Pochybné postavy, vévodící summitu v Janově
Jak vládnout světu
Bohaté státy by měly přestat vládnout světu a dát šanci globální demokracii, argumentoval včera v deníku Guardian George Monbiot. Shrnujeme.
Vedoucí představitelé svobodného světa poskytují ostatním zemím vynikající příklad.
Z osmi mužů, kteří se tento týden sejdou v Janově, se jeden z nich zmocnil prezidentského úřadu ve své zemi, poté, co prohrál volby.
Jiný z delegátů vede genocidní válu proti anektované republice. Třetí čelí obviněním z korupce. Čtvrtý, hostitel celého summitu, byl shledán soudně vinným z nezákonného financování politické strany, z úplatkářství a z falešného účetnictví a jeho těsný spolupracovník právě čelí soudnímu stíhání za styky s mafií.
Přirozeně, hlavním tématem summitu tohoto týdne je "podpora demokracii"
Ale i kdyby vládli zemím skupiny G8 třeba andělové, nebyli by schopni podporovat globální demokracii. Těchto osm hladových mužů představuje jen 13 procent světového obyvatelstva.
Byli zvoleni, aby realizovali domácí politiku svých zemí: jejich globální role je jen vedlejším důsledkem jejich celostátního mandátu. Rozhodnutí, která činí, jsou náhodná a krátkodobá.
Loni například oznámili vedoucí představitelé skupiny G8, že jsou rozhodnuti realizovat cíle protokolu z Kjóta týkající se omezení podnebných změn a že zachovají a posílí smlouvu zakazující užívání balistických střel.
Jeden muž byl nahrazen a všechno je to ztraceno.
Stejné problémy odebírají legitimitu téměř všem globálním institucím. Světová banka a Mezinárodní měnový fond, v nichž se hlasuje podle toho, kolik která země dá těmto institucím peněz, jsou ovládány zeměmi, v nichž tyto finanční instituce nepůsobí.
Pět trvalých členů Rady Bezpečnosti OSN, jejichž úkolem je udržovat světový mír, je zároveň pěti největšími mezinárodními prodejci zbraní.
Valné shromáždění OSN zastupuje vlády a ne lidi: chudá země s 900 miliony obyvatel má v praxi daleko menší vliv než bohatá země s 50 miliony obyvatel.
Vedoucí činitelé zemí skupiny G8 vědí, že"globální demokracie", o níž budou údajně diskutovat, je podvod, a učiní všechno, co je v jejich silách, aby to tak zůstalo.
Neexistuje prý, to nám tvrdí téměř všichni, žádná alternativa vůči vládě financí a strachu.
Minulý týden napsal v Guardianu Philippe Legrain, bývalý činitel Světové organizace pro obchod, že volby do světového parlamentu nejsou realistické. "Šedesát milionů Britů by nepřijalo možnost, že by je mohlo přehlasovat 1300 milionů Číňanů."
Legrain poskytl, neúmyslně, protiglobalizačnímu hnutí jeho hlavní úkol.
Jestliže ti z nás v bohatém světě, kteří protestujeme proti příliš velké moci skupiny G8, Světové banky a Světové organizace pro obchod, to myslíme vážně ohledně svržení moci, která se nikomu nezodpovídá, pak musíme přijmout jeho výzvu.
V roce 1937 napsal George Orwell, že "každý revoluční názor čerpá část své síly z tajného přesvědčení, že se stejně nic nedá změnit". Buržoazní socialisté, argumentoval, jsou ochotni požadovat "smrt kapitalismu" a likvidaci britského impéria jen protože vědí, že se to nestane.
"Protože, vysoká životní úroveň, které se těšíme v Anglii, závisí na tom, abychom si zachovali pevnou vládu nad britským impériem - aby mohla Anglie žít relativně v pohodlí, musí sto milionů Indů být na hranici hladovění. Je to zlý stav věci, ale potvrzujete ho pokaždé, když nastoupíte do taxíku anebo si koupíte jahody se šlehačkou."
Tato základní hospodářská formule pořád platí: my v bohatém světě žijeme v relativním pohodlí jenom proto, že naše vlády mají nepřiměřeně velkou moc - z té moci plyne nepřiměřeně velké bohatství.
Ten systém podporujeme pokaždé, když si koupíme salát v supermarketu (vypěstovaný za pomoci vody, ukradené keňským kočovníkům) anebo nastoupíme do letadla na rozhovory o podnebí v Bonnu.
Kdybychom měli přijmout potřebu globální demokracie, znamenalo by to, že přijmeme ztrátu moci vlastní země zajišťovat, aby se světu vládlo jen v náš prospěch.
Jsme připraveni to učinit, anebo existuje dosud v nás pozůstatek onoho strachu ze "žlutého nebezpečí", věkovité touhy vůči paternalismu?
Globální demokracie neznamená nic, pokud nebude mít plnou moc přímo volený světový parlament. To by ovšem znamenalo, že obyvatelé luxusní londýnské čtvrti Kensington nebudou mít větší vliv než obyvatelé brlohů v Kinshase.
Etiopané by měli stejný počet poslanců jako Britové (a pak víc, až jejich počet obyvatel stoupne). Obyvatelé Číny by měli kolektivně 22krát větší moc než obyvatelé Velké Británie.
Ve skutečně demokratickém světě by měl takový světový parlament zcela suverénní moc. Všechny ostatní globální organizace by mu byly podřízeny a jednaly by podle jeho příkazů.
OSN, Světová organizace pro obchod a ostatní instituce, pokud by vůbec dál existovaly, by nebyly ničím víc než jen státní službou pro tento světový parlament. Ale, jak na to poukázala nadace World Citizen Foundation, má-li být zachována místní demokracie, vliv světového parlamentu musí být omezen subsidiaritou.
Světový parlament by nesměl zasahovat do vnitřní politiky jednotlivých zemí - dělal by jen to, o co se nyní neúspěšně pokoušejí existující globální organizace - rozhodoval by spory, odstraňoval by chudobu na světě, bránil by lidi před útlakem a chránil by světové přírodní zdroje.
Je jasné, že by světový parlament rychle ochromil vládu diktatur. Tak, jak přivedlo proporční zastoupení ve volbách do Evropského parlamentu Brity k tomu, aby začali zpochybňovat vlastní domácí nedokonalý volební systém, autentická globální demokracie by ukázala, kde všude na světě demokracie chybí.
Nebezpečím ovšem je, že by světový parlament mohl začít dělat rozhodnutí, která by se nám nemusela moc líbit. Možná zjistíme, že občané v nejlidnatějších zemích světa nechtějí omezit globální oteplování anebo snížit počet jaderných zbraní. Ale demokracie je svou podstatou nebezpečná.
A je dost těžké si představit, že by světový parlament tyto otázky řešil hůře, než jak to dělá skupina G8 a válečníci v Radě bezpečnosti OSN. Čína omezila své emise kysličníku uhličitého, zatímco využívání energie v USA se zvyšuje. Jediný spravedlivý způsob snížení emisí CO2 (totiž výpočtem, kolik znečištění Země dokáže snést, a pak udělením každému jednotlivému státu povolenou kvótu znečištění) lze realizovat pouze prostřednictvím globálního parlamentu.
Existence globálního parlamentu by pomáhala vyřešit konflikty: lidé často sahají po zbraních jen proto, že je nikdo neslyší. Jsem také přesvědčen, že Světová banka a Mezinárodní měnový fond, jejichž úkolem je hlídat, že dlužníci splácejí splátky věřitelům, by téměř okamžitě přestaly existovat.
K této demokratizaci však nedojde, dokud my, bohatí disidenti nového světového pořádku, nebudeme připraveni vzít své argumenty k jejich logickému závěru, dokud nebudeme ochotni vzdát se moci, kterou naše národy vlastní, i nepřiměřeného bohatství.
Korupce v České televizi
Česká televize a agentura Christian VIP uvádějí: Fakta
Mysleli jste si, že úkolem odborníka na Public Relations je zajistit pro svého klienta, aby byl v médiích prezentován co nejčastěji a v co nejlepším světle? Ne tak docela. Existuje skupina klientů, kteří usilují o pravý opak a vynakládají ročně částky v řádu milionů až desítek milionů jen na to, aby se jejich jméno dostávalo do médií co nejméně.
Nejedná se přitom nutně o gangstery nebo mafiány, ale zpravidla o "podnikatele zvláštního ražení", operující polokonspirativními metodami s prostředky, jejichž původ není radno podrobovat bližšímu zkoumání. Pavel Musela, Martin Ulčák, Andrej Babiš nebo Miroslav Provod, to je jen několik příkladů lidí, s jejichž jmény se v médiích setkáte tak zřídka, jak dobře zaplatí svým PR agenturám.
Tato klientela má specifické požadavky a věnují se jí specializované PR agentury: k absolutní špičce v oboru patří Christian V.I.P. a Crane Consulting, patřící skupině osob kolem Jana Chudomela, Jiřího Harta a Andreje Surňaka. Jejich klientela je vybraná a služby na nejvyšší profesionální úrovni: agentura Christian VIP se pyšní takovými esy, jako je Martin Kocourek, lobbista a poslanec za ODS v jedné osobě, a její vazby do médií jsou rovněž předmětem závisti konkurence.
Pro ty, kdo nejsou znalí vnitřních mechanismů české mediální scény, bude následující sdělení patrně poněkud šokující: skutečnosti, který vyšly v posledních týdnech najevo, nezvratně nasvědčují, že Christian VIP měla svého člověka na vedoucí pozici v České televizi; zájmy jejích klientů hájil odvolaný šéfredaktor publicistiky ČT Martin Mrnka.
Že je Mrnka spojen s Christian VIP prostřednictvím své manželky Magdalény, která pro tuto agenturu pracuje, je v mediálních kruzích známo delší dobu. Náhoda? Snad. Rovněž tak by mohlo být náhodnou shodou okolností, že M. Mrnka odložil k ledu reportáž jedné ze spolupracovnic redakce publicistiky, týkající se Motoinvestu a vytunelovaných CS Fondů (ano, hádáte správně, skupina Motoinvest je prestižním klientem Chudomelovy agentury). Další náhoda mohla způsobit, že stejný osud potkal reportáž týkající se (Chudomelova klienta) Andreje Babiše a jeho společnosti Agrofert.
Korunu všem těmto náhodám nasazuje skutečnost, že v České televizi pracuje od začátku letošního roku jako analytik Mrnkovy redakce jistý Jiří Hlaváč. Nikdo, včetně ředitele zpravodajství Zbyňka Honyse, nebyl Britským listům schopen odpovědět na otázku, jaká pracovní náplň tohoto muže. Zeptali jsme se samotného J. Hlaváče, zda nám může sdělit, na kterých pořadech se podílel. "Nemohu," zněla lakonická odpověď.
Klíčem k jeho působení je ovšem zjištění, odkud J. Hlaváč do České televize příšel: jedná se o bývalého policistu z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kde se zabýval - ano, opět správný odhad - případem Motoinvest. Zda je sinekura v ČT odměnou za nevyšetřování nebo se věci mají ještě složitěji, ponechme k úvaze laskavému čtenáři...
Opustíme-li hypotézu, že Martin Mrnka se stal obětí neuvěřitelné shody náhod, musíme dojít k závěru, že Česká televize se během Mrnkova působení změnila v zájmovou agenturu privátních finančních skupin; o tom, co bude a nebude odvysíláno jako "publicistický" pořad, nerozhodovala kritéria kvality a veřejného zájmu, ale zcela prozaický kalkul výhodnosti nebo nevýhodnosti pro určité kruhy.
Chudomelově agentuře se podařil husarský kousek, když svého člověka dostala nejen do redakce (je všeobecně známo, že redaktorů placených PR agenturami zůstává v ČT i po Mrnkově odchodu celá řada), ale dokonce na její nejvyšší post.
Jakou škodu na prestiži České televize Mrnkova jednoroční epizoda ve funkci zanechá, budeme moci posoudit až s odstupem času; poučení pro televizního diváka je však nasnadě už nyní: nevěřte ničemu, co Česká televize vysílá - nikdy nemůžete vědět, zda sledujete pořad připravený redaktory hájícími veřejný zájem nebo důmyslný produkt profesionálů z Public Relations agentury.
Zakomplexovanost vůči mocnějším trvá a Úřad je důležitější než občan
Pár poznámek k včerejším zpravodajským pořadům českých televizí
Jan Čulík
Zakomplexovanost vůči bohatým cizincům je zřejmě v Klepetkově redakci zpravodajství v České televizi zakořeněna. Jak jinak si vysvětlit, že i včera věnovaly Události České televize několik prvních minut pořadu virtuální zprávě, že Německo jaksi vydalo "apel" proti Temelínu. Zpráva je to poněkud umělá a neskutečná už proto, že, jak známo, v Temelíně existují konstrukční problémy s turbínou - z původního dodavatele projektu, Škody Plzeň, odešli odborníci, kteří technologii pro temelínskou elektrárnu projektovali, a tak firma není nyní schopna provést potřebné konstrukční změny, aby byla turbína uvedena do provozu. Vzhledem k tomu, že tedy vůbec není jisté, zda bude moci být Temelín spuštěn, je povyk a panika nad "apelem" přicházejícím z Německa poněkud akademický.
Uznal bych, kdyby se o protestu Události stručně zmínily někde na osmém místě v relaci, ale nafukovat to a dělat z toho hlavní zprávu dne, mi připadá nesmyslné. Nedovedu si představit, že by v britské televizi bylo první, hlavní zprávou dne např. "Francie protestuje, že britská vláda...." Absurdní, že? Britové se Francouzů ovšem nebojí, tak jak se Češi bojí Němců, i když antipatie mezi oběma národy jsou asi na stejné úrovni.
Televize Nova dala zprávu o německém "apelu" na druhé místo, i to bylo přehnané. Měla ale aspoň rozum, že zahájila relaci včerejších Televizních novin záslužnou zprávou o tom, že podvodníci okrádají na různých místech Čech penzisty pod záminkou, že jim přicházejí nabídnout odškodnění z minulosti. Jsem si plně vědom, že Nova zařadila tuto informaci před zprávu o německém antitemelínském protestu jen z bulvárnosti: přesto však měla tato zpráva veřejnoprávní funkci a je snad dobře, že jí relace začínala. Zpráva byla na poměry televize Nova zpracována obstojně, ale stejně tam chyběly informace, které by zahrnula každá civilizovanější západní instituce: co si mohou okradení penzisti nyní počít. Existuje nějaká organizace, která hájí jejich zájmy, a pokud ne, proč ne. Co bude v této věci dělat stát? Účelem dobré novinářské práce není jen vytvářet dojem, že všude je skandál, zkáza a zmar, ale napomáhat diskusi, nabízet řešení, prospívat veřejnému zájmu obyčejných lidí.
Osobně bych v České televizi umístil na první místo zprávu o průzkumu tabákové společnosti Philip Morris, z níž podle ČT vyplynulo, že česká vláda vydělává podstatné částky na tom, že v ČR předčasně umírají na kouření statisíce občanů (nemusí jim vyplácet důchod ani nemusí hradit za případnou hospitalizaci v pozdějším věku).
Bohužel, jak bývá obvyklé, zpráva byla zmatená, takže jsme se pořádně nedověděli, kdo ji vypracoval a proč - analýza chyběla. Česká televize kromě toho zaujala poněkud poklonkující přístup vůči domácím úřadům: o závěrech kontroverzní studie jsme se tedy toho moc nedověděli, avšak v následujících minutách bylo použito mnoho času na to, aby mluvící hlavy z různých českých úřadů studii zpochybnily. Přitom je notoricky známé, že v zemích s vysokou mírou kouření (jako je Česká republika) působí předčasné umírání občanů blahodárně na státní rozpočet.
Reportáž měla být pojata úplně jinak: měla nejprve srozumitelně informovat o obsahu "kontroverzní" zprávy (za pomoci grafů) a pak proti ní uvést jednolitý, věcný "vládní" protiargument. Tak, jak byla prezentována, jsme se nedověděli skoro nic: informace o studii byly nedostatečné a série krátkých štěků od různých vládních úředníků jen kumulovala bez hlubšího pokusu o pochopení povrchní zápornou reakci, se značnou příměsí xenofobie.
V informaci o odsouzení paní Chodounské na tři roky podmíněně za to, že se při zatýkání vraha Kajínka pokusila přestřihnout lano, na němž se kolem okna jejího bytu spouštěl policista, protože si myslela, že jde o gangstery, mě zaujala argumentace soudce: Chodounská, i když třeba neměli policisté na svých oblecích nápis "Policie", měla poznat, že jsou to policisté, z jejich chování.
Zajímavý stav české justice, který autor reportáže ponechal bez připomínky, v souladu s absolutní pasivitou zpravodajství České televize.
V Událostech se tentokrát reportéři (psali jsme o jejich kulometné rychlosti při mluvení včera) velmi snažili mluvit pomalu a srozumitelně. Celkově to zpravodajskému pořadu výrazně prospělo, byl srozumitelnější - přesto však ani včera nedosahovaly Události České televize srozumitelnosti, konkrétnosti a přístupnosti televize Nova, navzdory tomu, že tam měla dikce mnohých reportérů stále značné nedostatky (naprosto otřesně primitivní dikci má reportérka Novy Lucie Alexová).
Nemají-li reportéři zpravodajství České televize možnost analyzovat, jak strukturují své zpravodajské reportáže třeba novináři televize BBC, brání-li jim třeba při tom jazyková bariéra, nechť se pokusí poučit se z praxe televize Nova, doporučuji s nepříliš velkým nadšením. Je jistě pravda, že Nova silně manipuluje zpravodajstvím ve prospěch podnikatelských a politických zájmů finančních kruhů, které za ní stojí (absolutně šokující byl včera v tomto smyslu příspěvek Ladislava Štichy, který v souvislosti s ženou, zastřelenou policistou v Mělníce, vyrobil propagandistickou reportáž ve prospěch policie "jen málokdy se něco takového stane" a využil v ní "hlasů občanů", požadujících, aby měla policie i nadále právo užívat zbraní! -v Británii se v souvislosti s nedávnou policejní střelbou uvažuje o vybavení policie jen dočasně ochromujícími zbraněmi, v ČR se o tom nezmínil nikdo), jenže od manipulace zpravodajství Novy lze odhlédnout a studovat pouze ty prostředky, jichž reportéři na Nově systematicky využívají, aby byly jejich reportáže konkrétní, věcné, přehledné a informativní.
I včera obsahovaly reportáže na témata, jimiž se zabývala ČT i Nova, na Nově vždycky více informací a tyto informace byly užitečnější, zajímavější a věcnější, než co přinesla ČT. Tento rozdíl by měla Česká televize sledovat, reportáž od reportáže. V tomto rozdílu spočívá totiž klíč v rozdílu sledovanosti zpravodajství ČT a Novy - je pošetilé, pokud si vedoucí pracovníci ve zpravodajství ČT jen tak mávnou rukou a argumentují, že Nova má větší sledovanost, protože je "bulvární". Není tomu tak, Nova má větší sledovanost i proto, že její reportáže ve zpravodajství jsou sdělnější a méně chaotické než zpravodajské reportáže v České televizi.
Obě televizní stanice se vrátily k případu náhodně kolemjdoucí ženy, kterou na chodníku zastřelil v Mělníce policista. Úřad je však v ČR důležitější než občan. Tím, že ČT doslova odvysílala omluvu policejního prezidenta Koláře spolu s jejím plným textem na obrazovce, ztratila svou veřejnoprávnost a stala se propagandistickou hlásnou troubou české policie.
Je pozoruhodné, že nikoho ani v Nově ani v ČT nenapadlo, že by měl být dán v televizi prostor příbuzným usmrcené paní. Proč se nikdo nezeptal těchto lidí na jejich názor?
Zcela šokující svou povrchní trivialitou byla v tomto smyslu úvodní část Jednadvacítky, kterou uváděl Jan Němec. Vedle něho zasedli Miloslav Sobotka, z Krajského úřadu pro vyšetřování ve Středočeském kraji a jakýsi soudní znalec, jehož jméno jsem nezachytil. Ani Jednadvacítku absolutně nenapadlo pozvat do studia příbuzné mrtvé paní. Přitom měla Jednadvacítka zjevně povinnost konfrontovat např. manžela zastřelené ženy s odpovědným policejním pracovníkem, například policejním ředitelem Kolářem! Dověděli bychom se z takové konfrontace leccos důležitého zejména o neudržitelně špatných ustanoveních policejního zákona ve věci nošení zbraní policisty.
V tomto případě je totiž nesmírně významné, co si myslí postižená rodina, neboť zastupuje celou veřejnost. Absolutně nevýznamné naproti tomu byly propagandisticky sestřihané výroky "obyčejných lidí" v reportáži Ladislava Šticha v televizi Nova, kteří tvrdili, že policisté "musejí mít právo střílet". Mluvili totiž, aniž by tímto právem byli sami zasaženi. Nesmírně významné by však bývalo svědectví příbuzných zastřelené ženy, protože ti by hovořili tak, jak by pravděpodobně mluvil každý občan v situaci, kdy mu policista náhodně zastřelil maminku nebo manželku. Česká televize i Nova zde z veřejnoprávního hlediska naprosto selhaly.
V Jednadvacítce jsme se totiž od úředníka Sobotky dověděli, že střílející policista měl plné právo střílet na automobil, jen špatně "zhodnotil situaci" - neměl prý střílet ve městě. Moderátor Jan Němec se vůbec nezastavil nad absurditou, kdy zákon povoluje střílet na automobil, pokud překročíte povolenou rychlost!! Policie má sice povinnost vás před střelbou dvakrát varovat, ale pokud varování neslyšíte, máte smůlu. Takže motoristé, pozor: vždycky, když jedete nad sto třicet, možná že vás policisté zastřelí...:)
Otázky Jana Němce byly nenápadité a bojácné. Porušoval základní novinářský princip, že totiž interviewované osobě ve studiu nesmí reportér otázkami nahrávat ani dávat příležitost k propagandě ve prospěch vlastního zájmu. ("Nenastaly snad nějaké výjimečné okolnosti, třeba přílišná únava ve službě, jimiž mohla být policistova střelba ovlivněna?" - cituji po paměti. "Není polehčující okolností, že se tento policista po dobu 23 let nedopustil žádného přestupku?")
Jane Němče, měl byste si uvědomit, že když moderujete Jednadvacítku, máte povinnost zastávat zájmy řadových občanů, v tomto případě tedy zájmy zastřelené paní a jejích příbuzných, a nikoliv zájmy mocných.
Je vždycky trapné, když novinář poklonkuje moci, i když se to projevuje jen tak banálním a povrchním způsobem jako ve včerejší Jednadvacítce.