Londýnské ústředí Amnesty International protestuje proti prověřování žadatelů o azyl na pražském letišti
Tento článek vyšel v úterý 28. srpna v deníku Guardian. Shrnujeme.
Činitelé britského ministerstva vnitra byli včera obviněni, že se chovají "politováníhodným a diskriminačním" způsobem, poté, co obnovili kontroverzní opatření, v jehož rámci prověřují britští imigrační úředníci všechny cestující, odlétající z pražského letiště do Londýna.
Organizace Amnesty International kritizovala britskou vládu za to, že brání osobám, které se upřímně obávají pronásledování a utíkají proto ze své země, obnovením opatření, kdy je každý člověk, podezřívaný, že by mohl požádat o azyl, vyloučen z přepravy.
Organizace Amnesty International také obvinila britskou vládu, že diskriminuje Čechy romského původu, poté, co bylo zabráněno romskému televiznímu reportérovi, který se vydával za obyčejného cestujícího, nastoupit do letadla do Londýna, zatímco jeho bělošská slovanská kolegyně cestovat do Británie směla.
"Bylo to politováníhodné a diskriminační, když to opatření bylo původně zavedeno a je velmi nepříjemné, že teď bylo obnoveno," konstatoval mluvčí londýnského ústředí Amnesty International Brendan Paddy.
"Předodbavovací imigrační kontroly" které vyvolaly v České republice vlnu veřejného rozhořčení, byly zavedeny na pražském ruzyňském letišti 18. července, poté, co se o tom letos v únoru dohodla česká a britská vláda.
Dvanáct britských imigračních úředníků bylo vysláno do Prahy prověžovat cestující v rámci opatření, které, pokud se ukáže jako úspěšné, má být rozšířeno na celý Balkán.
Ale o tři týdny později, 9. srpna, bylo opatření zrušeno po protestech od českých politiků, včetně sociálnědemokratického premiéra Miloše Zemana, který podepsal tuto bilaterální dohodu.
Zeman opatření odmítl jako rasistické a diskriminační poté, co ukázal investigativní pořad v České televizi romského novináře, které chtěl cestovat na stejnou adresu v Londýně jako jeho bělošská kolegyně, ale nebylo mu dovoleno nastoupit do letadla. Skrytá kamera natočila britského imigračního úředníka na ruzyňském letišti, který romskému muži sdělil, že nevěří, že jede na dovolenou a že se chce vrátit.
Britské ministerstvo vnitra však tvrdilo, že toto "pružné a krátkodobé" opatření bylo zrušeno, protože začalo působit odstrašujícím způsobem. Británie zaznamenala v tomto období jen dvacet žádostí o azyl ve srovnání s 200 žádostmi před zavedením tohoto opatření. Během působnosti tohoto opatření mezi 18. červencem a 9. srpnem zabránili britští imigrační úředníci 110 osobám v cestě do Británie, z nichž nejméně 60 osob byli čeští Romové.
Avšak včera potvrdilo britské ministerstvo vnitra, že s okamžitou platností toto opatření obnovuje, poté, co "znovu stoupl počet žádostí o azyl od českých občanů". V jiném prohlášení dodalo britské velvyslanectví: "Vzhledem k dalším příchozím do Británie je jasné, že je nutno opatření opakovat: Británie tím dává najevo, že není ochotna tolerovat další zneužívání svého azylového systému."
Britské velvyslanectví tvrdilo, že předodbavovací kontroly "nejsou diskriminační" a budou se týkat cestujících všech národností.
Brendan Paddy z organizace Amnesty International konstatoval: "Jsme znepokojeni, že je politikou této vlády bránit lidem v cestování do zahraničí a potenciálně zažát o azyl, zatímco by měla posuzovat každý případ individuálně."
Paddy pokračoval: "Zakazují cestovat do Británie všem Romům, kteří chtějí nastoupit do letadla. Kdyby si přál Rom cestovat do Británie na obchodní cestu, na dovolenou anebo na návštěvu příbuzných, kteří tady dostali azyl, je velmi pravděpodobné, že by jim v tom bylo zabráněno - jak ukázal dokumentární film ČT."
Oxfordský odborník na imigrační právo: státy, včetně Británie, se vyhýbají poskytování azylu
Obrátil jsem se na profesora Guye Goodwina-Gilla, odborníka na imigrační právo na Oxford University, který je autorem nedávného článku Jak ukončit azylové šílenství, který vyšel v týdeníku Observer, s těmito dvěma otázkami.
1. Podle Ženevské konvence o uprchlících mají lidé ze zahraničí právo žádat o azyl v bezpečných zemích. Jak ospravedlňuje Británie z právního hlediska svá opatření, jejichž cílem je AKTIVNĚ ZNEMOŽŇOVAT osobám zažádat v Británii o azyl. Není to protizákonné?
2. Na jakém právním základě smí Británie provádět imigrační kontroly v jiných zemích, jako je Česká republika? Na jakém právním základě kontrolují britští imigrační úředníci
pasy britských občanů v Praze? (JČ)
Kéž by existovala jednoduchá odpověď na vaši otázku ohledně práva na azyl a úsilí státu zabraňovat příchodu žadatelů o azyl... Bohužel nepraví Konvence z roku 1951 ani protokol z roku 1967 nic o právu zažádat o azyl, hovoří jen o povinnosti státu not to refoule a refugee, nedostat uprchlíka znovu do situace útlaku, tedy neposlat ho zpátky tam, kde je v nebezpečí pronásledování z rasových, náboženských, národnostních důvodů či z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému názoru.
Právo "hledat azyl před pronásledováním a dostat ho", které je definováno v článku 14 (1) Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, zůstává přesně tam, kde víceméně bylo před padesáti lety: je to právo vydat se na útěk, ale uprchlík nemá nárok ani nemůže očekávat, že se mu někde otevřou dveře. Mezinárodní deklarace lidských práv není dohoda, je to nezávazný nástroj, který přijalo Valné shromáždění OSN v podstatě jen jako doporučení. Na rozdíl od ostatních práv ve Všeobecné deklaraci lidských práv nebylo právo na azyl zahrnuto ani v dohodách z roku 1966 a státy většinou nechtějí přiznat, že má individuální uprchlík v této věci nějaká práva.
Ano, státy (a to nikoliv jen Velká Británie) využívají pravidelně mezer v mezinárodním právním režimu ochrany pro uprchlíky tak, aby se mohly vyhnout odpovědnosti najít řešení pro společné problémy. Svými jednostrannými a arbitrárními rozhodnutími projevují tak pozoruhodný nedostatek předvídavosti, nemluvě o mezinárodní solidaritě a zájmu o lidi.
Avšak hodnotíme-li všeobecně vývoj v oblasti mezinárodního práva týkajícího se lidských práv (velká část Všeobecné deklarace lidských práv je nyní uznávána jako nedílná součást zvykového mezinárodního práva) a odpovědnost jednotlivých států, argumentuji, že v současnosti existují kolektivní povinnosti, povinnosti mezinárodního společenství států jako celek, co se týče ochrany osob, stěhujících se přes hranice anebo se chystající k takovému přesunu. Aniž bych chtěl právní aspekty této věci podrobněji rozbírat, argumentuji, že se tyto povinnosti odvozují, alespoň zčásti z charakteru erga omnes povinností v oblasti lidských práv, které je nutno brát v kooperativním rámci, jaký vytvořila Charta OSN. Obdobnou analogií je společný zájem na uchovávání mezinárodního veřejného pořádku.
V kontextu pohybu lidí mezi státy je právo vyhledávat azyl a dostat ho zřejmě jediným rysem mezinárodního práva, který uznává, že z toho plyne pro státy určitá povinnost. (Téměř) korelativní povinností států je však také povinnost nebránit výkonu tohoto práva takovým způsobem, že by to znamenalo, že by byli jednotlivci vystavováni pronásledování anebo dalšímu porušování svých lidských práv; a tedy že bude důsledkem úmyslné politiky a praxe odmítání uprchlíků, aniž by jim byla poskytnuta ochrana před porušováním jejich práv.
V podstatě jde v tomto argumentu o to, že dostane-li se člověk do situace uprchlíka (tedy do situace, kdy je ohrožen perzekucí nebo jiným vážným porušováním lidských práv ve vlastní zemi), jiné státy mají povinnost uznat jeho "právo svou zemi opustit a usilovat o azyl a dostat ho". Argumentuji, že státy nemohou vykonávat své právo omezovat pohyb lidí, včetně vpuštění jednotlivců na své území, způsobem, jímž je toto právo zneužíváno, totiž tak, že by potenciální uprchlíci museli zůstat ve vlastní zemi a nenašli ochranu.
Vaše druhá otázka vyvolává zajímavé otázky ohledně suverenity a práva občana.
Zaprvé, Velká Británie nemá právo vykonávat imigrační procedury v jiné zemi, jako je Česká republika, pokud jí to sama ta země nedovolí. To je charakteristickým rysem suverenity a pokud by jí to Česká republika nedovolila, bylo by to porušením práv České republiky. Pokud vím, tak Česká republika povolila činitelům Spojeného království vykonávat na svém území britské úřední úkony.
Zadruhé je vysoce pochybné, zda mají britští imigrační úředníci právo kontrolovat pasy britských občanů, kteří se navracejí do Velké Británie. Britští občané mají právo svou zemi opouštět i se do ní navracet, a to "bez jakýchkoliv překážek". Avšak v tomto případě asi "donutili" imigrační úředníci letecké společnosti, aby odepřely právo na přepravu těm cestujícím, včetně britských občanů, kteří se nepodrobili takzvaným bezpečnostním kontrolám. Letecké společnosti asi budou argumentovat, že je podmínkou přepravy - součástí kontraktu mezi nimi a cestujícím - aby se cestující podrobili před nástupem do letadla bezpečnostní kontrole, a pokud cestující odmítne tuto podmínku přepravní smlouvy, bude to znamenat, že nebude přepraven.
Jací jsou Romové podle okresního úřadu Louny, aneb Bílý bratr má jasno
Obecné problémy romské populace
v okrese Louny
Krásný den pane Čulíku!
Pro ilustraci situace v Česku, Vám zasílám dokument, který za
peníze daňových poplatníků vznikl na Okresním úřadě v Lounech.
Aneb, "bílý bratr má jasno".
Zdraví
Krasny den,
z clanku ve Svobodnem Hlasu jsem se dozvedel
o existenci zpravy o lounske romske populaci.
Pokud je to mozne, zaslete mi prosim tuto zpravu,
nejlepe e-mailem.
Zdravi
Dan Pech
Vážený pane,
vzhledem k tomu, že se jedná o pracovní materiál pro Mezirezortní komisi
pro záležitosti romské komunity, nemohu Vám jej poskytnout v plném znění.
Pokud budete mít nějaké konkrétní otázky k tomuto problému, rád Vám je podle
možností zodpovím.
S pozdravem
Milan Fürstl, okresní úřad Louny
Vážený pane Fürstle,
děkuji Vám za odpověď. Přesto pokud mi chcete upřít informaci o kterou jsem
Vás žádal, uveďte prosím konkrétní ustanovení zákona, podle kterého může či
musí Okresní úřad přístup k žádané informaci omezit.
(Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím).
V opačném případě podám písemnou formou žádost podle §13 tohoto zákona.
Zdraví
Dan Pech
Vážený pane,
v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
Vám zasílám v příloze Vámi požadovanou zprávu "Obecné problémy romské
populace v okrese Louny".
S pozdravem
Milan Fürstl
Analýza
Charakteristika okresu:
Okres Louny je svojí rozlohou druhým největším okresem Severočeského kraje a mezi okresy České republiky je na třicátém místě. Na jeho území žije více než 85 tisíc obyvatel. Historicky vzniklá velká územní roztříštěnost sídelních celků se odráží v malé hustotě zalidnění, která dosahuje 77 osob na km2 a představuje tedy necelé dvě třetiny průměru České republiky.
V okrese žije podle odhadu kolem 5 000 Romů, což představuje 5,9% stávajícího obyvatelstva. Při posledním sčítání lidu, domů a bytů z roku 1991 uvedlo oficiálně romskou národnost necelých 700 osob, proto je nutné brát toto číslo pouze jako orientační.
Za romské „starousedlíky“ můžeme považovat nejstarší generaci, která se na okrese usídlila těsně po II. světové válce, nebo zde žila již před válkou. Rodiny, které zde zůstaly po roce 1958, kdy vstoupil v platnost zákon č. 74/1958 Sb. , o trvalém usídlení kočujících osob tvoří další skupinu. jedná se převážně o rodiny původem z východního Slovenska, které se usídlily nejvíce na Žatecku. Dále pak následuje generace Romů, kteří přišli z tradičních lokalit za lepšími životními podmínkami, převážně za prací v zemědělství. Zde získali poměrně dobré pracovní příležitosti a hlavně odpovídající bydlení.
Poslední kategorie Romů se většinou narodila již v našem okrese, popřípadě v České republice. I přes to, že mnozí z nich nikdy nebyli na Slovensku, mají po rodičích slovenskou národnost i občanství. To přinášelo a v některých rodinách ještě přináší nemalé problémy při vyřizování sociálních dávek a jiných úředních záležitostech.
Mladší generace si již nedokáže vytvořit patriotický vztah k místu ani uzavírat významná rodová seskupení, což je způsobeno velkým pohybem romských obyvatel. Hlavním cílem se stává bydlení, pracovní příležitosti a finanční zajištění rodiny.
Lokalizace romských obyvatel
V každém mstě jsou lokality s vyšším počtem romských rodin. V Lounech jsou to například ulice Husova a sídliště Hrnčířská, kde se Romové podílejí na počtu obyvatel asi 4 %, dále ulice Riegrova 3 % a v ulici Petra Obrovce asi 2 %.
V Žatci je romské obyvatelstvo zastoupeno nejvíce na sídlišti Žatec - jih - asi 6%, dále v ulicích přilehlých středu města - asi 3 % a Žatec - podměstí - 2,5 %.
V Postoloprtech žije nejvíce romských rodin v ulici Jiráskova - asi 3 %, na sídlišti Draguš kolem 2 %, a v okolí Mírového náměstí.
Podbořany mají romskou komunitu zastoupenu nejvíce ve středu města a v Dělnické ulici, kde žijí podle odhadu 4 % Romů.
Z obcí je možno jmenovat Březno u Postoloprt, kde je velmi početné zastoupení romského obyvatelstva. Jedná se o rodiny, které se náborovaly v 60. a 70. letech na práci do tehdejšího Státního statku.
V ostatních obcích okresu jsou Romové zastoupení odhadem kolem 1 %m v mnoha obcích nežijí vůbec.
Obecné problémy
Početnost romské rodiny
Věkové složení romských občanů v okrese je charakteristické vysokým podílem dětí do 15 let a velmi nízkým podílem občanů v poproduktivním věku. Rodiny mají v průměru 5 dětí a je zřejmé, že při takové početnosti nejsou rodiče schopni zajistit dětem odpovídající společenskou úroveň jak po finanční tak po výchovné stránce. Z uvedených údajů je patrné, že v budoucnu i nadále zůstane u romské populace tento trend zachován. Ten již sám o sobě způsobuje početní růst populace, zvláště pak s prodlužováním délky lidského věku. Ekonomickou situaci rodin řeší většina z nich čerpáním sociálních dávek všeho druhu, protože jsou pro ně výhodné především díky velkému počtu nezaopatřených dětí. Rozborem situace na úseku dávek sociální péče v okrese bylo zjištěno, že z celkového počtu dávek vyplácených MěÚ v Žatci činí výplata romským občanům 29 %, v Postoloprtech 48 %, v Lounech 21 % a v Podbořanech 17 %.
Věkový průměr rodičů
Rozdílný životní styl se odráží i v nízkém věkovém průměru osob, které zakládají rodinu. Podle odhadů sociálních pracovníků se romským matkám v našem okrese rodí první dítě mezi 15 a 17 rokem, v některých případech dokonce před dovršením věku 15 let, tj. v období k uzavření manželství a matky později zůstávají s dítětem osamoceny. Následuje problém s placením výživného, s hledáním bydlení a výchovou dítěte. Tyto skutečnosti mnohdy vedou k tomu, že výchova dítěte je v naprosto nevyhovujících podmínkách a někdy je nutné dítě umístit do některého výchovného zařízení. V minulém roce bylo v rámci okresu umístěno 66 % romských dětí z celkového počtu.
Manželství uzavřená po 20 roce života jsou u Romů již perspektivnější. Podle odhadu má však již 10 % matek v tomto období nemanželské dítě nebo dítě z prvního manželství. Pevnější rodinné svazky jsou až kolem třicátého roku věku kdy jsou již rodiny buď ekonomicky zajištěny, nebo pobírají dávky sociální péče.
Tím, že první děti se rodí romským ženám v období nezletilosti a poslední mezi 35 a 38 roky, existuje tak velké rozmezí v období rodičovství a tím i možnost využívat zákon 482/1991 Sb., kde je zakotveno, že žena pečující o dítě do 15 let nemá povinnost pracovat.
Nestabilita rodiny
Pro současnou romskou rodinu je typickým znakem její nestabilita. V posledních letech značně narostla rozvodovost a oficiální manželské svazky uzavírají Romové méně. Převážně se orientují na vztahy družské. Cílem mnohdy bývá získání výhod z pozice osamělého rodiče.Nezřídka se setkáváme s případy, kdy jsou Romové ochotni nechat své manželství rozvést, jen aby nepřišli o některé sociální dávky. Ekonomická otázka se stává v této chvíli rozhodující. tím vzniká řada komplikací při řešení konkrétních situací kombinovaných rodin, kdy je velice obtížné určit vzájemné vztahy a povinnosti především k nezaopatřeným dětem. S tím je spojeno i zálohování výživného určeného soudem. V rámci okresu je z celkového počtu zálohovaného výživného 45 % zálohováno za romské otce a 40 % žadatelek tvoří romské matky.
Úroveň vzdělání
Problém vzdělání jako takového začíná již v předškolní přípravě, kterou absolvuje jen menší část romských dětí a tak dochází k následným problémům v oblasti dalšího vzdělávání.
Školský úřad v Lounech vědom si těchto problémů zřídil experimentálně ve městě Žatec při jedné z mateřských škol přípravnou třídu pro romské děti. V samotném začátku rodiče děti do školy posílali, postupně však zájem opadával.
Hlavní příčinu vidíme zve v nitřním vztahu Romů k vzdělání. Vzdělání nezaujímá v jejích hodnotové orientaci významnější postavení. Romové jsou spíše orientování hmotně ve snaze vyrovnat se co nejrychleji po vnější stránce ostatními obyvatelstvu.
Druhou příčinu můžeme spatřit v neschopnosti romských rodičů dětem při školní přípravě pomáhat. Mnozí rodiče jsou ještě dnes negramotní, ale i ti, kteří absolvovali základní vzdělání, většinu vědomostí zapomněli a nemohou být svým dětem nápomocni.
Jednou z nejvážnějších příčin neúspěšnosti romských dětí při získávání vzdělání je skutečnost, že tyto děti nezvládají v potřebné míře vyučovací jazyk. Proto se již první ročníky pro mnohé stávají nepřekonatelnou překážkou. Rodiče místo úsilí volí cestu přeřazení dítěte na zvláštní školu, kde komunikuje se stejně jazykově postiženou skupinou dětí romského etnika.
Poněkud jiná je situace na malých venkovských školách, kde vzhledem k menšímu počtu dětí ve třídách a „rodinnému“ prostředí jsou učitelky schopny připravit dítě do dalšího ročníku bez nutnosti přestoupit na zvláštní školu, i kdy celkový prospěch takových dětí bývá horší oproti ostatním.
Podle odhadů se romské děti nejvíce grupují v 5. - 6. ročnících, kde tvoří skupiny záškoláků a mladistvých delikventů a to má negativní dopad na morálku ostatních, podstatně mladších žáků. Záškoláctví bývá ve většině případů zaviněno i rodiči, kteří děti často omlouvají pro údajnou nemoc a dětem různé výmluvy tolerují. Úroveň vzdělání se přímo odráží i v otázce nezaměstnanosti.
Nezaměstnanost
Nezaměstnanost v okrese Louny postihuje nejvíce nekvalifikované pracovníky. Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání je 50 % osob se základním vzděláním, nebo bez vzdělání. Romové, kterých je v okrese podle odhadu 5,9 % z celkového počtu 85 000 obyvatel tvoří 24 % celkového počtu nezaměstnaných a z dlouhodobě nezaměstnaných dokonce 45 %.
Podle odhadů žije na našem okrese asi 2000 ekonomicky aktivních Romů, uchazečů o zaměstnání je více než 600, míra nezaměstnanosti téměř 31 %. Z uchazečů o zaměstnání má 91 % základní vzdělání, 9 % je vyučeno a 0,16 % má střední školu.
Většina Romů pracuje jako pomocní stavební dělníci, kopáči nebo pomocníci zemědělství , ženy pracují převážně jako uklízečky, pomocné dělnice nebo jako pomocné síly v kuchyni. Ke všem známým příčinám vysoké nezaměstnanosti Romů jako je nízká kvalifikace, fluktuace a často i problematická pracovní morálka, přistupuje ještě jeden faktor.
Dříve zakotvené právo na práci bylo podmíněno též povinností pracovat. Řada Romů si ještě stále myslí, že mohou bezstarostně nakládat se svým zaměstnáním, měnit jej, pracovat s různými přestávkami a mít na své zaměstnavatele nereálné požadavky. Nechápou, že člověk je sám za sebe zodpovědný a udiveně stojí před faktem, že jsou propouštěni, nemohou nalézt nové zaměstnání a často ztrácí i podporu před nástupem do zaměstnání, protože neplní podmínky uložené zákonem o zaměstnanosti.
Příčinou vysoké nezaměstnanosti Romů tedy není rasová diskriminace, ale výše uvedené důvody. Zaměstnavatel si prostě na volná místa vybírá co nejkvalitnější pracovníky.
Cesta z tohoto sociálního propadliště pro Romy vede jen přes získání vzdělání, kvalifikaci a tím i odpovídajícího postavení ve společnosti.
Není nepodstatné, že dosahované příjmy za nekvalifikovanou práci v porovnáním s vysokým životním minimem početné rodiny není téměř žádná aktivita motivující, protože rodina je stejně na úroveň životního minima dorovnávána sociálními dávkami.
S nezaměstnaností a přebytkem volného času přímo souvisejí i mimopracovní příjmy. Jsou známy případy, kdy si Romové svoji finanční situaci zlepšují zemními pracemi „na černo“, dále sběrem starého železa a barevných kovů, které často pocházejí i z nelegální činnosti. V neposlední řadě můžeme jmenovat prodej použitého průmyslového zboží dovezeného ze SRN. Tento zdroj příjmů, které jim není možné prokázat a tedy úředně využít, tvoří v některých případech významnou součást finančního zajištění některých rodin, které se tak dostávají na vysokou úroveň a přesto pobírají dávky sociální péče. Tento jev velice ovlivňuje celkový podle majoritní společnosti na romskou komunitu.
Využití volného času
Nadbytek volného času je aktuální téměř u všech členů romského etnika. Důvody spatřujeme ve vysoké nezaměstnanosti a způsobu života. Volný čas nebývá využíván cílevědomě, zpravidla jsou k vidění hloučky Romů posedávajících na lavičkách v parcích a na zastávkách autobusů.
Dalším negativním jevem ve využívání volného času je závislost na hracích automatech a zneužívání omamných látek. V našem okrese se nejčastěji setkáváme s čicháním toluenu, který je běžně dostupný a s užíváním pervitinu. Značné finanční prostředky určené na zajištění základních potřeb rodiny se tak využívají k okamžitému efektu.
V této souvislosti je nutno kladně hodnotit romské aktivity, například fotbalový klub ROI Louny.
Kriminalita romského obyvatelstva
Podíl Romů na páchání trestné činnosti je na našem okrese vysoký - v loňském roce se jednalo o více jak 33 %. Alarmující je trestná činnost romských dětí a mládeže.
Příčiny, které ovlivňují stále stoupající trend Romů na trestné činnosti, jsou především vysoká nezaměstnanost, přebytek volného času, nepříznivá sociální situace, nízká vzdělanost a kvalifikace. Tyto příčiny se navzájem ovlivňují a vytvářejí podmínky pro další rozvoj kriminality.
V loňském roce bylo sledovanými osobami spácháno 125 trestných činů, z nichž 60 % byly trestné činy majetkového charakteru a 22,4 % násilná trestná činnost. Z tohoto celkového počtu se Romové dopustili 47 skutků, čímž se na majetkové trestné činnosti podílejí 38,6 % a na násilné 39,2 %.
Z celkového počtu 159 osob v rejstříku kurátora lze 52,6 % osob označit za recidivisty, z toho Romů je 45 %. Ve 47,4 % se jedná o osoby prvotrestané, zde činí podíl Romů 33,3 %. Ve dvou třetinách případů se jedná o osoby s trvalým bydlištěm v některém ze čtyř měst našeho okresu.
Občanství ČR nemělo 27 osob - jednalo se o občany SROV. V této skupině je 24 Romů, což činí plných 88,8 %. Osm občanů bylo propuštěno z výchovných ústavů, z toho Romů bylo 5, tj. 62,5 %.
Trestnou činnost romského obyvatelstva je nutné posuzovat jako každou jinou trestnou činnost. V případě romských delikventů je třeba ještě důrazněji pátrat po příčinách a způsobech jejich odstraňování.
Romské aktivity
Mezi hlavní romské aktivity na okrese Louny patří Romské občanské sdružení, vedené panem Fedákem, dále fotbalový klub TJ ROI Louny vedený, panem Grundzou a Demokratický svaz Romů Žatec vedený panem Gunárem.
Romské občanské sdružení Louny je svojí činností zaměřeno převážně na děti a mládež. Pořádá různé kulturní akce pro děti, vede dětský taneční kroužek a pořádá dětské letní tábory pro děti z romských rodin. Od letošního roku chtějí zástupci tohoto sdružení obohatit náplň činnosti na letním táboře o přednášky na téma Mládež a drogy.
Tělovýchovná jednota ROI Louny je sportovně zaměřená organizace, její hlavní náplní je fotbal.
Představitelé Demokratického svazu Romů v Žatci se zaměřují hlavně na spolupráci s MěÚ v Žatci při hledání cest jak snížit nezaměstnanost Romů a přispět k rozvoji města. V této souvislosti nelze opomenout otevřený dopis adresovaný všem starostům měst v okrese Louny s návrhem na řešení.
Ostatní romské iniciativy, které vznikly po listopadu 1989 postupně zanikly, nebo nevyvíjejí žádnou činnost.
Závěr:
Obecné problémy Romů v okrese Louny jsou většinou stejné jako v jiných okresech ČR. Za pozitivní jev můžeme považovat to, že v našem okrese nedochází k otevřeným střetům v loňském roce při hromadném exodu Romů do zahraničí 3 rodiny, nebyl jejich odchod zapříčiněn rasismem, ale důvody hlavně ekonomické. Všechny 3 uvedené rodiny se na počátku letošního roku vrátily zpět do ČR a v současné se ve spolupráci s Meziresortní komisí pro záležitosti romské komunity řeší otázka jejich bydlení.
Poznámka JČ: Na tomto textu je skutečně pozoruhodné, že je psán čistě z hlediska většinové bělošské populace a není v něm ani známka pokusu o zjišťování názorů Romů samotných, či o nezávislý postoj na jedné či druhé komunitě.
Etnické očišťování ničí Makedonii
Tento článek vyšel včera v britském deníku Daily Telegraph. Slovníkář Josef Fronek, emeritus reader z Glasgow University, který se v balkánském konfliktu ostře staví na stranu Slovanů, ať jde o Srbsko, Kosovo nebo nyní o Makedonii, a obviňuje britská méda z antislovanské zaujatosti, připomíná na okraj k tomuto článku, že to je dosud nejostřejší článek, jaký dosud vyšel v britském tisku o Albáncích v Makedonii. Obviňuje však Daily Telegraph, že i v tomto případě "tento autor drží basu při zmínkách o monstrech, která se podobných zločinů dopouštějí. Jsou ´guerillas´, ´rebels´ - nikoliv ´murderous thugs´ (´vražední násilníci´) ap., jak to bylo běžné při zmínkach o Srbech. Josef Fronek dodává: "Povšimněte si, jak klinicky a neutrálně se popisuje hrozivá smrt dvou strážných motelu - ´killing two men who worked there´
´usmrtili dva muže, kteří tam pracovali´ , nikoliv ´savagely murdering´ (´divošsky je zavraždili´). Ve skutečnosti je "teroristé přivázali, opásali výbušninami a potom výbušniny na dálku odpálili."
Továrna na oděvy Matex ve vesnici Tearce v oblasti, kterou ovládají [albánští] rebelové, byla hlavním zaměstnavatelem místních Makedonců. Přibližně před týdnem byla zničena.
Zůstávají jen zčernalé kovové rámy šicích strojů a židle, kde kdysi seděly a pracovaly šičky.
Skleněné světlíky popraskaly horkem plamenů. Ve strážním domku byly vytahány všechny zásuvky z dokumenty a jejich obsah rozházen po podlaze.
Makedonské domy ve vesnici nedopadly o mnoho lépe. Několik jich bylo podpáleno, ostatní prostříleny střelbou ze samopalů. Dvě kavárny a konzum byly vypleněny a zničeny.
Před jednou kavárnou stála mraznička na zmrzlinu, zmrzlinové kornouty a nanuky vydávají nepříjemně nasládlý zápach v letním horku.
Z přibližně 1200 Makedonců, kteří žili v této vesnici do doby asi před měsícem jich zůstává jen několik desítek.
"Shořely jim domy, protože se v nich příliš zahřálo elektrické vedení, a tak došlo k požáru," posmívá se Samir Hyseni, devětadvacetiletý majitel kavárny Sport, který má na sobě tričko anglického fotbalového klubu Manchester United. Jeho přátelé se tomu smějí.
V době, kdy zahájilo NATO útok vybírání zbraní od albánských partyzánů, se začaly objevovat důkazy o rozsáhlé kampani teroru, který rebelové páchají proti místnímu obyvatelstvu.
Unesli desítky makedonských mužů, vypálili desítky makedonských domů a vyplenili mnoho dalších.
Jen za posledních pět dní také vyhodili do povětří kostel ortodoxní církve ve vesnici Lesok a jsou hlavními podezřelými , obviňovanými z výbuchu, k němuž došlo za úsvitu v tamějším motelu. Ten byl téměř srovnán se zemí a usmrtilo to dva muže, kteří tam pracovali.
Zaměřování na civilisty je méně otevřené a systematické než v sousedním Kosovu, kde byly donuceny desetitisíce Srbů a Romů opustit tuto provincii. Avšak místní Makedonci tvrdí, že strach, který vzniká v důsledku taktiky teroru, páchaného albánskými partyzány, se rovná etnickému očišťování.
"Je to neviditelný teror," uvedl Jovan Milovanovski, jehož devatenáctiletý syn Robert byl unesen 23. července nedaleko vesnice Lesok.
Nyní žije Jovan, který nemá od té doby o synovi vůbec žádné zprávy, ve skromně zařízené místnosti v uprchlickém centru ve Skopje, je tam také jeho manželka Ljubica, dvě další děti a ještě jeden cizí muž.
Uvedl: "Dvě hodiny po únosu jsme se sebrali a odešli. Máme jen oděv, který máme na sobě."
Těchto pět lidí spí na třech postelích, mají k dispozici teplou vodu hodinu denně a perou oděvy ve starém červeném kbelíku. Každý den se vydává Jovan k silniční blokádě, kterou postavili rozhněvaní makedonští uprchlíci na hlavní silnici do Kosova a Ljubica navštěvuje různé pomocné organizace a snaží se získat zprávy o svém synovi.
Konstatuje: "Robert byl takový tichý hoch. Nepil ani nechodil za kamarády. I Albánci ho měli rádi. Říkali, že jiné takové dítě neexistuje."
Budimir Apostolski, státní činitel, který žije ve frontovém městě Tetovo, uvádí, že má dalších 52takových případů.
V neděli večer propustili partyzáni asi dvanáct rukojmích, včetně jednoho Američana makedonského původu, ale mnoho dalších zmizelých lidí je i nadále pohřešováno.
Včera uvedl Červený kříž, že bylo propuštěno dalších sedm makedonských civilistů. Apostolski uvedl: "Chceme jen, aby nám je vrátili. Jestliže jsou mrtví, chceme jejich mrtvoly."
Jeden místní muž byl unesen jen několik dnů po svatbě. Jeho zoufalá nevěsta chodí po Tetovu každý den a navštěvuje místní pobočky Červeného kříže, úřadu OSN pro uprchlíky a další organizace, které by snad mohly pomoci.
Příbuzní se nejvíc obávají, že jejich muži se stali obětí mučení. Tři silniční zaměstnanci, které rebelobé unesli před měsícem, utrpěli řezné rány noži. Byli také prý nuceni na sobě navzájem páchat činy sexuálního násilí.
Jiný muž byl prý silně zmlácen a pak pověšen ze stromu s rukama svázanýma drátem. Apostolski vyjadřuje názor: "Opakuje se tady scénář z Kosova. Jejich cílem je etnické očišťování a genocida."
V Bloku 77, na jednom ze dvou velkých, ošuntělých panelových sídlišť v Tetovu z komunistické éry, které ovládají rebelové, už odešlo na 70 procent Makedonců.
V plně makedonské vesnici Lesok, kde byl unesen Robert, se taktika partyzánů vyplatila.
Z 380 vesničanů jich tam zbývá už jen asi 40. Před měsícem přišli do této vesnice ozbrojení rebelové a nařídili jednotlivě u každého domu jeho obyvatelům, aby se vystěhovali. Pak si odnesli televizní přijímače, videorekordery a další cennosti a některé domy podpálili.
"Odnesli si všechno," říká Ratko Gligorovski, který včera seděl na své zahradě, obklopený pečlivě prostříhanými růžovými a červenými růžemi. "Pak začali domy podpalovat."
Poznámka JČ: V rubrice posluchačských reakcí v pravidelném podvečerním publicistickém pořadu stanice BBC Radio Four se včera vyskytla celá řada hlasů, které vyčítaly BBC i západním sdělovacím prostředkům obecně, že v makedonském konfliktu nadržují Albáncům, kteří od února vojensky pronikli na výsostné území Makedonie "jako teroristi".
Zemřel Fred Hoyle, jeden z nejvýznamnějších astronomů dvacátého století
Astronom Fred Hoyle, nar. 24. června 1915, zemřel 20. srpna 2001 ve věku 86 let. Shrnujeme jeden z četných nekrologů, tento vyšel v britském deníku Times.
V letech 1945 - 1970 překonal rozsah a význam práce Freda Hoyla v obory astrofyziky a kosmologie pravděpodobně význam všech ostatních vědců na světě. Byl mezinárodně uznávaný za svůj původní výzkum o hvězdách, galaxiích, gravitaci a původu atomu.
I když se stal také známý jako popularizátor vědy a jako autor science fiction, vždycky bude spojován s teorií "pevného stavu", týkající se původu vesmíru, kterou poprvé zformuloval v roce 1948. Když vysílal v roce 1950 na třetím programu britského rozhlasu své přednášky O podstatě vesmíru, byly nesmírně populární.
Teorie o stabilním vesmíru byla v přímém protikladu s ortodoxní kosmologií, s teorií o rozpínajícím se vesmíru, kterou Hoyle ironicky nazval "teorií velké rány" (do češtiny překládáno zdvořile jako "teorie velkého třesku"). To byla starší představa, že vesmír vznikl před určitou konkrétní dobou v jedné velké explozi a že jeho nynější rozpínání, i když je daleko pomalejší, je důsledkem této exploze. Hoyle ale argumentoval, že se galaxie od sebe vzdalují a předpokládal, že se mezi nimi tvoří nové galaxie.
Tato teorie byla zkontrolovatelná pozorováním a během padesátých a šedesátých let se stala zdrojem hlučných a často nepřátelských debat. Zjištění radioastronomů v Cambridgi, kteří objevili nové typy galaxií a měřili jejich radiové signály, víceméně podporovala teorii velkého třesku, protože se zdálo, že vzdálené galaxie musejí být součástí dále se rozpínajícího vesmíru. Hoyle a jeho stoupenci namítali, že tyto záznamy radiových signálů jsou nepřesné a obhajovali své postavení.
V polovině šedesátých let byla Hoylova teorie víceméně na ústupu poté, co dva američtí technici, kteří pracovali na krátkovlnném rozhlasovém přijímači pro jiný účel, zjistili k svému překvapení, že nízká míra radiace je přítomná po celé obloze. Interpretovalo se to jako pozůstatek horkého velkého třesku, jako důkaz, že vesmír ochladl, takže hmota se stala dominantní nad radiací rané éry.
I když byly koncem šedesátých let důkazy pro teorii velkého třesku pro většinu kosmologů už nezvratné, diskuse o relativní nosnosti obou teorií pokračovala. Hoyle má zásluhu na tom, že stál v čele revoluce v britské astrofyzice, která alespoň zlikvidovala nekritické přijímání kosmologické ortodoxie. Osobně v mnoha ohledech objasnil teorii velkého třesku, i když sám důkazy pro ni nikdy plně nepřijal. Jeho nedávná kniha, A Different Approach to Cosmology, Jiný přístup ke kosmologii, obsahuje robustní obranu kompromisního "kvazistabilního stavu".
Hoyle také psal úspěšně více než třicet let science fiction. Jeho nejslavnějším románem, je October 1st is Too Late, Prvního října je už příliš pozdě, v němž žijí Británie a Havajské ostrovy v roce 1966, Severní a Jižní Amerika se vrátí do 15. století a Sovětský svaz existuje v budoucnosti, kdy je povrch Země skleněnou plochou.
Hoyle studoval matematiku na Cambridge University. V roce 1939 se stal členem (fellow) St John´s College za diplomovou práci o kvantové elektrodynamice.
I když se nejprve věnoval teoretické fyzice, brzo ho začaly fascinovat velké pokroky při pozorování vzdálených galaxií, jichž dosáhl ve Spojených státech Edwin Hubble a další.
Zpočátku se zabýval tím, proč hvězdy září a brzo začal vypracovávat originální hypotézy o tom, jak se hvězdy vyvíjejí soustřeďováním mezihvězdného plynu. Tyto myšlenky nebyly vždy s nadšením přijímány staršími konzervativními astronomy. Za druhé světové války se podílel na výzkumu radaru.
Po roce 1945 vyučoval v Cambridgi matematice a pak astronomii. Často navštěvoval Spojené státy, kde spolu s význačnými spolupracovníky přispěl výrazně k poznání fyziky hvězd a galaxií.
Jedním z trvalých výsledků jeho práce bylo poznání, že prvky z periodické tabulky jsou výsledkem jaderných reakcí v hvězdách a v supernovách. Argumentoval, že všechny atomy uhlíku, křemíku a železa na Zemi (a v našem těle) vznikly z vodíku ve vzdálených hvězdách, které existovaly a vyhasly před tím, než se utvořila naše sluneční soustava. Pracoval také na nové teorii gravitace.
Ke konci života se zajímal o mnoho vědeckých témat a často se podílel na kontroverzi ohledně nejrůznějších otázek, od epidemiologie až po archeologii. Napsal knihu, argumentující, že neolitický památník Stonehenge v jižní Anglii je složitá astronomická observatoř a často psal dopisy do novin.
Jednou napsal, že život nemohl vzniknout na Zemi, ale dostal se sem prostřednictvím komet, které stále prý na Zem přinášejí biologické mikroorganismy ze vzdáleného vesmíru. Jindy tvrdil, že nemoc šílených krav (BSE) je důsledkem toho, že se mikroskopické částice bakterií a virů dostaly na zemi skrze stratosféru během zimních měsíců. Také tvrdil, že ze vzorců zimních epidemií chřipky vyplývá, že se tyto nemoce šíří nikoliv stykem mezi lidmi, ale protože napadají obyvatele určitých oblastí, jsou důsledkem virů, které padají na zem z vesmíru.
Případ Jitka - hledání autenticity
O lidech, kteří chtějí žít na okraji společnosti
Vázená redakce Britských listu,
Pred peti lety jsem se seznámil v Hamburku s nekolikama Ceskama. Utekly z Cech, z univerzity, ze zamestnání, vzdaly se partnera, neuspely pri prijímacích zkouskách. Ano. Hledají autenticitu. Ale je to vsechno tak trochu jinak (bylo?). Zivot na 'západe' nebo alespon zivot v Nemecku se jim vubec nijak nezamlouvá. "Ty Nemci jsou takový chladní. Vubec si s nima nerozumím. Porád myslí jenom na práci. V Cechách je to lepsí. V Cechách si lidi uzívají." Ano. Utekly z tech Cech. Ale duvodem je touha po dobrodruzství, touha po neformálním zivote, touha po nepředvídatelných životních změnách, touha po nových zážitcích. Tyto Cesky odpovídají svými charakteristickými rysy zrovna tem Amricanum, kterí utekli kdysi pred deseti lety z Ameriky do Cech. Obě skupiny zijí ve svém vlastním svete. O kulturu své cílové zeme nemají prazádný zájem. Myslím tím tu vetsinovou kulturu. To je ten nudný nezajímavý kazdodení zivot normálního obyvatelstva, které se minimálne v Evrope tak pramálo od sebe navzájem lisí.
Ano. Oni ty Cesi fakt nejsou schopní neboli ochotní pracovat tak dukladne a s takovým nasezením jako Nemci. V Cechách. Kdyz se nejakému Nemci podarí si nalézt práci, kde se nemusí zrovna pretrhnout, tak mu to doopravdy nevadí. 185 let tvrdého kapitalismu takováto zamestnání ale (bohuzel?) tvrde zdecimovalo. Stále se jeste nejaká taková vyskytují, ale nejsou zrovna lechce prístupná a o to mín pololegálním pristehovalcum z východní Evropy.
Spolecenský rys podvyvinulosti České republiky, který je protagonisty Britských listu neustále tvrde kritizován, vidí (videly?) ceské exilantky pozitivne. "V Nemecku je uz vsechno tak zabehlý. Vsechno ta tady funguje, no, a celkem snad docela dobre. To je nuda. V Cechách je to lepsí. Tam se dnes vsechno teprve vyvíjí. Tam más sance. Tam jeste muzes neco vymyslet, neco vyvinout, zavíst. Tam se muzes uplatnit." Jejich zájem o toto uplatnení nebyl prílis vyinutý. Hlavní snahou bylo provdání se za nejakého plnolegálního nemeckého obcana. Ano. nemeckého obcana, ne Nemce. "Ty Nemci jsou bud infantilní (anarchisti, príznivci subkultury) nebo prílis zabehlí v tom nudném nemeckém zivote (vetsinoví Nemci)." Takze zalozily rodiny spolecne se Spanelema, Polákama nebo Rusama. V Nemcku. V Hamburku.
Já to nechci kritizovat. Já to vidím pozitivne. Jsou to (ty Cesky) kulturne zalozený lidi. Jejich výstredním zájmem je takzvaná nemecká verze "multiculture", která vznikla ideologickým spojením a dlouholetým souzitím nemeckých anarchistu a sympatizantu alternativního zivotního stylu a (prevázne legalních) pristehovalcu, kterým chybí schopnost nebo presvedcení se ztotoznit s nemeckou vetsinovou kulturou natolik, aby s ní mohli navázat standardní kontakt. Tyto dve skupiny spojuje mimo touhy po menší míře formálnosti a větší míře lidské blízkosti v první rade odsuzovaní vetsinové nemecké spolecnosti. Ale tyto Cesky nejsou zajisté lidi, kterým by vadil suboptimální vývoj ceské spolecnosti, které prchají pred korupcí, pred arogancí moci, pred potlacováním verejné diskuze, pred prezíváním normalizacních tendencí. Tyto Cesky nemají zájem na tom, uspet na Západe v tom smyslu, ze si vydelají velké prachy prací pro multinacionální spolecnosti, jako treba studenti Zdenka S. Bláhy. Nemají zádný koncept, mají presvedcení, i kdyz snad dost mlhavá, a mají pocity.
Je to ten týz typ lidi, kterí dnes bojují o Ladronku, demonstrují proti globalizaci, straní se vetsinové ceské spolecnosti. Snad jsou jen moc staré (narozeny okolo roku 1970) na to, aby nacházely obdobnou sirokospektrální sub- a multikulturu v Ceské republice odpovídající jim vekem. Existence takovéhle subkulturní spolecnosti je dle mého mínení dulezitá pro kazdé národní uskupení. Ucí vetsinovou spolecnost toleranci a souzití s cástecne krajne protikladní "protispolecností". Umoznuje lidem, kterí se ve vetsinové spolecnosti necítí dobre "útek do ráje", který se casto dá uskutecnit prestehováním se ke kámosovi o pár ulic dál a nenutí "nespokojence" do exilu. Koneckoncu taková protispolecnost přemýšlí o vsem zcela jinak, a tak pomáha pri resení vselijakých problému. Je to kazdopádne obohacení pro kazdou vetsinovou spolecnost.
Ale pozor. Tyto lidé uz per definitionem jsou zcela neschopní uskutecnit neco, dosáhnout neceho, co vyzaduje pracné kazdodení zaujetí, nekonecné opakování nudných, stupidních pracovních úkonu, pragmatismus, vypocítatelnost, dukladnost. Tyto "Sekundärtugenden" které (prý) svému nositeli zrovna tak umozní vedení koncentracního tábora jako uskutecnení podradné ale nepostradatelné práce v "revolucních výborech", jsou nezádány. Tito lidé odsuzují vsechnu autoritu, vsechny autoritativní tendence, vsechen automatismus. Tito lidé jsou sice zádoucím prvkem ceské a kazdé jiné spolecnosti, ale durazné zmeny lze ocekávat spíse od lidí typu "student Zdenka S. Bláhy", kteří se snad obcas nechají inspirovat protispolecenskou (protiglobalizacní) kulturou.
Zbývá mi jedna otázka. Jak se vlastne stavějí cestí anarchisti a odpurci globalizace k ceským Romum ? Podle mé nemecké zkusenosti by se meli anarchisti s Romy ztotoznovat. Ale v Cechách je nejspíse mozné vsechno.
Jitka to má v Londýně blbé
Je to horší v Británii nebo v ČR?
Vazeny pane Pecino,
v pripodotku k clanku pana Jirovce jste hodne mimo misu. Mate stesti, ze jste Tomas Pecina. Kdybyste jim nebyl, tak by reakce Jan Culika nebyla prizabalena do te spousty 'plenek' typu "Nejsem si jist", "trochu idealisuje" apod. Tyto 'zakulaceniny' vetsinou pripodotkum Jana Culika chybeji.
Opravdu si myslite, ze muzete ziskat pocit "zivotni autenticity" za mesic zivota nabiteho propijenim se cca 20 ceskymi party? Verim, ze to muze byt fajn zivot, tak na mesic, dva, pro otrle i pul rok, ale chci videt Jitku az z ni vyprcha tristasedmy panak whisky, na dvousteseste party. Jakoupak zivotni autenticitu to uvidi. Pan Jirovec ma pravdu, jenze syty hladovemu neveri, a tak se Vam, pane Pecino, ani moc nedivim, ze si Britanii hodne idealizujete. Ona tahle pohadka o bezchybne fungujici Britanii je v ceskem kotliku docela hodne rozsirena.
Leccos tu funguje dobre, ale leccos tu taky nefunguje. Vase veta o tom, ze v CR nefunguje, nic je strasidelne fundamentalne cernobila. Az se mi nechce verit, ze jste ji mohl napsat. Je tak cernobila, ze pokud byste chtel vypustil z pusy ekvivalentni kalibr v otazce vztahu k romske mensine, tak byste musel rici, ze vsichni cikani patri do plynu.
Stezujete si, ze se v CR stale mene smi. Chtel bych Vam pripomenout, ze jednou z nejvice zakony svazanych zemi jsou Spojene staty. Mam nekdy pocit, ze Britanie se velice amerikanizuje. Ve Spojenych Statech si lide vybiraji mezi dvema klony Maznaka temer od nepameti a jiz i v teto zemi si budete muset poridit vybaveni s velmi dobrou rozlisovaci schopnosti, abyste si mohl byt jist, ze se dodrobnohledujete rozdilu mezi myslenkovou vybavou Maznaka konzervativniho a labouristickeho. To jen na okraj k Vasemu vzlyku nad moznosti volby.
Chtel bych Vam dat priklady veci, ktere v CR dle mych osobnich zkusenosti funguji v CR daleko lepe nez Britanii? Verejna doprava (samozrejme vyjma taxiku) v Praze je o dva rady lepsi a - i v pomeru k platum bezneho obcana - o rad levnejsi nez ta v Glasgow. Uroven statniho zdravotnictvi - vim, ze predavam jen vlastni zkusenost - je opet mnohem lepsi v CR.
O tom, jak to tady taky nefunguje-funguje, bych, myslim, mohl povidat. Ziji tady jiz paty rok. Mame tu doktory (v ramci NHS, tedy statního zdravotnictví), kteri Vas vypoklonkuji z ordinace belhajiciho s vyhozenou plotynkou a doporucenim, abyste si vzali Zlate stranky a nasli si nejakeho osteopata, protoze oni s Vami neumeji nic udelat.
Pracuji zde na Universite. Zarizuji zde novou universitni laborator. Zazadal jsem pred casem Universitni spravu budov, aby mi pripevnili v nove kancelari na zed 'whiteboard' (nevim, jak se tahle vec nazyva v cestine - bila tabule, po ktere se pise tlustymi lihovymi fixy) Vite jak se takova akce zde nazyva?
- Project !!!
Vzit ctyri vruty, vyvrtat ctyri diry do zdi a pripevnit tabuli na zed je zde projekt!
Zadost o poveseni whiteboardu byl do systemu zadosti Universitni spravy budov zadan jiz pred tremi tydny. Whiteboard je porad na zemi. Ptate se, proc si jej radsi nepovesim sam? Lide by meli delat to, co umi.
Opacnym uvazovanim skoncime u toho, ze si budu sam stavet dum, i kdyz to neumim. ...presne tak jak to dela kdejaky clovek v CR i kdyz pobira vyrazne nadprumerny plat. To zase pro zmenu, abych napsal o tom, co zase nefunguje v CR.
Z osobnich zazitku, jak to tu nefunguje, jsem vybral pouze ty naprosto nejkriklavejsi, ale zpet k Vasim pripodotkum, mate pravdu, ze tragedii ceske spolecnosti je fakt, ze mladi lide odchazeji. Povazuji se za mladeho a odesel jsem. Odesel jsem vybaven anglictinou, ale jednou z hlavnich motivaci bylo, ze jsem dostal prilezitost vystudovat doktorat a pracovat pri tom s technologiemi, ke kterym bych se v CR nedostal. Proste jsem mel moznost ziskat vzdelani. Jenze, co dava Britanie Jitce? Pominu-li, ze se nauci trochu anglicky (i kdyz pravidelne sparky s ceskymi expaty k tomuto rozhodne nevedou), tak ji vesmes Britanie nic moc neda.
Ale na zaver hlavni bod k te ilegalni praci. Pane Pecino, nemate pravdu, kdyz rikate, ze to neni o penezich. Je to o penezich a ja chci (teda vlastne nechci) videt vsechny Jitky a ji podobne, jak se budou tvarit az jednou zacnou premyslet o tom, ze budou taky muset mit nejaky duchod. Na ten si totiz ilegalni praci v Britanii stradaji zcela presne obsah prvniho slova nejvystiznejsi vety clanku pana Jirovce. Ktera veta, ze to je? Ta, ktera precisne vyhodnocuje stav ochytraceni britskeho systemu ilegalnimi pracovniky. I v tomhle ma pan Jirovec pravdu, spisovny jazyk proste nekdy neni uplne vystizny.
Preji Vam, pane Pecino, trochu mene idealisovany pohled na Britanii.
Z Paisley Vas zdravi
Pavel Trtik
P.S. (pro Jitku) Preji ji hlavne pevne zdravi. O dusevni zdravi obavu nemam, na to si pise omamne hezke deniky. Ale toho fyzickeho zdravi by mela jako ilegalnimu pracovnice v Britanii mit doma sest reservnich pytlu a nezbytne stesticko k tomu. Vzpomnel jsem si pri psani tohoto prispevku na pribeh, ktery mi povidal v Singapuru muj kamarad - australsky expat.
Vlastnik jedne singapurske stavebni spolecnosti byl odsouzen k podminenemu trestu a penezite pokute, za to, ze za pomoci dvou dalsich zamestnancu firmy nalozil do auta padem z leseni zchromleho malajskeho ilegalniho zamestnance firmy, a posleze ho vyhodil z auta do zbytku pralesa, ktery na ostrove maji. Vse, "prekvapive", bez poskytnuti jakekoli prvni pomoci.
Ale zachovejme klid, tohle byl "jen" pribeh z daleke Asie a Londyn je prece v "civilisovane" Britanii, tady by soupli takoveho vraha za mrize. Jenze, Sigapur vypadal taky na prvni pohled uzasne kosmopolitne. Tam by se delaly bezva party! Zbyva jiz jen dodat jak dopadl chudak Malajec? Jen co mohli, odlifrovali ho (dozivotne zmrzaceneho) do Malajsie... bez jakekoli financni kompensace,... prirozene.
Poznámka JČ: Pavel Trtík nejen udělal na University of Paisley doktorát, ale zároveň získal pro sebe a několik spolupracovníků velmi podstatný grant na tři roky, který mu má umožnit proměnit nápady z jeho doktorské práce v celosvětově komerčně úspěšný podnikatelský projekt.
Reakci Tomáše Peciny publikujeme jako samostatný příspěvek, níže.
