Katastr nemovitostí na internetu
Zmatek v mysli předsedy ÚOOÚ
V replice do diskuse o (ne)zveřejnění katastru nemovitostí na internetu hájí předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt právo vlastníka na ochranu svého soukromí způsobem, který, obávám se, nesvědčí o příliš dobrém pochopení historických a politických konotací dané otázky ani o přesné orientaci v právních aspektech ochrany osobních údajů.
Zatímco všeobecná právní úprava (lex generalis) stanoví, že každý má právo na ochranu informací o své osobě, včetně údajů o majetkových poměrech, lex specialis tento princip ruší v případech, kdy je v zájmu společnosti potřeba, aby informace o vlastnictví byly veřejné: týká se to, jak bylo v diskusi zmíněno, zejména vlastnictví nemovitostí a podílů v neanonymních (neakciových) obchodních společnostech.
Tradice veřejné přístupnosti těchto záznamů sahá hluboko do středověku; tzv. české zemské desky, vlastně soudní archív obsahující mj. pozemkové knihy, jsou vedeny od 13. století, a to, s výjimkou roku 1541, kdy byly všechny svazky až na jeden zničeny při požáru, kontinuálně, a - což je důležité - veřejně. Zprvu byly zemské desky přístupné pouze při zasedání zemského soudu (jenž byl pro tyto registry knihovním soudem), později byly záznamy z pozemkových knih (s výjimkou sbírky listin, kde se vyžadovalo prokázání právního zájmu) zpřístupňovány na požádání každému.
Je proto hrubou demagogií tvrdit, že občan má právo na ochranu údajů o svém nemovitém majetku, neboť každý, kdo takový majetek nabývá, musí počítat s tím, že informace o jeho vlastnictví je jednou provždy zapsána do veřejného registru.
Problém, zda umožnit libovolný, neomezený přístup k údajům, jak to dovolují moderní technické prostředky, má s ochranou osobních údajů málo společného: Neuwirtův úřad se může oprávněně zajímat o to, nejsou-li evidovány údaje nad rámec zákona a jsou-li údaje, které mají být neveřejné (katastr nemovitostí však žádné takové neobsahuje), dostatečně zabezpečeny před zneužitím, nikoli však o způsob, jak jsou zpřístupněny údaje ze zákona veřejné.
Proto zcela po právu tvrdím, že už samotné jednání s Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním vyžadovalo, aby ÚOOÚ překroutil zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.
Per analogiam bychom se totiž mohli dočkat dne, kdy Úřad zakáže vystavovat na internetu autorské rejstříky papírových novin s poukazem na to, že každý novinář má oprávněný zájem na tom, aby nebylo zveřejňováno, jaké články psal v té které době - když článek ke zveřejnění poskytl, nedal přirozeně souhlas k jinému užití než k otištění článku v daném čísle a k přístupu k textu pouze z jeho kontextu.
Zcela jinak se věc jeví v politické rovině; když se kolega Kotrba přede mnou poprvé zmínil o možnosti, že by katastr nemovitostí byl zpřístupněn ve stejném režimu jako obchodní rejstřík, označil jsem nápad za ryzí populismus. Česká republika není standardní demokracií a nelze očekávat, že by vládnoucí elity daly souhlas k odtajnění vlastníků nemovitého majetku, přestože jsou tyto údaje ze zákona veřejné. Zveřejnění obchodního rejstříku bylo ojedinělou chybou, systémovým lapsem, jaký se v politicky konsolidované České republice opakovat nemůže a zcela jistě ani nebude.
Nechceme se pouštět do polemiky o samotném příspěvku. Hodnocení jednotlivých reportáží totiž většinou odráží osobní postoje a zkušenosti, ale i pocity. Do značné míry to platí i o profesní (novinářské) reflexi. Pro nezávislou žurnalistiku však existují určitá obecná východiska a ta bychom chtěli v souvislosti s Vaší odpovědí zmínit. Například podle etického kodexu prestižní americké Společnosti profesionálních novinářů (SPJ) novinář musí "vytrvale vyhledávat témata zpravodajských reportáží tak, aby bylo možné věnovat se podezřením z nesprávného jednání (zločinů)". Domníváme se, že i pro novinářskou práci v ČT tato slova platí. Smyslem naší práce není připravovat podklady pro policii a další orgány a "reprodukovat" stanoviska institucí. Zvyk přikládat zvláštní význam (tj. zejména pravdivost) tzv. institucionalizovaným informacím patří k tomu nejhoršímu z novinářské rutiny a také k době před rokem 1989, kdy byla média ideologickým nástrojem státu, respektive komunistické nomenklatury.
Z vaší odpovědi však nešťastně plyne, že instituce (v tomto případě státní) jsou jediným arbitrem. Seriosní média však nejsou věstníkem policie a úřadů. Je samozřejmě na redaktorovi a editorech, aby posoudili důvěryhodnost jednotlivých zjištění a zpracování (případné odvysílání) se řídí rovněž psanými i nepsanými profesními zásadami. Obáváme se, že Vaše slova mohou působit na redaktory zpravodajství a publicistiky v tom smyslu, že nebudou mít chuť či odvahu vyhledávat vlastní témata a zpracovávat reportáže s kritickým obsahem. To by však byla pro rodící se investigativní žurnalistiku v ČT velká prohra. Investigativní reportáže totiž vytvářejí společenskou i profesní prestiž média a přitahují zájem diváků. Pro reportéra, který přistihne mocného politika při švindlování a obcházení pravidel, je totiž podpora nadřízených nezbytná. U šéfů takových mediálních institucí jako je Česká televize bývá také obvyklé, že jim ji poskytují celou vahou své osobnosti - a to přinejmenším do doby než některý z podřízených prokazatelně zklame. V novinářské profesi to konkrétně znamená, že prohraje soudní spor.
Britská média nechtějí ztratit pověst nestrannosti
The Guardian: Televizní stanice odmítají poskytnout policii své videozáznamy pouličních nepokojů
Britské televizní stanice se tento týden postavily proti snahám britské policie zkonfiskovat jim neodvysílané videozáznamy z pěti dnů nedávných pouličních násilností a nepokojů, které se odehrály v severní Anglii. Sdělovací prostředky se obávají, že kdyby byly donuceny předat své videozáznamy policii, veřejnost by je začala vnímat jako "loutky policie" a ztratily by pověst nestrannosti.
Jak včera uvedl deník Guardian, policie v severoanglickém Manchesteru požaduje, aby jí vydaly videozáznamy nepokojů v Oldhamu televizní stanice BBC, ITN, Granada a Sky. Policie tvrdí, že materiál potřebuje, aby mohla zajistit těchto organizátory násilných demonstrací.
Avšak televizní stanice se obávají, že se jejich novináři stanou terčem pouličních násilností, jestliže vyjde najevo, že záběry, které natočí, se dostávají do rukou policice
Všechny britské televizní stanice se spojily v odporu proti policejní žádosti, podané soudu v Manchesteru, aby jí byly videozáznamy vydány.
Mike Briscow, šéf zpravodajských týmů, které natáčely nepokoje v Oldhamu, uvedl, že novináři si s sebou nyní berou při natáčení v problémových oblastech ochranku. Pokud by soud televizním stanicím nařídil, aby vydaly své videozáznamy, situace by se ještě zhoršila.
"Manchesterská policie má 300 hodin vlastních videozáznamů, získaných průmyslovou televizí, prostřednictvím kamer, rozmístěných v ulicích města. Údajně jí to nestačí. Dostává nás to do velmi obtížné situace.
Policie a poslanci by si měli vážně rozmyslet, zda se mají novináři stát loutkou policie," uvedl během debaty o tom, jak sdělovací prostředky informovaly o nedávných nepokojích v Manchesteru během tamějšího letošního festivalu Radio Academy.
Policie požaduje vydání videomateriálu podle článku 39 zákona o policii a o důkazech trestných činů. Briscow uvedl, že je zákon tak přísný, že je téměř jisté, že budou televizní stanice nuceny své videozáznamy vydat.
Televizní stanice konstatují, že začíná být stále běžnější, že policie vyžaduje vydání televizních videozáznamů, ale že případ z Oldhamu je dosud nejvážnějším a nejrozsáhlejším příkladem takové praxe.
Helsinský výbor amerického Kongresu:
Novým návrhem zákona omezuje Česká republika práva církví
21. června 2001
Jeho Excelence Václav Havel
prezident České republiky
Pražský hrad
119 08 Praha 1
Česká republika
Vážený pane prezidente,
Chceme vyjádřit své znepokojení ohledně klíčových ustanovení "vládního návrhu zákona o svobodě náboženství a o registraci církví a náboženských společností a o změnách v určitých zákonech (zákonech o církvích a náboženských společnostech)", který předložila česká vláda 25. dubna. Zejména jsme znepokojeni, že tento zákon omezí respekt pro právo vyznávat a praktikovat víru tak, jak to definuje Závěrečný dokument KBSE z roku 1989.
Návrh zákona totiž prakticky uvádí v praxi desetiletý zákaz registrace nových náboženských skupin, vyžaduje, aby nové náboženské skupiny informovaly úřady o své činnosti, což je nepřípustným zásahem do jejich soukromí, a zdvojnásobuje počet podpisů, jichž je zapotřebí, mají-li nová náboženství dosáhnout rovného postavení, jaké má nynějších 21 státem uznávaných náboženství.
Po "sametové revoluci" uznaly postkomunistické vlády automaticky 19 náboženství, které uznával komunistický režim. Od ostatních náboženských skupin však bylo požadováno, aby předložily žádost o registraci, která musí mít podpisy alespoň 10 000 lidí. Jen dvěma náboženským skupinám (Svědkům Jehovovým a Luteránské evangelické církvi) se podařilo za posledních deset let splnit tyto požadavky na registraci. Tyto uznávané náboženské skupiny mají právo vlastnit společný majetek; dostávat státní dotace pro své budovy a na plat a na vzdělávání svého duchovenstva; mít přístup k vyznavačům téže víry ve vězeních, v armádě a v zařízeních sociální a zdravotnické péče;vyučovat náboženství ve státních školách; uzavírat sňatky a mít uznávané zpovědní tajemství.
Existující registrační požadavky už doposavad ztěžovaly menším náboženským skupinám získat od státu právní uznání. Například Anglikánská církev smí fungovat v ČR jen v důsledku právní anomálie: pracuje jako jedna z farností Starokatolické církve, která byla jednou z 19 věr, kterou uznával komunistický režim. Buddhismus a islám zůstávají v České republice neuznány jako náboženské skupiny. I když byli muslimové uznáváni za první Československé republiky, tento statut jim byl odebrán v období komunistického útlaku a postkomunistické české vlády ho odmítly obnovit.
Bohužel, navrhovaný zákon by velmi podstatnou měrou zvětšil překážky, které musejí překonávat náboženské skupiny, aby byly uznány státem a aby mohly plně praktikovat svou víru.
Zaprvé, všechny náboženské skupiny, které dosud nemají plné právní uznání, ale usilují o ně (a o přidružená práva, popsaná výše) by musely začít předložením žádosti s podpisy alespoň 300 lidí. Po registraci v této nově vytvořené kategorii začíná desetileté období, během něhož je plná registrace zakázána, bez ohledu na velikost náboženské komunity. Během tohoto období musí náboženská skupina předkládat státu zprávy o své činnosti. Pak, po deseti letech, smí náboženská skupina, která splnila tyto dva požadavky, předložit žádost s 20 000 podpisy - což je dvojnásobek podpisů, vyžadovaných nyní.
Deklarovaným účelem návrhu nového zákona je jasněji vyjádřit požadavky na registraci a liberalizovat tyto požadavky pro menší náboženské komunity. Někteří lidé také konstatovali, že je prý vytvoření nového kroku v registračním procesu liberalizací českého zákona o náboženství, protože je zapotřebí jen 300 podpisů. Ale tento nový status, jak se zdá, neposkytuje náboženským skupinám žádný prospěch, jakého by nedosáhly - tak jak to některé z nich činí - pouhou registrací jako občanská organizace anebo nadace. Ve skutečnosti budou náboženské skupiny, usilující o plnou registraci, podrobeny nutnosti předkládat zprávy o své činnosti, což je zásahem do jejich soukromí, dále budou muset čelit novému desetiletému embargu svého uznání a zdvojnásobení počtu podpisů, které musejí předložit státu.
Krátce řečeno, navrhované změny českého zákona o náboženstvích, pokud se skutečně stanou zákonem, neulehčí menším náboženským skupinám jejich úsilí dosáhnout rovného uznání s ostatními nyní uznávaným náboženstvími: naopak jim to ztíží. A nadto, větší počet požadovaných podpisů jen zvýší nesystematičnost české praxe, která dovoluje, aby byly některé náboženské obce uznány, ale odpírá totéž uznán jiným takovým obcím, které mají stejný počet členů. Podle posledních dosažitelných statistik, získaných sčítáním lidu (z roku 1991) mají jen čtyři z nynější 21 zaregistrovaných náboženských skupin 20 000 nebo více členů.
Vážený pane prezidente, tento návrh zákona by omezil schopnost komunit náboženských věřících vyznávat a praktikovat svou víru v právním rámci České republiky a v praxi by diskriminoval ty občany, které patří k menším náboženským skupinám. Naléháme na českou vládu, aby znovu projednala tento návrh zákona ve světle závazků, učiněných v roce 1983 v Závěrečném dokumentu z Madridu a v Závěrečném dokumentu z Vídně z roku 1989.
S pozdravem
STENY H. HOYER, M.C.
CHRISTOPHER H. SMITH, M.C.
BENJAMIN L. CARDIN, M.C.
FRANK R. WOLF, M.C.
ALCEE L. HASTINGS, M.C.
JOSEPH R. PITTS, M.C.
SAM BROWNBACK, U.S.S.
ZACH WAMP, M.C.
O tomto restriktivním návrhu zákona o církvích jsme poprvé psali v Britských listech už před rokem, na tomto místě.
June 21, 2001
H.E. Vaclav Havel
President of the Czech Republic
Prague Castle
119 08 Prague 1
Czech Republic
Dear Mr. President:
We write to express our concern regarding key provisions of the "Government proposal for the law on freedom of religion and registration of churches and religious societies and on changes to certain laws (law on churches and religious societies)," advanced by the Czech Government on April 25. In particular, we are concerned that the law will impede respect for the right to profess and practice one's faith as provided for in the OSCE's 1989 Vienna Concluding Document by creating, in effect, a ten-year prohibition on the registration of new religious groups; imposing intrusive reporting requirements on new religious groups; and doubling the number of signatures required for new religions to enjoy equality with the current 21 state-recognized religions.
Following the Velvet Revolution, the 19 religions recognized by the communist regime were automatically recognized by the post-communist governments. Other religious groups, however, were required to submit an application for registration with the signatures of at least 10,000 people. Only two religious groups (the Jehovah's Witnesses and the Lutheran Evangelical Church) have met these registration requirements over the last decade. These recognized religious groups have the legal rights to own communal property; to receive state subsidies for their buildings and for the wages and education of their clergy; to have access to co-religionists in prisons, the armed forces, and social and health care facilities; to teach religion at state schools; to perform marriage ceremonies and to have the seal of confession recognized.
The existing registration requirements have already made it difficult for some smaller religious groups to gain legal recognition by the state. The Anglican Church, for example, is able to function due only to a legal anomaly: it operates as a parish of the Old Catholic Church, which was one of the 19 faiths recognized during the communist period. Buddhism and Islam remain unrecognized as religious groups in the Czech Republic. Although Muslims were recognized during the First Czechoslovak Republic, that status was withdrawn during the period of communist oppression and post-communist Czech governments have declined to restore it.
Unfortunately, the proposed law would significantly raise the hurdles that religious groups must overcome in order to be recognized by the state and to practice their faiths fully.
First, all religious groups that do not currently have but seek full recognition (and the associated rights, described above) would have to begin by submitting an application with the signatures of at least 300 people. After registering in this newly created category, a ten-year waiting period begins during which full recognition is prohibited, regardless of the size of the religious community. During this period, the group must submit annual reports to the state on their activities. Then, after ten years, a religious group that has met these first two requirements may submit an application with 20,000 signatures - double the number of signatures currently required.
The stated purpose of the draft law is to elaborate more clearly registration requirements and to liberalize requirements for smaller religious communities. It has also been suggested by some that the creation of the new step in the registration process constitutes a liberalization of the Czech law on religion because it requires only 300 signatures. But this new status appears to provide no benefits for religious groups that they cannot currently obtain - as some do - by registering as a civic organization or foundation. In reality, religious groups seeking full recognition would be faced with intrusive reporting requirements, a new ten-year prohibition on recognition, and a doubling of the number of signatures they must present to the state.
In short, the proposed changes to the Czech law on religion, if enacted, will not make it easier for smaller religious groups to be placed on an equal footing with other currently recognized religions; it will make it more difficult. Moreover, the greater number of signatures required will only heighten the incongruity of Czech practice which allows some small religious communities to be recognized but denies recognition to others which are similarly few in number. According to the last available census statistics (from 1991), only four of the 21 currently registered religious groups have 20,000 or more members.
Mr. President, this proposed law would erode the ability of communities of religious believers to profess and practice their faiths within the legal framework of the Czech Republic, and would effectively discriminate against those who are among smaller religious groups. We urge the Czech Government to reconsider the draft law in light of the commitments made in the 1983 Madrid Concluding Document and the 1989 Vienna Concluding Document.
Sincerely,
STENY H. HOYER, M.C.
CHRISTOPHER H. SMITH, M.C.
BENJAMIN L. CARDIN, M.C.
FRANK R. WOLF, M.C.
ALCEE L. HASTINGS, M.C.
JOSEPH R. PITTS, M.C.
SAM BROWNBACK, U.S.S.
ZACH WAMP, M.C.
Velká Británie: roste počet stížností ohledně ochrany osobních údajů
Britská veřejnost poslala za poslední rok příslušným úřadům rekordní počet stížností týkajících nedostatku soukromí internetových služeb, podle nové zprávy komisařky britské vlády pro informace, napsal včera deník Guardian.
Komise pro informace obdržela za dvanáctiměsíční období do konce března 2001 celkem 8875 stížností, týkajících se ochrany osobních dat. Před deseti lety, v letech 1991-1992 dostala za dvanáct měsíců jen 1747 stížností.
Nezávislý průzkum, vypracovaný pro Komisi pro informace, zjistil, že tři čtvrtiny britských občanů jsou "velmi znepokojeny" nebo "značně znepokojeny" množstvím informací, které o nich organizace shromažďují. Zejména jsou lidé znepokojeni shromažďováním informací o finanční situaci a o zdravotním stavu jednotlivých osob.
Polovina dotazovaných osob nevěděla, že mají podle britského zákona právo na přístup k informacím, které jsou o nich shromažďovány. Komisařka pro informace, Elizabeth Francová, konstatovala, že si přeje, aby britští občané získali větší znalosti o svých právech podle platného zákona o ochraně osobních informací.
Francová uvedla, že nedostatek informací o tom, jak a proč mnohé firmy a instituce získávají o lidech data a poslední dobou celá řada skandálů, týkajících se prozrazení chráněných informací - jako například nedávné prozrazení soukromých údajů o úvěrových kartách na internetových stránkách spotřebitelského časopisu Which? vedly k vysoké míře nedůvěry mezi veřejností.
"Lidé jsou velmi nedůvěřiví a jestliže se s tím nebude něco dělat, omezí to schopnosti využívat nových komunikačních prostředků. Lidé jich nebudou užívat, pokud v ně nebudou mít důvěru," uvedla Francová.
Většina stížností, které obdržela Komise pro informace za poslední rok se týkala nepřesností v úvěrových a ve finančních informacích o jednotlivých občanech, jak je sbírají soukromé firmy, hodnotící zákazníkovu "creditworthiness", tedy spolehlivost při splácení půjček. Ostře byl kritizován také celostátní počítačový systém britské policie, že obsahuje množství nepřesných informací.
V nynější zprávě se praví: "Situace se stává kritickou v důsledku toho, že byl založen úřad pro výpisy z trestního rejstříku, který vydává zaměstnavatelům výpisy z trestního rejstříku pro jejich zaměstnance. Existuje vážné riziko, že se na těchto certifikáte neobjeví údaje o odsouzení a že nebudou vzaty v úvahu úspěšná odvolání."
Francová dodala, že nejvíce znepokujujícím trestným činem je praxe lidí, získávajících informace prostřednictvím podvádění. Tyto informace jsou pak zneužívány k protizákonným účelům, jako je jejich poskytování firmám pro vymáhání dluhů anebo rozvodovému řízení.
Jaká moc stojí za Vladimírem Železným?
Musím se přiznat, že když jsem viděl na Nově šot o návštěvě prezidenta republiky na projekci v Karlových Varech, kvůli které se návštěvníci s řádně získanými vstupenkami dovnitř nedostali, dostal jsem na okamžik vztek, dokud jsem si neuvědomil, že jde o stanici Novu, a že vše bude možná jinak. A skutečně, informace ve čtvrtečních BL mi poskytly úplně jiný pohled na tuto záležitost.
Tak tedy zase šlo o jednu z dnes již proslulých zlomyslných poťouchlostí této stanice. Snažím se rekapitulovat si podobné nehoráznosti z minulosti a mrazí mne pomyšlení jakou mocí tato stanice, či její ředitel, oplývají. Václav Klaus, jindy velice kritický k novinářům, stáhne svou žalobu kvůli pomluvě o majetku v zahraničí, a nyní propaguje privatizaci veřejnoprávní televize, Petr Štěpánek, označený kdysi Vladimírem Železným jako tajtrlík, je už nyní s Novou kamarád, a je rovněž za privatizaci ČT, což je plně v zájmu Novy. Ministr zahraničí pomáhá Železnému sjednat soukromou obchodní schůzku.
Sám Vladimír Železný pak svým dobrodružstvím s americkým investorem Ronaldem Lauderem našemu státu oplácí tak, že svou neochotou splatit již uznaný dluh přispívá ke snížení věrohodnosti naší republiky v obchodním styku se světem.
Jakou že to má moc v rukou Vladimír Železný, že jsou na něj všichni kratcí? Navíc licence, která byla společnosti CET21, jejíž je Železný dnes již patrně dominantním vlastníkem, udělena, není naplněna, neboť Nova ani zčásti nedodržuje projekt, na základě kterého ji tato licence byla udělena. Takže se mi to jeví tak, že Nova prostě vysílá ilegálně. A vážně nám hrozí, že tomu tak bude dalších dvanáct let.
Existuje taková, již několikrát použita cynická obhajoba Vladimíra Železného, že tento projekt se nedodržuje prostě proto, že tak jak byl hrstkou nepraktických a práce v televizi neznalých intelektuálů vytvořen, byl naprosto nereálný. No dobře, ale co když se tehdejšího výběrového řízení zúčastnili lidé, kteří práci v televizi lépe rozuměli a vytvořili reálnější projekty, a právě proto nebyli úspěšní?
Myslím, že by bylo užitečné, kdyby BL některé z účastníků tehdejšího výběrového řízení vyhledaly a zeptaly se jich na jejich názory, případně nás seznámily s jejich projekty.
Vše nasvědčuje tomu, že Vladimír Železný oplývá faktickou mocí, která je větší, než moc volených orgánů v této zemi a využívá jí zcela zlovolným způsobem. Je naprosto nevyhnutelné, aby byl této moci co nejdříve zbaven.
Olympijské hry
Čína čeká na zázrak
Hlasování v Moskvě
V pátek ráno se bude v Moskvě pět nervozních týmů, reprezentujících města, která se ucházejí o hostování olympijských her, připravovat na poslední prezentaci před členy Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Nejdříve přijde na řadu Osaka, pak Paříž a pak Toronto. A poté se bude o pozornost členů MOV, který se sestává prevážně z mužů -sátníků (je jim přes padesát), několika málo žen a mladých sportovců, ucházet v pořadí předposlední kandidát, Peking, který byl dlouho považován za favorita. Nakonec si mohou členové MOV odpočinout při poslední prezentaci - Instanbul se sice vyběru učastní již potřetí, ale podle pozorovatelů byl nominován mezi prvních pět kandidátů spíše jen tak do počtu.
Pro kandidátská města bude pátek dnem vyvrcholení intenzívních příprav a lobování v ruském hlavním městě. Novináři budou jejich výsledky jejich přípravy a dění ve Světovém obchodním centru posuzovat pouze zprostředkovaně. Přímý přenos z prezentací budou sledovat v nedalekém hotelu Radisson. Teprve po ukončení prezentací se budou moci aktivně zapojit a během následné tiskové konference, položit otázky týmům zastupujícím jednotlivá města. Každé kandidátské město bude mít 15 minut na dotazy a odpovědi. I když zasedání MOV začne už ráno v po deváté hodině, budou výsledky známy nejdříve v 6:30 moskevského času.
Výběr města, ve kterém se budou konat olympijské hry v roce 2008 přijedou podpořit dvě hlavy státu - francouzský premiér Lionel Jospin a kanadský ministerský předseda Jean Chretien. Čína vyslala svého více-prezidenta Li Lan-čchina a primátora města Pekingu Liou Čchiho. Čínský prezident Ťiang Ce-min nakonec nepřijede. Nebylo totiž jasné, zda by jeho přítomnost kandidatuře Pekingu prospěla, nebo naopak spíše uškodila. A pak by to mohla být přece jenom příliš velká ztráta tváře v případě, že by Peking nevyhrál.
Čínu zachvátila olympijská horečka
Peking byl dlouho označován za nadějného kandidáta. A samozřejmě tak byl prezentován především v čínských médiích. Po několikaměsíčni kampani se čínským sdělovacím prostředkům podařilo Čínu nakazit olympijskou horečkou. Průzkum veřejného mínění provedený v Pekingu Gallupovým ústavem ukázal, že téměř 95 procent obyvatel Pekingu doufá, že Peking bude hostit olympijské hry v roce 2008. Již nyní se Peking se všemi těmi barevnými logy a plakáty všude, kam oko dohlédne, cítí jako olympijské město.
Nejen školáci hopsající na povel na náměstí Tchienanmen a pekingští taxikáři studující angličtinu, aby se s olympijskými hosty domluvili, ale i významní čínští sportovci, celebrity a příznivě naklonění cizinci se zapojili do propagační kampaně. Čínská televize neopomněla ukázat švédského stolního tenistu a australskou běžkyni Cathy Freeman, kteří podpořili pekingskou kandidaturu nejenom slovně, ale v případě stolního tenisty i exhibičním utkáním. Na obrazovkách se objevil také Michael Chang, americký tenista čínského původu a Francouz, žijící v Pekingu, který prohlásil, že Peking je lepším kandidátem pro olympijské hry než jeho rodná Paříž. Do organizovaného nadšení se zapojily i hvězdy světového formátu. Pavarotti, Domingo a Carreras přijeli, viděli a 23. června zazpívali na náměstí Tchienanmen. Pavarotti si dokonce posléze při slavnostní večeři zazpíval duet i s čínským prezidentem Ťiang Ce-minem.
Slova podpory se ozvala také z Tchaj-wanu, a to přímo od tchajwanského prezidenta Čchen Šchuej-piena a od tchajwanského člena MOV, pana Wu Čching-kuoa. Podařilo se také zmobilizovat Číňany žijící v zahraničí. Čínské děti v Londýně malovaly obrázky s olympijskou tématikou a britští starousedlíci čínského původu lámanou čínštinou vyjadřovali své nadšení pro pekingskou kandidaturu. Přímo do Moskvy má přijet podpořit Peking tchajwanská zpěvačka Coco Lee a hongkogský komik Stephen Chiau.
Bývalý australský premiér Bob Hawke prohlásil, že výsledek hlasování o městu, kde se budou v roce 2008 konat olympijske hry, může ovlivnit směr, kterým se bude Čína v budoucnu ubírat. Projevil také obavy z následků pokud Čína podruhé prohraje: “Jestli Čína vyhraje, bude to skvělé pro celý svět. Pokud ne, může se stát, že pak v Číně zvítězí postoj ‘kašleme na vás’.”
V Pekingu zavládla optimistická nálada obzvláště poté, co Bushova administrativa prohlásila, že zůstane vůči kandidatuře Pekingu neutrální. Hlas z lidu, učitelka Liou Kuo-min, k tomu dodává: “Věříme, že vyhrajeme. Naše největší starost byla, že Američani zablokují naši kandidaturu, jako to udělali v roce 1993, protože oni jsou vždycky proti Číně. Ale teď říkají, že budou neutrální. Počítám, že nepůjdu vůbec spát tu noc, kdy se bude hlasovat, a věřím, že milióny lidí udělají to samé. Naše chvíle je tady.”
Vyhlídky nadějných kandidátů
Mnozí Číňané však mají ještě v živé paměti zklamání, které prožili v roce 1993, kdy v posledním kole hlasování zůstal Peking dva hlasy za Sydney. Proto se z Číny ozývají i hlasy, které varují před přílišným optimismem a praví, že je třeba trochu přibrzdit, aby případné zklamání nevyústilo ve výbuch lidových emocí. 400 čínských novinářů a asi 40 novinářů z Hongkongu dostali pokyny, aby informovali “objektivně a nezaujatě”. Před vyhlášením výsledků mají postupovat “opatrně” a “zdržet se emocí”. Přesto se v Hongkongu na pátek připravuje zábavná show a v Pekingu se chladí šampanské a ladí přípravy slavnostního ohňostroje na náměstí Tchienanmen. Tyto “skromné” přípravy ale podle pamětníků ani zdaleka nedosahují úrovně nadšení, které provázelo hlasování o olympijských kandidátech v roce 1993, kdy byly všechny větší hotely v Hongkongu vybaveny speciálním osvětlením vyjadřujícím přání štěstí čínské kandidatuře.
A jak vidí šance jednotlivých kandidujících měst nezávislí pozorovatelé? Někteří tvrdí, že to bude dostih pouze dvou koní - Pekingu a Paříže. Šance Toronta ziskat 16 hlasů afrických členů MOV prý klesly poté, co se torontský premiér svěřil se svými rasistickými fantaziemi listu Toronto Star. Přiznal se, že se mu nechtělo jet na zasedání olympijského výboru do Mombasy: “Už se vidím v kotli s horkou vodou a všemi těmi domorodci tancujícími okolo mě.” Na druhé straně Toronto udělalo africkým zemím poměrně “zajímavou nabídku”: výměny trenérů mezi Kanadou a chudšími zeměmi před olympijskámi hrami, finanční asistence africkým zemím při účasti jejich sportovců v olympijské kvalifikaci v roce 2007 a 2008 a po olympijských hrách volný přístup africkým sportovcům do torontských sportovišť. Toronto odmítlo obvinění, že by se poušelo uplatit některé členy MOV a prohlásilo, že jeho nabídka není úplatek.
Torontská nabídka ovšem svým charakterem trochu připomněla situaci, kdy Sydney v roce 1993 téměř v hodině dvanácté nabídlo dvěma africkým členům MOV příspěvek v hodnotě téměř 58.000 USD na přípravu jejich olympijských sportovců. Následně pak korupční skandál v Salt Lake City otřásl základy MOV a příspěl ke snaze zprůhlednit a očistit zákulisní praktiky MOV. Podle dlouholetého autralského člena MOV Kevana Grospera je díky zpřísněným pravidlům pozadí a přípravy na hlasovaní o městě, kde se budou olympijské hry konat v roce 2008, pravidlům zatím nejprůhlednější a nejklidnější v historii MOV.
Na kandidatuře Paříže zanechal šrám skandál hlavního pařížského lobisty Clauda Bebeara, který byl vyšetřován pro podezření z praní špinavých peněz. Nebyl sice nakonec obviněn, ale vyšetřování jeho účasti v podezřelých finančních operacích přišlo ve velmi nevhodnou dobu.
Situaci mohou ale také zkomplikovat zakuklení příští kandidáti. Podle všeho se chce osm amerických měst přihlásit na kandidaturu pro olympijské hry v roce 2012, což by znamenalo, že tři američtí členové MOV by zřejmě nevolili Toronto. Také Londýn, Hamburg a Moskva uvažují o kandidatuře a tudíž by zítra nemuseli volit Paříž.
Podle tchajwanského člena MOV, Čína doufá, že získá hlasy z Afriky, východní Evropy (nevím jak daleko to má Tchaj-wan zmapované, ale ve středovýchodní Evropě se Čína velké popularitě netěší. Že by myslel Jugoslávii, Rumunsko a Makedonii?) a Oceánie. Čínský sportovní funkcionář, pan Wei Ťi-čung, prohlásil, že Peking má pouze 20 hlasů “jistých”, většinou jsou to hlasy z Latinské Ameriky a Afriky. Největším počtem hlasů (54) ale mají ve svých rukou evropské země a tam Čína s velkou podporou počítat nemůže. Britská princezna Anna se nechala slyšet, že její hlas patří Torontu a že v žádném případě Peking volit nebude. Zastánci lidských práv poukazují na 1.781 vykonaných trestů smrti v posledních třech měsících, množí se zprávy o obchodování s lidskými orgány, mučení členů sekty Fa-lun-kung. Věznění pěti amerických Číňanů, kteří již několik měsíců čekají ve vězení na soud a demonstrace tibetských aktivistů proti pekingské kandidatuře Číně také neprospívají.
Jeden ze tří čínských členů MOV, pan Che Čen-liang, přesto doufá, že Peking vyhraje, a to nejlépe už v prvním kole. Ve druhém a dalších kolech pak vždy postupně vypadne nejslabší kandidát, a jeho zástupci se pak mohou účastnit volby. Podle pana Che, Paříž a Toronto prý počítají s tím, že až vypadne Osaka a Istanbul, dostanou většinu jejich hlasů.
Zahraniční diplomat působící v Číně prohlásil, že pokud se vezme v úvahu politika, smíchá se s trochou sentimentality a potřebou dát olympijské hry Asii, pak vyhraje Peking. Pokud se ale budou hlasující dívat na úroveň sportovních zařízení, životní prostředí a zkušenost s pořádáním mezinárodních sportovních akcí, pak bude mít navrch Paříž. I když i Toronto se může postarat o překvapení. Proti kandidatuře Pekingu mohou zřejmě mluvit i nejasnosti ohledně toho, do jaké míry bude čínská policie omezovat zahraniční média. Striktně vzato, zahraniční novinář potřebuje povolení pro každý rozhovor, pro každou fotografii. Jak by toto ale mohlo fungovat během olympijských her? Číňané však, zdá se, doufají v zázrak.
12. července, Hong Kong
Hyde Park
Vážený pane Pinkavo!
Vážený pane Pinkavo,
„Dám li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení ……….. .“(Haičman) Při vší úctě, kterou díky své výchově chovám k lidem obecně, n e n í vznik rozhl. přijímače vyloučen díky 2. termodyn. zákonu, protože energie je tam dodávána „třesením“. Rádio se z toho sestaví podle teorie pravděpodobnosti.
„Chapu to prirovnani tak, ze tato 2 veta vlastne pojednava o principu zvanem entropie - to jest, o smerovani veci od stavu organisovaneho ke stavu mene organisovanemu.“ (Pinkava) Ano, entropie je vyjádřením 2. termodyn. zákona a že snad o tom něco maloučko vím, jste při troše dobré vůle, mohl vypozorovat z jejich citací. Dovolte mě tedy, abych Vás upozornil, že se týká uzavřených systémů. Leč, krabice se součástkama není uz. systém, Země není uz. systém, Sluneční soustava není uz. systém, galaxie není uz. systém. Vesmír pravděpodobně je uz. systém ale nenachází se v rovnovážném stavu a tudíž, než se do něho dostane, mohou se dít úžasné věci. Zkuste se podívat okolo sebe. Jen tak mimochodem. Je otázkou počtu pravděpodobnosti kdy se z černé díry vypaří foton a kdy Boeing 707 s posádkou a pasažéry. A neodporuje to 2. termodyn. zákonu a z něho vyplývajícímu principu entropie.
„Opak tohoto principu ve vesmiru nachazime v trefne jmenovanych "organismech", at uz jde o zivouci bytosti, nebo umele samoregulacni automaty.“(Pinkava) Člověče, vy jste neuvěřitelný borec. Nejdříve se na entropii odvoláváte a vzápětí prohlásíte že neplatí! Já neumím diskutovat s lidma, kteří se pasovali na bohy a určují kdy fyzikální zákony platí a kdy ne. Jak se můžete odvolávat na něco, co neplatí?
Potom je tady moje věta „"Co má proboha dělat vědomí pozorovatele s kvantovou fyzikou?" Tady se opravdu musím chytit za nos. Zapomněl jsem dodat - „mimo fyzikální činnosti mozku“. Ovšem vědomí, tak jak je prezentováno p. Haičmanem a Vámi, nemá s kvantovou fyzikou a fyzikou vůbec, společného zhola nic!
„V zasade jde o princip, ze merici mechanismus, (tedy vcetne vedomi pozorovatele) je nedilnou soucasti pozorovaneho.“(Pinkava) Je mě to líto, pane Pinkava, ale opravdu vůbec nechápete, o čem mluvíte. Ve kvantové mechanice je stav částice určen její vlnovou funkcí; i když tento stav známe, poloha částice jím není přesně určena, můžeme ji při měření nalézt na různých místech a vlnová funkce nám pouze udává pravděpodobnost. S hybností je to obdobně. Je-li měřící vlna mnohem menší (světlo laseru)než měřený objekt (letící kámen), můžeme jeho polohu i hybnost změřit prakticky s absolutní přesností. Kvantově „rozmazaný“ bude, teoreticky, pouze jeho povrch. Svým vědomím přitom můžete třeba mlátit o zem. Jinak Heisenbergova relace neurčitosti je delta x,y,z . delta p_x,y,z >= 2 pí hbar.
Vážený pane, „Odlisne vnimani tehoz textu ruznymi ctenari je vsak dalsi ukazkou kosmickeho principu, ze vnimane tesne souvisi s pozorovatelem.“(Pinkava) je jenom hloupost. Máte to prostě pomatené.Odlišné vnímání textu různými čtenáři je dáno jejich intelektem a znalostí toho, čím se text zabývá. Jinak Vám ovšem závidím. Já znát „kosmický princip“ ………… . No ani to nedokážu vyjádřit slovy.
„Neni vesmir jako vesmir, panecku. Nejuzasnejsi je, ze zdanlive tentyz vesmir zaroven ma a nema duchovni dimenzi. . Takhle zaroven byt a nebyt, jak pro koho, to je mi panecku tvurci inteligence a hravost hodna nejakeho pomyslneho Stvoritele.“ (Pinkava) Už jste se nechal vyšetřit? Teda, mě občas ujedou různé hlouposti, ale tohle? Já naprosto, ale naprosto nechápu, J jak můžete polemizovat s něčím, co neexistuje.
K té ubohosti na konci se nemíním vyjadřovat. Jak je vidět, když nejsou argumenty, tak je dobrý jakýkoliv pokus o denunciaci. (Představte si, že bych opravdu byl tím majorem STB a chtěl Vám to oplatit! J) Ale vy si to asi ani nedovedete srovnat, že?
Vyzkoušet si, jak chutná svoboda "nebe pod sebou" a volnost téměř ptačí nás při návštěvě ZOO Dvůr Králové přivedla až na nedaleké letiště.
Aeroklub Dvůr Králové pořádá i vyhlídkové lety po celé republice a tak jsme po splnění veškerých formalit nasedli do legendy českého motorového létání, dolnoplošníku Zlín Z-43, pilotovaném Jiřím Filipem. Starší bratříčky tohoto letounu jsem coby malý chlapec zažil (i zevnitř) na svazarmovském letišti v Kroměříži, stejně jako památečný Blaník L-3, a tak návrat do kokpitu letadla jsem bral tak trochu jako déjà vu svého mládí... Na sedadle copilota jsem se po dvou desítkách let alespoň na chvíli přestal cítit jako suchozemský červ. Start z travnatého letiště uprostřed polí je něco úplně jiného, než z betonu ruzyňského letiště, když se usměvavá letuška vnucuje s prosbou "Připoutejte se, prosím...". Malá kolečka v aerodynamickém krytu vám dají pocítit, po čem doopravdy jedete...
Rozjezd po dráze provází řev motoru, který je slyšitelný i přes sluchátka interkomu. Ani si přitom nevšimnete, že země vedle vás ubíhá stále rychleji. Že otřesy kol chybí ve zvukové kulise, zjistíte, až když jste deset metrů nad přistávací dráhou a směřujete k nebi. Cestovní rychlost 180 km/hod není sice nervy drásající (dobré auto na dálnici dosáhne rychlosti stejné), ale vidíte kolem sebe jen přibližující se mraky a vzdalující se krajinu. Nohy zaklesnuté v pedálech a pohybující se knipl mezi nohama dokladují, že pokud budete chtít zatočit vprvo, stačí několik pohybů. Stoupající výškoměr se zastaví na několika stech metrech. Využívám vzniklé přestávky po nabrání kurzu a zpovídám pilota. Při tom fotografuji, pokud to mraky dovolují.
Závidím generaci dědů a otců jejich krásné zážitky. Po hladkém přistání ještě před západem slunce poslouchám v přilehlém bufetu u sklenice piva historky o plachtařské minulosti a slávě. Z úst toho nejpovolanějšího, několikanásobného mistra Jaroslava Vávry. Za 68 let života má nalétáno na větroních 170 000 km. Průkaz motorového pilota si ale dodnes neudělal. 14. července začne zde na letiši plachtařské mistrovství České republiky dvousedadlových kluzáků. Místní ho přemluvili, aby dělal ředitele mistrovství. Pocta, která náleží mezi piloty těm nejlepším. Přeju dobrý vítr.
