Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu
věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových
ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych
na adrese
http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.
Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost
čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je
nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase
k dispozici. Podívejte se na adresu
http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.
Britské listy nyní mají novou automatickou každý den
aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz
/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto
časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí,
že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby
upoutávku případně umístili na své internetové stránky.
JČ.
Czech media, Czech
politics and Czech culture:
A selection of English language articles, published in Britské
listy.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a
hyperlinků, týkajících se ČR, zde
na Glasgow University). Zde jsou užitečné
internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou
republiku.
Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana
Čulíka.
Výběr textů z posledních dní:
Pěstuje nadnárodní konglomerát Monsanto v ČR geneticky modifikovanou pšenici legálně?
Praha, 14. června 2001 - Greenpeace se dnes obrátilo na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP), aby prošetřila, zda současné pěstování geneticky manipulované Roundup ready pšenice firmy Monsanto v lokalitě Branišovice na Moravě není ilegální. Greenpeace toto pondělí obdrželo oficiální informaci o lokalizaci pokusných pozemků s geneticky manipulovanými (GM) rostlinami v ČR, které Ministerstvo životního prostředí (MŽP) povolilo pro pěstování ve vegetačním období 2000/2001. Geneticky manipulovaná pšenice však v tomto seznamu není. Greenpeace se proto domnívá, že pěstování GM pšenice na pozemku v Branišovicích, může být v rozporu se zákonem. Greenpeace navíc jakékoliv pěstování GM pšenice v ČR odmítá pro vysoké riziko kontaminace životního prostředí.
Ekologická organizace Greenpeace se dozvěděla o tom, že firma Monsanto pěstuje geneticky manipulovanou pšenici v šlechtitelské stanici v Branišovicích okres Znojmo. Dne 11. května 2001 se proto Greenpeace obrátilo na MŽP se žádostí o poskytnutí informací a požadovalo lokalizaci pozemků jednotlivých geneticky manipulovaných (GM) plodin, které se tento rok pěstují nebo budou pěstovat a k jejichž pokusnému pěstování dalo MŽP souhlas.
"O tom, že by se tento rok u nás GM pšenice pěstovala, nebyla v oficiální odpovědi MŽP ani zmínka," uvedl Dr. Čestmír Hrdinka z Greenpeace. "Pokud o tom nevěděli a nepovolili to, je takové pěstování ilegální. V případě, že o pěstování ministerstvo vědělo, vyvstává otázka, proč nám je zatajili," zdůraznil Hrdinka.
Firma Monsanto podala teprve počátkem června 2001 žádost o zápis Roundup Ready pšenice do seznamu geneticky manipulovaných organismů (GMO) schválených pro uvádění do životního prostředí. Takto udělené povolení však nelze vydat zpětně, tzn. nelze je udělit pro pšenici zasetou pro vegetační období 2000/2001 v šlechtitelské stanici Branišovice.
"Máme dojem, že kolem GM pšenice v Branišovicích se něco tutlá. Proto jsme se obrátili na inspekci životního prostředí, aby celou záležitost prověřila," prohlásil Hrdinka a dodal, že i kdyby Monsanto mělo pěstování řádně povoleno, je skandální, že by se v ČR měla geneticky manipulovaná pšenice vůbec pěstovat.
Pěstování GM plodin s sebou přináší celou řadu rizik. Může například dojít k přenosu pylu na normální pšenici a k její kontaminaci, i když se GM pšenice bude pěstovat pouze pokusně. Podobně v Maďarsku, kde se pokusně pěstovala GM řepka, došlo pravděpodobně k opylení normální řepky, kterou Maďarsko vyváželo. Jakmile Německo zjistilo, že v řepce dovážené z Maďarska jsou přítomny stopy manipulované řepky, dovoz zastavilo a Maďarsko tak utrpělo ekonomickou ztrátu. Podobně by tomu v budoucnosti mohlo být i u pšenice.
Kanadský úřad pro obchod s obilím, který je druhým největším vývozcem pšenice na světě, proto v dubnu 2001 navrhl uvalení moratoria na registraci GM pšenice a požádal kanadské celní orgány, aby přijali opatření, která zabrání dovozu osiva GM pšenice na území Kanady.
Nemoc šílených krav (BSE) se "s velkou pravděpodobností" vyskytne ve východní Evropě, varovala Evropská unie už v dubnu
Evropská komise oznámila začátkem dubna 2001, že je "velmi pravděpodobné", že se nemoc šílených krav vyskytne v šesti kandidátských zemích pro členství v EU - v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku, na Kypru, v Estonsku a v České republice. EK zkoumala rizika výskytu nemoci šílených krav v těchto zemích podle toho, zda země dovážely dobytek nebo maso ze zemí infikovaných nemocí šílených krav, a zda byl dobytek posléze recyklován jako krmivo, což je způsob, jímž se infekce nemoci šílených krav šíří.
Evropská komise použila téže metody loni a dospěla tehdy k závěru, že je "velmi pravděpodobné", že se BSE vyskytne v Německu, ve Španělsku a v Itálii. Ve všech těchto zemích se od té doby BSE skutečně vyskytla.
Časopis New Scientist letos v únoru ostře obvinil Velkou Británii, že může za to, že se zřejmě nemoc šílených krav rozšíří po celém světě. Varuje, že obětí budou zřejmě podvyživené děti na celém světě.
New Scientist zdůrazňuje, že Velká Británie dál vyvážela masokostní moučku vyrobenou z rozemletých pozůstatků infikovaných zvířat ještě dlouho poté, co věděla, že se tak šíří BSE na další dobytek. Ostatní Evropská unie, kam se BSE rozšířila z Británie, vyvážela tuto masokostní moučku až do ledna 2001. Nyní čelí země jako Thajsko a Indonésie chorobě, kterou si nemohou dovolit zvládnout ani nejbohatší země.
Británie trvá na tom, že vyvážená masokostní moučka byla určena jako krmivo jen pro prasata a slepice. To možná věděli vývozci a zemědělci v západní Evropě, ale můžete si být jisti, že se o tom nedověděli zemědělci v jihovýchodní Asii, zdůrazňuje New Scientist.
Je to neuvěřitelné, pokračuje časopis. V roce 1990 nařídila Británie, že nejvíce infekční zvířecí orgány musejí být před výrobou masokostní moučky, určené pro vývoz do zemí Evropské unie, z mrtvol zvířat odstraňovány. Ale co se týče krmiva prodávaného do jiných částí světa byl tento předpis zaveden až o další rok později. Copak nikoho nenapadlo, jaké budou důsledky vývozu tohoto krmiva do rozvojového světa? Ani omezení krmiva na slepice a prasata není dostatečně bezpečné. Z těchto zvířat se také vyrábí krmivo a tak může být infekce rozšířena i od nich.
Nově industrializované země, které si koupily nakažené krmivo mají všechny kvetoucí chovatelství dobytka a zpracovatelské továrny, které rozšíří infekci prostřednictvím krmiva pro místní spotřebu a vývoz. Co má chudá země dělat? Německo plánuje usmrtit 400 000 kusů dobytka. Může si to dovolit udělat chudá země, kde mají děti nedostatek bílkovin?
Navzdory nynějším obavám v Británii a v Evropě, že nemoc šílených krav způsobuje u lidí novou formu smrtelné nemoci CJD, to nebude v rozvojových zemích největší problém. Pokud se nový forma CJD v rozvojovém světě rozsáhlým způsobem nerozšíří, ve statistikách se vedla podvýživy, malárie a choroby AIDS skoro vůbec nevyskytne. Hlavní ránu však dostane výroba potravin. Dobytek je zdrojem levných bílkovin a jestliže bude BSE znamenat, že ho chudé země nebudou moci používat jako krmiva, nebudou moci produkovat dostatečné množství masa a mléka pro své obyvatelstvo.
Ve světě, jemuž dominuje obchod, donutí bohaté země chudé země, aby podnikly proti BSE drastická opatření - anebo odmítnou kupovat jejich maso, jak už Severní Amerika odmítá kupovat maso z Brazílie. Chudí přijdou o průmysl, o zaměstnání a o platy. Takže někteří z nich si své šílené krávy skryjí a mor bude pokračovat.
Británie a další bohaté země, které vyvážely nakažené krmivo, mají nyní povinnost zaplatit za zkoušky, aby bylo možno identifikovat, který dobytek byl v těch zemích nakažen. Kromě morální odpovědnosti by se tak možná Británie mohla částečně vyhnout soudnímu stíhání, které už bylo proti Británii jako zdroji BSE zahájeno.
A co další překvapení, které vyklopýtá z našich přeplněných kravínů? Musíme dávat daleko víc pozor na možnost nových chorob a potřebujeme úřady s pravomocemi a silnou vnutit světu preventivní opatření. To se moc nebude líbit Světové organizaci pro obchod. Ale BSE nás měla naučit, že nakonec cena čehokoliv méně efektivního bude příliš vysoká.
Nová varianta lidské nemoci CJD se zřejmě šíří z masa, nakaženého nemocí šílených krav
Bylo potvrzeno, že maso, kontaminované tkáněmi nervového systému zvířat nakažených nemocí šílených krav, velmi pravděpodobně způsobuje u lidí novou variantu Creutzfeldt Jakobovy choroby (CJD), což je lidská forma nemoci šílených krav.
Nové informace o této nemoci pocházejí ze studia skupiny pěti případů nové varianty CJD v letech 1996 - 1999 ve vesnici Queniborough v anglickém hrabství Leicestershire.
Vědci dospěli k závěru, že nemoc šílených krav rozšířili na čtyři z pěti obětí vCJD místní řezníci, kteří začátkem osmdesátých let, než byla choroba šílených krav známa, extrahovali z kravích hlav mozek.
Rozbíjení dobytčích hlav
Studie z roku 1997 zaznamenala osud materiálu u 20 000 anglických řezníků. Zjistila, že devět procent řezníků mělo ve zvyku rozbíjet kraví hlavy a že celkem prodali řezníci asi 250 000 dobytčích mozků, než byla tato praxe v roce 1989 zakázána.
Jenže praxe získávání mechanickou cestou i posledních kusů masa z míšního kanálu byla zakázána až v roce 1996. I když zpracovatelé odstranili míchu, nakažlivá bílkovina "prion" zřejmě dál zůstala v nervech mezi obratli.
Existuje také možnost, že zdrojem infekce mohly být i kontaminované chirurgické nástroje nebo nakažené očkovací látky.
Riziko
Dá se zjistit, jaké je u lidí riziko? Gerry Bryantová, čelná představitelka vyšetřovacího týmu a její kolega Philip Monk argumentují, že by se mělo přezkoumat všech 97 případů vCJD a mělo by se zjistit, jestli existuje obdobná spojitost s prodejem mozků z dobytčích hlav.
Bryantová však vylučuje možnost, že by mělo být zkoumáno místní obyvatelstvo ve vesnici Queniborough, zda se u něho nevyskytuje nákaza BSE. Bylo by to neetické.
Znepokojujícím rysem vyšetřování je to, že se zjistilo, že nákaza se mezi lidi zřejmě rozšířila z velmi malého množství materiálu. Bylo by možno zjistit, kolik nakaženého materiálu se dostalo do potravy, prostřednictvím rekonstrukce řeznické praxe rozbíjení dobytčích hlav u nakažených krav.
Bryantová je přesvědčena, že výsledky její studie potvrzují, že nemoc šílených krav způsobují priony a že rychlá opatření, v jejichž důsledku byl vyloučen nakažený materiál z potravinového řetězce, zřejmě zachránila mnoho lidských životů.
V Anglii se prodávalo zadání pro maturitní zkoušky
Policie vyšetřuje případ, kdy se v minulých dnech údajně prodávalo zadání středoškolské maturitní zkoušky z matematiky. Som Gill, soukromý učitel z londýnské čtvrti Ruislipu, konstatoval, že byl šokován, že mu předal výtisk zadání písemné zkoušky jeden znepokojený student a uvedl, že se prý tato zadání prodávají za 400 liber za kus. Zkoušková rada konstatovala, že se budou zkoušky konat beze změny.
Výše uvedený student sdělil kolegovi Soma Gilla, dr. Jonathanu Ramsaymu, že jiný žák, který si zkouškové zadání koupil za 400 liber, ho rozšířil mezi téměř 100 žáků. Jde o celostátní specializovanou zkoušku, kterou týž den dělalo po celé Británii mnoho tisíc studentů. Dr. Ramsay uvedl: "Nemohu uvěřit, že zkoušku nezrušili. Šokuje mě to."
Mluvčí zkouškové rady Edexcel konstatovala, že se prozrazené zkouškové zadání nemohlo dostat do rukou více než 100 studentům. O věci byla informována policie a začala už provádět výslechy mezi zaměstnanci zkouškové rady.
"Jsme si jisti, že zjistíme, kdo to prozradil," konstatovala mluvčí. Jsme přesvědčeni, že šlo jen o výskyt v malé části západního Londýna, tak by bylo nespravedlivé znevýhodnit studenty po celé zemi, dodala. Uvedla také, že písemné zkoušky budou "zkontrolovány a u studentů, u nichž bude zjevné, že podváděli, budou jejich výsledky zrušeny".
Když se dostaly informace o tomto podvodu včera do hlavních rozhlasových zpráv, bylo při tom také interviewováno několik studentů, zda by byli ochotni podvádět. Zaujaly mě reakce: "Ne, to bych nedělal, protože by to bylo neférové vůči ostatním studentům."
Deník Guardian k té věci včera promptně otiskl historii podvádění u zkoušek:
Stále novější triky
Jde o nejnovější incident v nekončícím boji mezi zkoušejícími a jejich obětmi, v němž studenti mnohdy projevují šikovnosti a vynalézavosti, jako kdyby se legitimním způsobem připravili na zkoušky. S novou technologií vznikají nové podvody. Loni objevili učitelé v jedné škole v Glasgowě, že si žáci posílají odpovědi během zkoušky prostředníctvím esemesek.
Prodávání zadání zkoušek předem je tradiční metodou podvádění. Jinou je záměna studentů. Tak na univerzitě v Melbourne šel během zkoušky jeden student na záchod a z jiné kabinky se do učebny, kde se zkouška psala, vrátil jiný student. Totéž se stalo na univerzitě v Sydney, kde student za to zaplatil podvodníkovi 500 austraských dolarů.
V Londýně si jeden student v obchodě s odposlouchávacím zařízením koupil vysílačku, umístěnou v propisovačce. Většinu zkoušky strávil šeptáním do propisovačky a poslechem odpovědí přijímaných sluchátkem.
Studentka medicíny na univerzitě v Tuebingen v Německu si schovala vysílačku do plyšového medvěda pro štěstí, kterého si s sebou vzala na zkoušku. U kolegů studentů vyvolalo podezření, jak často během zkoušky medvídkovi šeptala.
Více než 50 000 britských studentů, jsou to většinou děti vojáků a diplomatů, dělá maturitní zkoušky v zahraničí. V důsledku existence internetu je nyní možno využít časového rozdílu a zveřejnit na diskusních fórech zadání zkoušek, které studenti v Hongkongu dělali o několik hodin dříve než k nim přikročí studenti v Británii.
Podle odborníků na podvádění při zkouškách se však daleko víc podvádí v rozvojových zemích Asie a Afriky.
V některých zemích si tam rodiče najímají univerzitní učitele, kteří jezdí před školou sem a tam v otevřeném automobilu a vykřikují správné odpovědi a rovnice do megafonu. Jinde se stalo, že učitelé, kteří mají při zkouškách hlídat, byli předem uneseni a přesvědčováni, aby ignorovali opisování.
Za špatnou úroveň českých médií nesou vinu majitelé, šéfredaktoři a nedostatek peněz
Nemam pochopeni pro intelektualni potrebu pana Brabce analyzovat "pravdivost" sdeleni ceskych medii.
Jednak je pravdivost subjektivni. S tim souvisi i zbytecnost terminu "prostor potenciální pravdivosti".
A k cemu je zemanovske konstatovani: "To by ovšem vyžadovalo rozhled, nadhled a aspoň elementární vzdělání, tedy vlastnosti, které jsou v novinářské komunitě zastoupeny leda omylem" ? K cemu je nadavani na radove novinare? Oni se nicim neprovinili.
To jejich sefove jim denodenne davaji moznost krmit cteare "plky". Ze spatnou tvorbu pusti do distribuce.
Ale muze si to dovolit, protoze lide ten smejd jeste stale kupuji.
Ceskym mediim - novinarum nepomuze zadna analyza, kritika. Podstatou ubohosti ceskych medii je nutnost vyjit s nizkym rozpoctem. Prezit na malem trhu, jak nizkym mnozstvim odberatelu, tak jejich relativni chudosti.
S nizkym rozpoctem je spojeno obsazeni redakci spatne zaplacenymi nadsenymi zacatecniky a grafomany. Z toho vyplyvajici atmosfera v redakcich, nulove moznosti financovat neoverene projekty - hledat nove cesty, patrat po informacich, podporovat rozvoj individualit atd.
Sebelepsim vycvikem z osla zavodniho kone neudelate. Ale kdo vas nuti na nem jezdit zavody? Kdo nas nuti sledovat ceske informacni kanaly (slovo kanal ma pritom v cestine spise ten negativni vyznam).
I na ceskem trhu je dostatek kvalitnich tistenych medii. Jenze jsou pro kapsu prumerneho ceskeho intelektuala draha, jsou v cizim jazyce a nejsou dostupna na kazdem rohu. A je tu Internet, ktery zastoupi radio i televizi.
Abych byl konkretni, je tu tydenik Prague Business Journal ( http://www.pbj.cz), ktery obsahuje daleko nejzasvecenejsi informace z ceskeho hospodarstvi nez ostatni ceske deniky a tydeniky. Jenze stoji skoro 4x tolik nez prumerny cesky tydenik a je mene "vypravny". Totez plati o mesicniku Business Central Europe (http://www.bcemag.com).
Dale jsou tu informacni kanaly urcene pro evropsky region jako nemecke WirtschaftsWoche (http://www.wiwo.de) a anglicky The Economist (http://www.economist.com).
A na Internetu je rada skutecne exkluzivnich intelektualskych medii. Doporucuji casopis The Edge (http://www.edge.org) exkluzivni obsahem i osobnostmi podilejicimi se na jeho obsahu.
Své postoje považuji za vysvětlené
Vážený pane Garkischi,
děkuji Vám za Váš dopis, ve kterém kritizujete můj článek "Alzheimerova
choroba české žurnalistiky". Na kritiku svého článku jsem reagoval již
dvakrát, jednou v dopise panu Derianovi a podruhé v dopise paní doktorce Ivě Holmerové. Své postoje
tedy již považuji za vysvětlené a nehodlám tu svůj článek nějak dál
parafrázovat a "uvádět na pravou míru": za svými slovy si stojím. Svoji
argumentaci tedy shrnu jen v bodech:
1. Jako televizní divák mám plné právo na naprostou neinformovanost: pro
takové diváky totiž své pořady tvoříte a jako takový jsem se k Vaší
reportáži vyjadřoval.
2. Můj článek nebyl kritikou léčení či neléčení Alzeheimerovy choroby v
ČR, byl kritikou Vašeho přístupu k publicistické práci.
3. Článek nevyjadřoval mé osobní názory, ale pouze spekulativně
ukazoval, jak by mohla bývala reportáž dopadnout, kdyby byla pojata
stejně zaujatě a jednostranně, ale jinak.
Dále se odmítám rozepisovat, protože mě už tato diskuse unavuje a
pohříchu nepřipadá příliš zajímavá. Pro zajímavost připínám svoji
odpověď Dr. Holmerové, jejíž dopis (který jsem se po úvaze rozhodl též
připojit) byl na rozdíl od toho Vašeho velmi podnětný a přiměl mě k
zamyšlení nad odpovědností člověka píšícího na "veřejném diskursním
poli". Ve svých příštích článcích však rozhodně nehodlám být méně
kritický, snad možná formulačně opatrnější vůči citům trpících lidí.
(Dopis dr. Holmerové i odpověď Petra Brabce na něj viz níže. Upozorňujeme také na důležitou ekonomickou analýzu Vojtěcha Kmenta, též níže.)
Léky na Alzheimerovu chorobu měly být už dávno hrazeny
Iva Holmerová
(Iva Holmerová je výkonná předsedkyně alzheimerovské společnosti.)
Předmět: Alzheimerova choroba české žurnalistiky, Britské listy, 7.června 2001
Vážený pane redaktore,
Před týdnem jsem si se zájmem přečetla Váš článek v Britských listech. Velmi si vážím Vaší snahy polemizovat s názory médií, protože to je jistě třeba. Váš článek jsem přečetla opravdu pečlivě a věřím, že i Vy se rozhodnete mým řádkám věnovat pozornost svoji.
V úvodu Vám musím vysvětlit a upozornit Vás, že nejsem nestranná: pracuji jako geriatr, vedu jedno z malých gerontologických zařízení, které jsme uvedli v život od roku 1992 a které je snad i docela pěkné a moderní (v evropském slova smyslu a srovnání). Patřím k zakládajícím členům České alzheimerovské společnosti, která vznikla v roce 1998 také díky pomoci obdobné britské společnosti a Alzheimer Disease International.
Nejsem nestranná ještě z dalšího důvodu: přibližně od doby, kdy jsem se začala angažovat pro tuto společnost z jakéhosi snad spíše profesního pocitu, že u nás dosud cosi chybí, začala se tato nemoc pomalu připravovat u mně blízkého rodinného příslušníka. Včas jsme naštěstí dospěli k diagnóze, nasadili jsme léky, které má již druhým rokem, začali jsme vzdorovat tomu osudu, který je v tomto případě dědičný. Úspěšně. Zažíváme jako rodina jeden z velmi typických případů u nás: nemocná/ý (promiňte ty tajnosti) zatím normálně žije a pracuje, platí zdravotní pojištění (vlastně je nás víc, kteří pojištění platíme) a - platíme si také léky (zatím Aricept, protože Exelon byl hůře tolerován a Reminyl je tu jen krátce na trhu a možná bude dražší..). Jsem lékařka, dcera novinářka, ale není to v Čechách až taková legrace ty léky každý měsíc platit, to mi věřte. Žijeme jinak (ne tolik z finančních důvodů - to ta nemoc). Věříte ale, že jsme docela šťastní?
Dovolím si několik poznámek k Vašemu článku:
Tu paní, na jejíž srdceryvné záběry poukazujete, dost dlouho znám právě z naší společnosti. Ta neměla štěstí celé rodiny. Je vdova, zůstala sama právě s maminkou a malou dcerkou. Shodou okolností je novinářka. Na volné noze. Čím více se o maminku starala, tím méně psala. Léky pořídila z úspor (velké prostě nebyly) pak si je už nemohla dovolit… Teď má maminku v ústavu, který je jakž tak slušný - a platí také, ale aspoň si na to může vydělat. Pokud vím, a to bych Vám asi neměla říkat, ani její zdravotní stav (tu dceru myslím) po té kalvárii není moc dobrý. Kdyby se ovšem nestarala vůbec - to by bylo jiné: maminka by skončila v psychiatrické léčebně, nic by neplatila třeba i několik let a ještě by se jí hezky spořil celý důchodeček maminky i příplatek za bezmocnost, jenom by ho zdědila a koupila si pak třeba auto. Mohla si to tedy zařídit úplně jinak v našem systému a nefňukat, kdyby ovšem nebyla trapně sentimentální a nechtěla se tak tvrdošíjně starat.
Co se týká srdceryvných záběrů a pohledů na nemocné v ústavech: pro mne nebyly tak hrozné (promiňte mi tu profesionální deformaci). Pro správnost a úplnost měli ještě podle mého názoru ukázat přikurtované a utlumené pacienty, permanentní cévky a sondy, které jsou často zbytečné, a hlavně hodně hluboké proleženiny…
K zástupci firmy: nevnímala jsem osobně, že by byl zobrazen jako hodný. Je to prostě byznysmen - to ví myslím každý informovaný divák, tak hloupý národ zase nejsme. Pokud se týká těch nabídek na limitování nákladů, hovořil o nich on sám (přikládám doslovný zápis pořízený z videozáznamu). Co se týká oné hrozby se stažením léku: to je jistě jasný obchodní fígl, ale co bychom dělali Vy i já na jeho místě, pane redaktore, kdybychom měli zboží, které se neprodává?
K „démonizujícím záběrům“ na mluvčího ministerstva: myslíte, že neřekl, co řekl? Co se týká toho zpomalování démonizované osoby: myslíte, že to bylo technikou? Já jsem si celý ten klip přepsala. Pokud mluvil onen jak říkáte démonizovaný, šlo mi to jako při školním diktátu. On je ten pán opravdu trochu zpomalený ve všech záběrech, to ten pan redaktor udělat nemohl, mluvčí by mluvil hlubším hlasem a poznalo by se to, to vím i já netechnik. Jiným jsem nestačila - ani tomu přeučenému americkému byznysmenovi, který se naučil tak brilantně česky, proto na Vás možná dělal dojem hodného pána právě pro tu milou měkkou češtinu.
Ještě si dovolím vysvětlení k vysoké ceně: ta cena je srovnatelná s cenou jiných srovnatelných preparátů. V žádném případě není vyšší než v jiných zemích se srovnatelnou ekonomikou.
Jaký je ale Váš názor na to, že se od července budou, a to plně, hradit z veřejného zdravotního pojištění anorektika (léky proti chuti k jídlu, na zhubnutí), jejichž cena je ještě navíc přemrštěná (až od 42% vyšší než v SRN, mám-li správné informace). Ty přípravky (léky snad ani neříkám) stojí v měsíční dávce stejně jako léky na Alzheimerovu chorobu, které se (pro změnu) hradit nebudou ani částečně. Ministerstvo tu překonalo zákon, který nemohlo u léků na Ach překonat, nepotřebovalo ekonomické analýzy, které u Ach vyžadovalo, najednou se prostředky našly - a obézních u nás není opravdu málo a nějaká další záminka pro předepsání komu chceme se při české tvořivosti určitě najde. Hradit se budou, od července, opakuji.
Mně se to ale také nelíbí, a s tím s Vámi souhlasím. Ne ten klip. Ten mi připadal naopak velmi informovaný (zatížený informacemi?). Ta situace se mi vůbec nelíbí. To, že se z léků staly všeléky. Že ty léky měly být už dávno slušně (nikoli snad úplně) hrazeny. Měly být k dispozici pacientům, měly být včas nasazeny a zase vysazeny a nahrazeny jinými podle progrese onemocnění. Tu situaci jsme ale (a to mi pane redaktore věřte) nezpůsobili ani my, ani firmy, které včas o úhradu požádaly. Tu situaci zavinilo právě a jenom (bohužel - bez jakékoli další démonizace) Ministerstvo zdravotnictví a možná i ti, kteří mají na jeho činnost dohlížet.
Velmi ráda, budete-li mít o to zájem, Vám poskytnu další informace. Celou anabázi o oněch lécích Vám zasílám již nyní.
Těším se na Vaší odpověď
V úctě a s pozdravem
Prim. MUDr. Iva Holmerová
Výkonná místopředsedkyně České alzheimerovské společnosti
V Praze 13. června 2001
Kritizoval jsem kvalitu televizního zpravodajství
Vážená paní doktorko,
s velkým zájmem i s jistým pohnutím jsem si přečetl Váš dopis i veškeré
další připojené texty a dokumenty. Vaší práce si nesmírně cením a pevně
věřím, že Vaše úsilí rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví nakonec
zvrátí. V žádném případě jsem se nechtěl dotknout ani Vás ani postižené
paní, jejíž smutek nad postižením matky jistě byl opravdový. Pakliže
jsem tak nechtě učinil, hluboce se tímto omlouvám.
Na článek reagoval též jistý pan Derian (derian@vol.cz), jehož reakci
Britské listy před několika dny též uveřejnily. Napsal jsem mu odpověď,
taktéž uveřejněnou v BL, ve které jsem mu vysvětlil, že jsem se ve svém
článku nesnažil postihnout podstatu problému léčení či neléčení
Alzheimerovy choroby, ale pouze jednostrannost a tendenčnost televizní
reportáže. Dané příklady sloužily nikoli jako prezentace mých osobních
názorů ani se nesnažily předkládat možnost, že pravda možná leží někde
jinde: byly to jen spekulativních příklady jiných, stejně jednostranných
a citově zabarvených přístupů k reportáži. Jinými slovy: můj článek si
nekladl za cíl kritizovat přístup k Alzheimerově chorobě, ale přístup k
televiznímu zpravodajství, a zmíněná reportáž byla jenom poměrně náhodně
voleným příkladem. Bohužel příkladem velice citlivým, možná jsem si měl
vzít na paškál reportáž s jinou, méně ožehavou tématikou, protože
poslední, čeho jsem chtěl svým článkem dosáhnout, je dotknout se citů
trpících či soucítících lidí.
Ono totiž televizní zpravodajství musí být ve své nestrannosti i trochu
slepé k utrpení druhých: novinář tu není od toho, aby se spravedlivě
rozhořčoval, ani aby organizoval sbírky na pomoc trpícím nemocným,
uprchlíkům či obětem války. Tady a teď je pořad, který veřejnost vnímá
jako součást Událostí, musí na něj tedy být kladeny veškeré nároky,
které klademe na běžné zpravodajství.
Svůj článek jsem záměrně psal z pozice nevědomosti: jako televizní divák
na ni totiž mám plné právo, nejvíce mě totiž zajímají právě příspěvky na
témata, o kterých nic nevím (kdybych o nic něco věděl, nemusel bych se o
nich dovídat z televize). Jako televizní divák tedy požaduji všestrannou
informaci a hlavně hodně odosobněný a nezúčastněný postoj, ve kterém by
nebyly ani implicitně obsaženy jakékoli stopy stranickosti. Bohužel,
toto kritérium splňuje jen velmi málo příspěvků ČT.
Ještě poznámku k ceně přípravku: skutečnost, že jeho cena je srovnatelná
s jeho cenou na zahraničních trzích, je jistě chvályhodná, to však ještě
neznamená, že tato cena není nadhodnocená celosvětově. Vzpomeňme
například dob, kdy GlaxoWellcome přišel s přípravkem AZT, který zásadním
způsobem posunul léčbu HIV pozitivních, a nasadil na něj tak nehoráznou
cenu, že bylo nutné mobilizovat veřejné mínění a přinutit tak koncern,
aby cenu snížil (dlužno ovšem podotknout, že cena přípravku je i nadále
velmi vysoká, navíc GlaxoWellcome - tehdy myslím ještě jenom Wellcome -
tehdy nepřišli s přípravkem novým, jehož vývoj by stál milióny dolarů,
ale s neúspěšným lékem proti údajně rakovinotvorným retrovirům, který
měli vyvinutý už asi dvacet let). V současné době, jak sama určitě víte,
sílí kritické hlasy vůči patentovým zákonům, které v současné době
nechrání ani tak technologický postup při výrobě přípravku jako samotné
jeho chemické složení, a např. co se léků proti AIDS týče, ve světě
existuje již několik metod, jak některé léky vyrábět několikanásobně
levněji a umožnit tak léčbu nemoci ve třetím světě. Díky patentovým
zákonům je však jejich levná výroba znemožněna. Je to trošičku podobné
situaci, kdy bychom si nemohli koupit levný Acylpyrin a museli si
kupovat značkový Aspirin stejného složení, který přibližně šestkrát
dražší, nemýlím-li se. Zmíněná reportáž byla i příležitostí, jak na
obecné úrovni otevřít toto důležité téma i v českých médiích, bohužel se
tak nestalo.
Jinak si samozřejmě myslím, že zmíněný přípravek by Ministerstvo
zdravotnictví mělo zařadit na seznam léků hrazených VZP, o tom není
pochyb. Zároveň bychom si ale my všichni měli uvědomit, že poměrně nízké
sazby zdravotního pojištění nemohou náklady na všechny potřebné a tolik
nákladné léky pokrýt. Problém je složitý a necítím se povolán se k němu
jakkoli dále vyjadřovat, mám ale podivný pocit, že ve veřejnosti sílí
přesvědčení, do značné míry pěstované i Českou televizí, že ta hrozná
vláda po nich pořád jenom chce nějaké daně, pojistky, sociální
pojištění, atd., a zároveň představa, že jako občan této země mám
automatický nárok na ty nejkvalitnější představitelné sociální služby,
zdravotní péčí počínaje a třeba kvalitou povrchu silnic konče. Je tu
jistá diskrepance, to je ale už námět na úplně jiné úvahy a reflexe.
Znovu se omlouvám, jestliže jsem se Vás či Vašich blízkých a známých
jakkoliv dotkl, věřte mi ale, že to nebyl záměr článku.
Se srdečným pozdravem
Petr Brabec
Distribuční a školicí náklady firmy Pfizer?
Jediným nákladem, který se možná nevyplatí, je zaškolování lékařů
Reportaz [Davida Garkische o Alzheimerově chorobě a problematice prodeje léků proti této nemoci] jsem nevidel, takze se k ni nemohu vyjadrovat, necelych 6 minut je
pak na prezentaci cehokoliv asi malo.
Cemu ale skutecne nerozumim, pane Garkischi, jsou tyto udajne "kupecke pocty". Napsal jste:
Její ředitel [firmy Pfizer v ČR] mi vysvětlil, že společnosti Pfizer se při současné
nedostupnosti
léku jednoduše nevyplatí ani jeho distribuce, ani náklady na vzdělávání
lékařů v této léčbě. Společnost tak vlastně už tři roky dotuje používání
Ariceptu v ČR, aniž by na úhradu tohoto léku ministerstvo zdravotnictví
či pojišťovny přispěly byť jen jedinou korunou. To jsou, pane Brabče,
jednoduché kupecké počty.
Totiz, samotna distribuce leku je problem ciste logisticky, ktery by se na
cene nemel podilet castkou vyssi, nez cca. 5-10%. Nakladne je predevsim
pocatecni vytvoreni logistickych kanalu. U Pfizera, jako u jedne z
nejvetsich farmaceutickych firem na svete, predpokladam, ze do CR dodava i
jine leky, nez zmineny Aricept, a ze distribucni system ma jiz vytvoren.
Distribuovat i malopocetne polozky podle jiz vytvoreneho distribucniho
kanalu, jimz tece dostatecne mnozstvi jinych, objemove zajimavych polozek
(Viagra?), by nemelo predstavovat vyrazny nakladovy problem.
Pokud by byly problemy s propadanim lhut (nizky obrat na jednotlivych
mistech) a vracenim leku (pokud takove podminky smlouvy u koupenych leku
vyzaduji), pak lekarny ci nemocnicni zarizeni mohou lek objednavat ad hoc a
nedrzet primo skladem, rada lekaren to cini i u jinych leku.
S uvedenim leku na trh mohly rovnez souviset nejake licence, ktere lek
musel obdrzet od nejakych ceskych certifikacnich mist, to ale je jiz naklad
jednorazove vynalozeny, utraceny.
Zbyvaji pak skutecne naklady na vzdelavani lekaru, kteri jej ordinuji,
protoze farmaceuticke firmy mezi ne musi sirit know-how o pouziti leku,
jeho vedlejsich ucincich, snaseni se a ucinky s jinym leky, a to vyrazne
nad ramec pribalovych letaku v krabicce leku.
Tady si nejsem jist, jakym
zpusobem se skoleni lekaru provadi, jake procedury jsou povinne, ale
domnivam se, ze pri pouziti extranetovych skolicich systemu, by se naklady
na takova skoleni mohla vyrazne snizit, a to i u polozek, jez jsou pomerne
malocetne.
Zabyval jsem se rovnez distribuci, byt v odlisne branzi, takze mi argument
distributora Pfizeru o kupeckych poctech - pro nutnost stazeni leku -
prijde podivny a spise ucelovy, nebo zjednodusujici. Pochopitelne, pri
zvyseni poctu prodeje cehokoliv (zejmena drahych polozek) se zvysuje
vynosnost dane polozky. Takze se mozna nedivte, ze jinym lidem mohla
reportaz prijit jako reklama na produkt Pfizeru.
Jedinym nakladem, ktery se nemusi dobre vyplacet, je ono zaskolovani
lekaru, pokud se deje nejakym velmi organizovanym, komplikovanym a
hromadnym zpusobem, samotna distribuce podle me nemuze byt ztratova, pokud
je alespon nejaka poptavka, a pokud neexistuje konkurencni produkt, stejne
dobry, ktery by byl levnejsi. Pokud je problem ono zaskolovani, tak me
pripadne spojte na lidi z Pfizeru, popr. z ministerstva, ci ze
zdravotnictvi, kteri se zabyvaji metodikou zaskolovani lekaru pro aplikace
novych leku. Skolici naklady lze stlacovat.
Uplne jinou veci pro diskusi pak je "etika cen", totiz to, zda
farmaceuticke firmy maji upravovat ceny produktu podle socialni situace
zakaznika (ci statu). V JAR k tomu v pripade leku pro AIDS po politickem
natlaku verejneho mineni, ktere proniklo i na zapad, skutecne doslo.
Pochopitelne, ze u pilulek zpravidla nejsou vyrobni naklady dominantni
casti ceny krabicky leku, ze jim je know-how, naklady na vyzkum, overovani
atd. Nemam zde nijak vyhranene stanovisko, chapu argumenty obou stran.
Na
jedne strane lide, kteri by nemuseli (aspon par let, a mezitim se muze
nalezt novy lek) umrit, na druhe strane bez penez ziskanych prodejem
soucasnych leku nebude na vyvoj leku budoucich a budou umirat zbytecne jini
lide v budoucnosti.
Krome toho, pri distribuci za nizsi cenu v jedne zemi
vzdycky hrozi seda redistribuce zpatky a podhazovani ceny na puvodnim,
zapadnim trhu.
Krome toho se zase i tam vyskytnou lide, kteri budou
argumentovat, ze ceny by mely byt vzdy pro kazdeho stejne (neb lide si jsou
rovni), jako pan Stroehlein, nebo pan Culik, jimz vadily ruzne ceny u
vstupenek na ceske pamatky.
Vojtěch Kment pak zjistil po korespondenci s Davidem Garkischem ještě další informace:
Diky za scenar a informace o poradu, precetl jsem.
V tech udajich od Pfizera je nejaka nesrovnalost.
Jestlize by 50 milionu korun melo byt 0,014% ceskeho farmaceutickeho trhu
(trhu leciv uzivanych pacienty v CR ?), pak by tento trh musel byt velky
357 miliard korun rocne. To je nesmysl, nevim, kolik je presne, ale
odhaduji ho mezi 50-100 miliardami rocne.
Kolik je presna struktura vydaju na zdravotnictvi, by melo byt schopne
zcela presne poskytnout informace ministerstvo zdravotnictvi, popripade
mozna i ministerstvo financi (i kdyz to spise ne, zdravotni pojisteni neni
soucasti statniho rozpoctu). Dobre udaje by rovnez mela mit VZP, od niz by
bylo mozne informace zhruba extrapolovat na celou CR. Docela by mne
rozpocet zdravotnictvi zajimal, protoze znam zdravotni sestricky, ktere
jsou placeny skutecne mizerne, takze kam ta circa desetina HDP mizi, a jak
se rozdeluje, by nebylo od veci verejne prozkoumat.
V USA jsou ale 4 miliony nemocnych Alzheimerovou chorobou (ACh), coz cini
vuci 280 milionum cca. 0,014 cast obyvatelstva (tj. ale 1,4%). Pokud je v
CR stejne procento ACh, jako v USA, pak to je v CR cca. 140 tisic osob.
Kdyby polovine z nich mel byt davan mesicne ARICEPT, pak to je, pocitejte
se mnou:
(140.000/2)*3.500*12 = 2.94 miliardy Kc rocne
I kdybyste jej dal jenom vsem nove objevenym (cca. 1/10), stale by to bylo
cca. 600 milionu Korun.
Takze jste ty udaje Pfizeru mozna spatne interpretoval. Pokud hovoril
Pfizer o 50 milionech, pak mozna slo o 50 milionu dolaru, tj. cca. 2 miliardy
Kc.
Dale - dival jsem se na web Pfizera. ARICEPT(TM) neni zrejme puvodni lek
Pfizera, ale japonske firmy Eisai Inc., ktera je drzitelem obchodniho jmena
a vyrabi jej. Pfizer jej pouze distribuuje - tim muze byt omezena jeho
schopnost hybat s cenami pro CR. Viz informace v prilozenem .PDF souboru.
Dale z tohoto letaku plyne i to, ze ARICEPT neleci nemoc, ta probiha na
pozadi dal, jako u nelecenych, pouze zmirnuje nektere symptomy nemoci na
dobu az cca. 30 mesicu. Dival jsem si i na web americke Alzheimerovy
asociace. Pokud jsem to pochopil spravne (coz neni jiste), tak ACh
zpusobuje postupny rozklad bunek v mozku (pravdepodobne neuronu). Uvnitr
bunek se nejprve poskodi mechanismus, ktery zajistuje chemicke procesy
vymeny informace s jinymi bunkami, mimo jine s pomoci transmiteru zvaneho
acetylcholin. Tzn., ze bunky, i kdyz nejsou jeste zcela rozpadle, jiz
nemohou fungovat, protoze nemohou komunikovat s jinymi bunkami, a
pacientovi se dostavuji obtize jako zapominani, poruchy psychickeho stavu a
poruchy jednani, jez se s postupem choroby stale zhorsuji. Nemoc
pravdepodobne nenapada bunky (neurony?) postupne, jeden po druhem, ale
zrejme vsechny najednou, pouze nektere vydrzi dele odolavat, nez jine.
Choroba prakticky zmensuje "velikost" aktivni casti mozku, dokud
nezkolabuji zakladni funkce, obeh, nebo nejaky organ. Pochopitelne,
fyziologicky muze byt zbytek tela dlouhou dobu docela zdravy a vykonny, ale
"nerizeny".
ARICEPT umoznuje zvysit uroven Acetylcholinu v mozku (blokuje
acetylcholinesterasu, jez rozklada acetylcholin) a tak vykonavat bunkam
"komunikacni" funkce, i kdyz tyto dale jinak vnitrne degraduji
pravdepodobne stejnou rychlosti, jako u neleceneho pacienta.
Takze pravdepodobne skutecne cloveku pouze prodlouzi obdobi, kdy jeste je
jakz takz samostatny, a pak zrejme pomerne rychle zemre - i kdyz toto by
chtelo overit s lekari, lek je rovnez pomerne novy - od roku 1996. To
snizuje naklady na socialni "obsluhu" zasadne nesamostatneho cloveka,
zvysuje to jeho vlastni "komfort", ale zdrazuje zdravotni naklady (leky).
Protoze o peci se v pripade 1. a 2. faze ACh vetsinou postaraji pribuzni,
prevadi se tak naklady z resortu zdravotnictvi na pribuzne. Ve 3.,
zaverecne fazi, pak nepomaha jiz ani ARICEPT. Cely prubeh vsech fazi pry
trva typicky 10 let.
Byt nemocny na ACh asi bych brani leku preferoval ciste z duvodu, abych byl
ostatnim co nejdele co nejmene na obtiz.
Rovnez existuje, byt spise teoreticka, nadeje, ze behem tech par let se
nalezne lek, ktery by zastavil vlastni pricinu ACh, ci jeji progresi, a pak
by lek, jako ARICEPT mohl napomoci zachovani alespon statu quo. Diky nadeji
tady zijeme vsichni.
To, ze lek hradi Polsko a i Slovensko, je velmi zajimavy a validni
argument. Cenove srovnani s jinym leky (kardio) pak castecne rovnez. Ve
svete je ARICEPT zrejme nejpouzivanejsi lek na ACh.
Garkisch: srovnani s leky proti obezite je skutecne
vypovidajici v mnoha smerech
Na prvni pohled to vypada zrejme, ale nejsem si jist. Zalezi totiz jeste na
tom, na jake diagnozy mohou lekari tyto leky ordinovat, aby je pojistovny
akceptovaly. Je mozne, ze na bezne pripady nadvahy nikoliv, ale pouze pro
pripady nejakych chorobnych poruch metabolismu, stitne zlazy, apod. (jez
jsou treba dolozitelne krevnimi testy).
Garkisch: farmacie je asi urcite specifickym odvetvim. chapu,
ze naklady na vyvoj leku jsou vysoke a z prodeje pak
logicky jeste musi vyplynout nejake zisky (i kdyz je
vyrobni cena preparatu treba smesna)
Pochopitelne, jinak by to odvetvi zkolabovalo. Pfizer je verejne
obchodovatelnou firmou na americke burze. Takze treba jini (zahranicni)
penziste ziji z prijmu za leky prodavanych jinym penzistum (vesmes pres
penzijni fondy a zdravotni pojistovny, pochopitelne). Jinak Pfizer
inzeruje, ze do 50 nejchudsich zemi dodava zdarma prostredky proti AIDS.
Nastesti nejsme ani z tech 50 nejchudsich, ani tady nemame tolik AIDSu,
abychom z toho neco meli.
Z tohoto pohledu, zivot je taky obchod.
Jsou veci, o kterych by se meli bavit
vsichni lidi, nejen par lidi na ministerstvech a v obchodnich firmach.
Vsichni jednou na neco umrem a vetsinou to bude neco stat.
K poslednímu zasedání Rady ČT: Tomáš Pecina je špatný novinář
Články pana Peciny nevynikají kvalitou. Bylo by slušné, vzhledem ke sponzorům, aby pan Čulík zveřejnil profesní kariéru TP a bylo by žádoucí, vzhledem ke sponzorům, aby mu zaplatil alespoň základní kurs, kde by se TP dověděl to, co ví každý adept o přijetí na novinářskou fakultu, totiž jaký je rozdíl mezi zprávou a komentářem. Ten punč platím já je pestrá směska vyprávění laika se zdůrazněním vlastní občanské statečnosti.
Podstatné na středečním jednání byla právě ona návštěva odborářů. Je právem odborářů informovat radu o dění v ČT a je jistě zájem většiny členů rady vyslechnout názor mluvčích zaměstnanců. Stejné právo má pan ředitel Balvín. Není zrnka pravdy na tom, že Martin Mrnka byl propuštěn kvůli stížnosti V. Klause na pořad Chapadla korupce. Ze strany MM došlo k závažnému pochybení, které bylo projednáno v triu Balvín, Honys, Mrnka. Mrnka pochybení uznal a s odvoláním souhlasil. Zúčastnění se dohodli, že pravý důvod odvolání nebude zveřejněn.
Že se takový postup nelíbil odborům, zaměstnancům a iniciativám, není těžké pochopit. Kde scházejí informace, rojí se fámy. Odboráři takto závažnou kádrovou změnu pocítili jako porušení gentlemanské dohody s řed. Balvínem, že zásadní kádrové změny bude dělat nikoli prozatímní, ale definitivní ředitel. Jenže zapomněli na 17 bodů, které JB přednesl ve sněmovně 6. února, z nichž tuším v bodě 3. bylo: "Ujišťuji přítomné, že nikdo z pracovníků, kteří organizovali nebo se přidali ke stávce, nebude kvůli svému postoji propuštěn. V rámci svých kompetencí se zasadím o zrušení výpovědí, které byly těmto lidem rozdány. Vyhrazuji si však právo pověřit výkonem jednotlivých funkcí pracovníky dle vlastního uvážení".
Ze strany ředitele Balvína tedy plnění programu, ke kterému se zavázal, ze strany odborů oprávněná reklamace na nepsané dohody. Snad by napříště pomohlo, aby odboráři měli svá pravidla hry s vedením dohodnuta písemně. Nevidím nic špatného na tom, a namnoze se tak děje, že jsou personální opatření s odbory konzultována. Tam, kde ředitel a odbory jsou kapitán a posádka téže lodě a táhnou za jeden provaz, to jen plavbě prospěje.
Skeptický ekolog Lomberg zřejmě přehání
Článek “S výjimkou globálního oteplování, stav Země se ekologicky zlepšuje” (BL 11. 6.) vychází z knihy “The Skeptical Environmentalist” od Bjorna Lomborga. Ačkoli kniha (kterou jsem zatím osobně nečetl) jistě obsahuje obsáhlejší argumentaci, kterou nebylo možné vměstnat do omezeného prostoru v článku, dovolím si na některé pasáže reagovat.
Nic proti boření mýtů, ale konstatování “v podstatě nejsou lesy na této planetě ohroženy” zavání hrubou demagogií. Je pravda, že lesnatost v některých státech světa stoupá. Týká se to zejména států vyspělých. Při míře odlesnění, kterou v minulých stoletích utrpěla západní Evropa, však zvětšování plochy lesů není takovým problémem. Krom toho se musíme podívat také na stav evropských lesů. Stejnověké smrkové plantáže oslabené emisní zátěží totiž rozhodně nelze považovat za důkaz dobrého stavu planety.
Poněkud jinak se jeví problematika kácení lesů v tropickém pásu. Dost dobře nechápu, jak může někdo údaj o zmenšení amazonského pralesa o 15 % doprovodit slůvkem “jen”. Mluvíme tady o křehkém ekosystému s největší biodiverzitou a obrovským vlivem na globální klima. Právě v Amazonii dochází zřejmě k největšímu vymírání druhů. O jeho rozsahu však můžeme pouze spekulovat. Důvod je prostý. Drtivá většina (řádově miliony) druhů z amazonského pralesa dosud nebyla ani vědecky popsána. Tyto druhy mizejí z povrchu planety, aniž bychom věděli o jejich existenci. V této souvislosti mi připadá nepodstatné dohadovat se o tom, jestli každý den vymře pět, deset nebo sto druhů živočichů a rostlin. Krom toho - není prales jako prales. Část vykáceného území tropických deštných lesů se znovu zalesní, ale vzniklý les je druhotný. Jinými slovy druhově chudší a méně stabilní.
Pan Lomborg má do určité míry pravdu v tom, že úsilí o záchranu některých druhů bylo úspěšné. Některé v článku zmíněné argumenty bych však označil za přinejmenším podivné.V Africe skutečně dochází ke sterilizaci slonic, dokonce i k regulačnímu odstřelu divoce žijících slonů. Důvodem tohoto smutného (ale nutného) počínání se však stala malá rozloha národních parků a rezervací. Tyto ubohé zbytky přirozeného prostředí už nikdy neuživí tak početná stáda slonů a dalších zvířat, jaká se zde v minulosti pásla. Slonům dnes nehrozí bezprostřední vyhynutí, ale argumentace tímto případem je zavádějící.
Celá řada druhů díky enormnímu úsilí ochránců přírody, vědců a zoologických zahrad přežila magický rok 2000. Objevil se ale další problém. Kam s nimi? Jejich přirozené prostředí je (navzdory páně Lomborgovým optimistickým vizím) v troskách a my tyto druhy udržujeme v zoologických zahradách. Z toho samozřejmě plyne mnoho těžko řešitelných problémů. Nejdůležitější však je, že populace jakéhokoli druhu čítající několik desítek jedinců nemůže být bez možnosti návratu do přírody trvale životaschopná. Nehledě na fakt, že zoologické zahrady nejsou nafukovací a všechny ohrožené druhy prostě nezachrání.
Tak by se dalo v polemice s článkem pokračovat, ale do toho se pouštět nehodlám. Přestože se závěry pana Lomborga nesouhlasím, soudím, že naše současná situace je v jednom ohledu lepší než dříve. Alespoň část lidstva si totiž uvědomuje, že příroda je nešetrnými lidskými zásahy ohrožena. Právě díky tlaku veřejného mínění a nevládních organizací se určité environmentální hrozby zmenšily. Určití lidé to pak mohou (nebo chtějí) považovat za důkaz o idylickém stavu našeho i celoplanetárního ekosystému. Osobně doufám, že jejich názor nepřevládne.
Jiří Řehounek
PS: Mimochodem - zajímalo by mě, kde se ve středověkém Londýně braly emise oxidů dusíku, přízemního ozónu, uhlovodíků a těžkých kovů v takových koncentracích, že vzduch byl horší než dnes. Alespoň podle pana Lomborga.
Poznámka JČ: Předpokládám, že informace o stavu ovzduší před staletími získávají vědci ze sedimentů, případně ze starých stromů, atd.
GNU Není Unix 2.
Pravidlo 21. století: Investujte do lidí!
aneb: Microsoft už je bohatý dost
Mnoho lidí jistě zatouží mít veškerý potřebný software na svém počítači zadarmo a po zjištění, že toto
je možné i bez porušení autorského zákona a nijak to neomezuje komerční využití tohoto software se
jistě ihned zeptá, kde to seženu, jak to nainstaluji a kolik mě bude stát provoz.
Pro manažera malé velké firmy jistě nebude těžké rozhodování, zda platit desetitisíce až miliony za
tzv. "komerční" software, ke kterému zhusta nebývá příliš dobrá technická podpora (a jeho programátoři nevědí, kolik si říci za hodinu práce - některé firmy si za člověko-hodinu účtují i několik desítek tisíc korun), nebo si pořídit software
v rámci open source a raději investovat do kvalitního hardwaru a vlastního týmu schopných, mladých lidí. Samozřejmě se rozhodne pro
variantu, která bude flexibilnější a levnější. Naskýtají se samozřejmě oprávněné otázky, zda je dostatek
lidí, kteří jsou schopni GNU systémy spravovat a zda jejich práce nebude příliš drahá. Také dobrou
otázkou jsou hardwarové nároky. Jak to, že je u všech GNU programů napsáno, že jsou poskytovány bez
jakýchkoliv záruk?
A čím se vlastně živí firmy, které vyvíjejí distribuce GNU/Linux systémů?
Žádná firma, která platí zaměstnance, reklamu a investuje nemalé peníze do vývoje, přece nebude dávat
výsledek své práce zadarmo. Otázkou zůstává, co to znamená zadarmo. Navíc, jak je možné používat
stejný systém pro pracovní stanice (rozumějte - osobní počítače v kanceláři) a servery zároveň?
Kdo si stále myslí, že má cenu číst dál, ať jen vesele čte. Mimochodem, jak se vám líbí oficiální
logo GNU (ta buvolí hlava)?
Žádné záruky?
aneb: globální komunita první pomoci
Ano, přece jen - když za něco neplatíte, nemůžete doufat, že tvůrce bude chtít být právně odpovědný
za škody, které si způsobíte vy sami používáním jeho produktů. Stejně je tomu u GNU, jako u komerčního software. Ale na druhou stranu, co se stane, když nějaký GNU program nefunguje tak jak má? Firmy vyvíjející tzv. "komerční" software vám budou pouze vnucovat informaci, že za GNU software nikdo neručí a tudíž je nebezpečný. Ale opak je pravdou. Když objevíte chybu v GNU programu, stáváte se tímto aktivními vývojáři programu, a nemusíte přitom vůbec umět programovat! Stačí, když odešlete na příslušný e-mail zprávu o chybě, jak k ní došlo a několik dalších informací. To je vše. Budete po zásluze uvedeni jako objevitelé dané chyby a jistě se najde někdo ve vývojářské komunitě, kdo danou věc velmi rychle opraví. Zdarma. Obvykle do týdne či dvou, zažil jsem osobně případ, kdy můj spolužák z fakulty ohlásil chybu přímo autorovi, který byl náhodou on-line a oprava se objevila do dvou hodin od oznámení chyby! Nestane se vám, že by bylo vaše zoufalé volání ignorováno a vy čekali na "další revizi".
Pokud někdo považuje za nebezpečné používání takto globálně podporovaného systému, tak buď nevidí, neslyší nebo nemyslí.
Navíc většina GNU software je již tak dobře odzkoušena, že se můžete spíše považovat za dítě štěstěny, pokud
nějakou chybu objevíte. Pokud používáte rutině nějakou aplikaci, nepotká vás nic nepředvídatelného. A pokud používáte programy, které jsou právě v bouřlivém vývoji, jste kvalifikovanými programátory, jistě oceníte
rychle přibývající nové vlastnosti a občas zjištěné limity systému vezmete jako výzvu, která ovšem nikdy neohrozí vaše data, a vás nebude příliš dlouho trápit. Jelikož i v těchto případech to chce hodně štěstí, abyste narazili na chybu v programu. Málo otestované části bývají implicitně vypnuté, takže skutečně se musíte o danou problematiku zajímat a aktivovat dotčenou část programu ručně, obvykle nějakým netriviálním přepínačem.
GNU/Linux opravdu je seriózní operační systém
aneb: ukecal jste mě, ale stále nepřesvědčil
Klasikové tvrdí, že nejvíce chyb v informačních technologiích napáchal člověk - uživatel. Zakažme uživateli pracovat s počítačem, a počítač začne fungovat... Ale teď vážněji.
Operační systémy GNU/Linux vycházejí z filosofie, že každý minimálně 32bitový počítač může být plnohodnotným
serverem. Podle tohoto se k nim také chovají. V žádném případě neplatí, že pro nainstalování nového zařízení
musíte počítač restartovat. Také neplatí, že po určité době je počítač potřeba restartovat prostě proto, že
došla paměť, nebo že "se zasekl". Takovéto chování je u GNU systémů (a programů samozřejmě také) nepřípustné.
Je samozřejmostí, že počítač nepotřebuje restartovat třeba i celý rok. Všechno je "čisté". Navíc, v těchto
operačních systémech fungují velmi efektivně uživatelská práva, takže obyčejný uživatel může zasahovat pouze
do svého domovského adresáře a dál se nedostane, ani kdyby stokrát chtěl. (Tedy - někteří lidé se dokáží dostat
dál, to jsou hackeři, ale i hacking zde v budoucnu nezanedbáme ;-) a přiblížíme vám jeho protagonisty i jejich filosofii.)
Pouze administrátor systému (root, tento název znamená anglicky kořen, jedná se o paralelu s kořenovým adresářem
a unixovými souborovými systémy) má práva instalovat nové programy a měnit globální nastavení počítače. Pak nainstalovaný systém předá uživateli K PRÁCI. Nikoliv K EXPERIMENTOVÁNÍ.
Nebezpečná bezpečnost?
aneb: Uživatel si užívá, ale neškodí, viry také ne
Souborové systémy GNU/Linuxů jsou navrženy tak, aby splňovaly stejná bezpečnostní pravidla, jako systém samotný - jsou vedeny záznamy o právech jednotlivých uživatelů a uživatelských skupin nad jednotlivými soubory
a adresáři. V současnosti nejpoužívanější souborový systém pro GNU/Linux je ext2 (second extended filesystem).
Přísně uživatelská struktura celého systému prakticky znemožňuje vývoj virů pro GNU/Linux systémy. Pokud vir
nemá administrátorská práva, je bezmocný, a vzhledem ke způsobu šíření těchto systémů nemá vir šanci. No
představte si, že si budete něco, co je zadarmo, pokoutně stahovat od kamaráda a zapomenete na antivirovou kontrolu. Ne, ne,
třikrát ne. Stáhnete si program z autorizovaného serveru, na který se nedaří propašovat žádného záškodníka
ani zkušeným škůdcům. A proč odjinud, když je přece zadarmo?
Co to jsou distribuce?
aneb: svět kapitalismu naruby
Předpokládejme, že jste se rozhodli pro instalaci jednoho z GNU/Linux systémů. Co teď. Kde se sežene?
V pekárně? V knihkupectví? V obchodu s počítači? V pekárně jsem ještě GNU/Linux neviděl, v knihkupectví
zcela běžně a o třetí variantě snad nikdo nepochybuje. Ovšem, je tu ještě jedna možnost. Celý systém
si je možné stáhnout legálně z internetu, kde mají jednotlivé distribuce své servery a jejich případná "zrcadla".
GNU/Linux systém se nazývá distribuce - to z důvodu, že firma, která jej vyrábí, vlastně dává dohromady
jednotlivé GNU programy, vytvoří k nim instalační nástroj, přidá svá vylepšení a výsledek distribuuje.
Pokud si distribuci GNU/Linux systému koupíte v knihkupectví, překvapivě za něj zaplatíte, ale neplatíte
za systém jako takový, ale za CD-čko, za obal a manuál ve svém rodném jazyce. V případě populárního RedHat Linuxu to je něco málo přes 100 (slovy sto) korun českých. To je více než příznivá cena. Ale z toho přece firma, která tuto distribuci
vytváří, nemůže nic vyzískat. Tak zaprvé může a zadruhé nechce ;-). Můžete si totiž koupit i licenci na
danou komerční distribuci, ale to neznamená nic jiného, než že získáte plnou on-line technickou podporu
a pokud narazíte na problém, tak pracovníci dané firmy jej budou přednostně řešit pro vás. A kolik taková
věc stojí? Něco mezi 1000,- a 10 000,- korunami českými. Takže si koupíte pro celou firmu operační systém
a zaplatíte jednu licenci, čímž získáte podporu - pro celou firmu. Pokud máte více poboček, jistě nebudete šetřit a koupíte
licencí více (podle počtu poboček), aby pro každou byla možnost okamžité konzultace s pracovníky autorské firmy.
To znamená, že pokud třeba banka má 10 oblastních poboček a chce do všech plnou technickou podporu, jsou
investiční náklady pod 100 000,- korun českých (a pochybuju, že některá banka chce 10 paralelních technických podpor ;-)). Jak vidno, uživatel (sebevětší, sebebohatší) neplatí nic, pouze si může připlatit nadstandard. Jednu z nadstandardních distribucí vytváří pro své servery i stanice největší počítačová firma světa - IBM. Ta se rozhodla podporovat Linux jako strategický systém pro své e-servery, a to na bázi Intel®, Alpha® nebo i Sparc® procesorů. IBM doporučuje Linux i pro své prostředí Lotus Domino Notes, které je schváleno i jako standard NATO. 
Použití? E-business, firemní internetové servery, velké i malé souborové servery, robustní databázové servery, simulační a vizualizační stanice, logistické aplikace s podporou GPS, distribuované aplikace... V prostředí těchto systémů běží i operace americké armády či databáze FBI. Svět profesionálních nástrojů pro dosažení zisků i moci. Globální výrobci, distributoři i uživatelé ví, do čeho se vyplatí investovat. Dostanou to, co chtějí a nikoliv i to, co nechtěli.
Kde seženu někoho, kdo se mi bude starat o...
aneb: věřte mládí, také zestárnete
Častá otázka mnoha majitelů malých i větších firem, obvykle doplněná otázkou, kolik mě to bude stát. Ale
v tomto případě je zcela zbytečná. Spousta absolventů středních škol umí velmi dobře spravovat
serverové stanice a občas jsou aktivními GNU vývojáři již z dob právě dokončených středoškolských studií.
A pokud chce někdo pochybovat o schopnostech vysokoškoláků z technických škol, tak asi vůbec nepochodí. Vysoké školy ročně opouštějí stovky či snad tisíce lidí, kteří umí. Například na fakultě elektrotechnické ČVUT jsou celé části kateder (výpočetní techniky, ale třeba
i matematiky), které se zabývají GNU/Linux systémy, podílejí se na jejich vývoji a o kvalifikované
pracovníky nemají nouzi. A otázka platu? Je problém dobře zaplatit jednoho či dva "experty" na správu systémů
a nechat je instruovat ostatní pracovníky? Nevyjde to náhodou výrazně levněji, než kupovat stále nové
a nové verze komerčního operačního systému (byť se systémem skvěle vymyšlených slev) s nadějí, že "TO" konečně bude fungovat?. Samozřejmě, že první varianta je výrazně levnější a umožňuje větší flexibilitu vám i vašim systémům. Vaše informační nároky budou růst s vašimi potřebami, navíc budete mít plnou a trvalou kontrolu nad tím, co opravdu potřebujete a tím, co se vám snaží "komerční" distributor "přibandlovat". Proč máte kupovat kilo banánů s kilem brambor? Kdysi revoluční Windows 3.1 se vešly na několik disket. Dnes adorované Windows NT či Windows 2000 se vejdou (v přepočtu) na několik stovek disket (se všemi opravami jich je skoro tisícovka, s rozšiřujícími moduluy je to několik tisíc disket). Píšete snad v textovém editoru stokrát efektivněji či komfortněji? Děláte cokoliv převratného, co jste nedělali už předtím? Ukládáte tisíckrát více dokumentů? Zamysleli jste se vůbec někdy, kolik megabajtů kódu z operačního systému, programů či paměti opravdu využíváte vy sami a kolik je ho tam jaksi "navíc"? Kolik procent místa, který zabírá ten který dokument je věnováno vašim datům a kolik údajům, o kterých ani netušíte? A co vůbec ty programy "navíc" dělají, když vy je nevyužijete? Proč zabírají drahocenný (a drahý) prostor na vašem harddisku? Proč potřebujete stále výkonnější systém, stále větší harddisk, stále více paměti? Komu TO slouží? Vám? Ach, ano, několik programů z těch mnoha tisíc ve vašem počítači se stará o stále vynalézavější a luxusnější animaci woken či trvalý úklid špatně spravované paměti... Nesmutněte. Bude líp.
Předchozí díl seriálu.
Nezapomeňte:
Tento článek může být volně kopírován a dále šířen podle pojmů z GNU General Public License verze 2 nebo
pozdější...
Poznámka TP: Microsoft nedávno vydal dokument, v němž
se - značně primitivními prostředky - snaží uživatele přesvědčit o škodlivosti Linuxu.
Greenpeace: TESCO prodává geneticky manipulované potraviny, ale jen v ČR
Greenpeace zveřejnilo výsledky analýz, které prokazují, že supermarket TESCO prodává geneticky manipulované (GM) potraviny. Z 12 testovaných výrobků zakoupených v supermarketu TESCO na Národní třídě vyplývá, že 3 z nich jsou geneticky manipulované, z toho jeden obsahuje množství geneticky manipulovaných organismů (GMO) menší než 1 %. Greenpeace opětovně vyzvalo TESCO, aby v České republice používalo stejný standard, jako v jiných zemích. TESCO ve Velké Británii a dokonce i na Slovensku již zákazníkům garantuje, že jeho vlastní potraviny neobsahují GMO.
"Vyzýváme vedení společnosti TESCO, aby svým zákazníkům v ČR zaručilo stejnou míru ochrany jako doma ve Velké Británii. Jako první krok by TESCO mělo garantovat nepoužívání genetických manipulací v potravinách vlastní značky," prohlásila Zuzana Piknová, vedoucí genetické kampaně Greenpeace.
Řada velkých supermarketů v České republice se již zavázala, že GM potraviny nebudou nabízet a žádají v tomto smyslu od svých dodavatelů certifikáty. Jsou to například supermarkety Billa, SPAR nebo Norma. Další prodejci se v prvním kroku rozhodli alespoň vyloučit geneticky manipulované suroviny z potravin vlastních značek. Mezi ně patří Globus a Penny Market.
Ekologická organizace Greenpeace je přesvědčena, že geneticky manipulované organismy představují neodhadnutelné riziko pro životní prostředí a zdraví lidí. Geneticky manipulované potraviny jsou dnes prohlašovány za zdravotně zcela neškodné, přestože žádný dlouhodobý průzkum jejich vlivu na lidské zdraví nikdy proveden nebyl.
"O nemoci šílených krav nám před deseti lety také tvrdili, že její původce se nemůže přenést na člověka. Přitom ve Velké Británii zemřelo v souvislosti s tímto onemocněním již téměř 100 lidí," upozornil Dr. Čestmír Hrdinka z Greenpeace. "Stejně jako kdysi u BSE nám dnes firmy tvrdí, že jejich GM potraviny jsou bezpečné. Jak si ale mohou být jisti, když žádné dlouhodobé studie o vlivu GM potravin na lidské zdraví neexistují?"
Analýzu potravin provedla akreditovaná laboratoř rakouského Spolkového úřadu pro životní prostředí (Umweltbundesamt) ve Vídni.
Technoplast porušil zákon o ochraně ovzduší
Vazeny pane Culiku,
dovoluji si Vas informovat o tom, ze dnes sdelila Ceska inspekce
zivotniho prostredi (CIZP) skutecnost, ze stiznost Greenpeace na
poruseni zakona o ochrane ovzdusi firmou Technoplast Chropyne byla
oduvodnena. Oblastni inspektorat CIZP Olomouc zahaji v tomto
ohledu s firmou spravni rizenei podle zakona c. 71/67 Sb.
Greenpeace pozadalo firmu Technoplast o sdeleni mnozstvi
skodlivych latek vypoustenych ze spalovny nebezpecnych odpadu.
Greenpeace ma k dispozici kopii protokulu z mereni emisi velmi
nebezpecnych dioxinu, ktere presahovaly 150x normu platnou v
civilizovanych zemi!!! Firma zadane informace neposkytla, ackoli
podle zakona je to jeji povinnosti!
Nize pripojuji take text tiskove zprav Greenepace z 21.kvetna
2001, ktera doprovazela blokadu vjezdu do spalovny nebepecnych
odpadu Technoplastu.
Paradoxne je tedy v CR mozne zamorovat zivotni prostredi, ale musi
o tom podnik informovat.
Pikantni je, ze v CR se lze obtizne dopatrat toho, co vlastne
spalovan do ovzdusi vypousti, v Britanii soud osvobodil aktivity,
kteri provoz nebezpecne spalovny svou akci znemoznili.... viz
http://www.greenpeace.org.uk/contentlookup.cfm?ucidparam=200106131
45457&bannerparam=nav_med
S pozdravem
MUDr. Miroslav Šuta
Tiskova zprava Greenpeace 16/2001:
Greenpeace: Spalovna v Chropyni vypouští 150x více dioxinů, než je povoleno v EU
Chropyne, 21. kvetna 2001 - Skupina 15 aktivistu Greenpeace z
Ceske republiky a Slovenska dnes zablokovala vjezd do spalovny
nebezpecnych odpadu podniku Technoplast v Chropyni. Cilem akce je
upozornit, ze spalovna vypousti do ovzdusi vysoke koncentrace
extremne nebezpecnych dioxinu, ktere mohou poskodit zdravi lidi.
Greenpeace pozaduje zastavit ve zdejsi spalovne spalovani PVC a
zamorovani zivotniho prostredi dioxiny.
"Spalovna musi zastavit vypousteni dioxinu co nejdrive a prestat
ohrozovat zdravi obyvatel," prohlasil MUDr. Miroslav Suta z
Greenpeace a dodal, ze dioxiny jsou extremne toxicke latky, ktere
mohou zpusobit rakovinu, poruchy plodnosti, oslabeni imunitniho
systemu a dalsi vazne zdravotni problemy.
Podle dostupnych informaci vypoustela spalovna Technoplastu v
Chropyni az 150-krat vice dioxinu, nez pripousti limit platny ve
statech Evropske unie. Podle ceskych zakonu vsak spalovna muze i
dnes vypoustet libovolne mnozstvi toxickych dioxinu a ohrozovat
tak zdravi lidi. Zakonny limit pro ni zacne totiz platit az v roce
2003.Greenpeace usiluje o to, aby spalovani nebezpecnych odpadu,
zejmena PVC, zde bylo ukonceno co nejdrive (1).
Blokada spalovny v Chropyni je soucasti celosvetoveho tydne akci
Greenpeace proti zdrojum dioxinu a kona se v predvecer jednani ve
Stockholmu o celosvetove dohode zakazujici 12 nejnebezpecnejsich
toxickych chemikalii. Tyto tzv. perzistentni organicke latky
(POPs) jsou nebezpecne mj. tim, ze velmi dlouho pretrvavaji v
prostredi a mohou putovat az tisice kilometru od mista sveho
vzniku nebo pouziti (2).
Dioxiny vznikaji jako vedlejsi produkt spalovani, jsou-li ve
spalovanem materialu pritomny slouceniny obsahujici chlor, jako je
napriklad PVC. To je i pripad spalovny Technoplastu v Chropyni,
ktera mj. likviduje odpady z vyroby obalu a dalsi produktu z PVC
(3).
"Dioxiny jsou extremne stale a maji schopnost hromadit se v zivych
organismech. Proto jsou jimi zamoreny i potraviny, hlavne
zivocisneho puvodu. V Ceske republice jsou lide vystaveni takove
davce dioxinovych latek, ktera nekolikanasobne prevysuje
doporuceni Svetove zdravotni organizace (WHO)," varoval MUDr.
Suta.
Greenpeace dnes zverejnilo cesky preklad zaveru mezinarodni studie
s nazvem (Spalovani odpadu a jeho vliv na lidske zdravi(. Studie
vyzkumne laboratore Greenpeace pri univerzite v Exeteru prokazuje,
ze v okoli spaloven jsou nalezany vysoke hodnoty dioxinu, tezkych
kovu a dalsich latek nebezpecnych pro lidske zdravi (4).
Vaclav Vasku, tiskovy mluvci Greenpeace
DALSI INFORMACE:
MUDr. Miroslav Suta, Greenpeace CR, vedouci programu "Toxicke
latky a zdravi", e-mail: miroslav.suta@cz.greenpeace.org, mobil:
0603/443 140, Vaclav Vasku, mobil: 0603/414 739, internet:
http://www.greenpeace.cz
POZNAMKY:
(1) Mereni obsahu dioxinu provedene v breznu 1998 ve spalovne
Technoplastu Chropyne prokazalo koncentrace az 15 ng TEQ/m3. V
zemich EU je limit pro emise dioxinu z podobnych spaloven 0,1 ng
TEQ/m3. V CR bude stejny limit pro spalovny platit az od roku
2003. Zadost Greenpeace o sdeleni aktualnich emisi dioxinu
Technoplast odmitl.
(2) Celosvetova dohoda o zakazu 12 persistentnich organickych
latek bude pod patronaci Programu OSN pro zivotni prostredi (UNEP)
podepsana ve dnech 22. a 23. kvetna ve Stockholmu. Jednani se
zucastni i ministr zivotniho prostredi Milos Kuzvart, ktery je
zmocnen vladou, aby dohodu za Ceskou republiku podepsal. Umluva
se bude tykat techto 12 latek: aldrin, DDT, dieldrin, endrin,
heptachlor, chlordan, mirex, tofaxen, hexachlorbenzen,
polychlorovane bifenyly (PCB), polychlorovane dibenzodioxiny
(PCDD) a dibenzofurany (PCDF).
(3) Technoplast vyrabi z PVC valcovane folie, lisovane desky,
tvarovane potravinarske i nepotravinarske obaly, tvarovky pro
stavebni drenaze, potahovane textilie ci omyvatelne ubrusy. Podle
udaju provozovatele se ve zdejsi spalovne spali 1000 tun
nebezpecnych odpadu rocne.
(4) Zprava vyzkumne laboratore Greenpeace na univerzite v
britskem Exteru konstatuje, ze epidemiologicke studie v okoli
spaloven prokazaly napr. vyssi umrtnost na rakovinu jater a
plic, zvyseny vyskyt rakoviny hrtanu, nadoru pojivovych tkani a
lymfomu. Jine studie prokazaly vetsi pravdepodobnost vyskytu
vrozenych vyvojovych vad novorozencu, vyssi riziko onemocneni deti
rakovinou a alergiemi a castejsi vyskyt priznaku plicnich
onemocneni. Kompletni studie v anglicke verzi je ke stazeni na
adrese: http://www.greenpeace.org/~toxics/reports/euincin.pdf
Zbavte se představy pronásledovaného Golga, milenče!
Pane Čulíku,
vážím si toho co děláte v Britských listech a postavila jsem se za Vás, když Vaše úsilí zesměšňoval Ivan Straka v Reflexu, proč ale nyní totéž děláte sám sobě a unáhlenými soudy vystavujete pocitům trapnosti ty, kteří se za Vás vzali? Nemohu se jako žena ubránit pocitu, že jste snad "milenec" Fabiana Golga, protože jiné vysvětlení pro Vaše emoční výstupy v tom co se ho týká nemám a jsou podle mého názoru lehce mimo mísu.
Já neobdivuji českou policii, naopak, její chování při antiglobalizačních protestech bylo skandální a ubohé, její shovívavost k aktivitám některých skupin občanů kteří oslavují fašismus mě naplňuje odporem a obavami, ale tvrdit, že Fabiano Golgo byl obviněn ze zpronevěry po té a tedy právě proto, co veřejně kritizoval Vladimíra Železného, je opravdu silné kafe. Pijte si ho sám a nenabízejte ho mě, protože to je schizoidní představa, s níž jste vyrukoval ve svém úvodníku.
Za prvé Golgo není sám kdo veřejně kritizoval Vladimíra Železného a za druhé, není zde jediným příliš hlučně vystupujícím občanem. Skutečně nejsem schopna strávit Vaši konstrukci, že Fabiano Golgo je jediný bojovník za pravdu u nás a jako takový bude nyní souzen ve vykonstruovaném procesu, na základě vykonstruovaného obvinění. To si myslím opravdu asi nepůjde, takhle alarmující postkomunistický vývoj tu asi zase nebude.
Zbavte se silných slov a dramatických představ, jako serioznímu novináři Vám to nesluší. Chápu že jste naštvaný v souvislosti s obviněním Tomáše Peciny - já také, ale nemůžete přece okamžitě v souvislosti s Golgovým obviněním, kde nic není prokázané, hloupě a lacině zevšeobecňovat. V závěru jste to napsal dobře: Počkej me, na základě jakých důkazů byl Fabiano Golgo obviněn ze zpronevěry a kdo přesně v jeho neprospěch svědčil a proč. Počkejte a nevytvářejte předem bulvární spekulace, Vy milenče !:-))
Vaše, nebude-li se Fabiano zlobit,
Zdeňka Haidingerová
Poznámka JČ: Kolikrát mám opakovat (ono se to v českém kontextu asi zdá neuvěřitelné) že Britské listy nepublikují nic z důvodů osobních zájmů, sympatií či antipatií. Ani nejsem "naštvaný" na českou policii v souvislosti s Tomášem Pecinou, zastávám v této záležitosti věcně objektivní stanovisko. - V případě Fabiana Golga jsou závažné důvody podezřívat, že jeho nynější nesmyslné policejní obvinění by mohlo mít něco společného s Vladimírem Železným - i když jsem Golgovu kritiku Železného a jeho nynější policejní obvinění neuvedl ve včerejším vydání BL do příčinného, pouze do časového vztahu. Záležitost, jak jsme napsali, budeme bedlivě vyšetřovat, protože je velmi znepokojující, jsou-li novináři nesmyslně policií obviňováni.
PS.Jiří Zlatuška mě v pátek ráno obviňuje, že se dopouštím manipulace, uvedl-li jsem Golgovu kritiku Železného a jeho následné obvinění z trestného činu jen do časové, nikoliv příčinné souvislosti, ale píšu-li pak, že je to jako diskreditace disidentů za komunismu obviněními z hospodářských trestných činů. Měl jsem to asi vysvětlit jasněji. Skutečně nemáme důkazy, že by za stíháním Golga byl Vladimír Železný. Od doby, kdy Golgo Železného kritizoval v Lidovkách, však k došlo k několika podivným agresivním akcím vůči němu, které se dají přirozeně interpretovat mnohoznačně. A proč čekala policie s obviněním z trestného činu u Golga tři roky - ke krádežím, z nichž je obviněn, mělo dojít v červenci 1998. Jak je možno spolehlivě vyšetřovat případ po tak dlouhé době? A proč zrovna teď?
Oznámení:
Americká firma Bio-Rad tvrdí, že české úřady záměrně nepoužívají její, světově nejefektivnější metodu na zjišťování nemoci šílených krav
Nejcitlivější test na BSE nedostal v ČR šanci,
veterinární správa mylně informuje veřejnost
Pro testování nemoci šílených krav (BSE) v naší zemi Státní veterinární správa (SVS) ČR direktivně určila jediný test, a to bez řádného výběrového řízení a bez přizvání odborné veřejnosti. V České republice je tak z používání vyloučen nejcitlivější dostupný test na BSE.
SVS mylně informuje veřejnost, když tvrdí, že test zvolený v ČR (metoda Western-Blot) je jediným spolehlivým testem na trhu a je používán ve většině zemí Evropy. Ve skutečnosti je více než 70% všech testů v západní Evropě prováděno metodou ELISA, přičemž test ELISA dodávaný společností Bio-Rad byl několika nezávislými studiemi vyhodnocen jako nejcitlivější dostupný test. Kromě toho jsou testy ELISA mnohem rychlejší a méně náročné na manuální práci.
Například studie Evropské unie z roku 1999 nebo publikace v časopise Nature z února 2001 zřetelně prokázaly nejvyšší analytickou citlivost testu Bio-Rad. V praxi se již tyto výsledky potvrdily ve Francii. Generální ředitelství pro otázky výživy (DGAL) uveřejnilo oficiální statistiky vyšetřování BSE u francouzského skotu. Na základě zjištění, že test Bio-Rad odhalil více jak dvojnásobek nakažených krav než konkurenční test, roste ve Francii tlak na změnu metody v laboratořích, které až dosud používaly méně citlivý test.
Testy firmy Bio-Rad se používají v Německu, Belgii, Lucembursku, Norsku, Švédsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii a Řecku.Ve střední a východní Evropě jsou laboratoře pro testy Bio-Rad vybaveny v Polsku, Maďarsku, Lotyšsku, Estonsku, Rumunsku a na Slovensku.
I přes vážnost situace se SVS ČR neodhodlala k revizi svého rozhodnutí z podzimu roku 2000. Nadále pro ni hlavním kritériem výběru testu není maximální citlivost, která by vyloučila ze zpracování i kusy v ranném stadiu nemoci. Kromě toho stále direktivně omezuje počet testovacích laboratoří v ČR, v současné době na 3.
Pokud má být skutečně obnovena důvěra v české hovězí maso, měla by SVS ČR zásadním způsobem přehodnotit dosavadní strategii vyšetřování BSE. Měla by umožnit testovat BSE všem akreditovaným laboratořím a neomezovat je v rozhodnutí, jakou z registrovaných metod zvolí. Těmito pravidly se ostatně řídí i země, které mají s testováním BSE největší zkušenosti (např. Francie, Německo, Belgie)
Pokud SVS ČR hodlá i nadále nařizovat používání konkrétních testů, požadujeme, aby byla při Ministerstvu zemědělství ČR ustanovena komise zástupců Státního zdravotního ústavu, Hygienické služby ČR, Státní veterinární správy ČR, universit a Akademie věd ČR, která důkladně a nezávisle prověří všechny registrované testy a vydá závazné doporučení.
Fotoreportáž z páté pražské Street Party
Celkem v poklidu proběhla sobotní Street Party v ulicích Prahy. Akce, jíž se překvapivě zúčastnilo jen několik set demonstrantů, začala krátce po poledni na Palackého náměstí, poté pokračovala v Resslově ulici a na závěr se průvod odebral na náměstí Míru, kde kolem osmé hodiny "pouliční slavnost" skončila.
Průběh poznamenal jediný incident. Skupina policistů v civilu zajistila a předvedla na policejní stanici aktivistu Pavla K. za to, že měl údajně poškodit v Jugoslávské ulici motorové vozidlo (foto, foto, foto; jeden z policistů se - velmi neochotně - prokázal T. Pecinovi odznakem kriminální policie 0738). Nenašlo se ovšem ani vozidlo, ani oznamovatel, a vzhledem k okolnostem je prakticky vyloučeno, že by se Pavel K. mohl takového skutku dopustit, aniž by byl okamžitě zadržen některým z desítek policistů, kteří průvod Jugoslávskou doprovázeli (zde pózuje Pavel K. - právě v Jugoslávské - pro Tomáše Pecinu, zde o malou chvíli později pro Štěpána Kotrbu).
Pravděpodobnější je jiný scénář: Pavel K., jak sám přiznal, pronesl na adresu policistů v civilu nezdvořilou poznámku (ohledně jejich nenápadného vzhledu a vystupování) a oni se rozhodli pro okamžitou pomstu. Nicméně neodhadli situaci a neuvědomili si, že vyvolají zájem novinářů i aktivistů z Občanských právních hlídek. Summa summarum: zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 TZ) plus křivé obvinění (§ 174 TZ) jako z učebnice, vše doložitelné svědectvím mnoha osob i fotodokumentací, a pro všechny aktéry nezdařené odplaty kolosální průšvih, na jehož konci by měla být - v lepším případě - poukázka na cestu do civilu, nebo - v případě horším - nepodmíněný trest odnětí svobody.
(Pro zobrazení fotografie ve větším rozlišení klikněte na náhled myší.)
