Pravda? Těžko, neboť to by tým Březiny po zkušenostech s kauzou Olovo musel být úplně padlý na hlavu a ministr zralý na okamžité odvolání - pro blbost. Dodnes platí pravidlo známé již z dob dávno minulých: Když myslíš tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv...
Pomsta vyhozeného Šarapatky? Nemyslím, na to osamělý následovník Brettschneiderův samostatně nemá, i když rozhořčen může být na nejvyšší míru. On býval vždy tázán, pouze když se jeho "výpověď" hodila jako "oslí můstek" do scénáře, který psal někdo úplně jiný. Uznání za svou roli nikdy nedošel, opovržení a "dobrovolného" odchodu ano.
Spíše může jít o "pomstu" řízenou z "druhé strany" vlastní strany. Šíma přes všechny útoky a obvinění nebyl exemplárně potrestán - za víření bubnů sťat na náměstí, až krev vystříkne... Sličná místopředsedkyně Sněmovny tak nedošla patřičného zadostiučinění a na ni navazující emocionálně podbarvené popularity (ubožátko, kterému zlý Zeman stále ubližuje).
Velmi "podivné" a zároveň symptomatické je i to, že exkluzivitu na podobné "kauzy" mají pouze MFD a LN. To není dle mého žádná investigace, ale pouhopouhá donáška až do redakce - v Právu na to mají trefný výraz: VLASTNÍ ZPRÁVA. Používají tento termín také dost často...
Analýza není obžalovací spis. K analýze zákulisí politiky nejsou nutné důkazy jako u soudu (nevynáší se rozsudek, sděluje se veřejnosti paleta možností či úsudek analytika o analyzovaném tématu), zvláště v případech tak virtuálních, jako je "Olovo", kdy nikdo neví jestli vůbec nějaký dokument na Úřadě vlády vznikl a kdo ho vytvořil. Náznaky i dílčí "důkazy", poznámky protagonistů, pozorování jejich (i odmítavých) reakcí na otázky novinářů či rozhovory "off record" dotvářejí analytikovi mozaiku, která musí splňovat několik předpokladů ke své publikovatelnosti.
Musí umožňovat několik možných interpretací (i těch méně pravděpodobných - hodnocení je samozřejmě přípustné).
Zastavme se u ještě hlubšího rozboru tohoto případu, neb něčím se mi zdá symptomatický. Odráží se v něm jako v zrcadle statistika tvrdící, že tři čtvrtiny národa věří v pravdivost informací, které nám média servírují...
Samec uprostřed stáda
Nebráním ministra Březinu ani v nejmenším - to předesílám. Domnívám se ale, že realita v jeho případě nechtěně předstihla jakoukoliv manipulaci kohokoliv z novinářů. V celé vládě ČSSD se mimo jejího benjamínka nenajde politik, který by o sobě mohl "hrdě" prohlašovat, že je "sukničkář" a "samec", aniž by o tom někdo pochyboval. (Jako by na to ale záleželo, on však Březina jiný kredit než ty "úspěchy u žen" v podstatě nemá...)
Březinův poslední vztah s Barborou Nesvadbovou má sice rysy mediálního kýče (Den s ministrem Březinou v Právu i články v různých bulvárech jsou plné náznaků jak z Červené knihovny - práce ministra není přece předvádění hnízdečka lásky, milenky a jejího psa Garpa redakčnímu fotografovi), vypovídá to ale o kvalitě dotyčných médií. Jako jediný ministr nakonec dokázal o svůj zevnějšek pečovat....
O jeho činnosti nejlépe vypovídá sama práce: za celou dobu předložené pouhé dva zákony, účast na lobbistických akcích počítačových firem - naprosto bez studu a bez pochopení role veřejného činitele, zmatek a zpoždění v realizaci Státní informační politiky i ve vydávání prováděcích vyhlášek k její realizaci, personální lapsus při potvrzení a obhajoby Alexandra Kratochvíla jako předsedy Úřadu pro veřejné informační systémy přesto, že se onen pán pohyboval daleko za hranicí zákona a ministr to věděl, lobbistické tlaky na ministra školství při realizaci Státní informační politiky ve vzdělávání, nezájem o neziskový sektor a přenechání iniciativy ve vytváření institucí občanské společnosti Unii svobody.
O tom se ale povětšinou nepíše a když, tak bez uvedení ministra Březiny. Jeho repre akce jsou sledovány pozorně. Bulvár je prostě bulvár.
Smečka a mediální vrazi
"Seriózní" média se ale přesto svorně (jak jinak) zaměřila na jiný strategický cíl.
Zlikvidovat smečku Zemanových hlídacích psů - poradců, v čele s mozkem skupiny, Miroslavem Šloufem. Ta je totiž jeho "stínovou vládou". Tato skupina kontroluje veškeré podklady od ministerských úředníků a neobtěžována mediálním zájmem ani lobbismem, kterého jsou ministerstva plná, najde v materiálech každou chybu. Reporty jdou pouze premiérovi. Ministři se pak na zasedání vlády potí pod sžíravou kritikou svého předsedy pokaždé, když je příležitost "zkvalitnit obsah materiálů" (čti: sprdnout některého člena vlády za chyby jeho podřízených či jeho samotného).
Nejvíce byl vždycky "zkvalitňován obsah materiálů" ministra Vetchého (včetně různých tendrů - třeba na stíhačky, na kterém měla eminentní zájem hlavně americká vláda. Nápad udělat si z České republiky "suchozemskou" letadlovou loď US ARMY se nezrodil jen kvůli tvaru hranic, ale hlavně kvůli naší poloze na mapě sjednocující se Evropy. Američané si totiž spletli ČR s Dominikánskou republikou.. My si oproti tomu nespletli USA se SSSR. K žalu a bědování senátora Žantovského), až byl ministr s vousem medvěda brtníka odvolán. Nástupce o něm nepřímo prohlásil, že Vetchý byl vůl a jal se čistit Augiášův chlév.
Ministr Mertlík byl "zkvalitňován" zase kvůli svému náměstkovi Mládkovi a jeho členství v lobbisticko-ekonomickém spolku s národoveckým názvem a ekonomicko-globalistickými záměry "LÍPA". Ve stejném spolku je kupodivu dlouholetým členem i manžel Petry Buzkové Kotrba (ODA). Mertlíkovi bylo dáno premiérem několik tichých termínů k odvolání náměstka, u kterého se soukromé zájmy zjevně a ve velkém křížily se zájmy vlády. Nesplnil - a tak se vlastně odvolal sám. Rusnok se snaží, seč může, ale zdá se, že fabiánské praktiky svého předchůdce jsou na ministerstvu financí zakořeněny hluboce.
Úkol premiérovy stínové vlády je a byl jednoduchý: hlídat, vrčet a kousat. Míra úspěšných zásahů sboru poradců se dala měřit přímou úměrou nenávisti PR-novinářů a mediálním tlakem, který na premiéra vyvíjeli, někdy mohutně podporováni i politiky ČSSD (Buzková, Dolejš).
Šímovou činností bylo mimo jiné připomínkovat přípravu mediálních zákonů a tak o profesionální nepřátele měl postaráno předem. Souboj Dostál (ČSSD) x Kučera (ČSSD), který skončil ve Sněmovně velmi neslavně pro ministra kultury, předznamenal osud poradce Šímy. Dokonáno jest, řekl by klasik...
Stejně jako "cenzorská kauza" poslance Kučery se "provalila" na první stránky novin v době projednávání zákona v Parlamentu (ačkoliv její reálný základ je znám i mediálně už z roku 1990), tak o řadu měsíců předtím (při projednávání téhož na vládě) se "provalila" kauza Olovo. Účel? Kdo má starosti, nemá čas na práci.
Její reálný základ stál a padal na jednom jediném svědectví (poradce Šarapatky), což by spolu s nemožností dokázat "nade vší pochybnost" původ onoho spisku mělo být předpokladem naprosté mediální i soudní nevěrohodnosti. Analýza Šímova počítače Kriminalistickým ústavem bylo jen směšné divadlo, neboť z technického principu věci nebyli kriminalisté schopni ani zjistit, kdo všechno měl do harddisku přístup. Počítače na vládě používají Windows 98 bez jakéhokoliv interního šifrování a autorizace přístupu otiskem palce. Souborový systém Windows neumožňuje přiřadit login osoby vytvořenému souboru. Elektronický podpis s vnější certifikací ani na vládě používán ještě není. Soubor byl psán v textovém editoru Word, jehož hlavičku lze libovolně editovat a pozměňovat, stejně jako systémové datum při vytváření dokumentu... Frekvenční analýza jazyka dokumentu je stejně směšným pokusem. V době specializovaných udělátek na cokoliv není problém doprogramovat spellchecker tak, aby počítal procentní výskyt slov a slovních spojení, analyzovat skutečné texty poradce Šímy a pak jen sepsat "spisek" s libovolným obsahem, formou ale odpovídající Šímovu "stylu". Frekvenční jazyková analýza se používá například v poněkud sofistikovanějším rozboru politické mluvy, kdy se zjišťují jednotliví poradci, připravující politikovi materiály "do huby". Nebo se to používá při zjišťování traumatizujících zážitků v hlubinné psychologii (odraz zážitku vytvoří "slovní mapu", kterou si s sebou člověk nese po celý život.). Použití této několik desítek let staré techniky je mnoho. Nic nenormálního. Nicméně - představa, že vyšetřovatel je inteligent, je naivní. Hloupí policisté dlouho zkoumali a vyšetřovali (kdo řídí ministrstvo vnitra a platí tyto profesionály?), hloupí novináři dlouho spekulovali, ještě více se pohoršovali nad tou socialistickou nemravností (ke komu jsou milí až devótní?), ..... soudci soudili, i když nebylo co (na základě čeho došli k výroku "vinen"?), obětní beránek dodnes mlčí (z loajality? ze strachu? z pohrdání?). A o mediální legislativě přitom v té souvislosti nepadlo jediné slovo. Ideální scénář k nervy drásajícímu dramatu... Jako u každého úspěšného holywoodského kasaštychu musí následovat druhý díl, i ten na sebe nenechal čekat dlouho. Druhý díl ale ztrácí vždy punc objevování a překvapení.
1. díl kauzy navíc umožnil Petře Buzkové návrat do stranické politiky a usnadnil její zvolení za předsedkyni regionálního výboru ČSSD v Praze.. Čehož si (pochopitelně) nikdo z novinářů nevšiml a neanalyzoval příčinné souvislosti na časové ose. Místopředsedkyně sněmovny se předtím ostentativně vzdala všech stranických funkcí v souvislosti s tolerančním patentem. Vzápětí toho hořce litovala. Na její odchod totiž čekalo více lidí, než kolik by bylo ochotno s ní tento osud sdílet... Její návrat a změna na postu šéfa regionu předznamenal vývoj na sjezdu ve prospěch "protizemanovců", smíření Grosse se Špidlou, vyšachování Kavana, ...
2. díl kauzy Olovo (Petra Buzková - Pb=Plumbum =olovo), zvané prozatím mezi novinářskou smečkou stejnou logikou "Br" (čti "Brom" čili Březina) se kupodivu objevuje opět v souvislosti s Šímou a opět v souvislosti s mediálními zákony.
Březina v tom kuse vlastně ani nehraje - ocitl se pouze v roli spouštěcího mechanismu a mediálního katalyzátoru.
Tentokrát je ve hře zákon o Českém rozhlase a digitalizace vysílání. Lobbistické zájmy krajních proudů české politiky se pomalu ale jistě šikují v novou mediálně-destabilizační krizi. Bude o vysílacích frekvencích, bude o činnosti Pecháčkovy Svobodné Evropy s.r.o. na území ČR i jinde, bude o úkolech regionálního vysílání a jeho "svobodě slova" (hejtmani chtějí "svoje" média...). Bude o digitalizaci a s ní spojených investicích i korupčních příležitostech. Bude o novém řediteli ČT. Bude o nové Radě ČRo a novém řediteli ČRo. Bude určitě ještě i druhé kolo televizní rebélie, neboť počínající "souboj o Drahoše" nemůže skončit dobře. Bude i o České tiskové kanceláři, která - spíše než tisková - zvouti by se měla "Česká propagační". Bude o svobodě internetového vysílání a internetu vůbec. Čekají nás horké měsíce léta.
Mea culpa...
Můj mozek se vzpírá uvěřit předložené mediální šlichtě, to jen můj úsudek i žaludek se bouří. To jen nedokážu věřit, že příčina nemá v sobě zakódován následek a že Země se netočí okolo Slunce. Nevěřím, že střed Galaxie je skryt kdesi na pražském nábřeží, v útrobách Strakovy akademie. A nevěřím na investigativní novináře uprostřed mediálního hnojiště.
Bude prezident Bush financovat výzkum lidských kmenových buněk?
Ve Spojených státech vznikla ostrá debata ohledně nadcházejícího rozhodnutí prezidenta Bushe zda poskytnout federální financování pro vědecký výzkum kmenových buněk. Shrnujeme materiál, který k tomu včera vyšel v deníku Guardian.
Prezident Bush se několikrát pokusil v této věci odložit své rozhodnutí. Nyní pro něho vznikla nezáviděníhodná situace. Jeho poradci se v této věci neshodují a on sám už rozhodnutí nemůže déle odkládat.
Jde o kmenové buňky z lidských embryí, která jsou jen několik dní stará. Vzniká z nich posléze všech 220 různých typů buněk, z nichž se skládá lidské tělo.
Za posledních několik let se vědci naučili, jak kmenové buňky manipulovat tak, aby z nich vznikly specializované buňky. Jinými slovy, vědci jsou nyní schopni "vyrobit" celou řadu částí lidského těla, od neuronů, až po svalové a krevní buňky.
Má to obrovský význam pro lékařství jednadvacátého století. Nedávná studie sice narazila na překážku: ukázalo se, že kmenové buňky u zvířat mají zvýšenou tendenci k poruchám funkce, avšak to se zdá být pouze dočasnou překážkou, kterou bude možno odstranit. Nová disciplína vytvoří nové, účinné léčebné metody pro degenerativní choroby.
Potíž je, že jde o živoucí lidské buňky, které se získávají z embryí, a tak se celá záležitost ocitá v podstatě na tomtéž území jako potraty.
Avšak kmenové buňky jsou získávány z embryí, která jsou vytvářena uměle a pak se stejně na klinikách pro problémy plodnosti běžně vyhazují. Tato embrya by byla stejně zničena.
Proto i mnoho odpůrců potratů ve Spojených státech podporuje pokračování výzkumu kmenových buněk. Avšak všichni nejsou přesvědčeni.
Pro některé lidi, včetně hierarchie katolické církve, znamená manipulace s embryi hraní si na Pánaboha a schvalovat likvidaci lidského života. Někteří kritikové výzkumu kmenových buněk připomínají radikální protipotratovou lobby a přirovnávají tento výzkum k holocaustu.
V Británii a v Evropě obecně se tyto obtížné problémy většinou řeší jako otázky technických definicí. Obyčejně se čeká, než poskytnou vědci úspěšnou odpověď. Co se týče kněží, ti mají každý den ráno přístup na pět minut do rádia, v době, kdy všichni ještě spí. Ve Spojených státech je to ale jinak - samotná otázka lidské existence je tam přímou součástí politické debaty.
Před šesti lety americký Kongres zakázal státní financování jakéhokoliv výzkumu, v jehož rámci dochází k vytváření či ničení lidských embryí.
Avšak v závěrečných měsících svého prezidentského úřadu nalezl Bill Clinton v této věci velmi clintonovské řešení. Podle jeho předpisů smějí vědci pracovat s kmenovými buňkami, pokud je oni sami nezískávali z embryí.
Prezident Bush musí nyní rozhodnout, zda tyto předpisy potvrdit nebo zakázat. Už před časem se vyjádřil, že je proti těmto předpisům, ale je nyní pod silným tlakem biolékařského průmyslu i mnoha čelných představitelů ve své vlastní straně, aby změnil názor.
Během předvolební kampaně, kdy byl Bush neustále nucen odrážet otázky, týkající se jeho intelektuálních schopností, opakovaně ujišťoval americké voliče, že pro skutečně obtížná rozhodnutí kolem sebe soustředí množství "odborníků opravdu vysokého kalibru".
Potíž je, že "odborníci vysokého kalibru" se rozdělili a zastávají v této věci opačná stanoviska. Např. Tommy Thompson, americký ministr zdravotnictví, který se ostře staví proti potratům, přešel ve věci kmenových buněk na druhou stranu - argumentuje, že tento výzkum má obrovský lékařský potenciál. Naproti tomu Karl Rove, hlavní politický stratég v Bushově týmu, je proti tomuto výzkumu. Rove totiž v Bílém domě proměňuje ideologii a morálku v politickou kalkulaci a výsled,ky průzkumu veřejného mínění. Interpretuje při tom náboženskou mapu Spojených států.
Loni v prezidentských volbách potvrdili Republikáni své postavení jako přirozená strana nábožensky založených Američanů. Získali dokonce téměř polovinu katolíků, kteří tradičně hlasují pro Demokraty. Rove je přesvědčen, že pokud se podaří Republikánům získat i druhou polovinu katolíků, vytvoří si jeho strana přirozenou demografickou většinu.
Proto se nyní chystá George W. Bush navštívit papeže, a proto vypracoval nový plán, zveřejněný minulý týden, poskytnout státní pojištění nenarozeným dětem, a to v zemi, kde nemá 40 milionů žijících, narozených Američanů vůbec žádné zdravotní pojištění.
Avšak zatímco se Vatikán ostře staví proti výzkumu kmenových buněk, většina amerických katolíků ho podporuje, takže záležitost není tak jasná. A američtí podnikatelé varují, že jestliže vláda nebude finančně podporovat tento výzkum, zisky biolékařských firem budou minimální. Mohlo by se dokonce stát, že by příslušní vědci emigrovali do Británie (!), kde má výzkum kmenových buněk vládní podporu.
Jsou dvě možnosti, jak by se Bush mohl vyhnout jasnému rozhodnutí, ale ani jedna nic neřeší. Bush se už vyjádřil, že podpoří výzkum kmenových buněk, získávaných z tkání dospělých lidí, ale tyto buňky nejsou příliš užitečné, neboť nejsou schopny reagovat pružně. Také by mohl omezit výzkum jen na buňky z několika specializovaných buněčných "linií", které pěstují soukromé firmy - zde se buňky samy neustále obnovují.
Jenže by to neodstranilo náboženské námitky, protože tyto "linie" buněk jsou potomky původního lidského embrya. A kromě toho asi není k dispozici v těchtu asi pěti až deseti buněčných kulturách dostatečné množství buněk, aby zůstal americký výzkum na samé vědecké špičce.
Zvládání přebujelého automobilismu
Za vjezd do středu Londýna se bude platit pět liber
Motoristé budou platit pět liber (cca 275 Kč) denně za vjezd automobilem do centra Londýna, oznámil včera londýnský primátor Ken Livingstone.
Prostřednictvím poplatku, jehož cílem je omezit dopravní zácpy v Londýně, se vybere přibližně 200 milionů liber ročně, které budou investovány do modernizace londýnské veřejné dopravy.
Poplatek bude zaveden v roce 2003 a očekává se, že v jeho důsledku dojde k poklesu počtyu automobilů, jezdících do centra Londýna asi o 15 procent. Livingstone chce hlavně rozvíjet autobusovou dopravu. Každoročně chce zvýšit počet autobusů, jezdících v Londýně, o pět procent Modernizace zastaralého londýnského metra, však bude záviset na partnerství mezi soukromými investory a státním dopravním podnikem, které metro provozuje. Toto partnerství nyní kontroverzně vyjednává britská vláda.
Livingstone konstatoval: "Chceme, aby 15 procent lidí přestalo používat automobily a začalo využívat veřejné dopravy. Ti lidé, jejichž povolání vyžadují, aby jezdili do centra Londýna automobilem, v něm pak budou moci jezdit bez dnešních strašlivých každodenních zácp."
Od poplatku budou osvobozeny taxíky, motocykly a určité autobusy, stejně jako invalidní řidiči.
Poplatek za vjezd do centra Londýna se bude muset platit ve všední den od 7 do 19 hodin. Kontrolovat ho budou digitální kamery se schopností číst poznávací značky automobilů.
Řidiči budou moci platit v den vjezdu do Londýna, nebo předem u benzínových pump, v trafikách, poštou, telefonem nebo prostřednictvím internetu.
Někteří pozorovatelé jsou skeptičtí, neboť poukazují na to, že přebytečné automobily "nemají kam zmizet". Pokud by však projekt byl úspěšný, bude zřejmě rozšířen i na další britská velkoměsta.
Veřejnoprávní deník by byla skutečně dobrá věc
Reakce na poznámku JČ pod nedávným článkem Vladimíry Malikiové a Lubomíra Brožka.
Vážený pane šéfredaktore Čulíku,
Váš nápad s vládním deníkem není tak od věci, pokud si uvědomíme, že svůj list má kde kdo, včetně zahrádkářů (nic proti nim!). Občan by jistě přivítal, že může tak říkaje chytit ústavního činitele přímo za tištěné slovo. Avšak víte velmi dobře, že nám šlo o cosi zcela jiného. Veřejnoprávní papírové médium je v moderní demokracii samozřejmě představitelné, zvláště v demokracii definující se tam, kde má psané slovo tak velkou váhu, jako zde (což má pochopitelně celou řadu důvodů, včetně stopových prvků obrozenectví v národních genech).
Mimochodem, náklady významných českých deníků hovoří přinejmenším o podivuhodné stabilitě papírových médií na mediálním trhu jako celku.
Pokud tvrdíte, že uhlídat 2 média je snazší nežli 3, nemůžeme s tím souhlasit - je to záležitost systémová, nikoliv početní, nehledě k tomu, že zvýšené nároky na takový systém veřejné kontroly by jej mohly pouze zkvalitnit.
O zvyšujícím se vlivu internetu samozřejmě nelze diskutovat - stejně jako o tom, že zmíněný veřejnoprávní deník by měl (jako ostatně každý jiný) svou internetovou podobu.
V každém případě se domníváme, že je o čem na toto téma hovořit, i kdyby to nevedlo k jednoznačné shodě.
Zavrhnout jakoukoliv myšlenku lze vždy - a bývá to svůdně snadné!
S pozdravem
Vladimíra Al Maliki
a
Lubomír Brožek
Chci se zastat Eugena Haičmana proti fachidiotické kritice
Reaguji na clanek zde http://www.britskelisty.cz//0107/20010709p.html#15
Dovolte mi zastat se filosofickeho pana Haicmana, ktery se tak minul s
ucinkem na strankach zrejme fachidiotickych(?) Britskych Listu. ;-)
K vysvetleni 'nesmyslu' pana Heicmanna panu Petrickovi asi nebude stacit
nize uvedene, ale pokusme se.
1. co se tyce argumentu ze krajne nepravdepodobna samovolna konstrukce
mechanismu ze soucastek nejak souvisi s druhou vetou thermodynamickou...
Chapu to prirovnani tak, ze tato 2 veta vlastne pojednava o principu
zvanem entropie - to jest, o smerovani veci od stavu organisovaneho ke
stavu mene organisovanemu.
Opak tohoto principu ve vesmiru nachazime v trefne jmenovanych
"organismech", at uz jde o zivouci bytosti, nebo umele samoregulacni
automaty.
Bohuzel proti argumentaci pana Haicmana ze za vsim je nejaky strujce lze
postavit otazku kdo tedy sestavil toho strujce... Odpoved, ze strujce je
odjakziva je stejne neuspokojiva, jake ze cokoliv jineho je jaksi
odjakziva, a neni odpovedi.
2. "Co ma proboha delat vedomi pozorovatele s kvantovou fyzikou?"
V zasade jde o princip, ze merici mechanismus, (tedy vcetne vedomi
pozorovatele) je nedilnou soucasti pozorovaneho. Pan Petricek se doufam
neurazi, kdyz jej odkazu na nejake blizsi informace zde (zel v anglictine
a leckde v puvodni nemcine)
http://www.culture.com.au/brain_proj/quantum.htm
http://info.uibk.ac.at/c/c7/c704/qo/philosop.html
Prenesene: lapidarni fakt, ze v kybernu pana Petricka jsou tvrzeni pana
Haicmana pouhymi zvasty, zatimco v kybernu Vaclava Pinkavy jsou stejne
vety vnimany jako zajimava lec nepuvodni these, dejme tomu jen naznakove a
zkratkovite vyjadrena. V tomto ohledu temer souhlasim s Julianou v
uvodniku zde http://www.britskelisty.cz//0107/20010704b.html#01
Odlisne vnimani tehoz textu ruznymi ctenari je vsak dalsi ukazkou
kosmickeho principu, ze vnimane tesne souvisi s pozorovatelem.
Neni vesmir jako vesmir, panecku. Nejuzasnejsi je, ze zdanlive tentyz
vesmir zaroven ma a nema duchovni dimenzi. .
Takhle zaroven byt a nebyt, jak pro koho, to je mi panecku tvurci
inteligence a hravost hodna nejakeho pomyslneho Stvoritele.
;-)
s uctou
Václav Pinkava
P.S. Kdyz uz jsme u toho brouzdani na internetu, a vlivu mericiho
instrumentu na nalez, viz maly humorny experiment.
pan Eugen Haicman ma svou webstranku zde
http://www.samuel.cz/~eugen/
Vlastimil Petricek (litomericky) je zminen zde
http://www.ujep.cz/ujep/mat/prijm/2000/prij_p.html
http://www.aspekt.cz/comps/podnik.asp?id=61329819
http://www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/or/m_osoba3.sqw?INTRA=0&PRIJ=Petříček&JMEN=Vlastimil&RDC1=&RDC2=&ANGA=-1&HLED=1&PLAT=1&MAXPOC=50&OBEC=&SOUD=0
Vlastimil Petricek prazsky pak na Cibulkovych seznamech zde:
http://www.cibulka.cz/nnoviny/nn1992/nn1092/obsah/7.htm
A Vlastimil Petricek zemepisne nezarazeny zde:
http://www.spsstavdc.space.cz/studentivos.htm, dalsi ruzni pak zde:
http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html.cz?JS=1&obch_jm=Vlastimil%20Petříček&ico=&cestina=cestina&obec=&k_fu=&maxpoc=200&&ulice=&cis_or=&cis_po=&setrid=ZADNE
hmmmmm
