Budeme nejefektivnější nátlakovou skupinou v ČR
Založím nadaci na pomoc českým studentům, kteří chtějí studovat v zahraničí - hlaste se!
(Z korespondence Zdeňka Jeřábka po světě.)
Vazeny pane Penicko, dekuji Vam za odpoved.
Jednim slovem, mluvite mi z duse. Domu se vratim at to stoji co to soji, protoze nemam v umyslu se vzdat.
Nadaci bych rad zalozil a jestlize mi chcete pomoci jiz ted, jen bych vasi snahu privital.
Mate naprostou pravdu, nejedna se o dar, ale o pujcku, diky niz se vytvori kladny vztah mezi studentem a statem. Student bude citit podporu a zajem ze strany statu. A spolecnost pak bude prospivat diky tem, kteri se vrati, kteri budou platit dane a volit a podporovat dalsi generace v jejich cili neceho dosahnout.
Jednoduse to bude v CR fungovat tako jako v UK, Francii, Holandsku, Svedsku atd.
Momentalne shanim potrebne informace. Nicmene musim pracovat a studovat a tak to nebude hned.
Jestlize Vas mohu poprosit, tak piste a mluvte o teto zalezitosti vsude, kde to jen jde. Cim nas bude vice, tim lepe. Jedine tak mame sanci veci zmenit.
Duvod proc to v CR funguje tak, jak nachazime je ten, ze lide neumeji komunikovat.
Komunikace je dobrym zakladem k uspechu, ve spojeni s virou v sama sebe a ve vec, za niz pevne stojime, dokazeme nemozne.
Momentalne jsem v kontaktu s clovekem, ktery mi odepsal ze Sydney.
Bylo by to mozne, rad bych se s Vami na konci zari sesel v Praze.
Vas s uctou Zdenek Jerabek.
Ahoj Pavle,
Koncept je prozatim asi dost silne slovo, ale napad by tu byl.
Bylo by dobre dat dohromady website, kterou zatim pracovne zvu "Young Czechs", kolem ktere bychom shromazdili co nejvice lidi naseho veku, zamereni a zkusenosti.
Kazdy jednotlivec by poslal jmeno, photo a informace o tom, kdo je a co dela. Kam jde a co chce a potrebuje k dosazeni svych cilu od vlady CR.
Kolem teto website bychom tak vytvorili pressure-group mladych Cechu, kteri by timto zpusobem tlacili na politiky v CR.
Diky sociologickemu pruzkumu vim, ze je v CR okolo 1 mil mladych lidi. Podari-li se nam tyto lidi zorganizovat, staneme se nejsilnejsi pressure-group v zemi.
Jestlize to nevyjde, mohu pak s klidnym svedomim rici, alespon jsem to zkusil.
Mas-li napad, napis.
Prozatim se k nicemu asi nedostanu, pracuji az do 4. zari a pak mi zacina dalsi semestr. Takze bych to videl tak, ze zacatkem rijna bychom to mohli rozjet.
Jestli mas cas, bylo by dobre sehnat co nejvice prikladu z ostatnich zemi, jak oni pomahaji a financuji sve studenty v zahranici.
Strength in numbers!
S pozdravem Zdenek Jerabek.
Poznámka TP: Ptal jsem se J. Čulíka, zda má skutečně v úmyslu spolupracovat s touto "nátlakovou" skupinou; ujistil mne, že tomu tak není.
BBC: "Česká vláda zaútočila na Británii, že znovu zavádí v Ruzyni imigrační kontroly"
Tato reportáž se vysílala na rozhlasové stanici BBC Radio 4 včera v 17.35 v rámci pravidelného publicistického pořadu PM:
Moderátor: Česká vláda zaútočila na Británii za její rozhodnutí znovu zavést kontroly cestujících, kteří z pražského mezinárodního letiště chtějí cestovat do Spojeného království. Začátkem měsíce bylo toto opatření pozastaveno. Nyní se [britské] ministerstvo vnitra rozhodlo tyto imigrační kontroly obnovit, ve snaze snížit počet žadatelů o azyl, kteří do Británie přijíždějí z České republiky. Český ministr zahraničí konstatoval, že britské ministerstvo vnitra reagovalo příliš ukvapeně a mělo vyčkat déle, než se rozhodne poslat své úředníky zpět do Prahy. Reportáž připravil Chris Ledgard.
(zvukové záběry z reportáže České televize z pražského letiště, tlumočnice sděluje, že přístup do letadla byl odmítnut, romský reportér ČT Samko česky: Ale jakej je důvod? Proč mě to ...)
Chris Ledgard: Byla to tajně natočená reportáž České televize, která vyvolala pozornost světa vůči tomu, že britští úředníci prověřují na pražském letišti cestující do Británie. Během tří týdnů odmítli pracovníci britského ministerstva vnitra vstup do letadel do Británie 120 osobám. Od pozastavení tohoto opatření počet českých žádostí o azyl znovu stoupl. Český ministr zahraničních věcí Jan Kavan zdůrazňuje, že Britové jednají příliš zbrkle:
Jan Kavan (anglicky): Býval bych raději počkal alespoň, až budou k dispozici údaje za září. Vždycky v srpnu jsou imigrační počty velmi vysoké a to se pak neopakuje. A letos, vzhledem k té obrovské publicitě, mám obavu, že i někteří Romové, kteří původně nechtěli emigrovat, tyto každodenní palcové titulky, tato publicita je pravděpodobně přesvědčila.
Chris Ledgard: Avšak Jan Kavan tvrdí, že česká strana má z právního hlediska povinnost povolit britským činitelům, aby se vrátili na pražské letiště. Konstatuje, že chápe, proč to chce Británie udělat, a argumentuje, že alternativa, totiž, že by všichni Češi museli žádat o vízum do Británie, by byla daleko horší. Dnes však na něho zaútočili opoziční politikové, kteří tvrdí, že obětoval suverenitu.
Jan Kavan: Tento argument odmítáme. Jsme naprosto přesvědčeni, že realizace této dohody a přítomnost britských konzulárních úředníků na našem letišti žádným způsobem nenarušuje naši suverenitu. Je to stejný princip, jako když britští úředníci kontrolují cestující do Británie v Calais nebo cestující ve vlaku Eurostar [pod kanálem La Manche].
Chris Ledgard: Kromě kritiky ohledně suverenity existuje také argument, že česká vláda dovoluje, aby její touha dostat Českou republiku do Evropské unie dominovala jejímu rozhodování. Míťa Castle-Kaněrová je česká imigrantka, která působí střídavě v Londýně a v Praze a pomáhá českým přistěhovalcům.
Míťa Castle-Kaněrová: Tenhle konkrétní případ svědčí velmi záporně o české vládě, která prohlašuje, že je ochotna různě zlepšovat situaci Romů v České republice, jen aby byla přijata do Evropské unie, ale tímto přece ochotně přispívá k dalšímu odcizení Romů. Je to také jasná rasová diskriminace.
Chris Ledgard: Britské ministerstvo vnitra odmítlo v této věci poskytnout rozhovor. Jednoduše vydalo prohlášení, v němž se praví, že kontroly na pražském letišti budou obnoveny a všichni cestující budou před odjezdem z Prahy do Británie prověřováni. Loni bylo zpracováno 970 českých žádostí o azyl, většinou od Romů, status uprchlíka dostalo jen pět osob. Pavel Bílek je z české humanitární organizace Český helsinský výbor.
Pavel Bílek (hovoří hlasem a přízvukem, které působí nesmírně neupřímně): Většinou opravdu jsou to ekonomické, ne politické, ale ekonomické problémy - mají očekávání pro lepší, standardní život, a tak dále, ale tohle je opravdu problém české společnosti, my to víme, je nutné mít komplexní program pro romskou menšinu v České republice.
Chris Ledgard: Avšak Míťa Castle-Kaněrová argumentuje, že i když je jen malý počet žadatelů autentický, jestliže je všem cestujícím, vypadajícím jako Romové, zakázáno cestovat do Británie, jsou narušovány důležité principy.
Míťa Castle-Kaněrová: Práva autentických žadatelů o azyl, lidí, kteří opravdu mají právo na ochranu, jsou ignorována. To je největší problém tohoto opatření.
Chris Ledgard: Na pražské letiště se zanedlouho vrátí dvanáct britských úředníků. Rozhodnutí, když přesně budou znovu zahájeny britské kontroly na pražské letišti, ještě nebylo oznámeno.
Makedonie: Proč nám pořád lžou?
Tento komentář Simona Jenkinse vyšel 22. srpna v deníku Times. Shrnujeme.
Proč nám pořád lžou? Tento týden se vydá asi 1000 vojáků na nejnovější křižáckou výpravu Tonyho Blaira, jejímž cílem je zajistit na Balkáně bezpečí pro lidstvo. Jedou do Makedonie na nejšílenější výpravu, na jakou kdy britské vojáky vyslali politikové. Mají sesbírat asi 3000 zbraní, které jim prý odevzdá malá organizace albánských partyzánů. Nebudou smět užívat síly a musejí se "do třiceti dnů" vrátit domů.
Je to další balkánská lež. Říct jakékoliv armádě, ať je jakkoliv špatně organizována, aby do měsíce odevzdala zbraně, nebo jinak si je může nechat, nedává smysl. Britská vojska mají rozsáhlé zkušenosti s odzbrojováním. Odzbrojují válečné magnáty v Kosovu už 18 měsíců a v Severním Irsku už 18 let. Selhávají, protože druhá strana dobře ví, že Británie nemá žaludek na to, aby bojovala. Určit organizaci NATO v Makedonii třicet dnů je, jako když Tony Blair říká každého půl roku IRA, že musí odzbrojit, a jestli neodzbrojí, dostane na to zase další lhůtu dalšího půl roku.
Mise NATO v Makedonii je bizarní. Třetina z 3500 vojáků má být britská. Němci a Američani se moc neangažují. Je to britská akce. Jednotky mají být jen lehce ozbrojeny, neboť jen navštíví 15 sběrných bodů a budou od nich odvážet odevzdané zbraně. NATO nebude sbírat žádné zbraně, které nebudou odevzdány dobrovolně.
To není zásah armády, ale sbírka pro dobročinnou organizaci. Kdyby znesvářené strany skutečně chtěly odzbrojit, odzbrojily by samy. Je zřejmé, že při této misi o odevzdávání zbraní nejde. Britská vojska se vydávají na další balkánské území a budou tam donekonečna jako symbol angažovanosti Západu a přiznání viny organizace NATO. Občanská válka v Makedonii je totiž přímým důsledkem albánského expanzionismu, který je podporován zevnitř Kosova, kterému vládne NATO.
Organizace NATO, a zejména její generální tajemník Lord Robertson, nese těžkou odpovědnost za tento nový konflikt. V roce 1998 vyzbrojila, financovala a do nebes vychválila britská a americká rozvědka separatistickou (a vražednou) Kosovskou osvobozeneckou armádu jako spojence proti Miloševičovi. KLA nyní vládne Kosovu, i když jen jako loutka NATO. Jejími bratry jsou členové Národní osvobozenecké armády (NLA) v Makedonii, vyzbrojení a financovaní z Kosova, a ti hrají v Makedonii stejnou roli, jakou hrála KLA v Kosovu
O bývalé jugoslávské republice Makedonie se hovoří už dlouho jako o údajném úspěchu západní diplomacie. Tolik se toho nepovedlo. Protože Západ včas nezasáhl do konfliktu mezi Chorvatskem a Srbskem, musel intervenovat v Bosně. Protože se Západu nepodařilo zabránit rozčlenění Bosny, bylo nutno prý intervenovat v Kosovu. Každá další dávka léku měla zastavit šíření jedu. Ale každá povzbudila separatisty k tomu, aby páchali masakry, čímž získali publicitu a sympatie NATO. Loutkové režimy v Sarajevu a v Prištině závisejí plně na podpoře NATO, Evropské unie a OSN. Podpora musí pokračovat, vysvětluje se nám, jinak bude na řadě Černá Hora a Makedonie.
Už na řadě jsou. Vláda ve Skopje dostává občanskou i vojenskou pomoc ze Západu. Proč se tedy vydává 1000 britských vojáků do klasické albánské pasti? Odpověď je jasná. Kdybych byl albánským separatistou, který se obává, že po něm začnou střílet makedonské stihačky, odevzdal bych svou zbraň, pokud bych ji vůbec odevzdal, jen pod podmínkou, že NATO zaručí mou bezpečnost. NATO padlo do této pasti v Kosovu. Teď požadují Albánci od Skopje neustálé ústupky a od NATO dotace, jinak neodzbrojí. Jsou přesně jako Irská republikánská armáda. Lord Robertson způsobil, že NATO po celém Balkáně zbožňují všichni separatisté a všichni, kdo chtějí region destabilizovat. Proto je NATO nenáviděno v Bělehradě i ve Skopje.
Tyto nedomyšlené, krátkodobé intervence jen proměňují místní přestřelky ve velké války. Zahraniční mocnosti nemohou předstírat, že jsou v domácí občanské válce nestranné. Ať učiní cokoliv, jsou na jedné nebo na druhé straně.
Záhada je, že se nikdo nikdy z ničeho nepoučil. Lord Robertson byl britským ministrem obrany, který přijal příslib IRA, že Irská republikánská armáda "odevzdá zbraně". Na oplátku za tento příslib Robertson propustil bez jakýchkoliv podmínek z irských vězení skoro všechny vězně z IRA, při jejichž zatýkání přišla celá řada britských vojáků o život. Kolega pana lorda, Robin Cook poslal jako ministr zahraničí britské vojáky do Sierra Leone a sliboval, že zůstanou jen "pár dní" a jen "osvobodí tamější britské občany". Během několika týdnů museli být zachráněni z mise hluboko ve vnitrozemí.
Tentýž Cook tvrdil, že jdou britská vojska do Kosova, "aby zabránila etnickému očišťování" - skončila jako trvalé stráže pro vládce z KLA. O deset let předtím řekl Cookův předchůdce v parlamentu Douglas Hurd, že britská přítomnost v Bosně je omezena jen na "eskortování humanitárních konvojů". Britští vojáci budou v Bosně jen rok, řekl tehdy Hurd. Déle ne. Jsou tam dodnes.
Britští ministři lžou ohledně podstaty a trvání těchto misí, protože předpokládají, že by veřejné mínění nepřijalo pravdu. Britská armáda, která by mohla protestovat, politická rozhodnutí přijímá, protože bojuje v britské vládě o finance. Přijala roli mezinárodního četníka, protože má alespoň něco na práci a může zdůvodnit svou existenci.
Makedonie by měla mít právo vyřídit si sama své vnitřní záležitosti. Pokud ale NATO má pocit, že musí zasahovat, vzhledem k tomu, že částečně tento konflikt zavinilo, makedonská vláda má právo očekávat, že se NATO postaví na její stranu. NATO by mělo okupovat povstalecká území, odzbrojit vojska a udržovat mír. NATO by se mělo postavit na stranu zvolené vlády a neoslavovat NLA. Jenže NATO odmítlo postavit se plně na stranu makedonské vlády. Bojuje válku o pověst lorda Robertsona.
Využívat britských vojáků jako žoldáků NATO je nemorální. Nebrání britské území, britské občany ani britské zájmy. Nemohou ani argumentovat, že ochraňují Evropu anebo podporují světový mír. Tím, že podpořilo NATO skupinku separatistů na Balkáně udělalo přesný opak. Každý darebák, kterému se nelíbí jeho místní vláda, může začít dělat chaos a lord Robertson přiběhne, kamery v pohotovostním postavení. Takhle nebude mír nikde. Co se týče humanitární pomoci, už zemřelo asi 300 Makedonců a 100 000 jich bylo "etnicky vyčištěno". V Makedonii vládl relativní mír, dokud NATO nezačalo zasahovat.
Dlouhodobý britský pozorovatel Balkánu:
Je dobře, že NATO vyslalo vojska do Makedonie
Sir Paddy Ashdown je bývalý voják a bývalý šéf britské Liberálně demokratické strany. Mnohokrát navštívil v devadesátých letech Balkán a velmi pozorně sleduje situaci na Balkáně. Tato jeho slova se včera vysílala v BBC Radio 4 v pořadu PM:
Paddy Ashdown: Neočekávejme, že se vojskům NATO zázračným způsobem podaří vyčistit Balkán od zbraní. Ale jsou to způsoby, jimiž lze vytvořit na obou stranách důvěru, aby mohl vzniknout politický proces. Předpokládejme, že je v Makedonii 10 000 zbraní. Předpokládejme, že se vojákům NATO podaří sebrat všechny, což se jim nepodaří, protože lidi je schovávají ve stodolách pod senem. V Albánii má každý občan v průměru dva samopaly, a to je hned za hranicemi, co by kamenem dohodil. Proč? Protože když tam padl Beriša a pyramidové skandály, otevřeli státní armádní skladiště a rozdali všem lidem zbraně.
Moderátor: Dá se vůbec předpokládat, že by tato mise mohla být úspěšná? Tím má na mysli, podaří se NATO vyhnout se páté balkánské válce?
Paddy Ashdown: Odpověď na tuto otázku neznám. Řekl bych, že v této situaci je ta šance fifty-fifty, anebo možná trochu lepší. Jenže zjistíte, že kdybychom neučinili tyto kroky, kdyby Chris Patten a Javier Solana nezačali jednat, se značnou odvahou a pozoruhodnými schopnostmi, už bychom teď byli ve válce. Takže jsme si vytvořili příležitost, politický prostor, v němž se dá pracovat. A alespoň bychom měli blahopřát těm, kteří na to pomysleli včas, takže alespoň vznikla šance, i když to nutně nemusí fungovat a možná to válce nezabrání, a nestalo se to, jako zatím pokaždé předtím, že se vždycky jednalo příliš pozdě a pak to bylo daleko horší.
Moderátor: Tady v Londýně v tisku je mnoho hlasů, které se dotazují: Jaké jsou v Makedonii britské zájmy? Jaké má Británie v Makedonii strategické zájmy? Je to prostě altruistická intervence?
Paddy Ashdown: Ne, není. Jde o tohle, a to jsme zjistili už v prvních letech minulého století, když vznikla největší válka v historii a pak následovala druhá, že Balkán je nestabilní oblast. Jestliže je na Balkáně válka, je to na hranicích Evropy a ta válka může zasáhnout celou Evropu. Ale co je daleko důležitější, pokud bylo v našem zájmu šířit evropský vliv za humny Evropy v Bosně a v Kosovu, a to bylo, je úplně stejně v našem zájmu to učinit v Makedonii. Tam by totiž mohl vzniknout daleko větší konflikt. Kosovo a Bosna, to byla jen bývalá Jugoslávie. Pokud vznikne válka v Makedonii, bude témeř nemožné zabránit, aby se rozšířila do Řecka, do Rumunska, do Bulharska, do Albánie a nakonec i do Turecka. A to by znamenalo, že by dvě členské země NATO bojovaly na opačných stranách v regionální válce. Je dobře, že Británie jde v této věci příkladem. Nepochybuju, že je to riskantní, že to bude něco stát, ale vzhledem k tomu, že hrozí vznik regionální války s dvěma členy NATO na opačných stranách, je to velmi důležité. Musíme doufat, že bude ta operace úspěšná, i když vím, že je situace obtížná. Důsledky nečinnosti by byly v této situaci daleko horší. Už bychom byli uprostřed třetího dějství balkánské tragédie.
