Co je nového v České republice

Pochybné je i tvrzení v otevřeném dopise, že "zpravodajství a publicistika vyšly z auditu bez závad". To je odvážný výrok, vzhledem k velkému množství výhrad, které k celému auditu o ČT publikovala firma PriceWaterhouseCoopers. Vyplývá z nich, co je o ČT dávno známo - že totiž chybějí základní kontrolní struktury pro finanční toky uvnitř ČT i směrem ven. Citujeme z těchto vážných výhrad, z nichž vyplývá, že audit nemohl být proveden řádně, jen některé:

[Audit byl proveden pouze] "na základě dostupných informací. Vzhledem k tomu, že v zadání naší práce byla stanovena povinnost přezkoumat rozsáhlé časové období, bylo šetření v určitých oblastech omezeno. Nemohli jsme se setkat se všemi pracovníky, s nimiž jsme chtěli projednat určité okolnosti týkající se našeho šetření. Z tohoto důvodu se nám v některých případech nepodařilo získat dostatečné informace, které by nám umožnily formulovat jednoznačné závěry. Rozsah naší práce byl rovněž omezen nedostupností některých dokumentů, které jsme požadovali. Většina dokumentace z období před roku 1996 byla skartována. Šetření pro období před rokem 1996 byla z tohoto důvodu značně omezená. Některé požadované dokumenty nebyly nalezeny. V případě některých transakcí jsme nebyli schopni potvrdit informace, které nám byly poskytnuty zaměstnanci ČT pouze v ústní podobě. Nemusely být identifikovány všechny případy podvodného jednání či zpronevěr. Naše šetření bylo závislé na dostupnosti informací poskytnutých ČT. Nekontaktovali jsme externí dodavatele či osoby mimo zaměstnance ČT a neprováděli prověrky účetních záznamů společností mimo ČT. Je možné, že uvedené procedury by vyústily v identifikaci problémů či zpronevěry, které jsme (...) nezjistili. - Doporučujeme, aby v případě, kdy je nezbytné využívat spřízněné strany jako dodavatele ČT, byly vytvořeny vnitřní kontrolní mechanismy minimalizující riziko nekalých praktik. Vnitřní směrnice ČT by měly zaručovat, aby v průběhu poptávkového řízení deklarovali zaměstnanci ČT účastnící se poptávkového řízení jakoukoliv vazbu na oslovené dodavatele. Tito zaměstnanci by měli být z poptávkového procesu vyřazeni. (Atd.) - Nepřítomnost formálních pravidel v procesu nákupu (např. postupy pro provádění poptávkových řízení) zvyšuje riziko, že by v ČT mohlo v budoucnosti docházet k zpronevěře nebo jiným nekalým praktikám. (...) U značného počtu transakcí jsme nebyli schopni určit důvod výběru vítězného dodavatele. Nepřítomnost formálních postů znamená, že v ČT existuje prostor pro potenciální zmanipulování výběrových řízení. (...) Výroba pořadů - současný kontrolní systém neumožňuje dostatečnou kontrolu nákladů." (Atd.)

Úsměvné je také tvrzení, že se "zakázaná" reportáž Tady a Teď "souhrnně věnuje" výsledkům forenzního auditu ve studiích v Praze, v Brně a v Ostravě. Jak známo, pořady Tady a teď nebývají delší než cca 6 minut. Tu "souhrnnou analýzu" tohoto složitého a závažného textu, který by spíše měl být odrazovým můstkem k diskusi, proč nebylo možno provést řádný audit, na tak malém prostoru bych skutečně rád viděl. (Pro informaci: za pět minut lze přečíst nahlas pouhých cca šest set slov textu, tedy přibližně glosu této délky!) (JČ)

Problém je, že já to rodné číslo Novákovo z Klánovic nemohl uvést, aniž by mě Novák z ÚOOÚ nezačal stíhat za porušení zákona o ochraně osobních údajů. Touto glosou alespoň snad odvrátím stíhání své osoby pro pomluvu za zveřejnění nepravdivého údaje. Doufám alespoň, že žádný Novák v Klánovicích nemá pozemky. Jinak by mě nechal stíhat pro změnu on - za zveřejnění pravdivých, ale soukromých údajů ... Nerozumíte tomu? To je dobře. Pro všechny Nováky. (koš)

Jen bych chtela podotknout, ze ackoliv az na vyjimky cestuji letadlem v ekonomicke tride, takze jsem zvykla na stisnene prostory, tak malo mista, jako maji u Fischera, jsem zatim u zadne letecke spolecnosti nezazila. Asi se do letadla z uspornych duvodu snazili nacpat co nejvice sedadel. (Odpovídá to bezpečnostním předpisům?? pozn. JČ) Luxusni cestovka to v zadnem pripade neni.

Muj ciste laicky intuitivni dojem z reakci Fischerovych zamestnancu na stiznosti zakazniku je, ze  tato cestovka na tom neni moc dobre. Nedostatky se vyskytnou obcas u kazde cestovky, ale pokud jsou ojedinele, neni problem s odskodnenim. Dobra cestovka taky kontroluje pred sezonou kvalitu nabizenych hotelu; pokud nevyhovuji udavane tride, tak je vyradi ze sve evidence a nehada se trapne se zakazniky (viz Turecko). Fischer si asi dobre jmeno uchovava diky tomu, ze stedre inzeruje, a sdelovaci prostredky, ktere stoji o penize z reklam, pak potlaci vsechny kriticke hlasy.

PS Pro jake zakazniky byla urcena puvodni Fischerova cestovka v Nemecku? Pro stredni vrstvy sotva. Z reakci na vsechny publikovane podnety zakazniku vyplyva, ze tato cestovka neni pripravena na samostatne myslici lidi.

So he writes with ease? ``Oh, no! I spend half my time being lost for words. I am a brooder and a walker and a grunter and at the moment a smoker. I am back on the weed for this week. It was what the Czech Republic did for me. I was there recently being the hero of the documentary film. A film festival invited me to be the guest of honor because they see my Postcard programs down there. The Czech Republic and Argentina are the places to see my programs; they are still drifting around the world like space junk.''

Píše tedy Clive James lehce? "Ale vůbec ne. Polovinu času trávím tím, že hledám slova. Deprimovaně přemýšlím a chodím a vydávám pazvuky a v současnosti taky kouřím. Vrátil jsem se k tabáku. To pro mě udělala Česká republika. Byl jsem tam nedávno a dělal jsem tam hrdinu dokumentárního filmu. Jeden filmový festival mě pozval jako čestného hosta, protože se tam v té zemi vysílají moje Pohlednice. Chcete-li vidět mé pořady, musíte cestovat do České republiky a do Argentiny - ještě stále kolují po světě jako vesmírné haraburdí."

Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

Myslím, že adekvátní reakcí veřejné osoby na primitivy jako jsi TY a Stin by nejspíš bylo jediné: po vzoru britské politické kultury dát takovým prasatům pěstí. Rk

Tuto nepřiměřenou reakci na  racionální, uměřený mail, nechápu a mám v této věci dotaz na generálního ředitele Českého rozhlasu a na Radu Českého rozhlasu: domníváte se, že tento způsob jednání vašeho reportéra autoritu Českého rozhlasu posiluje anebo ji naopak oslabuje? - Reakce Radka Kubička je zde. (JČ)

Pane ministře, v souvislosti s kontroverzí kolem sčítání lidu vyšlo najevo, že jedním z poradců, kteří pro Vás pracují, je pan Jindřich Kodl, bývalý vysoký důstojník StB. Kolik dalších osob s pozitivním lustračním osvědčením pracuje ve Vašem týmu? Můžete odhadnout, jakou percentuální část Vašich "odborných poradců" tyto osoby představují?
Tomáš Pecina, Britské listy

Redaktor bohužel náš dotaz do pozitivně laděné konverzace s Březinou nezařadil. Nevadí - necháme ho vystaven zde a snad nám pan ministr odpoví přímo. --- Že si K. Březina neumí svou práci bez estebáků představit, berme jako fakt - de gustibus non est disputandum; když už si je ale jednou platíme z daní, máme právo vědět, kolik jich na Úřadu vlády působí. (TP)

Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

Výběr textů z posledních dní:

Jindřich Dvořák

Nic si z toho nedelejte, nejste zdaleka sama, kdo svou zkusenost z CK Fischer jiz nema v umyslu v budoucnu zopakovat.

Zde najdete nasi zkušenost a zde najdete specializovanou stranku, kde jsou dalsi zkusenosti s onim podnikem pana senatora Fischera:

http://www.volny.cz/problemfischer/problemfischer/".

Misto apartmanu v bungalovu v zahrade hotelu jej s odvolanim na podminky v katalogu odvezli do hotelu vzdalenem ne 15, ale 95 km od hlavniho mesta a dostal 2 jednoluzkove pokoje s pristylkami, ktere nebyly ani propojeny, takze sve deti musel chodit kontrolovat pres chodbu.

Navic tento hotel byl 2 hvezdickovy, (placeny byl 3*) vzdaleny 2 km od more (placeny byl priplatek za vyhled na more) s kontinentalni snidani a veceremi vyberem z menu (placeno bylo stravovani svedskymi stoly) delegatka se tam za cely tyden neobjevila, jeji telefon byl celou dobu hluchy.

A aby toho nebylo malo, kdyz si jeho syn porezal nohu o strep na zahrade, tak lekar, ke kteremu odjeli, rekl, ze si musi osetreni zaplatit.

Budiz, ale s pojistovnou se dohaduje dodnes,protoze ta mu rekla, ze ve smluvnich podminkach s CK Fischer musi v pripade nutnosti vyhledat pouze a jen smluvni lekare, o kterych je meli delegati CK Fischer informovat.

Ze na to delegatka jaksi "zapomnela", snad ani nemusim dodavat......takze zrejme, pokud nejake penize dostane, urcite ne vsechny, protoze si "dovolil" pouzit pohotovostni sluzby.......

Kdyz s ulevou odjizdel, mel pocit, ze je vsem problemum konec ale to by nesmel jet s CK Fischer.

Na letisti mu oznamili, ze s predem domluvenou skupinou nepoleti v 16,15 ,ale ze poleti s dalsi skupinou - ve 2,10 v noci, pry na nej jaksi nezbylo misto v letadle.

Ale ani to nakonec neplatilo, v dusledku zpozdeni letadla z Prahy odleteli az v 5 hodin rano. Mozna blahove ocekaval, ze dostanou za tuto komplikaci alespon obcerstveni, ze se jim treba nekdo omluvi nebo se zepta, zda neco nepotrebuji.

Ale kde ze, ve 14,00 dostali od delegatky letenky a od te doby o nikom z CK Fischer neslyseli.

Znacne rozladeny se hned druhy den obratil se stiznosti telefonicky do Prahy ale o nejake omluve nebo kompenzaci nepadlo ani slovo. Pry,at posle stiznost postou,ze se k ni vyjadri.....

Ani na doporucenou postou zaslanou stiznost neobdrzel dodnes zadnou odpoved.

Dnes jiz "vychladl", ale je to opet jen dalsi v dlouhe rade lidi, kteri udelali svou zkusenost se sirokym profesionalnim usmevem pana Fischera, na ktery stale velmi mnoho lidi sazi jako na zaruku jakesi "solidnosti".

Mozna tento clovek byl diky svym sluzbam uspesny v Nemecku, kdy svou kancelar skutecne ridil osobne a jiste dbal na dobrou povest sveho jmena. Ale dnes, kdy jeho kancelare nejen v CR, ale i v zahranici ridi jeho ruzni reditele a zastupci a on se jiz venuje pouze sve senatorske "praci", je zrejme, ze o tom, co se v jeho firme deje,nema dostatek informaci a asi jej to ani nezajima .

To jiz neni o kvalite, ale o kvantite a osobni neschopnosti jeho spolupracovniku, o kterych tak rad tvrdi, ze jsou to "profesionalove".

Nejenom ja jsem posilal take dopis do jeho senatorske kancelare, kde jsem jej na tyto nedobre zkusenosti s jeho CK upozornil a ocekaval jsem nejakou odpoved.

Vysledek je takovy, ze na odpoved uz dnes ani necekam........

Co vsak delam velmi dusledne,je to, ze vsechny sve zname velmi durazne varuji, aby nenaleteli sirokemu usmevu tohoto cloveka a rozhledli se dukladne po nabidkach ostatnich, treba i zahranicnich CK.

Nekteri si vsak nedaji rici a mne pak jen mrzi, ze i oni casto ziskaji velmi podobne zkusenosti.

Nepreji jim to, nejsem nijak skodoliby, jen mne to utvrzuje v tom, ze ma zkusenost, stejne jako zkusenost vase, neni bohuzel zdaleka ojedinela.

Ja osobne jiz radeji jezdim na dovolenou vetsinou individualne, vetsinou si zajistuji ubytovani od Interhome a cestu a pojisteni si zajistuji sam, ale loni jsem zkusil jet na Baleary s nemeckou CK Neckermann a byl jsem vice nez spokojeny.

Ceny byly za stejny typ zajezdu vyrazne levnejsi nez Fischer, jen jsme museli jet k odletu do Vidne. Ale kvalita sluzeb a servis v miste byly na urovni, o ktere se nam ani nezdalo, a tato zkusenost ponekud delsi cestu na letiste ve Vidni bohate kompenzovala.

Vyuzivali jsme ubytovani a sluzby spolecne s nemeckymi turisty a setkali jsme se na hotelu i s turisty od Fischera z nasi republiky.

Uprimne receno, bylo mi jich trochu lito, zejmena, kdyz jsem poslouchal jejich pripominky a videl je, jak bezradne stale nekam telefonuji, na neco cekaji a stale neco resi.

Kdyz jsme diskutovali, bylo videt, ze vetsina z nich jela rovnez s CK Fischer casto poprve a naposledy...

Muj tatinek rikaval, ze vse je v lidech a u CK Fischer je toto pravidlo videt vice nez zretelne.

Zaplat a vypadni. Neco se ti nelibi ? Drz hubu a neotravuj. Stejne od nas zadne penize nedostanes zpatky, mame dost silne a dobre placene pravniky. A vzdy se najde dost lidi, kterym se bude dovolena s nami libit. Vzdyt prece "Fischer vam nabizi vic......"

Eugen Haičman

Zamyslel jsem se. Takové skutečnosti, které jsou člověku jasné někde uvnitř, se jen velmi těžko oblékají do slov. Vzdělání, výchova či víra jsou velmi důležité kategorie lidského bytí, ale ne ty nejzásadnější. Ptám li se po duchovní podstatě člověka, musím jít až někam za ně či před ně. Použiji příklad.

Dám li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení, že vznikne rozhlasový přijímač, budu nejspíše umístěn v psychiatrické léčebně. Naprosto stejný nesmysl nás však učili na školách a tvrdili nám přitom, že jde vědecký poznatek. Jde mi o tzv. vznik živého z neživého či o vznik vesmíru vůbec. I když použiji časový úsek deset až dvacet miliard let, tedy dobu trvání vesmíru, pořád jde o stejný nesmysl, který je v rozporu s druhou větou termodynamickou.

Současná fyzika se už dávno nebojí používat pojmu prvotní hybatel, nebo rehabilitovat Aristotelův pojem entelechie. Entelechií nazývá Aristoteles zvláštní životní sílu, která vytváří formu. Současná věda a filozofie, alespoň ta její kvalitnější část, tíhne k celostnímu pojetí skutečnosti, uvědomuje si, že existují uspořádané celky, které jsou více než pouhou sumou svých částí.

Takto nějak chápu duchovní podstatu člověka. Navzdory všemu, co v dnešním světě svědčí proti, chápu bytí člověka jako smysluplnou záležitost.

Píšu, že vzdělání, výchova a víra jsou důležité kategorie, jsou to ony součástky radiopřijímače. Ale za určitých okolností mohou právě ony být brzdou poznání, ne-li něčím mnohem horším. Současný tristní stav lidské civilizace tkví v jejich naprostém selhání. Zde jsem u druhé otázky pana Vrajíka. Ptá se :(jde o reakci na článek o Karlu Gottovi a narážku na jeho vzdělání) "Která škola nás, co máme vyšší vzdělání než elektrikář, naučila řešit otázky podobné těmto? Přesněji, je vysoká škola zárukou samostatného myšlení absolventa? Nemůže naopak elektrikář a třeba i kvalitní interpret, nebo kdokoliv jiný bez maturity myslet mnohem samostatněji?" Odpovím radikálně. Žádná současná škola, alespoň u nás, nenaučí člověka samostatně myslet. Není li někdo poznamenán současnou školou, má mnohem větší předpoklady pro samostatné, svobodné a tvůrčí myšlení.

Jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace. Věřte mi, že to bylo chvílemi i bolestivé.

V našich podmínkách, kdy vzdělávací systém ovládala komunistická ideologie, byl výsledek mimořádně obludný. Stávající "vzdělanec" je mnohem spíše fachidiotem, který možná rozumí své profesi, pokud nejde o humanitní oblast, ale pokud jde o komplexní přehled, o schopnost získávat a vyhodnocovat informace, je naprosto negramotný. Samozřejmě, pokud nestuduje a nepracuje na sobě sám.

Nemyslím si, ale že situace na Západě je o mnoho lepší. Stávající "vědecko-racionalistický" světonázor bohužel pořád terorizuje většinu univerzit. Naše vědění je neustále v zajetí karteziánského předsudku objektivity. Paradoxně jediná věda, která se dokázala takového vidění dokonale zbavit, je fyzika. Není objektivní skutečnosti, která existuje nezávisle na vědomí pozorovatele. Toto je poznatek kvantové fyziky nikoliv subjektivní idealizmus.

Z tohoto poznatku lze snadno vyvodit, že každý rozumový logický popis světa, který jsme přijali za svůj, je ve skutečnosti překážkou v poznání. Žádná věc, tedy ani hmotná, neexistuje sama o sobě. Východní filozofické systémy považují vše za pouhé vlnění energie ve vztahu k tomu, kdo je vnímá. Zanikne li tento vztah, zanikne vše ostatní.

Dovolím si pro zajímavost nabídnou malou ukázku jak vypadá a jakým směrem se ubírá současná fyzika. V 1982 na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem provedl experiment, který odhalil, že za jistých okolností dokáží subatomární částice jako jsou elektrony okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe vzdáleny 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů. Jakoby každá částice věděla, co dělá ta druhá.

Problém je, že takovýto akt porušuje dlouho udržovanou Einsteinovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla, ponevadž cestování nadsvětelnou rychlostí znamená prolomení časové bariéry. Podobný problém byl řešen nedávno v Blistech v souvislosti možného cestování časem. Z tohoto objevu jdou však vyvodit ještě mnohem více šokující závěry.

Fyzik David Bohm z Londýnské univerzity tvrdí, že Aspectův objev je důkazem toho, že objektivní realita neexistuje. Navzdory zdání vší pevnosti je vesmír v podstatě přelud, obrovský okázalý podrobný hologram.

Abychom porozuměli, Bohmovu překvapujícímu tvrzení, musíme nejdříve pochopit funkci hologramu. Hologram je třídimenzionální fotografie, vytvořená pomocí laseru. Aby byl vytvořen hologram, předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem laseroveho paprsku. Druhý laserový paprsek je vytvořen z odrazu světla toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba laserové paprsky mísí) je zachycen na film.

Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný obraz původního předmětu. Trojrozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže je hologram růže rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže. Jestliže tyto poloviny budou znovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku.

"Celek v každé části", jež je přirozenou vlastností hologramu, nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.

Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme kousek z kterého je to uděláno, dostaneme pouze menší celek. Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.

Aby lidem umožil lépe si představit, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci. Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a informace o tom co se v něm děje, přichází z dvou televizních kamer, jedna je namířena na na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na dva televizní monitory, připadá nám, že ryby na každé z obrazovek, jsou odděléné entity. Jelikož jsou kamery nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Posléze nám začne připadat, že mezi rybami existuje nějaký vztah.

Když se jedna otočí, druhá také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže nebudeme znát skutečnou povahu situace, dojdeme k závěru, že jedna ryba komunikuje s druhou.

Totéž, říká Böhm, se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimetnu. Podle Bohma, to, co vypadá jako spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám ve skutečnosti ukazuje hlubší úroveň reality, kterou jako pozorovatelé nevnímáme. Nachází se zde mnohem komplexnější dimenze, která se běžnému zraku skrývá za naší vlastní dimenzí, a ta je analogická akváriu. A dodává, že na objekty se díváme, jako oddělené jeden od druhého, protože vidíme jenom část reality. Není to možná zase tak nepodobné Platonově jeskyni.

Takovéto objekty nejsou oddělené objekty, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná a nedělitelná. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno z takových vzorů, vesmír sám je projekce, hologram. p<> Pro toho, kdo je odchován marxistickou teorií odrazu je toto docela silná káva, nemyslíte? Existují však vědy, které jsou v této dávno překonané teorii velmi silně zakořeněny. Nejde ani tak o ty vědy, jako o neschopnost některých lidí překonat ustálené formální myšlenkové vzorce. Smutné je, jde li o vědy, které se týkají člověka, jako třeba medicína.

Shodou okolností mne před několika dny navštívil můj známý MUDr. Václav Hroch, profesí psychiatr. Přinesl mi článek, který napsal a který vyšel v časopise Praktický lékař, č.3, v roce 2000. Článek se jmenuje Zneužití psychiatrie nebo selhání její teorie? Dokazuje v něm neudržitelnost stávající biologicko-materialistické psychiatrické teorie a zároveň ukazuje, že v našich podmínkách nedocházelo příliš k přímému zneužívání psychiatrie jako např. v bývalém SSSR, nicméně sama psychiatrická teorie má rysy totalitní ideologie.

Říká přímo: "Protože newtonovsky (a descartovsky pozn. E.H.) koncipovaná věda je založena na logice pracující s empiricky získanými daty, může se za těchto podmínek rozvíjet dobře, ale jenom na úrovni vědeckého světonázoru materialistického, resp. pozitivizmu. Mělkost myšlenkového záběru vede i zde k budování mocenských, autoritativních struktur. Pro takovýto druh vědy je vše, co se vymyká z možností jejího chápání, nebezpečné, defektní a chorobné. Proto si tak dobře rozumí s totalitami."

Tento závěr jde snadno zobecnit. Václav Bělohradský napsal někde, teď si nevzpomínám kde, že věda má policejní myšlení. Ne každá věda, ale jen věda tohoto druhu.

Svět se pomalu a těžce osvobozuje z totalitní diktatury pozitivistické vědy. Teprve nedávno byla náboženská a mystická zkušenost vyřazena z oblasti psychopatologie. Já přitom tuto zkušenost chápu jako základ vlastního bytí. Teprve poté, co jsem jí získal, jsem pochopil, že to vše kolem mne má nějaký hlubší smysl, který mi byl předtím skryt.

Hroch píše ve zmíněném článku: "Z hlediska horizontů lidské psyché je zajímavé, že Ježíš a někteří svatí byli považováni za duševně nemocné, i když jde o reprezentanty blízkého horizontu železného, s nímž nás pojí kultura křesťanská s neměnícím se textem bible. Za komunistů bylo dokonce oblíbené jakési psychiatrické kádrování těchto postav, jež sehrálo velkou roli v protináboženském boji, ovšem v jeho pokleslé podobě. Vždyť ani samotní zakladatelé marxizmu-lenizmu takto nepostupovali." p<> Nemohu si také nepovšimnout fenomenů jako psychotronika, alternativní medicína, renesance astrologie, příklon mnoha lidí k různým orientálním kultům či programový návrat některých myslitelů k předvědeckému, mýtickému chápání reality. Jejich rozmach je pochopitelný. V každém člověku, i v největším ateistovi je ukrytý duchovní rozměr. Vyprahlý současný člověk prostě hledá svůj duchovní základ, i když to třeba tak nenazývá.

Na celé věci mne nejvíce trápí, že místo seriózního dialogu o těchto jevech, zde zuří nesmiřitelný ideologický boj. Mám rád skepsi jako metodu zkoumání, nemám však v lásce tzv. "profesionální skeptiky". Popper říká, že každá teorie je platná jen do té doby, než se objeví fakta, která jsou s ní v rozporu. Činnost některých "vědců" spočívá v popírání očividných fakt, protože jsou v rozporu s teorií. Takovýto přístup není samozřejmě vědecký, nýbrž ideologický.

Na druhé straně to samozřejmě neznamená, že budu akceptovat jakýkoliv blábol, jen proto, že se tváří alternativně a dokonce duchovně. Jestliže nám něco schází, tak je to teorie, která by dokázala absorbovat různé alternativní nauky a poskytla jim určitý rámec. Jenže to by si chtělo sednout a s pokorou, která by měla být vlastní jak vědcům, tak lidem považujícím se za duchovní, o věcech rozprávět. Zabránilo by se možná podobným excesům, jaký se stal nedávno.

Případ Petra Chobota, který při meditační akci hromadně otrávil její účastníky, je dostatečně známý z médií. Nejsem si jist, jestli ale každý ví, kdo je Petr Chobot a co jej vedlo k takovému jednání. Údaje, které uvádím čerpám ze stanoviska Klubu psychotroniky a UFO v Plzni.

Tak tedy. Petr Chobot se objevil v roce 1993 a začínal s přednáškami v pražském Rock café, kde vyprávěl o životě mimozemských civilizací v souhvězdí Labutě i dalších bytostí, které žijí na kontinentech uvnitř Země.(!)

Poté pronikl do Plzně, kde hodlal využít fungující organizace klubu a ovlivnil svými výmysly asi třetinu tehdejších členů. Kromě svých styků s mimozemšťany ze souhvězdí Labutě se holedbal i vysokým zasvěcením, od všech možných Mistrů a šamanů.

Petr Chobot zakládal jednu nadaci za druhou, kolem jeho osoby se utvořila společnost "Šambaola", přičemž se oháněl vysokými styky s tajnými psychotronickými laboratořemi v bývalém SSSR, pozval sem řadu tzv. léčitelů. Po ČR poté jezdil s přednáškami např. na téma "UFO a čakry", při kterých pořádal meditace, reinkarnační návraty do minulých životů apod.

Nyní se ukazuje, že nikdy nestudoval to, co o sobě uváděl, ve sdělovacích prostředcích jej představovali jako RNDr., mluví se o tom, co bylo dosud dovedně zakrýváno - o lidech s psychickými problémy, o jisté plzeňské dívce, která je trvale hospitalizována v léčebně, atd. Ve stanovisku výše zmíněného klubu se přímo říká:

"Je příznačné, že dokud nedojde k alarmující události, mají lidé tohoto druhu volné pole působnosti. Důvěřivost a absence kritického rozumu, dokonce až nechuť k prostému prověření informací, které takoví lidé šíří, má za následek ohlupování lidí, jejich finanční a hmotné poškozování. Jak případ ukazuje, vzniká i nebezpečí poškození zdraví a života těch, kteří se svěří do péče nekvalifikovaných, nezodpovědných podvodníků a šarlatánů, označujících se za tituly Velký esoterik, Zasvěcenec, Šaman, Léčitel, Hypnoterapeut, Psychokybernetik, apod., schovávajících se za různé nadace, lóže, studia, a ohánějící se povětšinou čistou Láskou a dalšími líbivými frázemi.

Charakteristickým znakem jejich působení je využití a zneužití zájmu o anomální a nevysvětlené jevy, včetně touhy lidí po vlastním duchovním vzestupu. Je to ale zároveň averze k rozumovému poznání, s důrazem na přejímání informací z neověřitelných zdrojů, jež přichází povětšinou z "hlubin nevědomí", "mimozemských" kanálů, šířené vlnami, které dosud věda nezná, atd., atp. Nekritický přístup prosťáčků, ochotných kupovat jejich podivuhodné vynálezy, zázračné přípravky, kartičky k ochránění před všemi možnými i nemožnými neduhy, apod., účastnících se jejich drahých kursů a meditací, konzumujících jejich nesmysly, jim stále zajišťuje prosperitu. A to je hlavní základna P. Chobota a jemu podobných.

Badatelská práce na poli anomálních a nevyjasněných jevů spočívá především v kritické analýze dosavadních poznatků, hledání bílých míst na poli vědy a znalost hranic, ke kterým vědecké poznání dosud došlo. Badatelskou činností není vydávat konečné a platné vysvětlení jevů, které věda dosud neobjasnila, ale hledat fakta, zkoušet metody a kombinovat je ve snaze nalezení nových nástrojů k poznání anomálních jevů. Je to pečlivá dokumentární práce, sběr, analýza a porovnávání případů, vyhledávání nových možností ke zkoumání dosud opomíjených jevů, hledání argumentů a tvorba nových hypotéz.

Právě před těmi, kterým je trpělivá a poctivá badatelská práce proti mysli, kteří předkládají již hotové recepty a představují se za objevitele jednoduchých řešení složitých problémů, zdůrazňují vlastní výjimečnost, je třeba se mít na pozoru. Právě ti, kteří neustále hlásají toleranci a svobodu myšlení, jsou alergičtí ke kritickým hlasům a odlišným názorům."

Uvádím tento delší text celý mimo jiné i jako důkaz, že k takovéto problematice lze přistupovat kriticky a seriózně a přistupuje k ní tak každý, komu jde o poznání nikoliv o to se nějak blýsknout či na věci vydělat.

Nicméně označit jednoduše Petra Chobota za podvodníka je hrubé zjednodušení. Stejně hrubé zjednodušení by ale bylo označit jej za duševně nemocného a jeho vize chápat jako halucinace.

Ti, kdo znají mé články v Britských listech vědí, že se zajímám o německý nacismus. Ten mne zajímá především jako duchovní fenomén. I když se nám to nemusí líbit, nacismus byl největším duchovním hnutím dvacátého století. Měli bychom jej chápat jako varování, že existují síly, které nás mohou snadno ovládnout a posléze zničit. Budeme li tvrdit, že neexistují, jen jim ulehčíme jejich zhoubné dílo.

Duchovní či mystická nebo náboženská zkušenost je jedna věc, její pochopení a následná interpretace věc druhá. A zde se docela dobře uplatní zdravý kritický rozum. Každé "zjevení" či "boží vnuknutí" je totiž zpracovávané naší psychikou. Záleží tady na naší vnitřní výbavě, která umožňuje jisté předporozumění. Stává se často, že tentýž jev je v různých dobách jinak chápán a interpretován. Jako příklad můžeme vzít ve středověku běžné pohlavní obcování s démony, za které se upalovalo. Tento jev se transformoval v tzv. únos mimozemšťany, při kterém je uneseným mužům odebíráno semeno, a ženy jsou uměle oplodňovány. U nás se o této problematice mluví pouze ve specializovaném UFO tisku anebo v bulvárních novinách. V USA jí berou vážněji, co jim také zbývá, když to celé dostává charakter psychické pandemie. Jen tím, že o problému budeme diskutovat na seriózní úrovni v seriózním tisku, zabráníme působení lidí jak Chobot.

Co to tedy vlastně je UFO? Obávám se, že vše jiné než dopravní prostředky mimozemšťanů. Krásně to popsal před časem autor, který si říká Blumfeld M. S. Praví: "Pro mne je UFO především psychokosmický fenomén. Je to záležitost alternativní reality. Rozhodně bych tu už nemluvil o nějakých létajících mašinách a uvažoval, jaký pohon asi používají, aby překonaly rychlost světla a prostoupily časoprostorovými barierami. Musím říct, že mi to poválečné rozmnožení létajících disků na nebi zavání Sheldrakovou teorií morfických rezonancí , efektem sté opice.

(Pro nezasvěcené. Biolog Rupert Sheldrake vytvořil teorii, která zjednodušeně řečeno, říká, že každá událost, jenž nastane kdekoliv ve vesmíru, vytvoří svůj otisk v tzv. morfickém či morfogenetickém poli.Tento otisk, tato informace vyvolává jakousi rezonaci, kterou můžeme extrasenzoricky zachytit a ona se přitom zopakuje. Stane li se toto vícekráte, začne rezonovat celá kultura a většinou dojde k nějakému pohybu, často k tomu, co nazýváme změnou paradigmatu. Tato teorie silně koresponduje s východními filosofickými systémy, které hovoří o tzv. kronice akáši, tedy kronice kde jsou zachyceny všechny události, které se kdy staly. pozn. E.H.).

Sto první zjevení UFO rozrezonovalo celou kulturu a ta tento novověký mýtus přijala za svůj. Jakoby se stokrát zopakovaná fikce stala realitou. Někdy mám pocit, že skutečné smí být jen to, co je obecně přijatelné a stravitelné pro většinového konzumenta reality.

Myslím, že dokonce existuje jistý mechanismus toho, jak se i ty největší chiméry a fantasmagorie stávají hmatatelnými, jak se materializují naše představy, jak se slovo stává tělem.Za posledních 30-40 let došlo k pozvolnému posunu v tom, co už je pro kolektivní mozek téhle západní civilizace stravitelné. Díky masmediím se běžnému konzumentovi života dostalo již takové dávky sugesce, informací a dezinformací, že se mýtus UFO stává součástí jeho běžné reality.

K něčemu podobnému došlo ve středověku, ve 12. a 13. století, kdy se církvi, různým exaltovným vizionářům a mystikům, podařilo do povědomí mas v Evropě dostat sugestivní informace o setkání s nebeskými návštěvníky - s anděly. Nejdříve šlo o autentické zážitky hypersenzitivních individualit, o sto let později se setkání s anděly stalo takřka všední věcí - lidé si dokonce vedli deníčky, do kterých si zapisovali svá denní setkání s anděly. Nebe bylo brzy anděly naprosto přelidněné.

Možná že nás v prvních dekádách třetího tisíciletí čeká něco podobného - náš život bude bude plný UFO. Pak se s nimi stane totéž, co s každým přemnoženým tvorem. Začne masový úhyn.

Noční můra odchytů lidí UFOny pramení ze špatného svědomí kultury, která ve svých zakrvavených laboratořích denně provádí vivisekce na zvířatech. Je tu podvědomý strach, že Ti Vyšší nás budou lovit a pitvat zaživa stejně, jako my lovíme a pitváme ty nižší.

Je známo, že únos mimozemšťany lze navodit i chemicky. Stačí, aby se do mozku dostalo pár molekul nějaké silné psychoaktivní chemikálie - nebo aby si je tvůj mozek sám nechtěně vyrobil. Stačí malá neurochemická změna a celá tahle tvrdá realita změkne a rozpadne se na kousky, ze kterých se poskládá realita jiná. Myslím, že podobným přeskupením se z člověka může - většinou nechtěně - stát UFOn či mimozemšťan. Musí to být šok."

Nepodceňujme tedy fenomén UFO, není bez nebezpečí. A nesnažme se jej vysvětlit jako halucinaci, jde o nepřípustnou simplifikaci. Souhlasím s Blumfeldem, že současné zjevení UFO je stejný druh zážitku, jako středověké zjevení anděla. Jde o nekvalitně zpracovanou duchovní zkušenost. Nekvalitně zpracovanou proto, protože náš popis světa, naše předsudky jí nedovolí uchopit takovou, jaká je a přispůsobují jí našemu chápání světa. Proto ve středověku anděl, dnes mimozemšťan.

Východní i západní duchovní učitelé doporučují, abychom zážitky podobného druhu ve svém vědomí zcela eliminovali. Nazývají je duchovním smetím. Je to také nejjednoduší metoda, jak neulétnout a nestát se falešným prorokem či učitelem. Tito učitelé také svorně říkají, že každý pokrok v oblasti duchovní musí být následován pokrokem v oblasti mravní.

Prožijeme li svou rozhodující mystickou zkušenost ve stavu "mravního kretenizmu" (pojem Alana Bullocka), jako se to stalo jednomu velkému mystikovi 20.století v jednom polním lazaretu, může to mít neblahé následky pro celou civilizaci.

Toto myslím smrtelně vážně. Často se dostávám do kontroverze zejména se svými křesťanskými přáteli, řeknu li, že Hitler byl mystik. Byl a ne ledajaký. Jeho zkušenost byla v jistém smyslu ohromující a jeho vnitřní síla chvílemi strašlivá. Ostatně stačí vidět, co se dělo s davem při jeho projevech. V nedávno vysílaném seriálu Nacismus varování dějin hovořili konkrétní jednotlivci o tom, jak mu nedokázali nepodlehnout.

Souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že Hitler dočasně neoslepl působením bojového plynu, ale že došel stavu, kterému se říká hysterická slepota. V tomto stavu zřejmě prožil to, čemu se říká samoosvícení, na které ovšem nebyl jakkoliv vnitřně připraven. Stává se to občas. V Hitlerovi byla hypertrofovaná jen jedna složka osobnosti a sice ta která dokáže vnímat duchoví svět.

V roce 1999 jsem napsal: " Vinou politiky vítězů první světové války bylo Německo skutečně v ošklivé krizi. Bujela hyperinflace, kvetl černý trh a především všude vládl pocit ponížení. Že je dnes Spolková republika Německo normální, fungující demokracií, je taky díky tomu, že spojenci se dokázali poučit ze svých chyb a nesnažili se německý národ srazit k zemi. Tehdejší Výmarská republika byla vskutku ideálním místem pro příchod falešného mesiáše. Pro nás věčně se hrbící Čechy není asi tak snadné pochopit vnitřní stav téměř každého příslušníka velkého hrdého německého národa s mohutnou kulturou. Hitlerova psychická a duchovní výbava dovolovala tento stav německé duše zachytit a jakýmsi způsobem zhmotnit. On byl do jisté míry médiem, kterým procházely duchovní energie. To, co je nám vlastně z námo z dějin jako Adolf Hitler byla vlastně projekce temné části zraněné duše německého národa. Tady jde veškerá racionalita stranou , jednají předracionální prvky našich osobností. Zde jedná Stín, který se dosud ukrývak někde v hloubkách a způsoboval tak leda špatné sny.

Vlivem synergentně působících externích i interních negativních faktorů došlo v kolektivní duši německého národa k probuzení skrytých regresních prvků, které se poprvé v tak velké míře v celých dějinách, promítly do reality. Následně se stalo to, že po dobu téměř deseti let existovala na této planetě zcela jiná předdějinná civilizace. Panovaly zde jiné etické normy a jiná pravidla chování. Probudila se mýtická božstva, která normální spí v hlubinách našeho nevědomí. Nacistická záliba ve staré germánské mytologii je dostatečně známá. Celé SS bylo původně koncipováno jako jakýsi rytířský řád.

Postava Adolfa Hitlera byla díky jeho zvláštním schopnostem personifikací temných duchovních sil, které se ale ukrývají v duších každého z nás."

Proto je pro mnohé nepochopitelný. Na jedné straně průměrný pokřivený človíček, jakých je rozhodně více na této planetě, na straně druhé velikost zkázy, kterou způsobil. I toto potvrzuje mou tézi, že podstata lidské existence je duchovní.

Václav Hroch ve zmíněném článku dále píše: "Příležitostí pro moderního člověka je nemoc, která bývá označována za meditaci moderního člověka, který až v rámci nemoci získá čas k zamyšlení se nad hlavními věcmi života."

Již několikráte jsem v Blistech psal, že stávající medicína se mnoha ohledech zaměřuje na potlačování symptomů, nikoliv na hledání a odstraňování syndromů. Mluvil jsem např. o neustále se zvyšující spotřebě antidepresiv. Některé nemoci duše jsou v mnoha ohledech spíše poruchami komunikace s Duchem. Jde o naší neschopnost sebepřekročení, opustění materialistického myšlení a s ním spojeného egoismu. Nedovedu to lépe napsat.

Hroch zajímavě definuje schizofrenii. Říká: "Schizofrenie je výsledkem zbloudění na této (duchovní) cestě, a proto je třeba průvodce obeznámeného se situovaností do přirozeného světa. Podle stávající vědy, a tedy i podle etického kodexu lékaře to není možné. Porozumění schizofrenikovi je příznakem schizofrenie. Proto je i naše průkopnice psychoterapie schizofrenie Eva Syřišťová je jaksi diskrétně v biologických kruzích za schizofreničku pokládaná….(!)"

Nechám to raději bez komentáře. Před mnoha lety jsem četl knihu profesora Vladimíra Vondráčka, otce naší moderní psychiatrie, s názvem Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Ač si Vondráčka v mnoha ohledech vážím, šlo o skutečně velkou osobnost, tato kniha mi poskytla vskutku otřesný zážitek.

Z pohledu materialistické vědy, zde totiž smetl ze stolu sám základ evropské kultury a označil jej za patologický. Nepřeháním. Kořeny evropské kultury jsou duchovní, křesťanské. Označím li např. sv. Pavla za duševně nemocného, ve skutečnosti tím zpochybňuji celou křesťanskou etiku, ke které on značnou měrou přispěl, a která držela navzdory všem excesům, dvě tisíciletí pohromadě evropskou civilizaci. Z této pozice není nikdy tak daleko k Osvětimi nebo ke Gulagům.

Opět nepřeháním, jak by se mohlo mnohým zdát. Svědkem mi jsou temné dějiny dvacátého století. Adorno interpretuje Osvětim jako poslední podobu totálně organizované společnosti, v níž byrokratická lhostejnost k životu jednotlivce, k tomu, co je v člověku smrtelné, se stane univerzálním principem lidského jednání.

Stejně tak se totalitní komunistický systém rád nazýval vědecký. Ona "vědeckost" spočívala v elimininaci čehokoliv, co nezapadá do obrazu, který vytvořila komunistická ideologie, tedy mnohdy i konkrétních jednotlivců.(!)

Ještě jednou budu citovat doktora Hrocha. Na závěr své podnětné úvahy píše: "Podle jedné ruské analýzy stavu psychiatrie bylo hlavním předpokladem pro zneužívání psychiatrie její převedení na biologickou rovinu, vpravdě až na zvěcnění člověka. Pak bylo možné bez problémů označit i akademika Andreje Sacharova za schizofrenika. Předpokladem pro psychiatrii nového paradigmatu je doplnění onoho biologického zvěcnění o psychologickou teorii člověka a duševních chorob, která by teprve s náležitým efektem používala dosavadních biologických postupů."

K tomu dodám jen, že i pro psychiatry by měly existovat hodnoty, před nimiž je možné se jen pokorně sklonit a nikoliv je zařazovat do oblasti psychopatologie.

Trochu jsem se rozpovídal, ale nemyslím, že samoúčelně. Ukázal jsem na několik problémů, které se nějak týkají duchovního života. Nejsem nepřítel vědy, naopak. Mým úhlavním nepřítelem ale byly, jsou a budou veškeré ideologie, které o sobě tvrdí, že ony jediné jsou garanty vší pravdy. Je to smutné, ale v pojetí některých se materialistická věda proměnila v prázdnou a bezduchou ideologii.

O fenoménech, jako je UFO, paranormální jevy či alternativní medicína je třeba kriticky a nezaujatě diskutovat. Budeme li o nich, ale prohlašovat, že neexistují, jen připravíme půdu pro šarlatány typu Petra Chobota. Nebo taky vytvoříme nové hnutí podobné nacismu. Extrém plodí zase jen extrém.

Psychiatrii zmiňuji proto, protože jde o nejextrémnější případ úpadku vědy, která se abstrahovala od duchovní dimenze bytí. Žádný z velikánů dějin by před vivisektorským pohledem současného psychiatra neobstál. Lékaři jako Václav Hroch jsou bohužel jen výjimkou potvrzující pravidlo. Snad nová generace nezatížená komunistickou školou dojde dál. A to se netýká jen psychiatrie.

Teolog Hans Küng říká, že jestliže pohan rozbije svého dřevěného boha, neznamená to, že Bůh přestal existovat. Jestliže my jsme "vědecky" vyvrátili existenci duchovního světa, neznamená to, že ten přestal existovat. Pouze se ukryl před našimy zraky. Bohové se stali komplexy, jak pravil Jung. Nicméně tyto komplexy stále mocně ovlivňují náš život.

Na začátku třetího tisíciletí stojíme před volbou, zdali těmto "komplexům" přiznáme právo spolupodílet se na našem bytí, či jestli opět vybudujeme nějakou "vědecky" řízenou společnost podobnou Osvětimi.

Jindřich Dvořák

Vazeny pane profesore,

ze souhrnu auditu uskutecneneho v CT k 30. kvetnu 2001 - daneho k  dispozici verejnosti - neni jasne, zda jeho predmetem byly take vztahy CT ke spolecnosti Clovek v tisni - spolecnosti pri Ceske televizi.

Vim, ze poukazovat na problemy spojene s touto organizaci, ktera se zastituje humanitarni cinnosti, je veci ozehavou. Pocit mne rika, ze prave s tim pocitaji akteri teto hry pri svych domacich a zahrancnich aktivitach. Bohuzel lide okolo spolecnosti Clovek v  tisni jasnou provazanosti na politicke zajmy diskredituji praci cele rady humanitarnich organizaci, ktere se bez postrannich cilu snazi pomahat skutecne potrebnym. Osobne to povazuji za velice spinave praktiky a je velice zvlastni, že se tak deje s podporou verejnopravni Ceske televize.

Dovolím si připomenout některé otázky, které byly obsazeny v  clanku Clovek v tisni - kostlivec ve skrini CT, publikovanem v  Britskych listech dne 13. unora 2001:

a) Jake jsou ekonomicke vztahy mezi CT a Spolecnosti Clovek v  tisni (pripadne take tzv. Epicentrem a jinymi osobami spojenymi s  touto spolecnosti) v programove oblasti?

b) Jake naklady byly spojeny pro CT s cinnosti Spolecnosti Clovek v tisni v souvislosti s jejim sidlem v budove CT na Kavcich horach?

c) Jake jsou pripadne zamestnanecke nebo jine smluvni vztahy mezi Ceskou televizi a skoro padesati osobami uvadenymi jako zamestnanci Spolecnosti Clovek v tisni?

d) Jaky je rozsahu "reklamniho" vysilaciho casu venovaneho teto spolecnosti?

Vedle vyse uvedenych otazek - pro nekoho zrejme prizemne ekonomickeho vyznamu - jsou vsak na stole jeste otazniky principialnejsi:

a) Je vubec instituce verejne sluzby, Ceska televize, opravnena zakladat se soukromymi osobami, Jaromirem Stetinou a Simonem Pankem, jinou pravnickou osobu, ktera navic vedle humanitarnich aktivit ma v naplni cinnosti cinnost obdobnou,

b) Je prijatelne, aby "verejnopravni" CT byla zrizovatelem a  podporovatelem organizace, jejiz aktiviste (S. Panek, J. Urban, J. Stetina, P. Prochazkova ...) svou vyhranenou mimohumanitarni a  veskrze politickou cinnosti jdou nad ramec humanitarniho statutu Spolecnosti clovek v tisni?

Verim, pane profesore, ze se na problem spolecnosti Clovek v  tisni, spolecnosti pri Ceske televizi jako clen Rady Ceske televize podivate a prispejete konecne k zodpovezeni otazek, ktere stale lezi na stole. Verim v to tim spise, ze zcela urcite nepatrite k tem, kteri se leknou virtualniho obrazu vytvareneho okolo teto spolecnosti a jejich lidi v poslednich letech. Soucasne si potom vubec nepripoustim, ze by pripadala z Vasi strany v uvahu moznost meteni problemu pod stul, jak se pokouseli nekteri clenove rady predchazejici.

S projevem ucty

J. Dvořák (dvorak.j@centrum.cz)

Ivo Fencl

Třetí část

Jak vidí české školství na počátku třetího tisíciletí muž přáteli označovaný „nestor češtinářů“, „chodící encyklopedie“ a „svědek století“? „Mít dobrou paměť je i dnes velký dar, škola by ji neměla zapomínat cvičit“, „ řadu věcí, které sleduji v českém školství, děláme špatně“, „za poměrně značné znalosti z nejrůznějších oborů vděčím ministrem školství Eduardem Zemanem a jeho ochotnými přitakávači zatracovanému osmiletému gymnáziu“, tvrdí zde v  zatím nejúplnější „bilanční životní uzávěrce“. První část tohoto rozhovoru je zde, druhá část je zde.

Začnu anekdoticky. Můj žák Tonda Smíšovský odešel do Švédska legálně. Jednou na Silvestra zašel k Hlaváčovům, moje kolegyně jej také učila, a já už jsem měl upito a před společností se zmínil o těch tajemných tiskovinách. Moc se divil a řekl, že tohle by ode mne nečekal. Ptal se, jak znám švédsky a jak dlouho jsem se švédštinu učil. „Asi tři hodiny“, pochlubil jsem se. To jsem přeháněl, ale moc se to od skutečnosti nelišilo. Příbuznost s němčinou je nápadná, stačí se seznámit s hláskovými změnami. Slovní zásoba autorů oněch „ textů“ je asi tak velká, jako pověstných bretaňských rybářů. Ty časopisy mi pašoval Mirko Paráček, který byl trenérem v Suune. Tu vaši dotěrnou otázku bych sprovodil ze světa veršem J. Seiferta: „Jsou rty dívek, je tu sklínka a hezké věci na zemi...“

Až do roku l922 platil celibát učitelek. Slečny učitelky se měly věnovat jen škole, ne erotice, rodině,domácnosti a dětem. To bylo kruté, i když se to dalo zdůvodnit. Věděly, do čeho jdou. I po zrušení celibátu, tuším ministrem Habrmanem, zůstávaly často svobodné. Ve Vlčnově v roce 1930 bylo osm učitelek a jen dvě se vdaly. Samozřejmě za učitele.

Dnes se ve školství muži musí většinou smiřovat s ženami v nadřízeném postavení. To jindy pravidlem nebývalo. Jestli dobře počítám, já jsem měl celkem 17 ředitelů a z toho jen dvě ředitelky školy. Nemohl jsem si na  ně ale stěžovat. Asi jsem netypický případ. Několik ředitelek, které mě imponovaly, jsem už jmenoval. Poznal jsem ale i  šéfky velmi nesympatické: Takové opory režimu byly obávaná zemská školní inspektorka M. Drástová a  ředitelka odboru 20 ministerstva školství M.Hechtová. O skvělých odbornících, kteří ale neuspěli u  prověrek v roce 1970, zásadně mluvila jako o „vyškrťácích“. Dusila je tím, že jim znemožnila veškerou jejich činnost a rychle se jich zbavovala.

Potíže mívaly ale i kolegyně-učitelky se svými ředitelkami. Vše odvisí od školní atmosféry, kterou ředitel nebo ředitelka školy vytváří. Ta se na školách velmi liší. Připomněl bych zde jednu skvělou češtinářku . Tu po její dvaceti pětileté praxi dala ředitelka základní školy k dispozici jako neschopnou. Doporučila ji na nějakou vesnickou trojtřídku v Podkrkonoší. Naštěstí jí nabídlo místo okamžitě místo gymnázium v sousedním městě. Víte proč k tomu došlo? Její žáci uspěli při přijímací zkoušce na střední školy, zatímco v matematice, kterou vyučovala paní ředitelka, pohořeli. Co s takovou nežádoucí konkurencí na škole?

Jedna učitelka na základní škole v Písku napsala na moji výzvu do časopisu ČJL článek, jak vyučuje skladbu v 6. ročníku. Když to zjistily její kolegyně, dívaly se na ni „skrz prsty“ a  začaly jí všemožně ztrpčovat život. Nyní učí na obchodní akademii.

Běda tomu, kdo vynikne v Čechách nad průměr, toho zde nemůžeme potřebovat.

Chci tím říci, že s předpoklady k „harašení“ to bylo někdy i ve školství všelijaké, nebyl na to čas a někde ve sborech ani nálada. Tím netvrdím, že by ho nebylo dost.

Znal jsem koncem 50. let inspektora a ředitele K., kterého nezjímalo vyučování , ale mladé učitelky. Jeden čas si z nich-svazaček dokonce utvořil pěvecký sbor. Zkoušky bývaly večer na škole v Kobylisích a dost se o nich vyprávělo.

Po sledované hodině dokázal ten soudruh říci bez obalu mladé kolegyni Vandě F., která učila samotinká první třídu v provizorním pavilonu: „Máš hezké nohy, ale měla by ses víc opalovat. Přijď odpoledne na plovárnu.“ Co asi měla holka udělat?

O dvě desetiletí později proslul „harašením“ jiný ředitel K., který povil nemanželské dítě se svobodnou učitelkou ve svém sboru a pak vždy vozil před okny školy kočárek, zatímco si maminka na mateřské dovolené něco vyřizovala. To americké „ harašení“ v kariéře soudruhům nevadilo. Asi se ještě nevědělo, co to je.

Souhlasím s vámi, že převažující ženský vliv v základním školství na výchovu mládeže, bez mužské protiváhy, má důsledky, které zatím nedomýšlíme.

Nedomnívám se ale, že by převaha žen ve školství byla hlavní příčinou poklesu úrovně české školy. Za řadu let jsem viděl učit jen čtyři vynikající češtináře - J. Lacinu v Bráníku, Z. Vychodila v Olomouci, J. Kropáče v Rohatci, V. Kučeru na G Praze-Libni - ale na dva tucty vynikajících češtinářek. Z pražských to byly dr.M. Čížková, M. Kafková, M. Hošťálková, E. Hlaváčová, J. Vaněčková, V. Mottlová, E. Holá, H. Svěráková, M. Kodadová, J. Prunerová, z mimopražských V. Průchová v Nepomuku, M. Blechová v Trutnově, M. Součková ve Slaném, dr. A. Seifertová v Chomutově, A. Plachá v Nymburku, I. Šmelhausová , moje žákyně z Jeremenkovy , v Písku. Omlouvám se, že si hned na všechna další jména nevzpomínám.

Když jsem přišel do Květné, byl můj pan řídící postaven před hotovou věc, nevěděl, kdo mu přijde na učitelské místo. Ustanovil mne tam Okresní školní výbor v Uherském Brodě a ředitele se na nic neptal. Bylo to správné.

Dnes ředitelé zaměstnají především svoje příbuzné , kamarády a známé a taky kohokoli jiného, když mají nouzi. Pak mívají problémy, jak se takové síly zbavit. O konkrétní kvalitě kantora se vlastně dnes nic neví a  ani to nikoho nezajímá. I ve školství se rozbujel klientelismus jako je v jiných resortech. Nahradil bývalé kádrování, které mi bylo zas z jiných důvodů odporné. Zvláštností minulého režimu ale bylo, že dobře věděl o schopných lidech ve školství a snažil se je různými způsoby získat ke spolupráci. Dnes zase platí, jako v 19. století, kdo nepozdraví u vrbiček, tak má smůlu. Že je dnes ředitel školy zaměstnavatelem učitelů, vidím jako moc a moc špatné. Čím jsou tak významné pravomoci delegovány níže, tím je to horší. Má to i jiné záporné stránky související s právní subjektivitou a nízkou efektivností řízení a kontroly škol.

Znám ředitele, který vyměňuje zařízení školy a „staré“ odváží do bazaru. A to nemluvím o podnikatelských aktivitách ředitelů a „jejich“ lidí. Kam jdou všechny ty peníze? Myslím si, že některé školy, nevím, zda úplně všechny, se změnily na místo kšeftování.

Rozkladný účinek má na vnitřní vztahy i výše osobního hodnocení a zvláštní odměny. Podstatné je, že výše odměn se neřídí často úrovní a výsledky vzdělávací a mimoškolní práce. Mám čerstvou zprávu o nespravedlivém vysokém odměňování jedné neaprobované mladé kolegyně cizího jazyka, která přízeň ředitele umí odměnit i jinak.

Znám také případ ekonomky střední školy, která musela pod existenčním nátlakem podepsat fakturu na sportovní vybavení, ačkoliv se jednalo o sportovní výstroj pro děti pana ředitele. Kde by sehnala místo, kdyby to neudělala?

Jak asi funguje ve školství dnes kontrola, to si každý umí představit. Hodně se postupně dovídáme o finančním plýtvání a machinacích v bankovnictví, zdravotnictví a nyní v armádě. Bylo by načase věnovat pozornost větším a malým zlodějíčkům ve školství.

Tím myslím i školství vysoké. Mám informace, jak vysoké částky se zde vynakládají například na reprezentaci. zejména, když jde o pohoštění čestného doktora nebo významného politika. Jen kytice pro manželku stává kolem 2000 Kč.

Nepřiměřené jsou také částky vynakládané na inauguraci nově zvoleného akademického funkcionáře. Ten pak vyhází zařízení svého předchůdce (nábytek, koberce, lustr i lampy) a nechá navézt nové podle svého vkusu až za několik set tisíc.

Na dostatečný počet skript ovšem korunky nejsou a vysoké školy žádají od státu další a další peníze. Nemám-li pravdu, že jde o úplné znemravnění školství? To jsou jen některé mé poznatky předané mi naprosto důvěryhodnými lidmi. Vývoj k lepšímu ve školství zatím nevidím. Není mi příjemné říkat takové věci.

Když jsem souhlasil s tímto rozhovorem, protože vás znám od kolegů i z vašich článků , předpokládal jsem, že mi položíte asi moc nepříjemné otázky. Zakončím to sebeobranou.

Vy jste si sám na vlastní kůži vyzkoušel, že pojem loajality k zaměstnavateli má v každém režimu trochu jiný obsah a její nedodržování má praktické důsledky. Uvěřil jste na „obrodný proces“, to nebyl můj případ, taky jste na to doplatil svou zničenou existencí. Musel jste přehodnotit životní plány a slevit z odborných ambicí.

Při posledním rozhovoru před pěti lety jsem vás varoval, abyste nepsal o školství tak ostře, když jste školním inspektorem. Moc takových inspektorů před vámi zde nebylo. Vaše názory mi byly ale blízké. Nakonec jste se stal nepohodlný a ministr, dokonce z vaší bývalé strany, když jste to nejméně čekal a počítal se zlepšením poměrů v rámci „akce čisté ruce“, vás odvolal.

Jak jsem já dokázal ve školství přežít a něco dokázat? Také to souvisí s pojmy „loajalita“ a „hrdinství“. Bývalý režim neměl ve školství tolik oddaných a nemohl se obejít bez „nás ostatních“, kterých byla většina.

V některých letech bral do funkcí ředitelů i inspektorů takové lidi. Ale nevěřili nám a hlídali nás. Uznávám, že to nebylo počínání nejčestnější, ale přežít se nějak muselo. Nebyl jsem jen sám za sebe odpovědný, měl jsem odpovědnost i za jiné a blízké. Všichni lidé nemohli být Václavové Havlové. L. Dufek mě prověřil za asistence „kocourka malého...“ OŠI M. Kafkové na místo ředitele v roce 1970. Za tři roky jsem jej prověřoval já, když byl zbaven funkce v OV KSČ i ředitele školy. Švejk by to podrobně okomentoval a mnul si při tom ruce. A co by asi napsal Juvenalis?

Neuvědomuji si momentálně, kdo řekl, že „ hrdina je člověk, který zbytečně umírá proto, aby jiní mohli zbytečně žít“. Měl jsem zážitek, který je pro mne mementem pro celý život. Můj nejmladší bratr Jaroslav byl v roce 1942 odsouzen na 8 let káznice „ gegen Hochverrat“, "za velezradu". Zemřel 1.3. 1945 ve věznici Brandenburg-Havel. Bylo mu 25 roků.

Zemřel proto, aby si pohodlně mohli žít pochybní mocipáni ne tak vzdálené doby.

Vzpomínám si v této souvislosti i  na původní nápis na náhrobku Františka Halase na hřbitově v Kunštátě: „ Zemřel šťasten štěstím své smrti, zatím co jiní byli mrtví zaživa“. Dlouho tam nevydržel, ministr Kopecký dal pomník odstranit. Že by potrefená husa?

Kolik bylo a je takových?