Británie nenabízí útočiště
V Glasgow místní lidé zavraždili dvaadvacetiletého žadatele o azyl
Shrnujeme článek, který vyšel včera v deníku Guardian.
Uprchlíci, kteří hledají nový život v Británii, shledávají, že v dělnických čtvrtích ve skotském Glasgowě je pro ně život tak brutální jako byl útlak v jejich rodné zemi, před nímž uprchli.
Netrvalo dlouho, než si lidi v bytě o patro výš uvědomili, že se Vivianne vyklání každý den v 15. 45 z okna a sleduje, jak její syn jde domů z blízké školy. Tak čekají a když se vykloní z okna, pokaždé ji dopadne na hlavu obrovský plivanec, doprovázený vlnou nadávek.
Pro Vivianne a jejího manžela Rabiha je však toto každodenní ponížení jen méně významnou součástí jejich starostí. Přišli do Británie z Libanonu a patří k 3500 uprchlíkům, kteří dostali začátkem roku 2001 v glasgowské dělnické čtvrti Sighthill byt ve státních činžovních domech, kde v této čtvrti bydlí převážně chudí a negramotní občané.
Ukázalo se, že je Sighthill brutálním a krutým místem ve městě, které je samo o sobě tvrdé. Napětí mezi místními občany a žadateli o azyl neustále roste. Od ledna 2001 došlo celkem k více než 100 incidentům šikany vůči žadatelům o azyl, v 57 případech došlo k útoku na některého azylanta.
A v sobotu večer 4. srpna byl ubodán k smrti Firsat Yildiz, dvaadvacetiletý turecký uprchlík, když se večer vracel do svého bytu. Přežil ve své rodné zemi útlak, vězení a nesmírně složitou a strastiplnou cestu do Británie. Do Británie se dostal teprve před čtrnácti dny. Zemřel na chodníku v městě, které mu mělo poskytnout klid a mír.
Vivianne a Rabih by to bývali klidně schopni předpovědět. Jejich život v Sighthillu za posledních osm měsíců je životem, který žijí převážně ve strachu. Pokud na ně neplivou sousedé z vyšších pater, napadají je lidé slovně i fyzicky na ulici, a to každý den.
"Vždycky když vyjdeme z domu, očekáváme nějaký problém," říká Vivianne. "Čekáme na to, že na nás někdo fyzicky zaútočí. Nikam nechodíme, po ulici vždycky jen utíkáme a držíme se blízko budov. Večer nevycházíme z domu. Od 20 hodin jsme vždycky doma."
Sighthill měl vždycky svých vlastních starostí dost. Je to deprimující čtvrť plná věžáků z padesátých let, v nichž v Británii dnes žijí jen nejchudší lidé. Sighthill je součásetí nejchudšího volebního okrsku ve Skotsku. Více než 40 procent jeho obyvatel žije v chudobě a Sighthill má ve Skotsku nejvyšší míru nezaměstnanosti.
Takže to vyvolalo dosti podstatnou nervozitu, když do prázdných bytů ve věžácích v Sighthillu začal místní komunální úřad stěhovat žadatele o azyl, jako součást programu "rozptýlení žadatelů o azyl po celé zemi", který realizuje britské ministerstvo vnitra. Do letošího léta bylo do Sighthillu nastěhováno 3500 uprchlíků.
Problémy začaly téměř okamžitě. Místní lidé si stěžovali, že prý dostávají uprchlíci lepší byty a lepší sociální podporu než oni sami - není tomu tak. Na ulicích začalo docházet k potyčkám a násilí rostlo.
V květnu varovali pracovníci komunálního úřadu pro vztahy mezi rasami (race relations officials), že vznikly v soužití mezi uprchlíky a místními lidmi vážné problémy. Tři muži ze Súdánu se totiž stali terčem útoku gangu deseti místních mladíků. V červenci zaútočil dav 40 mužů krutým fyzickým násilím na dva bratry z Palestiny. Ti pak strávili pět dní v nemocnici a úřady je posléze přestěhovaly na jih Británie, ve snaze jim zajistit bezpečí.
A tak to pokračovalo. Každý týden se odehrál další incident. Policie a komunální úřad zavedly přísná bezpečnostní opatření a obviňovali z nepokojů místní mladíky. Jedna místní žena byla vystěhována ze svého bytu, protože její dva synové útočili na uprchlíky, a jeden šestiletý chlapec se stal nejmladší osobou ve Skotsku, která byla oficiálně obviněna z rasového pronásledování jiných lidí.
V posledních týdnech vznikala naděje, že se snad situace zlepšuje. Násilných incidentů začalo ubývat a zdálo se, že se vztahy mezi oběma komunitami lepší.
Nyní se však v Glasgowě hovoří o předsudcích a potřebě se pomstít a o obrovské hanbě tohoto města.
"Potvrdily se naše nejhorší obavy," uvedl jeden tamější aktivista, bojující za lidská práva."Nevím, co si máme teď počít."
Vivanne a Rabih by se chtěli přestěhovat kamkoliv jinam, jen aby nemuseli žít v Sighthillu. "Chceme jiný život než tohle," řekla Vivianne. "Chceme mít pocit, že jsme naživu. Nechceme se neustále muset bát, že nás někdo sleduje, že nás někdo honí nebo hledá. A takové je to právě v Sighthillu."
Užitečné odkazy (v angličtině)
The immigration and asylum bill
Local Government Association on asylum bills
Amnesty International: refugee press releases
Refugee council
Jaká byla včerejší Fakta ČT
Relativně srozumitelné reportáže s iritujícími vizuálními triky
Jan Čulík
První přibližně půlhodina včerejšího pětatřicetiminutového pořadu Fakta ČT byla věnována dvěma reportážím na jediné téma: je správné osvobodit obžalovaného, i když má člověk (soudce) pocit, že je zřejmě vinný, ale důkazy o jeho vině byly získány nezákonnými metodami?
První asi patnáctiminutová reportáž Markéty Dobiášové se zabývala případem dvou brněnských policistů, Stanislava Mozgy a Petra Netíka, kteří pracovali v protidrogové jednotce, avšak vzniklo proti nim podezření, že zřejmě ukradli 25 kg policií zkonfiskovaného heroinu a prodali ho za velké peníze do zahraničí. Odvolací soud je nakonec však osvobodil, protože žaloba proti nim byla založena na nepřímých důkazech a hlavně na policejních odposleších telefonních hovorů, které odvolací soud neuznal jako z právního hlediska přijatelné.
Druhá reportáž se týkala případu tří mužů, kteří údajně přepadli na silnici kamion. Policie užila jako důkazního materiálu pro jejich žalobu výpisy historie rozhovorů, uskutečněných prostřednictvím mobilních telefonů, když se však dva ze tří obžalovaných odvolali k Ústavnímu soudu, i v tomto případě odvolací soud uznal, že použití výpisů z mobilních telefonů jako důkazy obžaloby u soudu jsou nepřípustné.
Je nutno pochválit, že na rozdíl například od nedávné zmatené (Martinem Mrnkou půl roku potlačované) reportáže o vytunelování CS Fondů byly obě reportáže ve včerejších Faktech srozumitelné. V první reportáži například autorka Markéta Dobiášová na několika místech efektivně kombinovala rozhovory s právními odborníky s vlastním komentářem. Méně efektivní, i když přesto stále ještě srozumitelná, byla druhá reportáž, která se zabývala mj. i velmi vážným tématem (nenalezla v této věci odpověď), do jaké míry má policie právo, bez předchozího soudního rozhodnutí, vyžadovat od mobilních operátorů důvěrné údaje o hovorech uskutečněných majiteli mobilních telefonů. Juxtapozice rozhovorů nejrůznějších odborníků a mluvčí policie Zelenákové, která v podstatě ubezpečovala, že policie může všechno, začínala být ke konci této druhé reportáže už poněkud nepřehledná.
Přesto však obě reportáže prezentovaly víceméně srozumitelně jasný problém: do jaké míry je nutno dodržovat právní procedury, jsme-li přesvědčeni, že obžalovaný je stejně vinen? Už nastolením tohoto problému - i když se ho České televizi nutně nepodařilo vyřešit, splnila ČT svou veřejnoprávní službu - pokusila se ČT o důležitou právní výchovu, už jenom tím, že televizní diváky upozornila, jakkoliv třeba nedokonale, že tento problém existuje. (Diváka přitom napadlo, že začátkem letošního roku zneužila právě Fakta důvěrné výpisy z mobilních telefonů členů tehdejší Rady ČT k jejich skandalizaci - je asi chyba, že tento případ nebyl v pořadu zmíněn.)
Dobrou profesionální praxí bylo po odvysílání obou reportáží, které problém jakž takž nastolily, konfrontovat s problémem odborníka z oboru: byl to Jan Sváček, předseda Městského soudu v Praze. Jeho vysvětlování bylo víceméně informativní, i když nebylo vždy zcela jasné (interviewoval ho reportér Jiří Ovečka; rušilo přitom a od rozhovoru odvádělo pozornost, že jakýsi hlupák se rozhodl nejméně dvakrát převíjet na monitorech v pozadí mimochodem velmi graficky velmi nenápaditou a nekvalitní úvodní, titulkovou sekvenci pořadu Fakta). V některých formulacích si Sváček poněkud protiřečil a reportér Ovečka neměl zřejmě dostatečné množství času na to, aby ho přiměl k tomu věc řádně vysvětlit. Pokud totiž např. Sváček argumentoval, že v právním státě musí být rozhodující formální litera práva, nikoliv subjektivní pocity, nevysvětlil, jak je možné, že v obou případech, jimiž se zabývaly obě reportáže, rozhodli soudci každý jinak: to by spíš navozovalo, že šlo o arbitrárnost v jejich jednání. Sváček v této věci hovořil nejasně a nepřesvědčivě o nezávislosti soudců a jejich rozhodování. Sváček také řádně nevysvětlil rozdíl mezi významem formální litery práva a jeho materiální stránky: zdálo se z jeho slov, že přece jen, nabude-li soudce přesvědčení, na základě materiálních důkazů, že je obžalovaný vinen, může snad pominout formální literu práva - ale kdy a kde, to nebylo řádně vysvětleno. Celá tato pasáž rozhovoru byla trochu zmatená, takže není vyloučeno, že ji interpretuji špatně.
Co bránilo porozumění reportážím Faktů
Čtenáři Britských listů si snad pamatují, když jsem na jaře v Olomouci interviewoval britského spisovatele a televizního dokumentaristu Cliva Jamese a ptal jsem se ho mimo jiné na to, co bylo špatného na filmech, jimiž obeslala olomoucký festival Česká televize. "Kameraman se snažil velmi silně dokázat, že je kameraman," konstatoval Clive James.
Stejnými formálními nešvary trpěly po celou dobu i reportáže včerejšího pořadu Fakta.
Dokumentární a publicistická televizní tvorba musí být záležitostí - ano, právě - FAKTŮ. Je nepřípustné do ní vnášet lyrické prvky: vizuální stylizace či podbarvování hudbou! ruší a manipuluje diváka. Je naprosto nepřípustné podbarvovat hudbou v publicistickém pořadu dokumentární výpověď svědka!! Včera se to stalo mnohokrát. Proč je to nepřípustné? Je to neseriózní. Na diváka musejí působit fakta, která svědek přináší a nesmí být emocionálně manipulován vedlejšími, podtextovými faktory.
Do publicistické televizní práce nepatří metafory - televizní publicistika není lyrická poezie! (Některé verbální metafory byly směšné - tak reportérka Dobiášová konstatovala v první reportáži o obou podvodných policistech, že "jim uvízlo za nehty minimálně 25 kilogramů heroinu" - to by musely být sakra velké nehty, aby se to tam všechno vešlo! :))
Lyrická poezie se formálními experimenty a podprahovým intuitivním působením na čtenáře snaží dosáhnout metafyzických oblastí lidské existence, racionálně nevyjádřitelných. Tato umělecká metoda je však absolutně nepřípustná v publicistické televizní práci, která musí být naprosto seriózně věcná.
Bulvárně a manipulativně ve Faktech působily všechny stylizované sekvence - ať už šlo o zpomalování záběrů, o rychlou sekvenci několika záběrů na telefonní přístroj, končící výměnou balíků s drogami (opakovala se v první reportáži jako předěl únavně mnohokrát), častá opakování jiných zpomalených záběrů, razantní pohyby kamery, které měly naznačit, že situace je dramatická :) či jiné příznakové vizuální rysy.
Publicistický pořad musí působit racionálními argumenty a nikoliv vnějškovými vizuálními rysy. To je levné. Na olomouckém festivalu jsme dali hlavní cenu britskému dokumentárnímu filmu televize Channel Four The Valley, o vraždění mezi kosovskými Srby a Albánci, který zpracoval drastickou tematiku etnického masakrování naprosto pokojným, vyrovnaným, klidným způsobem, vynikající kamerou.
Publicistika České televize by neměla propadat nutkání nahrazovat případné nedostatky v argumentaci či nenápaditost při psaní obrazového scénáře levnými, bulvárními, vizuálními triky.
chtel bych strucne reagovat na 1. zpravu dnesnich (5.8.) Britskych
listu, s titulkem "Ceska tiskova kancelar v patek 3.8. 2001
skandalnim zpusobem zkreslila a potlacila..." Obratil se na nas
totiz pan Jakub Dospiva s CTK, ktery s obsahem teto zpravy velmi
nesouhlasi. Jako dukaz jeji udajne nepravdivosti zaslal text zpravy
CTK ze dne 1. 8. 2001, jejimz je autorem (na Vas se primo obracet
nechtel - proc, to vi jen on sam).
Zasilam Vam v prilozenem souboru text Dospivovy zpravy, kterou
CTK vydala dne 1.8., spolu s dalsimi dvema zpravami CTK k
uvedenemu tematu ze dne 3.8. 2001(prostredni z nich je ta, jiz jste
se kriticky ***zaobiral vcera BL).
Podle me z obsahu a razeni techto zprav vyplyva, ze CTK nejprve o
tiskove konferenci OPH zverejnila pomerne objektivni (byt obsahove
znacne omezenou) Dospivovu zpravu ze dne 1.8. S obsahem teto
(1.) tiskove zpravy koresponduje mj clanek ve ctvrtecnich Lidovych
novinach s nazvem "Zavedte nezavisle vysetrovani policistu,
vzkazal vybor OSN"
( http://www.lidovky.cz/archiv.asp?c=L178A04B&r=adomov&d=02.08
.2001#clanek).
Teprve den pote, dost pravdepodobne jako reakci na zverejneni
tohoto a nekterych dalsich clanku, ktere pres omezenost
informaci, ktere prinesly, vyznivaly vuci CR a zejmena MV znacne
kriticky, publikovala CTK onu Vami kritizovanou zpravu, vychazejici
z mesich stareho tiskoveho prohlaseni ERRC. Z te pak mj.
vychazel clanek v Lidovych novinach z patku 3.8. s nazvem "OSN
vytkla ceskemu statu, ze diskriminuje Romy". (Lidovky se tak
dostaly do ponekud schizofreniho rozporu se svym vlastnim den
starym vytiskem. Zatimco 2.8. bylo problemu, na nez Vybor
poukazal nekolik, 3. 8. naopak pry podle Vyboru bylo zachazeni s
romskou mensinou "jedinym zavaznym problemem v oblasti
lidskych prav v CR".)
Neni tedy pravda, ze CTK stredecni tiskovou
konferenci OPH o Zprave Vyboru OSN pro lidska prava "nejprve
zcela ignorovala" a onu zavadejici zpravu 3.8. publikovala v reakci
na informaci o zpreve Vyboru v patecnich BL, jak jste napsal Vy.
Spise se zda, ze CTK se "polekala vlastni odvahy" (resp. nekdo z
jejiho vedeni ci ceho dodatecne ohodnotl zpravu sepsanou
Jakubem Dospivou a vydanou CTK 1.8., resp. z ni vychazejici
novinove clanky, jako prilis kriticke vuci CR ci cemu) a honem se
snazil situaci zamlzit tou matouci zpravou o prohlaseni ERRC.
Snazim se tady pravdepodobny prubeh udalosti takhle detailne a
toporne rekonstruovat proto, ze jestli mi neco vadi na BL, tak je to
obcasna "prilisna rychlost", s niz nekdy jejich redaktori publikuji
pravdepodobne a logicky znejici zavery, ktere vsak prece jen ne
zcela koresponduji s fakty. Ten clanek o tom, jak ceske sdelovaci
prostredky (zejmena CT) nalozily z informacemi zverejnenymi na
stredecni tiskove konferenci OPH, je z vetsi casti zalozen na
realnych faktech a predevsim jeho zavery a celkove vyzneni myslim
vyjadruji cosi velmi zavazneho. Avsak nejen pan Dospiva z CTK,
ale i mnozi jini ctennri BL, kteri znaji obsah zpravy CTK z 1.8., si
povsimnou a zapamatuji predevsim to, ze v teto jednotlivosti BL
ponekud prizpusobily realitu prave tomu celkovemu smerovani a
predpokladanemu vyzneni sve zpravy (jsem si jist, ze nikoli
umyslne) a jejich nazor na hodnotu toho clanku i BL vubec pak je
ovlivnen prave timto.Myslim ze je to skoda (jejich, ale nejen jejich).
Zástupce OPH Jiří Kopal, který se jednání zúčastnil na pozvání
Mezinárodní federace lidských práv, je přesvědčen, že by české státní orgány
měly doporučení výboru začít bezodkladně prosazovat. Nezávislý vyšetřovací
orgán by podle něj mohl být například součástí úřadu ombudsmana nebo
některého z vyšších státních zastupitelství, vyžadovalo by to však rozsáhlé
novelizace příslušných zákonů. Přesto by ČR měla o změnách v této oblasti
výboru referovat do roka.
Podle bývalého vládního zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla ale není
ombudsman Otakar Motejl podobnému návrhu nakloněn. Uhl sám ještě jako
zmocněnec prosazoval myšlenku, že by případy údajné policejní brutality mohl
vyšetřovat "malý orgán" při úřadu vlády. Uhl také připomněl, že zprávu o
situaci v oblasti lidských práv měla ČR předložit výboru v roce 1994,
učinila tak ale až loni. Součástí vládní zprávy, kterou připravoval právě
Uhl, však nebyly události z loňského září při zasedání Mezinárodního
měnového fondu a Světové banky v Praze. Především o nich před výborem
referovali zástupci Občanských právních hlídek. Dnes připomněli, že případy
údajné policejní zvůle vyšetřují opět policisté.
Výbor podle Kopala také kritizoval diskriminaci romské menšiny,
především zařazování dětí z této menšiny do zvláštních škol, diskriminaci v
zaměstnání a násilné rasově motivované útoky. Všímal si také diskriminace
žen.
Uhl k tomu poznamenal, že pokud se Česko doporučení výboru nepřizpůsobí,
bude poznamenána jeho mezinárodní prestiž.
"Očekáváme, že (česká) vláda podnikne naléhavé kroky k nápravě
nedostatků zmiňovaných výborem (OSN) a dá Českou republiku do souladu s
mezinárodním právem," uvedla výkonná ředitelka ERRC Dimitrina Petrovová v
prohlášení zveřejněné na internetu.
Výbor OSN složený z 18 mezinárodně uznávaných odborníků vyjádřil podle
ERRC ve svých závěrech "hluboké znepokojení z diskriminace menšin (v ČR),
zvláště Romů". Usoudil, že kroky přijaté státem ke zlepšení životních
podmínek Romů neodpovídají podle všeho situaci a že diskriminace de facto
přetrvává.
Výbor vyjádřil podle ERRC zvláštní obavu z nepřiměřeného počtu romských
dětí umístěných do zvláštních škol pro duševně zaostalé děti. Vidí prý v tom
používání stereotypů při rozhodování a "segregaci romských dětí ve školním
systému". Jak se uvádí v prohlášení ředitelky ERRC, výbor vyzval vládu, aby
"okamžitými a radikálními kroky" této praxi zamezila.
Výbor OSN pro lidská práva vydal 27. července za závěr svého 77.
zasedání dokument "Konečné závěry a doporučení", týkající se situace ohledně
lidských práv v pěti státech, mezi nimi i v ČR. Výbor OSN chválí "státní
stranu za její úsilí o obnovu demokratického právního pořádku a za provádění
procesu slaďování její legislativy s jejími mezinárodními závazky".
V odstavci, jenž se týká ČR, výbor skutečně vyslovuje hluboké
znepokojení z "diskriminace menšin, zvláště Romů" a z "nepřiměřeného počtu
romských dětí zařazených do speciálních škol určených pro duševně
nezpůsobilé děti", avšak není tu ani zmínka o "segregaci romských dětí ve
školském systému".
Výbor sice doporučuje české vládě "rozhodná opatření", avšak toto
doporučení se podle dokumentu netýká zařazování romských dětí do zvláštních
škol, jak by se mohlo zdát z interpretace ERRC, ale "policejního obtěžování
cizinců a zranitelných skupin", respektive problému přeplněných vězení.
ERRC ve svých připomínkách k postavení Romů v ČR minulý měsíc uvedlo, že
Romové v ČR jsou dále obětí vlny rasově motivovaného násilí a perverzní
rasové diskriminace v téměř všech oblastech života. To podle střediska
ukazuje, že česká vláda není s to plnit své mezinárodní závazky v oblasti
lidských práv.
"Výbor OSN pro lidská práva ocenil snahu české vlády problémy Romů
řešit. ERRC naopak už ve svých podkladech pro jednání Výboru ... tvrdilo, že
u nás jsou Romové terčem vlny rasového násilí ze strany státních orgánů a že
naši veřejní představitelé sami šíří rasismus," řekl ČTK Jařab, který v
červenci vedl českou delegaci při projednávání zprávy v Ženevě.
Výbor OSN poukázal na řadu nedostatků v mnoha oblastech, především
legislativě. Kritizoval i nízké zastoupení žen v politice, nedostatečnou
ochranu obětí domácího násilí, obchodu se ženami a sexuálního zneužívání
dětí, diskriminaci Romů, rasově motivované trestné činy či zařazování
romských dětí do zvláštních škol. Mezinárodní odborníci upozornili podle
Jařaba i na přeplněnost věznic, selhávání inspekce ministra vnitra, délku
vazby či na nedostatečnou úpravu bezplatné právní pomoci.
"Tvrzení Evropského střediska pro práva Romů, že výbor označil za
'jediný vážný problém' v oblasti lidských práv zacházení s Romy, je velmi
zkreslující a tendenční," uvedl Jařab.
"Když čtete zprávu ERRC o ČR, máte dojem, že popisuje nacistické Německo v
roce 1939... Proti podobným propagandistickým výrokům se musím velmi ostře
ohradit," uzavřel zmocněnec.
Rychetský v prohlášení pro ČTK zdůraznil, že vláda usiluje především o
odstranění sociálních bariér mezi Romy a většinovou společností. Česká
legislativa v oblasti lidských práv podle něj převyšuje evropský standard.
Institut zvláštních škol rušil vládní návrh školského zákona, který ale
zamítla Poslanecká sněmovna, upozornil vicepremiér.
Výbor OSN pro lidská práva vydal na konci července dokument o stavu
lidských práv v několika zemích. V odstavci, jenž se týká ČR, výbor skutečně
vyslovuje hluboké znepokojení z "diskriminace menšin, zvláště Romů" a z
"nepřiměřeného počtu romských dětí zařazených do speciálních škol určených
pro duševně nezpůsobilé děti", avšak není tu ani zmínka o "segregaci
romských dětí ve školském systému", jak uvedlo romské středisko.
Nové varování před "zlepšeným" virem Code Red
Britské ministerstvo vnitra varovalo včera podle internetových stránek listu Guardian podniky, aby učinily opatření na ochranu před novou a "efektivnější" verzí viru Code Red, která začala včera kolovat po internetu.
Ministerstvo poukázalo na to, že nová verze viru Code Red využívá téže chyby v softwaru IIS firmy Microsoft jako jeho stará verze, a že tedy nebude schopna nakazit počítače, které si už stáhly od firmy Microsoft "záplatu", která je má před virem Code Red ochránit.
Počítačoví hackeři získali prostřednictvím viru Code Red kontrolu nad infikovanými počítači tím, že jim v systému zanechali "trojského koně". Ten se šíří šestkrát rychleji než virus Vode Red.
Novou verzi viru identifikoval britský vládní úřad Uniras, který chrání britskou počítačovou infrastrukturu před elektronickými útoky, a protivirová softwarová společnost Network Associates.
Úřad Uniras varoval, že autoři tohoto viru pravděpodobně využijí už infikovaných počítačů jako odrazového můstku k nakažení dalších systému. Budou-li takto pracovat, bude obtížnější je identifikovat.
Internetové stránky firmy Uniras konstatují: "Tato nová hrozba je vážnější než předchozí verze viru Code Red, avšak je nepravděpodobné, že by v krátkodoobé perspektiívě dokázal virus napadnout celou internetovou infrastrukturu. Avšak určité místní části internetu mohou být napadeny a jejich provoz může být ochromen, což by mohlo mít vážné důsledky pro celé komunity uživatelů."
Varianta viru, která byla objevena v pondělí, se soustřeďuje na šíření po místních sítích. Je obtížnější tuto novou verzi viru identifikovat a odstraňovat. Obě verze viru využívají softwarové chyby, které se vyskytuje v softwaru, který téměř exkluzivně využívají podniky, a tak neohrožuje domácí uživatele počítačů.
Hlavním dopadem viru Code Red bylo, že zpomalil provoz na internetu tím, že vytvořil velký objem provozu, když hledal zranitelné počítačové systémy.
20. každého měsíce se pokouší virus Code Red napadnout servery Bílého domu tím, že je zahltí požadavky. Některé internetové stránky byly také poškozeny slovy "hacked by the Chinese".
Virus Code Red prý zaútočil celosvětově na více než 150 000 internetových stránek a vyvolal bezprecedentní varování FBI, ale celkově se mu internet ochromit nepodařilo. Lék proti tomuto viru lze nalézt na internetových stránkách firmy Microsoft.
Připravuje se nástupce Saddáma Husajna
Psal o tom včera deník Guardian. Shrnujeme.
Podle nepodložených zpráv, které se šíří v Iráku, trpí Saddám Husajn cukrovkou, utrpěl infarkty, má prý rakovinu.
Dříve nebo později se ukáže, že některé tyto zprávy jsou pravé - dosud však neexistují žádné spolehlivé důkazy o tom, že by byl Saddám Husajn nemocen. Na druhé straně však existují důkazy, že přibližně za poslední rok připravuje irácký diktátor svého mladšího syna Qusaye na to, aby se stal jeho nástupcem.
Jedním z důvodů je, že Saddám Husajn, jemuž je nyní 64 let, ví, že nemůže zemi vládnout navždy. Chce předat svou vládu rodinnému nástupci bez krizí.
Bezpochyby vedla k úvahám o smrtelnosti Saddáma Husajna loňská smrt syrského prezidenta Hafeze al-Asada. Syrie, jako Irák, je ba´athistická republika a Asad byl rozhodnut - navzdory základnímu principu republikánství - že vládu v zemi musí převzít jeho syn Bashar.
Bashara v Syrii na prezidentský úřad intenzivně připravovali pět let, avšak době smrti jeho otce nebylo vůbec automatické, že by měl fnkci dostat. Proces odstraňování staré gardy a její nahrazení Basharovými stoupenci nebyl zdaleka dokončen. A Bashar neměl řádný politický status, když jeho otec zemřel. Byl příliš mladý na to, aby mohl převzít prezidentskou funkci, a proto musela být spěšně přepsána syrská ústava. Důsledkem bylo, že Bashar musel se starou gardou uzavřít celou řadu kompromisů - a za to platí dodnes.
Sýrie je tedy pro Saddáma Husajna velkým poučením. Vyplývá z toho nutnost vybudovat synu Qusayovi nezvratitelné postavení, zatímco Saddám Husajn je stále ještě naživu.
Proces přípravy Iráčanů na změnu vládce začal letos vydáním alegorického románu Zabibah a král. Irácké úřady donutily veřejnost, aby z knihy udělala bestseller.
Není asi důležité, zda je či není Saddám Husajn autorem této knihy, jak se mnozí domnívají. Jde v souvislosti s ní o tři důležité věci: Zaprvé: režim knihu podporuje a šíří. Zadruhé: král v knize je Saddám Husajn. Zatřetí: kniha končí královou smrtí. Jinými slovy: tabu bylo odstraněno a Iráčané nyní smějí uvažovat o tom, co se stane po Saddámově smrti.
Z praktického hlediska je proces nástupnictví už v Iráku pokročilejší než v Sýrii v době Hafez al-Asadovy smrti. Saddámův syn Qusay nyní už je Saddámovým náměstkem skoro ve všech jeho funkcích.
Je také v podstatě náměstkem velitele irácké armády, i šéfem irácké špionáže a speciálních jednotek, které chrání Saddáma. Proces upevňování Qusayovy moci má pokračovat celou řadu let. Stále větší počet státních úředníků bude nahrazováno Qusayovými stoupenci.
Vážná hrozba Qusayovi však může vzniknout od příslušníků Saddámovy rodiny. Jedním problémem je, že pětatřicetiletý Qusay není Saddámův nejstarší syn. Nejstarším synem je Uday, kterému je osmatřicet, toho však Saddám jako nástupce pominul, jednak proto, že je mentálně nevyrovnaný a jednak v důsledku zranění, která utrpěl před několika lety při pokusu o atentát.
Uday ovládá velkou část sdělovacích prostředků, které využívá k tomu, aby napadaly nekompetenci vládních činitelů. Také využíval svého denního listu, Babilu, pro získávání podpory od iráckých šiitských muslimů, kteří tvoří asi 60 procent obyvatelstva země, které však režim ignoruje a marginalizuje.
To vytvořilo v Iráku obraz Udaye jako populistického hrdiny - který podporuje obyčejného člověka proti nekompetentní byrokracii. Kromě toho má obrovské podnikatelské impérium, zejména v oblasti dopravy, a to se hodí pro pašování ropy.
Je možné, že po Saddámově smrti spolu budou o moc v Iráku bojovat Uday a Qusay na smrt, i když někteří pozorovatelé tvrdí, že soupeření mezi oběma sourozenci je jen politické divadlo, které zorganizoval sám Saddám Husajn.