Uděláme-li nyní chybný krok, mohlo by to vést k tomu, že úterní vraždění nevinných lidí by se mohlo stát prvním dějstvím v daleko větší tragédii

Osobní svědectví z Manhattanu

Amerika: Je tohle naším osudem?

Todd Gitlin, severoamerický editor intelektuálních stránek opendemocracy.net reagoval včera v tomto příspěvku na teroristické útoky ve Spojených státech.

Spadla na nás mlha terorismu - na Ameriku, na New York, na všechny, které znám. Stali jsme se postavami ve fantasmagorickém příběhu. Tupý strach - strach z toho, co se už stalo, strach z budoucnosti. A více než cokoliv jiného, odmítání uvěřit - je to tak deprimující a chabé odmítání, že i v něj je obtížné uvěřit. Osobně se asi od devíti dnes ráno pohybuju v mlze, když má žena ukázala z okna na odporně žlutohnědý oblak kouře táhnoucí se východním směrem, asi kilometr odsud. O dvě minuty později, výbuch - druhý, první jsem neslyšel - a od té doby propadáme do surreality.

Civíme do neznáma a hledáme zoufale v minulosti oporu v precedentech - hledáme katastrofy pociťované tak hluboce a společně, že definovaly společný odrazový můstek pro celé další generace. Pearl Harbor, hlavní událost v životě a v éře mých rodičů. Zavraždění prezidenta Kennedyho, kdy se svět najednou stal vážně podivným a věděli jsme, že už nikdy nebude svět jako dřív. Měli jsme pravdu. Ale samozřejmě jsme si nedovedli představit, co všechno se ještě v budoucnosti může stát.

Právě jsem se vrátil z procházky po Manhattanu. Je to teď nejtišší Manhattan, skoro jako za sněhové bouře. Lidi chodí pěšky pod pozoruhodně modrou oblohou, je to jedno z těch občasných požehnání, kterého se městu dostane na jaře a na podzim, navzdory veškeré jeho mánii, agresi a zaujatosti samým sebou. Lidé se chtějí podívat co nejblíž k blokům, postiženým katastrofou, které byly izolovány od vnějšího světa. Většinou vypadají naprosto šokováni. Pár lidí se pokouší o vtip, ne mnoho. Mobilní telefony, pupeční šňůry do vnějšího světa. Skupiny lidí po hospodách se dívají na televizi. U nemocnice svatého Vincenta, kam jsou odváženi zranění z dolního Manhattanu, se shromažďují lidé, kteří čekají na zprávu o svých milovaných. Dva lidé, telefonující mobilem, pláčou.

Známá telefonuje z Brooklynu. Nechala ráno v bytě otevřená okna, když šla do práce na Manhattanu, teď má byt plný popele.

Po politice přichází násilí

"Tohle je vážné," říká mi soused, s nímž jsem se dosud nikdy nesetkal, odpoledne ve výtahu. Je to asi vážnější než Pearl Harbor. Tehdy to byla válka, dvě armády proti sobě. Amerika měla být nezranitelná. Pro generaci mých rodičů rozbil Pearl Harbor ten starý mýtus, onu starou koloniální přestavu, že jsou oceány jako bezpečné hradby. Mýtická představa, že je Amerika nezranitelná, se vrátila, ale ve slabší formě. V šedesátých letech se v Americe hrstka šílenců - tedy, ono jich zas nebylo tak málo - obávala, že se na plážích v San Diegu vylodí Vietcong, pokud tomu americká armáda nezabrání. To bylo nesmyslné. Nyní nelze ani nejšílenější představy odmítnout jako nesmyslné. Očekávání toho nejhoršího teď bude normální. To je náš osud. To je součástí traumatu, který jsme utrpěli a budeme jím i nadále trpět.

V televizi - jak můžeme prožívat své katastrofy bez televize? - se propalují do mozku tytéž záběry, desetkrát, stokrát, přestává to už být i banální. Televizní stanice spolu soutěží o to, kdo odvysílá nejdrastičtější záběry pořízené kamerami amatérů, což nám připomíná katastrofické filmy. (Neměla by být digitální kvalita záznamu teď už lepší?)

Avšak jedna dobrá zpráva: sdělovací prostředky, i když se občas mluví o tom, že toto je vyhlášení války - podivné, bezprecedentní války, je obtížné se tomu vyhnout - nepropadají nacionalismu. Je úlevou slyšet, jak se opakuje: nikdo neví, kdo je za to odpovědný. Státní činitelé, moderátoři televizních stanic a odborníci na terorismus si dávají velký pozor, aby nepřehnali to, co vědí o tom, kdo spáchal tyto hromadné vraždy. (Právě jak toto píšu, starosta Giuliani, který se nikdy nechoval lépe, varuje před obviňování celých etnických či rasových skupin.) Vyskytují se dohady o Osamu bin Ladiinovi, ale hlavním tématem je pomáhat postiženým v katastrofě. Politikové vystupují pompézně - to není překvapení - ale televizní stanice se poučily ze zbrklosti, kterou projevily po bombardování Oklahoma City v roce 1995, kdy začaly obviňovat muslimy [a ukázalo se, že pachatel byl Američan, pozn. JČ].

Špatné zprávy: Washingtonští vládní činitelé perverzním způsobem zneužívají jazyk. Opakovaně a znepokojujícím způsobem hovoří o svobodě - že je prý tohle útok na svobodu. Bush se tak vyjádřil večer v televizi. To není než ideologie. Zakrývá to podstatu násilí a pohřbívá ji v abstraktních výrocích. Ztotožnit Ameriku se svobodou znamená opičit se po slepotě atentátníků.

Pod povrchem dřímá intenzivní rozhořčení. Vrazi, pokud budou nalezeni, budou zavražděni. To není politická reakce, ale bude to reakce, jíž nebude lze odolat. Jak napsal nedávno izraelský spisovatel Nissim Calderon, který je právě na návštěvě v New Yorku, politika ustupuje symbolismu. Jak na to poukázala Hannah Arendtová, když politika selže, dochází k násilí Někde se rozhodli masoví vrazi, že Amerika - nebo kapitalismus? západní civilizace? Velký Satan? - musí být poražena. Pro ně je Amerika nesnesitelné Ono, systém, mašinérie, už mrtvá věc. Usmrtit tuto mrtvou věc, vždyť o nic nejde. Pro tuto velkou radost zemřou s jásáním v srdci.

Co se stane po teroru?

Nový prezident v Bílém domě si až doteďka myslel, že si Spojené státy mohou dovolit izolovat se od světa, obklopit se bublinou raketové obrany, ignorovat Blízký východ a ať ostatní svět třeba zešílí! Nevím, zda se jim dostalo moudrosti alespoň teď svůj názor změnit - no, nejsou to moudří lidé. Intelektuální tupost je jejich normální stav. Jak vidíte, optimistou nejsem.

"Terorismus" je přesnější slovo, než si lidi někdy uvědomují. Je to ismus, je to víra - v teror. Někteří zapálení racionalisté odmítají zabývat se skutečností, že na světě existují lidé, ochotní zemřít, aby tím vyvolali hrůzu celých národů. Tato ochota zemřít, dokonce nadšená ochota zemřít, poráží všechny argumenty. Pokud této mentalitě rozumím, je to víra, která se aktivizuje, když došly argumenty. Vyžaduje soustředěnou vojenskou reakci - přesnou nikoliv hysterickou křeč odvety, nikoliv útok na farmaceutickou továrnu, ale akci, která bude schopno odlišit vrahy od civilistů. Nebude to lehké. Nemělo by se to uspěchat.

A pak?

Dnes s námi zůstává jen smutek.

Zkouška snášenlivosti: Muslimové, mešity a Arabové se už v USA stávají terčem hrozeb

Tento článek vyšel včera v deníku San Francisco Chronicle.

Nikdo nepřijal za atentáty odpovědnost, ani nebyl oficiálně obviněn, ale mešity, islámské školy a arabské firmy v oblasti San Franciska se už stávají terčem výhrůžných telefonátů.

"Pokud by měl být v novinách nějaký titulek, měl by znít: ´Tato komunita má strach, je v šoku´" řekl nám jeden palestinský majitel obchodu s potravinami.

Kolemjdoucí mu včera v San Francisku doporučovali: "Vrať se do své země!" a "Měli bychom vás všechny vyvraždit," řekl obchodník.

Požádal, abychom neuváděli jeho jméno, ani jméno čtvrti, aby se mu lidi nepomstili.

Úterní strašlivé teroristické útoky v New Yorku a ve Washingtonu nebyly jen zkouškou národní bezpečnosti, ale také zkouškou národní snášenlivosti.

Byla to zkouška toho, zda jsme schopni tolerovat jinověrce, zkouška toho, zda chápou průměrní Američané, že průměrný americký muslim nepodporuje násilí jménem Pánaboha o nic více, než ho podporuje průměrný americký křesťan či průměrný americký žid.

Sulejman Ghalí předseda San Francisco Islamic Society, stál ve své světlem naplněné modlitebně a zoufale prosil reportéra, aby neotiskl adresu jeho mešity. Už mu dva lidé telefonovali výhrůžky a kolem mešity se pohybovali policisté.

"Je to cítit ve vzduchu," řekl Ghálí. "Všichni Arabové a muslimové v této zemi začínají mít pocit, že jsou podezřelí - ať jsou jakkoliv loajální." Ghálí se v úterý díval na televizi, když jeden moderátor řekl: "Toto je ekvivalent Pearl Harboru."

"Okamžitě jsem pomyslel na americké internační tábory pro Japonce během druhé světové války," konstatoval Ghalí.

Mstě na základě kolektivní viny jsou zejména vystavovány muslimské ženy, které nosí tradiční islámský oděv. To je v ulicích, obchodech a kancelářích San Franciska lehce identifikuje.

Amatullah Almarwani, výkonná tajemnice Islámské společnosti, byla jednou jen ze tří žen, které se v mešitě v San Francisku účastnily odpoledních modliteb. Měla na sobě tradiční hidžáb, dlouhé šedé šaty s šátkem, pokrývajícím jí hlavu a sepjatým na zátylku sponou.

Amarwaniová je zvyklá na verbální útoky, zejména po předchozích útocích na Světové obchodní středisko a na budovu státní správy v Oklahoma City. Ale v úterý bylo jiné.

Když se dověděla o úterních teroristických útocích, rozhodla se s manželem jet do zaměstnání automobilem a nikoliv, jako normálně, veřejnou dopravou. Mnoho jejích muslimských přátel se rozhodlo zůstat doma. "Já bych byla doma také, kdybych nemusela být tady v práci," uvedla.

Její jedenáctiletá dcera si chtěla vzít svůj hidžáb do státní školy, kterou navštěvuje v Alamedě, a Almarwaniová jí to dovolila, protože chce, aby všechno zůstalo pokud možno při normálu.

"Nemám slov," řekla Almarwaniová, když se snažila vyjádřit svou bolest. "Tohle je moje země, to jsou moji spoluobčané. Vím, že když se na mě lidi podívají, neuvědomí si to, budou si myslet, že patřím k nepřátelům."

V Santa Kláře vyjádřili američtí muslimové šok a odpor nad teroristickými útoky, i když přiznali, že se obávají odplaty.

"Naší první reakcí je podpořit oběti," řekl Helal Omeira, výkonný ředitel Výboru pro americko-islámské vztahy v severní Kalifornii.

Omeira hovořil s reportéry po schůzi svého výboru, na níž bylo rozhodnuto, že členové jeho organizace darují krev pro oběti teroristických útoků. Zdůraznil, že americká muslimská komunita absolutně podporuje americkou vládu.

Pouhých několik hodin po zprávě o teroristických útocích, uvedl Omeira, jezdili kolem islámské školy v Granadě automobily, některé troubily a řidiči muslimům nadávali.

Škola, do níž chodí asi 400 dětí, byla toho dne zavřena.

Dvanáct hodin po teroristickém útoku bylo stále ještě nejasné, zda existuje nějaká souvislost s islámskými skupinami na Blízkém Východě, v Afghánistánu nebo jinde.

Avšak nepřímo to po celý den z televizního vysílání vyplývalo. Vysílaly se záběry jásajících Palestinců hned vedle opakovaných záběrů útoku na Světové obchodní středisko. Hned vedle těchto záběrů se vysílaly záběry muslimských kněží z Talibánu. Vysílaly se záběry bombových atentátů v Kábulu a hned vedle toho záběry útoku na Světové obchodní středisko v New Yorku.

Na univerzitě v Berkeley, kde stal židovsko-arabský konflikt nejvýznamnějším sociálním protestem minulého roku, došlo k ojedinělým nepřátelským činům, zaměřeným na palestinské studenty, ale celkově se zdálo, že jsou židovští i muslimští studenti sjednoceni ve svém smutku, jednotně odsoudili útoky a vyjádřili touhu vyhnout se zhoršení konfliktní situace na univerzitě.

V San Francisku měl včera odpoledne šejk Safwat Morsy, duchovní vůdce Islámské společnosti, pravidelné kázání. "Islám odmítá takovéto teroristické útoky," řekl věřícím.

"Nedovedu si představit žádné náboženství na tomto světě, které by takovéto činy schvalovalo," řekl Morsy.

Uvedl, že se obává, že budou muslimové obviňováni dříve, než bude vyšetřování ukončeno.

"Prosíme Alláha, aby na nás tisk neukazoval prstem, aby provedl objektivní pátrání, aby byli skuteční zločinci zatčeni a potrestáni."

Ani v agonii nesmí Amerika ztratit nervy

Tento redakční komentář vyšel ve středu v deníku Guardian.

Spojené státy byly v úterý vrženy do války - s neviditelným nepřítelem. Na rozdíl od ostatních konfliktů, v nichž Spojené státy bojovaly, tentokrát nebyly klaksony, protiletecké sirény, nedošlo k otevřenému vyhlášení válečného stavu, nebylo vydáno žádné ultimátum, nikdo předem nevyjádřil žádný nepřátelský úmysl.

Tohle nebyla jen obyčejná bomba, umístěná v automobilu, nebyl to zákeřný jednorázový útok na americkou válečnou loď nebo na americké vyslanectví, nebyl to osamělý střelec, který by se zaměřil na nějakého amerického diplomata či podnikatele. Úterní ofenzíva byla prostě něco, co se ještě nikdy předtím nestalo. Přišla beze stopy varování, útok se zaměřil na mnohonásobné cíle pro jejich obrovskou symbolickou hodnotu a byl jasně a neúprosně připraven tak, aby bylo co největší množství mrtvých a raněných a největší možnou míru hrůzy.

I vojáci americké tichomořské flotily v Pearl Harboru v roce 1941 nakonec, i když pozdě, zjistili, kdo na ně útočí. A věděli, co mají dělat na obranu. Podstatnou součástí hrůzy úterních opravdu děsivých, otřesných událostí, byla absence tváře, jména, absence smyslu - absence rozumu. Ale terorismus nikdy nebyl racionální činností. Terorismus je z definice negací lidskosti, opakem života, smyslu a citu.

Terorismus je, jak uvedl americký ministr zahraničních věcí Colin Powell letos v dubnu, "neustále se navracející nemoc". Všemu těmu velkému, stále ještě neznámému počtu Američanů, kteří včera zemřeli, všem těm, kdož byli zraněni, těm, kdo ponesou následky této masové vraždy po zbytek života, vyjadřujeme svou hlubokou soustrast. Těm, kdo tyto zbabělé útoky provedli, vyjadřujeme jen své pohrdání - a skálopevné přesvědčení, že Británie a britští občané, kteří dobře znají teroristické útoky, učiní vše, co je v jejich silách, aby pomohli americkým úřadům nalézt viníky. Spojené stááty, jejich vláda ani jejich občané si tohle nezasloužili. Pro tento den masakru a slz nemůže být ospravedlnění ani omluvy.

Bylo to, jak se začala odvíjet sekvence hrůz proti siluetě New Yorku, zpočátku neuvěřitelné. Jako bychom se octli v nějakém absurdním hollywoodském katastrofickém filmu, začaly přicházet nejprve zprávy, že ve Světovém obchodním středisku v New Yorku došlo k explozi. Pak, jak se na místo dostavily televizní kamery a začalo živé televizní vysílání, objevilo se, jakoby zčistajasna další letadlo. "Druhé letadlo přiletělo obloukem ze západu a vypadalo to, že míří přímo na druhý věžák. Zasáhlo ho těsně pod úrovní prvního zásahu. Letadlo úmyslně zamířilo na tento cíl," uvedl jeden reportér na scéně.

Náhle vybuchla z druhé věže ohnivá koule a oba věžáky začal stravovat požár. Lidé skákali z hořících horních pater, plameny je dohnaly k smrti. Jak lidé padali, od lidí dole se ozývalo úpění. Ale, jak se ukázalo, to byl teprve začátek.

O několik minut později se octl v plamenech Pentagon ve Washingtonu. Nabouralo se do něho další unesené letadlo. Podle některých zpráv byli zalarmováni velitelé armády, že letadlo letí na Pentagon. Ale ani nejmocnější armáda na světě nemohla učinit nic, aby útoku zabránila. Nedlouho poté vybuchla bomba na americkém ministerstvu zahraničních věcí a byla zahájena totální evakuace Bílého domu, ministerstva financí a dalších budov v centru americké federální vlády.

Letecká doprava byla zrušena, města od Chicaga po Los Angeles vyhlásila nejvyšší stupeň ohrožení a normální podnikatelská činnost od Wall Street až po celou Ameriku byla zastavena. I onen největší symbol Spojených států, americký prezidentský úřad, nyní zosobňovaný Georgem Bushem, se zdál otřesen, oslaben a neschopen vyjádřit, co se děje, slovy.

Vůbec to nebyla fantazie nějakého hollywoodského režiséra. Bylo to všechno strašlivá realita. Uskutečnily se nejhorší možné obavy. Záchranné služby města New Yorku se vydaly směrem na Manhattan, ale poškozené věžáky se staly novým nebezpečím. Zavládla panika a lidi se snažili utéci ze čtvrti. A měli proč. Jeden, a pak druhý, se oba věžáky zřítily. To, co se disidentskému milionářskému teroristovi Osamu bin Ladenovi a jeho fanatickým islámským stoupencům nepodařilo udělat v únoru 1993, bylo nyní dokonáno.

Tento okamžik zřícení obou věžáků si budou lidé pamatovat po mnoho let do budoucnosti. Je totiž okamžikem, kdy se stal mezinárodní terorismus, bez jediné pochyby, hlavní hrozbou globální bezpečnosti. Jestliže tito vrazi dokáží proniknout do jádra Ameriky a vyvolat takovýto masakr, aniž by jim v tom mohl kdokoliv zabránit, kdo z nás je v bezpečí?

To je jen jedna z mnoha otázek, které nyní vyvstávají s naléhavostí, plnou smutku a rostoucího hněvu. Jinou otázkou je, zda mohla americká vláda zabránit těmto útokům.

Nelze říci, že by si problému nebyla vědoma, není to otázka ignorantství. Americké ministerstvo zahraničních věcí už dlouho analyzuje nejrůznější teroristické organizace, které existují po celém světě, od Severního Irska až po Filipíny, které by teoreticky mohly provést útoky proti Spojeným státům. Každoročně publikuje seznam států, které financují terorismus, a mezi nimi jsou Irák, Írán, Libye a Súdán, a také Afghánistán, adoptovaný domov Bin Ladena.

V květnu jmenoval George Bush svého viceprezidenta Dicka Cheneyho koordinátorem veškerého protiteroristického úsilí ve Spojených státech a založil nový státní úřad, Národní úřad připravenosti, jehož úkolem bylo koordinovat reakce federálních záchranných služeb a výzvědné služby. FBI, CIA, výzvědná vojenská rozvědka Pentagonu a Úřad národní bezpečnosti už mají obrovský rozpočet a obrovské zdroje pro boj proti terorismu. V úterý se však ukázalo, že to všechno je k ničemu. Nikdo absolutně netušil, co se stane. Nenastartovala jediná stíhačka, když se blížila unesená letadla, neobjevil se ani jeden bombardér, nikoho nechytli. Zase jednou je poučení jasné. Sebevražednému terorismu proti civilním cílům se v podstatě vůbec nedá zabránit, ať už jste afghánský bojovník za svobodu Ahmad Shah Massod, izraelský policista anebo nejmocnější země na světě.

To neznamená, že nelze bojovat proti terorismu, nebo že jeho pachatelé nemohou být nalezeni a potrestáni. Další, možná úplně nejzávažnější otázka, vznesená ještě ve chvíli, kdy se prohledává rumiště v New Yorku a hledají se tam známky života, je kdo to mohl způsobit?

Masood je v této souvislosti relevantní, vzhledem k tomu, že se nedávno sám zřejmě stal obětí Bin Ladenovy teroristické sítě a jeho stoupenců z Talibánu a mezi Araby. Před třemi týdny se Bin Laden vychloubal, že plánuje zaútočit na americké zájmy údajně "bezprecedentním" způsobem. Takové hrozby byly činěny už předtím. A jiní byli v úterý jmenováni jako možní podezřeí, včetně militantů z islámského Jihádu, kteří pronásledují Izrael. Ale Bin Laden už spáchal celou řadu teroristických útoků. Zaútočil už dříve na americké území - při bombovém útoku na Světové obchodní středisko v roce 1993. Jeho útoky na americká velyslanectví v Keni a v Tanzánii v roce 1998 byly nesmírně krvavé - zemřely stovky lidí. Všeobecně se usuzuje, že Bin Laden zorganizoval loni útok na USS Cole, americkou válečnou loď, která navštívila Jemen. Bin Ladena považují Američané už dlouho za svého nejmocnějšího individuálního odpůrce. Má peníze, má zdroje a má onen druh slepé krutosti a přesvědčení o své pravdě, kterého je zapotřebí pro takovouto nelidskost. Jestliže je nejpravděpodobnějším pachatelem Bin Laden, zvráceným způsobem to může být pozitivní skutečnost. Představa, že by útoky provedl Irák Saddáma Husajna anebo jiný "teroristický stát" je hrůzná. Pokud by se to dokázalo, zřejmě by to vyvolalo absolutní odvetnou americkou válku s následky, které by byly celosvětové. Dalším pozitivním rysem bylo, že ani v New Yorku ani ve Washingtonu nebyly užity chemické či biologické zbraně. Mohly být klidně užity a - to je nutno říci - oblíbený plán George Bushe, systém celostátní raketové obrany - by tomu nezabránil. Bushova vláda nyní bude muset věnovat daleko větší pozornost efektivnímu celosvětovému zákazu šíření zbraní hromadného ničení i konvenčních zbraní, včetně malých zbraní.

Bolest, kterou Američané pociťují, nelze podceňovat. Vznikají dvě okamžitá nebezpečí. Jedním je, že zraněná, zmatená Amerika dospěje k přesvědčení, že svět je nepřátelský a rozhodne se od něho izolovat. Příliš často během minulých měsíců se Spojené státy hádaly se svými přáteli a spojenci o celé řadě otázek, významných i méně významných. Ale ještě většímu izolacionismu, mentalitě obležením, by se měly Spojené státy za každou cenu vyhnout. Bylo by to vítězstvím pro teroristy.

Nesmírně nebezpečná by byla nyní i přehnaná americká reakce, zejména vojenská. Pokušením nyní musí být se někomu za to pomstít. A mstít se mu znovu a znovu a znovu.

Zhluboka se nadýchněte, Ameriko. Zachovejte klid. Ovládejte se.

Spojené státy: nejlepší obranou je spravedlnost

Shrnujeme komentář Martina Wollacotta, který vyšel včera v deníku Guardian.

Žijeme v jediném světě. Jsou okamžiky, kdy víme, že je to z nejlepších důvodů, a jsou okamžiky, kdy víme, že je to z nejhorších důvodů. Tento rozvrat a hněv, který s ním jde ruku v ruce, dospěl do Ameriky bůhví odkud. Zároveň víme, že útoky na věžáky Světového obchodního střediska a na Pentagon a na další americké cíle jsou strašlivým důkazem, že před rozvratem a chaosem ve světě se nemůžeme izolovat.

Policejní velitel v New Yorku charakterizoval situaci ve svém městě jako "válečnou zónu" a mnoho jiných lidí to po něm opakovalo. Pravda v této smutné banalitě nespočívá jen v tom, že počet mrtvých je tak velký jako na bojišti, nebo že byly tyto útoky provedeny jako nesmírně efektivní vojenská operace. Znamená to totiž také, že v mnoha místech na světě, včetně samotných Spojených států, existují skupiny, které se považují za organizace, jež jsou se Spojenými státy ve válečném stavu.

Je pravda, že jejich počet je malý. List možných viníků není dlouhý. Svět není plný lidí, kteří chtějí vraždit Američany. Avšak existuje potenciálně smrtící kombinace doslova sebevražedné odvahy, rekrutování lidí z vrstev odcizené mládeže, moderních nástrojů ničení a nepozornosti vlád, které jsou buď příliš neschopné na to, aby dokázaly zvládnout teroristické organizace, anebo je tolerují z politických důvodů. Můžeme k tomu dodat i kamufláž, kterou teroristům poskytuje diaspora v Severní Americe i v Evropě, díky níž mohou teroristé zůstat v podstatě anonymní a nevypátratelní. Právě součinnost těchto faktorů vyvolala tuto tragédii.

Už se to stalo dříve, ale v menším měřítku. Úspěch teroristické akce v tomto obrovském měřítku je něco nového. Lidé to budou chtít napodobovat na jiných kontinentech. Budou to chtít napodobovat s chemickými a biologickými zbraněmi - útok v tokijském metru byl varováním před touto možností - anebo s jadernými zbraněmi. Ironií je, že pocit Ameriky, že je zranitelná vůči teroristickým útokům, jemuž se spojenci občas posmívají, se prokázal jako oprávněný. Ale zároveň obranné prostředky, které si proti těmto útokům Američané, a zejména tato jejich vláda, připravují, jsou buď nevhodné anebo irelevantní.

Schopnost likvidovat řízené střely na dálku, schopnost zaútočit na jakékoliv místo na této planetě a možná i z vesmíru, to pořád neposkytuje účinné prostředky, jak zlikvidovat teroristické skupiny. Osama bin Laden a jeho muži, nejpravděpodobnější pachatelé úterních zvěrstev, zůstávají i po vybombardování amerických velvyslanectví ve východní Africe nepotrestáni.

Nejlepší obrana Spojených států proti terorismu ze zahraničí je existence vlád, které jsou víceméně spokojeny s tím, že se stavějí Spojené státy víceméně spravedlivě k otázkám, které jsou pro ně důležité. Je zjevné, že v muslimském světě tomu tak není. To je hlavně v důsledku americké politiky týkající se konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, ale také proto, že existují někteří Arabové a jiní muslimové, kteří také považují nadřazenost a vliv Západu za urážku světu.

Navzdory stereotypním představám je nutno však zdůraznit, že si většina arabských a muslimských, zejména palestinských radikálních organizací určuje z praktických i morálních důvodů hranice násilí, za něž nechtějí jít. Možná to nejsou hranice, které by byly přijatelné pro nás či pro Izraelce, ale přesto to hranice jsou - a něco jako úterní útoky proti Spojeným státům by tyto hranice daleko překročilo. Hranice u Osama bin Ladena jsou něco jiného, a proto je hlavním podezřelým.

Když popíral předseda Demokratické fronty pro osvobození Palestiny, že jeho organizace měla s útoky v Americe cokoliv společného, zdůraznil nicméně, že nespokojenost a hněv, které budí americká politika vůči Blízkému východu, znamená, že by měl být její přístup k této oblasti změněn. Jeho argument je naprosto zjevný. Hněv je kapitál, jehož mohou využívat podnikatelé jako Bin Laden. Vedla by dohoda v izraelsko-palestinském konfliktu a vytvoření adekvátního palestinského státu k ukončení veškerého muslimského teroristického násilí? Možná nikoliv všeho, ale podstatně by pokleslo. To neznamená, že argumentujeme, že by se měla americká politika v  důsledku těchto útoků okamžitě změnit. To by totiž znamenalo, že podporujeme vydírání.

Ale tato politika je součástí širšího problému. Jak argumentují analytikové jako Paul Rogers z Bradford University, existuje jasné nebezpečí, že bohatý svět jako celek, a nikoliv jen Spojené státy, budou praktikovat politiku snah "udržet pod pokličkou" nespokojenost většiny světa. Je pravda, že vznikají pokusy alespoň mírně řešit základní problémy nespravedlnosti a nerovnosti ve světě, a stále sofistikovanější armády jsou připraveny, jenže nejsou v podstatě schopné řešit vznikající problémy. Těmito problémy bývají obyčejně násilné konflikty mezi chudšími státy, může to vést k rozkladu státní správy anebo k tomu, že moc v dané zemi uchvátí skupiny naprosto nepřipravené k vládě - a vznikají tak útočiště pro teroristy.

To je, konec konců, příběh Afghánistánu. Spojené státy a Rusko společně proměnily Afghánistán v nynější zaostalou a nebezpečnou zemi. Spojené státy a Pákistán, s pomocí Británie a jiných zemí, jak je notoricky známo, povzbuzovaly, protože se jim to tehdy hodilo, vzrůst fundamentalistických organizací a získávání bojovníků ze všech muslimských zemí. Z toho vznikl Taliban a Osama bin Laden.

Američané pochopitelně chtějí chytit viníky a potrestat je. Jaký národ by to za těchto okolností nechtěl? Byl to především strašlivý zločin. Ale je nutno říci, že hledání viníků musí být mezinárodní a jestliže byl tento zločin naplánován v muslimských zemích, je nezbytné, aby se na jeho potrestání podílely i muslimské vlády. Tento zločin nijak neumenšuje, řekneme-li, že západní politika pravděpodobně hrála určitou roli při vytváření hněvu, který pak k tomuto zločinu vedl.

Je také třeba zdůraznit, že i když existuje globální problém nepozornosti vůči nespravedlnostem, z čehož se nám hromadí problémy pro budoucnost, dosud nečelíme anarchistickému sdružení mnoha nebezpečných států a extremistických hnutí. Terorismus je dnes více omezený než v minulosti a skrývá se na méně místech. Tato katastrofa by neměla být signálem pro Západ, aby vytáhl padací most, ale měla by být signálem pro intenzivnější mezinárodní úsilí vyřešit základní problémy, které nám jinak vybuchnou do obličeje, jestliže se je nebudeme snažit odstranit.

Je to lež: úterní teroristické útoky nebyly zaměřeny proti svobodě a demokracii

Světové obchodní středisko bylo v muslimském světě považováno za symbol teroru a útlaku

(...)

Velmi důležitou otázkou je, proč se stále stávají Spojené státy cílem útoků islámských skupin? V roce 1983 zaútočili islámci na americká kasárna v Bejrútu, v roce 1993 na Světové obchodní středisko, v roce 1996 došlo k atentátům v al-Khobaru, loni došlo k útoku na americkou válečnou loď USS Cole, proč jsou Spojené státy takovým magnetem pro muslimské extremisty?

Prezident Bush a ministr zahraničních věcí Colin Powell obvinili extremisty, kteří prý chtějí poškodit demokracii a západní civilizaci. Je znepokojující, že jejich názory zřejmě nekriticky přijme veřejnost, která rozumí mezinárodní politice tak málo, že není schopna rozlišit propagandu od skutečnosti.

Avšak cílem útoků nebyla ani demokracie ani svoboda. V  Americe jsou Světové obchodní středisko, Pentagon, Camp David a Kapitol považovány za symbol globální americké moci a prestiže. Mimo Spojené státy, v muslimském světě, jsou všeobecně považovány za symboly teroru a útlaku.

Od roku 1991 zahynul v důsledku amerických sankcí proti Iráku a na důsledky ochuzeného uranu milion dětí. Neví se, zda zamýšleli útočníci zastavit ve Spojených státech veškerou leteckou dopravu, ale alespoň na den dali Spojeným státům pocítit to, co musí v bezletové zóně nad svým územím dodržovat Irák.

Od té doby, co bylo zahájeno loni v září palestinské povstání, americké vrtulníky značky Apache, zbraně typu F-16 a M-16 jsou odpovědné za usmrcení 700 Palestinců a za zranění dalších 25 000. Vzhledem k tomu, že - záměrně - není na místě CNN a nevysílají se do světa záběry každé rozdrcené lebky a ohořelé mrtvoly, lidé na Západě nevědí o americkém terorismu.

Toto jsou jenom viditelnější příklady americké politiky v muslimských zemích. Washington sice jednou rukou mává praporem demokracie, ale druhou dává miliardy dolarů na podporu totalitních režimů v Egyptě, v Jordánsku, v Saúdské Arábii, v Alžírsku, aby si tam lidé nemohli zvolit vládu, jakou chtějí. Americká pátá flotila se plaví výhrůžné v Perském zálivu jako varování všem neposlušným zemím, že použije síly na ochranu klientských států Ameriky a na ochranu nerušené dodávky ropy. A přítomnost amerických vojsk v Saúdské Arábii muslimy uráží - mají tam své svatyně.

Avšak největším zdrojem rozhořčení muslimů je nekritická americká podpora Izraeli. Oficiální americká podpora Izraeli letos dosahuje 6 miliard dolarů - to jsou částky, které Izrael nemusí splácet. Tento týden oznámil Izrael, že si koupí dalších 50 F-šestnáctek, aby si udržel vojenskou nadřazenost nad všemi svými arabskými sousedy. To, že jsou cílem útoků militantů z Blízkého východu téměř úplně výlučně jen Spojené státy a nikoliv ostatní západní země, dokazuje, že mlčení nad pokračujícím útlakem Palestinců je pro ně omluvitelné, kdežto přímá (americká) účast na tomto útlaku nikoliv.

Úterní útoky na Spojené státy jsou plodem hrubého porušování lidských práv jiných lidí, jehož se dopouští právě Amerika. I když je to v islámu jen menšinový názor, že by se měly pořádat odvetné útoky proti civilistům, je to názor, jaký americká politika povzbuzuje. Terorismus plodí terorismus. Tímto nechci omlouvat pachatele úterních útoků, ale nabídnout východisko ze spirály opakovaných pomst.

Avšak jestliže nepřivedly předchozí teroristické útoky Spojené státy k zamyšení, je nepravděpodobné, že tento masový útok to způsobí. Pravděpodobné je, že Washington nařídí propagandistům, aby odvrátili pozornost veřejnosti od jádra problému, a zitenzivní vojenské úsilí chytit a usmrtit Bina Ladena. To by byl nejstrašlivější důsledek. Jeden živý Bin Laden je lepší než mrtvý mučedník, který vyvolá sto následovníků.

(Faisal Body se zabývá muslimskou problematikou.)

Postřehy ze světových televizí z 11. září

Nejlepší byly Fox News a BBC World

V úterý jsme všichni zažili otřesný den, u mne umocněný dvěma skutečnostmi: jednak jsem náhodou viděl vše "naživo", včetně živého přenosu nárazu druhého letadla do jižní budovy WTC (ten záznam jsme pak viděli snad všichni, já prožil tu hrůzu spolu s komentátorem Euronews, který v tu dobu cosi vysvětloval a pak nevěřícím hlasem a zcela v šoku si uvědomil co právě viděl - spolu s diváky).

Během práce na notebooku (tj. nemohl jsem se na to soustředit stoprocentně) jsem měl možnost sledovat živé pokrytí zpravodajství následujících stanic:

Fox News - měl (alespoň do večerních hodin CET) nejaktuálnější zprávy, také tím pádem nejvíce neověřených spekulací, které se později nepotvrdily (nebo byly vládou cenzurovány!) - ví například někdo, co se stalo s letem 156 (rolující text dole "deeply concerned about flight 156"), co se stalo se dvěma lety z Evropy, se kterými se nepodařilo navázat spojení? Co se stalo s "another plane approaching Washington"? Fox také přinesl jako jediný pásku s projevem prezidenta Bushe "s kiksy" když ji převíjeli tam a zpět a nastavovali úrovně signálu atd atd - ostatní stanice přinesly již "perfektní vystoupení", ustříhli spěšný příchod a odchod atd.

CNN - překvapivě byl pozadu za ostatními, ale tím pádem přinášel již ověřené zprávy

CNBS (vysílání pro Evropu) - od určité doby ztratil drive, začal dokola opakovat staré informace (zásah cenzury?)

BBC World - velmi kvalitní a konzervativní přístup, měli nejvíce živých rozhovorů s různými světovými osobnostmi a nejkomplexnější pohled, který chyběl americkým stanicím. Hodně záviseli na svém washingtonském zpravodaji, takže pokrytí Was bylo lepší než NY. Před půlnocí přinesli zprávu o zřícení budovy Solomon Brothers a následně obrazovou reportáž, na ostatních okruzích (včetně amerických) to ještě nebylo - opět podezřívám US cenzuru?

Euronews - tam jsem to viděl na začátku, pak nepřinášeli příliš nového

Sky News - přebírali obrazové zpravodajství Fox News, k tomu vlastní komentáře - myslím, že to bylo zde, kde "UK expert on aviation" ihned po druhém nárazu do WTC řekl "my main concern now is the structural integrity of the building" - hodinu před tím, než se budova zřítila. Tento názor na žádném jiném okruhu nezazněl (ale neviděl jsem je pořád, takže to je neověřená informace).

N-24, n-tv (německé stanice) - zde se asi inspirovala Česká televize, protože na pozadí na obrazovce šel sice živý feed z NBC nebo Fox nebo CNN, ale základem byla studiová diskuse s místními experty (kterou jsem nesledoval) - pokud měl SKY místní experty, tak vždy jen krátce a přes telefon.

Osobně hodnotím nejlépe zpravodajské pokrytí Fox News (bezprostřednost), BBC World (pluralita názorů) a Sky News (kombinace živého pokrytí z USA s domácími vstupy). CNBS, Euronews a CNN se "vezli", německé stanice mi pak přivedly k úžasu stejně jako Vás tuzemské okruhy (nevím co měla česká TV3, ale vím, že jejich technici měli noční šichtu kvůli živým vstupům ze zahraničí - možná tady měli Váš model překládaného cizího zpravodajství - z nedostatku vlastních zpravodajských prostředků).

Ostatní okruhy jsem nesledoval, tohle považuji za docela slušný reprezentativní vzorek. Bohužel bych byl mnohem raději, pokud bych k takovému srovnání nikdy nedostal příležitost.

Příšerná diskuse v ČT: otázky Marka Dobrovolného byly opravdu naivní

Festival žvanilů na ČT 2 pokračuje

Pane Čulíku, lžete!!!!

Tomáši Pecinovi: až se začnou tyto události řešit, dostanu vás do vězení

Ondřej Neff má pravdu, když činí rovnítko mezi antiglobalizačními demonstranty a pachateli atentátů v Americe