Britské listy


pátek 7. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Reportáž z Londýna:
  • Notting Hill Carnival (Jitka) Cenzura na internetu - případ Světa Namodro:
  • Nezávislost internetového média nestačí deklarovat v tiráži (Tomáš Pecina) Lobbistův koutek:
  • Čulík a Paul se předváděli (Vladimíra Al-Malikiová, reakce Otakar Macák)
  • Dotazy čtenářů byly vůči ministrovi pohrdavé (Vladimíra Al-Malikiová)
  • Pohádka o ošklivém kačátku (anonym z MŠMT, poznámka ŠK) TV Nova:
  • Zákony nikoho neochrání před vlastní hloupostí (Patrik Sládeček) Zahraniční politika:
  • Noam Chomsky: Interview pro Counterpoint

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Bude Rada České televize vůbec schopna vybrat nového ředitele ČT a  jaká kritéria bude při tom používat? Bude se dohadovat především o tom, co to znamená normalizovaná stránka strojopisu? :) Kulturnímu šoku z jejího jednání se dobrovolně podrobil Jan Čulík, jeho reportáž z posledního zasedání Rady ČT naleznete zde. Z článků z právě uplynulého týdne upozorňujeme také na reportáž Heleny Svatošové z demonstrace ve Vysokém Mýtě proti nebezpečným dopravním podmínkám a na příspěvek Ondřeje Hausenblase o tom, proč je lepší slovní hodnocení žáků než tradiční číselné známkování (je to jedna z otázek, jíž se ministr školství Zeman v našem chatu minulý týden odmítl řádně zabývat a choval se vůči veřejnosti zcela arogantně a nekompetentně - ani tiskový mluvčí nemůže zpochybňovat otázky z řad veřejnosti že se prý tazatelé "předváděli" - to je absolutní nehoráznost! Žádná otázka není nesprávná, je jen nesprávná odpověď, jíž bohužel jen neschopný politik prokáže svou neobratnost, nekompetenci, aroganci a urážlivost. O tom, že je zcela běžné, interviewovat politiky daleko tvrději, než jak byl interviewován E.Z. v našem chatu, viz v BL tento text: "(Kontroverzní) umění interviewovat politiky: Jak Jeremy Paxman zničil v televizním rozhovoru Williama Hagua". Cílem otázek, kladených politikovi, je objasnit problematiku, za kterou odpovídá a vyjasnit jeho postoj k ní. Novinář má právo dávat politikovi i třeba "záměrně neinfornované" otázky, neboť politik má povinnost svou politiku jasně a skromně vysvětit i tomu nejméně informovanému občanovi. Čeští politikové až příliš často využívají záminky typu "tohle je nesprávná, neinformovaná či nezdvořilá otázka" k tomu, aby se vyhýbali pořádným odpovědím a přiznání vlastní odpovědnosti. Eduard Zeman měl možnost se v konfrontaci s ostrými otázkami projevit jako schopný politik, tuto možnost ke své škodě spektakulárně promrhal. A pokud má skutečně na svém ministerstvu tak svázané ruce, jak tvrdí, co tam ještě dělá? Měl dávno odstoupit. JČ)

  • Američany odražené jaderné rakety asi spadnou na Evropu. Viz tato informace z časopisu New Scientist.

  • Do českých kin jde americký film Pearl Harbor. Podle listu Guardian je tento film absolutním fiaskem. Jeho recenzi jsme přinesli už v květnu zde, když šel film do kin ve Velké Británii. (TP)

  • Poznamenává Juliana:

    Teď jsem si přečetla výrok Š. Kotrby, že se musíme snažit "navazovat dialog s mocí" a dostala jsem takový záchvat smíchu, že mi tekly slzy. Něco mi to připomíná. Tak navazujte - doufejme, že si vás moc v touze po dialogu zase nepředvolá na nějakou policejní služebnu.
  • Zveřejnili jsme projekt Petra Sládečka, který nám jej poskytl jako první z kandidátů. Proti kompletní verzi chybí příloha obsahující kalkulace přímých nákladů navrženého vysílacího schématu, takže P. Sládeček neprozrazuje nic z údajů, které Rada ČT v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím prohlásila za tajné. Části projektu jsou zde:

  • Vladimír Wagner poslal tuto opravu:

    Precetl jsem si znovu prispevek "Par poznamek k interpretaci kvantove fyziky a diskuzi E. Haicman, Petricek a V. Pinkava" ktery jsem zaslal do BL a vsiml jsem si chyby, ktera se mi do nej vloudila pri preformulaci vety.

    Podle druhe vety termodynamicke celkova entropie soustavy navenek uplne uzavrene kazdou zmenou vzrusta. Tedy jak jste si asi vsimli, je spravne zneni vety v prispevku "Druha veta termodynamicka se tyka uzavrenych systemu a systemum neuzavrenym nezabranuje snizit svoji entropii".

    Jak jsem se zminil pri preformulaci teto vety jsem omylem nezamenil sluvko "zvysit" sluvkem snizit.

    Ac tato chyba nema vliv na dale uvedene zavery, velice se za ni omlouvam a je mi poucenim, abych priste jeste lepe kontroloval sve texty.

  • Včera byl hostem online rozhovoru další z relativních "outsiderů" výběrového řízení, Alena Müllerová. Protože dosud nestačila odpovědět na všechny otázky, ponecháváme hodnocení její prezentace na pondělí. Příští týden budou našimi hosty tři vážní kandidáti na generálního ředitele, v pondělí večer Martin Vadas, v úterý Petr Sládeček a ve čtvrtek Jiří Balvín. Rovněž bychom chtěli pozvat Jana Vávru, Petra Schönfelda, Jana Šterna a Vlastimila Ježka, ale ti účast zatím nepřislíbili. Údajnou kandidaturu Pavla Boudy a Martina Mrnky považujeme za bezpředmětnou a do online rozhovoru je proto nezveme - budou-li však mít zájem, zveřejníme jejich projekt. (TP)

  • Napsala Juliana:

    Příběh dcerky J. Paříka je dobrou ilustrací toho, jaký vliv mají reálně rodiče dětí na vzdělávací proces. Myslela jsem, že podobné nucené zařazování žáků na jazyky je minulostí, bohužel nikoliv. Je smutné, že ředitel školy vidí Paříkovu dcerku a další 3 spolužáky pouze jako čísla a nemyslí na jejich budoucnost.

    (Sama jsem se kdysi stejným způsobem dostala k francouzštině a k latině [dvakrát jsem se hlásila na angličtinu; poprvé mě zařadili na francouzštinu, podruhé na latinu, neb nebylo dost zájemců o tyto jazyky]. Otec žádal a pak protestoval ve škole, vše marno. Angličtinu, což je jediný cizí jazyk, který běžně používám a který potřebuji ke své práci, jsem se začala učit až ve 23 letech. Samozřejmě nikdy nezvládnu slušný přízvuk.)

    Čulík nebo vy budete možná namítat, že znalost mnoha jazyků rozšiřuje obzory, seznamuje do hloubky s jinými kulturami apod.... K tomu bych dodala, že pro člověka, který není výrazně jazykově nadaný, bohatě postačí, když se pořádně naučí jeden cizí jazyk. A samozřejmě si chce vybrat k učení takový, který se mu bude v životě nejspíše hodit.

  • Přehled připravovaných, probíhajících i uskutečněných chatů je zde. Otázky lze posílat do všech chatů, které ještě neskončily. Ty jsou označeny světle modrým (nebo červeným, pokud rozhovor právě probíhá) symbolem hodin. (TP)

  • Josef Žák (KOSMAS) oznamuje, že má k dispozici poslední kusy knihy J. Čulíka a T. Peciny V hlavních zprávách: televize. Objednat je lze na www.kosmas.cz. (TP)

    Milan Horálek: "Požadovat informace o nákladech pořadů je nehorázné!"

  • Co je jinde považováno za samozřejmost, je v ČR "neslušnost". Otevřenost a přístup k informacím jsou základní podmínkou fungující demokracie. Americký Bílý dům zcela běžně publikuje, jaké přesně mají jeho zaměstnanci platy, viz zde; Rada České televize ve středu usoudila, že zveřejnění platů vysokých činitelů ČT by bylo útokem na jejich soukromí! :))) Jakýsi Horálek z téže Rady se vyjádřil, že žádost Britských listů o informace o rozpočtech pořadů ČT a platech jejích vedoucích pracovníků je "neslušná"! Jaksi mu vůbec nedošlo, že Česká televize má podle zákona povinnost tyto informace poskytovat. O předminulém groteskním zasedání Rady České televize, z něhož vyplývá, že ČT je zřejmě skutečně už na šikmé ploše směrem k zániku, protože se Rada nedokáže chovat kompetentně, jsme psali zde. (JČ)

  • Schůzka s Janem Čulíkem se koná v pátek v 19.30 v restauraci U Jarolímků v Primátorské ulici č. 40 v Praze 8-Libni. Nevyžaduje se formální oblečení a počet účastníků není omezen. Štěpán Kotrba se schůzky zúčastní, Tomáš Pecina nikoli. Vlasta Leporská doplnila i přesný popis, jak se na místo dostat, avšak my se domníváme, že čtenáři BL jsou natolik inteligentní, že by to mohli považovat za nevhodné. (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Notting Hill Carnival

    Reportáž z Londýna

    Notting Hill Carnival

    Text a foto: Jitka

    Neděle ráno, 27. srpna, Londýn, čtvrť Notting Hill.

    Otvírám dveře našeho domu a vycházím na ulici - nejdřív se musím dostat přes repráky, stojící u branky. Protáhnout se mezi dvěma trucky a pozdravit černochy v montérkách. Zvědavě nahlédnu do jednoho z vznikajících stánků s jídlem - ale zatím jen loupání kukuřice a bambusu.

    Veškerá MHD odkloněna, ulice jako vymetené.

    Za pár hodin právě tady začne druhý největší karneval světa - Notting Hill Carnival.

    I když s sebou do Anglie v 50. letech minulého století přivezli první afričtí přistěhovalci svou kulturu a hudební tradici, uplynulo ještě spousta času, než se v roce 1964 uskutečnil první, oficiální ročník akce, oslavující zrušení otroctví (1833). Tehdy se jí zúčastnila necelá stovka nadšenců. Teprve v průběhu let získal karneval na úrovni, formě a hlavně svém dnešním rozměru.

    S čím se na karnevalu stoprocentně setkáte?

    Kromě tradičního průvodu masek a přehlídky (trinidských) národních krojů, je to především černošská hudba - soul a R'N'B.

    Nezbytné je tzv. Calypso - satirické, politické komentáře, většinou zní z každého mikrofonu.

    Notting Hill Carnival Mixem calypsa a hudby, soulu, je SOCA - letos jsme ji mohli slyšet z každého z 65 projíždějících trucků-soundsystémů.

    Na 35 z nich bylo k vidění a slyšení živé kapely - bubny, bonga apod.

    Ze zbytku obstarávali hudbu DJ's, kteří se svými mikrofony připomínali něco jako novodobé MC's, dělající do politiky.

    V posledních letech jsou hlavní ulice doplněny i o stabilní systémy s převážně U. K. garage a drum'n'base.

    O tom, že černoši a hlavně černošky mají rytmus v těle, netřeba diskutovat. A tak třeba jen pouhé pozorování davu, vlnícího se za zvuků exotických rytmů, užaslému Evropanovi bílé pleti ke štěstí zcela postačí.

    Naopak nedoporučuji se do takového průvodu zařadit, zvlášť kvalitní, za alegorickým vozem dusající dav dovede připravit nepřipravenému krušné chvilky.

    Tradiční "disciplínou" a nezbytnou součástí je i jamajská a karibská kuchyně.

    U jakéhokoli ze stovek stánků jste mohli ochutnat typické jerk chicken (karibské kuře), curry, nebo prostě jen delikátní kuřátko grilované, stejně jako stejným způsobem připravované ryby a kukuřici. Různé druhy rýže s hráškem, africké knedlíky (převedeno na české chutě - opečené, méně sladké buchty). Placky, a dokonce i zákusky - jejich obsah se mi definovat nepodařilo (stejně se nedaly jist, ale jsou tradiční, takže patří na seznam).

    Jinak atmosféru všudypřítomného hluku jste mohli podpořit zakoupením rovněž tradičního afrického nástroje - steelpanu, nebo prostě jen za libru koupit obyčejnou píšťalku, která taky umí svoje.

    Notting Hill Carnival Programy obou dní byly prakticky totožné. Rozdílná byla snad jen atmosféra - narozdíl od neděle, kdy přesně po začátku začalo hustě pršet a nuceně rozesmátý dav tak na někoho (na mě) mohl působit spíše depresivně, se druhý den vyčasilo a protože na pondělí připadl státní svátek, rozrostl se mocný dav ještě o dalši účastníky.

    Výborně svou práci zvládli policisté, kteří spíše navigovali a usměrňovali rozvášněné účastníky akce. K večeru, kdy ve svých fosforových vestičkách vypadali trošku jako světlušky, pohupující se do rytmu raggae, měli hodně daleko k drsným týpkům např. z vyhlášených prvomájových akcí.

    A tak to má na Karnevalu být. Speciálně na téhle slavnosti - oslavy svobody a zcela unikátní, multikulturní tváře tohoto města.



    Proč bylo rozhodnutí soudu o stažení článků ze Světa Namodro správné

    Nezávislost internetového média nestačí deklarovat v tiráži

    Tomáš Pecina

    Nejnovější skandál českého internetu postihl Svět NamodroQuick.cz. Městský soud v Praze vydal předběžné opatření, jímž zčásti vyhověl návrhu společnosti P.E.S. Consulting, s. r. o., a nařídil žalovanému, Českému Telecomu, a. s., aby odstranil ze svých serverů dvanáct článků, publikovaných ve Světě Namodro (11x) a v Quick.cz (1x), které mají žalobce údajně zlehčovat a naplňovat tak ustanovení o nekalé soutěži podle § 50 obchodního zákoníku. U dalších dvou článků soud návrhu nevyhověl.

    Některé ze zakázaných článků máme k dispozici (protože jsou umístěny na serveru Britských listů, jejich vystavení předběžné opatření neporušuje):

    1. Barrington/CEIT mají konečně utrum? (9. 2. 1999)
    2. Causa Barrington/CEIT vyvolává řadu otázek (11. 2. 1999)
    3. Hacknuto MRK.cz, Peoples.cz, Wastelands.cz (20. 3. 2001)
    4. Hackovali tři panenky, hackovali PES.CZ! (11. 4. 2001)
    5. Hostoval jsem stránky u P.E.S. Consulting... (4. 5. 2001)
    6. Jak jsem si zaregistroval doménu televize Prima (10. 5. 2001)
    7. Je libo hacknout PES.CZ? Žádný problém (17. 4. 2001)
    8. Otázky pro Josefa Grilla o hacku Pes.cz (2. 5. 2001)

    Kauzou Barrington/CEIT jsem se před třemi lety v Britských listech rovněž zabýval a nemám důvod pochybovat, že informace Jana Wagnera, Daniela Dočekala, Jiřího Laburdy a Jana Potůčka jsou přesné a jejich články profesionálně kvalitní a objektivní. Rovněž považuji za prakticky vyloučené, že by zveřejnění článků usilovalo o poškození konkurence.

    Přesto jsem dospěl k závěru, že soud rozhodl správně a zveřejnění informací kritizujících firmu P.E.S. Consulting bylo nekalou soutěží ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku.

    Vtip je v tom, že ani Svět Namodro, ani Quick.cz nemá z hlediska zákona postavení nezávislého média, které by si mohlo dovolit kritizovat poskytovatele internetových a dalších telekomunikačních služeb. U Quick.cz je situace zcela jasná, podle výpisu z rejstříku domén je Český Telecom vlastníkem i plátcem domény.

    Překvapením však může být situace Světa Namodro: vlastníkem domény namodro.cz je MIA, a. s., plátcem Český Telecom, ale v popisu domény je uvedeno: ČESKÝ TELECOM, a. s., Internet Content Group. Takže spadla klec. Žalobce může kdykoli doložit, že údajný internetový magazín je - z hlediska zákona - pouhou reklamní stránkou Českého Telecomu...

    Ve výkladu ustanovení o nekalé soutěži je velmi důležitý pojem pasivní legitimace: pasivně legitimován (tj. žalovatelný) je pouze ten, kdo je soutěžitelem na stejném trhu jako žalobce, tj. kdo žalobci konkuruje. Takovému subjektu je ustanovením § 50 obchodního zákoníku zakázáno zveřejňovat dokonce i pravdivé informace, pokud jsou způsobilé přivodit konkurentovi újmu. Kdyby Svět Namodro lépe ošetřil svou právní subjektivitu a doménu svěřil společnosti MIA, a. s. (jejíž akcie by mohl vlastnit Český Telecom), společnost P.E.S. Consulting by patrně nebyla schopna domoci se vydání předběžného opatření, neboť by neprokázala, ani že zlehčující informace rozšiřuje Český Telecom, ani že MIA je jejím konkurentem.

    Kauza P.E.S. budiž poučením, že na nezávislé médium si nestačí jen hrát, a to ani na internetu.

    (Článek byl nabídnut k publikaci rovněž Světu Namodro, avšak tam nevyšel, neboť, jak nás informoval Jan Potůček, na záležitost uvalil Český Telecom, a. s., Internet Content Group, informační embargo. To je pro nezávislý Svět Namodro závazné.)


    Dopis mluvčí ministra školství Otakaru Macákovi

    Čulík a Paul se předváděli

    Vladimíra Al-Malikiová

    Dnes jsem četla Váš dopis panu Čulíkovi,

    Proč si myslíte, že ministr Zeman vůbec neprojevoval snahu odpovídat a hluboce pohrdal tazateli? Mohl byste mi to dokumentovat na konkrétních případech? Máte na mysli odpovědi panu Čulíkovi?

    V čem si myslíte, že mlžil a co považujete za žvásty?

    Měla jsem z rozhovoru opačný pocit než Vy. Naopak mě překvapovaly exhibující otázky (většina z nich) např. pana Čulíka a pana Paula. Myslím, že pan Čulík nemá zapotřebí "předvádět sebe, své znalosti a svoji rodinu" ve svých dotazech.

    Patrně máte na věc zcela jiný názor - pokud byste však uznal za vhodné mi odpovědět - opravdu by mě to zajímalo.

    S pozdravem

    Vladimíra Al Malikiová
    mluvčí ministra


    Reakce Otakara Macáka:

    Neměl jsem sice v úmyslu vzbudit jakoukoli reakci - nečekal jsem, že pan Čulík můj dopis zveřejní, možná proto byly formulace v něm obsažené příliš bezprostřední a popudlivé, nicméně za svými názory si stojím.

    Ad 1)
    Proč si myslíte, že ministr Zeman vůbec neprojevoval snahu odpovídat a hluboce pohrdal tazateli? Mohl byste mi to dokumentovat na konkrétních případech? Máte na mysli odpovědi panu Čulíkovi?

    Máte pravdu, že rozhovoru dominovaly zejména otázky panů Čulíka, Peciny a Kotrby. Podle mě to však není relevantní. Nebo si snad myslíte, že tito pánové chtěli poškodit obraz pana ministra v očích čtenářů? Považujete snad jejich otázky nějak znevažující danou věc?

    Přestože pan Kotrba později kajícně přiznal, že se ptal pitomě a s neznalostí, (zřejmě tak chtěl ospravedlnit odpovědi pana ministra), já se domnívám, že i věci neznalý čtenář má právo na odpověď, která reflektuje úroveň otázky. Pokud "prostí" lidé nerozumí předpisům vrchnosti, já osobně to kladu za vinu právě té vrchnosti. V tom se možná s panem ministrem lišíme v názoru. Pohrdání a zjevné ignorování smyslu otázky (mlžení) jsem zaznamenal zejména v těchto odpovědích (uvádím pouze výseky, které mě ovlivnily k tomu, co jsem napsal...)

    • "Seznamte se, prosím, s naší Bílou knihou, s Rámcovými vzdělávacími programy a s návrhem nového školského zákona. .."

    • "Vaše otázka je čistě rétorická. Miluju lidi, kteří se dopředu tváří, že všechno vědí ..."

    • "Pokud vím, neprokázalo se, že byl na PF někdo zkorumpován ..."

    • "Mýlíte se. ..."

    • "Nevím. Navrhl ho Úřad vlády, který za něho také nese odpovědnost. Zeptejte se pana ministra Březiny. ..."

    • "1. Pokud jde o podobné štvavé kampaně jako jsou v pořadu Klekánice - nehodlám je komentovat. ..."

    • "Je mi přes padesát let. Oči už mám dávno zničené. A - nerozumíte tomu správně. ..."

    • "Obecně lze říci, že kdo a o kom a o čem se učí na pedagogických fakultách nerozhodoval NIKDY ministr školství ..."

    • "To, co visí na chodbách škol je záležitost ředitelů. Ti jsou jistě natolik soudní, že vědí..."

    • "Máte zastaralé informace.. .."

    • "Ano změny připravujeme. Zatím jsou však ve stavu projednávání, proto se o nich nebudu zmiňovat. ..."

    • "Nevím před kolika lety jste zmíněný dopis panu Němcovi zaslal. Poněkud jste však riskoval, .... Tím pádem dopis není oficiálně evidován ..."

    • "Před tím, než příště začnete zpochybňovat moji odpověď, prostudujte si, prosím, Zákon č. 111/1998 Sb. ..."

    • "Bohužel, musím opět konstatovat že lepší informace mám já. ..."

    Odpusťte prosím, že jsem si z těchto textů, které povětšinou uvozovaly či zakončovaly odpovědi pana Zemana, dovodil, že:
    pan ministr ve skutečnosti nechtěl odpovídat na otázky, které mu byly položeny a učinil to navíc tou nejméně vhodnou formou - snažil se zesměšnit tazatele. Jak již pravil pan Kotrba ve svém článku, měl pan Zeman možnost čtenářům BL představit své cíle a mohl ukázat, jak se staví ke kontroverzním tématům. Nevyužil toho a mimoděk způsobil moji popudlivou reakci. Nu což, jsem jen prostý člověk.

    Ad 2)
    V čem si myslíte, že mlžil a co považujete za žvásty?

    Slova o žvástech se netýkala on-line rozhovoru. Naopak jsem se vyjadřoval své přesvědčení o tom, že "žvásty" v mediích (noviny, TV) jsou mnohdy produktem ubohé novinářské práce.

    Ad 3)
    Měla jsem z rozhovoru opačný pocit než Vy. Naopak mě překvapovaly exhibující otázky (většina z nich) např. pana Čulíka a pana Paula.Myslím, že pan Čulík nemá zapotřebí "předvádět sebe, své znalosti a svoji rodinu" ve svých dotazech.

    V tom se opravdu budeme lišit v názorech. Já osobně jsem popis osobní zkušenosti pana Čulíka (v jeho otázkách) vnímal tak, že má hlavně přiblížit, o co v otázce jde. Nedělalo to na mě dojem, že by chtěl předvádět svoji rodinu. Naopak jsem zaznamenal, že pan ministr tomuto "signálu" neporozuměl a odpovídal slovníkem, který vyvolal moji nespokojenost.

    Ad 4)
    Patrně máte na věc zcela jiný názor - pokud byste však uznal za vhodné mi odpovědět - opravdu by mě to zajímalo.
    S pozdravem
    Vladimíra Al Malikiová
    mluvčí ministra

    Abych se přiznal, nejsem si tak úplně jistý tím, že Vás můj názor upřímně zajímá. Pokud ano, myslím, že pan ministr by k nám voličům snad příště mohl zaujmout stejný postoj, jaký má zralý pedagog k zralým studentům.

    P.S.
    Protože, jak jsem uvedl na začátku, nebyl můj první dopis určený ke zveřejnění (snad proto obsahoval tolik "bezprostředních" slov) a podobné otázky jako byly Vaše, jsem mohl vzbudit i v dalších čtenářích, posílám tento dopis též panu Čulíkovi, tentokrát se žádostí o zveřejnění.

    S přátelským pozdravem

    Otakar Macák


    Dopis mluvčí ministra školství Tomáši Pecinovi

    Dotazy čtenářů byly vůči ministrovi pohrdavé

    Ve školské problematice neorientujete a proto nemáte právo kritizovat pana ministra

    Vladimíra Al-Malikiová

    Čtu Vaše poznámky k rozhovoru s E. Zemanem a velmi mě překvapují Vaše urážlivé komentáře. Rozhovor na mě rozhodně nepůsobil tak, že by ministr pohrdal tazateli anebo, že by jeho odpovědi byly žvásty, tak, jak, jste to v podstatě nazval Vy. Naopak mnohé dotazy byly a priori pohrdavé vůči němu.

    Nezlobte se, ale nikdy jste s ministrem nemluvil, neznáte ho a patrně se ani detailně neorientujete ve školské problematice, proč si tedy osobujete právo tvrdit o něm věci, které tvrdíte? Myslíte, že, když nějakého člověka ponížíte, že jste o to lepší a chytřejší?

    Nechci se Vás nikterak dotknout - ale opravdu Váš postoj nechápu. Jsem připravena na to, že mi napíšete buď velmi urážlivou odpověď - anebo mi neodepíšete vůbec, přesto jsem považovala za důležité se Vás zeptat. Mám snahu Vás pochopit, ale nerozumím Vám.

    Vladimíra Al Malikiová

    Poznámka TP: Ve školské problematice se možná neorientuji, ale na školství jsem se ministra Zemana také neptal. Zato se - jako profesionální novinář - docela dobře orientuji v tom, zda tázaný odpovídá k věci nebo mlží. Jestliže panu ministrovi vadí, že otázky byly "a priori pohrdavé", možná měl poskytnout rozhovor stranickému čtrnáctideníku, který publikuje každou druhou sobotu jako svou inzertní přílohu Právo.


    Polemika nad chatem s ministrem E. Zemanem a jeho analýzou

    Pohádka o ošklivém kačátku

    Jméno a e-mailová adresa autora tohoto příspěvku (na doméně msmt.cz) jsou redakci známy

    Váš dotaz = trefa do černého...

    Dovolím si použít parafrázi páně Pecinovy poznámky: "S Kotrbovým hodnocením rozhovoru se většinou ztotožňuji a nesouhlasím s Tomášem Pecinou, který se zde, podle mého soudu, nechal unést emocemi na úkor přesného hodnocení skutečnosti."

    Ač je to možná nepochopitelné, jako zaměstnanec MŠMT jsem rád, že moje dcera se opakovaně nedostala díky "kvótám" na Právnickou fakultu UK a nemohla tak "zadarmo" vystudovat v ČR. Vzděláni, kterého by se jí zrejmě dostalo na této zkostnatělé fakultě, kde se nekteří docenti a profesoři věnuji spíše než přípravě na výuku aktivitám v představenstvech a dozorčích radách akciových společností, má prachbídnou kvalitu (jako ostatně i na jiných vysokých školách - Vaše charakteristika v příspěvku Názorová pluralita sedí!).

    Dcera chtěla studovat a udělala pro to maximum. Kdyz ne v ČR, tak jinde. Bez problému byla přijata (po půlroce studia jazyka a složení příslušné zkoušky) na univerzitu (v jedné z evropských zemí - pozn. red.) a veškeré náklady si hradila jako samoplátce. Studium stálo několik set tisíc (samozřejmě jsme ji podporovali) a přestože jsme na její vystudováni (letos končí doktorandské studium) vyčerpali veškeré úspory a ještě jsme si půjčili, vůbec toho nelituji. Získala kvalitní vzdělání, umí tři jazyky a do této republiky, která jí neumožnila vůbec nic, se už nehodlá natrvalo vůbec vrátit, ostatně tak, jako další její vrstevníci.

    Z našeho školství je mi velmi, velmi smutno. Navíc z pozice řadového referenta, jehož názor "koriguje" několik dalších nadřízených, se dá udělat pro zlepšení stavu moc málo. Bohužel.


    Trochu obsáhlejší poznámka ŠK:
    I když si autor vymínil jeho nepublikování, rozhodl jsem se po příslušné anonymizaci tento názor zveřejnit. Podobných - a to i z Ministrstva školství - došlo totiž za včerejšek mnoho. Úředníci věnovali pozornost
    grilujícímu se ministrovi... Představuji vám tedy názor něčím typický - svou zdánlivou trpkou a politováníhodnou beznadějí. I když pisatel s vývody mé analýzy chatu s ministrem školství souhlasí, já nemohu souhlasit s ním. Ve skutečnosti je beznaděj a rezignace pouze pohodlnou cestičkou - zkratkou, může řešit individuální situaci jeho dcery, která ale neřeší příčinu neschopnosti a bezradnosti českého školství. Pomáhá individuálnímu úniku z reality - emigrací, útěkem, studiem v zahraničí či opatrnickým přešlapováním a leštěním barokních klik ministerstva. Autor má možná pravdu, že z pozice referenta ministrstva nezlepší ihned, a navíc vše. Může ale zlepšit mnoho z toho, co je v jeho kompetenci. Může se chtít rvát za svou pravdu, může se rvát - a může i prohrát. Musí se ale pokusit. Pokusit se spolu s básníkem:

    "jak lvové bijem o mříže
    jak lvové v kleci jatí
    my bychom vzůru k nebesům
    ale jsme se zemí spjatí..."

    Ministerstvo školství - a nejen ono, potřebuje rváče, bouřliváky, kteří budou prosazovat věci, o nichž jsou přesvědčeni. Potřebuje tažné koně, kteří tu strnulou káru budou tlačit - jedním směrem, k 21. století. Ministerstvo školství potřebuje lidi, kteří se budou rvát za pravdu, nebudou bát prohry, a když prohrají, půjdou svou nezkrotnost očkovat jinam - třebas do některé ze škol, jedno jestli státních či soukromých. Potřebuje lidi s vizí. Potřebuje své Hausenblase, ale nejen jako blazeované knížecí rádce v poradních komisích, kde jejich hlas nikdo neslyší, ale jako odborníky, kteří budo uctít zásady své vlády a ku prospěchu ostatních je naplňovat obsahem. V kolektivu, který bude mít jasnou vizi, pro kterou bude chtít se rvát. A bude vítězit.

    Svého času, kdy jsem vydával vlastní list, jsem potřeboval odpověď ministra školství Eduarda Zemana na jeden odborný dotaz (matriál byl na celou tiskovou strnau a já si nemohl dovolit opominout názor exekutivy kvůli vyváženosti článku). Ministr souhlasil, pověřil svého náměstka, ten odborného referenta a onen referent na odpověď (která byla anoncovaná jako urgentní) zapomněl (?). Přitom to byla otázka deseti minut a půl hodiny hledání dat. Vydával jsem měsíčník, a nemohl jsem čekat, až se milostpán úředník mi uráčí odpovědět. Termín vydání a předání filmů tiskárně se blížil po hodinách. nejdříve jsem upomínal slušně. Nic. Poslal jsem nakonec tomu úředníkovi i jeho nadřízenému - náměstkovi ministra - velmi roztrpčený, několika sprostými slovy na adresu ministerských flákačů okořeněný e-mail. Na vědomí pak i sekretariátu ministra a ministrovi osobně. Ten v tom byl nevinně, neb chtěl co nejpregnantnější odpověď a proto pověřil odborný referát. Reakci jsem dostal obratem včetně požadovaného vyjádření, ovšem namísto omluvy za zdržení a způsobení problémů při vydávání periodika následovala na konci uražená douška, pravíce, že "u nás na ministerstvu jsme zvyklí mluvit pouze slušně... :(( ... a s Vámi se už nikdo nebude bavit.". Sděluji tedy dnes veřejně (neb s pisatelem oné doušky jsme si své postoje vyjasnili už dříve), že i nadále nehodlám mluvit slušně (ani s dámami), pokud státem placený (z mých daní) úředník/úřednice si neplní své povinnosti - v termínech, které jsou od něj požadovány a v kvalitě, za kterou je placen/a. Až budou úředníci i na ministerstvu školství méně dbát na bonton (třeba mohou i sprostě mluvit, já jsem tolerantní) a více dbát na rychlou a kvalitní práci pro ty, kteří je platí (tedy i pro mne), tehdy bude práce nejen ministerstva stát za víc, než dnes. A tehdy se nebude muset pisatel výše zveřejněného dopisu bát podepsat svůj názor. Bude hrdý, že dělá v kolektivu profesionálů, kteří i o jeho názor stojí, i jeho názor respektují a pomáhá jim pochopit složitou realitu doby. A změnit ji k lepšímu.

    Zazvonil zvonec, pohádky je konec. Dobrou noc.


    Spor CME-CET 21

    Zákony nikoho neochrání před vlastní hloupostí

    Patrik Sládeček

    Představte si, že jednoho krásného dne rozházíte na Václavském náměstí bankovky v hodnotě několika stovek miliónů dolarů. Za pár let se tam vrátíte a s velkým údivem zjistíte, že už tam nezůstala ani jediná. Nehoráznost, jak mohly odpovědné orgány něco takového dopustit!

    Na základě analogické úvahy žaloval Ronald Lauder český stát, že ve sporu s Vladimírem Železným dostatečně neochránil jeho investici. Položme otázku jinak: chránila dostatečně svou investici samotná CME?

    Dlouhá léta Vladimír Železný, manažer organizace držící licenci k televizním u vysílání, obchodoval s Vladimírem Železným, ředitelem organizace poskytující držiteli licence servisní služby. Stav, kdy jedna osoba obchoduje a podepisuje smlouvy sama se sebou a není dostatečně kontrolována, by nedokázal vymyslet a udržovat při životě ani slabomyslný idiot, natož pak racionálně uvažující investor.

    Rozhodčí tribunál Lauderovy nároky zamítnul. Vždy totiž platilo a bude platit: zákony žádné země nemohou člověka ochránit před jeho vlastní hloupostí.

    Poznámka TP: Že si CME počínala v roce 1999 velmi nekompetentně a na Železného "tunel" nebyla schopna reagovat, jsme psali podrobně v souvislosti s nálezem pařížské arbitráže.


    Noam Chomsky: Interview pro Counterpoint

    25. října 1993

    Následující článek je rozhovor vysílaný na WPKN Bridgeport dne 25. října 1993. WPKN (89,5 FM) je rozhlasová stanice podporovaná posluchači, do jejíž programové nabídky patří i pořad věnovaný veřejným záležitostem jménem "Counterpoint" (Kontrapunkt), vysílaný vždy v pondělí v 10 hodin večer.
    Noam Chomsky, jak jistě mnozí víte, je mezinárodně známý díky své průlomové práci v oboru lingvistiky na M.I.T.; zároveň je ale po celém světě neméně proslulý pro svoji odbornou kritiku politických a ekonomických struktur Spojených států. Hovoří se o něm jako o předním pokrokovém disidentovi v zemi. Dick Fugat (?) se nedávno v recenzi pro Whole Earth na jednu z Chomského knih vyjádřil o jeho schopnotech komentátora: "Noam Chomsky je jedním z těch nemnoha vzácných lidí, jejichž pohled proniká tak hluboko, že mohou dramaticky změnit naše vnímání světa," a já se domnívám, že pokud vůbec je možné Chomského nějak stručně charakterizovat, pak tato charakteristika je velmi výstižná. Takže, dost dalšího otálení a pusťme se do rozhovoru, který jsem s Noamem Chomskym pořídil před několika hodinami po telefonu z jeho domova ve státě Massachusetts. Hovořili jsme na téma zahraniční politika USA v období po studené válce a podívejte se sami, jak rozhovor probíhal.

    Otázka: Když se rozpadl Sovětský svaz, mnoho lidí v této zemi i po celém světě se těšilo na novou podobu zahraniční politiky USA, takové, která by se méně zaměřovala na vojenskou dominanci a "neviditelné" operace namířené proti národům rozvojového světa. Chtěl jsem se vás zeptat, co si myslíte o těchto optimistických předpokladech, které hodně lidí mělo po kolapsu východní supervelmoci. Jak realistická byla tato očekávání?

    Noam Chomsky: Hm, já si myslím, že to bylo úplně nerealistické, a že tato očekávání stála na zásadním nepochopení, o co vlastně v celé té intervenci do třetího světa jde. Mám na mysli nepochopení, které bylo naprosto pochopitelné, protože celých 70 let se hlásalo, že intervence do třetího světa je jakousi odpovědí na sovětskou hrozbu, hrozbu, o které se začalo hovořit okamžitě po bolševické revoluci v Rusku. Ale to bylo, chci říct, kdokoliv se nad tou věcí trochu zamyslel, mohl okamžitě vidět, že tomu tak není, a že celá studená válka víceméně spadala do schématu takzvaného konfliktu severu a jihu. Intervence USA v zemích třetího světa probíhají tehdy, když se jeho určitá část chce vzdálit od svého postavení sluhy a posunuje se směrem k nezávislosti. Nezáleží na tom, jaký politický směr tam převládá, je jedno, jestli v zemi vládnou komunisté, fašisté nebo stoupenci liberální theologie, demokratického kapitalismu nebo čehokoliv jiného. Jde o tu nezávislost, a ta je nepřijatelná a zdokumentovaná historie hovoří v tomto ohledu zcela jasně. Sovětský svaz a vlastně celá východní Evropa tvořila velkou část původního třetího světa. Byla to oblast sloužící Evropě. Jejich posun směrem k nezávislosti okamžitě vyvolal konflikt. Západ okamžitě zasáhl a od té doby konflikt trvá. Stali se součástí třetího světa s velkou armádou, vojenskou silou, takže trvalo řadu let zkrotit je a posunout je zpět, opět na statut třetího světa. A právě to se v této době děje. A mezitím se hra přesunuje jinam, ale se stejnými pravidly. George Bush oslavil pád berlínské zdi vpádem do Panamy o několik týdnů později. Byla to tak obyčejná operace, že si v historii zaslouží jen pouhou poznámku, ale okolnosti byly v tu chvíli jiné. V tu chvíli již nebylo možné odvolávat se na hrozbu Sovětského svazu, takže naši vojáci nás tam šli bránit přes hrozbou hispánské narkomafie. A tak pořád dál. Je tady posun, ten posun, o kterém se diskutovalo v polovině osmdesátých let, tenkrát jsem o tom psal, a dokonce to jasně vidíme v nové zahraniční politice presidenta Clintona. Asi před měsícem, poslední týden v září, vypustila Clintonova administrativa velké množství dokumentů a zásadních projevů, které mají původ v nástinu administrativou tvořené "Clintonovy doktríny" - nové zahraniční politiky. Pokud se týče intervencí, bylo stanoveno jasné základní pravidlo: ode dneška budeme posílat vojáky, kdy se nám zachce a kam se nám zachce, a už nebudeme přihlížet k nějakému sovětskému prvku. To bylo řečeno velmi jasně a dokonce i tisk o tom velmi jasně informoval. A je to pravda, se sovětskou hrozbou zmizela jedna bariéra zamezující intervenci.

    Otázka: Určitě jsem se vás chtěl zeptat přímo na Clintonovu administrativu a na její proměnu zahraniční politiky. V prvních dnech prvního presidentského období, které již skuteně nepatří do éry studené války. Již dříve jste řekl, že z velkých projevů presidenta Clintona je jeden výjimečný - projev v OSN.

    Chomsky: Přesně tak.

    Otázka: Mluvil tam o a kladl důraz na "tržní demokracie". Jaký je váš pohled na hodnotový důraz, který Clinton a špičky této země kladou na dva prvky, které Clinton zdůraznil: tržní hospodářství a demokracie?

    Chomsky: V tomto ohledu se Clintonova administrativa nijak neliší od svých předchůdkýň. Pokud se týče trhů, mají Spojené státy a západ obecně poněkud dvojakou pozici. Velice rádi by vnutily třetímu světu tržní disciplínu, protože potom by bylo lehčí třetí svět oškubat. V tržní situaci vyhrávají bohatí a mocní. Na druhou stranu ale žádná rozvinutá země, a jistě ne Spojené státy, nepřijme tržní disciplínu u sebe doma. Každá rozvinutá společnost, počínaje Anglií v 18. století, až po asijské tygry dnešních dnů, a zejména naše společnost, dosáhla své rozvinutosti dramatickým porušováním tržních principů a v rozvinutém stavu se nadále udržuje přesně stejným způsobem. Reaganova administrativa byla například jednou z nejprotekcionističtějších v nedávné americké historii a James Baker, když byl ministrem financí, musel s bolestí a hrdostí oznámit (pochopitelně obchodním kruhům, ne veřejnosti), že Reaganova administrativa byla více ochranářská, než jakákoliv jiná za posledních 50 let. Bylo to dost trefné a platí to i nadále. Takže tržní systém je velmi výhodný pro druhé, protože nám umožňuje lépe loupit, ale my si ho budeme překrucovat, jak se nám bude hodit. A dokonce můžeme vidět, v té změti projevů a diskusí a tím vším z Clintonova programu, co se objevilo poslední týden v září, že se objevuje mezinárodní hospodářská politika, která zahajuje to, čemu oni říkají strategie Nového Exportu, která jde proti pravidlům GATT - mezinárodní obchodní smlouvy. Porušení GATT bude silnější než za reaganovců a nikdo se tím netají. Mezi porušování GATT bude patřit podpora amerického zboží prostřednictvím banky pro dovoz/vývoz, pochopitelně v rozporu s pravidly GATT jako tomu bylo vždycky, a nová podpora nákupu zboží z USA a tak dále a tak dále. Pochopitelně řeknou, že se jim tahle politika nelíbí, protože je v rozporu s tržními pravidly, ale potom přijde taková ta obvyklá omluva, že když porušíme tržní pravidla my, budeme v lepší pozici, abychom mohli v jejich porušování zabránit ostatním. To je vlastně to klasické pravidlo "Válka je mír", přesně, jak ho známe z Orwella. A pokud se týče demokracie, Clintonova administrativa se shoduje se svými předchůdci v tom, že podporuje pouze určité formy demokracie. A ani s tímhle se nikdo nijak netají. Takže například jeden z představitelů jednoho ministerstva za Reagana, který se podílel na tom, čemu se říkalo "operace na podporu demokracie", nedávno napsal knihu a několik článků o této politice Reaganovy administrativy. A je to čestný muž, jeho jméno je Thomas Carothers a bere upřímnost podpory demokracie velice vážně, ačkoliv sám poskytuje řadu důkazů, že to celé byl pouhý cynismus. Ale správně poukazuje na to, že Reaganovy iniciativy byly nepřímo úměrné demokracii. Tedy tam, kde byl vliv USA nejmenší (jako třeba v jižním cípu latinské Ameriky), bylo tíhnutí k demokracii nejsilnější. A Reaganova administrativa byla proti nim, ale později si dělala nárok na jejich kredit. A tam, kde byl vliv USA nejsilnější, jako například ve Střední Americe, bylo tíhnutí k demokracii, v nějakém rozumném slova smyslu, nejmenší, v podstatě většinou negativní. A také zdůrazňuje, že ačkoliv Reaganova administrativa o demokracii hodně mluvila, zároveň "nevyhnutelně hledala jakousi demokracii vzhůru nohama, která by nenarušila tradiční centra moci," která - jak uznává - byla bez výjimky silně protidemokratická. A to je pravda a Clintonova administrativa je přesně stejná. Vezměte si politiku vůči Haiti: prostě dělají dál to, co dělali Bushovi lidé. Rádi by dostali voleného presidenta, presidenta Aristida, zpátky do úřadu, protože je to ostuda, když někde někoho svrhnou, když někoho, kdo byl demokraticky zvolen svrhne tlupa surových gangsterů v uniformách zrovna nám pod nosem. Takže by ho rádi dostali zase zpátky do úřadu, ale - řečeno v kostce - bezmocného. Už dříve ho donutili vybrat si předsedu vlády, který, jak všichni připouštějí, je proti jeho populistickým reformám. Cílem je dostat k moci to, čemu říkají "umírněné prvky obchodní komunity" - lidi, kteří nebudou nic namítat, když se Haiti změní ve vývozní platformu, odstraní se masa lidových organizací, které k velkému údivu všech vynesly Aristida k moci, a potom se rozšíří vláda, jak se o tom teď mluví, aby se otevřela cesta pravičáckým grobiánům ve jménu demokracie. Takže pod pojmem demokracie si musíme představit spektrum přecházející od umírněné pravice až daleko doprava, což je na Haiti jen úzké spektrum, s voleným presidentem nahoře, lidovými organizacemi buďto zničenými a odstraněnými nebo alespoň marginalizovanými: to je demokracie, demokracie vzhůru nohama, která zanechává tradiční struktury nedotčené, přesně tak, jak Thomas Carrothers naprosto pravdivě napsal.

    Otázka: zdá se, že Clintonova administrativa také ukázala své karty při zvládání nedávné krize v Rusku, kdy Boris Jelcin rozpustil parlament. Zdá se, že americké hospodářství tak zase jednou dostalo přednost před demokracií, a v tomto případě obzvlášť.

    Chomsky: Ano, právě to je podle nich tržní ekonomika. Povšimněte si, že jako po součásti třetího světa po Rusku chceme, aby rozhodně přijalo tržní disciplínu toho typu, na který my bychom sami nikdy nepřistoupili a tak budeme tvrdit, že Boris Jelcin je demokrat, protože nám v tom neklade odpor. Skutečnost je taková, že Boris Jelcin je brutální a tvrdý bývalý komunistický boss. Byl bossem ve Sverdlovsku, jeden z nejtvrdších byrokratů komunistické strany. Obklopil se svou vlastní byrokracií, svými bývalými podřízenými. Jeho poslední kroky, jak podotýká celá řada sovětských i dalších odborníků, v podstatě zvrátily demokratický pokrok, kterého Rusko s klesající tendencí dosahovalo od roku 1989, pokrok, který odstartoval Gorbačov, včetně zvolení parlamentu v roce 1990, které bylo stejně svobodné, jako volba jeho samotného. Jde mu pouze o to, zlikvidovat konkurenční centra moci v Rusku a udělat ze země opět určitý typ diktatury. A západ to naprosto podporuje, jen když je země otevřena investicím a Jelcin nebrání exportu a využívání ruských zdrojů a tak dále. To je ona tak zvaná tržní ekonomika.

    Otázka: V průběhu krize v Rusku naše média přinášela obraz toho, co se děje, jako volbu mezi Borisem Jelcinem - "demokratem", jak jste o tom hovořil - a o představiteli "tvrdé linie" jak se říkalo v médiích, lidmi, kteří chtěli obyvatelům Ruska znovu vnutit tvrdou komunistickou diktaturu. Jak přesná nebo nepřesná byla podle vašeho názoru tato analýza, na které se u nás shodovalo poměrně dost lidí z různých konců názorového spektra?

    Chomsky: Lidé se na tomto názoru dost shodovali a odráží to úsudek lidí z finančních trhů, kteří hodně fandili Jelcinovi z důvodů, o kterých jsem mluvil před chvílí. Ale doopravdy to samozřejmě byl naprostý nesmysl. Mám na mysli skutečnost, že skupina sil kolem parlamentu byla ve skutečnosti hodně různorodá. Byli tam fašisté, byli tam komunisté ze starých struktur, ale hlavní představitelé byli přesně ti lidé, kteří podporovali Jelcina. V podstatě za ním stáli po celou jeho cestu až na vrchol. Liberální vůdce, který byl liberál v západním slova smyslu, jmenoval se Ronsev, který stál v čele iniciativy na vytvoření nové liberální ústavy, ten byl například také na straně parlamentu. Celkově vzato podporovali lidé kolem parlamentu stejné hospodářské reformy, ale ne všichni je chtěli provést tak brutálním způsobem (jak to shodou okolností chtěla i veřejnost). Takže to v každém případě byla směska, bezpochyby tam byli fašisté a nacisté a komunisté ze starého režimu, zrovna tak, jako jsou teď kolem Jelcina, vždyť on sám je bývalý stranický šéf, jak jsem o tom mluvil před chvílí. Ale hlavní centrum parlamentní opozice bylo pro Jelcina nepřijatelné, protože to byla opozice, šlo o to, že měli jinou koncepci a představu, jakým směrem by se politika měla vyvíjet, ale on chce vládnout zemi železnou rukou. Západní média mluvila o "zastáncích tvrdé linie" a o "protidemokratických skupinách" a tak dále, v podstatě proto, že tak zněl příkaz. Západ podpoří kohokoliv. Třeba si vezměte někoho, jako Suharto, zkrátka vraha v masovém měřítku. Je to člověk, který se dostal k moci prostřednictvím rozsáhlého masakru, při kterém zemřelo během pár měsíců půl milionu, nebo dokonce milion lidí. Vedl ve Východním Timoru válku blížící se genocidě a - jak pořád dokola opakuje Amnesty International - vysloužil si jeden z nejčernějších záznamů v oblasti lidských práv na světě, ale na západě se o něm mluví jako o "umírněném". Je umírněný, ale také "má v srdci zhoubu", jak napsal London Economist. Důvod umírněného líčení je ten, že otevřel zemi západní exploataci. Dokud poslouchal rozkazy, líbil se jim i Saddám Hussain. Vzpomeňte si, že až do srpna 1990 neměla Británie ani USA proti Saddámu Husseinovi žádné námitky.

    Otázka: Když se podíváte na situaci v Rusku, je pro naši zemi i pro ostatní státy světa jistě důležité, že tam mají desetitisíce jaderných zbraní. Co se tam podle vás děje? Skutečnost, že tenhle set vyhrál Boris Jelcin ještě neukazuje, jak to nakonec dopadne a jakým směrem se domácí restrukturalizace země vydá. Takže k čemu tam podle vás dochází?

    Chomsky: Víte, volný trh obecně, to, čemu se říká "šok z trhu", to znamená překotné vnucování tržních reforem, které by položily jakoukoliv společnost, měl pochopitelně zničující efekt i na stagnující a slabou ekonomiku Sovětského svazu. Takže tak došlo k velmi prudkému poklesu výroby a životní úrovně a tak dále, kromě malého sektoru, vznikl tam nový, malý a bohatý sektor, který je typický pro třetí svět. Takže tam vznikl - jak to nazval jeden sovětský vědec Robert Daniels - skupina gangsterů, mafiánů a spekulantů, což není daleko od pravdy. Obyvatelstvo je v současné době velmi demoralizované, podpora demokracie dramaticky klesá a klesá i podpora Jelcinovi. Ale podle průzkumů - v Rusku teď probíhají velmi objektivní průzkumy jak domácí tak ze západu a jsou velmi spolehlivé, tak podle těchto průzkumů se zdá, že hodně lidí prostě chce vůdce, silného diktátora a Jelcin se nepochybně nabídne jako vhodný kandidát. Jako silný muž, který je nějak zachrání. Jak to celé dopadne, to je velmi obtížné odhadnout. Myslím, že není pravděpodobné, že by obyvatelstvo dlouho snášelo ten pokles životní úrovně, který je spojený s návratem země do třetího světa. Ale na druhou stranu, je mnoho zemí, kde šlo bídnou úroveň udržet velmi dlouho. vezměte si například takovou Brazílii, což je superbohatá země s ohromnými přírodními zdroji a před bolševickou revolucí, řekněme před 70 lety se od Ruska příliš nelišila, ale nyní, protože se jí dostalo vší myslitelné pomoci a podpory, do země přišlo množství investic a vlastně hned od roku 1945 je pod vedením USA a nikdo se tím netají. Pro asi 10 % populace je to skvělé. Mají se, řekněme, jako bohatí západní Evropané, ale většina ostatních žije na úrovni chudých lidí ze střední Afriky. Je to jedna z největších ekonomik na světě, ale podle žebříčku OSN životní úrovně je až na 80. místě mezi Albánií a Paraguaí. Daří se jim obyvatelstvo držet, často pomocí teroru. Tyhle věci je těžké předpovědět.

    Otázka: A teď zase něco jiného, že bychom se podívali na některá místa, kde to ve světě vře, jako třeba v Somálsku nebo v Bosně, zajímalo by mě, jak podle vás nyní elity národa definují zájmy USA v éře po studené válce. Máme tu senátora Boba Dolea, Republikána, jehož prohlášení odmítají jakýkoliv zájem USA na místech jako je Haiti. Mnoho jiných lidí v politických kruzích amerického mainstreamu říká, že USA nemají žádný zájem na místech, jako je Somálsko nebo Bosna, na tragických válkách, které už stály stovky a tisíce životů. Co si myslíte o výrocích politických elit a o tom, jak popisují a chápou své politické a ekonomické cíle po celé zeměkouli?

    Chomsky: Je to pořád hodně podobné, jako za studené války. Základní otázkou zůstává: jaké jsou zájmy obchodního a finančního systému zakotveného v USA, což v podstatě znamená dopravní společnosti, mezinárodní bankovní a investiční společnosti a tak dále a jaké jsou zájmy globálního systému, jehož centrální pilíř tvoří. Globální systém státem podporovaného kapitalismu. To je zájem USA a ty další věci, to jsou pouze taktické úvahy. Vezměte si například Haiti. Pokud vím, tak mezi Dolem a Clintonem neexistuje žádný zásadní názorový rozpor k této otázce. Otázka je, jak moc je důležité udržovat Haiti jako exportní platformu, jak moc je důležitá superlaciná pracovní síla pro americká montážní zařízení, jak moc by vadilo, kdyby se země zbortila do totálního chaosu a v podstatě sebe samotnou zničila. A jestli mají USA zájem na udržování pózy, že jim záleží na demokracii na této polokouli. Takže zhruba řečeno, ten jediný rozdíl mezi nimi je v tom, že mají na tu věc trochu jiný taktický pohled. Ohledně Balkánu, neexistuje žádná větší část elity USA, která by na Balkáně podporovala přímý zásah, protože by to vzhledem k jejich zájmům bylo příliš nákladné. Takže si radši počkají, že ono se to třeba nějak uklidní. Naprosto správně jste podotkl, že události v Bosně jsou děsivou tragédií - přesně tak to je. Ale porovnejte to třeba, třeba s Angolou, kde vládnou mnohem horší zvěrstva, zabíjí se stejně nebo ještě víc a celková destrukce je zjevně rozsáhlejší. A vezměte si, kolik pozornosti je věnováno Bosně a kolik Angole: to je docela rozdíl, že? Ale proč? No - určitě to nijak nesouvisí s lidskými právy. Lidská práva jsou obětována a ničena ve větším měřítku v Angole. Sarajevo sice trpí a rozpadá se, ale v Quitu zemřelo přibližně dvakrát víc lidí. Tak v čem je ten rozdíl? Rozdíl je v tom, že události na Balkáně se dotýkají zájmů bohatých bílých lidí. Týká se to evropských zájmů a týká se to amerických zájmů. Ale jejich zájmů se zase moc netýká to, co se děje v Angole. Kromě toho v Bosně můžete to, co se děje, abych tak řekl, hodit na "špatňáky" - chápete, fanatické srbské rolníky a tak podobně. To v Angole to musíte svést na UNITA a Jonase Savimbi, našeho člověka, který dostává obrovskou pomoc ze strany USA a nedávno ho vynášeli do nebes jako bojovníka za svobodu, vždyť víte, Reaganovci v něm viděli George Washingtona nebo Thomase Jeffersona dvacátého století. A to by asi nevypadalo moc dobře, takže proto je výhodnější zaobírat se událostmi v Bosně než v Angole. Ale pokud se týká přímo zájmů USA, jejich vlastních zájmů, tím myslím ne mých zájmů nebo vašich zájmů, tedy pokud se to týká zájmů elit, snaží se udržet vlastní moc, bohatství, vládu, autoritu, nic nového pod sluncem a také nic nového ve Spojených státech, a podle toho se také usuzuje a posuzuje. Různé skupiny elit se liší taktickým pohledem, ale skutečné rozdíly mezi nimi, myslím, nejsou.

    Otázka: Povídáme si s Noamem Chomskym, profesorem lingvistiky na M.I.T. Noam Chomsky je jedním z nejuznávanějších kritiků ekonomických a politických struktur USA. Pane profesore, zajímalo by mě, co si myslíte o OSN a o úloze, kterou sehrávají ve světě po konci studené války. Mnohokrát se zdálo, že USA Spojené národy využívají, například si vzpomeňme na válku v Perském zálivu, a USA rozhodně OSN nutí k řadě akcí, protože USA mají vojenskou sílu a hospodářskou převahu, kterými mohou donutit mnoho zemí světa k účasti nebo k hlasování pro rozličné akce, které USA podporují. To znamená, že zde určitě jsou určité problémy, které mohou práci OSN v budoucnosti podrývat, pokud není v některých ohledech podrytá už teď. Zajímalo by mě, jestli dosud cítíte nějakou naději, že by OSN skutečně mohla v budoucnosti hrát úlohu arbitra a mírotvorce po celém světě, zvláště, když teď všude vidíme tolik bojů a nacionalismu, které - ať už to bylo dobře nebo špatně - držela 40 let na uzdě studená válka.

    Chomsky: OSN není nezávislá organizace. Je to úřad zřízený státy světa a nemůže se stát ničím, co tyto státy nenavrhnou nebo s čím nesouhlasí. Moc není mezi státy světa rozdělena rovnoměrně, když to mám říct mírně. Spojené státy vždy disponovaly zdrcující silou, už od samých počátků OSN. Nicméně mocenské poměry se v průběhu let měnily. Když se podíváte na vztah amerických vlád k OSN, postoj médií, intelektuálních elit atd. (což vlastně splývá v jedno), vidíme, že tento postoj velice pravidelně kolísá podle toho, jak poslušně OSN plní rozkazy USA. Podrobně jsem tuto otázku rozebíral v tisku a jestli chcete, můžete něco z toho použít, ale v podstatě jde asi o tohle. V době, kdy OSN vznikla, neměla moc USA ve světě žádnou konkurenci. Bylo to těsně po druhé světové válce a v historii země neexistovala žádná mocnost, která by se mohla s USA poměřovat. OSN se tak stala vlastně agenturou USA, využívanou pro zájmy USA, hlavně pro otázky týkající se studené války, takže proti Rusům a proti třetímu světu a tak dále. V té době měli OSN všichni rádi, protože dělala přesně to, co jsme jí řekli a Rusové byli zločinci, protože vetovali rozhodnutí, pořád dělali problémy a tak dále a tak dále. Ti oškliví komunisté! Od poloviny padesátých let se tento stav začíná měnit. Jednak přišla dekolonizace a přivedla do OSN celou řadu nových států. Vzniklo hnutí nezúčastněných, Evropa a Japonsko se vzpamatovávaly z válečných škod a stávaly se nezávislými subjekty s vlastním uvažováním, a OSN se tak stala o trochu nezávislejší na USA. Z těchto důvodů se začaly Spojené státy chovat nepřátelštěji a ve druhé polovině šedesátých let se už USA chovaly velmi nepřátelsky. A řečeno stručně, v následujících letech USA Organizaci spojených národů v podstatě zlikvidovaly. Mezi neplatiči OSN jsou Spojené státy na prvním místě s obrovským předstihem. USA se zejména zaměřily, zejména za Reaganovy vlády, na to, zničit UNESCO a další orgány OSN, které se primárně zajímaly o problematiku třetího světa a také se jim to v podstatě podařilo. Stačí se podívat na seznam vet od šedesátých let a v kategorii vetování v radě bezpečnosti vedou Spojené státy, druhá je Británie, která vystupuje jako vazal USA, Francie je na třetím místě a Rusko je až čtvrté s velkým odstupem. Ale to se nikde nedočtete. Koncem čtyřicátých let a v průběhu let padesátých se neustále kritizovali vetující Rusové, ale od sedmdesátých let se o vetech USA nic nedočtete, o tom se prostě nemluví. A podobně, aby to nevypadalo, že stavíme teorii na základě jediného podkladu, to vypadá s hlasováním valného shromáždění - Spojené státy tam hlasují úplně samy proti zbytku světa, takže tam máme poměry jako 150:1 v otázkách mezinárodního práva, monitorování lidských práv, agresi, odzbrojení, v celé řadě oblastí. Takže tady se o tom buďto nepsalo vůbec, nebo se psalo něco v tom smyslu, že OSN je k ničemu, ale koncem osmdesátých let se situace zase posouvá zpátky. Zmizelo Rusko, zmizela východní Evropa. Evropa se stáhla, rezignovala a nechala USA, ať si dělají, co chtějí. Třetí svět byl v naprostém zmatku, tím myslím to, že v kapitalistickém světě došlo v osmdesátých letech ke skutečné katastrofě v souvislosti s totální devastací tradičních koloniálních panství. A samozřejmě, když zmizel Sovětský svaz, zmizel i prostor pro nezúčastněné, takže OSN byla zase oblíbená, protože dodnes dělá přesně to, co jí USA zadají. A může být OSN někdy nezávislou silou podporující mír, spravedlnost a tak dál? V principu ano, ale ve skutečnosti to záleží na vnitřním vývoji nejmocnějších zemí, hlavně tady u nás. Jestli američtí občané vyvolají radikální změnu, a jen oni ji mohou vyvolat a nikdo jiný, změnu kultury, povahy, postoje a politiky USA, odrazí se to i v podobě OSN.

    (Z anglického originálu přeložil Jan Rausch)

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|