namísto zjišťování důležitých faktů, která jsou pro veřejnost důležitá, jsou zahlcovány sdělovací prostředky už dávno známými encyklopedickými informacemi (kdo slavný se kdy narodil či kdy pronesl jaký bonmot) - jde o fakta bez analýzy.
Strávil jsem už čtvrtý rok minulý týden na letním táboře, jehož se kromě dětí účastnili i rodiče, a se zájmem jsem sledoval (téměř) každodenní rituál čtení Mladé fronty Dnes, případně Lidových novin. Usoudil jsem, že vazba mezi čtenáři těchto listů (šlo o příslušníky technické inteligence) a jejich tvůrci je absolutní - zdálo se, že lidi berou, co se píše v MFD či v Lidovkách jako slovo boží - nehoráznosti, které v těchto novinách čtou, je neznepokojují, nepozastavují se nad nimi, jejich hodnotový systém je za léta četby těchto novin pevně utvořen.
Tak mi bylo například důrazně vysvětleno, když jsem se snažil argumentovat, že přenášet záporné rysy chování jednotlivce nebo skupiny jednotlivců na všechny příslušníky dané etnické skupiny jen na základě tak arbitrárního znaku, jakou je barva jejich kůže, je typický rasismus (jde o projev kolektivní viny) - že taková argumentace je "pseudohumanismus" a že 99 procent českého národa dobře ví, že Romům to všechno patří a všechno si to zavinili sami.
V této souvislosti bylo zajímavé číst tuším minulý čtvrtek v Mladé frontě Dnes rozsáhlou reportáž Johany Grohové o životě českých Romů v britském Doveru. Reportáž to byla nesmírně hloupá a významným způsobem potvrdila všechny české předsudky bělošských Čechů vůči Romům. Velkým problémem totiž je, že reportérka nebyla schopna situaci Romů interpretovat jinak než z konvenčního bělošského, většinového "českého" hlediska. Jenže zároveň by měl dán být prostor - bez korigujících komentářů - názorům Romů. Jinak totiž, pokud se díváme na situaci Romů pouze z českého bělošského hlediska, je to totéž, jako bychom např. v kosovském konfliktu zaujímali postoj jen Srbů anebo jen kosovských Albánců. Nejideálnější by ovšem bylo, kdyby se české společnosti a českým novinám podařilo začít hodnotit romský "problém" z úplně nezávislého, ani českého, ani romského hlediska.
Je nutno pochválit Mladou frontu Dnes, že navzdory určitým nedostatkům přece jen koncem minulého týdne publikovala alespoň jeden otevřeně romský názor a další analýzy, které se alespoň v určitých rysech odchylovaly od většinového českého názoru na Romy.
Celkově však v českých novinách minulý týden často vládla virtuální realita. Zejména v Mladé frontě Dnes, jejíž velké části poskytl Jakub Unger znovu "vzbouřencům" z České televize a "ostrému" rozhovoru podrobil ředitele ČT Jiřího Balvína. Naštěstí jiné sdělovací prostředky televizním vzbouřencům už na jejich manipulativní praktiky neskočily.
Ministr kultury Pavel Dostál se dokonce překonal a v pátečním Právu ostře kritizoval za přežívající vzbouřenecké postoje nynějšího redaktora ČT Martina Schmarze. Je ovšem pozoruhodné, jak nedůsledný zůstává Dostál v hodnocení televizní krize z loňského prosince. Nedochází mu, že se televizní vzbouřenci pokoušejí úplně stejnými metodami znovu, nyní o pátou televizní rebelii. Prosincová rebelie proti Hodačovi byla čtvrtá. Čím se podle Dostála odlišoval loňský "betlém" na Kavčích horách od nynějších protestů redaktorů zpravodajství a publicistiky proti požadavkům vedení, aby odváděli profesionální práci?
Deprimující byly v sobotním českém tisku bláboly různých pozorovatelů a politiků k romskému problému. Si tacuisses, philosophus manisses, znělo kdysi latinské přísloví (Kdybys býval mlčel, zůstal bys považován za filozofa). To přísloví by si měli vzít k srdci třeba lidé jako poslanec Zaorálek (ČSSD), který tvrdil v sobotním Právu, že v Ruzyni britskými kontrolami "nedošlo k porušení zákona". A co interní dokument českého ministerstva zahraničních věcí, který zveřejnily Britské listy, který varoval, že zavedení britských imigračních kontrol na ruzyňském letišti by vyžadovalo novou mezivládní dohodu, kterou by musel podepsat prezident a schválit parlament, a pravděpodobně by porušovala české závazky v oblasti lidských práv. Tak se to všechno "ošolíchalo" nepřípustně širokým "výkladem" komunistické konzulární úmluvy.
Jiným nesmyslem byl v sobotních Lidovkách kec Václava Vlka "právníka", který psal něco o tom, že "daňoví poplatníci Velké Británie nesouhlasí s přílivem ekonomických uprchlíků, kteří profitují z našeho blahobytu". Kde se berou tyto bláboly? Tak zaprvé, Británie má podle Ženevské konvence z roku 1951 povinnost vážně se zabývat všemi žádostmi o politický azyl a ne se z této povinnosti předběžnými nelegálními kontrolami na ruzyňském letišti vyvlékat. Zadruhé, celá řada českých Romů dostala i v přísné Británii na odvolání politický azyl či právo trvalého pobytu, tak asi nejsou všichni Romové "ekonomickými uprchlíky". Český intelektuál by neměl neodpovědně blábolit, měl by si, než otevře pusu, ověřit fakta.
Velmi dobrý komentář k nynější romské krizi otiskl v sobotním Právu Petr Uhl. Napsal zcela přesně: "Narušení suverenity by nebylo tak závažné, kdyby Britové neporušovali své mezinárodní závazky i české ústavní právo a kdyby opatření bylo reciproční."
Avšak ani Petr Uhl nekritizoval britské úřady za to, že zavádějí farizejsky politiku víz vždycky proti těm zemím, v nichž trpí lidé nejsilnějším útlakem a potřebují tedy zažádat v zahraničí o azyl.
Před časem jsem to vznesl na jedné tiskové konferenci v Londýně v Uhlově přítomnosti - proč neprotestuje vůči britským úřadům, které vždy znemožňují zavedením víz žádat v Británii o azyl právě těm občanům, kteří to nejvíce potřebují. Na otázku neodpověděl.
V barevných přílohách českých deníků mě fascinují PR články, jejichž tupost dosahuje skutečně nebývalých rekordů. Tak Mladá fronta Dnes ve čtvrtek znovu rozpatlávala údajnou analýzu "expertů z Úřadu vlády", kteří měli udělat z Karla Březiny virtuálního "samce" a zlepšit tím obraz celého Zemanova kabinetu :) - reportáž končí tímto výrokem dvou "dívek v metru": "Co pořád všichni mají, vždyť ten Březina je normální, super chlap!" (Nic jiného kromě údajných sexuálních úspěchů však v politice, zdá se, pan Březina nedokázal...)
Sobotní Právo zase publikovalo PR článek o Cyrilu Svobodovi, citujeme z úvodu:
[Cyril Svoboda] hovoří zpravidla velmi diplomaticky a svým ozbrojujícím úsměvem si prý získal sympatie nejedné potenciální voličky, "Nejhorší je, když mě ze všech stran obklopí, chtějí si na mě sáhnout a nakonec mě prosí, ať něco řeknu," říká Svoboda..."
Atd. Ostře kritická, hloubková analýza známého politika. :)
Taky se tisknou informace bez všeobecného kulturního kontextu. Tak sobotní Právo zveřejnilo jako hlavní zprávu informaci, že "do módy" (rozuměj: u zbohatlíků) "přicházejí vycpaná zvířata". Autora této "vlastní zprávy" "čelného českého deníku" ani nenapadlo poznamenat, že v západních společnostech je zabíjení zvířat "pro vycpání", nebo už třeba jen pro výrobu kožichů, léta považováno za primitivní, sobecký zvyk...
Masturbujte a pište se Světem Namodro
(Ještě k "přestřelce" mezi Světem Namodro a Britskými listy)
Ondřej Fér, šéfredaktor Světa Namodro ve svém článku Hrubý rasismus ve Světe Namodro
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010709311&t=magazin (který je reakcí na článek Jana Čulíka (http://www.britskelisty.cz/0107/20010709g.html ) v samém závěru poznamenává, že Čulíkova kritika naprosto nereflektuje to, co napsal. Prý využívá prostého triku, který objevili propagandisté už před dlouhými lety - vezmeme co se nám hodí, vytrháváme to z kontextu, trochu poupravíme a co tam není, to si vymyslíme. Totéž ale udělal před časem s dopisem "dvanácti umělců" Jan Potůček ze Světa Namodro (http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010413874), aniž by k této "redakční úpravě" publikoval mé vyjádření, ke kterému mě před tím dokonce vyzval když zjistil, že s jeho článkem nejsem spokojen (viz.příloha 1). Na toto téma jsme si v rámci diskuse "verejnact" vyměnili dokonce několik zajímavých mailů, které jsou v příloze 2 a 3.
Spor Ondřeje Féra s Britskými listy o míru rasismu v jeho článku nakonec eskaloval do kuriozního konfliktu, v němž označil Jan Čulík Ondřeje Féra pornografem a zcela oprávněně vytknul Světu Namodro pokleslost, v souvislosti se zveřejněnými odkazy na pornografické stránky. Zdá se, že oba pánové Fér i Potůček, nechtěli pochopit srozumitelnou argumentaci Jana Čulíka, že prostě slušný člověk se propagací pornografie nezabývá. Já bych dodal, že seriozní internetový magazín už vůbec ne. Směšnou se stala jejich snaha o výměnu, protože i když jimi odpálený míček už nikdo nenajde, spustili pokřik, že jsou to právě Britské listy, které hrají nefér. Jan Potůček se totiž ve svém textu Jan Čulík lže jako když tiskne http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010711477 ), snaží Britské listy lopotně usvědčit ze lži: "Čulíkovo neobjektivní a jednostranné informování o údajném rasismu a pornografii na stránkách internetového deníku Svět Namodro doplňují zcela vymyšlené citace našich redaktorů, které nikdy nikdo neřekl", stěžuje si Potůček a sděluje, že "nejhezčí" je citace, kterou mu Čulík údajně vložil do úst na základě e-mailu, kterým se zastal šéfredaktora Magazínu Namodro a Sexu Namodro Ondřeje Féra. V tomto mailu Potůček Čulíkovi mimo jiné píše, cituji : "Sex Namodro je součástí širokospektrálního Světa Namodro, stejně tak jako IT Namodro nebo Reklama & Media Namodro. Editování jakékoli části Světa Namodro je práce naprosto stejná jako editování Britských listů". Jan Čulík toto tvrzení v Britských listech zcela logicky interpretoval takto: "Editace naší pornografické přílohy je úplně stejná práce, jako editace Britských listů", napsal nám Jan Potůček ze Světa Namodro. To ovšem pana Potůčka rozezlilo a čtenářům Světa Namodro hned sdělil, že nic podobného neřekl, že si větu Jan Čulík vyvodil a vložil mu ji do úst. Nad tím ovšem zůstává rozum stát a je hádankou, jak měl Čulík mailu vlastně rozumět. Nepíše snad Potůček, že editování jakékoliv části Světa Namodro, tedy i Sexu Namodro který je jeho součástí, je práce naprosto stejná, jako editování Britských listů? Tak jaképak vymyšlené citace má pan Potůček namysli? To je jako kdyby říkal, že les je sice zelený, ale celý zelený ještě není.
Naopak, byl to Jan Potůček, který s otevřeným dopisem "dvanácti umělců" manipuloval, sám ho upravil a domyslel když třeba napsal, že chceme (my signatáři, pozn.autora) také do televize a že Jiří Balvín prověřuje kulturní zpravodajství! Nic z toho nebyla pravda a laskavý čtenář se o tom může přesvědčit. Dále se Jan Potůček jako malé dítě handrkuje o to, že Jan Čulík si jeho větu "citaci nestáhnete a celou věc budeme řešit jinak", mylně vyložil jako hrozbu žalobou. Ouha! Pokud bychom nechali udělat test deseti čtenářů, jejichž IQ je menší než sto, jsem si jist, že devět z nich by předpokládalo totéž, co Čulík. Jenomže Potůček nad Čulíkem vyzrál a k jeho údajné "lži"píše: "Nemluví se zde o žádné žalobě a pokud si to pan Čulík myslí, je to pouze jeho domněnka (opravdu bystrý úsudek, pozn.autora). Ve skutečnosti jsem podal podnět Etické komisi Syndikátu novinářů ČR, protože podobné jednání je u Britských listů běžnou praxí a je třeba s tím něco dělat". Myslím že Potůček měl raději celou věc předat Evropskému parlamentu a nebo si na Čulíka stěžovat rovnou u britské vlády. Tomáš Pecina zase konstatoval, že nízká úroveň Světa Namodro je všeobecně známa a že je zbytečné se jím zabývat. Hned si ale za to v souvislosti s nechutí vysvětlovat jeden svůj článek na policii vysloužil od Potůčka velmi nevkusnou denunciaci: "Jestliže u Čulíka jsou hlavním důvodem zarputilé snahy kritizovat neukojené ambice ve veřejnoprávní televizi, u Peciny to bude patrně trauma z toho, jak vypadá". Neznám podobu Jana Potůčka, ale podle zkušeností které s ním mám, na tom nebude nejlépe. Z profesionálního hlediska jsou zbytky jeho dopisu Čulíkovi jen hloupý provincionalismus a žvásty pavlačové drbny.
Musím přiznat, že podnět který Svět Namodro zaslal předsedkyni Etické komise Syndikátu novinářů Barboře Osvaldové, ve věci údajné pomlouvačné kampaně Britských listů proti Světu Namodro http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010711472, mě rozesmál a vlastně přiměl reagovat. Nevím co Ondřej Fér a Jan Potůček předstírají, vždyť rozumný čtenář jejich deníku, si musí na serióznost Světa Namodro udělat názor sám. Jan Čulík to jen vyjádřil a jestliže sděluje, že se Britské listy nebudou pokleslým plátkem jakým je "širokospektrální" Svět Namodro zabývat, je to rozumné. Svět Namodro se totiž diskredituje postupně sám.Ne proto, že se ohání čtenářskou obcí a nechává ji hlasovat o tom co je rasistické a co ne, ale i povahou svých textů a článků. A nebo nevíte co to je Rolling-válení? "Širokospektrální" autor a šéfredaktor Světa Namodro Ondřej Fér, vám to ve svém článku Ženy, víte jak se správně masturbuje http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010708231 poví. "A muži pozor, je to i něco pro vás, protože když jí to uděláte rukou, nadřete se podstatně míň než jindy", sděluje hned v podtitulku šéfredaktor Ondřej Fér. Dozvíte se také co je kroucení a masáž poklepáváním a mnoho užitečných rad, když už je náhodou nenajdete v nějaké sexuologické příručce, z které to investigativní šéfredaktor Světa Namodro pravděpodobně opsal. Přidává ale i humor, když článek končí technikou Tekoucí voda: "Jediná věc, kterou potřebujete, je dostatek času a vana. Předpokládáme, že vaše vana bude vhodně tvarovaná tak, abyste se vsedě vaším zadečkem mohly podsunout pod vodovodní kohoutek. Pro začátek je dobré pouštět pouze mírně tekoucí pramínek a postupně zvyšovat tlak vody. Ujistěte se, že voda není příliš horká, protože není nic nepříjemnějšího, než si opařit pohlaví". Že čtete Bravo, Dívku, Blesk nebo Dikobraz? Nikoliv, "širokospektrální" Svět Namodro, jehož hodnotový záběr je skutečně impozantní. Předsedkyně Etické komise Barbora Osvaldová, u které Svět Namodro žaluje na Britské listy, třeba využije rad šéfredaktora Féra a nebo si alespoň všimne jeho další "širokospektrálnosti". Na jiném místě http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010704102 totiž šéfredaktor své čtenáře zase vyzývá: Nestyďte se! Staňte se autorem erotického čtení. Není na tom vůbec nic těžkého. Když budete mít chuť a trochu času, posadíte se k počítači a napíšete něco erotického, něco o sexu. Tribuna je rozlehlá, ring volný, můžete psát o všem, co vás vzrušuje - ostatní to určitě bude vzrušovat také! Pište o tom, jak jste přišli o panictví nebo o panenství, i o tom, jak jste někoho o totéž připravili. Pište o tom, co máte rádi. Líbí se vám orální sex? Bodejť by ne! Podělte se čtenáři Světa Namodro o svoje zkušenosti a hlavně o fígle. Máte nějakou pikantní úchylku, líbí se vám třeba třináctky? Nebo je vám třináct a líbí se vám stařečkové? Napište nám o tom. A navíc - nic není zadarmo. Podle toho, jak se vaše práce bude líbit ostatním a jak moc ji budou číst, dostanete autorský honorář. Může to být stovka, může to být tisícovka. Kontaktujte šéfredaktora Magazínu Namodro a Sexu Namodro na e-mailu ofer@icg.cz! Nevím jakou úchylku má Ondřej Fér, ale já třeba nemám rád novinářské prostituty, kteří se před svými čtenáři takto nechutně intelektuálně obnažují.
Zcela samostatnou kapitolou, která tvrdě a nekompromisně usvědčuje Svět Namodro z bulvárnosti a neserióznosti, je stať nazvaná Příležitosti -základní informace pro autory. V ní se píše http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1001016366 , že stát se autorem Světa Namodro není nic těžkého ani složitého. Stačí prý umět psát, mít odvahu a dát svoji tvorbu napospas internetové veřejnosti. Podobně vystupuje i www.art.cz, která má plnou hubu exklusivity, ale nabídkou tzv. "přes ulici" hledá a láká nejrůznější výtvarníky a samouky, kteří by mohli být eventuelně dobře prodejní. Srovnávat Svět Namodro s nějakým seriozním listem nemá cenu, ale i tak si nedovedu představit, že by podobnou nabídku ke spolupráci učinila třeba MF Dnes.
Vysvětlovat Světu Namodro celý systém toho, jak funguje autorská spolupráce v seriozním médiu, v jakých redakčních podmínkách se autoři musí rodit a čím vším musí projít, je zbytečné, neboť tento internetový deník má svůj vlastní způsob a svou vlastní představu, kterou diktuje především čtenářský zájem. Však také píší : "Začněte hned a na nic nečekejte. Napište první článek. Honorujeme podle kvality, rozsahu a samozřejmě podle čtenosti vašich článků. Neporadíme vám o čem psát, to musíte vědět sami, Svět Namodro má dostatečně široký záběr, abyste uspokojili každého čtenáře". Jinými slovy, Svět Namodro má dostatečně "širokospektrální" záběr, aby uspokojil každého čtenáře. Že tento princip není výsadou žádného seriozního listu, je evidentní.
Ze své manipulace s naším dopisem "dvanácti" umělců, je ale kuriózně "informacemi pro autory" usvědčen i Jan Potůček, který negativně ovlivnil náš dopis v subtitulku když napsal, že "chceme také do televize". V pokynech pro autory se totiž praví : "Každý článek má titulek a subtitulek (perex) a na "kvalitě" těchto dvou částí záleží, jak článek zaujme - budete-li tedy psát článek, dejte na první řádek titulek, vynechte jednu řádku, potom napište subtitulek. Pokud tak neučiníte, dáme titulek a subtitulek sami - ztrácíte tak ovšem možnost ovlivnit čtenáře". Možností ovlivnit čtenáře subtitulkem, jsou si tedy ve Světě Namodro vědomi. Má-li ovšem jít o ovlivňování čtenářů a nebo o jejich informování, je už věcí profilace a hlavně orientace. Docela zábavné je sdělení potencionálním "autorům", že Svět Namodro může jejich článek odmítnout, stejně jako redakce kteréhokoliv běžného periodika a nebo jim může doporučit článek dopracovat, přepracovat, doplnit. Nevím jaké běžné periodikum má redakční tým Světa Namodro na mysli, ale redakce seriozního periodika obvykle odmítá příspěvky (pokud nepatří do rubriky Dopisy čtenářů), které si nevyžádala. Je proto úsměvné, že Svět Namodro vyzývá čtenáře k tomu aby napsali svůj první článek, ale současně je hned upozorňuje, že je s tím článkem může poslat kamsi. Nechci Světu Namodro nic vkládat do úst, už beztak je mají přeplněna, ale lze důvodně usuzovat, že zájem mohou mít o každý příspěvek, který se jim bude z nějakých důvodů hodit. Nedej bože, aby to byl nějaký kritický ohlas. V tu chvíli totiž nastupuje arogance, jako v případě novináře Jana Potůčka, když mi v souvislosti s naším otevřeným dopisem napsal: "Pane Paule, novináři NEMUSÍ vydávat Vaše otevřené dopisy v původním znění. To se muselo za komunismu v ČTK, vydávat prohlášení kdejakého funkcionáře, víte?".
Na jiném místě se v informacích pro autory mimo jiné píše: "Hledáme hlavně samostatné autory, takové, kteří chtějí sami psát a aktivně budou dodávat články. Stav čtenosti svých článků můžete samozřejmě sledovat online - stanete-li se autorem. Každý týden v sobotu či neděli od nás dostanete e-mailem automaticky přehled článků, které vám vyšly v uplynulém týdnu. Můžete se tak snadno rozhodovat o tom, co je a není dobré téma a sledovat, jak se vaše články líbí či nikoliv". Zdá se, že Svět Namodro má ambice být jakým si "veřejným domem" (koneckonců Sex Namodro je jeho součástí), supermarketem, jež má své výhradní "dodavatele", tedy ty přispěvovatele, kteří se stanou dle "rozhodnutí" redakce tzv."autory" a "podomní obchodníky", nabízející druhořadý sortiment. Každou neděli obdrží "dodavatelé" výkaz kde mohou zjistit, jak se jejich zboží prodává a podle toho eventuelně upravit svoji nabídku."Nebudeme se zlobit, když napíšete jeden článek měsíčně či jeden za tři měsíce - je to čistě na vás, na co se cítíte, co dokážete a jak vám psaní jde od ruky", píše se v základních informacích pro autory. To já bych se s nimi nemazal. Do Světa Namodro by nesměl vstoupit nikdo, kdo by předem nenapsal alespoň jednu řádku, něčeho čtenářsky líbivého. Třeba zase o masturbaci…
Příloha 1
From: Jan Potůček
To: verejnact@yahoogroups.com
Sent: Tuesday, April 17, 2001 2:58 PM
Subject: [verejnact] K Janu Paulovi
Pokud máte nějakou výhradu k článku na Světe Namodro, napište mi ji na jpot@mia.cz. Vaše příspěvky na konferenci nečtu, nemám na ně čas a od jisté doby je ani neotvírám.
Zdraví Honza Potůček
From: Jan Paul
To: verejnact@yahoogroups.com
Sent: Thursday, April 19, 2001 12:52 PM
Subject: Re: [verejnact] K Janu Paulovi -Nenápadné manipulace J.Potůčka
Já jsem té nabídky využil, ale protože pan Potůček ji ve Světe na modro nezveřejnil, přeposílám ji ještě jednou sem. Jan Paul
Nenápadné manipulace Jana Potůčka
Jan Potůček ukázal ve svém článku Jiří Balvín prověřuje kulturní zpravodajství ČT (Svět na modro,17.4.2001) v praxi buď novinářskou neserióznost v nenápadné manipulaci a nebo amatérismus. Když totiž citoval došlé ohlasy na otevřený dopis dvanácti umělců Jiřímu Balvínovi, opomněl zmínit i pozitivní reakci redakce Informačního servisu iniciativy Česká televize - věc veřejná, jakož i informaci o tom, že jsme se s dopisem obrátili neúspěšně i na Vladimíra Mlynáře. Jan Potůček píše : "Umělci se ale obrátili také na předsedu Stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky Ivana Langera", ale o tom, že Mlynář na náš dopis nereagoval, již ani zmínka. Tomu se říká účelová neúplnost a lze tedy jen spekulovat, proč utajen musel zůstat Vladimír Mlynář co by "negativní" postava nereagující na nás dopis, i pozitivní ohlas redakce Informačního servisu iniciativy Česká televize - věc veřejná. V textu Jana Potůčka, u kterého není zcela zřejmé zda je komentářem a nebo přetištěnou zprávou, je manipulováno i skrze titulky "Chceme také do televize!" a "Langer: Držím vám palce". Nic podobného jsme totiž neřekli a neřekl to ani Ivan Langer. Titulky jsou proto záměrně zavádějící neboť vytvářejí diskreditační dojem, že právě jeho signatáři jsou ti, kteří "chtějí do
televize". Cíl a smysl našeho dopisu ale takový není a zmiňujeme v něm naopak jiné umělce o kterých si myslíme, ze se neobjevují v hlavních vysílacích časech České televize, ač by na rozdíl třeba od Jana Kanyzy měli! Autor článku také mohl stejně dobře použít titulek : Mlynář umělcům nefandí, kdyby ovšem neměl být vytvářen dojem, že naopak Langer je nám nějak zvlášť nakloněn. Tato jemná manipulace s pocity čtenářů, má zřejmě svůj původ v
sympatiích Jana Potůčka právě k Vladimíru Mlynáři a zřejmě nejen k němu. Sympatie je ale právě to, co si dobrý novinář nechává doma v nočním stolku.Rovněž není pravda, že jsem Jiřího Balvína opakovaně vyzýval k odpovědi, což je z jeho reakce na otevřený dopis zcela zřejmé, cituji :"Vás dopis jsem dostal již podruhé - teď nevím zda to bylo přímo od Vás, či od
jiného ze spoluautorů... Kdyby se mě pan Potůček zeptal, řekl bych mu, že řediteli Balvínovi jsem posílal náš dopis pouze jednou. Takto podaná informace ale může vytvářet dojem, že jsem Balvína bůh ví jak dopisem otravoval.
A ještě něco: prozatímní ředitel Jiří Balvín nám napsal, cituji:"V současné době pracujeme na odpovědi", zatímco úvodní titulek článku Jana Potůčka zní, cituji : "Jiří Balvín prověřuje kulturní zpravodajství ČT". Balvínovo ujištění "pracujeme na odpovědi" ale ještě v sobě
bohužel nezakládá důvod si myslet, ze Jiří Balvín skutečně prověřuje kulturní zpravodajství. Tento bulvární způsob předkládání informací je bohužel velmi mizernou novinařinou, zcela bežnou v našich krajích. Mnohem serioznějším projevem žurnalistické práce mohl být třeba titulek: Jiří Balvín pravděpodobně, (zřejmě, možná...) prověřuje kulturní zpravodajství. Nestojíme proto o podobné presentace, v nichž je svévolně s informacemi manipulováno tak, jak to předvedl Svět na modro.
Jan Paul, umělec, signatář otevřeného dopisu J.Balvínovi
Příloha 2
From: Jan Potůček
To: verejnact@yahoogroups.com
Sent: Thursday, April 19, 2001 1:33 PM
Subject: [verejnact] Paulova zaujatost
Pane Paule,
novináři NEMUSÍ vydávat Vaše otevřené dopisy v původním znění. To se muselo za komunismu v ČTK vydávat prohlášení kdejakého funkcionáře, víte?
Honza Potůček
--- Jan Paul
U seriozních redaktorů bývá dobrým zvykem, uveřejnit otevřený dopis tak jak je a nedělat si z něho "svůj vlastní" článek, formou "rozstříhané koláže".Lze ho opatřit komentářem pod čarou, jak to třeba dělají Britskélisty. To není nic spatného, protože se čtenáři nebere objektivní možnost individuálního posouzení (čtenář má totiž k dispozici jak originál text, tak komentář). V našem případě Potůček "stříhal" - manipuloval (ve smyslu s něčím hýbat) něco, co mu ani nebylo určeno, neboť dopis měl adresáta a byl-li někomu určen, tak čtenářům. V případě otevřeného dopisu má redaktor jedinou možnost: otisknout a nebo neotisknout. Vlastní články si může dělat ze zprostředkovaných informací, kde je to naopak vítáno jako jeho postoj, či názor redakce.
Jan Paul
Příloha 3
From: Jan Paul
To: verejnact@yahoogroups.com
Sent: Wednesday, April 25, 2001 12:56 AM
Subject: Ještě Janu Potůčkovi
Pane Paule,
a z čeho jste si vyvodil, že když jsem po vás chtěl, abyste mi napsal na moji pracovní adresu, že Vám něco zveřejníme ??? Aha...?
Honza Potůček
Předpokládal jsem to! AHA ? Jan Paul