojem, že já, televizní pracovník, zasvěcenec,vím o Balvínově účasti na korupci (včetně konkrétních komodit, jako dům, auto a možná i jachta, které si za svůj mrzce získaný peníz pořídil), popřípadě o lžích, jichž se dopustil(nepřiznaná práce pro Ivana Langera).
Jenže já nic takového NEVÍM.
Vím jen, že v naší televizní branži,kde se všichni se všemi známe, se o Jiřím Balvínovi vedou nepěkné řeči. Pět lidí mi v poslední době řeklo, jak v době svého působení ve funkci šéfproducenta Producentského centra uměleckých pořadů „bral“ - prý deset až dvacet procent z rozpočtů koprodukovaných filmů, které schvaloval (zvláštní, kolik lidí je vždy přítomno a skryto na místě, když se předávají obálky,a znají i sumu,v obálce ukrytou), jiní popsali sladký život, který si vede (fáro, hory, potápění s jachtou), další vědí o tom, jak mu na to Ivo Mathé přišel, a proto musel Jiří Balvín z ČT odejít, poslední „informace“ zase říká, jak Balvín coby „kozel zahradníkem“ schválně svádí auditory ze stopy, aby se na nic nepřišlo…
Povídá se, povídá, šušká se, šušká - a plíživá moc šuškandy se vkrádá do mysli…
No to je hrůza, ten Balvín, jasně, něco mohou být pomluvy,ale na každém šprochu pravdy trochu…
Rozkladná síla představy, že nakonec už i naše Česká televize je v moci zkorumpovaných bratrstev, ochromuje naši víru v lepší příští.
Smutek,rezignace,bezmoc, vztek.
Co s tím? Hovořme o tom, zeptejme se, ven z poťouchlých drbů z chodeb Kavčích hor na světlo veřejné diskuse!
Veřejní činitelé musejí být neustále kontrolováni a zkoumáni.
Budiž však jasně řečeno, že do té doby, než někdo opravdu dokáže korupci, anebo ho přinutí veřejně lhát, je pro mě ( a myslím si, že by měl být pro všechny) Jiří Balvín POCTIVÝM ČLOVÉKEM. Poctivým člověkem, pro kterého platí presumpce neviny.
Proto jsem Vám, Tomáši Pecino, poslal otázky, abyste se VY jako novinář (nikoli tedy já jako televizák, budoucí kandidát na řádného generálního ředitele České televize) na ně ZEPTAL.
Třeba by pak Jiří Balvín musel lhát…anebo bychom se dozvěděli, že dům v Braníku stavěl postupně od konce sedmdesátých let svépomocí a stejně tomu bylo s jachtou, postavenou s dalšími českými suchozemci - námořními nadšenci. A jak do Alp začal vyjíždět hned po revoluci,podobně jako tisíce dalších českých lyžařských milovníků - a jako oni si na Alpy šetří celý rok.
Deset let jsem pracoval v televizi v oblasti výběru a nákupu převzatých pořadů anebo jako přímý nadřízený těchto programových složek. Deset let v neklidném kontaktu s externími výrobci a dodavateli pořadů, českými i zahraničními. Deset let v prostředí, které bylo, je a bude více či méně korupční - záleží na kvalitě kontrolních mechanismů,vždyť přece nejvíce příležitost dělá zloděje. Deset let obchodních jednání,obědů a večeří, které platí ten, co něco nabízí (psychologové prodeje dobře vědí, že když zaplatíte drahý oběd, klient se většinou cítí už maličko zavázán). Mám s některými bývalými obchodními partnery nadstandardní přátelské vztahy, po letech známosti. Také jsem udělal několik chyb z nezkušenosti, o kterých dobře vím. Také jsem několikrát byl v situaci náznaku či dokonce přímé formulace korupční nabídky.
Nic z toho neznamená, že jsem se nechal zkorumpovat, že jsem nechal vložit svůj osud do rukou někoho jiného, kdo mě může až do smrti vydírat.
Nemám však žádnou možnost vyhnout se tomu, že mě jiní lidé z korupce podezírají, nebo o mě roznášejí pomluvy.
Když jsem v roce 1993 odcházel z České televize do Novy, přátelé mi donesli,že jsem byl také v ČT takto pomlouván (jak známo, nepřátelé vás zraňují tím, že vás pomlouvají, a přátelé tím, že vám pak pomluvy donášejí). Nedostává se mi slov, abych popsal bolest z křivdy, kterou jsem tehdy cítil. Snad na ničem jsem si v práci ve své tvůrčí skupině nezakládal tolik, jako na své neúplatnosti.
Jiří Balvín dnes možná také ani neví, jaké nepěkné řeči se o něm vedou - pomlouvaný se často dozvídá jako poslední. Nuže, teď už ví.
Jak se asi cítí, má-li čisté svědomí, takto odměněn za svých snad třicet let práce pro Českou televizi, práci třeba s chybami, průšvihy a omyly, ale přesto poctivou?
Existuje tzv.zlaté pravidlo, přijímané snad všemi nábožensko-etickými soustavami světa.
Říká nečiň nikomu, co nechceš, aby činil on tobě - anebo, v pozitivní formě, čiň ostatním to, co chceš, aby oni činili tobě.
Kdo tohle pochopí,často po vlastní trpké zkušenosti, bude velmi vážit svá slova a své soudy. Bude opatrný, aby neublížil. A bude se snažit jiné nepomlouvat.
Snad nejvíc bychom o tom měli přemýšlet my, říkejme si třeba občané- novináři(každý občan je potenciální novinář),kteří vstupujeme se svými slovy do veřejného prostoru.
Tady totiž teče krev, protože slova jsou také činy a zlá slova jsou jako dýky.
S dýkami v srdcích, zaplaveni bolestí, nejsme schopni se na ničem dorozumět.
Ani lidé, kterým zjevně velmi záleží na společné věci - třeba na budoucnosti České televize.
Jakému argumentu třeba Nikolaje Savického může být otevřena Jana Dědečková, označená jím veřejně za hloupou hostinskou, jež zavinila krizi v ČT?
Jak vnímá Janu Dědečkovou Ivo Mathé poté, co bez důkazů veřejně vyslovila podezření, že prostřednictvím firmy ČT Invest byly financovány některé politické strany ?
Jaké analýzy Tomáše Peciny dokáže vzít za bernou minci Zdena Hůlová, jím bez důkazů veřejně onálepkovaná jako zkorumpovaná osoba?
Začínám asi rozumět, proč Gándhí říkal, že věří v rovnoprávnost všech lidí na světě, kromě novinářů a fotoreportérů.
A proč Ludwig Wittgenstein, snažící se s vůlí terapeuta zbavit jazyk strašné moci, kterou nad námi všemi vykonává, říkal že jeho cílem ve filosofii je ukázat mouše cestu, jak se vyhnout okennímu sklu.
O čem není možné mluvit, o tom je třeba mlčet.
Jinak - Babylon.
Jenže - my musíme nějak mluvit, dorozumívat se, diskutovat…
Zkusme se tedy řídit zlatým pravidlem.
Další dobrá rada - není nad osobní kontakt.
Psychologové se většinou shodují, že naše úspěšné dorozumění při rozhovoru spočívá v šedesáti procentech na „body language“(gestika, držení těla, mimika), ve třiceti procentech na tónu hlasu a jen v deseti ( ! ) procentech na vlastním významu slov.
Ach, ty limity a meze všech internetových konferencí a chatů…
Poslední radu nalézám ve svém oblíbeném Filosofickém slovníku pro samouky aneb Antigorgias od Vladimíra Neffa, druhé rozšířené vydání Praha 1993, strana 366, v hesle SOUD:
„Při přechodu od zkušenosti k soudu, od poznání k jeho užití se člověku vede jako poutníkovi, na nějž v horském průsmyku číhají nepřátelé. Obraznost, netrpělivost, ukvapenost,samolibost
nepoddajnost, navyklé pochody myšlení,pohodlnost,lehkomyslnost,těkavost a jak už se jmenují všichni ti záškodníci s družinou - leží v záloze a znásilňují nadále muže činu stejně jako tichého, od vášní zdánlivě oproštěného pozorovatele,“ praví Goethe ve svém Pokusu o prostředkování mezi subjektem a objektem. Má pravdu,tisíckrát pravdu.I neznám lepší obrany proti těmto nepřátelům, odevždy znetvořujícím lidskou myšlenku, než podrobit se jednou za čas přísné, suchopárné,ale očistné gymnastice elementární logiky,prokousat se jejími k smrti nudnými, blahodárně potvornými pravidly, klasifikacemi,děleními,obměnami,obraty,
sylogismy a jak se už všechny ty čáry jmenují. Jádro elementární logiky je nauka o soudu.
Tomáši Pecinovi s přátelským pozdravem a Jiřímu Balvínovi s přátelskou omluvou
Petr Sládeček
Poznámka TP: Důkazy o tom, že Z. Hůlová se v RRTV osobně podílela právě na těch rozhodnutích, která nejvíc poškodila veřejný zájem (a zájem českého státu ve sporu s R. Lauderem), má redakce BL z věrohodných zdrojů, mj. od jednoho současného a dvou bývalých členů Rady.
Česká policie je nebezpečná občanům
Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
Tento vzkaz nám posílá Inspekce ministra vnitra závěry z vyšetřování násilí, kterého se dopustili policisté na služebně v Ocelářské ulici v Praze 3 vůči účastníkovi protestů pro zasedání MMF. Přes zřejmou neochotu příslušných míst věc řádně prověřit musela nakonec Inspekce pod tlakem mezinárodní veřejnosti ve vyšetřování pokračovat a konečně i připustit, že k nezákonnostem na policejní služebně skutečně došlo.Nikdo však nebude potrestán, protože prý nelze zjistit konkrétního pachatele( rozuměj: nikomu se nechce ho najít).
Mé sympatie v době protestů prokazatelně nebyly na straně výtržníků mezi demonstranty. Přesto, nebo právě proto,považuji závěry inspekce za skandální. Policie demokratického státu musí měřit narušitelům zákona stejně, ať jde o anarchisty nebo o policisty. Toto se zřejmě v tomto případě neděje.
Po věcné stránce je výsledek šetření pozoruhodný jako důkaz neschopnosti policie vyšetřit trestný čin. Na služebně přece nemohly být stovky neevidovaných policistů. Okruh podezřelých musel být velmi úzký. Nevíme, zda poškozenému Zajackowskemu byla dána možnost identifikovat pachatele násilí. (Víme, Zajackowský identifikoval policistu, který ho bil, viz zpráva OPH výše, pozn. JČ.)
Ale i kdybych připustil, že samo označení poškozeným nestačí na odsouzení pachatele, nemohu mlčet k tomu, že z policejní brutality nebyly vyvozeny žádné důsledky.
Nelze-li v tomto případě skutečně zjistit viníka,z profylaktických důvodů bylo nutné všechny, kteří se v té době pohybovali na služebně a byli podezřelí z účasti na surovostech, postavit mimo službu a postupně propustit ze služeb policie.
Pokud se tak nestalo, všichni, kdo mají k podobnému jednání sklony, byli povzbuzeni: ani jim se v budoucnu nic nestane, dopustí-li se něčeho podobného.
Mimo pochybnost je trestní odpovědnost velícího důstojníka směny, který nedbalým výkonem služby připustil nezákonné jednání svých podřízených.
Zpráva nic neříká o tom,že by na něj Inspekce podala trestní oznámení.Ostatně připustíme-li, že zadrženého mlátil jediný z přítomných, všichni kolem něj, kteří přihlíželi, nezasáhli a trestní jednání svého kolegy neoznámili, porušili zákon. Nevidí-li toto Inspekce, musíme se ptát po úrovni právního povědomí jejího šéfa, proslulého aktéra "kufříkového průšvihu" Miloše Zemana.
Policie, která přísně nevynucuje dodržování zákonů svými příslušníky, sama ohrožuje zákonnost v zemi. Táži se, jaký je rozdíl mezi brutalitou pseudodemokratické české policie a surovostmi gestapa a STB ? Dokázal by na tuto otázku bez začervenání veřejně odpovědět pan ministr vnitra ?
Skutečnost,že došlo k policejnímu násilí, že bylo vyšetřováno neochotně a nedbale a nikdo za ně nebude volán k odpovědnosti, prokazuje, že policie je nebezpečná občanům. Tím se ovšem Česká republika stává místem nebezpečným k životu. To, co se stalo Zajackowskému, se může stát každému z nás a nikdo se nedovoláme pomoci ani pozdější spravedlnosti. Máme stejný důvod, bát se naší policie, jaký jsme měli před Listopadem.Bylo snad toto účelem "sametové revoluce" ?
Netečnost k trestné činnosti policistů z Ocelářské je však také urážkou té převažující slušné části jejich kolegů. Ani exces z Ocelářské nemění nic na tom, že většina z mužů v policejní uniformě jsou slušní lidé, oddaní své práci, denně vystavení nebezpečí, poměrně špatně placení, znevýhodnění v boji proti pachatelům špatným technickým vybavením, prohrávající v řadě akcí díky hlouposti nadřízených komunistických dinosaurů na velitelských místech. Jak však máme na ulici poznat od sebe zločince v policejní uniformě od člověka, řádně konajícího svou službu ?
Obzvlášť špatné na celé věci je to,že netečnost k policejní brutalitě z Ocelářské ulice není náhodným jevem. Případů, kdy Inspekce ministra a jiné kontrolní orgány vzkazují poškozeným, že mají zapomenout, protože z důvodu nějakých pochybných vyšších zájmů pachatelé prostě nebudou usvědčeni, je celá řada a není proti tomu obrany. Shovívavost k přestupkům, projevům neschopnosti a pochybné minulosti je navíc systémovým prvkem v přístupu ministra vnitra k chování lidí z jeho resortu. Vztah režimu k policii jako uzavřenému, nad ostatní složky společnosti nadřazenému celku, se "sametovou revolucí" nezměnil, za Grossova působení se naopak trvale zvýrazňuje.
Celý případ dokazuje,že je nutná zásadní změna politiky státu na úseku vnitřní bezpečnosti, zahrnující rozsáhlou personální obměnu,reformu trestního řádu a zákona o policii, zřízení nezávislého vyšetřovacího a kontrolního úřadu pro potírání nezákonností v činnosti policie. Mimo to by odchod všech, kteří zavinili skandál v Ocelářské ulici, přispěl k posílení důvěry občanů v resort vnitra.
Marcelu Derianovi: Kritizoval jsem bídnou úroveň televizního zpravodajství
Vážený pane Deriane,
je mi velice líto, že Vás moje kritika pořadu ČT tak pobouřila. Myslím
ale, že se dopouštíte jisté nespravedlnosti, když ze mě děláte rudého
kritika zisků podnikání farmaceutických korporací (stejné
nespravedlnosti vůči Vám bych se mohl snadno dopustit i já, když bych z
Vás dělal jejich fanatického obhájce).
Článek si nekladl za cíl nadnášet
řešení problému, jenom se zamýšlel nad tím, čím to je, že si redaktoři
jednoduše nepoložili některé otázky, anebo, pakliže tak učinili, proč s
nimi neseznámili veřejnost: např. v souvislosti s léčbou AIDS probíhá v
současné době celosvětová diskuse o legitimitě patentových zákonů a z
nich plynoucích zisků farmaceutických firem, k tomuto důležitému tématu
však česká média většinou mlčí.
K chudobě ducha jenom podotýkám, že jako televizní divák mám právo
nevědět nic o ekonomické (či jakékoli jiné) realitě, která nutí ten či
onen subjekt jednat tak či onak: žijeme totiž ve složitém světě.
Požaduji jenom bezvýhradné právo na všestrannou (záměrně nepíšu
"objektivní") informaci: příspěvek totiž měl objasnit, PROČ je nevýhodné
za dané situace výrobek distribuovat.
Jste velice laskav, že jste mi to
schematicky vysvětlil Vy, měli to ale učinit redaktoři, třeba větou:
"Za
stávající situace je pro firmu neúnosné nadále v ČR lék distribuovat,
neboť náklady na jeho registraci a distribuci ve výši XXX Kč ročně
zdaleka převyšují zisk z prodeje, který za minulý rok činil pouhých YYY
Kč, a představuje tak vzhledem k celkovému ročnímu obratu firmy na
českém trhu ve výši ZZZ Kč neúnosnou ztrátu."
Je koneckonců jedno, že jste nepostřehl, že ani jeden z možných přístupů
k reportáži, tak jak jsem je v článku předestřel, není mým osobním
názorem na řešení problému.
Spíš mě zaráží to, že Vám nedošlo, že článek
nepojednává o problematice Alzheimerovy choroby a jejím léčení či
neléčení v ČR, ale o bídné úrovni televizního zpravodajství: dané
příklady se nepokoušely postihnout problém, byly pouze spekulativním
příkladem, jak by mohla reportáž dopadnout, kdyby byla pojata stejně
tendenčně a jednostranně, ale JINAK.
O pseudofilosofování si s Vámi nedovoluji diskutovat, závěrečné úvahy si
filosofické ani filosofující ambice nekladly, byly spíše jenom volným
řetězem úvah a podnětů k zamyšlení, ke kterým si osobuji plné právo. Vy
pak ovšem máte plné právo se mnou nesouhlasit, v čem však spočívala
pseudofilosofičnost mých úvah, jste nevysvětlil.
Každopádně jsem rád, že článek vůbec vyvolal nějakou reakci. Za tu jsem
Vám velmi vděčen.
S úctou
Petr Brabec
Odpověď bláznivého extremisty
Reakce: GNU Není Unix
Jiří Šoler
K jednomu z kritizovanych nesvaru novinariny plati umisteni skryte
reklamy. Britske listy tento nesvar casto otevrene kritizovaly. Proto mne
dnes sokovalo umisteni otevrene reklamniho clanku na jeden softwarovy
produkt: GNU Linux. Navic operacniho systemu propagovaneho zejmena
blaznivymi levicovymi extremisty na zaklade politicke a ne vecne
argumentace, operacni system spojeny s nechutnymi politickymi procesy
vedenymi napr. proti fy Microsoft. Durazne protestuji proti uvadeni podobne
formy reklamy v Britskych listech.
Pocatkem tohoto roku pozadaly Britske listy sve ctenare o prispevek k
jejich financovani. Prispel jsem i ja, a to v zajmu podpory objektivni a
investigativni zurnalistiky. Ovsem odmitam prispivat na list, ktery
publikuje podobne propagandisticke a reklamni materialy - takovy at se zivi
prijmem z reklamy. Pokud podobna produkce reklamy bude pokracovat, nehodlam
dale Britske listy podporovat.
K hodnocení jakékoliv ideologie i jakékoliv technologie (mnoho ideologií proniklo do obecného povědomí a etablovalo se právě skrze lákavost na ně vázaných technologií - "tržní" systém kapitalismu, konstruktivismus, postmodernismus či nejnověji "globalizace") patří samozřejmě
vyrovnání se s kritikou. Patří to k slušnosti jakékoliv diskuze a ten, který tvrdí, že nemá názor (a tím pádem nezastává subjektivní postoj) na popisované téma, povětšinou touto "objektivností" a "neutralitou" maskuje daleko závažnější prohřešek - diletantismus, lež či manipulaci. Je ale možné vyrovnávat se pouze s kritikou, která se opírá o jasné
a věcné argumenty. Pan Šoler se ve své filipice dopouští několika nepravd a několika (byť pěkně formulovaných) zkreslení.
Tak za prvé, seriál článků "GNU Není Unix" není reklamou na žádný produkt. GNU/Linux
je jen jeden z mnoha produktů, které vznikly přidruženě k vlastnímu GNU projektu. V dalších dílech seriálu
se dozví čtenáři, že existují i jiné alternativy, například FreeBSD, OpenBSD, GNU/HURD a jiné. Cílem není přesvědčit za každou cenu, ale informovat o možnostech. Nabídnout alternativu. Přimět k zamyšlení. Přimět k myšlení.
Tím jsem myslím vyvrátil (alespoň pro ty chápavější) tvrzení o reklamě.
Pokračujme dále. "Operační systém propagovaný zejména bláznivými
levicovými extremisty..." - nevím, jak si to srovnáte s faktem, že jsem voličem pravicové strany a že píši jméno Microsoftu nezkresleně (namísto Micro$oft, nebo ještě hůře MicroSSoft). Spousta "extremistů" mě za to jistě nemá rádo
a myslí si, že naopak dělám reklamu právě firmě Microsoft. Hodlám i nadále předkládat (a snad již předkládám) čtenářům jen a jen holá fakta (okořeněná o můj názor), ať se s nimi vypořádají sami.
Že může existovat software zadarmo, je fakt. Že "komerční" alternativa je drahá a její licencování se mi nelíbí, je také pravda. Moje pravda... Leč v jednom musím souhlasit. Microsoftu se ubližuje... Proti Microsoftu je veden skutečně špatný a nefér "antimonopolní" proces.
Možná Vás to zarazí (opravdu si to myslím), ale já osobně tvrdím, že Microsoft nemá monopol. Že lidé kupují jeho produkty a pak na ně nadávají při neustálém mačkání kláves CTRL-ALT-DEL, je jejich problém a nízká odolnost veřejnosti vůči lákadlům "jednoduchých" řešení a masivní propagandy - na výběr mají. Můj názor je, že GNU systémy
(nejen na bázi Linuxu) microsoftí marketingovou strategii převálcují na celé čáře během několika let právě svými přednostmi,
nikoliv pomocí soudů. Procesem se brání pouze vystrašená laická veřejnost a laici - politici, kteří potřebují soudně "objektivizovat" něco, co nejsou schopni sami odargumentovat a přijmout odpovědně rozhodnutí. Vytvářejí si tak "alibi". Dokonce bych to gradoval až do podoby, že mě (jakožto člověka, který se
veřejně staví na podporu GNU systémů) uráží, že lidé open source nedůvěřují a berou si na pomoc právníky
ve snaze korigovat "tržní" počínání Microsoftu. Podle mne si tato firma svými současnými kroky jenom
škodí a (jak psal Tomáš Pecina v poznámce k mému prvnímu článku) s příchodem systému licencí
na Windows XP a Office XP si jen podřezává větev a nahrává právě open source komunitě. Spojené státy naleznou v procesu s Microsoftem limity "své" demokracie a systému anglosasského právního modelu. Otázka je, co to bude znamenat pro Spojené státy.
Když pročítám druhý odstavec filipiky, nestačím se divit, jak se může někdo
živit reklamou na neziskový produkt. Možná nebudete věřit, ale jsem profesionální
programátor jak pro platformy UNIX/BSD (takto obecně, včetně těch komerčních), tak pro Win32. Navíc Britské
Listy by měly publikovat i menšinové názory, s přihlédnutím k objektivním okolnostem. Ty řečeny byly a desítky dalších odkazů na polemiku lze pro zajisté gramotné čtenáře Britských listů nalézt na internetu - a nejen českém. Jestli má pan Šoler nějaké věcnější
argumenty, než poukazování na skrytou reklamu, může je uvést. Například bližší informace o antimonopolním procesu s Microsoftem včetně argumentace protistrany (argumentace Microsoftu je díky jeho skvěle pracujícímu PR všeobecně známa) ... Příspěvek určitě bude publikován.
P.S.: Představte si, že mám doma legálně zakoupenou kopii Windows 98... Zajímavé, že? A co vy?
Odpověď bláznivého extremisty je možno dále šířit podle pojmů z GNU General Public Licence verze 2 nebo pozdější...
V rozvoji spolupráce se zbytkem střední Evropy máme skutečně velké dluhy. Ale zakládat politickoekonomickou alternativu EU ?
Za prvé EU jakž takž funguje, což by v případě nového spolku bylo přinejmenším nejisté. Za druhé, jaký by byl jeho smysl ?
"Česká republika by v ní měla daleko silnější hlas" : jestli jde o tohle, je nejlepší zůstat úplně mimo a pokusit se o švýcarskou cestu. Tak silný hlas jako ve vlastním státě nebudeme mít nikde.
Že by politické orgány a úřady EU diskriminovaly ekonomicky slabší členy jsem dosud nezaznamenal; jestli jsem nebyl dost pozorný, nechť FG uvede příklady.
"Autentičtější totožnost" se strukturou našeho vývozu do EU příliš nesouvisí. Ostatně některých znaků české "autenticity", včetně většiny dědictví po ruské verzi globalizace, bych se docela rád vzdal; o některých z nich psal i FG.
Místní kulturu možná ohrožuje kulturní globalizace, ale ani tady nás středoevropský blok neochrání lépe než EU nebo my sami.
Pochybuji také, že by v důsledku zřízení středoevropského bloku Češi na Západě vydělávali více nebo že by Západ kupoval více českých výrobků. Srovnání s americkým kontinentem není zcela na místě.
Rozdíly mezi střední a západní Evropou jsou přece jen menší a hlavně - naprostá většina ekonomické moci zde není soustředěna do jediného státu.
