Britské listy


pátek 3. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Lidská práva:
  • Výbor pro lidská práva tvrdě kritizuje situaci v České republice (Tomáš Pecina) Reportáž z technoparty:
  • CzTech očima přímé účastnice (Helena Svatošová, foto Pavel Mašín) Ruzyně:
  • Martin Palouš neobhájil před senátory imigrační kontroly (Tomáš Pecina) Sčítání lidu:
  • ČSÚ porušuje při zpracování dotazníků ze sčítání zákon (ÚOOÚ) Právo:
  • Za spáchání trestného činu vždy před soud a "nejlépe" i do vězení? (Jiří Němec)
  • Co dál s nájemným po 1. lednu 2002 (Jiří Němec) Reakce:
  • Marek Vítek a jeho kolegové v TV3 pracovat nikdy nebudou (Martin Kindernay)
  • Sexuologie po česku? (Jaroslav Zvěřina) Dokument:
  • Vystoupení Martina Palouše v Senátu a následná diskuse

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Jan Čulík je do 4. srpna mimo internet, BL rediguje Tomáš Pecina, příspěvky posílejte na adresu redakce.

    Aktualizace, pátek 16.00:

  • Jako poslední článek tohoto vydání akutálně zveřejňujeme úplný přepis vystoupení prvního náměstka ministra zahraničí Martina Palouše v Senátu a následnou debatu mezi senátory. (TP)

  • Průlom do mezinárodního diplomatického práva. Jak informovala ČTK, britská strana si povolení daná "technickým dodatkem" vysvětlila tak, že prostory, v nichž imigrační úředníci Jejího Veličenstva kontrolují cestující před nastoupením do letadla, jsou výsostným územím Spojeného království a neplatí na něm české zákony. Je to revoluční krok: zatímco dosud bylo potřebné získávat pro exteritorialitu budov diplomatické mise zvláštní souhlas druhé strany, odnynějška je exteritorialita dána pouhou přítomností koloniálního (pardon: imigračně-konzulárního) úředníka. Jak na novou interpretaci reaguje ministr-rohožka Kavan, není zatím známo. (TP)

  • Záznam Paloušova debaklu v Senátu bude publikován v plném znění v Britských listech. Přepis dokumentu nám přislíbila tajemnice petičního výboru Marta Hubová. (TP)

  • Napsal Václav Chytil:
    Zásadně nesouhlasím s postupem MZV České republiky, které umožňuje přítomnost britských imigračních úředníků na letišti Ruzyně. Ostatně psal jsem o tom Vašemu kolegovi Čulíkovi již 20. července t. r. (publikováno v LN 24/07/01)

    Stejně zásadně však musím nesouhlasit s Vaším označením M. Palouše jako "rasistického velvyslance". To je přece z Vaší strany naprostá nehoráznost a sprostota, na kterou nelze slušným způsobem odpovědět!! Dovedete si představit, že by si něco takového dovolil "novinář" k designovanému velvyslanci USA např. pro Českou republiku, přestože by bylo všeobecně známo, že dotyčný vychovává děti různé pleti stejně jako M. Palouš??? Jestli ano, doložte, nebo se M.Paloušovi omluvte!

    Jeden z předplatitelů BL
    MUDr. Vaclav Chytil

  • Beáta Struhařová naopak soudí:
    Souhlasim s Vasimi prispevky BL ohledne kontroly na ruzynskem letisti. Jsem sokovana tim, co predvadi Palous - pikantni na tom, je ze prave Palous byl dlouhe roky vedeouci osobnosti Ceskeho helsinskeho vyboru, mozna i porad je, jen ne oficialne, pote co nastoupil na ministerstvo. Osobne se domnivam, ze to je i jeho zasluha, ze CHV ma velice malo spolecneho s lidskymi pravy a vice ty lidi tam zajima reklama a penize, ktere za svou nevyraznou cinnost dostavaji...
  • Ondřej Neff konečně pochopil, na čem je založena vládní propaganda, a mimořádně primitivním způsobem prezentoval svým čtenářům dilema, před nímž údajně Češi stojí: buď hodí přes palubu důstojnost a zájmy romské menšiny, nebo je postihne trest v podobě vízové povinnost s bezmála polovinou Evropské unie. Ke které z variant by se O. Neff přiklonil a co by vládě doporučil, není pochyb, jen je pozoruhodné, jak dlouho mu trvalo, než situaci "pochopil".

    Nad ruzyňskou kauzou mě ovšem napadají i jiné souvislosti. Připadá mi neuvěřitelné, že by přesně dávkovaná britská arogance, jakoby na míru přizpůsobená rytmu a potřebě pražských médií, byla dílem náhody nebo spontánní reakce orgánů ostrovní říše. Vše to svou absurditou a zdánlivou absencí logiky začíná připomínat dobře zorganizovanou zpravodajskou hru, v níž jde o to demonstrovat, jak dokonale v kleštích má kdosi ministra Kavana (jemuž se mezi novináři začalo přezdívat "His Master's Voice") a jak dobře ho má tento tajemný - možná zpravodajská služba ostrovní říše? - vycvičeného. K čemu je ale panáčkující a ztrapňující se Kavan? Jestliže někoho ovládám, přirozeně nebudu usilovat o jeho diskreditaci - a chci-li svého vazala později využít, neměl bych ho přece světu předvádět jako bezmocného paňácu, který zvedne ručičky a nožičky, kdykoli zatáhnu za nit s korálkem!

    Nejví podezřelá se mi v tom směru jeví zejména akce s Broucherovým dopisem, jímž je Kavan nepřímo označen za lháře, a dnešní nepochopitelný, nelogický nárok na exteritorialitu ruzyňských kukaní: obojí bylo zbytečné, demonstrativní a nikomu neprospívající gesto. O co se tu hraje? Jsme svědky skutečné diskreditace, nebo jde jen o výchovnou lekci, uštědřovanou potenciálnímu kandidátu na vysokou funkci v OSN? (TP)

  • Zveřejnili jsme tři dosud nepřístupné dokumenty týkající se prodeje IPB: smlouvu o prodeji, státní zárukudohodu o kompenzaci záruky. (TP)

  • Pouhé dva týdny po Britských listech se rozhodla zveřejnit dokumenty o prodeji IPB i česká vláda. Jsou vystaveny na stránce ministerstva financí. (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


    Hlavně nenápadně!

  • Zpřístupnili jsme galerii portrétů 42 "podivných postav", které za poslední rok doprovázejí různé pražské demonstrace.

  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Pořádkovou pokutu 10 000 korun uložila policie reportérovi BL Tomáši Pecinovi za to, že neusposlechl výzvy a nedostavil se na policii, aby vysvětlil své kritické články v Britských listech. Publikovali jsme působivý dokument, jímž to policie zdůvodňuje. (TP) - V reakci na tento dokument poslal Tomáš Pecina policii tuto Stížnost, v níž mimo jiné praví: (JČ)

    Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

    Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Událost, která nebyla pro Českou televizi dost důležitá

    Výbor pro lidská práva tvrdě kritizuje situaci v České republice

    Tomáš Pecina

    Přestože Česká televize vyslala na středeční tiskovou konferenci Občanských právních hlídek (OPH) svůj štáb, natočený materiál neměli diváci příležitost shlédnout. Důvod je, bohužel, nasnadě: Hodnotící zpráva Výboru pro lidská práva při OSN, zpracovaná na základě Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, kterou tisková konference prezentovala, je nejkritičtějším a nejkonkrétnějším dokumentem, jaký byl o situaci v dodržování lidských práv v ČR v posledních letech přijat.

    Není to překvapení: kauza zdi v Matiční, brutalita policie, která vyvrcholila při zasedání MMF/SB v Praze, nevyšetřování trestných činů policistů a chronické problémy české justice a vězeňství nemohly zůstat nepovšimnuty.

    Zpráva obsahuje dvě pozitivní zjištění: v českém právním systému probíhají reformy a Česká republika zrušila v roce 1990 trest smrti. Zbytek zprávy je však vesměs kritický.

    Přelomovým doporučením je článek 6: Česká republika stále váže majetkové restituce na požadavek českého občanství (a brání tak v přístupu k majetku emigrantům), ačkoli to explicitně protiřečí článku 26 Úmluvy. Vládě bylo proto doporučeno diskriminační legislativu přepracovat a ve zkrácené lhůtě dvanácti měsíců o tom informovat Výbor.

    Článek 7 kritizuje nedostatečné mechanismy kontroly respektování občanských a politických práv. Ombudsman je označen za instituci s velmi omezenou pravomocí (a jak víme z praktických zkušeností s jeho fungováním, s výběrovou a politicky motivovanou, účelovou agendou), zmocněnec pro lidská práva je vládním úředníkem - jak několikrát napsaly Britské listy, vlastně zmocněncem kočky pro práva myší - a Rada pro lidská práva má pouze poradní status.

    Osmý a devátý článek vyjadřují znepokojení nad nedostatky v oblasti ochrany menšin, zejména Romů, před diskriminací. Doporučuje se ukončit praxi segregace dětí institutem zvláštních škol a věnovat pozornost tomu, aby romským dětem bylo zaručeno právo na vzdělání, včetně možnosti přístupu na střední školy. I zde má česká vláda podat zprávu už během jednoho roku.

    Článek 10 kritizuje diskriminaci v zaměstnání a uvádí, že při průměrné míře nezaměstnanosti 10 % je romská nezaměstnanost téměř sedmdesátiprocentní.

    Jedenáctý, resp. dvanáctý článek se věnuje rasovému násilí, resp. rovné příležitosti žen. Třínáctý článek kritizuje nedostatečný boj proti obchodu se ženami, následující článek je zaměřen na domácí násilí a konstatuje, že v tomto směru nejsou dostatečně školeni policisté.

    V patnáctém článku dokument vyjadřuje hluboké znepokojení nad neustálými zprávami o policejní šikaně, zaměřené zejména vůči romské menšině a vůči cizincům.

    Mimořádně důležitý je článek 16. Zpráva konstatuje:

    Výbor je znepokojen, že stížnostmi na práci policie se zabývá interní policejní inspekce, přičemž trestní oznámení na policisty řeší Ministerstvo vnitra, které za práci policie odpovídá. Tento systém je neobjektivní a nedůvěryhodný a jak se zdá, zajišťuje beztrestnost policistům, kteří se dopouštějí porušování lidských práv (články 2, 7, 9).

    Členský stát [tj. Česká republika] by měl vytvořit nezávislý orgán, který bude přijímat a vyšetřovat všechny stížnosti na nepřiměřené použití síly a další zneužívání pravomoci ze strany policie.

    I v tomto případě je uplatněna zkrácená lhůta jednoho roku.

    Sedmnáctý článek kritizuje neúměrně dlouhou 48-hodinovou lhůtu, po niž může policie zadržovat podezřelého, aniž by rozhodl soud o vazbě - jde o novinku zavedenou kontroverzní novelou trestního řádu v roce 1998 - stejně jako skutečnost, že zadržovaný nemá v této době právo na advokáta ex offo; jak víme z praxe, situace je ještě horší, neboť policie zpravidla zadržovaným znemožňuje přístup k jakémukoli advokátovi a nedodržuje ani další ustanovení zákona o policii, např. povinnost uvědomit o zadržení zvolenou osobu.

    Článek 18 se zmiňuje o chronické bolesti české justice, nadměrně dlouhých vazbách. Výbor se pozastavuje nad statistikou počtu případů, kdy soudce vyhověl žádosti o uvalení vazby (a to patrně nedostal ještě horší čísla, např. že za vazební důvod platí automaticky i romský původ obviněného). Devatenáctý článek se zmiňuje o přeplněnosti věznic, dalším notoricky známém nedostatku.

    Dvacátý článek vyjadřuje pochybnosti o vhodném používání institutu trestního příkazu. Přestože v červenci 2001 přijatá novela již nebude dovolovat soudcům trestat pachatele sumárně - bez procesu - nepodmíněnými tresty, ne vždy jsou trestní příkazy aplikovány v souladu se zákonem, zejména není respektován požadavek jasné důkazní situace (viz případ obviněného polského antiglobalizačního demonstranta Kamila M. Olejnika, jejž soudce Pytloun poslal trestním příkazem na rok do vězení a který byl ihned po extradici do Polska propuštěn z vazby a jeho stíhání bylo zastaveno).

    Jedenadvacátý článek kritizuje nedostatečně poskytovanou právní pomoc, článek 22 vyjadřuje znepokojení nad odlišným postavením registrovaných a neregistrovaných náboženských vyznání.

    Článek 23 se zmiňuje o mnohdy podceňovaném problému, o pohlavním zneužívání dětí a o dětské pornografii. Přestože je všeobecně známo, že Česká republika patří mezi největší světové producenty těchto materiálů, včetně hard-core dětské pornografie, děje se tak víceméně za nezájmu orgánů činných v trestním řízení i médií.

    Ve čtyřiadvacátém článku Výbor vyjadřuje znepokojení, že lustrační zákon je uplatňován plošně, čímž vzniká podezření z porušování článku 25 Úmluvy. Česká republika má zajistit, že lustrace nebudou aplikovány paušálně a nebudou bránit rovné příležitosti v přístupu k zaměstnání ve veřejném sektoru.

    Pětadvacátý a šestadvanáctý článek vyzývají vládu České republiky, aby přispěla k široké publicitě Úmluvy i Zprávy; na plnění tohoto bodu již Česká televize zapracovala, když reportáž z tiskovky OPH zcela potlačila - zda šlo o přímou intervenci Ministerstva vnitra nebo jen o správně "motivované" redaktory České televize, se zřejmě už zjistit nepodaří...


    Reportáž

    CzTek očima přímé účastnice

    Text Helena Svatošová, foto Pavel Mašín, World Online

    Foto: Pavel Mašín, World Online

    Nějaký čas jsme se s rodiči neviděli a tak si máme po mém příjezdu z prodlouženého víkendu co povídat. Jsem ráda, že si vyměníme všechny dojmy a novinky u stolu, ne přes mobil nebo u televize. Noviny na stole si zakazuji, ale nakonec mi titulek nedá. Nesnáším to, ale teď to přesně dělám - pročítám si noviny, zatímco letmo poslouchám historky z chaty a nepřítomně odpovídám. Samozřejmě, moc dobře jsem věděla, proč si ty noviny nečíst! Zase nějaký Pan Velechytrý ve svém Sloupku rozdává své Rozumy, Ponaučení a Varování ohledně letošní technopárty, přičemž si s fakty hlavu neláme; nonšalantně uvádí naprosté nesmysly. Včera jsem z téhle akce přijela a i když to není mé první setkání s tak zjevnou nepravdou v novinách, zase mě to přivádí do stavu, kterému se opravdu snažím vyhýbat (a tak nečtu noviny, nesleduji TV, když to jde). Vedle hněvu je to pocit bezmoci vůči moci médií a jejich vlivu. Ta lež se stane faktem, jak ji desetitisíce lidí jako takový vezmou a stane se pevnou součástí jejich pohledu, názoru a postoje. Přitom to není pravda, jen jeden člověk a jeden deník ji jako takovou prezentovali! Není lepší nakonec zvyknout si na to a ušetřit si "zbytečné" rozčilování? Vím, že by to určitě nebylo těžké. No, prý ještě můžu napsat jak CzTek vypadal (a co není pravda) do Britských listů. Tak jo.*

    Na Vysočanské se scházíme a navzájem se seznamujeme s lidmi, se kterými letos jedu na akci "s tradicí a renomé", CzTek. Sestava vznikala na poslední chvíli, dohodou přes kamarády kamarádů. Majitel auta a šofér jede rovnou z jiného výletu, takže se ještě stavujeme u něj doma pro nezbytnosti. Obvykle jezdím na akce vlakem nebo stopem, ale můžu-li se svézt autem... nejsem fundamentalista.**

    Je sobota a tak již máme podrobné informace o místě, kde se nakonec technival koná. Kdyby byla potřeba, tak i přátele na mobilu, kteří jsou na místě už od včerejšího začátku akce.

    Jako loni, i letos se informace o definitivním místě konání několikrát změnily. Ještě ve čtvrtek to kupříkladu mělo být Krásno, místo, kde už se před dvěma roky jedna akce - pokud vím, bez problémů s obyvateli nedalekého městečka - konala. Majitel pozemku však od dohody na poslední chvíli - po intervenci policie - ustoupil. Poté, co nevyšla dohoda o konání technivalu na soukromém pozemku, nové místo se hledalo hekticky, na poslední chvíli.

    Foto: Pavel Mašín, World Online

    Za Doksy je zřejmé, že nejsme daleko. Po krajnici proudí davy lidí a aut v našem směru také přibývá. Vjezd na lesní cestu blokují policisté, stojí tu policejní vozy a auta lesní správy. O kousek dále by měl prý být ještě jeden, nehlídaný vjezd, ale parkujeme raději na kraji silnice, jako desítky dalších aut. Policisté stojí na cestě a vybírají pokuty od řidičů, kteří vyjíždejí z lesní cesty na silnici. Značka zákazu vjezdu svítí novotou a osádky vozů tvrdí, že včera večer, když přijížděly, žádnou takovou značku nezaregistrovaly. Z lesní cesty je slušně frekventovaná promenáda v obou směrech, proti nám se loudají lidé na nákupy nebo na koupání do nedalekého rybníka. Když procházíme kolem skupiny uniformovaných policistů, lesníků a mužů v civilu s tvrdými pohledy, snažíme se je odmyslet; okolní les je krásný, plný borůvek a brusinek a počasí jako na objednávku. Na mýtinách se nám naskýtá panorama okolních vrchů a Bezdězu. Přes zákaz a kontrolu vjezdu čas je čas od času nějaké auto vpuštěno a míjí nás.

    Ještě na počátku lesní cesty se podivujeme, že není nic slyšet - žádné dunění techna a jiných atrakcí, které by nás navigovalo. Vypadá to, že ještě půjdeme pěkný kus cesty, ale není tomu tak. Zdá se, že letos je přes den hudba pouštěna méně hlasitě.

    Na samém kraji louky, která nyní hostí sound systémy, automobily, stany nebo provizorní přístřešky z větví a plachty (plus tisíce lidí a desítky psů), stojí několik mobilních toalet. Letos se vybíraly peníze na úklid a podobně již před konáním CzTeku. Plastové lahve, kelímky a jiný odpad na konci cesty a na louce mě ale zlobí. Snad každé provizorní občerstvení má místo, kam se dají vracet použité obaly, a přesto plno lidí odhazuje věci, kde je napadne a kde je to nejpohodlnější. Další sice průběžně odklízejí ten nejhorší odpad, ale po skončení akce bude potřeba opravdu důkladný úklid. Vzpomínáme na základní školu: "odpadky patří do koše, odhazovat je v přírodě je bezohlednost" - neučili vás to či co, prasata?

    Jeden z vozů toho nejlepšího (;)) sound systému se stává skladem pro naše spacáky a bagáž a naší základnou. Jasně, jdeme na nákup a na koupání, stejný program jako tisíce rekreantů u nedalekého Máchova jezera. Jen večer to nebude diskotéka Bílý kámen, ale techno bez vstupného, vyhazovačů a zpocených masérů.

    Foto: Pavel Mašín, World Online

    Ve vesnici parkujeme před supermarketem Plus, kde nakupuje většina lidí z technoparty. Nakupujeme v místním koloniálu-zelenině, večerce a u ministánku s grilovanými kuřaty. Prodavač kuřat je moc sympatický chlapík, který s námi ochotně pokonverzuje o tom i onom a za můj "nákup" - tři chleby - nic nechce. Slíbila jsem, že ho budu doporučovat, takže neváhejte. Místní lidé podle mého dojmu invazi roztodivných návštěvníků zvláštní pozornost nevěnují. Rytmy hudby totiž zde nejsou slyšet ani náhodou. Možná ale, že o pár hodin později, když policie uzavře silnici a staví auta těsně za vesnicí, berou věc jinak (i když místním byl průjezd dovolován).

    Koupání a minipiknik na břehu rybníka při západu slunce nad Bezdězem jsou příjemné. Povídáme si o uskutečněných i plánovaných cestách po Čechách, společných přátelích, veselých historkách; nepovídáme si o tom, kdo kde pracuje a co ho tam po volnu čeká.

    Plno známých už několik dní řeší, jestli si tu extázi večer dá nebo nedá. My s Janou pojedeme na bublinkách, koupily jsme si v koloniálu Bohemia Sekt.

    Dostávám SMS, že v televizi mluví, že je zde deset tisíc lidí, což se nám zdá přeci jen trochu přehnané. Tak osm tisíc na počátku večera, během noci ale přichází mnoho dalších. Vzhledem k uzavírce silnice musí urazit ve tmě pořádný kus cesty, ti od vlaku ještě delší. V noci přeci jen prořídlý přísun aut je čas od času podrobován důkladné technické kontrole. Noční přijíždějící mají jako bonus dobrou bojovku a z dosaženého cíle se radují víc než my, zhýčkanci. Míša přijel opravdu v euforii, že se mu podařilo usmlouvat původně tisícikorunovou pokutu za prasklou žárovku vnitřního světla auta zachycenou po třičtvrtěhodinové kontrole, na pět set korun.

    Foto: Pavel Mašín, World Online

    "Nevíš, kde bych sehnal nějaký papír?" je s narůstající nocí častý dotaz. Asi je jich teď nedostatek, jak jsem se doslechla. Některé více trápí nedostatek papíru toaletního, ale zde pomáhají Lidové noviny, koupené před odjezdem z toho důvodu, že v nich má kolega pěkný medailonek (tuhle stránku jsem nevydala, žádný strach).

    V noci ohňomeni rozjíždějí své fire show, hrátky s ohněm. Někteří pro početné publikum, jiní jen pro sebe a pár okolostojících/sedících. Plivání ohně je nejefektnější, ale i představení s hořící tyčí anebo s pochodněmi na kroužících řetězech se dá sledovat hodiny. Vypadá to, že to není tak těžké, ale zvládnout takové číslo chce asi hodně cviku. K ránu je čas spát, přes noc jsem jako na každém správném technivalu protančila střevíčky a jak jsme dohodnuti, v neděli odpoledne se jede domů. Ráda bych se sem ještě vrátila v týdnu, pokud v úterý nedojde k zásahu, jak se tu říká. Vždycky mě zajímalo, jak vznikají vtipy a fámy.

    Na místo odpočinku přichází mladík a slušně se ptá, jestli je tam volno. Má nejlepší fázi po požití pilule extáze, povídavou. Sice jsem chtěla spát, ale empatie zafunguje i u mě, dostávám se na stejnou vlnu (bez mikrogramu MDMA - není to tak zvláštní, podobnou zkušenost má hodně lidí) a probíráme neuvěřitelné věci - od průběhu svých maturitních zkoušek po archeologii.

    S rozedněním je vidět, že plno lidí spí bez ničeho na louce mezi odpadky. Pořád je dost tanečníků u systémů. Jediné násilí, které jsem za celé dva dny viděla, je jedna rvačka mezi pobíhajícími psy. Typy lidí, které se objevily v televizi v ilustračních záběrech z CzTeku zdaleka nepřevládají, ale tohle platí univerzálně o všech reportážích z podobných akcí, už je mi skoro hloupé takovouto notorietu vůbec zmiňovat. Jako každý rok se ovšem, pravda, našel nahatý chlapík. Letošní seděl na dřevěném plotu lesní školky vedle cesty a nadával jako špaček, nepřerušený proud slov neminul žádného okolojdoucího.

    Odpoledne telefonuje Ondřej, že policisté přestali vpouštět na lesní cestu i pěší lidi. Sám si šel do auta a nemůže se vrátit zpět ke stanu a svým věcem. Vyslechl rozhovor, že přijíždejí posily a budou rozmístěny i v okolním lese a koncem dne by mělo dojít k zásahu. Jsme už vlastně na cestě k vozu, takže jen posíláme zprávu dál. Ostatně jsme si jisti, že přes nahatého Špačka jednoduše no pasaran!

    Překročíme "point of no return" a vidíme, že policistů je skutečně více a zpráva nejspíš bude pravdivá; soudíme tak i z verbálních projevů a chování příslušníků vůči pokutovaným. Zkoušíme telefonem s někým domluvit sbalení a přinesení stanu na "čáru", ale identifikovat místo a stan se prostě nedaří. Ondrovy kamarádky zkoušejí domluvu s policisty, on sám cestu lesem. Má v autě fotoaparát, takže si jej bere do kapsy; nemusíme si moc vysvětlovat.

    Jedeme pryč a cestou se zastavujeme u Máchova jezera. Zdaleka nás vítá křik z pláže a pohled na přeplněný břeh jezera a vstupné za přístup k vodní ploše nás ke koupání nenalákal.

    Foto: Pavel Mašín, World Online

    Večer a druhý den se dozvídáme, že CzTek končí, odpadky se víceméně uklidily, ale že akce mohla zanechat škodlivé následky na ptácích v okolních lesích a lesníci musí ještě den hlídat místa, kde byly rozdělané ohníčky (a plno jich bylo nezodpovědně rozděláno přímo na okraji lesa, hlavně v noci). Média prý informovala i o úklidových pracích mnoha dobrovolníků a bezkonfliktním chování technařů. V blokovém řízení bylo uděleno pokut za téměř půl milionu korun, bylo perlustrováno asi 50 cizinců, z toho dva správně vyhoštěni a na pět byl aplikován relativně nový institut ukončení pobytu.

    V úterý Právo (redaktor Jiří Franěk) tvrdí, že místní obyvatelé nemohli ani otevřít okna a museli strpět nepřetržitý hluk hudby po celou dobu CzTeku. V nejbližší vesnici nebylo z slyšet z produkce technivalu VŮBEC NIC. Stejně tak je nepravdivá informace, že po loňské akci v Lipnici se účastníci vůbec nepokoušeli uklízet. Pokud vím, byl zaplacen nejméně jeden kontejner a po skončení akce se vybíralo na další úklid na zvláštní účet.

    Myšlenky v tomto sloupku nesou titulek Špatná zpráva. To je pravda, tou je další z mnoha volání po posílení represe (zásah měl nastat ihned - představa útoku proti deseti tisíci absolutně nenásilných lidí, z nichž část snad spáchala pouhý dopravní, výjimečně jiný, přestupek a velká většina vůbec žádný, je dost děsivá). Článek prý myslí špatnou zprávou to, že při dostatečné míře arogance lze beztrestně dělat cokoli. Ale příklad technoparty není ten nejvýstižnější - co takhle na černo postavené megastavby trpěné státními orgány, permanentně překročené limity hluku v obydlích lidí žijících vedle dálnic nebo městských průtahů nebo továren postavených v obytné zástavbě v rozporu se právními předpisy i správními akty? Ty totiž neúnosně stresují své sousedy třistašedesátpět dní v roce a jejich nebezpečnost se mi jeví z mnoha důvodů jako daleko zásadnější než jedna podle shromažďovacího zákona neohlášená akce.
    * Forrest Gump
    ** Jan Keller


    Helena Svatošová

    (Reportáž a další fotografie Pavla Mašína jsou zde.)



    Martin Palouš neobhájil před senátory imigrační kontroly

    Tomáš Pecina

    Perné minuty připravili ve středu Martinu Paloušovi senátoři z Výboru pro lidská práva. Už Paloušův úvodní výklad nepostrádal momenty, které vyvolaly na tvářích senátorů údiv: Britové prý uvažují, že zlepší-li se z české strany azylová kázeň, mohli by namátkově kontrolovat pouze některé lety, a výběr se prý neděje podle etnických kritérií, to pan náměstek rezolutně odmítá, nýbrž vyřazováni jsou cestující, kteří jeví známky toho, že by se mohli v Británii stát neoprávněnými žadateli o azyl.

    Irena Ondrová (ODS), velmi dobře na jednání připravená, vznesla - ke gaudiu přítomných - dotaz, jak se takový "cestující jevící známky atd." pozná, a zda se tím nemíní, že cestující je prostě Rom; Palouš dotaz nezodpověděl ani na opakovanou výzvu.

    I. Ondrová dále uvedla, že v Kanadě požádaly o azyl cca. tři tisíce Romů z Maďarska, zatímco českých Romů bylo přibližně tisíc; kanadské úřady však České republice zavedly vízovou povinnost, kdežto s Maďarskem Kanada dodnes vízovou povinnost nemá. Ani tuto anomálii, která ukazuje na - mírně řečeno - nedostatečnou vyjednávací schopnost českého ministerstva zahraničních věcí, nebyl Palouš schopen objasnit, stejně jako další podstatné doplňující otázky Ondrové.

    Ostře a věcně vystoupil rovněž komunistický senátor Antonín Petráš: s Paloušovým vystoupením vyslovil naprostou nespokojenost a současné upořádání označil za popření suverenity České republiky.

    Slabého Palouše se snažil hájit František Mezihorák z ČSSD, avšak protože nedokázal své myšlenky zformulovat, jeho snaha zanikla v přílivu výhrad ostatních senátorů.

    S dlouhým projevem vystoupil na závěr čtyřkoaliční senátor Edvard Outrata. Kontroly na Ruzyni označil za "v podstatě běžné opatření", se kterým bychom se měli smířit. V závěrečné řeči mu Palouš horlivě přisvědčoval a zdůraznil, že Británie musela do zřízení protiromské hradby investovat osmnáct svých úředníků a my, místo abychom byli za takovou vstřícnost vděčni, ještě reptáme!

    Po skončení zasedání se Britské listy Martina Palouše zeptaly, zda stále počítá s tím, že dostane od americké strany agrément pro funkci velvyslance, když Američané jsou na rasismus citliví a mohli by mít výhrady, kdyby měl Českou republiku zastupovat rasistický velvyslanec. Pan náměstek se místo odpovědi urazil a když se vzpamatoval z šoku, vydal se zjišťovat, který novinář se opovážil takové drzosti, patrně aby zajistil jeho exemplární potrestání. Jan Němec z České televize by si něco takového jistě nedovolil...!


    Tisková zpráva

    ČSÚ porušuje při zpracování dotazníků ze sčítání zákon

    Hana Štěpánková

    Praha 2. 8. 2001

    Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) sleduje další kroky Českého statistického úřadu (ČSÚ) v souvislosti s tím, že ČSÚ využil zákonné možnosti nezlikvidovat některé údaje získané sčítáním lidu, povinně je blokovat a domáhat se žalobou soudního výroku o zákonnosti rozhodnutí ÚOOÚ, který o likvidaci uvedených údajů rozhodl. Tento spor je ze strany ČSÚ mylně prezentován jako kompetenční.

    Úřad pro ochranu osobních údajů je znepokojen tím, jak Český statistický úřad vykládá pojem "blokování údajů", označující krok, který dle svého prohlášení ČSÚ činí až do pravomocného výroku soudu.

    Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v § 4 písm. h) přitom definuje jasně, jak pojmu rozumět: Blokováním se rozumí "vytvoření takového stavu, při kterém je osobní údaj určitou dobu nepřístupný a nelze jej jinak zpracovávat".

    Zdá se, že formulace předsedkyně ČSÚ doc. Ing. Marie Bohaté, CSc., která zazněla v českém vysílání BBC 19. 7. 2001 "blokovat, to znamená, že my nesmíme publikovat tyto výsledky", potvrzuje obavy, jež vyvolala už některá sdělení ČSÚ při vyhlášení prvních výsledků sčítání.

    Úřad pro ochranu osobních údajů dospěl k závěru, že je především znepokojen tím, že ČSÚ svým výkladem a zřejmě i zamýšlenými dalšími kroky nerespektuje dikci zákona o ochraně osobních údajů. Pokud by se tato obava potvrdila při prováděné kontrole v ČSÚ, nutně by z toho vyplývaly další zákonem stanovené důsledky.

    Hana Štěpánková
    tisková mluvčí ÚOOÚ


    Za spáchání trestného činu vždy před soud a "nejlépe" i do vězení?

    Jiří Němec

    Celé dvě třetiny vězňů v českých věznicích bylo odsouzeno k dvouletým a nižším trestům a  právě "díky" nim jsou tato státní zařízení permanentně přeplněna. A nemylme se, že nás "slušných občanů" se to vlastně netýká, stačí si uvědomit, že každý řidič je svým způsobem potenciální pachatel trestného činu a  může svojí vinou (třebas jenom ve formě nedbalosti) v takovéto věznici i  skončit. Za  každé provinění, které naplní skutkovou podstatu trestného činu definovaného zákonem, by měl následovat adekvátní postih viníka. Na druhou stranu poškozeného - člověka, kterému byla takovýmto protiprávním jednáním způsobena škoda, často spíše než samotný trest pro viníka možná více zajímá náhrada způsobené škody v  co největším rozsahu a co nejdříve. Co poškozenému pomůže, když viník půjde i na pár měsíců do vězení, když se o náhradu jemu způsobené škody bude soudit třeba i  několik let a někdy s nejasným výsledkem. Naše soudy jsou přehlceny a  často objektivně prostě nestačí vyřešit všechny jim předložené obžaloby, které mnohdy nejen laické, ale i odborné veřejnosti připadají banální. V žádném případě to však nemůže soudce zbavit odpovědnosti za  nečinnost v závažných kriminálních kauzách, ale těch soudních případů je prostě přespříliš... Má však v případě spáchání trestného činu jeho definitivní vyřízení i jinou alternativu, než soudní rozsudek?

    Jednoznačnou a kladnou odpověď přitom dává platný trestní řád. Podle jeho od roku l993 účinné (ale nikoliv příliš využívané) novely totiž může už státní zástupce některá po právu zahájená trestní stíhání obviněných osob, pokud horní hranice trestní sazby je do 5 let tzv. podmíněně zastavit na  zkušební dobu až 2 roků a  tudíž vůbec nepodávat k  soudu obžalobu. Tím se ušetří především soudům čas potřebný k vyřizování jiných a mnohem závažnějších trestních případů. Tento postup je vhodný využít především v případech, kdy již samotné sdělení obvinění a  průběh vyšetřování má na  obviněného, který dosud neměl s  orgány činnými v trestním řízení nic do činění, dostatečný výchovný účinek. Kdo zažil na svojí kůži třeba vyšetřování po zaviněné dopravní nehodě, ví, o  čem to je. Obviněný má snahu následky svého protiprávního jednání odčinit především uhrazením způsobené škody poškozenému, kterému tak nahradí bez dalších soudů, co mu způsobil, nebo újmu alespoň zásadním způsobem minimalizuje. Obviněný také musí prokázat, že svého ojedinělého protiprávního jednání upřímně lituje. Je to něco podobného jako podmíněné odsouzení soudem, ale bez soudního řízení! Pokud obviněný svým řádným chováním vyhoví všem stanoveným podmínkám, po skončení zkušební doby státní zástupce rozhodne o  osvědčení, které má účinky konečného rozhodnutí ve věci. Obviněnému tak zůstane čistý trestní rejstřík a  nepodstupuje pro normálního člověka značné psychické martírium soudního řízení. Samozřejmě musí předem svoji vinu uznat a vyslovit s tímto postupem souhlas.

    K soudu se prostě pachatelé určitých trestných činů vůbec dostat nemusejí, soudům a  věznicím se uleví, a především poškozený dostane bez dalších soudů ihned náhradu způsobené škody a pro "normálního občana", který se shodou nejrůznějších okolností ocitl v pozici obviněného, je to zkušenost, která jej od dalšího trestného činu určitě spolehlivě odradí. O  potřebě většího využívání jiných trestů než odnětí svobody rovněž (a možná především!) soudy také vůbec nepochybuji.

    Jiří Němec, právník, Liberec


    Co dál s nájemným po 1. lednu 2002

    Jiří Němec

    Vládní návrh o jisté formě či postupu v deregulaci nájemného shodila poslanecká sněmovna pod stůl. Nadále však platí, že dosavadní regulace podle ministerské vyhlášky, která pro města a obce stanovila koeficient maximálně možného navýšení nájemného v příslušném roce, na základě rozhodnutí Ústavního soudu přestává od 1. 1. 2002 platit a nájemníci a majitelé domů budou postaveni před skutečnost, která není záviděníhodná a jenom velmi chabou útěchou jim budiž, že ji oni nezavinili.

    Samozřejmě přitom rovněž platí, že všechny dosavadní řádně uzavřené nájemní smlouvy zůstávají i po tomto datu v platnosti. Není však pochyb (pokud se politické reprezentace nevzpamatují a přece jenom ještě nepřijmou příslušný zákon), že především vlastníci bytových domů se budou po 1. 1. 2002 snažit o někde více, někde třeba i méně přiměřené navýšení současného nájemného. Když v této otázce nedojde mezi majitelem a nájemníkem k oboustranně akceptovatelné dohodě, nebude pak mít majitel bytu jinou možnost, než v případě absence zákona o nájemním bydlení podat na příslušný soud žalobu o stanovení výše nájmu. Nejenže lze předpokládat zahlcení již nyní značně přetížených soudů, ale i po věcné rovině budou soudci postaveni před problém, který doposud ještě neřešili. Rozhodnout o oprávněnosti či zamítnutí žaloby přitom zřejmě nepůjde bez stanovení v daném místě i čase obvyklého nájemného v daném bytě.

    Výhodou a jistým východiskem pro soudy zřejmě bude, jestli město či obec má již zpracovanou cenovou mapu města pokud jde o výši nájemného. Tato mapa by měla dát detailní přehled o nájemném ze všech bytů na daném území. O výši nájemného v konkrétním bytě by tak mohla a měla spolurozhodovat nejen jeho kategorie a velikost, ale i poloha domu z hlediska dopravní obslužnosti, životního prostředí, vybavení daného místa službami a obchody a samozřejmě i to, zda se jedná o byt v paneláku nebo ve vile, což bude jistě svým způsobem spravedlivější, ale v praxi také mnohem složitější co do porovnání parametrů, které jdou mnohdy proti sobě (třeba zeleň x dopravní obslužnost).

    Soud však v žádném případě nebude mít (především ze začátku, kdy nebudou existovat žádné doporučené postupy vyplývající z judikatury) vůbec lehkou úlohu a pokud jde o stanovení výši nájemného není mu v této legislativně neupravené oblasti co závidět. Na druhou stranu je však asi také zbytečné mít v tomto ohledu přehnaná očekávání, že soudy snad otázku deregulace nájemného za politiky, kteří se, zdá se, nemohou či nechtějí dohodnout, definitivně a jednou pro vždy vyřeší. Soudy v českém či kontinentálním pojetí jsou tady nikoliv od toho, aby suplovaly neexistenci příslušného zákona, ale "jenom" proto, aby podle něj jednaly a a konkrétní kauzy rozhodovaly.

    Nemohu ani souhlasit s myšlenkou některých politiků, že zamítnutí návrhu zákona o deregulaci nájemného je svým způsobem "vítězstvím" nájemníků a "prohrou" vlastníků bytových domů, protože současný právní rámec se tím pádem nemění, což samozřejmě nyní více vyhovuje nájemníkům. Mnohačetné soudní spory o výši nájemného totiž budou spíše prohrou pro všechny zúčastněné. Nebo se snad politici a vláda a poslanci především ještě jednou pokusí celou situaci ohledně nájemního bydlení po 1. 1. 2002 vyřešit legislativně čistě a pro všechny jednoznačně - přijetím příslušného zákona? Využití cenové vyhlášky ministerstva financí definitivním řešením býti nemůže a podle mě Ústavní soud opět pravděpodobně vysloví neústavnost takovéhoto postupu pokud jde o maximální výši nájemného. Ještě možná není pozdě, ale pro voliče z řad nájemníků i majitelů bytů a bytových domů je už nejvyšší čas. Zamítnutím vládního návrhu zákona totiž existující problém, co a jak dál s nájemným, nezmizel, spíše se jenom objem nezodpovězených otázek zvětšil…

    Jiří Němec, právník, Liberec


    Dementi

    Marek Vítek a jeho kolegové v TV3 pracovat nikdy nebudou

    Martin Kindernay

    Vážený pane Čulíku, vážená redakce

    Jsem pravidelným čtenářem Vašich Britských listů a chtěl bych reagovat na včerejší článek, ve kterém jste uvedl, že redaktoři, tzv. "vzbouřenci" vedení Markem Vítkem z ČT, budou pracovat v TV3. Jsem držitelem licence a kontroluji nejen program - ale především zpravodajství. Nejednal jsem s redaktory ČT a ani neuvažuji o možné spolupráci s těmito představiteli prosincových událostí v ČT. Myslím si, že spolupráci s politiky v prosincových událostech spáchali tito lidé "novinářskou sebevraždu" a jen velmi těžko lze na ně pohlížet jako na nezávislé novináře. Konečně má slova potvrzují často, dle mého názoru, nevyvážené reportáže a jejich vystoupení v tisku.

    Pokud redaktoři ČT dostali nabídku z TVD (Mafra) - pak Vás ujišťuji, že po dohodě s Radou tato společnost pro TV3 pracuje pouze do konce tohoto roku.

    Jsem připraven Vám odpovědět na případné otázky

    Přeji hezký den

    Martin Kindernay


    Reakce

    Sexuologie po česku?

    Jaroslav Zvěřina

    Kazi Šťastnová se v BL ("O sexuolozích a neznámých mužích v dusné letní noci") pustila bez hlubší znalosti věci do kritiky zatuchlých českých poměrů. Nic nového pod sluncem. Řadu roků žila prý v zahraničí a Česko jí tak připadá zanedbané a nerozvinuté. Hlavní pozornost zaměřila na článek o znásilnění, který se jí nelíbil.

    Autorka právem kritizuje hlubokomyslné úvahy o tom, že ženy si o znásilnění "říkají" svým lehkým letním oděvem. Nicméně dopouští se hrubé nepřesnosti, když takový názor připisuje údajné záplavě českých sexuologů. Pokud odborník konstatuje, že výskyt sexuálně agresivních deliktů vykazuje sezónní kolísání, pak zcela jistě není ani sympatizantem agresorů, ani jejich duchovním patronem. Ostatně hloupé články se jistě nevyskytují jen v Česku, ale také jinde ve světě. Kdybych měl "kádrovat" Kanadu nebo Spojené státy podle toho, co všechno tam napíší noviny, potěš ty země pánbůh.

    Možná by si pisatelka měla, nebo mohla něco přečíst o vědeckých aktivitách Sexuologické společnosti ČLS, než se pustí do útoku na údajně málo kompetentní české sexuology. Jen na téma sexuální násilí a pohlavní zneužívání uspořádala v posledních letech Sexuologická společnost v Česku dvě mezinárodní konference s velice bohatou účastí. Na programu nebyly "pseudobiologické bláboly", ale seriózní vědecká data a výměna zkušeností, týkající se pachatelů i obětí sexuálních deliktů. To je ostatně téma, které zdaleka není jen věcí sexuologů. Oblast je to povýtce mezioborová. Má-li paní Šťastnová pocit, že zde nemáme kontakt se zahraničím, a že neumíme něco, co naopak skvěle dovedou kolegové v Americe, pak ji musím zklamat. Česká sexuologie se v mezinárodním srovnání nemá za co stydět. Také tuzemské statistiky sexuálního násilí ukazují zatím jediné: česká žena má v podstatně menší riziko, že bude znásilněna, nebo sexuálně obtěžována, než žena v Americe.

    Je mi líto, že z těch několika českých sexuologů, kteří se občas objeví v masmédiích, zahlédla paní Šťastnová jen "buldočí obličej" autora těchto řádků. Mohla spatřit třeba nesporně vlídnější tvář některé kolegyně, nebo méně odpudivého kolegy. Paní Šťastnová by mohla vědět (kdyby se zeptala, nebo po tom pátrala), že o lidských právech sexuálních menšin a o postavení žen ve společnosti zde zdaleka nediskutují jen sexuologové. Co by to ostatně bylo za diskusi?

    Totální neznalost tuzemských poměrů a neuvěřitelnou zaujatost prokazuje mimo jiné též neuvěřitelným tvrzením, že prý "znásilnění není uvedeno v českém trestním zákoníku jako samostatný trestný čin".

    Je mi líto, že pisatelka nesouhlasí s existencí výrazných biologických rozdílů mezi muži a ženami. Je zvláštní, když někdo tak očividnou skutečnost považuje za "naprosto irelevantní". Vyšší agresivita (a sociální dominance) mužů je biologickou, a nikoliv pseudobiologickou daností. Bez ní by bylo sotva vysvětlitelné, proč ve všech statistikách co jich na světě máme, převažují mezi pachateli násilných zločinů osoby mužského pohlaví nad osobami pohlaví ženského téměř desetinásobně. Že se s biologickými dispozicemi musí jednotlivec i lidská pospolitost nějak vyrovnávat, o tom jistě není sporu.

    Nic nevím o tom, že by Česko bylo zakletou zemí s tabuizovanými tématy, která hrozí jakousi explozí. Potřebujeme jistě diskusi o postavení sexuálních menšin a o vztazích mezi muži a ženami. Tu diskusi také vedeme, a to povětšině podstatně kultivovaněji, než jak nám to ze zámoří přijela předvést paní Šťastnová.

    Jaroslav Zvěřina
    sexuolog a poslanec PSP ČR za ODS


    Dokument

    Vystoupení Martina Palouše v Senátu a následná diskuse

    1. srpna 2001

    (Dokument ponecháváme v původním znění, jak jsme ho dostali ze Senátu, upřesnění uvádíme v hranatých závorkách; rovněž jsme doplnili, za kterou stranu byli jednotlivé senátoři zvoleni-pozn. TP)

    Náměstek Palouš: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já nevím, jak mám začít, protože předpokládám, že většina základních fakt je přece jenom již známa, protože já již jsem to opakoval mnohokrát a bylo to mnohokrát řečeno v posledních dnech jinými v tisku. Přesto bych začal drobnou historickou poznámkou. Již v posledních 2 letech já osobně, protože jsem za to odpovědný, každý měsíc s jistým znepokojením čekáme zprávu, kterou každý měsíc vydává britské ministerstvo vnitra, "Homofis" [Home Office], která hovoří o počtu žadatelů z jednotlivých zemí o politický azyl. Česká republika bohužel na tomto seznamu v posledních dvou - třech letech figuruje na poměrně nezvykle vysokém místě. Já jenom připomenu situaci z posledního měsíce, která si myslím každého, kdo uvažuje soudně, musí vést k určitému zamyšlení, protože první země, já ten seznam nemám před sebou, je podle mého Afghánistán, na druhém místě je Somálsko, pak to pokračuje zhruba v těchto kategorii zemí, desátá je Česká republika, jedenáctá Zimbabve a dvanáctá Demokratická republika Kongo. Čili nacházíme se ve společnosti zemí, já teď nechci, aby to bylo vnímáno jako určitá nepříslušná simplifikace jakéhokoliv jevu v ČR, ale nacházíme se ve skupině zemí, kam po mém soudu nepatříme. Bohužel podotýkám, že všechny tyto země mají s většinou evropských zemí, s Velkou Británií konkrétně, vízový režim, a že platí jednoduchá skutečnost, že skutečně není kompatibilní být zemí, vnímanou jakožto demokratickou, bezpečnou, integrující se do Evropy, mající ty a ty zahraničně politické cíle, a tudíž také bezvízový režim, a figurovat na daném seznamu, o němž právě hovořím.

    ČR tam v posledních dvou - třech letech figuruje v souvislosti se zcela specifickou otázkou, otázkou postavení romské menšiny v ČR. Opět to nechci teď dlouze komentovat, protože to by byla diskuse na hodiny, nikoliv na mé krátké vystoupení. Zde dochází k souběhu dvou okolností, situace Rómů v ČR a skutečnosti, že někteří z nich se rozhodnou svou situaci, ať už jsou vedeni těmi či oněmi motivy, ať už je to motiv sociálně-ekonomický, existenciální, strach z persekuce, ono se to často špatně odděluje, a ten, kdo se to snaží oddělit, tak se, to je moje zkušenost, ve všech diskusích se zlou potáže, protože to vyvolá spíš hněvivé a vzrušené reakce, než aby to vyvolávalo určitou věcnou diskusi. My se tento problém pokoušíme v posledních dvou - třech letech vnímat, řešit, ať už tedy jednáním s britskou stranou, anebo naším jednáním s představiteli romské komunity, snahou zavádět určité dlouhodobé programy, které by toto postavení změnily, a já se ještě za chviličku zmíním o poslední snaze, která se týká bezprostředně ministerstva zahraničních věcí. Snažíme se prosadit, aby tento problém byl vnímán jako tento problém, chcete-li, v ČR, nejenom problém určitých zemí a postavení jisté citlivé menšiny v těchto zemích, ale aby Romové byli vnímáni jako n-tita [entita] v rámci evropských národů, aby nebyli pouze součtem menšin, ale byli jakýmsi celkem... Za tímto účelem jsme podepsali s představiteli Mezinárodní romské unie memorandum o spolupráci a snažíme se, aby naše politika vůči Romům byla důsledně provázána s našimi zahraničně-politickými zájmy, ať už se to týká integrace do EU a všech dalších. Čili ta situace okolo romské menšiny má tento horizont a pokud jde o hledisko druhé strany, tam se jedná o zvýšený počet žadatelů o politický azyl ve Velké Británii, žadatelů, kteří jsou z britského hlediska žadateli neoprávněnými, zejména pocházejí-li z bezpečných zemí.

    V této souvislosti nám britská strana již 2-3 roky naznačuje, že nezlepší-li se situace, nebude-li, nedojde-li v rámci statistik k nějakým novým trendům, že je velice pravděpodobné, že nám bude britskou stranou znovu zavedena vízová povinnost. Toto se stalo Slovensku před 2,5 lety a od té chvíle Slovensko na těchto statistikách nefiguruje. Zavedení víz je velice účinná zbraň a i ten, kdo se domnívá, že dnes britští konzulární úředníci diskriminují a zejména diskriminují Romy na pražském letišti, když jim razítkují ony letištní průvodky, tak upozorňuji, že tento problém rozhodně nebude vyřešen zavedením vízové povinnosti, protože pak konzulární úředník, vyřizující žádost, vůbec nemá žádnou povinnost nějak dále odůvodňovat své rozhodnutí, a může stejně postupovat, jako postupují konzulární úředníci dnes na letišti, jenom za jiných okolností.

    Toto byla výchozí situace a jak jakému řešení jsme dospěli? Existuje smlouva, konzulární úmluva z roku 1975, která je platná v 96. roce, byla výměnou nót potvrzena její platnost pro ČR ve vztahu k Velké Británii, podle čl. 36 této smlouvy mohou konzulární úředníci, podotýkám na území celého svého konzulárního obvodu, tzn. na území celé ČR, nikoli na konzulárním oddělení britské ambasády, to je omyl, který byl často opakován nejrůznějšími našimi kritiky, může vykonávat konzulární úkony a vydávat víza, prodlužovat víza i další argumenty [instrumenty? dokumenty?], které britská vláda vyžaduje pro vstup ČR. My jsme si v únoru vyměnili interpretační nóty, v nichž jsme se ujistili na společném vnímání tohoto článku 36 dotyčné konzulární úmluvy, tj. že činnost britských konzulárních úřadníků na pražském letišti, kdy oni na základě onoho krátkého či o něco delšího pohovoru razítkují ony letištní průvodky, čímž vydávají dokument, doklad který je potřebný k cestě do Velké Británie, postupují v duchu s článkem 36 této úmluvy.

    Byl k těmto interpretačním nótám současně přiložen technický anex, který není třeba komentovat, vysvětluje přesně postup na obou stranách i s posledním článkem 12, který říká, že obě strany mohou od tohoto opatření odstoupit. ČR může požádat britskou stranu, aby od těchto kontrol upustila. Je tam ovšem uvedena tříměsíční výpovědní lhůta, mohu-li to takto říci, rovnou sděluji podle současného stanoviska britského, jak česká vláda k tomuto stanovisku dospěla, tak ta tříměsíční výpovědní lhůta uplatňována nebude. Čili na základě této interpretační, těchto výměn interpretačních nót k tomu došlo na základě usnesení vlády někdy začátkem 9. února letošního roku. Nás britská strana začátkem června informovala o tom, že hodlá k těmto opatřením na letišti přistoupit, a notifikovala nám 18 britských konzulárních úředníků.

    Proto ta otázka, zda jsou v Británii zaměstnáni jako úředníci imigrační, nehraje roli. Nám byli oficiálně notifikováni jako úředníci konzulární a my musíme samozřejmě toto stanovisko našeho britského partnera respektovat. Od této chvíle bylo vše připraveno a britská strana se rozhodla to opatření zahájit. Proč zrovna v červenci letošního roku, konstatuji, že v březnu opět jsme zaznamenali neobvyklý nárůst žadatelů. Za březen jich bylo okolo 180, k tomu musíte připočítat členy rodiny, většinou přijíždějí s manželkou a dětmi, to může být kolem 400-500 osob jenom v měsíci březnu. V červnu, o kterém jsem hovořil, to bylo 120 žadatelů, a to nás umístilo v té první skupině, jak informoval britský ministr, státní ministr pro migraci v jednom leteckém spoji z Prahy někdy na přelomu června a července přiletělo 49 žadatelů, to mohla být polovina letadla plná těchto osob.

    Čili z britského hlediska, a to už je první odpověď, kterou dávají na základní otázku, o které je nutno jednat, zda zde by mohlo dojít či snad nedochází k diskriminaci, jíž řeší praktický problém. Jejich praktický problém má tuto definici: Na spojích z Prahy do Londýna přijíždí abnormální počet žadatelů o politický azyl, většinou žadatelů, kteří z britského hlediska jsou neoprávnění, a proto Britové toto opatření dělají pro spoje mezi Prahou a Londýnem. Nejde primárně o kontrolu českých občanů, ale jde o kontrolu všech pasažérů, kteří na tyto linky nastupují bez rozdílu a úkol oněch konzulárních úředníků je vytipovat cestující, kteří jeví známky, že budou o - měli by tendenci o politický azyl ve Velké Británii žádat. Můžeme stranou nechat diskusi, zda toto právo žádat o politický azyl by mělo být tak či onak omezováno tím, že tyto osoby nevstupují na britské území a jsou přepravní společností odmítnuti. Přepravní společnost má ve svých přepravních smlouvách, kterou je každá jednotlivá letenka, opatření, kde je možné odmítnout přepravu toho člověka, kterého by museli na vlastní náklad přepravovat zpátky vzhledem k tomu, že nebyl vpuštěn do země. Velká Británie z našeho hlediska zkrátka zde pouze realizuje prostředky, které uznávají za rozumné a efektivní, své suverénní právo rozhodovat o tom, kdo bude a kdo nebude vpuštěn na území Velké Británie.

    Z našeho hlediska pak jediná otázka je otázka diskriminace, která byla poslední dobou přetřásána a může být přetřásána dál z mnoha stran. Je otázka, zda vyjdeme z toho statistického čísla, které vyprodukuje předběžná kontrola britských úředníků na pražském letišti, anebo zda se budeme řídit oním číslem, které máme předem, tj. že 100 % žadatelů z ČR o politický azyl ve Velké Británii jsou Romové. Jestliže britská strana není, že jejich cílem není rozlišovat mezi Romy a neromy podle barvy pleti, ale rozlišovat mezi těmi lidmi, kteří jeví všechny znaky, že hodlají při své cestě do Británie naplnit účel své cesty a neporušovat migrační předpisy, a těmi, kdo tak hodlají činit, zdá se mi, že výsledek nakonec vzhledem k všem faktům a empirickým datům, které máme, aniž by došlo k volnému aktu diskriminace úředníky, že je to výsledek minimálně nepřekvapivý a je situace taková, jaká je.

    My ovšem samozřejmě, a to prohlásil jak ministr Kavan, tak i místopředseda vlády Kavan i Rychetský, jasně jsme dali britské straně najevo, že kdybychom zjistili sebemenší důkaz toho, že k diskriminaci dochází, že se vláda tou věcí bude zabývat a budeme uvažovat o změně svého stanoviska, protože je jistě nepřípustné, aby na území ČR byl porušován princip ústavního pořádku ČR nebo jeden ze základních principů, na kterém jsou vybudovány česko-britské vztahy a všechny mezinárodně-právní instrumenty zde existující. Já znovu mohu pouze opakovat to, co jsem řekl, zatím žádný takový důkaz nemáme, já osobně se domnívám, že ona televizní reportáž, která byla jako ten důkaz prezentována, tímto důkazem jednoduše nebyla. Můžeme si začít odškrtávat rozdíly ve výpovědi těch dvou i přesto, že oba dva tvrdili, že říkali přesně stejné argumenty, dotyčná dáma dotyčného pána potkala před 2 lety poprvé, byl to její starý přítel, ten pan Samko ji podle svých slov potkal před měsíce, tři neděle s ní chodil po restauracích, jak jsem viděl v televizních faktech, a pak se rozhodl ji na týden až na dva navštívit.

    Pokud jde o adresu, skutečně v Londýně existuje, ale jestliže vám někdo uvede adresu Bridge Rouge Middle London [Uxbridge Road, Middlesex, London], z toho můžete usoudit, že adresa skutečně neodpovídá, protože kdyby vám někdo uvedl adresu Nerudova Ulice, jižní Čechy, Praha, nesrovnalosti tam skutečně nějaké byly. Ale opět, toto není rozhodující. Z jednoho případu těžko lze usuzovat na trend nebo na celkové zaměření té záležitosti. My zde nemáme žádný důkaz toho, že k diskriminaci dochází, snažíme se být ve styku se všemi zúčastněnými.

    Já jsem byl od 1. dne ve styku s představiteli romských organizací. Jsme velice rádi, že určitou roli bude moci na pražském letišti, další jednání proběhne v pátek mezi helsinského výboru a britskou stranou sehrávat právě helsinský výbor. Jde o to, aby se situace vyjasnila, ale aby se našlo racionální a rozumné řešení celé situace. Jiné, než racionální a rozumné řešení, myslím si, neprospěje nikomu, ani jakési halasné volání po odstranění diskriminace právě v tomto případě, spíš bude mít efekt po mém soudu negativní a rozhodně věci diskriminace jako takové nepomůže. My se tou věcí zabýváme kontinuálně, snažíme se jí zabývat věcně, férově vůči všem stranám, poslední věc, kterou jsem chtěl zmínit, to je právě souvislost s naším středně a dlouhodobým politickým záměrem, pokud jde o vztah k romské komunitě a vztah romské otázky, romského emancipačního procesu v tomto smyslu k integraci ČR do EU.

    My v rámci memoranda, které jsme podepsali s Mezinárodní romskou unií, jsme s touto a s dalšími organizacemi v čilém styku. Já jsem panu Ščukovi, který je prezidentem této unie, jednoznačně říkal, že se bavíme o středně a dlouhodobém současném plánu. Jestliže za dva a půl roku, pokud ČR k 1. 1. 2004 se stane členem EU, budeme někde jinde a tento problém by neměl v současné podobě existovat. Bylo by nanejvýš nešťastné, kdybychom připustili, možná i z dobré vůli některých aktivistů, aby problém eskaloval do té podoby, že se vrátíme o 2-3 roky zpátky a budeme se častovat nálepkami diskriminátorů na straně jedné a na druhé straně pouhých zneužívačů a škodičů českému integračnímu úsilí. To bych považoval za nejvíc nešťastný výsledek této debaty.

    Tím skončím. Naše snaha je vrátit tu debatu do kontextu rozumného, pokud jde o ono opatření na pražském letišti. Je otázka, jak dlouho bude uplatňováno. Dovedu si představit, že by mohlo být ukončeno nebo aspoň modifikováno během několika krátkých týdnů, např. že britská strana nebude tyto kontroly provádět na každém letu, ale jenom občas, a věřím, že i britská strana má zájem, aby co nejdříve toto skončilo. Ministr Kavan se včera dohodl s panem Ščukou a s představitelem ROIky, to je ta Romská občanská iniciativa, že předloží informaci pro vládu na její první zasedání o  zkušenostech, které zde byly získány, romská strana bude mít možnost se k tomuto dokumentu vyjádřit tak, abychom mohli postupovat pokud možno koordinovaně, kooperativně, a zabránit možnému řetězu eskalací. To je v této chvíli všechno.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Já vám, pane náměstku, děkuji za vaše věcné objasnění problematiky z pohledu ministerstva zahraničí a otevírám debatu. Kdo si přeje do ní vstoupit? Pan senátor Šenkýř.

    Senátor Jiří Šenkýř [KDU-ČSL]: Děkuji panu náměstkovi za jeho úvod, nicméně chtěl bych říct, jak vidím tu situaci já. Byl jsem do roku 1989 občanem nižší kategorie, a proto jakýkoliv dělení lidí vnímám velice citlivě. Na rozdíl od pana ministra, který žil ve Velké Británii řadu let a věřím, že britští úředníci to nemyslí špatně, že dělají svoji práci, chtějí pořádek, ale vůbec se nedovedou vžít do té situace, jak vnímají...

    Strana B

    Je to dáno tím, že se to koná na letišti a na našem území. Tady si myslím, že to bylo hrubě podceněno a velice mě mrzí, možná je to i v těch osobních věcech; možná je to tím, že pan Kavan žil tak dlouho v Británii. Možná je nějaká vazba na to, že Labour party má velice čilé styky se sociální demokracií, která má jednobarevnou vládu. Když se podíváte na sponzory, Labour party je největší sponzor sociální demokracie. Já se bojím, aby tam nebyly tyto vazby a ta ochota i za cenu, že se jde tak necitlivě, tady prostě může být. Vy jste řekl, pane náměstku, že 2-3 roky britská strana naznačuje, že bude zavedena vízová povinnost; 2-3 roky se mělo víc udělat v té oblasti třeba rómské. Vím, že to není ministerstvo zahraničních věcí, je to ministerstvo práce a sociálních věcí, které mělo v této věci víc pracovat. Vy už prostě chytáte ten konec. Problémy tady jsou. Myslím, že to bylo podceněno. Pragmaticky to chápu; víza samozřejmě ne, musíme udělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Nicméně považuji to za necitlivý přístup.

    Pak bych se chtěl ještě zeptat, zda vůbec existuje nějaká kontrola ze strany našich úřadů, zdali skutečně ti úředníci neporušují lidská práva. Vždycky jsem slyšel - nemám důvod nevěřit; ale - byl tam někdo? Zúčastnil se někdo té kontroly? Sleduje to někdo? Možná je tam dneska Helsinský výbor, což je dobře. Ale byl tam někdo někdy z ministerstva zahraničních věcí u nějaké konkrétní prověrky. Anebo si to dělali ti konzulární úředníci jenom sami, bez přítomnosti dalších? Tolik můj postoj.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Paní senátorka Ondrová.

    Senátorka Irena Ondrová [ODS]: Já nejenom v kontextu těchto nových událostí, a vy pane předsedo teď víte, o čem budu mluvit - cesta části našeho výboru do Kanady, kde jsme se s tzv. rómskou problematikou setkávali velmi zhusta a kdy jsme dostávali některé údaje, nad kterými otevřeně řečeno jsem žasla; nad tím, jakým způsobem se koná kanadská strana k českému státu a jinak se chová např. k Maďarsku.

    Tak se táži pana náměstka a řeknu proč - jestli některá jiná země vyjma ČR má podobnou zkušenost z praxí britských úředníků (ať jim říkáme azyloví, emigrační atd.) Ještě dodám, proč se zmiňuji o Kanadě. Podle údajů, které jsme dostali v Kanadě, tak do Kanady emigrovalo plus-minus přes tisíc Rómů, kteří tam dnes jsou. My máme vízovou povinnost. Zatímco z Maďarska je v Kanadě zhruba trojnásobně více, kolem pěti tisíc a vízovou povinnost nemají dodnes. Od nás Rómové odcházejí, nebo chtějí odcházet do Velké Británie žádat o azyl.

    Předpokládám, že v poměru k tomu maďarskému příkladu. Stejně tak chtějí odejít i z Maďarska, Rumunska a možná jiných států. Připadá mi, že ČR se v tomto případě stává takovým jakoby slabším partnerem; nejenom v tom kanadském, ale i v tom britském.

    Zarazila mně jedna vaše věta, já jsem si ji zapsala přesně, že úkolem úředníků (myslím tím britských úředníků) je v podstatě rozhodnout, kdo tedy pojede a kdo ne. A doslova jste řekl, že se jedná o ty osoby, které jeví známky toho, že mohou v budoucnu žádat o azyl.

    Upřímně řečeno, mě z tohoto trošku mrazí. V čem je ta známka toho, že může někdo v budoucnu žádat o azyl? Je to opravdu barva kůže? Anebo co to je? My víme, že v posledních statistických výsledcích spousta Rómů, kteří měli původně napsanou rómskou národnost se dnes přiklánějí anebo si napsali v posledních statistikách českou národnost. Je jich dneska mnohem méně než jich bylo v minulosti. Čísla jsou jasně vypovídající. Jak tedy, podle čeho, může úředník prokázat, že např. nějaká starší rómská žena nejede za svými vnoučata a že se nevrátí za tři týdny? Jak je možné, že on na základě malého rozhovoru poznám, že někdo jeví známky toho, že může v budoucnu žádat o azyl? To mi vůbec není tedy jasné. To bych chtěla specifikovat.

    Potom bych se chtěla zeptat, jestli někdo od doby platnosti toho usnesení vlády, jestli - a teď speciálně v tom posledním období, jestli prošel na britské území alespoň jeden z občanů, kteří jeví známky toho, že v budoucnu mohou žádat o azyl. Řeknu to jinak, pragmaticky, že je Rómem - jestli prošel vůbec někdo.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Pan senátor Pavlata.

    Senátor Josef Pavlata [ODS]: Řadu věcí už řekla paní kolegyně, já jenom takovou glosu k závěru řeči pana náměstka, který se tam jinak snažil vysvětlit velice fundovaně. Ale jestliže výsledkem několika týdnů má být to, že se budou kontrolovat jenom některé lety, tak to mi připadne absolutně absurdní, neuvěřitelné. Jestli by to měl hlavní výsledek toho jednání, tak to opravdu raději tu vízovou povinnost. Raději vízovou povinnost, je to serióznější, s Amerikou ji máme. Je spousta lidí, kteří nedostávají vízum. Mám dceru, která je ve věku, kdy její přátelé chtějí do Ameriky jezdit, a většinou mladý studující člověk, který je třeba těsně před dokončením školy, prostě nedostane vízum do Spojených států. Následuje s ním potom pohovor a on se tam dozví - ne, my u vás nemáme jistotu, že byste tam u nás nechtěl pracovat. Je to serióznější, než prostě říkat - budeme kontrolovat jenom některé lety. To si nedovedu představit, co by následovalo, jakým způsobem by si člověk ty lety vybíral nebo jestli by se letenky na poslední chvíli třeba měnily. Neumím si to představit.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Pan senátor Petráš.

    Senátor Antonín Petráš [KSČM]: Domnívám se, že my už vlastně řešíme všechno - po. Podle sebe. Ptám se - jak lidé obyčejní, kteří nejsou vůbec informováni o tom, že nějaká úmluva mezi Velkou Británií a ČR existuje - mohou si vytvořit názor? Zvláště když nejvyšší čelní představitelé mají podobný názor. Srovnejte si vyjádření pana Pitharta jako prvního, srovnejte si vyjádření pana Klause, srovnejte si vyjádření pana prezidenta, které je dneska otištěno.

    My, jako nejvyšší zákonodárci - v podstatě nevíme o ničem. My nemáme dokonce ani úmluvu. My zde máme pouze technickou přílohu, která nic neříká. Jak já si mám vytvořit svůj vlastní názor? Já ho mám, protože jsem si prostudoval veškeré listiny základních práv a svobod. Na rozdíl od vás, pane náměstku, já vidím vyloženou diskriminaci; nejenom Rómů, to je už věc podřadná. Je to diskriminace českého obyvatele nebo občana, který nemá stejné právo jako občan Velké Británie. Jako kdybychom do Bruselu poslali svoje úředníky, ať tam kontrolují, jestli tam dělají dobře svou práci; a přitom tedy u nás... Já tedy nevím, jsem z toho vrcholně rozčílen.

    Jestliže my máme lidem odpovídat v terénu na věci, které ani nám nejsou zcela jasné, protože my se dozvídáme pouze z novinových zpráv; pouze jsou to kusé zprávy a z toho nemůžete vyvodit žádné závěry. Byl bych rád, kdybychom tento materiál dostali, pak si to můžeme důkladně prostudovat. Když jsem se díval na technickou přílohu a podtrhl jsem si některé věci, tak to je úplně zarážející, co tam v té technické příloze je. Jestli je tam tříměsíční výpovědní lhůta, tzn. kdybychom to vypověděli teď, tak je dávno po sezóně, kdy se lidé chtějí třeba jet podívat do Velké Británie, kdy si tam chtějí některé věci vyřídit; i rodinného charakteru - a nemohou, protože je tam nikdo nevpustí. Co tady říkal pan kolega Pavlata, o tom, že se budou vybírat jenom různé některé lety, to je úplně prosím vás fantastické. Co si může dovolit suverénní stát vůči suverénnímu státu. To je popření svrchovanosti našeho státu. A jestli to ministerstvo zahraničních věcí necítí, tak to lidé úplně cítí. Pokud půjde o Rómy jako takové, tak to co včera prohlásil pan Ščuka a další jeho zástupci v televizi, já tomu moc ani nevěřím. Protože to bude jenom ukolébání jejich starostí momentálních. Až se trošku zase uklidní, tak to bude ve stejných kolejích, tak jak to bylo.

    Nezlobte se tedy, ale vy jste mě dneska nepřesvědčil o tom, že ministerstvo zahraničních věcí a vy sám osobně - máte pravdu! Děkuji.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Já mám osobně pocit, že celá záležitost, jak je u nás prezentována, je prezentována exaltovaně a že racionálního přístupu je v ní poměrně málo. Mám sám také značné rozpaky z toho, jak vyspělé demokracie zacházejí s azylovým právem, jak umožňují, aby se tohoto práva zneužívalo a pak jak také obtížně hledají cesty, jak tomu zneužívání zabránit.

    Každopádně je ovšem asi třeba hledat celistvější pohled na problematiku a neupadat do zjednodušujících extrémů. Nedávno jsem přečetl velmi střízlivý článek pana senátora Outraty, také jsem s ním hovořil. Myslím, že je třeba vnímat i takovéto střízlivější pohledy na tu problematiku. Kdo si přeje dál vyjádřit anebo se zeptat? Pan senátor Kaňa.

    Senátor Josef Kaňa [KDU-ČSL]: (Nenahráno.) [J. Kaňa stručně promluvil o možnosti hledat "třetí cestu" mezi zavedením vízové povinnosti a kontrolami na letišti.]

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: V tuto chvíli bych poprosil pana náměstka. Prosím.

    Řečník: S určitou ironií a hořkostí cítím, že jsem zde činěn téměř odpovědným nejen za britské úředníky na pražském Ruzyňském letišti, ale i za stav věcí v tomto státu, pokud jde o chování této společnosti vůči rómské menšina.

    Začnu od pana senátora Šenkýře. Myslím, že jsem také nepatřil před rokem 1989 k občanům té první kategorie, takže docela vnímám myslím postavení českých občanů, kteří se chtějí cítit rovnoprávně se všemi ostatními občany, chcete-li, minimálně evropských zemí, ale asi bychom to měli rozšířit na celý svět.

    Musím ovšem konstatovat, že není pravda, a to byl další dotaz, že všichni občané mají stejná práva. Zejména pokud jde o vstup na území určitých států. Tak jako nemůže nikdo podle Listiny základních práv a svobod odepřít žádnému českému občanu vrátit se na území ČR, tak těžko můžete upřít pravděpodobně Britovi, aby vstoupil na území britského státu; a protože je to členská země EU, tak má další výhody z tohoto statutu plynoucí.

    Bohužel ČR zatím v této situaci není a na české občany se tudíž vztahuji určitá omezení. Je suverénním právem Velké Británie, jako i dalších zemí, rozhodovat o tom, jaké doklady budou potřeba k tomu, abychom na jejich území vstoupit mohli. V tomto ohledu ta podřadnost, já bych to takhle expresivně nenazýval, ale holt je to situace lidí s různými pasy. Myslím, že jsou stále ještě pasy daleko horší, než pasy české. Promluvte si s někým s bývalé Jugoslávie, neřkuli s někým z Afriky a zjistíte, že pro ně právo jaksi opustit svou zemi a svobodně cestovat může zůstat na papíře, protože nemohou skoro vůbec nikam. Protože podmínky pro vydávání dokumentů vstupních do jiných zemí jsou neskonale horší.

    Pokud jde o ona opatření na letišti (dneska jsem mluvil s Janou Kružovou [Chržovou]; já jsem byl totiž také předsedou ČHV předtím, než jsem začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí). Znovu bych vám chtěl, vážení senátoři, připomenout, že to by ČHV pod mým předsednictvím, kdy jsme začali upozorňovat v roce 1993, že se zde rómské menšině děje křivda. V souvislosti s nešťastným zákonem o českém státním občanství, které stojí prosím do značné míry u zrodu celého dalšího řetězce událostí, které jsme se snažili i vlastním přičiněním rozvíjet.

    Já jsem tady nechtěl být vůbec osobní tady, ale jestliže jste byl osobní vy, musím být osobní taky. Jestli si tu budeme teď všichni klást otázky, kdo pozdě zareagoval na jakou situaci.

    Pokud jde o dodržování lidských práv vůči rómské menšině, tak skutečně začněme opravdu každý sám u sebe a nehledejme snadno viníka v náměstku ministra zahraničí, který sem zrovna k vám přišel takříkajíc do rány.

    Pokud jde o ono opatření na pražském letišti, já si nemyslím, a to jsem zkonzultoval i s pracovnicemi ČHV, že je jaksi nedůstojné nad únosnou mez. Jistě to není příjemné jaksi pocítit moc úředníka nad vámi, který se vás bude ptát, jak znáte pana Smitha, proč ho vlastně chcete navštívit. Vy mu nemusíte odpovědět, on vás za to nemůže postihnout jiným způsobem, než že vám tady odepře dát ono kýžené razítko.

    Ale zdá se mi, že stále tato procedura, když to srovnáte se srovnatelnými procedurami na jiných letištích světa, které dnes a denně probíhají, ať už se to týká letišť ve Spojených státech, ve Velké Británii, v Kanadě, kde prostě vůbec nemáte právo, i když máte platné vízum, tak nemáte ještě garantováno právo, že vás tam pustí. Musíte ještě přesvědčit toho úředníka na místě.

    Přečtěte si prosím pravidla, která pro imigrační praxi uvádí na svých webových stránkách vláda Kanady i vláda Spojených států. Může to být součást naší politiky, aby se tato světová praxe změnila, ale musíme to vidět v pravých souvislostech. Ty jsou širší, než jenom konkrétní situace na pražském letišti v červenci 2001 anebo řekněme vztah mezi většinovým a menšinovým obyvatelstvem v ČR.

    K dotazu paní senátorky Ondrové, pokud jde o naše srovnání s Maďarskem a dalšími zeměmi; např. pokud jde o onu Kanadu. Rozlišujme za prvé mezi státy, které mají a nemají vízovou povinnost. Mezi státy střední a východní Evropy máme zde skutečně Polsko, Maďarsko, Slovinsko, ale už zde nemáme Rumunsko, Bulharsko, a teď ani Slovensko, protože jsou to země, které vízovou povinnost mají a tam lze velice efektivně regulovat a odpovídat si na dané otázky v rámci onoho režimu žádosti o víz.

    Já byl první, kdo upozorňoval kanadskou stranu na nerovnost praxe pokud jde o postup vůči ČR a vůči Maďarsku. Když jsem byl tenkrát předsedou ČHV a mohl jsem z té pozice upozorňovat českou vládu i české ministerstvo zahraničních věcí, že její postup v této věci je zcela nešťastný. A jestliže si ČR vytvořila u oné kvazi judiciální instituci v Kanadě, která rozhoduje o těch jednotlivých žádostech o politický azyl, tak je to samozřejmě také velice vděčné téma pro právníky kanadské, protože to je dobře placená živnost, když máte 3 tis. dolarů za zastupování a máte řekněme tisíc analogických případů, tak to je potom jaksi velká praxe. Já sám, když jsem nastoupil na ministerstvu zahraničních věcí, tak jsem byl v Kanadě, mluvil jsem s těmi pracovníky. Ke své nelibosti jsem zjistil, že mnohé materiály, které cirkulují v jejich rukou, tak jsou materiály, které jsem já sám osobně pomáhal vypracovávat. Snažil jsem se jaksi nezpochybnit pravdivost těchto materiálů, ale to, že mohou být používány jako důkaz v té konkrétní situaci, protože ony třeba hovořily o situaci v roce 1993 a již nikoliv v roce 1998, kdy jsem měl možnost s kanadskými úředníky mluvit. Ale je nesmírně obtížné tuto vlnu, když si ji některý stát proti sobě zvedne svým často necitlivým chováním, tak ji zase vrátit zpátky. Já klidně můžu říci, ano, toto je jaksi naše slabiny. Nevím přesně, kde slabina začala. Ve srovnání s Maďarskem, že v této věci se chováme jaksi daleko méně prakticky a Českou republiku poškozujeme, i sami sebe. V tom s vámi naprosto souhlasím. Ale stále rozlišujme, jaké máme reálné možnosti tu věc vyřešit. Myslím, že za poslední tři roky, a to lze prokázat v nejrůznějších zprávách mezinárodních institucí, že pověst ČR přes všechny ty matiční zdi a ostatní další hity a šlágry sezón se přece jenom v mnoha ohledech zlepšila. Právě vzhledem k tomu, že zde, na rozdíl od jiných zemí, existuje jakási aktivní politika, která má určitou středně i dlouhodobou perspektivu, že by mohla vést k zlepšení tohoto stavu.

    Stále tedy oddělujme tuto vážnou, koncepční a do budoucna obrácenou perspektivy od aktuálního problému na pražském letišti. Opět jestliže nám vypadne z tohoto celkového obrazu obraz britského konzulárního úřadníka jako jakéhosi zakukleného rasisty a připustíme, že toto je jakousi převažující snahou vlády, myslím, že se poněkud dostaneme na šikmou plochu.

    Znovu mohu říci, že máme veškerou důvěru nebo jaksi převažuje naše pozitivní snaha uvěřit tomu, že jak britští úředníci postupují v prostoru chcete-li mezinárodních vztahů, kde jsou úředníci stavěni před obrovsky obtížné problémy, jak na jedné straně čelit velkým masám a jsou to statisíce žadatelů o přemístění na této planetě a odlišit legitimní a pravé žadatele od všech ostatních. Můžeme se bavit, kdo to umí dobře, kdo to umí lépe. Ale je to problém neskutečně obtížný a myslím, že britská strana s tím bojuje svým vlastním způsobem. Samozřejmě je vydána i demokratickému procesu.

    Pokud jde o to opatření, nad kterým Britové přemýšlejí, že by to nemuselo být konáno u každého letu, já bych to neviděl jako absurditu, jak se to zdá některým z vás. Vždyť Britové nebudou žádat nic jiného, než pohovor s konzulárními potažmo v Londýně imigračními úředníky, kde se zodpovídají stejné otázky, vyplňuje se stejná karta a dává se stejné razítko. Z pragmatických důvodů toto opatření může jenom jaksi zamezit, aby docházelo k jakýmsi organizovaným předem připraveným a samozřejmě diskutovatelným situacím jako je 49, půlka letadla žadatelů o politický azyl z ČR.

    Prosím vás, žijeme v reálném světě. Není představitelná situace, aby někde bylo naplněno letadlo pasažéry a ti všichni přistáli volně na jiném letišti a tam požádali o politický azyl, pokud za nějakých dramatických okolností z nějaké země neprchnuli anebo nemají k tomu takový bezprostřední kalamitní důvod.

    Poslední otázka, a já se omlouvám, pokud jsem nezodpověděl všechny, když tak mě doplňte a já odpovím znovu - jak je to s tou cenou po souši. Nikomu není bráněno, aby cestoval autobuse, autem, na kole; podle svého vlastního uvážení. Jenom upozorňuji, pak se sám zbaví možnosti požádat o politický azyl ve Velké Británii, protože musí požádat v první bezpečné zemi, tj. v Německu a z Německa bude doma do 24 hodin, protože nemáme dohodu, takže cesta potom nesplní účel. Jinak logika je, jestliže se zde cítí někdo být bezprostředně ohrožen a že cítí mít důvod požádat o politický azyl, proč tedy nepožádá v nejbližší bezpečné zemi, kam se může dostat za hodinu a půl autem. Jistě by země k té oprávněnosti žádosti přihlédla. Čili po pozemní komunikaci je dost obtížné žádat o politický azyl ve Velké Británii, protože tam máte nejenom Německo, ale i další země.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Já bych snad ještě doplnil jistou reakci na pana senátora Šenkýře. Já to chápu jenom jako výraz vašeho znepokojení nad lidskými právy. Konstrukci o vazbě sociální demokracie a londýnských peněz; myslím, že to patří spíš do sféry jiné, než je sféra tohoto jednání. Prosím, pokračujeme. Chtěla promluvit paní senátorka Ondrová, potom pan senátor Bárta, potom pan senátor Outrata.

    Senátorka Irena Ondrová [ODS]: Omlouvám se předem panu náměstku Paloušovi, ale chtěla bych říct, že tu není dnes v dvojí roli; a to jako bývalého předsedy ČHV a současného náměstka. Dnes je tu "jenom" jako náměstek ministra. Čili je to součást vládního aparátu. Já samozřejmě vím, jak jste vystupoval v minulosti. Znám dobře vaše názory. Ale dnes zastupujete tady tuto vládu, která takto rozhodla.

    Já bych od vás chtěla odpověď na otázku, kterou jsem kladla. Kolik vjelo od doby toho opatření Rómů do Velké Británie?

    Náměstek: Nemohu vám dát nějakou zcela konkrétní informaci. Jejich argument je jednoduchý. Oni si žádné statistiky zejména pokud jde o etnický původ, barvu kůže těch dotyčných žadatelů; odmítnutých či přijatých - nevedou. Ale bylo mi řečeno, a to teď jenom opakuji, že odjela celá řada Rómů; já teď chápu, že slovo "řada" je takové neurčité; ale já to fakt opravdu nevím. Asi platí ta věc, že ne všichni odmítnutí byli Rómové a ne všichni Rómové byli odmítnuti. Zjevně to tak asi bude. Mimochodem jedna věc, kterou bych si sliboval od toho opatření, že představitelé nebo zástupci ČHV budou na pražském letišti nějakým způsobem asistovat při té proceduře, že aspoň budou moci pořídit přesnou statistiku těch lidí, kteří případně odmítnuti byli anebo snad mohou možná počítat nebo sledovat ty, kteří odmítnuti nebyli (i když je to možná o něco obtížnější, nevím, jak by to šlo technicky zvládnout).

    Ještě k této věci. Předpokládám, že účast představitelů ČHV bude upřesněna ještě v pátek na jejich jednání na velvyslanectví. Oni by se samozřejmě rádi zúčastnili vhodnou formou i těch konkrétních pohovorů, i když je tam otázka přivolení toho dotyčného, ochrany soukromých dat a toho, zda by tedy výbor měl znát jméno atd. atd. Tyto konkrétní okolnosti. Anebo být jenom svědkem toho, že otázky nejsou úskočné, jsou kladeny nějak stejně a za jasným účelem. Ale bylo mně řečeno, že oni o tom jednali; budou jednat. Stanovisko ministerstva je jasné. Pro nás by bylo daleko jednodušší a velice podstatné, kdyby tito nezávislí pozorovatelé a obránci lidských práv u toho přítomni býti mohli. I když jsem si vědom toho, že se zde jedná o výkon pravomoci, která je tedy v suverénní moci jiného státu. A trošku jim kecat do toho... představte si, že byste si chtěla sednout vedle úředníka na americké konzulární sekci a sledovat interview, které vede, které rozhoduje o tom, zda někomu dá či nedá americké vízum. Myslím si, že by jaksi, i když je to na území českého státu, bylo americkou stranou shledáváno jako chcete-li zasahování do jejich pravomocí.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Pan senátor Outrata.

    Senátor Edvard Outrata [US; senátor Outrata není členem tohoto výboru]: Několik bodů, především teď bezprostředně k této otázce. Jakým způsobem poznáváte, že je někdo Róm? Vy jste tady teď měli nádhernou výměnu, ve které se vzalo za samozřejmé, že je to možné určit. Britové nemají samozřejmě tuto statistiku žádnou. Nejenom proto, že ji nevedou, ale prostě proto, že to musíte přisoudit vy. Tohle je základ problému, který v této zemi máme. Přece jenom rasista pozná, kdo je Róm. V tomto smyslu; já to teď nechci na vás házet. Mně jde o jinou věc. Mně jde o to rozčilení, které teď mám. Ono vyplývá skutečně z problémů, které my máme s rasovými věcmi v zemi. Tam je základní problém v tom celém. Angličané mohou být rasisty a nemusí. Správně mně v replice na můj článek pan Uhl upozorňoval, že je rozdíl mezi rasismem a rasovou diskriminací, to je jistě pravda, ale myslím, že podsouvat rasismus tomuhle, to je právě naše nepochopení toho, co to je. My všichni to najednou úplně přesně víme. Tudíž jsme schopni, tam kde Angličané zřejmě ne, jsme schopni si to potom odškrtat. Z tohoto plynou naše problémy. To jsem chtěl říct teďka bezprostředně jako repliku na to, co říkala paní kolegyně. Já jsem se hlásil kvůli něčemu jinému.

    Tady je všeobecný předpoklad, že jde o naprosto nezvyklé opatření, že jde o opatření, které nemá období a které se nějak vymyslelo na fleku. To vůbec není samozřejmě pravda. V Torontu je, po celou dobu co jsem byl v Kanadě, tak v Torontě se pasová kontrola Spojených států dělá na letišti a z čistě praktických důvodů, které vyhovují všem. Představa, že se dělá pasová kontrola na území jiného státu je dosti běžná; i v této formě; důvod, proč to není tak strašlivě běžné je, že je to trošku dražší pro ten stát, který to dělá, než to dělat doma; taky se to normálně dělá doma.

    Problém nám vzniká se zeměmi, do kterých se normálně lítá - Spojené státy, Kanada a Velká Británie. Nevzniká nám na území, kde se dá přejít přímo; kvůli tomuhle efektu, o které jsme mluvili předtím.

    Mám pocit, že strašným způsobem a emotivně reagujeme na něco, co bylo opatření, kdy se britská vláda v podstatě snaží projít obdobím, ve kterém nemá jiné řešení než udělat vízovou povinnost. Ona tak cítí. A nemá ho z důvodů, které jsou vážné. Ona nemůže odmítnout odvolání azylanta anebo kandidáta na azyl. Pokud vím, tak Velká Británie vypověděla všechny lidi, kteří od nás přijeli a žádali o ten azyl v prvé řadě. Jestli je to správné, to je zase jiná otázka, protože to jde o interpretaci. Oni ale mají právo na odvolání a tím pádem tam zůstávají dlouhou dobu, někteří ten azyl dokonce dostávají. Ale ona je v situaci, ve které to může řešit jenom mimo svoje území. A víza, což je normální postup, vůbec neřeší tento problém. Kdybych teď připustil, že je v tom kdovíjaký rasismus, že to všechno je samá rasová diskriminace a nevím, co jiného mi tady ještě nanesete, tak to všechno samozřejmě Velká Británie uplatní přesně stejně ve vízovém řízení. Možná je nutné se kvůli našim pocitům tomuto vystavit. Ale tam máme problém myslím velice vážný. My vůbec v této zemi dáváme strašlivou přednost symbolům před fakty. A proto je nám příjemnější; nám bude teďka i platit a tohle, než se vyrovnat s tím, že se zavede něco takového, což je dosti obvyklá ve světě.

    Taky je v tom možná trošku nedostatek zkušenosti s tímto druhem překračování hranic. Já jsem mnohokrát překračoval hranice z Kanady do Spojených států; většinou jsem je překračoval slušně oblečený a to, ale dvakrát se mi stalo, že jsem vypadal trochu jinak, a tohle vypadá opravdu hodně jinak. Svět takový je; to je možná špatně, měli bychom něco udělat, aby se to změnilo ve světě; ale takhle to nevyřešíme. To je malá epizoda, kde ostatně druhá strana se snaží chovat slušně. Já jako Kanaďan také, že ano, já mám druhé občanství a ví se to o mě, tak se na mě teď obrací lidé, kteří byli odmítnuti při žádostech o kanadské vízum. Opravdu na to koukám s hrůzou, na způsob, jakým se postupuje. Mně začíná být jasné i z těch několika případů; ne Rómů, kteří nebyli přijati, do jaké míry se na první pohled v obou těchto zemích diskriminuje proti mladým děvčatům, která chtějí někam jet, že ano; to jsou napřed si jisti, že tam zůstanou.

    Tohle je ale malá epizoda, která ostatně byla udělaná jenom proto, aby se vyšlo vstříc. Dobře, jestli to náš národ neunese, tak se s tím opravdu bude asi muset něco udělat. Kritiku pana kolegy beru tedy úplně, že pravděpodobně zřejmě podle efektů se udělalo málo přípravy. To je u nás skoro ovšem klasická věc. Všichni politici tady zejména; neustále se dostáváme do situace, ve které jsme měli udělat daleko víc politické práce. Tady se nedělá politická práce, tady se dělají jiné věci namísto politické práce. To je všeobecná kritika naší politické sféry. Tady je pravděpodobně ta kritika správná. A není to tak neobvyklé u nás.

    Představoval bych si zase, že spíš bylo důležité informovat lidi, než nás; my se můžeme zeptat, takže tam já nevidím tak velký problém. Jestli to opravdu nesneseme a budeme radši platit ty víza, tak všechno co je potřeba udělat je zvednout telefon. Angličané jistě nebudou trvat na třech měsících; dělají to kvůli nám. Nedělají to kvůli sobě. Ta výhoda je pro naše lidi.

    My ovšem si ublížíme na obou stranách, když bude vízová povinnost. Ublížíme si především tím, že naši lidi budou muset platit a bude s tím spousta administrativy, která nepovede k lepší situaci, nýbrž ke stejné, ale na druhé straně my budeme mít okamžitě problém, jestli máme udělat reciprocitu. Samozřejmě ano, my jsme hurá vlastenci, když nám někdo něco udělá, tak musíme okamžitě udělat zpátky. Co se stane bezprostředně poté je to, že to znepříjemní jízdu všem; lidem, kteří nám případně mohou přivézt kapitál ze Spojeného království. Takhle je to pořád. Tohle se udělalo, ta reciprocita, zbytečně s Kanadou.

    Teďka podléháme hysterii. Nechejte to trochu v klidu proběhnout. Měli bychom daleko spíš dělat, opravdu se soustředit, jak říkal pan kolega Šenkýř, na rómský problém sám daleko více než to děláme. Tam se musíme zaměřit. Ne na to, jestli tohle nebo ono. Děkuji.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: My, tento výbor, jsme se pokusili při své kanadské cestě dost přispět k tomu, aby důsledky oné česko-kanadské hysterie byly zmírněně. Také jsme podnikli některé další kroky k tomu, aby se situace dostala do normálních kolejí. V této záležitosti mám pocit, že pokud někdo v této chvíli vidí ještě jinou možnost, jak náš výbor může působit, kromě toho, že každý z nás a všichni dohromady, budeme o těch věcech hovořit a prezentovat je střízlivě a nikoliv v nějakých polohách hysterických, jestli se tedy domníváte, že můžeme v tuto chvíli jako výbor učinit nějaký další krok, tak ho prosím navrhněte.

    V této chvíli zazněly mnohé názory, slyšeli jsme zevrubnou informaci. Nechtěl bych ukracovat naši debatu, může samozřejmě ještě nějakou chvíli probíhat, ale už by to neměla být doba nekonečná. Spíš bych uvítal, kdyby měl někdo návrh na nějaký konkrétní závěr. Já sám bohužel takový konkrétní závěr v této chvíli nevidím.

    Řečník [Martin Palouš]: Navážu na to, co říkal pan senátor Outrata. Je pravda, že britská strana se rozhodla posílit svou ambasádu o 18 pracovníků. Kdyby česká ambasáda měla být posílena o takový počet lidí, tak to je poměrně vysoký výdaj, s nímž bychom měli velký problém. Já teď nechci působit jako nějaký podlézavec britské straně, ale naprosto bych podtrhával - chápejme toto z britské strany jako vstřícný krok vůči ČR a nikoliv jako jakousi snahu nás ponížit, porušit naši suverenitu a nacpat nám sem 18 arogantních úředníků, kteří tady ponižují české občany na letišti. Je to obráceně.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Paní senátorka Ondrová, pan senátor Petráš.

    Senátorka Irena Ondrová [ODS]: Nechci tady vést dialog, který by byl stejně neplodný, s panem kolegou Outratou. Já se tedy velmi ohrazuji proti tomu, aby tady byly vznášeny závěry, vy jste to taky použil - hysterické, emotivní, emocionální atd. Prostě tím, že jsme tady ve výboru, ve kterém jsme a který mj. ve svém názvu nese lidská práva, tak je právo každého z nás se ptát s větší či menší mírou intenzity na jakýkoliv problém; na věc, na její kořeny, na její důsledky a nemá to co dělat s hysterií. Já se tedy ohrazuji proti tomu! Ptala jsem se zcela věcně, na věcné záležitosti - kolik prošlo Rómů, co je známka toho, že někdo v budoucnu může žádat o azyl; nemělo to co dělat s hysterií.

    Mně se osobně toto opatření nelíbí. Budu se ptát vždycky na věci, které se dotýkají lidských práv; samozřejmě chápu věcné argumenty pana náměstka. Nepochybně má pravdu možná v 80 % argumentů, nicméně mně se ten postup, mně osobně, a nemusíte se mnou souhlasit už nikdo jiný tady z toho výboru; mně osobně se tento postup příliš nezamlouvá a můžeme si ho zdůvodňovat tím, že je výhodnější pro naše lidi. Já mezi naše lidi počítám i Rómy, takže je to o všech lidech v této republice, tedy o našich lidech. Ohrazuji se tedy proti výrazům - hysterie, emotivnost atd. atd.

    Na závěr. Kdyby nebylo mnohdy možná i příliš emotivních vyjádření novinářů a musím říct, že já jsem častý kritik některých médií nebo některých novinářů, tak by možná dneska na Ruzyni nebyl přítomen ČHV. Právě tím, že se rozvířila debata okolo tohoto problému, který určitě problémem je, ne že není, vůbec bych ho nebagatelizovala, tak by dnes neseděli zástupci výboru jako ti, kdo budou dozírat, ne kontrolovat, ale dozírat možná na některé procesy, které se tam odehrávají.

    Předsedající [František Mezihorák, ČSSD]: Senátor Outrata.

    Senátor Edvard Outrata [US]: Já jsem toho slova použil myslím všeobecně. Ale rozhodně omlouvám, pokud to takto vidí paní kolegyně. Já mám ale jednu otázku bokem. Vždyť se to dá velmi snadno obejít. Především nevím, jestli je to jenom do Londýna anebo taky do Birminghamu. Ale také se dá přece odjet do jiné země a odtamtud odletět do Anglie. Můj problém s tím je, že si myslím, že to bude dlouhodobě neefektivní.

    Řečník [Martin Palouš]: Jistě, dá se to opatření obejít. Ale zase to není tak úplně triviální. Když to obejdete tím, že odletíte do Vídně a odtamtud do Londýna, tak už budete muset žádat v té Vídni. A je otázka, jaká okolní země by přicházela v úvahu, že by vám tento argument nevytvořila. Byla by to Varšava, Budapešť, Bukurešť? Když poletíte do Bukurešti nebo Minsku, tak tam možná už jo.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|