Atentáty v Americe a Česká republika: jak jsem se octl v ČR v informačním vakuu
Jan Čulík
Včera v 16.09 jsem dostal během svého pobytu v Ostravě esemesku od Fabiana Golga. Ptal se anglicky: "Díváš se na televizi? Světové obchodní středisko a Pentagon hoří po teroristickém útoku!" Zavládl u mě značný pocit surreality: jednak Světové obchodní středisko se přece stalo terčem teroristického útoku už dříve a zadruhé, zpráva se až příliš podobala všem těm apokalyptickým filmům o zničení Spojených států, jichž jsme už viděli tolik.
Právě jsem tou dobou vstoupil do bytu svého ostravského kolegy. Spustili jsme počítač, ale hlavní světové zpravodajské internetové stránky BBC, Reuters, CNN byly zřejmě zahlceny uživateli: neotevřely se. (Posléze se ukázalo, že počítačový server BBC pod náporem uživatelů zkolaboval.)
Zapnuli jsme televizi a projeli jsme všechny čtyři dosažitelné české terestrické okruhy. Vysílal se běžný odpolední program, jako by se nic nedělo. (BBC, CNN a další zahraniční stanice tou dobou už dávno přerušily pravidelné vysílání a vysílaly nepřetržitý mimořádný program o teroristických útocích.) Jako poslední instanci jsme tedy vyladili anglické vysílání BBC World Service. Tam jsme konečně narazili na první mimořádnou zpravodajskou relaci. Teprve tam se nám dostalo, nedlouho po šestnácté hodině českého času, tedy ani ne hodinu po útoku, jasných informací o tom, co se děje. Překlad částí toho raného vysílání přinášíme v těchto BL na jiném místě. Byl to jeden z prvních mimořádných zpravodajských pořadů západního rozhlasu a bylo zjevné, že reportéři mají také absolutní pocit surreality - jako by se octli v nějakém filmu či románu. Pořad byl však dobrý.
Česká televize začala vysílat mimořádnou zpravodajskou relaci teprve až od sedmnácti hodin. Zprvu ji moderoval Zdeněk Velíšek. Dojem z pořadu, který jsem sledoval asi dvacet minut v jednom ostravském hostinci, byl veskrze otřesný.
Velíšek proplýtval desítky vteřin na začátku vysílání informací, "že tato relace je mimořádná a nezvyklá", což se projevuje i tím, že na sobě nemá večerní oblek, ale jen normální neformální sako. Vím, že Marshall Mc Luhan sice kdysi psal, že "medium is the message", přesto jsem však přesvědčen, že učinit v době, kdy vybuchlo americké obchodní středisko, hlavní zprávou televizní relace informaci, že náš pořad je mimořádný a že nemám večerní sako, poněkud skandální.
Pak se Velíšek, k mé nevíře, jal číst nejnovější informace o teroristickém útoku v USA z kusu papíru a jak to četl, ukazoval si při tom po papíře prstem!. Česká televize tu a tam odvysílala několik krátkých šotů ze scény atentátu na Světové obchodní středisko (anglický komentář při tom do češtiny překládala známým libovým hlasem zadrhující se překladatelka), ale neustále se pořad ČT vracel do pražského studia! Velíšek k věci interviewoval Michaela Žantovského!!
Come on, zuřil jsem u obrazovky, přestaňte s tím kecáním a vysílejte proboha přece živě obrazový a zvukový signál nějaké západní televizní stanice, třeba BBC World anebo CNN - vždyť to můžete simultánně překládat do češtiny.
Ale kdepak. Kromě občasného vysílání sestřihu několika záběrů ze scény útoku na Manhattanu zůstal pořad ČT ve studiu, neměl na místě jediného reportéra a veškerou novinářskou práci nahrazoval žvaněním, nejprve dlouho s Michaelem Žantovským (který o atentátu přirozeně nevěděl nic) a pak s dalšími českými hosty.
Napadlo mě při tom toto:
1. V krizi se vždycky projeví skutečný duch České televize. Loni v prosinci při televizním vzbouření podpořili vzbouřence poslanci z Unie svobody. Jaký je automatický tik České televize, dojde-li k mezinárodní krizi? Pozvat do studia politika z její oblíbené strany, totiž Unie svobody, a nechat ho v době, kdy se na vysílání dívá celý národ, vystavovat svůj obličej veřejnosti. Pro Žantovského a Unii svobody to byla reklama, nedověděli jsme se však nic. Omluvou nemůže být ani to, že býval velvyslancem ve Spojených státech. Opakuji: nechtěl jsem vidět Žantovského obličej, chtěl jsem vidět, co se děje na místě teroristického útoku ve Spojených státech. Proč to Česká televize nebyla schopna zprostředkovat? Je to záležitost na stížnost nějaké vysílací Radě, pokud bude nějaká česká vysílací Rada schopna k této věci zaujmout kompetentní stanovisko.
2. Jak silný vládne v české společnosti paternalismus. Možná, že jde historicky o rozdíl mezi zázemím individualistického protestantismu a paternalistického katolicismu. Na Západě mohl člověk vidět v televizních stanicích, co se na místě teroristických útoků děje, a mohl si utvořit vlastní názor. Česká televize mu poskytla jen útržky a zahltila ho přitom názory domácích "osobností". Jak za komunismu, všechno muselo jít skrze domácí interpretační filtr! Aby divák věděl, co si má myslet. Tyto názory přitom byly většinou tak banální a trapné, že se to nedalo poslouchat. Více o tom Tomáš Pecina na jiném místě těchto BL.
Naopak informační blok v hlavním večerním zpravodajství ČT "Události" byl kompetentní. Nepokoušel se o interpretace v situaci, kdy nikdo neví nic, nežvanil, poskytl zhuštěně všechny základní informace, včetně kontextu a dokonce dokázal interviewovat i vlastní zpravodaje (osobní zkušenost je důležitá: Bohumil Klepetko byl při výbuchu v Pentagonu, Petra Flanderková na místě na Manhattanu, správně byla tato osobní svědectví zařazena do informačního bloku o teroristických atentátech až později).
Zmatené byly informace ve večerních zprávách televize Prima, která na prvním místě o tom, co se v Americe stalo, vlastně vůbec pořádně neinformovala a soustředila se skoro rovnou na česká protiteroristická opatření. Velmi špatná, neupřímnou emocí nabitá byla i úvodní reportáž Televizních novin na Nově, kterou dorazil mladík, čtoucí k vysílaným obrázkům primitivním hlasem kulometnou rychlostí komentář. Uměle se přitom "vzrušením" zadýchával, jak když ho honí chrt. Primitivům v televizi Nova nedošlo, že dopad informací může být daleko silnější, když je člověk podává nevzrušenou, objektivní formou: snaha o emocionální manipulaci autoritativnost sdělovaného likviduje.
Reportér BBC byl přímo při útoku
Jak informovaly podle vysílání BBC internetové stránky deníku Guardian, jeden reportér BBC byl přítomen ve Světovém obchodním středisku, když došlo včera ráno k teroristickému útoku na toto centrum.
Steven Evans, severoamerický zpravodaj BBC pro podnikatelské a ekonomické otázky, seděl v recepci Světového obchodního střediska právě ve chvíli, kdy do něho narazila obě letadla.
"Seděl jsem dole v recepci v budově před schůzkou a čekal jsem, až si mě odvedou nahoru," řekl Evans.
"Ozvala se obrovská rána. Připadalo mi to, jako kdyby někdo hodil z veliké výšky do dvora mezi oběma věžáky Světového obchodního střediska velký kontejner plný odpadků. Prostě vás napadne, aha, stalo se něco na staveništi.
Ale o několik vteřin později došlo k dvěma nebo třem stejně velkým explozím a budova se doslova otřásla. V tuto chvíli začali ven utíkat lidi - neřekl bych, že křičeli, ale zavládla mírná panika.
Lidi prostě říkali: Rychle vypadněme odsud, rychle odsud. Proudem šli lidé na druhou stranu budovy.
V tuto chvíli se všude objevil kouř, jako kdyby náhle na budovu spadla mlha.
Všichni jsme vyšli proudem ven, někteří lidé běželi, jiní plakali, nikdo vlastně nekřičel, přešli jsme přes ulici, podívali jsme se nahoru a uviděli jsme, že se z budovy valí kouř a na vrcholku věžáku se tu a tam objevuje plamen.
Televize BBC 1 a komerční televize ITV přestaly okamžitě vysílat podle pravidelného vysílacího schematu a začaly živě vysílat apokalyptickou katastrofu ze Spojených států.
BBC má ve Washingtonu sedm reportérů a tři v New Yorku. Snažila se vyslat do Spojených států další televizní týmy.
Internetové stránky BBC včera v důsledku obrovského zájmu veřejnosti zkolabovaly.
Kdo spáchal v Americe včerejší atentáty?
Jeden arabský novinář se včera vyjádřil, že saudský disident Osama bin Laden varoval před třemi týdny, že jeho skupina spáchá bezprecedentní útok na americké zájmy odplatou za americkou podporu Izraeli.
Abdel-Bari-Atwan, šéfredaktor listu al-Quds al-Arabi, který vychází v Londýně, konstatoval, že jsou za útokem pro Světovému obchodnímu středisku "téměř určitě" islámští fundamentalisté.
"Je to velmi pravděpodobně dílo islámských fundamentalistů, Osama bin Laden varoval před třemi týdny, že zaútočí na americké zájmy bezprecedentním způsobem, velmi velkým způsobem," řekl Atwan."Osobně jsme dostali informace, že plánuje velké útoky proti americkým zájmům. Dostali jsme několik takovýchto varování. Nebrali jsme to vážně, chtěli jsme vidět, co se stane, než o tom začneme psát."
Avšak mluvčí pro organizaci Taliban, která vládne v Afghanistánu, konstatoval, že bin Laden nemůže být odpovědný za tuto sérii útoků. "To, k čemu došlo ve Spojených státech, to nedokáží obyčejní lidé," řekl Abdul Hai Mutmaen. "Asi to bylo dílo nějaké vlády. Osama bin Laden nedokáže takhle pracovat a my taky ne.
My nepodporujeme terorismus. Osama nemá tuto schopnost. Odsuzujeme to. To musel být čin buď vnitřních nepřátel USA nebo jejích hlavních soupeřů. Osama takto neumí pracovat," dodal.
Profesor Paul Rogers z Bradford University varoval před automatickým předpokladem, že teroristické útoky spáchali extremisté z Blízkého východu.
"To už jsme jednou zažili. Při teroristickém útoku v Oklahomě všichni předpokládali, že jde o teroristy z Blízkého východu, a pak se ukázalo, že je to Američan Timothy McVeigh," uvedl. "A u bomby v Atlantě byl pachatel také Američan."
Jak informovalo anglické zahraniční vysílání BBC o amerických útocích přibližně hodinu a půl po té, co se udály
Než jsme zapnuli nahrávání v cca 16.15 českého času, hovořil v BBC jejich reportér Steve Evans, který byl ve Světovém obchodním středisku v době teroristického útoku. Jeho rozhovor převzal deník Guardian, publikujeme ho na jiném místě BL.
...zdá se mi obtížné si představit, že by takovouhle škodu mohlo napáchat jediné letadlo. Ale nejsem inženýr."
To byl náš reportér Steve Evans, který byl ve Světovém obchodním středisku, když se odehrála první exploze. Britský premiér Tony Blair se vyjádřil. Uvedl, že podle jeho názoru je "takovýto terorismus novým zlem v našem dnešním světě". Podle Blaira je povinností demokracie sjednotit se, bojovat proti tomu společně a zlikvidovat toto zlo na našem světě."
Je tady se mnou náš hospodářský analytik Andrew Walker. Andrew, Světové obchodní středisko je uprostřed finančního centra v Manhattanu.
Andrew Walker: Ano, to je. A vedle strašlivého množství lidských obětí bude tohle stát Spojené státy ekonomicky draho, už nyní je americká hospodářská instituce velmi složitá. Většina velkých finančních institucí tady má kanceláře, jejich činnost bude ochromena.
(...) Přehled zpráv včera v 16.30. (Hlasatelka):
Jeden z obou věžáků se nyní propadl a je vidět, jak k nebi šlehají plameny a valí se kouř. Nejnovější zprávy také hovoří o velkém požáru v Pentagonu, vrchním velitelství americké armády ve Washingtonu, poté, co na ni i tam narazilo letadlo. Všechny hlavní státní budovy, včetně Bílého domu, byly preventivně evakuovány. Veškerá civilní letecká doprava byla zastavena. V živém televizním vysílání bylo vidět, jak vznikla obrovsk ohnivá koule, když letadlo narazilo do Světového obchodního střediska, jedné z nejvyšších budov na světě. Podle zpráv FBI vyšetřuje, kdy bylo uneseno jedno z obou letadel, které zasáhla dva věžáky. Reportér BBC v přízemí ve Světovém obchodním středisku hovořil o velké ráně, která otřásla budovou. Došlo k ní, když přicházeli lidé ve velkém množství do práce. Počet mrtvých není znám, ale existují obavy, že zemřely možná stovky lidí. Pomocné služby uzavřely velkou část Manhattanu a snaží se odstraňovat důsledky katastrofy. I když jsou takovéto útoky na území Spojených států nesmírně vzácné, Světové obchodní středisko se stalo terčem bombového útoku už v roce 1993 a tehdy přišlo o život 6 lidí. Prezident Bush charakterizoval dnešní útoky jako celonárodní tragedii. Vedl modlitby za oběti. Reportér BBC ve Washingtonu uvedl, že město je nyní ve válečném stavu. Podle předchozích zpráv sdělila Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, jedné televizní stanici, že nese odpovědnost za tyto útoky, ale vedoucí představitelé na západním břehu Jordánu to popřeli. Britský premiér Tony Blair charakterizoval události v New Yorku jako strašlivé a šokující. Vyjádřil soustrast americkému lidu. Blair uvedl, že masový terorismus je novým zlem, které páchají fanatikové. To byly zprávy BBC.
Posloucháte BBC World Service, jmenuji se Alex Brodie, vysíláme zvláštní vydání našeho zpravodajského pořadu Newshour a důvodem pro toto mimořádné vydání jsou teroristické útoky na Spojené státy. Na lince z Washingtonu je náš reportér Johnny Diamond. Johny?
Jak jste slyšeli ve zprávách, došlo k výbuchu i v Pentagonu. Letadlo, které bylo zřejmě také uneseno, narazilo do Pentagonu, výbuch otřásl celou budovou, byla evakuována, svědci hovoří o obrovské oranžové ohňové kouli. Tady ve Washingtonu však došlo k dalším výbuchům. Nepotvrzené zprávy hovoří o bombě umístěné v automobilu nebo v letadle před ministerstvem zahraničních věcí, také se hovoří o bombě před samotným Kapitolem, kde se nachází americký Kongres. To byly tři výbuchy během poslední půldruhé hodiny tady ve Washingtonu. Všechny lety byly zrušeny a mezinárodní lety jsou nyní odkloněny do Kanady. Přicházejí nepotvrzené zprávy, že obě letadla, která narazila do Světového obchodního střediska, byla unesena, jedno z nich z washingtonského mezinárodního letiště a druhé z Bostonu. Tady ve Washingtonu to vypadá, jako by vypukla válka. Většina amerických vládních úřadů byla evakuována, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo zahraničních věcí, Kapitol sám. Dověděli jsme se, že čelní američtí kongresmani a senátoři byli odvedeni do podzemního bunkru, kde budou v bezpečí před dalšími možnými útoky. Jak jsem uvedl, vláda tady je v podstatě ochromena.
To byl Johnny Diamond ve Washingtonu a budeme vás informovat o nejnovějších zprávách, jak je budeme dostávat. Je tady Jonathan Markus, reportér BBC pro obranné otázky. Jonathane, je tam prý válečný stav?
Jonathan Markus: Ano. Napadá mě věta z historie. To, co řekl americký prezident po japonském útoku na Pearl Harbor. Tyto dnešní překvapivé útoky, také bez varování, nic o tom, že se to stane a ten obrovský rozsah celé věci, to bezpochyby šokovalo a ochromilo lidi ve Spojených státech. A jak se jistě dovíme během několika hodin, obrovská bude i lidská cena.
Reportér: Na lince máme nyní Chrisa Yatese, s Jane´s Information, odborník na obranné záležitosti. Chrisi Yatesi, zdá se, že byla unesena alespoň dvě letadla. A také se zdá, že pak byly umístěny na zemi bomby. Dokážete si představit organizaci, která by to celé dala dohromady?
Chris Yates: Ne. Víte, přemýšlím o tom už asi hodinu, jak tyto zprávy přicházejí, snažím se najít nějaké paralely k tomuto útoku. Nemám paralelu. Zkoumáme-li teroristické skupiny, které by mohly toto provést, jistě se bude k tomu útoku hlásit celá řada takovýchto skupin a výzvědné služby to budou muset probrat.
Reportér: Dovedete si představit, že z amerických letišť byly uneseny dvě, možná tři letadla? To přece není lehké!
Chris Yates: Budete překvapen tím, co řeknu. Je to pravděpodobně daleko jednodušší než udělat něco podobného na srovnatelném britském letišti. Od roku 1996 investují Spojené státy asi sto milionů dolarů ročně do bezpečnostních opatření na letištích po vypracování zprávy Ala Gora, z níž vyplynulo, že v bezpečnostních opatřeních na letištích v USA jso obrovské mezery. Systém byl otevřen právě pro takovéto teroristické akce. A v letecké infrastruktuře v USA jsou stále viditelné tyto nedostatky.
Reportér: Jaké nedostatky? Jak je lehčí v USA než v Británii unést letadlo?
Chris Yates: Typický příklad. Osoby, které monitorují rentgeny, které kontrolují zavazadla cestujících. Americké úřady poukázaly na nedostatek pozornosti k podrobnostem, nepozornosti při sledování obrazovek v důsledku nedokonalé kvalifikace. Bezpečnostní kontroly na letištích jsou tam prováděny soukromými firmami, ty zaměstnávají lidi za minimální mzdy, velká fluktuace zaměstnanců a nezájem mezi zaměstnanci vykonávat tuto práci.
Reportér: Chrise, prosím, počkejte na lince, já mezitím shrnu, co zatím víme.
Zřejm dvě letadla narazila do dvou věžáků Světového obchodního střediska. Podle nejnovějších zpráv z New Yorku se propadly oba tyto věžáky. Třetí letadlo narazilo do Pentagonu, amerického ministerstva zahraničních věcí. Podle nejnovějších zpráv z Washingtonu se propadla část Pentagonu. Usuzuje se, že letadla byla ve Spojených státech unesena z amerických letišť. Všechna letecká doprava byla v USA zastavena. Bílý dům byl prý evakuován a máme nyní zprávy, že před americkým ministerstvem zahraničí byla bomba v automobilu. Není dosud známo, kolik lidí bylo usmrceno. Ale bezpochyby musí jít o nesmírně vysoké počty mrtvých.
(...)
Téměř přesně po roce - a opět improvizace a hysterie
Reportáž českých televizních stanic o teroristickém útoku na USA téměř dokonale kopírovala způsob, jak tato média informovala o násilnostech při antiglobalizačních demonstracích téměř přesně před rokem: na České televizi vládl zmatek a nekompetence, zatímco TV Nova reagovala neadekvátně a hystericky.
Živé studio ČT bylo jen další ukázkou toho, jak málo Klepetkův tým dokáže. Zdeněk Velíšek, přes své velké zkušenosti a vzdělání, je patrně již za zenitem svých profesionálních možností, a byla chyba svěřit moderování právě jemu. Zcela nesmyslná byla i volba hostů mimořádného studia.
Každý politik si přeje, aby právě on byl prezentován národu jako opora v době krize - všechny televize se tomu přirozeně brání a nechtějí je pouštět je před kameru, protože by mohly být obviněny z politické propagandy. Jinak je tomu v České republice. Prémii být na obrazovce jako první dostali dva politici blízcí Václavu Havlovi: Michael Žantovský a Alexandr Vondra. Stejně jako Jana Čulíka mě napadlo skoro automaticky: hle, další odměna za Rumlův spacák.
Komické bylo, jak se ČT snažila prezentovat své hosty-diletanty jako "odborníky na něco" - příkladmo na mezinárodní terorismus. Přitom v tu chvíli nebylo jasné, že jde o akci mezinárodních, tj. zahraničních teroristů: Z. Velíšek je zkušený reportér a měl vědět, že samotný výraz "mezinárodní terorismus" má tak složitou genezi a nese v sobě tak silný ideologický náboj, že může v divácích vyvolat nezamýšlené reakce. Kdo za útokem stojí, nevíme (ví to jen bulvár: např. Ondřej Neff suverénně napsal, že jde o dílo Arabů, ale mohou za ne zároveň i odpůrci globalizace, protože jsou "taky takoví").
Místo suchých informací, jaké poskytovaly západní televizní stanice, servírovala ČT v nekonečném pořadu bezbřehé, neinformované žvanění oportunistů a diletantů, které se nedalo souvisle poslouchat déle než cca. pět minut.
Večer jsem mluvil s Majidem Majedem. Ten si stěžoval na česká média, která hned věděla, že za útokem stojí "Arabové" a bez korekce prezentovala policejní informaci, že policie a tajné služby budou sledovat arabské turisty na českém území. Jsi Arab? Nebo dokonce Muslim? Máš smůlu. Jsi předem podezřelý.
Historie S26 se opakovala i na TV Nova. Emotivní reakce Pavla Zuny byly nepřiměřené situaci: moderátor si musí zachovat odstup od tématu - uzlíček nervů ani přetopený kotel nemá na obrazovce co dělat.
Kvalita novináře se osvědčí v krizové situaci: ti čeští televizní, až na výjimky, svou roli nezvládli a předvedli se jako trapní, užvanění amatéři. Těžko domýšlet, jak by reagovali v případě, kdyby k podobnému teroristickému útoku došlo na území České republiky.
Poznámka TP: Jeden čtenář mě upozornil, že Ondřej Neff svůj výpad v ranním vydání Psa podstatně zmírnil, takže pro současnou verzi NP už neplatí, co píšu ve svém článku v závorce. Je to rozumné, emoce nejsou novináři dobrým rádcem.
Bývalá šéfka britské rozvědky požaduje reformu zákona o utajovaných skutečnostech
Stella Rimingtonová, bývalá šéfka britské rozvědky MI5, požaduje radikální reformu britského zákona o utajovaných skutečnostech "Official Secrets Act" a vznik nezávislého systému pro rozhodování, zda smějí být memoáry bývalého pracovníka rozvědky publikovány. Informoval o tom od minulého víkendu deník Guardian.
Ve svém prvním interview od odchodu z funkce také Rimingtonová přiznává, že britská rozvědka projevovala v období studené války "přehnaný zájem" o britské levicové organizace.
Výňatky z memoárů Rimingtonové vycházejí od pondělí v deníku Guardian.
Rimingtonová byla první žena v čele MI5. Britská vláda se jí snažila přesvědčovat, aby své memoáry nepublikovala. Avšak Rimingtonová konstatuje: "Nikdy jsem nebyla osoba, která by ustoupila před prvním výstřelem."
Rimingtonové bylo nařízeno, aby z knihy vyškrtla veškeré zmínky o speciálních jednotkách SAS i v té části, kde kniha popisuje už dávno veřejně přesně zdokumentované zabití třech neozbrojených členů IRA v Gibraltaru, které tam zastřelily v roce 1988 vojáci SAS. "Byli přehnaně a často absurdním způsobem opatrní," vyjádřila se Rimingtonová o čelných představitelích britského ministerstva obrany, kteří knihu cenzurovali poté, co se jim Rimingtonovou nepodařilo přesvědčit, aby ji nevydávala.
Rimingtonová argumentuje, že absolutní povinnost utajovat všechno o své práci, kterou Official Secrets Act uvaluje na bývalé pracovníky rozvědky, je nerealistická.
Její ostrá kontroverze s čelnými představiteli britské státní správy ohledně publikace jejích memoárů, nazvaných "Open Secret", "Otevřené tajemství", ji přesvědčila, že by měl vzniknout nezávislý systém, který by hodnotil knihy od bývalých zaměstnanců státní správy.
Proč se dala Rimingtonová na práci u rozvědky? Konstatuje: "I když tam všude seděli ti muži v tvídových šatech s dýmkami, přesto se mi zdálo, že podstata studené války a práce se špióny je zajímavá. Víte, odposlouchávání telefonů a otvírání soukromé pošty."
Rimingtonová přiznává, že v období studené války MI5 sledování britských občanů "přeháněla". "Byli sledováni lidé, kteří nebyli hrozbou státu," přiznává. Argumentuje však, že osobám, o nichž vedla MI5 složku - mezi nimi je celá řada nynějších čelných britských politiků, např. Patrician Hewittová, ministryně obchodu a průmyslu, Harriet Harmanová, generální prokurátorka, Jack Straw, ministr zahraničních věcí a Peter Mandelson - by nemělo být dovoleno k nim získat přístup.
Poprvé Rimingtonová přiznala, že během všeobecných voleb kontroluje MI5 informace o budoucích poslancích ve snaze zjistit, "zda je na nich něco důležitého ... aby to mohl premiér vzít v úvahu, až bude vytvářet vládu."
MI5 sledovala organizátory stávek
Stella Rimingtonová, bývalá šéfka britské rozvědky MI5, přiznala v úterý v deníku Guardian, že se rozvědka zaměřovala na šéfy odborů, kteří v roce 1984 organizovali stávku horníků a na vedoucí členy tehdejší CND, Kampaně za jaderné odzbrojení.
Hájila činnost MI5 během hornických stávek tím, že stávku řídil "triumvirát, který vyhlásil, že chtějí stávkou zlikvidovat zvolenou vládu a stávku aktivně podporovala komunistická strana".
Těmito třemi vedoucími představiteli Národního odborového svazu horníků byli tehdy předseda Arthur Scargill, místopředseda Mick McGahey a generální tajemník Peter Heathfield.
Rimingtonová však popřela, že by rozvědka měla mezi stávkujícími své agenty anebo že by odposlouchávala telefony stávkujících, aby zjistila, kde se budou shromažďovat demonstranti.
"My v MI5," konstatovala, "jsme omezili své vyšetřování jen na činnost těch osob, které využívali stávky k podvratným účelům."
Rimingtonová také obhajovala, že MI5 sledovala vedoucí aktivisty organizace Kampaň za jaderné odzbrojení. Toto sledování označila za "naprosto legitimní". "O CND se velmi zajímal Sovětský svaz a ten zaúkoloval britskou Komunistickou stranu, aby Kampaň pro jaderné odzbrojení infiltrovala."
Rozhodnutí Stelly Rimingtonové vydat své memoáry navzdory zuřivému odporu britské státní správy obhajoval tento týden bývalý právní poradce MI5 David Bickford. Ten, jak uvádí list Guardian, podpořil její požadavek, aby byl britský zákon o utajovaných skutečnostech Official Secrets Act radikálně zreformován. Bickford dodal, že britská bezpečnost a britská rozvědka dosud žije "ve věku plachetnic".
Proč se všichni tak rozčilují?
Shrnujeme redakční komentář, který vyšel v deníku Guardian v sobotu 8.9.
Máme-li posuzovat proud preventivní zuřivosti, dochází zřejmě k apokalyptickému rozkladu britských výzvědných služeb. List Daily Mail v pátek vzkřísil Champana Pinchera, více než osmdesátiletého prozrazovatele špionážních historek, a dal mu otázku: "Je Rimingtonová nejzrádnější ženou v Británii?" Deník Times už charakterizoval Rimingtonovou jako "urážku své země". Daily Telegraph považuje její jednání za "neodpovědné" - zradila své lidi. Podle těchto názorů je to tedy pro britskou rozvědku konec.
Že je to všechno nesmysl, si uvědomí každý, kdo si přečte skutečné výňatky z memoárů Stelly Rimingtonové, publikované v deníku Guardian. Není na nich nic zrádného ani apokalyptického.
Preventivní zuřivost britské státní správy a části britského tisku vypovídá výmluvně, jak se Britové nekriticky podřizují kultuře utajování. Už léta je běžným zvykem ve Spojených státech, že odcházející ředitelé CIA - viz William Colby, Stansfield Turner, Richard Helms nebo Robert Gates - napíší své memoáry. Nikdo vážně nikdy netvrdil, že tyto memoáry ochromily operační schopnost CIA. Byl byl to velmi podivný šéfredaktor denního tisku, kdyby kritizoval šéfy CIA za to, že příliš věří v otevřenost. V New Yorku a ve Washingtonu usilují novináři o zveřejňování informací, nikoliv o jejich utajování.
Že je kniha Stelly Rimingtonové doslova neškodná, lze usoudit z toho, že jakýsi činitel britské státní správy umístil výtisk rukopisu do taxíku a nechal ho poslat do bulvárního listu The Sun. Ani on se tedy zjevně neobával, že dojde k poškození operačních schopností britské rozvědky. Byl to primitivní pokus Rimingtonovou zdiskreditovat. Není překvapivé, že to nefungovalo.
Je bezpochyby nemožné, aby demokratická země vedla výzvědnou službu, která je zároveň tajná, ale zároveň se musí ze svých činů veřejně zodpovídat. Utajované akce nebudou nikdy plně zveřejněny a nynější systém dohledu na rozvědku - dohlíží na ni parlamentní podvýbory, soudcové v penzi a různí další činitelé - je neohrabaným kompromisem, nicméně je takový kompromis lepší než dřívější absolutní absence demokratické kontroly nad rozvědkou. Stelle Rimingtonové i jejímu předchůdci Antony Duffovi i nynějšímu šéfovi MI5 Stephenu Landerovi patří určitá míra kreditu za to, že se jim podařilo přeměnit MI5 z jeho někdejší tajnůstkářské, mužské, tvrdě pijácké kultury exkluzivních privátních internátních škol v dnešní modernější a reprezentativnější výzvědnou službu. Rimingtonová si sice publikací vylíčení tohoto procesu dělá trochu sama sobě reklamu, ale samotnou výzvědnou službu to nepoškozuje, naopak.
Stella Rimingtonová splnila všechny oficiální příkazy při přípravě své knihy k vydání, předložila rukopis cenzuře a odstranila pasáže, které se vládě nelíbily. Bylo s ní však při tom zacházeno tak drasticky, že jí lze odpustit, že pochybuje, zda tento systém schvalování rukopisů státních úředníků může fungovat do budoucnosti. Rimingtonová požaduje reformu Official Secrets Act, aby prokurátor napříště musel dokázat, že by potlačené výňatky z publikace mohly způsobit škodu. Je skutečně silně ironické, že reformu utajovacího zákona požaduje bývalá šéfka rozvědky zatímco někteří novináři argumentují, aby se zachoval status quo a utajovalo se více. Pouze v Británii...