Varovné poučení z dějin
Pozor na to, čemu říká CIA "Blowback!" - na neočekávanou zápornou zpětnou reakci
Toto je překlad článku Jeffa Sommerse ze stránek Znet.
V žargonu CIA vyvolávají akce, které jsou úspěšné, neočekávanou zápornou, kontraproduktivní reakci. CIA tomu říká výstižně "Blowback", zpětný náraz vzduchu.
Na konci druhé světové války odebraly Spojené státy oslabené Británii a Francii jejich zahraniční impéria. Mezi prvními oběti patřila středovýchodní Evropa, která byla obětována vztahům mezi oběma supervelmocemi. V důsledku téže dohody mezi supervelmocemi potlačily Řecko Anglie a Spojené státy, se sovětským souhlasem. Sověti a Západ se také dohodli, že národy v jejich sférách vlivu budou, pokud to bude nutné, v zájmu "stability" potlačeny. Demokracie na obou stranách železné opony byla poněkud odložena.
Spojené státy udržovaly pořádek během své vlády užíváním tajných i otevřených operací, které nakonec vedly k "blowbacku", jaký jsme zažili 11. září. V roce 1953 usoudil Allen Dulles, bratr ministra zahraničních věcí Johna Fostera Dullese, že by to byl dobrý nápad udržovat pořádek v Íránu svržením jeho demokraticky zvoleného představitele Mohammeda Mossadegha. Populární Mossadegh udělal totiž závažnou chybu - rozhodl, že íránská ropa patří Íráncům a nikoliv multinacionálním společnostem, které na ně získaly práva. Znárodnil íránský ropný průmysl. Allen Dulles vyslal do země CIA s kufry plnými peněz (CIA fungovala zcela mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu, a tak mohla vydávat, kolik peněz chtěla) a ti íránskou vládu destabilizovali. CIA vyslala svého agenta Kima Roosevelta, aby Mossadegha odstranil. Kim Roosevelt byl vnukem onoho slavného obránce ze španělskoamerické války, která také vyvolala v USA nekonečné záporné zpětné reakce. Doprovázel ho generál H. Norman Schwarzkopf - ne, nebyl to ten generál, který velel americké armádě ve válce v Perském zálivu, ale byl to jeho otec. Schwarzkopf poskytl tajné policii íránského šacha instruktáž o tom, jakých metod používají brutální diktatury proti svým občanům. To přineslo "stabilitu" a návrat ropy právoplatným majitelům. Americké olejářské společnosti dostaly 40 procent, Britové 40 procent, Holanďané 14 procent a Francouzi 6 procent.
Avšak svržením Mossadegha vznikla pětadvacet let dlouhá éra útlaku disidentů, a to vyvolalo zpětnou zápornou reakci, která posléze postihla všechny zúčastněné strany.
Nejvážnější bylo to, že v důsledku těchto amerických zásahů vznikla radikální islámská fundamentalistická reakce, která vedla k vzestupu ajatolláha Chomejního.
Částečně je tragédie z 11. září důsledkem washingtonské politiky z doby před padesáti lety.
V osmdesátých letech nalezly Spojené státy další příležitost pro kontroverzní činnost CIA na Blízkém východě. V roce 1978 se Sovětskému svazu nelíbila radikální marxistická vláda, která vznikla v sousedním Afghánistánu. Vzhledem k tomu, že Sověti užívali cynicky výrazů "marxismus" asi tak, jak občas Spojené státy užívají výrazu "demokracie", Sověti nepociťovali žádné výčitky a radikální marxistickou vládu s demokratickými tendencemi svrhli. Byli supervelmoc a vyžadovali poslušnost. Sověti ustavili v Afghánistánu vládu, která byla vůči nim loajální, a sami se pak stali obětí záporné zpětné reakce, která přispěla k rozkladu samotného SSSR.
Vzhledem k tomu, že se Spojené státy snažily po dlouhá desetiletí ustavit a udržovat nepopulární vlády ve Vietnamu, Americe se zdálo zábavné, že se Sovětský svaz octl v obdobné situaci jako ona v Afghánistánu. Mezi odpůrci Sověty podporovaného režimu v Afghánistánu byli islámští fundamentalisté. CIA přilévala olej do ohně fundamentalistických emocí, aby vyvolala vznik protisovětského afghánského hnutí, mudžahídů.
No a tady zase vznikla záporná zpětná reakce. Když se Sovětský svaz rozložil, vysoce motivovaná fundamentalistická armáda, kterou pomohly Spojené státy vytvořit a vycvičit, jak provádět tajné operace (přesně toho je zapotřebí pro teroristické činy) se nyní obrátila proti svému někdejšímu mecenáši. Sňatek mezi afghánskými fundamentalisty a CIA byl totiž zcela formální. Když se to už přestalo hodit, tito vysoce vycvičení militanti se obrátili proti druhému zdroji bídy a utrpení na Blízkém východě - proti Spojeným státům. A zase to byla neočekávaná záporná zpětná reakce.
To vyvolává otázku, proč začali islámští extremisté považovat Spojené státy za zdroj "zla"? Všichni dobře známe ty důvody. Deset let bombardování a embarga způsobilo, že se úplně rozložila v Iráku elektrická, vodárenská a zdravotní infrastruktura. Saddám Husajn je nadále u moci, avšak miliony lidí žijí v zoufalé bídě a podle údajů samotné Organizace spojených národů zemřelo více než 700 000 dětí jako důsledek těchto amerických opatření proti Iráku. Na irácké politické vedení neměly sankce žádný dopad. Saddám Husajn beztrestně pronásleduje Kurdy na severu Iráku a šiitští muslimové na jihu země také pociťují sílu Husajnovy zakrvácené pěsti. Ale Irák se nerozložil na jednotlivé národy. To bylo cílem americké politiky. Ovšem soudržnost byla udržena za cenu obrovského lidského utrpení, a to je dalším důvodem pro zápornou zpětnou reakci vůči USA.
Strašidlo americké politiky vůči Izraeli i nadále obchází USA. Izraelská vláda dostává z Ameriky obrovské množství pomoci, a to se projevuje vůči palestinským komunitám formou státního násilí. Avšak pro stabilitu na Blízkém východě je kriticky důležitý mír mezi Izraelem a Egyptem. Spojené státy sice získávají z Blízkého východu jen málo ropy, ale americké ropné společnosti tam jsou přítomny a - co je důležitější - ropa musí téci volně, má-li dobře fungovat globální ekonomika, jíž vévodí Spojené státy. Domovy Palestinců zcela běžně ničí buldozery a Palestinci žijí za vojenské okupace. Když se arabské národy pokoušejí tuto věc zdvořile přednést v OSN, tak jako se o to pokusily minulý týden na konferenci v Durbanu, Spojené státy to odmítají. V důsledku toho jásaly palestinské děti, že 11. září zahynuly ve Spojených státech tisíce nevinných lidí. Je to další záporná zpětná reakce.
Amerika bude v blízké budoucnosti činit mnoho rozhodnutí ohledně toho, jak by se měly Spojené státy angažovat ve světě. Doufejme, že si bude pamatovat, že činy mívají své následky. Šovinistická reakce může dopadnout velmi špatně. Záporná zpětná vazba se může dostavit okamžitě, anebo dřímat po dlouhá desetiletí. Když k ní dojde, důsledky jsou katastrofální.
Jsme v situaci, kdy buď vyvoláme eskalaci násilí, anebo budeme schopni zkoumat svou historii způsobem, který nám odhalí, jak tyto kaskádovité série tragédií ukončit. Doufejme, že zvítězí rozum.
Hrůzná krutost odsouzeného národa
Tento komentář Roberta Fiska, dlouholetého odborníka na Blízký Východ, Angličana, který léta žije v Bejrútu, vyšel v deníku Guardian, citujeme ho ze sítě Znet. Je datován ve středu 12. 9. 2001.
Tak to dospělo až k tomuhle. Celá historie Blízkého východu - rozklad ottomanské říše, Balfourova deklarace, lži Lawrence z Arábie, arabské povstání, založení státu Izrael, čtyři arabsko-izraelské války a 34 let brutální izraelské okupace arabského území - to všechno bylo zlikvidováno během několika hodin - tím, že osoby, které tvrdí, že zastupují rozdrcené, ponížené obyvatelstvo, zaútočily odvetou zlem a neuvěřitelnou krutostí odsouzeného národa. Je spravedlivé - je etické - napsat toto tak brzo, bez jediného důkazu, když se ukázalo, že poslední barbarský atentát, v Oklahomě, byl dílem domácích Američanů? Obávám se, že ano. Amerika je teď ve válce a pokud se drasticky nemýlím, zemře na Blízkém Východě nyní mnoho tisíc dalších lidí a možná zemře mnoho dalších lidí i v Americe. Někteří z nás už jsme dlouho varovali, že dojde k výbuchu. Nikdy jsme však neočekávali tuto noční můru.
Ano, člověk okamžitě myslí na Osamu bin Ladena, na jeho peníze, na jeho teologii, na jeho hrůznou soustředěnost, s níž chce zničit americkou moc. Seděl jsem před bin Ladenem, když líčil, jak jeho muži pomohli zlikvidovat ruskou armádu v Afghánistánu, a tedy zničit i Sovětský svaz. Jejich nesmírné sebevědomí jim umožnilo, aby vyhlásili válku i Spojeným státům.
Avšak tohle není válka demokracie proti teroru, jak bude svět v následujících hodinách a dnech přesvědčován. Týká se to také amerických řízených střel, které rozbíjely palestinské domovy, a amerických vrtulníků, které v roce 1996 střílely na libanonskou sanitku, a amerických dělostřeleckých salv, které o několik dnů později zničily vesnici jménem Qana, a libanonských bojůvek, placených a oblečených do uniforem spojencem Ameriky Izraelem - které sekaly lidi na kusy, zabíjely a znásliňovali v palestinských uprchlických táborech.
Ne, není pochyb o tom, že to, co se stalo, tento útok proti Spojeným státům, je absolutní zlo, které nelze vyjádřit slovy. To, že Palestinci mohli oslavovat masakr tisíců nevinných lidí, není jen symbolem jejich zoufalství, ale také jejich politické nezralosti, jejich neschopnosti pochopit to, z čeho vždycky obviňovali izraelského nepřítele - že jedná nepřiměřeně. Avšak varování přicházelo v minulosti dost. Všechna ta léta rétoriky, všechny ty hrozby zaútočit na samé srdce Ameriky, useknout hlavu "americkému hadu" - považovali jsme to za prázdné výhrůžky. Jak by mohla skupina zaostalých, konzervativních, nedemokratických a zkorumpovaných režimů a malých, násilných organizací, vyplnit takové absurdní hrozby? Teď už víme jak.
A v oněch hodinách, které následovaly po úterní katastrofě, jsem si začal uvědomovat ony další, neuvěřitelné útoky proti Spojeným státům a jejich spojencům, které se nyní zdají ve srovnání s nynějším masakrem naprosto minimální? Nenačasovali sebevražední atentátníci, kteří v Bejrútu 23. října 1983 usmrtili 241 amerických a téměř 100 francouzských vojáků, své útoky také nesmírně precizně?
Mezi zničením americké námořní základny a usmrcením Francouzů, kteří byli ve vzdálenosti 5 kilometrů, uplynulo jen 7 vteřin. Pak došlo k útokům na americké základny v Saúdské Arábii a k loňskému - ukazuje se nyní, že téměř úspěšnému - útoku potopit americkou válečnou loď USS Cole v Aidenu. A jak lehké bylo naše selhání! - nepovšimli jsme si nové zbraně na Blízkém východě, jíž se ani Američané ani nikdo ze Západu nemůže vyrovnat - zoufalstvím poháněného sebevražedného atentátníka.
Veškerá americká moc, její bohatství a arogance - budou nyní říkat Arabové - nedokázala ochránit největší světovou mocnost před touto zkázou.
Novináři, i ti, kteří se doslova brodili krví na Blízkém východě, nemají v tomto případě slov. Strašlivé, hrůzné, nevyjádřitelné slovy, neodpustitelné - v následujících dnech se tato slova stanou vodou mizející v poušti. A dojde také, přirozeně a nevyhnutelně, a zcela nemorálně, k pokusům zamlžit historické křivdy a krveprolévání a nespravedlnost, které vyvolaly tuto americkou katastrofu. Bude se nám kázat o "nesmyslném terorismu" - ten výraz "nesmyslný" je velmi důležitý, jestli je potřeba, abychom si neuvědomili, jak nenáviděnou se stala Amerika v zemi, kde se zrodila tři velká náboženství.
Zeptejte se Araba, jak reaguje na smrt tisíců nevinných lidí, a bude reagovat tak, jak by měli reagovat všichni dobří a slušní lidé, že je to neuvěřitelný zločin. Ale pak se zeptá, proč jsme my nepoužívali těchže slov, ohledně sankcí, které zničily život asi půl milionu dětí v Iráku, proč jsme nezuřili, když bylo během izraelské invaze do Libanonu v roce 1983 usmrceno asi 17 500 civilistů, proč jsme dovolili jedinému národu na Blízkém východě, aby ignoroval rezoluce Rady bezpečnosti OSN, ale bombardovali jsme a postihovali jsme sankcemi všechny ostatní národy, které se pokusily o totéž. A všechny tyto základní důvody, proč loni v září začal Blízký Východ hořet - izraelská okupace arabského území, vyvlastňování Palestinců, bombardování a státem podporované popravy, izraelské mučení - to všechno teď musí být zamlženo, aby to ani v nejmenším racionálně nevysvětlilo nynější divošský útok na Spojené státy.
Ne, nebyla to vina Izraele - můžeme si být jisti, že Saddám Husajn a další groteskní diktátoři to budou tvrdit - ale zlý vliv historie a náš podíl na jejím břemeni nese část viny sebevražedných atentátníků. Naše nesplněné sliby, možná i naše likvidace otomanské říše, vedly nevyhnutelně k této tragédii. Amerika financuje války Izraele už tolik let, že si myslela, že to bude pro ni zadarmo. Už tomu tak však v budoucnosti nikdy nebude. Bylo by to činem neuvěřitelné odvahy a moudrosti, kdyby se Spojené státy na okamžik nyní zastavily a zamyslely se nad svou rolí na světě, nad nezájmem své vlády o utrpení Arabů, nad hloupostí svého nynějšího prezidenta.
Avšak samozřejmě, Spojené státy budou chtít zaútočit proti "světovému terorismu", a kdo je může za to kritizovat ? Ano, kdo by vůbec kdy mohl ukázat nyní prstem na Američany, kteří užívají pejorativního a někdy rasistického slova "terorismus"? Mnoho lidí rychle odsoudí jakékoliv pokusy argumentovat, že bychom měli zkoumat skutečné historické důvody, proč došlo k tomuto činu násilí v rozsahu světové války. Ale pokud to neučiníme, budeme čelit takovému konfliktu, jaký jsme nezažili od Hitlerovy smrti a porážka Japonska, Koreje a Vietnamu ve srovnání s tím bude jen bagatelou..
Před osmi lety jsem pomáhal natočit televizní seriál, který se snažil vysvětlit, proč tolik muslimů nyní nenávidí Západ. Včera večer jsem si vzpomněl na některé muslimy v tomto filmu, na jejich rodiny, popálené bombami a zbraněmi, vyrobenými ve Spojených státech. Hovořili o tom, jak jim nikdo nepomůže, jen Pánbůh. Teologie proti technologii, sebevražedný atentátník proti jaderné velmoci. Teď jsme se poučili, co to znamená.
Moderátorovi Janu Pokornému z ČT:
Diváci během čtvrtečního diskusního pořadu televize BBC rozhořčeně křičeli na amerického velvyslance
BBC uvedla v pátek 14. září, že "lituje", pokud se někdo cítil uražen protiamerickými názory, které byly ventilovány při vysoce emocionálním vysílání televizního diskusního pořadu Question Time ve čtvrtek večer na BBC 1, napsal v pátek deník Guardian.
Televizní stanice potvrdila, že obdržela po vysílání více než 400 telefonátů a další pak v pátek. Broadcasting Standards Commission, Rada pro kvalitu televizního vysílání, v pátek obdržela dalších 60 telefonátů.
Bývalý americký velvyslanec Philip Lader seděl s několika dalšími debatéry za předsednickým stolem a snažil se potlačovat slzy, když ho ostatní ukřičeli, zatímco se snažil hovořit k divákům o svém smutku.
Televizní diváci si stěžovali, že byla diskuse v pořadu "necitlivá a nevkusná", protože členové publika v televizním studiu ostře útočili na americkou zahraniční politiku, kterou označovali za příčinu teroristického útoku.
BBC v pátek se plně postavila za odvysílání tohoto pořadu. Konstatovala, že nikdo ve studiu "neschvaloval úterní zvěrstva", a zdůraznila, že je vhodné debatovat o "důležitých a složitých otázkách, jimž čelí nynější americká vláda a ostatní vlády po celém světě".
Avšak BBC dodala: "Neplánovali jsme nikoho urazit a uznáváme, že někteří diváci byli vysílaným pořadem nepříjemně překvapeni. Litujeme, pokud se jich to dotklo."
Jeden interní pracovník BBC přiznal, že se pořad asi neměl vysílat v nynější době zvýšených emocí.
"V takovéto době se lidé chovají expresivněji. Spousta lidí BBC za tento pořad kritizovala, že ho vůbec vysílala, a je fakt, že možná byl ten pořad předčasný. Bývalo by to asi lepší ho vysílat o týden později," řekl tento zdroj.
Jeden z prvních diváků v hledišti, který v pořadu hovořil, požadoval, aby byli pachatelé útoků okamžitě bombardováni. Ale jiný argumentoval, že by bylo chybné reagovat vojenskou silou, protože to vyvolá světovou válku.
Mluvčí BBC konstatoval: "Vzhledem k tomu, že tisíce lidí zůstává stále ještě pohřbeno v troskách, je obtížné akceptovat některé silnější názory. Amerika má problémy, které způsobují, že se někteří lidé stavějí vůči ní nepřátelsky. Je to diskuse, která běžně probíhá v tisku. To, co jsme odvysílali včera večer, se od této veřejné diskuse nijak nelišilo."
"Většina diváků v publiku byli bělošští Anglosasové," dodal mluvčí BBC. "Ale záměrně jsme do publika včlenili několik příslušníků britské muslimské komunity a několik Američanů, žijících v Británii."
Tento pořad Question Time byl nejsledovanějším nejméně za posledních 10 let. Sledovalo ho 5,6 milionů diváků, byl to 27 procentní podíl britské divácké obce.
Ozvěny Říma
Ve vloni publikovaném eseji Tom Wolfe shrnul způsobem příznačně
americkým (s typickým komplexem nadřazenosti), jak prý budou
historici jednou psát o Americe těsně před rokem 2000: "Americká
nadřazenost ve všech záležitostech vědy, hospodářství, průmyslu,
politiky, obchodu, lékařství, strojírenství, společenského života,
společenské spravedlnosti a samozřejmě ve vojenských věcech, byla
naprostá a nezpochybnitelná. Dokonce i Evropané, trpějící uraženou
pýchou, shlíželi s úžasem na skvělý příklad, který Spojené státy pro
svět na počátku třetího tisíciletí představovaly."
Už když jsem ten esej četl loni, nedokázal jsem se ubránit pocitu, že
Říman by na počátku prvního tisíciletí napsal skoro totéž.
Bohatému "novému člověku" homini novo hovícímu si ve své vile v
neapolskénm zálivu by jistě připadalo stejně nemyslitelné, že by se
římská říše zhroutila. Latina byla koneckonců všeobecným jazykem.
Vážná vojenská hrozba z východu říše Parthů zmizela. Řím ovládl
světovou ekonomiku. Římská společnost v rozsahu, v jakém bylo možné,
aby ctižádostivý otrok získal pro své děti plnoprávné občanství,
byla otevřená vůči talentovaným lidem mimo ni. Kde se černal na
obzoru jaký mrak? Římané mohli naprosto věřit tvrzení, že dějiny
skončily podobně jako Fukujama.
Když se tedy Wolfova slova zdála poněkud zpupná i v roce 2000, o
kolik více nám taková připadají nyní, po ranách osudu, které stihly
Washington a New York? Dostalo se nám hrůzného a názorného
připomenutí, že žádná civilizace není nikdy v bezpečí, že dějiny
nekončí, že nároky na "nadřazenost ve všech záležitostech" jsou
klamné a že všechny říše musí nakonec zaniknout.
Amerika se samozřejmě nerozloží přes noc jenom proto, že se zřítily
dvě budovy, jakkoli symbolické. Američané podobně jako Římané jsou
nejdůmyslnější, nejvynalézavější a když jde do tuhého
nejukázněnější lidé na světě. Ovšem poprvé od konce studené války nás
přepadá nepříjemný pocit, že budoucnost není tak jistá a neměnná, jak
se kdysi zdálo.
Jak podivné je, že právě Ameriku národ, který převážnou většinou
věří v nejvyšší bytost, tak zaskočí, když jí otřese hrstka lidí,
kteří mučednictví považují za nejvyšší životní cíl.
Nyní se pokusí nad iracionalitou zvítězit racionálními prostředky. Je
zvláštní, že na prahu třetího milénia se racionalitou rozumějí řízené
střely Tomahawk, neviditelný bombardér B1 a útočný vrtulník Apache.
Těžko říci, zda tyto prostředky budou účinnější než hromadné
přibíjení na kříž a pogromy na křesťany ve starověkém Římě. Z
vojenského hlediska Amerika podobně jako Řím využívá ohromné
technické převahy nad svými nepřáteli, ovšem s jedním zásadním
rozdílem. Na rozdíl od Římanů Američané, neboť mají jinou mentalitu,
nejsou tak ochotní podstupovat oběti.
Noční můra, která nyní straší Západ, je mnohem záludnější a má více
hlav. Každá bomba, která dopadne na základny fundamentalistů a na
obyvatele států, kde fundamentalisté působí, pravděpodobně stvoří jen
další mučedníky, další fanatiky, další teroristická zvěrstva.
Není to nakonec právě nesmírný úspěch amerického impéria, jeho
všudypřítomnost, v důsledku čeho je, podobně jako říše římská,
Amerika tak zranitelná? Může Amerika opravdu doufat, že lze být
zároveň všude?
Může skutečně podporovat Izrael, pacifikovat Irák, usmiřovat Írán,
zastrašovat Libyi, vybombardovat Taliban, zjednávat pořádek na
Balkáně, odstrašovat Čínu, aby nenapadla Tchaj-wan, vybudovat
kosmický raketový štít na ochranu před zbloudilými ruskými střelami,
opevnit hranice tak důkladně, aby se neopakovaly hrůzy minulého týdne -
může toto všechno zvládnout a zároveň odvrátit recesi a být nadále
motorem světového hospodářství?
Prezident Bush v úterý v noci prohlásil, že třebaže se zřítily
mrakodrapy, Amerika se nezhroutí. Zřícení Světového obchodního
střediska však dozajista značí konec éry americké hegemonie a počátek
temnějších a nejistějších časů.
O čem se mlčelo, bylo poznání, že Amerika a nikoli Švédsko, Chile,
Kanada či jiná země se stala cílem, protože většina obyvatel
planety Země ji považuje za individualistické, pokrytecké a sobecké
impérium. Jeden můj americký známý se na mě rozkřičel, když jsem mu
to řekl, a připomněl mi, že "ani Evropané by nežili svobodně, kdyby
Američané neprolili krev ve dvou světových válkách, které
nerozpoutali". A pokračoval v tom duchu, jak je zbytek světa
necivilizovaný, jak by věda bez Američanů nic neznamenala, technika
by byla na úrovni padesátých let (nemám ani potuchy, jakým "vědeckým"
postupem k tomuto závěru dospěl), že světovým jazykem by byla, a to
se značným znechucením, francouzština...
Největší chyba velké části obyvatel světa právě nyní spočívá v tom,
že hledají "padouchy" stejně jako v amerických filmech. Nekladou
si zásadní otázku: co jsme udělali, že nás tolik lidí nenávidí?
Například to, že Kuvajt, monarchii, kde ženy nemají téměř žádná
práva a kde demokracii nemají ani ve slovníku, bylo třeba
"zachránit", nikoli však Rwandu. Nebo že je třeba uvalit embargo na
Kubu, protože proti Fidelovi a jeho zlému režimu se musí bojovat,
nikoli však na Čínu a její ještě horší pošlapávání lidských práv.
Anebo že Ariel Šaron může zabíjet stejně jako jeho předchůdci,
Palestinci však ne. Mohli bychom pokračovat dál a dál, lze to však
vyjádřit stručně: strýček Sam pečuje o lidská práva jen těch, z nichž
má nějaký obchodní prospěch. Cynické odmítnutí pomoci lidem, kteří
hromadně umírají v Africe na AIDS, jenom kvůli zájmům farmaceutických
společností, to dobře ilustruje. Ve jménu byznysu je dovoleno skoro
všechno. Na každé dolarové bankovce je napsáno "v Boha věříme", což
je spíše symbolické a zároveň rozporné, když vezmeme vážně učení
jejich oslavovaného Ježíše Krista.
Soustředit se na Araby, jako kdyby to byla zvířata jiného druhu,
lačnící po americké krvi, je obrovská chyba. Kdyby strýček Sam začal
provozovat kapitalismus s lidskou tváří, a ne darwinistický
kapitalismus, řídě se zásadou "lidé, nikoli zisk", možná by nepřátelé
Ameriky nebyli tak početní. Je zlé, že kvůli tomu bylo zmařeno tolik
nevinných lidských životů.
Hroutící se americký pocit nedotknutelnosti
Na světě neexistuje kouzelný štít, který by ochránil před skutečností, že globální mocnost musí nést globální následky.
Po zhroucení Pentagonu a Světového obchodního centra, které na televizních obrazovkách sledovali lidé po celém světě, následovalo zhroucení americké psychologie. Rozplynul se pocit, že obyčejní Američané jsou imunní vůči řádění nepřátel Ameriky, protože je chrání neomylní agenti CIA a FBI, námořnictvo a další policejní a tajné služby. Za své vzal v Američanech pečlivě budovaný pocit distance mezi zámořskými aktivitami jejich vůdců - politiků, diplomatů, manažerů, generálů - a jejich osobní bezpečností.
Tato psychologie imunity, tento imaginární kokon, byl po léta spřádán z vláken různých předpokladů. Jeden z předpokladů je morální: Vezmeme-li v úvahu dobrotu americké demokracie, žádný nepřítel s podporou veřejnosti se na Ameriku nemůže zlobit dlouho. Druhý předpoklad je technický: Snad jen šílenec by se pokusil napadnout "Americkou pevnost" vybavenou těmi nejmodernějšími technologiemi. A třetí předpoklad je kulturní: Američtí "nejlepší a nejchytřejší" technokraté jsou natolik sofistikovaní, že je přece nemůže přechytračit rolník s divokým pohledem ze zapadákova někde ve Třetím světě.
Tato myšlenková konstrukce se však zřítila v oblaku dýmu ve chvíli, kdy byly podle ďábelského plánu napadeny instituce vojenské a finanční moci. CNN se opakovaně dotazovalo Pentagonu a expertů z Kongresu, jak mohlo k něčemu takovému dojít "v místech, o kterých jsme se domnívali, že jsou nezranitelná". Co se má říci Američanům, kteří mají pocit, že byli "podvedeni", protože byli přesvědčeni o tom, že USA jsou nejbezpečnějším místem na světě? Na to pochopitelně neexistuje žádná odpověď, protože k přesvědčení, že Spojené státy jsou nezranitelné, nebyl nikdy jakýkoli racionální důvod.
Nicméně tato psychologie imunity byla pečlivě rekonstruována po válce ve Vietnamu, tedy po sérii jistých rozhodnutí amerických vůdců, díky kterým mnoho Američanů přišlo o své syny. Když viděl jak se národ krčil hrůzou, prezident Jimmy Carter se domníval, že ví, jak jej ujistit o tom, že před ním leží bezpečí a klid. Pokusil se změnit americkou zahraniční politiku z agresivního intervencionalismu svých předchůdců Kennedyho, Johnsona a Nixona – a brzy ukázal svou neschopnost ve Střední Americe, Afghánistánu a Íránu. Pohled na americká rukojmí muslimských fundamentalistů v Teheránu mu nehrál do karet. Američané se už beztak cítili slabí a zranitelní. Co chtěli byl pocit síly a nezranitelnosti, pocit, který jim poskytovaly filmy, které země produkovala a na které se s nimi díval celý svět.
To přesně pochopil Ronald Reagan. A přesně to prostřednictvím slov, obrazu a rozpočtů předkládal národní psychice. Rozhodl se pro nejrozsáhlejší zbrojení v době míru v americké historii, včetně bombardérů B-1 a Stealth a do raketového systému přidal 16 000 nových jaderných hlavic. To byla ta "silová" část. "Nezranitelné" části se říkalo Strategická obranná iniciativa, neboli Hvězdné války. Mělo-li zesílené chřestění zbraněmi do tváře Sovětského svazu zvýšit riziko nukleárního útoku, Reagan nabídl vesmírný štít, "prostředek", jak řekl v televizním projevu, "k tomu, abychom z nepřátelských jaderných zbraní učinili impotentní a zastaralé hračky". Jedna z verzí měla používat laserové paprsky, pumpované z jaderných výbuchů na satelitech na oběžné dráze. Projekt dostal název Excalibur.
Téměř vše k čemu došlo po Reaganově projevu 23. Března 1983 spíše potvrzovalo než vyvracelo americké poselství, že Amerika je připravena vložit se do problémů jiných národů bez toho, aby zavlekla válečné násilí na vlastní půdu.
Máme pochopitelně k dispozici prvotřídní lekci z Pouštní bouře, která se stala přehlídkou všech těch supermoderních zbraní, které existují díky Reaganovým financím. Jen několik dní před tím Amerika tajila dech v očekávání počtu mrtvých. Veřejnost byla ve své podpoře operace rozdělena přesně na dvě poloviny, a to ještě ve chvíli, kdy první stíhačky trestaly Bagdád. Ale s každým novým záběrem robotických "inteligentních" bomb, které vykonávaly nebezpečnou práci a s každým vítězoslavným úsměvem amerického letce, který mluvil o úspěšném zásahu, veřejná podpora šplhala vzhůru. Ve chvíli, kdy CNN přinesla záběry mrtvých iráckých těl podél silnice v kuvajtské Jahvě, bylo rozhodnuto. Amerika byla schopna vést rozsáhlou válku proti čtvrté největší armádě na světě a přitom ztratit pouze hrstku vlastních mužů.
Tyto vzpomínky nemají zpochybnit cíle operace či snad dokonce sympatizovat se Saddámovým despotickým režimem. Jde o zdůraznění poselství nesmírné odtrženosti, které Pouštní bouře vyslala do světa. Amerika mohla jednat beztrestně a Američané se mohli spokojeně věnovat domácím radovánkám (v podobě konzumu a sebepovyšující kultury) kvetoucího hospodářství.
Válka přirozeně po sobě zanechala stopy nenávisti nejen mezi těmi, kteří se stali oběťmi bombardování, ale i mezi desítkami tisíc těch, kteří strádali hladem či zemřeli na nemoci v důsledku mnohaletých sankcí, ale to Američany nijak nevzrušovalo, protože pro ně to zdánlivě nemělo jakékoli okamžité a osobní důsledky. Jak roky ubíhaly, čas od času nechal prezident Clinton z hlídkujícího letounu vystřelit raketu na irácký vojenský cíl, což nezbytně zabilo i civilní obyvatele v blízkém okolí cíle, ale nepředstavovalo riziko pro americké vojáky. Zprávy o takových událostech rychle vyšuměly ze stránek tisku a zmizely z televizních obrazovek.
Když mrakodrapy Světového obchodního centra v roce 1993 vzplanuly poprvé, byla opět posílena zvrácená psychologie imunity. Věže, které byly tak technologicky vyspělé, odolaly. Ztráty byly tragické, ale ve srovnání s leckterým železničním neštěstím nestály za palcové titulky "Útok na Spojené státy". Zločinci byli chyceni a po zásluze potrestáni, nevyjímaje jejich slepého vůdce. Byla posílena ochranka a život šel dál.
Vše se změnilo 11. září 2001.
V čele Spojených států amerických dnes stojí prezident, který je synem vrchního velitele operace Pouštní bouře a tento "junior" přišel s vlastním plánem "Juniorských hvězdných válek". Jeho ministr vnitra, který operaci Pouštní bouře řídil, vytvořil Powellovu doktrínu, která stanoví, že armáda se nenechá zavléct do války, pokud nebude jasně určen nepřítel. Americká veřejnost je jednoznačně pro a dostupná palebná síla je natolik obrovská, aby zaručila vítězství při minimálních ztrátách na životech. To je poměrně nová definice prahu války a vypovídá o tom s jakou bázlivostí musejí představitelé USA zacházet s pocitem bezpečnosti a blahobytu svých občanů.
A tak George W. Bush prohlásil za svou hlavní prioritu v oblasti armády a zahraniční politiky vytvoření mechanismu pro zničení hrstky raket, vržených proti Spojeným státům tím či oním "rudým národem", za 100 miliard dolarů. Amerika má pocit, že ve světě bezpráví musí hrát roli četníka, ale Američané už tento pocit nesdílejí, pokud se rizika doma zdají býti příliš hmatatelná.
I nadále vnucovat Američanům sen o světě drženém na uzdě však od nynějška bude mnohem těžší.
Události z 11. září ukázaly, že věřit na štít proti "rudým národům" je hloupost. Takový štít je jen psychologickou iluzí.
Je možné, aby koexistovaly občanské svobody i bezpečnost státu?
Článek vyšel v americkém listě The Sun Herald, anglická verze je zde
(...)
Po katastrofách v Světovém obchodním středisku a v Pentagonu vzniká důležitá otázka: může koexistovat bezpečnost státu a zároveň občanská svoboda?
Tato otázka bude stát v popředí a bude zkouškou prezidenta Bushe a jeho vlády, kteří nyní stojí v čele zděšené a hněvivé zemi.
V zájmu bezpečnosti státu, jsou přesvědčeni experti, budou nyní vznášeny požadavky na vlezlejší užívání odposlechu, domovních prohlídek, zadržování osob a jejich "profilování" ve snaze najít teroristy. Vypracovávání "profilu" teroristů bude pravděpodobně založeno na barvě kůže a na národním původu a na etnicitě a tvrdě to postihne zejména arabské Američany a muslimy.
"Považujeme se nyní za bojiště - tak intenzivně, jak tomu nikdy nebývalo, a náš pocit výsadního postavení, ochrany a izolace od vnějšího světa byl navždy zlikvidován," konstatoval Henry Aaron, čelný odborník na státní politik v Brookings Institution.
Konečný dopad ... na americkou duši ... bude hluboký a projeví se to i na politickém systémů i na způsobu toho, jak žijeme. Tohle není bezvýznamná událost."
V dobách národní krize se americká veřejnost a Kongres postaví pevně za prezidenta, který hraje klíčovou roli. Musí zvládnout situaci, uklidnit národ a vyvést ho z tragédie.
To učinil Lyndon Johnson poté, co byl v roce 1963 zavražděn prezident Kennedy.
"Když jeho letadlo přistálo ve Washingtonu, začal nejen jednat prezidentsky, ale prezidentsky tak, že to na všechny učinilo obrovský dojem," vzpomíná Fred I. Greenstein, předseda studií politického vůdcovství na Princeton University.
Teď je na řadě Bush.
"Je to pro něho příležitost stát se skutečným prezidentem," řekl Greenstein.
Pearl Harbor se sice zdál zjevnou analogií pro úterní útoky, ale historik David M. Kennedy si není jistý, že je to správná analogie.
Jistě existuje společný rys drtivého překvapení, ale Pearl Harbor byl vypočítavý a jasný akt války, který spáchal jiný národ.
Jak se začínají hledat pachatelé úterní katastrofy, Kennedy vidí vážné nebezpečí, že by mohly být ideály americké svobody ochromeny a smeteny stranou v nynější bouři hněvu, při zbrklé touze po pomstě a v rámci požadavku o ochranu před budoucími útoky.
Během druhé světové války internovaly Spojené státy tisíce Američanů japonského původu, což se považuje za tragickou chybu.
Trvale jsou ohroženy "nikoliv naše bezpečnostní zájmy v běžném smyslu toho slova", ale "udržování občanských svobod a otevřené společnosti. Je důležité, abychom se nestali obsesivně paranoidními ohledně možné vnitřní hrozby terorismu," konstatoval Kennedy, historik na Stanford University, který získal Pulitzerovu cenu za svou knihu "Freedom from Fear: The American People in Depression and War, 1929 - 45" ("Svoboda od strachu: Americký lid během hospodářské krize a během války, 1929-45").
Prezident Bush nyní konstatoval, že "prochází rozhodnost našeho národa zkouškou", avšak Kennedy argumentuje, že by rád věděl, jak si Bush přeje, abychom tomu rozuměli.
Povšiml si, že prezident Roosevelt po vybombardování Pearl Harboru složil dvě zkoušky z dobrého politického vedení. Nezačal panikařit a dál důvěřoval síle a vitalitě americké společnosti.
"Potřebujeme si uvědomit, jací jsme to lidé, jaká jsme to země," konstatoval Kennedy. "To je také ohroženo a je potřeba to zachovat."
V takovouto chvíli národ nevyhnutelně pohlíží směrem k prezidentovi a očekává od něho ujištění, že budou viníci potrestáni, že se všechno vrátí k normálu.
"Musí pro lidi vysvětlit události, identifikovat příčiny a vysvětlit, proč je to pro zemi významné," konstatoval David Hart, profesor veřejné správy na Harvard University. "Znamená to, že musíme změnit svůj každodenní způsob života? Máme změnit způsob své dopravy nebo komunikační systémy takovým způsobem, že by to ovlivnilo náš každodenní život?"
V době velkých krizí má prezident obrovské pravomoci a ne všechny jsou definovány v ústavě. Během občanské války suspendoval Abraham Lincoln právo habeas corpus (člověk nesmí být držen ve vazbě déle než 24 hodin, aniž by nebyl obžalován) a dovolil vojákům Unie, aby zatýkali a věznili lidi bez oficiální obžaloby.
V dobách krize jsou následky dvojí: krátkodobé a dlouhodobé, konstatoval Stephen Wermiel, profesor práva na American University ve Washingtonu.
"Krátkodobý problém spočívá v tom, do jaké míry se bezpečnostním složkám podaří začít se vyhýbat se omezením, uvaleným na odposlouchávání komunikací, domovních prohlídek, zadržování lidí na hranicích, zadržování lidí na letištích a v přístavech, do jaké míry jim nyní bude povoleno vytvářet "profily" údajně nebezpečných lidí na základě barvy kůže a národní totožnosti.
"Myslím, že k tomu dojde okamžitě," řekl Wermiel. "Začnou užívat pravomoci, aniž by dodržovali to, o čem jsme si mysleli, že to jsou pevně zavedené občanské svobody. Představa pravděpodobné viny bude nyní daleko přijatelnější než dříve. Očekávám, že každá muslimská organizace, vzdáleně podezřívaná ze sympatií se skupinami, podezřívanými z terorismu, bude nyní odposlouchávána a sledována a možná bude docházet i k domovním prohlídkám." A emoce veřejnosti to budou podporovat.
"Doufám, že se nestaneme obětí paniky a nezapomene na tradici ochrany práv všech Američanů, z níž byla tato země vybudována."
Mysli, Ameriko, než budeš jednat
Zuřivě chtějí pomstu a otázky si nepřipouštějí
Tento text vyšel včera v australském deníku Sydney Morning Herald zde
Od amerického prezidenta až dolů si celý národ přeje pomstu. Avšak nikdo se nezamýšlí nad tím, zda rozsáhlý útok v zahraničí zastaví terorismus, píše Gay Alcorn.
Američané tvrdí, že jsou ve válečném stavu, a myslí to vážně. Senátor John McCain, celostátní hrdina, protože strávil řadu let jako válečný zajatec ve vietnamském zajateckém táboře, charaterizoval náladu amerického národa jako "zuřivost, kterou zvládáme sebeovládáním".
"Američané nyní vědí, že jsme ve válečném stavu, a učiní potřebné oběti a projeví rozhodnost, které je zapotřebí, abychom zvítězili," uvedl.
"Říkám našim nepřátelům: 'Už na vás jdeme. Nechť je vám Bůh milostiv, protože my milostivi nebudeme'".
Donald Rumsfeld, válečník z období studené války, je nyní šéfem amerického ministerstva obrany. Promluvil, jak má ve zvyku, zcela otevřeně:
"Jsem prostě staromódní. Myslím si, že je rovnou nejlepší zasáhnout."
Existuje v těchto dnech obrovského šoku a smutku jen málo komentátorů, kteří by nenaléhali, aby se Amerika rychle a drtivě pomstila, i kdyby to mělo znamenat náhodné násilí vůči civilistům.
Chabý návrh, že snad by měli být pachatelé pohnáni před soud, je odmítán jako naivní. Přesto však ještě před několika lety byly na pořadu dne procesy s teroristy. "Nejsme národem, který by se mstil jen pro mstu," řekla bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová v roce 1998 poté, co byla bombovými atentáty napadena americká velvyslanectví v Africe.
"Amerika nezapomíná na svůj vlastní právní systém, když hledá ty, kdo nám uškodili."
Rozdíl mezi tehdejší dobou a nynějším teroristickým útokem proti Světovému obchodnímu středisku a Pentagonu spočívá v tom, že tyto útoky nejsou považovány za strašlivé zločiny, jimiž by se mělo zabývat soudnictví, ale jako "válečné činy", jak to charakterizoval prezident Bush.
Jen si poslechněte Williama Benneta, respektovaného zastánce konzervativních a rodinných hodnot, který hovořil ve čtvrtek v CNN o tom, co by se mělo udělat s fundamentalistickými islámskými teroristy, o nichž se všeobecně předpokládá, že nesou vinu za zvěrstva, spáchaná v New Yorku a ve Washingtonu.
"Není to otázka soudního případu, nejsme u soudu," řekl. "President Roosevelt neřekl Japonsku, že ho požene před soud, řekl, že ho donutí kleknout."
Pro Bennetta nastal nyní "okamžik morální čistoty" a "Spojené státy by se měly chovat jako ve válce".
Je to ocelový postoj, který podporuje rostoucí volání po pomstě od téměř všech Američanů. Během devadesátých let byli Američané samolibí a bohatí a zaměřili se na sebe - chtěli se vyhýbat vojenským ztrátám. To se změnilo, alespoň teď. Průzkumy veřejného mínění zjistily, že 90 procent dotazovaných chtějí pomstu, i kdyby to mělo znamenat válku. Téměř šest z 10 Američanů je přesvědčeno, že dojde k válce.
Američané přišli o nevinnost už před mnoha lety, ale tohle je jiné.
Více než polovina Američanů zastává názor, že úterní atentáty jsou začátkem systematických teroristických útoků proti Spojeným státům.
Podporován takovýmito názory, zdá se, že se prezident Bush připravuje na válku a na riziko velkého množství obětí. Jeho vláda trvá na tom, že dosud nebylo učiněno žádné rozhodnutí ohledně toho, jakou formu bude mít odveta a kdy k ní dojde.
Oficiálně nechce americká vláda ani potvrdit, že je saúdský uprchlík Osama bin Laden považován za podezřelého, ale neoficiálně je přesvědčena, že existuje rostoucí množství důkazům, že za útoky nesou odpovědnost skupiny spojené s tímto údajným teroristou.
Ministr zahraničních věcí Colin Powell přislíbil, že bude pronásledovat nejen pachatele zločinů, ale i ty, kdo je skrývají - "kořeny terorismu". Jsou prý už připraveny plány na raketové útoky proti Afghánistánu, kde se prý bin Laden skrývá, a dokonce na vyslání tisíců vojáků, pokud to bude nutné.
V Americe zavládly dny plné emocí, a existuje obrovská podpora pro vážný útok proti terorismu.
Někteří analytikové, ale je jich jen několik argumentují, že by se mělo Talibanu v Afghánistánu dál alespoň na vědomí, že jestliže jeho členové nepředají bin Ladena k soudu, stanou se terčem útoků.
Avšak kdyby Spojené státy skutečně podnikly intenzivní útok jako odplatu, byly by v důsledku takovéto odplaty bezpečnější a byl by bezpečnější svět?
Autor Robert Wright napsal v internetovém časopise Slate, že zbrklá akce by mohla přivodit obrovskou eskalaci terorismu, nikoliv jeho zánik.
"To, jakým způsobem potrestáme bin Ladena (je-li to skutečně jeho dílo) dramatickým způsobem ovlivní bezpečnost Američanů na mnoho dalších desetiletí dopředu.
Jestliže je smrt ve svaté válce lístkem do nejvyšších pater nebes, pak se ti lidé, které usmrtíme stanou nejen pouhými mučedníky, ale i vzory k následování."
Nikdo si nemyslí, že by organizátoři úterního teroru neměli být chyceni a potrestáni, možná i usmrceni.
Jenže nyní existuje jen velmi málo Robertů Wrightů, kteří jsou ochotni varovat: "Mysli, Ameriko, než budeš jednat."
Masakry v Americe: Co o tom píše evropský tisk
(Shrnuto podle pátečního přehledu na internetových stránkách listu Guardian.)
Německo
Die Welt
Velkou pozornost věnuje deník znepokojujícímu zjištění, že několik podezřívaných únosců žilo a studovalo v Hamburku. List se zabývá probíhajícím vyšetřováním na německé půdě.
Komentář od Uweho Schmitta má titulek "Vybombardujte je až do pekla!" a konstatuje: "Umírněné hlasy nejsou skoro vůbec slyšet, jak americká vláda připravuje své obyvatelstvo na globální vojenskou odvetu. Jen hrstka amerických politiků požaduje umírněnost. Bývalí vládní činitelé, včetně bývalého ministra zahraničních věcí Warrena Christophera a Clintonova poradce pro otázky národní bezpečnosti Sandy Berger jdou dobrým příkladem tím, že varovali před výbuchem hněvu v této situaci, což by znamenalo, že teroristé zvítězili. Bude to dlouhá a ošklivá válka, varuje Christopher, bude to válka, která bude vyžadovat disciplínu a dojde v ní k neúspěchům, pokud si Amerika dočasně znepřátelí své arabské spojence. Honit jen Bin Ladena je naivní - je nutno se také zaměřit na státy, podporující teror."
Süddeutsche Zeitung
informuje na čelném místě, že v amerických masakrech je nezvěstných 700 Němců.
V komentáři konstatuje Stefan Kornelius: "Boj proti těmto teroristickým skupinám, proti těmto dosud neviditelným sítím sympatizantů a vražedných čet bude veden politicky, diplomaticky, hospodářsky i vojensky. Pokud bude úspěšný, dostane alespoň do ofenzívy politický a náboženský fundamentalismus a sníží nebezpečí, vyvolávané Západu doktrinářskými hodnotami, jemuž čelí svět, který miluje svobodu...
Politický a vojenský vliv nově vznikající protiteroristické koalice by neměl být podceňován. Gesta pokory a smířlivá slova z arabského světa jsou svědectvím nového statu quo, kterého musejí Spojené státy řádně využít. Nyní je načase vytvořit koalici a rozhodnout: ten, kdo chce udržovat dobré styky s USA (a s Německem a s ostatními členy NATO) nemůže poskytovat útočiště masovým vrahům a žákům teroru. Ten, kdo si chce udržet svá švýcarská konta a investovat ropné zisky do německých bank a pojišťoven, si musí rozhodnout, na kterou stranu konfliktu se postaví."
Francie
Le Monde
Tento deník levicového středu informuje, že úřady vyšetřují možné styky mezi "islámskými sítěmi, přítomnými ve Francii" a útoky v Americe.
Libération
Jacques Amalric se ptá v tomto levicovém deníku, jestli mezinárodní solidarita vydrží:
"Je solidarita, kterou prokazuje vedení NATO v Bruselu, a jsou různé soustrastné dopisy, posílané do Washingtonu, z papíru nebo z kamene? Přežije tato solidarita odvetné útoky, jimž bude Amerika stát v čele?
Mnoho bude záviset na chování Spojených států. Ale Bush se bude muset hodně snažit: bude se muset stát skutečným prezidentem USA."
Le Figaro
Tento pravicový deník se soustřeďuje na bezpečnostní opatření ve Francii.
Španělsko
El País, madridský deník levého středu
Trest se nesmí stát křižáckou výpravou, která by šla dál, než kam sahá boj proti terorismu. Užít správné míry bude daleko složitější než bylo naplánovat válku v Perském zálivu. Spojené státy by neměly vést válku, ale spolu s mezinárodní koalicí by měly vytvořit hnutí široké globální policejní akce, i pokud by to mělo znamenat svržení některých vlád, které spolupracují s teroristy, konkrétně Talibanu. Ale Bush musí zvážit dlouhodobé důsledky.Za takové chyby, jaké vedly Spojené státy k poskytování podpory fundamentalistickým islámským bojovníkům proti sovětské invazi do Afghánistánu, nyní těžce platí celý Západ. Francouzská vláda právem požaduje od Spojených států, aby svět po potrestání teroristů nebyl nebezpečnější než svět předtím.
El Mundo
"Bush: zpochybněn jako člověk schopný vést, dostává se mu podpory jen jako prezidentu." Tento madridský deník konstatuje, že se Bush zdaleka nevyrovná Churchillovi, a míní, že americký lid podporuje prezidentský úřad, nikoliv Bushovu osobu.
ABC, pravicový madridský deník
Rozhodnutí NATO je historické ze dvou důvodů. Zaprvé poprvé NATO oficiálně oznámilo svou podporu pro zemi, která se stala terčem útoku. Zadruhé, západní koalice prohlásila terorismus za svého hlavního nepřítele. Islámský terorismus způsobil mezinárodnímu vědomí brutální šok, ale také vytvořil zároveň novou vizi, realističtější a pevnější vizi toho, jaké by dnes měly být priority nového mezinárodního obranného systému.
Itálie
La Stampa
Příliš často se stávají západní politikové obětí iluze, že lze politiku zredukovat jen na vytváření image. Není tomu tak. Mají-li tuto falešnou představu země NATO a všechny země dobré vůle překonat, musejí ukázat, že jsou jejich vlastní hodnoty - demokracie, spravedlnost, rovnost, rozvoj - vyšší než nenávist a násilí obskurantistických diktátorů. Vládní propagandisté už v politice nestačí. George W Bush by neměl promarnit nynější důvěru amerického lidu.
Corriere della Sera, italský večerník
Možná je Osama bin Laden odborníkem na střelivo, ale tentokrát se střelil do nohy. Po masakrech v New Yorku a ve Washingtonu nalezl totiž Západ nepřítele, který ho dokáže sjednotit, objevil svou společnou totožnost, kterou rozmělnilo ukončení studené války. Západ zvedl hozenou rukavici s rozhodností, o níž jsme už mysleli, že jsme ji ztratili.
Rusko
Pravda online
List informuje o rozporných zprávách, že případná vojenská operace USA/NATO proti Afghánistánu má do této země vstoupit ze střední Asie.
"Vedení Talibanu dnes varovalo, že jestliže bude Tadžikistán použit jako základna pro invazi amerických vojsk do Afghánistánu, veškerou odpovědnost ponese sám Tadžikistán a teprve pak USA. Taliban je tedy připraven vyhlásit Tadžikistánu válku. "
V analýze alternativ, jimž čelí prezident Bush, je otevřeně zpochybňována americká zahraniční politika:
"Jinou možností je zkoumat filozofii za tímto útokem, ať už je jakkoliv zrůdné spojovat zahraniční politiku s útoky proti civilistům. Je to agresivní zahraniční politika USA, která staví tuto zemi na piedestal a činí z ní jasný cíl pro fanatiky. Agresivní politika, zejména užtí vojenské síly proti cílům v Iráku a v Jugoslávii, používání výrazů jako "collateral damage" (vedlejší škody), když jde o zabíjení civilistů, pokračující bombardování Bagdádu, opakované bombardování iráckých zemědělských polí, výcvik, financování a vybavování teroristů po celém světě a zbytečné bombardování Jugoslávie."
Moskovskije Novosti
List především informuje o pohledu z Čečenska, kde je silně pociťována solidarita s americkými obětmi fundamentalistického terorismu.
"V naší zemi je jen málo míst, kde je sledována agrese teroristů v Americe bedlivěji než v Čečenské republice. Jsou pro to dva důvody: přirozená sympatie pro lidi, kteří nyní zažili to, co Čečenci zažívají už téměř deset let, a obava, co se stane v nové situaci.
V komentáři píše Andrej Vladimirovič Feodor, ředitel politického poradního výboru pro zahraniční a obrannou politiku o tom, jak by se Rusko mělo postavit k americké krizi:
"Problém terorismu nyní vyžaduje zvýšený stupeň otevřenosti při analýze mnoha otázek, včetně otázky Čečenska. Národní obrana už dnes nikoho neochrání, a proto by se měla stát mezinárodní spolupráce speciálních služeb hlavní prioritou politické činnosti. A co je velmi důležité, problém terorismu začíná být nazírán z hlediska různých stupňů "civilizovanosti". Existuje skutečné nebezpečí, že se zrychlí proces rozdělování národů na "dobré" a "špatné". To povede k novému rozdělení světa mezi Západ a islámský svět - se všemi zápornými následky.
Masakry v Americe: Co o tom píše tisk na Blízkém Východě
(Shrnuto podle pátečního přehledu na internetových stránkách listu Guardian.)
Arabský tisk požaduje, aby Spojené státy jednaly opatrně, tisk v Izraeli požaduje razantní zásah proti terorismu
Ha'aretz, Izrael
"Spojené státy nyní považují veškeré teroristické organizace a všechny země, které jim poskytují útočiště za potenciální nepřátele a za legitimní cíl útoků, i když se tyto organizace a země neúčastnily nynějších útoků na Ameriku.
Palestinská správa ... bude muset opustit svůj pokrytecký postoj a ukázat jasně, kde stojí. Pokud se bude podílet na terorismu, anebo pokud bude umožňovat teroristům, aby působili z jejího území, stane se Palestinská správa v očích USA nepřítelem."
Gulf News, Spojené Arabské Emiráty
"Vlády, které v této složité době sympatizují se Spojenými státy, vyjádřily naději, že bude Amerika postupovat velmi opatrně, nebude vyhledávat pomstu a nebude jednat, dokud její spojenci nebudou přesvědčeni o vině pachatelů těchto činů. Jestliže totiž začne Amerika jednat zbrkle a bez důkazů, přijde o většinu sympatií a podpory, kterou získala v minulých několika dnech."
Daily Star, Libanon
"Vzhledem k oprávněnému rozhořčení, které se rozšířilo po celých Spojených státech a po celé planetě jako vlna - se začínají objevovat první známky budoucí americké akce... Avšak bylo by moudré, aby se tvůrci americké politiky na okamžik zamysleli a zauvažovali nad tím, jaké byly výsledky dosavadní americké politiky a jejích programů v tomto regionu. Neboť se ukázalo, že velká část této politiky a těchto programů měla neočekávané a často ošklivé, záporné důsledky."
Jordan Times, Jordánsko
"Nenechávejme nikoho na pochybách, že terorismus musí být odsouzen a eliminován z našeho křehkého světa. Trpkou pravdou je, že nespravedlnost, která v našem regionu trvá už tak dlouho, vede k extremismu, a tedy je jasné, že by se měl boj proti terorismu zabývat i touto nespravedlností. Jestliže mají Spojené státy vést tuto bitvu, musejí dodržovat své principy. Tato velmoc, jejíž vliv je rozhodující při řízení světových záležitostí, by si měla připomenout své vznešené hodnoty a analyzovat, jak aplikovala své ideály spravedlnosti - teprve důsledkem toho by bylo, že by zásady, založené na mezinárodním právu byly aplikovány pro všechny lidi bez rozdílu."
Jerusalem Post, Izrael
"Před 11. září byla představa, že by se ministr zahraničních věcí Shimon Peres měl setkat s šéfem Palestinské správy Jásirem Arafatem v době, kdy terorismus, který Arafat podporuje, dál pokračoval, zcela pochybná. Dnes je myšlenka na takové setkání obscénní.
Izrael by měl stát v čele těch, kdo argumentují, že není nevyhnutelné, aby byl i nadále státní terorismus součástí krajiny mezinárodních vztahů. Ale nemůžeme takto argumentovat, pokud budeme i nadále žít ve světě, který existoval před 11. září, ve kterém se s teroristy jednalo, zatímco se proti nim mělo bojovat."
Kdo je Usáma bin Ládin?
Několik hodin po teroristických útocích na World Trade Centre a na Pentagon došla Bushova vláda bez dostatečných důkazů k závěru, že hlavními podezřelými jsou "Usáma bin Ládin a jeho organizace Al Kajdá".
Ředitel CIA George Tenet prohlásil, že bin Ládin je schopen naplánovat "sérii útoků s miminálním varováním nebo bez varování". Ministr zahraničí Colin Powell nazval útoky "válečným aktem" a prezident Bush večer v televizním projevu k národu potvrdil, že nebude "činit rozdílu mezi teroristy a těmi, kdo jim poskytují zázemí". Bývalý ředitel CIA James Woolsey zdůraznil, že jde o "státní podporu" terorismu, čímž naznačil, že spoluviníkem je nejméně jedna vláda cizí země.
Slovy bývalého poradce pro otázky národní bezpečnosti Lawrence Eagleburgera: "Domnívám se, že ukážeme, jak strašná bude naše síla a naše pomsta, když na nás někdo takto zaútočí".
Západní média mezitím papouškovala oficiální prohlášení a neustále opakovala, že je třeba souhlasit s "trestnými akcemi" směřujícími proti civilním cílům na Středním východě. William Saffire napsal v New York Timesech: "Až věrohodně určíme, kde jsou základny a tábory těch, kdo na nás zaútočili, musíme je rozdrtit na prach - riziko kolaterálních škod (zabitých civilistů-pozn. překl.) přitom budeme minimalizovat, ale akceptujeme je - a otevřeně nebo skrytě destabilizovat státy, které teroristy hostí".
Následující text uvádí životopis Usámy bin Ládina a spojení mezi islámským "džihádem" a utváření americké zahraniční politiky během studené války a v období po jejím skončení.
V Saudské Arábii narozený Usáma bin Ládin, hlavní podezřelý z teroristických útoků na New York a Washington, označovaný FBI za "mezinárodního teroristu" v důsledku role, kterou sehrál při pumových útocích na americké ambasády v Africe, byl získán pro spolupráci během sovětsko-afghánské války ironicky pod patronací CIA, aby bojoval proti sovětským okupantům.
V roce 1979 byla zahájena největší tajná operace v dějinách CIA, reagující na sovětský vpád do Afghánistánu podporující prokomunistickou vládu Babraka Karmala.
S aktivní podporou CIA a pákistánské ISI (Inter Services Intelligence), které chtěly změnit afghánský džihád na celosvětovou válku vedenou všemi islámskými státy proti Sovětskému svazu, se do bojů v Afghánistánu zapojilo v období 1982-1992 přibližně 35 tisíc islámských radikálů ze 40 islámských zemí. Další desetitisíce přišly do Pakistánu, aby zde studovaly na madrásách (náboženských školách-pozn. překl.). Afghánský džihád tak v konečném efektu ovlivnil přes 100 tisíc zahraničních islámských radikálů.
Islámský "džihád" podporovaly Spojené státy i Saudská Arábie a značná část této finanční podpory pocházela z obchodu s drogami z oblasti Zlatého trojúhelníku:
V březnu 1985 podepsal prezident Reagan Rozhodovací směrnici pro národní bezpečnost č. 166, ...která povolovala zesílení tajné vojenské pomoci mudžahídům a stanovila, že tajná afghánská válka má nový cíl: porazit sovětská vojska v Afghánistánu prostřednictvím tajných operací a usilovat o stažení sovětských vojsk. Nová tajná americká pomoc byla zahájena výrazným zvýšením dodávek zbraní - do roku 1987 stále rostla až na 65 000 tun ročně - ...stejně jako nekonečným proudem specialistů CIA a Pentagonu, kteří přijížděli do tajné centrály pákistánské ISI umístěné u hlavní silnice nedaleko Rawalpindi. Tam se specialisté ze CIA setkávali s pákistánskými zpravodajskými důstojníky a pomáhali jim plánovat operace afghánských povstalců.
CIA využívající pákistánské ISI hrála při výcviku mudžahídů klíčovou roli.
Výcvik partyzánů, který CIA podporovala, byl spojen s výukou islámu:
Hlavními tématy bylo, že islám představuje úplnou společensko-politickou ideologii, že atheistická sovětská vojska škodí svatému islámu a že muslimští obyvatelé Afghánistánu by měli znovu dobýt svou nezávislost a svrhnout levicový afghánský režim, opírající se o Moskvu.
Pákistánský zpravodajský aparát
Pákistánská ISI sloužila jako "prostředník". Tajná podpora CIA pro "džihád" fungovala nepřímo prostřednictvím pákistánské ISI, tj. CIA neposkytovala podporu přímo mudžahídům. Jinými slovy, aby mohly být tyto tajné operace úspěšné, Washington se snažil, aby nevyšel najevo konečný cíl "džihádu", jímž bylo zničení Sovětského svazu.
Jak řekl Milton Beardman ze CIA: "Necvičili jsme Araby." Přesto, jak uvádí Abdul Monam Sajdali ze Střediska Al-aram pro strategická studia v Káhiře, bin Ládin a "afghánští Arabové" dostali "velmi dokonalé druhy výcviku, který jim umožnila získat CIA".
Beardman v tomto směru potvrdil, že Usáma bin Ládin si neuvědomoval, jako úlohu jménem Washingtonu hraje. Bin Ládin (jak ho citoval Beardman) sám řekl: "ani já ani mí bratři jsme neměli důkazy o tom, že zde je americká pomoc".
Islámští bojovníci, které hnal kupředu nacionalismus a náboženský zápal, si neuvědomovali, že bojují se Sovětskou armádou v zastoupení Stýčka Sama. Ačkoli na vyšších úrovních zpravodajské hierarchie ke kontaktům docházelo, vůdcové islámských povstalců na bojišti neměli žádné kontakty ani s Washingtonem, ani se CIA.
S podporou CIA, která dodávala obrovské objemy americké vojenské pomoci, se pákistánská ISI stala paralelní strukturou s nesmírnou mocí nad všemi složkami vlády.
ISI zaměstnávala armádní a zpravodajské důstojníky, úředníky, tajné agenty a informátory, jejichž celkový počet se odhaduje na 150 tisíc osob.
Akce CIA mezitím rovněž posilovaly pákistánský vojenský režim, v jehož čele stál generál Zia Ul Haq.
Vztahy mezi CIA a ISI (pákistánskou vojenskou zpravodajskou službou) byly zvlášť vřelé poté, co [generál] Zia sesadil Bhuttovou a nastolil vojenský režim,... Po větší část afghánské války byl Pákistán víc protisovětský než Spojené státy. Záhy po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1980, Zia [Ul Haq] poslal šéfa ISI, aby destabilizoval sovětské středoasijské republiky. CIA tento plán schválila až v říjnu 1984... CIA byla obezřetnější než Pákistánci. Pákistán i Spojené státy Afghánistán podvedly, když se na veřejnosti stavěly, jako že vyjednávají dohodu, a zatím soukromě tvrdily, že nejvhodnějším vývojem je eskalace konfliktu.
Drogový Zlatý trojúhelník
Historie obchodu s drogami ve střední Asii je úzce spojena s tajnými operacemi CIA. Před sovětsko-afghánskou válkou směřovala výroba opia v Afghánistánu a Pákistánu na malé místní trhy. Domácí výroba heroinu neexistovala.
V tomto směru potvrzuje studie Alfreda McCoye, že do dvou let od spuštění operace CIA v Afghánistánu se hraniční oblast mezi Pákistánem a Afghánistánem stala hlavním světovým výrobcem heroinu, kterým uspokojovala 60 poptávky v USA. V Pákistánu vzrostl počet osob závislých na heroinu z nuly v roce 1979... na 1,2 miliony v roce 1985 - což představuje mnohem strmější nárůst než kdekoli jinde.
Tento obchod s heroinem opět kontrolovala CIA. Když mudžahídské guerilové skupiny obsadily území v afghánském vnitrozemí, přikázaly rolníkům, aby zasadili jako revoluční daň opium. Na druhé straně hranice, v Pákistánu, provozovali afghánští vůdci a místní kartely pod ochranou pákistánské zpravodajské služby stovky heroinových laboratoří. Během tohoto desetiletého období zcela volného obchodu s drogami neuskutečnila americká Protidrogová agentura (Drug Enforcement Agency, DEA) jedinou větší akci ani razii... Američtí představitelé odmítli vyšetřovat obvinění, že jejich afghánští spojenci obchodují s heroinem, neboť americká drogová politika v Afghánistánu byla podřízena válce proti sovětskému vlivu v oblasti.
V roce 1995 bývalý ředitel afghánské sekce CIA Charles Cogan připustil, že CIA skutečně obětovala válku proti drogám zájmům studené války. "Naším hlavním úkolem bylo způsobit co největší škody Sovětům. Neměli jsme ani prostředky, ani čas, abychom mohli vyšetřovat obchod s drogami,"... "Nemyslím, že bychom se za to měli omlouvat. Každá situace má své vedlejší dopady... Ano, byly vedlejší dopady ve formě drog. Ale hlavního cíle bylo dosaženo. Sověti se stáhli z Afghánistánu."
Po skončení studené války
Po skončení studené války získala středoasijská oblast strategický význam nejen z důvodu značných ropných rezerv, ale rovněž produkuje tři čtvrtiny světové výroby opia, což přináší obchodním kartelům, finančním institucím, zpravodajským službám a organizovanému zločinu miliardy dolarů zisku.
Roční výnosy obchodu s drobami v oblasti Zlatého trojúhelníku (100-200 miliard dolarů) představují přibližně třetinu světového obchodu s drogami, který činí podle odhadu OSN něco kolem 500 miliard dolarů.
Rozpad Sovětského svazu představoval další expanzi ve výrobě opia. (Podle odhadů OSN dosáhla výroba opia v Afghánistánu v letech 1998-99 - kdy v bývalých sovětských republikách docházelo k ozbrojeným povstáním - rekordní výše 4600 tun. Mocné obchodní kartely v bývalém Sovětském svazu propojené s organizovaným zločinem bojují o strategickou kontrolu nad heroinovými cestami.
Rozsáhlá vojensko-zpravodajská síť ISI nebyla po skončení studené války zrušena. CIA pokračovala z Pákistánu v podpoře islámského "džihádu". Ve střední Asii, na Kavkazu a na Balkáně byly zahájeny nové tajné akce. Pákistánský vojenský a zpravodajský aparát v podstatě sloužil jako katalyzátor rozkladu Sovětského svazu a pro vznik šesti nových islámských repulik ve střední Asii.
Mezitím se v islámských republikách a v Ruské federaci usadili islámští misionáři ze sekty Wahhabi ze Saudské Arábie a zasahovali do fungování sekulárních států. Navzdory své antiamerické ideologii islámský fundamentalismus do značné míry sloužil washingtonským strategickým zájmům v bývalém Sovětském svazu.
Po stažení sovětských vojsk v roce 1989 pokračovala v Afghánistánu občanská válka neztenčenou silou. Taliban dostával podporu od pákistánských Deobandů a jejich politické strany, Jamiat-ul-Ulema-e-Islam (JUI). V roce 1993 uzavřela JUI vládní koalici s Benazzir Bhuttovou. Vytvořily se svazky mezi JUI, armádou a ISI. V roce 1995, když padla kábulská vláda, Taliban nejenže nastolil fundamentalistickou islámskou vládu, ale rovněž předal kontrolu nad výcvikovými tábory v Afghánistánu frakcím JUI...
A JUI s podporou saúdských hnutí Wahhabi hrála klíčovou roli při náboru dobrovolníků pro boj na Balkáně a v bývalém Sovětském svazu.
Týdeník Jane Defense v tomto směru potvrzuje, že polovina mužstva a vybavení Talibanu pochází z Pákistánu od ISI. Zdá se dokonce, že po odchodu Sovětů dostávaly podporu prostřednictvím pákistánské ISI obě strany v afghánské občanské válce.
Jinými slovy, talibanský islámský stát, podporovaný pákistánskou vojenskou zpravodajskou službou (ISI), kterou zase kontrolovala CIA, sloužil do značné míry americkým geopolitickým zájmům. Obchod s drogami ve Zlatém trojúhelníku rověž sloužil k financování a vyzbrojování Bosenské islámské armády (od počátku 90. let) a Kosovské osvobozenecké armády (KLA).
V několika posledních měsících se vyskytly důkazy, že mudžahídští žoldnéři bojují v řadách teroristů KLA-NLA při útocích na Makedonii.
To bezpochyby vysvětluje, proč Washington zavíral oči před vládou teroru nastolenou Talibanem, včetně otevřeného odnětí práv ženám, zavírání škol pro dívky, propouštění žen zaměstnaných ve vládních úřadech a zavedení trestů podle muslimského zákona "šarija".
Válka v Čečensku
Pokud se týká Čečenska, hlavní vůdce povstalců Šamil Basajev a Al Chattab byli vycvičeni a indoktrinováni v táborech podporovaných CIA v Afghánistánu a v Pákistánu. POdle Josefa Bodanského, ředitele Jednotky amerického Kongresu pro terorismus a neobvyklé způsoby vedení boje, válka v Čečensku byla plánována během tajného summitu Hizballah International, který se konal v roce 1996 v somálském Mogadišu.
Summitu se účastnil Usáma bin Ládit a vysoce postavení íránští a pákistánští zpravodajští důstojníci. V tomto směru jde zapojení pákistánské ISI do vývoje v Čečensku daleko nad rámec dodávek zbraní a výcviku Čečencům: ISI a její radikální islámští zástupci mají v této válce ve skutečnosti hlavní slovo.
Hlavní ruské ropovody procházejí Čečenskem a Dagestánem. Přestože Washington islámský terorismus naoko odsuzuje, nepřímý prospěch z čečenské války mají anglo-americké ropné firmy, které usilují o kontrolu nad zásobami ropy a ropovodné koridory z oblasti Kaspického moře.
Dvě hlavní čečenské povstalecké armády (které vedou polní velitel Šamil Basajev a Emir Chattab), jejichž síla se odhaduje na 35 tisíc mužů, podporoval Pákistán a ISI, která rovněž hrála klíčovou roli při organizování a výcviku čečenské povstalecké armády.
[V roce 1994] pákistánská ISI zařídila, že Basajev a jeho důvěrní spolupracovníci prošli intenzivní islámskou indoktrinací a výcvikem v metodách partyzánského boje v afghánské provincii Chost v táboře Amir Muawia, který založila na počátku 80. let CIA a ISI a který ved známý afghánský vojevůdce Gulbuddin Hekmatyar. V červenci 1994, po ukončení výcviku v táboře Amir Muawia, byl Basajev přemístěn do tábora Markaz-i-Dawar v Pákistánu, kde dostal výcvik v pokročilé taktice partyzánského boje. V Pákistánu se Basajev setkal s nejvyššími pákistánskými vojenskými a zpravodajskými důstojníky: ministrem obrany generálem Aftabem Šahbanem Miranim, ministrem vnitra generálem Nasurellahem Babarem, a se šéfem oddělení ISI podporujícího islámská hnutí, generálem Javedem Ashrafem (všichni jsou nyní v penzi). Vysoce postavené kontakty se Basajevovi záhy vyplatily.
Po své výcviku a indoktrinaci byl Basajev v roce 1995 pověřen vedením útoku proti ruským federálním vojskům v první čečenské válce. Jeho organizace si rovněž vytvořila rozsáhlé vazby na zločinecké organizace v Moskvě i na albánský organizovaný zločin a na Kosovskou osvobozeneckou armádu (KLA). V letech 1997-98 začali podle Ruské federální bezpečnostní služby (FSB) čečenství generálové kupovat nemovitosti v Kosovu... prostřednictvím několika realitních firem, registrovaných za účelem krytí v Jugoslávii.
Basajevova organizace se rovněž účastnila řady zločinných akcí, týkajících se drog, nezákonného odposlechu a sabotáží ruských ropovodů, únosů, prostituce, obchodem s padělanými dolarovými bankovkami a pašování jaderných materiálů (viz napojení mafie na albánské pyramidové hry).
Vedle rozsáhlého praní peněz z obchodu s drogami byly výnosy různých nezákonných činností využity na nábor žoldnéřů a nákup zbraní.
Během svého výcviku v Afghánistánu se Šamil Basajev spojil se saúdským veteránem-mudžahídem, polním velitelem "Al Chattabem", který sloužil jako dobrovolník v Afghánistánu. Několik měsíců po Basajevově návratu do Grozného (začátkem roku 1995) byl Chattab vyzván, aby v Čečensku vybudoval vojenskou základnu pro výcvik mudžahídských bojovníků. Podle BBC vyjednala Chattabovo přemístění do Čečenska saudskoarabská [Mezinárodní] islámská organizace, militantní náboženská organizace, financovaný mešitami a bohatými jednotlivci, kteří zásobovali Čečensko prostředky.
Závěr
Od období studené války Washington Usámu bin Ládina vědomě podporoval a zároveň ho umístil na seznam nejhledanějších zločinců FBI jako nejnebezpečnějšího světového teroristu.
Zatímco mudžahídové bojují za Ameriku její válku na Balkáně a v bývalém Sovětském svazu, FBI - fungující jako americká policie - vede domácí válku s terorismem, a v některých směrech funguje nezávisle na CIA, která - od sovětsko-afghánské války - svými tajnými operacemi mezinárodní terorismus podporuje.
Je krutou ironií, že zatímco vina za teroristické útoky je sváděna na islámský džihád - který Bushova vláda líčí jako "hrozbu pro Ameriku" - tytéž islámské organizace tvoří klíčový nástroj amerických vojensko-zpravodajských operací na Balkáně a v bývalém Sovětském svazu.
Po teroristických útocích v New Yorku a Washingtonu je třeba, aby pravda vyšla najevo a zabránilo se tak Bushově vládě a jejím partnerům v NATO pustit se do vojenského dobrodružství, které ohrožuje budoucnost lidstva.
(Z anglického originálu, který proti překladu obsahuje navíc citace, přeložil TP)