Spojené státy propadly nacionalismu a není tam nyní místo pro odlišné názory

Velká většina Američanů by podpořila válku, "i kdyby mělo přijít o život mnoho tisíc nevinných civilistů"

Nikdo v Americe se dosud neodvážil vážně si položit otázku "Proč?" Dokud se nezačnou vládci Spojených států snažit pochopit odpověď na tuto otázku, nebezpečí celému lidstvu bude strašlivé.

Pochybnosti o tom, zda je nyní zapotřebí rozhodného činu, považují nyní mnozí Američané doslova za zradu, napsal včera deník Guardian v reportáži z New Yorku.

Dvě noci po bombovém útoku na Světové obchodní středisko byl i nadále Stonewall Bar v Greenwich Village beznadějně uzavřen - ve výkladní skříni byla kondolence. Stonewall má také místo v historii - před třiceti lety tam došlo k útoku na newyorskou polici a bylo to začátkem hnutí za práva homosexuálů.

Nedaleko se vedli za ruce dva mladí muži, když tu najednou narušil ticho ulice hluk policejního konvoje, rychle jedoucího k zóně v jižní části města, kde došlo ke katastrofě. Mladí muži se pustili, zaťali pěsti a zvedli je k nebi a provolávali policii slávu. Hle podpora establishmentu od antiestablishmentu, byla to jen malá ukázka toho, jaká nálada převládla v americkém národě.

Dá se předpokládat, že pravděpodobně všechny domy v amerických obytných čtvrtích nyní mají vyvěšeny americké vlajky, většinou obrovské. Dokonce se vyskytují i miniaturní americké vlaječky, rozmístěné na zemi kolem značek "Zákaz vjezdu", jako by to byly květiny. (Naštěstí si málokdo povšiml, že na mnohých těchto vlajkách je nápis "Vyrobeno v Číně.")

Podpora pro prezidenta Bushe dosáhla 84 procent, což není neobvyklé v době krize (dokonce i podpora pro Geralda Forda astronomicky vzrostla během nyní už zapomenutého incidentu v roce 1975, kdy se Kambodža zmocnila jedné americké obchodní lodi). A jedna zpravodajská televizní stanice , Fox, vysílá trvale na obrazovce heslo "America United" - "Jednotná Amerika".

Země není sjednocena jen smutkem. Když hovoříte s obyčejnými Američany, je pozoruhodné, jak dojemnou víru mají ve své instituce. Skoro nikdo nekritizuje, jak je možné, že rozvědka vůbec katastrofu nepředpověděla. Všeobecně lidi předpokládají, že Arabové, kteří byli od úterka zatčeni, musejí být tedy i vinni. Národ se sjednotil i v požadování msty. Podle nedělního průzkumu veřejného mínění, který provedly New York Times a televize CBS, odmítá vojenskou akci jen 6 procent obyvatelstva a velká většina národa by podpořila válku "i kdyby mělo přijít o život mnoho tisíc nevinných civilistů". Tato podpora je zvlášť silná mezi lidmi, kteří jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali druhou světovou válku, Koreu nebo Vietnam. Bylo by asi zajímavé, jak by reagovali, kdyby otázka průzkumníků veřejného mínění zněla "i kdyby mělo přijít o život mnoho tisíc neviných amerických civilistů", ale v této chvíli by ani to pravděpodobně nepřimělo Američany k zamyšlení.

Hlasy opozice byly potlačeny a marginalizovány. O víkendu sice demonstrovali v New Yorku někteří lidé proti válce, ale bylo jich málo. Skoro žádné sdělovací prostředky se nezaměřily na Barbaru Leeovou, členku Kongresu z Kalifornie, která jako jediná v pátek hlasovala proti rozhodnutí poskytnout prezidentovi volné ruce k pomstě. Mary McGroryová, dlouholetá disidentka, napsala v neděli v listě Washington Post, že novináři, kteří vznášejí skeptické otázky, dostávají "lavinu zuřivých telefonátů, kdy jim lidé nadávají, že jsou ostudou své profese a dokonce, že jsou zrádci".

Jediným mainstreamovým komentátorem, který systematicky pluje proti proudu, píše daleko od katastrofy v listě San Francisco Chronicle, je Jon Carrol. Ten napsal: "I 11. září se rodily děti, zrály rajčata, přicházel příliv. Pro drtivou většinu lidí zůstalo všechno reálné a základní úplně stejné jako předtím. Pokud budeme užívat hněvu namísto moudrosti, staneme se jen další světovou diktaturou." Když čtete všechny ostatní noviny, tak vás napadá, co vlastně tak cenného hodlá Amerika bránit. Pluralismus?

I tváří v tvář takto bezprecedentní provokaci by se v Británii systematicky ozývaly kritické hlasy, zpochybňující vládní postoje i většinový názor, a to zdaleka nejen z listu Guardian. V Americe je daleko obtížnější, aby se disidentské názory prosadily, a to z různých důvodů.

První důvod je ústavní. Vzhledem k tomu, že je prezident Bush hlavou státu a zároveň nejvyšším politickým představitelem, je daleko obtížnější kritizovat jeho reakci na krizi - i třeba to, jak zbaběle utekl do Nebrasky. Jako americká vlajka se stává zosobněním rozhodnosti celého národa. Musí jím být, neboť je téměř nemožné ho odstranit z funkce. Dále existuje politický rozměr. V Americe jsou vazby uvnitř každé politické strany daleko slabší než v Británii a lidé očekávají daleko více než v Británii, že bude opozice spolupracovat s vládou; politikům hrozí nebezpečí, že osobně prohrají při příštích volbách, pokud se odmítnou chovat konformně.

Za třetí, sdělovací prostředky jsou daleko méně rozrůzněny. Veškeré televizní zpravodajství v Americe podlehlo stylu stanice CNN, což znamená, že za posledních šest dní se vysílají nepřetržitě zprávy (některé z nich dokonce neobsahují věcné chyby) a nekonečná okamžitá analýza - ta je k dispozici na obrazovce i v tisku. Avšak skoro vůbec nedochází k žádné veřejné diskusi a když jsem včera v Americe procházel všemi jejich televizními okruhy, nenašel jsem žádný důkaz toho, že by víkend Američanům poskytl pravidelnou příležitost k zamyšlení a odstup.

Největším rozdílem ale je, že Američané nyní reagují pudově a iracionálně. V důsledku instinktu, v důsledku historického vývoje i svého místa na světě jsou Spojené státy daleko přímější zemí než je Británie. Lidi jsou zvyklí na to, říkat vám otevřeně, co si myslí, i za normálních časů. A nyní jsou Spojené státy nejen ve smutku, ony byly také uraženy a poníženy. Útoky dne 11. září nebyly jen strašlivým terorismem, ale byly přímým útokem na image, jaký mají Američané o své zemi. Vojenská odplata musí obnovit Američanům jejich pocit sebedůstojnosti.

Senátor John McCain, Bushův loňský oponent na prezidentskou nominaci, v neděli naléhal na prezidenta: "Nevylučujte předem žádnou možnost." Ale četné možnosti byly vyloučeny už od samého začátku. Například možnost nepomstít se.

Někteří stratégové jsou si zjevně vědomi nebezpečí vedení války nikoliv proti státu, ale proti krutému, skrytému a neznámému nepříteli, který je rozmístěn na mnoha místech na rozsáhlém území a jehož vojáci (oni totiž vůbec nejsou "zbabělí", jak tvrdil americký prezident) se nebojí zemřít za své cíle. Toto nebezpečí si veřejnost vůbec neuvědomuje.

Nikdo v Americe se dosud neodvážil vážně si položit otázku "Proč?" Dokud se nezačnou vládci Spojených států snažit pochopit odpověď na tuto otázku, nebezpečí celému lidstvu bude strašlivé.

Konec americké výlučnosti

Útok na Pearl Harbour dne 7. prosince 1941 měl zvláštní dopad pro mou rodinu. Do čtrnácti dnů podepsal Roosevelt příkaz, podle něhož se museli "lidé japonského původu" dostavit do internačních táborů. Můj dědeček, který si pracně vybudoval ve dvacátých letech v Los Angeles železářství a jemuž se je podařilo udržet při životě i během velké hospodářské krize, je musel prodat za pár halířů a přestěhovat se i s rodinou na zbytek války do internačního tábora v Coloradu.

Avšak změny, které budou následovat po útocích z 11. září, nevyvolají represivnější, nesnášenlivější, xenofobní, rozbitou nebo izolacionistickou Ameriku. Jsou důvody předpokládat, že tato tragedie americkou společnost posílí, bude doma jednotnější a v zahraniční bude jednat konstruktivněji.

Vzhledem k tomu, že jsou nyní obviňováni islámští fanatikové na Blízkém východě, je přirozeně nutno se znepokojovat, aby nedošlo k útokům na muslimy jako na celou etnickou skupinu.

Avšak silně pochybuji, že se tentokrát americká vláda vrátí ke hře vytváření profilů zločinců podle etnického vzorce, navzdory velmi reálným obavám z terorismu, které nyní mnoho Američanů sdílí. Sice už došlo k ošklivým útokům proti individuálním osobám z Blízkého východu, avšak internace Američanů japonského původu během druhé světové války a širší boj za lidská práva od té doby učinily společnost citlivou vůči zevšeobecňujícím kategorizacím na základě etnických či rasových skupin.

Ano, na útoku na Světové obchodní středisko bylo právě pozoruhodné, jak rozličné byly oběti: byl to běloši, černoši, Hispánci, Asiaté, někteří vypadali, že pocházejí z Blízkého východu, byli to bohatí bankéři i skromné uklízečky a vrátní. Nijak se od sebe navzájem neodlišovali, když byli pokryti krví a popelem. Všichni byli terčem téže iracionální nenávisti a všichni vzhlížejí k téže vládě a očekávají, že je pomstí.

Ani si nemyslím, že by útoky vedly k podstatné ztrátě občanských svobod, jako by byly povinné kontroly totožnosti anebo povolení pro preventivní policejní akce. Cestování letadlem bude zjevně od nynějška pro všechny ve Spojených státech daleko obtížnější, ale americká angažovanost vůči otevřené společnosti je tak hluboce vžitá, že ani tato katastrofa nemůže na věci příliš změnit.

Tak jako u jednotlivců, i katastrofy mohou mít mnoho pozitivních rysů. Dlouhodobý národní charakter je vytvářen sdíleným traumatem tak, jak k tomu došlo v případě poválečného japonského pacifismu či německé měnové ortodoxie. Moderní evropský stát vznikl pod tlakem válek a konfliktů, a konflikty byly klíčovým faktorem i při vzniku Spojených států. Americká občanská válka vedla poprvé k vzniku centralizované federální vlády a v důsledku druhé světové války získala konečně Amerika mezinárodní roli.

Naopak mír a prosperita vedou k tomu, že se lidé zabývají jen sami sebou či malichernostmi a zapomínají, že jsou součástí větších komunit. Dlouhé období hospodářské prosperity Clintonových let a převaha, kterou Amerika lehce prosazovala na mezinárodní scéně, dovolily Američanům, aby se chovali takto neodpovědně a samolibě. Mnoho Američanů ztratilo zájem o věci veřejné a o širší svět za hranicemi Ameriky; jiní vládou stále intenzivněji pohrdali.

To nebylo nikde víc pravda než ve světě vysoké technologie a finančnictví, které od devadesátých let ovládl extrémní, až anarchický, technologický individualismus. Podle tohoto názoru neprodukoval stát nic užitečného a byl jen překážkou v cestě tvůrcům "skutečných hodnot". Tvrdilo se, že národní stát už zastaral, technologie a kapitál jsou svou podstatou bez hranic a mohou se vyhnout úsilí národních států je omezovat. Apoštolové této nové ekonomiky prohlašovali, že všechno, co bylo vynalezeno před internetem, je irelevantní, stejně jako každá kvalifikace, která se odlišuje od jejich. Byl jsem šokován, když mi řekl přítel, který spravuje investiční portfolia, že vážně uvažuje, že se vzdá svého amerického občanství a přestěhuje se na Bahamy, aby nemusel platit americké daně.

V tomto ohledu byly útoky proti Wall Street dne 11. září velmi ozdravnou lekcí. Nehmotnost nové ekonomiky vás neochrání před padajícím betonem: vaší jedinou naději v takové krizi je hrdinství hasičů a policistů (jichž zahynulo během útoku několik stovek). Firmy Microsoft ani Goldman Sachs nevyšlou na Osamu bin Ladena letadlové lodi ani stihačky - to může udělat jen armáda. V devadesátých letech výrazně vzrostly společenské a hospodářské rozdíly mezi investičními bankéři, právníky a softwarovými inženýry, vzdělanými na Harvardu a na Stanfordu, kteří pracovali v těchto dvou věžácích, a manuálními pracovníky, kteří je tam šli zachraňovat.

To, že se oba druhy lidí staly obětmi útoku, mocně připomíná Američanům, že jsou nakonec všichni součástí téže na sobě závislé komunity. Útok proti Světovému obchodnímu středisku také povede k vítaným změnám ve vztahu Ameriky k vnějšímu světu. Za posledních deset let flirtovali Republikáni i Demokraté s izolacionismem: Republikáni odmítají globální angažovanost, Demokraté prosazují hospodářské ochranářství a nechtějí financovat obranu.

Nyní a na dlouhou dobu zmizel izolacionismus ze stolu. Nikdo by neměl podceňovat, jak rozhněvaní jsou Američané, a co všechno podniknou, aby byli útočníci potrestáni. Před 11. zářím zuřila obrovská debata, zda bude možné zvýšit rozpočet na obranu o ubohých 11 miliard dolarů. Nyní budou k dispozici daleko větší částky. Změní se i prioity: raketová obrana sice zůstane cílem, ale vzdálenějším: důležitější bude lepší rozvědka a schopnosti vypořádat se s takzvanými "asymetrickými" hrozbami.

Ale větší změna bude psychologická. Od Pearl Harboru nebyl nepřítel schopen usmrtit Američany na americké půdě, a i to bylo na daleké Havaji, Washington, DC byl nedotknutelný od doby, kdy Britové podpálili a nechali v roce 1812 shořet Bílý dům.

To vytvářelo v americké zahraniční politice vždycky určitý pocit výlučnosti: americké území bylo bezpečné, Spojené státy vždycky uvažovaly, zda mají provést invazi do cizí země, ale nikdy nemusely řešit problém cizí invaze na vlastní území. Důsledky dosavadních amerických invazí do zahraničí vždycky nesli buď spojenci Ameriky, nebo americké zájmy v zahraničí, ale nikdy je přímo nenesli američtí občané. V tomto ohledu byly války v Perském zálivu a v Kosovu absolutně antiseptické a vytvořily nerealistické očekávání, že mohou Spojené státy utvářet světové události, aniž by je to stálo americké životy. To se nyní změnilo.

To, čemu se nyní říká "asymetrická" válka, se vlastně stalo válkou symetrickou, v tom smyslu, že nepřátelům Ameriky se poprvé podařilo vyvinout si schopnost zasáhnout Američany přímo za to, co Amerika dělá. To samozřejmě znamená, že izolacionismus už není řešením. Ale zároveň je to určitým druhem odstrašení protože Spojené státy si poprvé v historii budou muset začít uvědomovat, co je jejich akce v zahraničí může stát. To neznamená, že to povede k tomu, že by Spojené státy nezasahovaly v zahraničí, ale budou muset být v interakci se světem realističtější.

Evropa se ovšem velmi obává, že nynější Amerika, teď plná energie, zaútočí jednostranně na někoho, o němž si představuje, že je to nepřítel, a to neohrabaným a kontraproduktivním způsobem. Zda k tomu dojde, závisí na tom, jak Spojené státy a Evropa budou interpretovat, co se stalo, a jak budou na základě toho jednat.

První otázkou je, jaká je podstata této teroristické hrozby. Pokud, jak tvrdí ministr zahraničí Colin Powell, není tento útok zločinem, ale válečným aktem, pak je správnou reakcí vojenská odveta, nikoliv policejní zásah. Po Pearl Harboru nechtěly Spojené státy postavit Toja a Hitlera před soud, anebo u soudu prokázat vinu pilotů, kteří provedli útok.

Mezi Evropou a Spojenými státy vznikne vážný problém, jestli Evropané podcení, jak rozhněvaní jsou Američané, anebo jestli budou Evropané interpretovat podstatu hrozby příliš úzce.

Pokud vznikne transatlantická shoda ohledně podstaty problému, vznikne nový a potenciálně pozitivní druh mezinárodního angažmá. Válka proti terorismu znamená porazit nepřítele vojensky, což může znamenat preventivní útoky proti těm, kdo vás ohrožují, jak to dělají v Izraeli, a nutnost potrestat státy, které podporují vaše nepřátele. Takováto operace se nedá provést střelami s plochou dráhou letu, ale bude vyžadovat rozsáhlé vojenské operace ve vzdálených částech světa.

Spojené státy to však nedokáží samy. Pokud se ukáže, že je cílem Osama bin Laden v Afghánistánu, pak bude Amerika potřebovat pomoc alespoň od Ruska, od Pákistánu a možná i od Číny - bude potřebovat základnu pro své operace. Bude potřebovat politickou spolupráci umírněných arabských států, včetně výzvědných informací, a vojenskou pomoc od evropských spojenců. Bude jinými slovy muset vytvořit koalici a dělat kompromisy, aby tato koalice fungovala. Toto není formule pro unilateralismus, ale po kooperativní angažmá. Spojené státy se pravděpodobně po těchto útocích stanou zcela jinou zemí, daleko jednotnější, méně zahleděnou do sebe, a budou daleko více potřebovat pomoc přátel. A možná se také Amerika stane obyčejnější zemí v tom smyslu, že bude mít konkrétní zájmy a skutečnou zranitelnost - už si nebude myslet, že může jednat na světě sama a sama určovat, jak má ten svět vypadat.

Francis Fukuyama je profesorem mezinárodní politické ekonomie na John Hopkins University. Jeho nová kniha, Post-Human Future, the consequences of the biotechnology revolution, vyjde na jaře v nakladatelství Profile.

Proč došlo k tomuto teroristickému útoku? Pokus vysvětlit nevysvětlitelné

Bush ignoroval několik varování, že dojde k teroristickým atentátům

Za posledních několik dnů byly shromážděny důkazy z četných zdrojů, z nichž vplývá, že "obrovské selhání rozvědky", jak to charakterizovali čelní politikové, nebylo úplně důsledkem nedostatku informací. Během tří týdnů před útokem hledala FBI dva z pracovníků Osama bin Ladena, kteří se pak vyskytli mezi 19 sebevražednými atentátníky.

FBI je hledala v důsledku poplachu, který byl v kruzích rozvědky vyhlášen od konce srpna 2001. V době, kdy FBI získala informace o tom, že má hledat dva muže, jeden z nichž byl podezříván z jiné bin Ladenovy operace - bombového útoku proti americké válečné lodi USS Cole v adenském přístavu, k němuž došlo loni v říjnu - byla radikálně zintenzívněna bezpečnostní opatření ve Světové obchodním středisku. Začali tam být používáni psi, kteří umějí najít výbušniny a systematicky se kontrolovaly nákladní vozy, přivážející do střediska dodávky.

Čtyři dny před útokem dne 11. září vydalo americké ministerstvo zahraničních věcí celosvětové varování, v němž opakovalo varování, prvně zveřejněné v květnu, že "se mohou američtí občané stát cílem teroristického útoku od extremistických skupin, spojených s organizací al-Qa'ida Osama bin Ladena". Důvodem pro vydání tohoto oficiálního varování bylo zvýšené znepokojení ohledně bezpečnosti vojenských základen v Japonsku a v Koreji.

I když se nakonec ukázalo, že to nebyly nejohroženější cíle, už to, že se ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo vydat oficiální varování, dokazovalo, "že se něco chystá", uvedl bývalý americký ministr zahraničí George Shultz, který obdržel výtisk tohoto varování do své soukromé kanceláře v San Francisku.

"Nemám tušení, jaké informace byly zdrojem tohoto varování," sdělil Shultz listu San Francisco Chronicle, "ale zřejmě nějaké informace měli."

Není ovšem nic nového na tom, že Osama bin Laden se snaží útočit na americké občnay. Od vybombardování amerických velvyslanectví v Keni a v Tanzánii v srpnu 1998 je opakovaně vyhlašován v amerických vládních institucích v zahraničí mimořádný stav a jejich zaměstnanci bývají evakuováni.

Druhý den po útocích na New York a Washington řekl senátor John Kerry z Massachussetts televizi CNN, že je CIA přesvědčena, že se jí podařilo překazit atentát, připravovaný stoupenic bin Ladena ještě v srpnu letošního roku. Neuvedl podrobnosti.

Zdá se však, že americké úřady špatně interpretovaly informace, které měly k dispozici. Například během minulého víkendu konstatoval ředitel FBI Robert Mueller, že by naprosto překvapen zjištěním, že celé řadě úterních únosců letadel se dostalo ve Spojených státech kvalifikace, jak pilotovat letadla. "Kdybychom to bývali věděli předem, možná, že by se nám tomuhle podařilo zabránit," řekl v sobotu.

Avšak během procesu který se konal před několika měsíci v USA se čtyřmi osobami, obžalovanými ze spojení s atentáty na americká velvyslanectví v roce 1998, vyšlo najevo, že dvěma osobám, podezřívaným z kontaktů s bin Ladenem, Essami al Ridimu a Ihabu Ali Nawawimu, se dostalo pilotních kursů v Texasu a v Oklahomě. Al-Ridi, Američan egyptského původu, svědčil o tom, že na žádost bina Ladena zakoupil vojenské letadlo a odletěl s ním do Súdán. Al-Ridi byl ve stuku s federálními bezpečnostními úřady od roku 1998. To by znamenalo, navzdory tomu, co tvrdil ředitel FBI, že měla FBI k dispozici informace o tom, že Arabové získávají v Americe pilotní kvalifikaci, už tři roky. Také se objevují systematičtěji důkazy o tom, že Bushova vláda, posedlá svým programem raketové obrany, nevěnovala řádnou pozornost daleko naléhavější hrozbě podstatně méně technologicky vyspělých teroristických útoků.

Letos v lednu, nedlouho poté, co převzal Bush prezidentský úřad, vydala komise, skládající se se zástupců obou amerických politických stran, v jejímž čele stáli bývalí senátoři Gary Hart a Warre Rudman, varování, že "relativní nezranitelnost území Spojených států vůči katastrofickému atentátu" končí.

Zpráva zdůrazňovala: "Během nadcházejícího čtvrtstoletí je pravděpodobné, že dojde k přímému útoku na americké občany na americké půdě." Zpráva doporučovala 50 opatření, včetně většího spoléhání na informace od osob a nikoliv od automatického zařízení, a vytvoření nového úřadu pro domácí bezpečnost, který by koordinoval zdroje CIA, imigračních služeb, pohraničníků, pobřežní stráže a FBI.

Avšak Bushova vláda tuto zprávu, kterou jednohlasně schválilo sedm Republikánů a sedm Demokratů, kteří ji vypracovali a která vedla ke vzniku kongresové legislativní iniciativy, požadující založení nového Úřadu pro domácí bezpečnost, odmítla a rozhodla se vypracovat si sama vlastní novou strategii úplně od začátku. Senátor Hart uvedl, že si rval vlasy, když minulý týden viděl katastrofické scény v televizi. Měl pocit, že jeho varování vláda nebrala dostatečně vážně. "Vždyť my jsme to předpověděli," uvedl.

Americká armáda nedokázala reagovat na poplach způsobený unesením letadla

12 minut před tím, než unesené letadlo narazilo do Pentagonu,bylo velení americké vojenské obrany bylo informováno federálním úřadem pro leteckou dopravu, že letí unesené dopravní letadlo směrem na Washigton. Během této klíčové doby nebyl ministr obrany Donald Rumsfeld ani jeho čelní poradci informováni o nějakém nebezpečí.

Velení letecké obrany také neinformovalo bezpečnostní složky v Pentagonu, odpovědné za hlídání budovy a nikdo se nepokusil Pentagon evakuovat ani nijak informovat 20 000 zaměstnanců o vzniklém nebezpečí.

Během těch 12 minut vzlétly dvě stihačky F-16 v reakci na hrozbu, podle chronologie, kterou poskytl Pentagon. Ale startovaly z letecké základny Langley ve Virginii, které je 200 km vzdálená od Pentagonu a nikoliv z letecké základny Andrews, která je jen ve vzdálenosti 20 km, ale neměla k dispozici žádné stihačky. Dvě minuty po startu stihaček z Langley narazilo unesené letadlo do Pentagonu.

Od doby, kdy druhé dopravní letadlo narazilo do Světového obchodního střediska, do doby, kdy třetí letadlo narazilo do Pentagonu, uplynulo 35 minut. Při tom zahynulo 188 osob, včetně všech osob na palubě letadla.

Avšak i když úřady věděly, že došlo k útokům v New Yorku, nenapadlo je, že by se mohl stát terčem útoku i Pentagon. Po druhém útoku na Světové obchodní středisko zvýšil John Jester, šéf ochranky v Pentagonu, stav bdělosti pouze o jeden stupeň, což nevyžadovalo o nic víc než náhodnou kontrolu vozidel a větší počet policejních patrol.

I poté, co letadlo narazilo do Pentagonu si ani ti, kdo viděli v televizi útoky na Světové obchodní středisko, neuvědomili, co se stalo. "Všichni jsme si zprvu mysleli, že vybuchla bomba," řekla Victora Clarke, mluvčí ministra Rumsfelda.

Také vyšlo najevo, že prezident Bush nařídil americkým vojenským pilotům sestřelit komerční letadla nad Washingtonem, pokud by odmítly město opustit.

"Prezident rozhodl, že pokud by letadlo nezměnilo svůj kurs a ignorovalo instrukce, aby město opustilo, jako poslední řešení měli piloti rozkaz ho sestřelit," řekl viceprezident Dick Cheney v televizním rozhovoru.

"Lidí říkají, že to je strašlivé rozhodnutí, a to je pravda," řekl Cheney. Avšak dodal, že Spojené státy by tyto rozkazy vykonaly, pokud by to zabránilo útokům na Světové obchodní středisko či na Pentagon.

Uvedl, že americké letectvo nyní ve vzduchu hlídkuje na ochranu Washingtonu. Prezident Bush bude muset rozhodnout, zda se mají tyto letecké hlídky stát permanentními.

Evropa se obává moderní křížové výpravy

Francie, Rusko, a Německo slibují podporu jen za určitých podmínek

Německý prezident Johannes Rau v neděli vyloučil možnost, že by Německo poskytlo svá vojska pro útoky v Afghánistánu nebo jinde v regionu, napsal včera deník Guardian.

"Mým dojmem je, že není zapotřebí vojsk. Spíše je zapotřebí logistické podpory," konstatoval Rau v německém rozhlase.

Uvedl, že osoby, odpovědné za útok, by měli být postaveni před soud. "Toto je útok na celou civilizaci. Proto musíme reagovat občanskými prostředky."

Německý ministr zahraničních věcí Joschka Fischer uvedl v neděli: "Nesmíme reagovat příliš málo, ale nesmíme svou reakci ani přehnat."

Minulou středu se NATO poprvé během své dvaapadesátileté historie odvolalo na klauzuli ve své smlouvě o vzájemné pomoci, což by mělo vést ke kolektivní reakci.

Spojené státy se snaží vybudovat co největší mezinárodní koalici pro boj proti terorismu, avšak vedoucí evropští představitelé, kteří jsou připraveni na útok proti Afghánistánu, se obávají, že jestřábi ve Washingtonu budou chtít pak zaútočit i na Irák a na země na Blízkém východě a už tak problematický region destabilizují.

Francouzský ministr obrany Alain Richard uvedl: "Ozbrojená akce je jediným možným způsobem, jak reagovat. Je ale nutné to udělat tak, aby to nevyvolalo nestabilitu."

Velké obavy budí Pákistán, který má jaderné zbraně a na jehož území existuje velké islámské fundamentalistické hnutí. Jakákoliv spolupráce Pákistánu se Spojenými státy na vojenském zákroku proti muslimské zemi by byla riskantní.

Jeden francouzský činitel konstatoval: "Spojené státy nám zatím nic nesdělily, o nic nás nepožádaly a postoj vlády bude rozhodnut, až nadejde příslušná doba. Základní otázkou je, jak projevit solidaritu, kterou jsme už vyjádřili, takovým způsobem, aby to plně respektovalo legitimní znepokojení Francie.

Richard uvedl, že je Paříž připravena "poskytnout určitou vojenskou moc," avšak Francie, kde žije velká muslimská komunita a je to země, která tradičně nedůvěřuje americkým ambicím, je znepokojena, že se americké odveta promění v to, co někteří francouzští poslanci charakterizují jako "moderní křižáckou výpravu proti arabskému světu".

Nedále zašel šéf francouzského nadstranického parlamentního výboru pro obranu Paul Quiles, který v neděli varoval proti jakékoliv reakci, která by "byla svou silou neúměrná anebo svou podstatou nedostatečná".

Ruské páteční prohlášení, že se staví proti tomu, aby její bývalá republika Tadžikistán, byla využita Američany jako základna pro útok proti Afghánistánu, bylo posíleno v neděli samotným Tadžikistánem, když oznámilo tadžické ministerstvo zahraničních věcí, že Spojeným státům nebude dovoleno odtamtud zaútočit na Talibán ani na Osamu bin Ladena, a dalo víceméně najevo, že Moskva něco takového vetovala. Toto prohlášení následovalo po předchozím prohlášení tadžického premiéra Akila Akilova, který uvedl, že se zeptá Ruska, zda by dovolilo Spojeným státům provádět z Tadžikistánu útoky proti Afghánistánu.

Vysvětlení přišlo poté, co Moskva snížila svou předchozí obrovskou podporu pro Spojené státy a uvedla, že poskytne pomoc v oblasti zpravodajských, diplomatických a politických služeb.

Japonský premiér Junichiro Koizumi přislíbil pro Spojené státy "všemožnou podporu", ale přiznal, že Tokio má znovu svázané ruce, neboť japonská ústava odmítá válku jako nástroj na řešení světových konfliktů.

Kanada odmítla požadavek zpřísnit pohraniční kontroly

Existují dosti přesvědčivé důkazy, že teroristé využívají Kanady jako odrazového můstku pro své útoky proti Spojeným státům, avšak kanadský premiér odmítl zpřísnit pohraniční kontroly mezi Kanadou a Spojenými státy, napsal včera deník Guardian.

Zdá se, že kanadský premiér Jean Chretien a jeho vláda nehodlají zavést opatření, která by zamezila teroristickým organizacím, aby využívaly Kanady jako odrazového můstku pro svou činnost.

Kanaďané dávali krev, sbírali medvídky pro děti, zraněné při katastrofě a sbírali peníze pro oběti. Lety do Spojených států byly odkloněny do Kanady a počet obyvatel malých měst, jako je Gander na Newfoundlandu, se zdvojnásobil čekajícími cestujícími.

Prodej amerických vlajek se dramaticky zvýšil a kanadský premiér vyhlásil pátek jako národní den smutku. Při katastrofě pravděpodobně zahynulo až 100 Kanaďanů.

Bezpečnostní opatření na kanadských letištích a pohraničních přechodech byla po útocích posílena. Avšak premiér Chretien a jeho vláda nemá plány na žádné změny dosavadní imigrační a pasové politiky, navzdory zprávám, že někteří teroristé, kteří se podíleli na úterním útoku, pravděpodobně pronikli do USA Quebecu nebo ze státu Nova Scotia.

Na tiskové konferenci koncem minulého týdne nereagoval Chretien na požadavek, vznesený americkým velvyslancem v kanadě Paulem Celiccim, aby byly zavedeny společné sveroamerické imigrační a pohraniční předpisy. Uvedl jen, že Kanada bude se Spojenými státy i nadále spolupracovat. "Tohle je problém, který se týká všech zemí na světě," zdůraznil.

Kanada a Spojené státy sdílejí nejdelší nehlídanou hranici na světě a existují dostatečné důkazy, že teroristé, útočící na USA, často přicházejí z Kanady.

Je nesmyslné a nebezpečné vyhlašovat válku proti terorismu

Shrnujeme redakční komentář, který vyšel v pondělí 17. září v listě Independent.

Co je vyhlášení války proti terorismu, není-li to řečnické cvičení?

"Ať už je to z právního či oficiálního hlediska ohledně vyhlášení války jakkoliv," pravil v neděli britský premiér Tony Blair, "faktem je, že jsme ve válce proti terorismu".

Smysl má však vyhlašovat válku jen státu nebo vojenské mocnosti, všechno ostatní je jen metafora.

Nemůžete vyhlásit válku taktice: je to asi tak, jako kdyby reagoval prezident Roosevelt na útok na Pearl Harbor tím, že vyhlásil válku bombardování. Ani není žádný smysl ve vyhlášení války teroristům. Když prezident Bush obřadně oznamuje, že jsou Spojené státy ve válce a povolává záložnky, nemyslí to vážně, že by mobilizoval armádu proti organizaci ETA, proti Tamilským tygrům anebo proti Skutečné IRA. Irský terorismus celou záležitost vysvětluje jasně: pokud jde o poskytování pomoci teroristům, Spojené státy před Clintonem tolerovaly, aby tam Irská republikánská armáda sbírala peníze pro svou kauzu a odmítaly vydávat Británii osoby, podezřelé z atentátů v Irsku.

Ani si nemůžeme být jisti, zda skutečně zosnoval útoky 11. září Osama bin Laden. Spojené státy - a Británie - jsou tedy ve válce jen s "hlavním podezřelým".

Tohle je válka, která - podobně jako "válka proti narkotikům" devalvuje jazyk. Samozřejmě, možná že dojde ke skutečné válce. Pokud Spojené státy a NATO vyšlou vojska do Afghánistánu, na straně NATO budou mrtví a ranění, ne jako ve válce o Kosovo. Bylo by to jako zavést Západ do nové vietnamské války, avšak, doufejme, od toho jsme ještě daleko.

Argumentujeme puristicky, možná až pedantsky. Prezident Bush potřebuje reagovat rétoricky na smutek, hněv a frustraci amerického veřejného mínění. A tak nám géniové prezentačního umění připravili Operaci vznešený orel, při níž rozvědky v podstatě pasivně zjistí, kdo zosnoval tyto atentáty, a vojenští plánovači pak vypracují způsob, jak je dostihnout.

Je možné, že tím, že mluví tvrdě a jedná opatrně, provádí George Bush rozumnou, pragmatickou strategii. Avšak existuje nebezpečí, vyplývající z neodpovědného užívání válečnického jazyka. Vytváří to dojem, že dojde k bezodkladnému, drtivému a pravděpodobně nezaostřenému zásahu. Pokud k tomu brzo nedojde, může se ukázat, že je posléze obtížnější zmobilizovat americký veřejné mínění k tomu, co, jak varoval prezident Bush, bude dlouhý a složitý proces.

Jiným nebezpečím je, že bude zneužita válečná rétorika k ospravedlnění nesnášenlivosti. I když dosud nejsou ohroženy životy ani amerického, ani britského vojenského personálu, už vzniká předpoklad - a ten by byl chybný, i kdyby životy amerických a britských vojáků už ohroženy byly - že zpochybňování politiky vedoucích státních představitelů znamená kolaboraci s teroristy.

Tento postoj je zejména silný ve Spojených státech, které mají dlouhou tradici nadstranické podpory pro prezidentský úřad v dobách krize. Greg Dyke, generální ředitel BBC, učinil chybu, když se omluvil za pořad Question Time, který se vysílal minulý týden, v němž zdůrazňovali lidé v hledišti, že by se Spojené státy měly pokusit porozumět tomu, proč je někteří muslimové tolik nenávidí. Je životně důležité, pokud je toto skutečně válka mezi civilizací a fanatismem, jak tvrdí prezident Bush a premiér Blair, aby byla vedena jménem civilizovaných hodnot.

Většina lidí přijme určitá omezení občanských svobod, pokud to má přispět k boji proti terorismu: například prohledávání zavazadel a osobní prohlídky. Argumenty o tom, zda by měly být v Británii zavedeny občanské průkazy či průkazy se vzorkem osobní DNA, se zatím hlavně točí kromě otázek praktičnosti a efektivnosti, ani ne tak kolem otázek principiálních .

Lidé by však nikdy neměli přijmout, aby byla omezována svoboda projevu (s výjimkou výzev k násilí) . Je ke cti Tonymu Blairovi, že právě proto předčasně svolal parlament z prázdnin, aby se mohla uskutečnit otevřená debata, a sdělil televizi CNN, že "jestliže lidé chtějí být protibritští nebo protiameričtí, my jsme demokraté a jsme přesvědčeni, že lidé mají právo vyjadřovat své názory".

Byl učiněn další krok ke krvavé lázni na Blízkém východě

Shrnujeme článek Johna Keegana, britského novináře a historika, specializujícího se na vojenské otázky, který vyšel v deníku Daily Telegraph dne 12. září.

"Zabijte jednoho, vyvolejte strach u tisíce," to je heslo teroristy. Včera usmrtila teroristická ganizace, nebo skupina organizací, stovky, možná tisíce lidí.

Toto zvěrstvo vyvolá strach nejen u jednotlivých lidí, ale u celých populací a u států, které jim vládnou. Je to záporný mezník v historii lidské svobody. Nejpravděpodobnějším důsledkem bude, že bude zavedeno omezení svobody pohybu a pobytu. Taková opatření nezabrání opakováním nynější katastrofy, ale budou stejně zavedena.

Je velmi pravděpodobné, že budou zavedeny občanské průkazy, které budou muset u sebe občané povinně pořád nosit, a to i v zemích, kde se považují "policejní dokumenty" za něco odporného. Jiným opatřením bude registrace trvalého pobytu a úřadům se bude muset oznamovat, když se někdo přestěhuje. Oficiálně anebo spontánně vzniknou dohližitelské sítě, které budou dávat pozor, kdo kde bydlí. Dojde k velkému zvýšení množství informací registrovaných ve vládních počítačových databázích a zároveň dojde k velkému zvýšení počtu osob, zaměstnaných kontrolou vnitřního obyvatelstva.

Taková opatření promění ve velmi krátké době atmosféru společenského života v zemích, které mají důvod obávat se tohoto nového stylu teroristických útoků. Tyto země se navrátí k duchu druhé světové války, kdy prý podle lidového podání vládla sousedská intimita. Byla to taky éra dohlížení na spoluobčany, éra udavačství, éra psaní anonymních jedovatých dopisů a - samozřejmě - éra intenzivní xenofobie.

Neměli bychom zapomínat, že po útoku na Pearl Harbor bylo deportováno japonské obyvatelstvo žijící na americkém západním pobřeží - bylo to několik stovek tisíc osob - a byli umístěni ve vzdálených koncentračních táborech. Spojené státy nezačnou uvrhovat zítra muslimy do věznic - nejprve je nutno zjistit, zda atentáty skutečně spáchali muslimové - ale pokud bude identifikována muslimská organizace jako odpovědná za tento atentát, život pro muslimy v zemi se stane rychle společensky velmi obtížný a brzo nato může být pobyt muslimům ve Spojených státech zakázán.

Šířící se vlna soudních sporů na obranu lidských práv bude odražena. Cizinci, kteří budou protestovat proti tomu, že jim byl odmítnut vstup do země, zjistí, že byly spěšně schváleny nové zákony, které zrušily lidská práva, která jejich právníci chtěli obhajovat. Omezení lidských práv většinová společnost přijme s uspokojením, protože si lidé většinou myslí, že zákony na obranu lidských práv neférově zvýhodňují cizince, asociály a osoby, kteří si pomoc nezaslouží.

Reakce bude pravděpodobně nejostřejší mezi mladými lidi, kteří jsou tradičně otevřenější při jednání s cizinci, a také s nimi přicházejí nejčastěji a nejblíže do styku. Přátelský život na univerzitách pro studenty z Blízkého Východu bude asi brzo věcí minulosti. Katastrofa tohoto rozměru může lehce vyvolat nacionalistické vášně a nacionalistickou nenávist a jestliže začne náhle být módní projevovat násilné vlastenectví, příští jedna nebo dvě generace budou možná úplně jiné než relaxovaní, obsesivně tolerantní mladí lidé z devadesátých let dvacátého století.

Veškeré vojenské akce, které se vláda Spojených států rozhodne podniknout, budou mezitím silně schvalovány starými i mladými lidmi. Bude obtížné identifikovat přesný cíl a je možné, že Washington zaútočí prostě na každého trochu podezřelého - na Irák, na Afghánistán, na Libyi - třeba na všechny tři - prostě jen proto, že pomsta je velmi uspokojivá.

Jinou obtíží je, že po vnitřních i mezinárodních válkách v Iráku a v Afghánistánu neexistuje už v těchto zemích zrovna mnoho cenných cílů, takže bude těžké se efektivně pomstít.

Kdyby se nyní Izrael rozhodl ukončit existenci Palestinské správy, zlikvidovat její struktury a plně okupovat západní břeh Jordánu, takové kroky by získaly ve Spojených státech plnou podporu, přestože se před okamžikem zdálo, že veřejné mínění ve Spojených státech už začíná mít dost své tradiční podpory pro Izrael a je ochotno přijmout odchod Izraele z nejkontroverznějších sídlišť na okupovaném území. Nepochybným důsledkem vybombardování Světového obchodního střediska je zvýšit pravděpodobnost války na Blízkém východě, což pravděpodobně zvrácení plánovači tohoto atentátu také zamýšleli.

A ještě dojde k dalšímu, daleko přímějšímu důsledku nynějších atentátů. Neočekávejte, že vám bude povoleno vzít si jakékoliv ruční zavazadlo do letadla, směřujícího do Spojených států. Očekávejte dlouhé hodiny odkladů při nástupu do letadla, agresivní osobní prohlídky, odmítání zavazadel a přítomnost na sedadle vedle vás ozbrojeného policisty, který bude okamžitě připraven zastřelit kohokoliv, kdo by se chtěl pokusit znovu unést letadlo.

FBI vnutila poskytovatelům internetových služeb monitorovací systém Carnivore

Toto je článek, který vyšel minulý týden v internetovém časopise Wired.

Jen pouhých několik hodin poté, co tři letadla narazila do budov ve Spojených státech, začali pracovníci FBI navštěvovat poskytovatele e-mailových služeb a poskytovatele přístupu k internetu, podle techniků v některých těchto podnicích, kteří si přáli zůstat v anonymitě.

Správce jednoho velkého poskytovatele internetových služeb konstatoval, že ho už v úterý 11. září navštívili pracovníci FBI, "přinesli dva Carnivory a požadovali, abychom jim dovolili je umístit v jádru naší sítě. Nabídli, že zaplatí za potřebné obvody a další náklady."

Tato osoba odmítla říci, jak poskytovatel internetových služeb na to reagoval, ale "mnoho lidí" v jiných firmách mlčky plní žádost FBI. "Vím, že jim s tím lidi souhlasí, protože nám vysvětlili, že u nás chtějí mít ty carnivory jen pár dní, dokud hlavní monitorovací systém nebude vytvořen u všech poskytovatelů sítí prvního řádu - děsí mě to," konstatoval tento technik.

Manipulování s emocemi obyvatelstva?

Pearl Harbor II. a Pouštní bouře

Oznámení společnosti CME:

Českým politikům: možnost odvolání proti stockholmské arbitráži neexistuje

"Arbitrážní pravidla UNCITRAL hovoří jasně. Žádné odvolání neexistuje," potvrdil Fred Klinkhammer. "Jakékoliv odvolání České republiky bude zbytečné, navíc její pověst v očích veřejnosti klesne ještě víc, zatímco její náklady na řízení vzrostou. Jedině souhlas s uveřejněním plných textů obou arbitrážních nálezů může české vládě zajistit, že ji česká a mezinárodní veřejnost bude brát vážně," pokračoval Klinkhammer.

Narozdíl od Ronalda Laudera, jenž přijal londýnský verdikt se ctí, začala česká politická reprezentace ihned hledat důvody, na jejichž základě by mohl být stockholmský arbitrážní výrok ve prospěch společnosti CME napaden nebo změněn. "Zatímco hledají důvody pro zvrácení výroku, prohlašují veřejně, že se s celým textem arbitrážního nálezu neměli dosud možnost seznámit. Prohra se ctí je stejně důstojná jako velkorysost vítěze," uzavřel Klinkhammer.

Poznámka TP: Půvab arbitráže spočívá v tom, že soudnímu přezkoumání podléhá pouze procesní správnost řízení, nikoli samotný nález. Proto hovořil v Sedmičce Jan Kavan o tom, že český rozhodce nebyl brán vážně ani v procesních věcech. Naděje České republiky uspět s touto žalobou se ale nezdá být příliš vysoká, mezinárodní rozhodčí tribunály jsou příliš prestižní instituce, než aby si mohly dovolit nerespektovat vlastní jednací řád, a prakticky nic jiného se na nálezu napadnout nedá.

Společnost Česká produkční invest podepsala smlouvu o koupi 70% podílu v TV Global.

Společnost Česká produkční invest, a.s. 16. září 2001 podepsala smlouvu o koupi 70% obchodního podílu ve společnosti MAC TV, spol. s.r.o. se sídlem v Košicích, která je držitelem vysílací licence slovenské TV Global.

"Záměr, který jsme delší dobu deklarovali, se stává skutečností. Těšíme se, že budeme konečně moci nabídnout slovenskému divákovi televizi v podobné kvalitě, kterou dosud zná jen část slovenských občanů v české verzi", řekl dnes generální ředitel TV Nova Dr. Vladimír Železný.

Společnost Česká produkční invest, a.s. je 100% dceřinnou společností České produkční 2000, a.s., která je v ČR nejvýznamnějším obchodním partnerem CET 21 a vyrábí pro TV Nova převážnou většinu vlastních pořadů.

"Smlouva je platná, nicméně celý obchod je podmíněn souhlasem slovenské Rady pre vysielanie a retransmisiu (RVR)", řekl dnes k podpisu smlouvy předseda představenstva a generální ředitel ČP 2000 Mgr. Jiří Šmejc.

Zástupce ČP 2000 Mgr. Richard Rybníček také dnes na slyšení před slovenskou RVR představil projekt, na jehož základě se TV Global uchází o přidělení dalších tří vysílacích frekvencí.

Stanice bude i nadále vysílat pod svým současným názvem TV Global. "Chceme posílit zpravodajství a publicistiku orientovanou na slovenské reálie, včetně rozvoje regionálního vysílání na Slovensku.V oblasti zábavy chceme využít zkušeností a profesionálů TV Nova pro zábavné pořady, které určitě zaujmou slovenského diváka. Bude záležet na tom, jak jsme Radu zaujali", dodal zástupce ČP 2000 na Slovensku Mgr. Richard Rybníček.

Postscript: Zoufalství nad včerejším pořadem "Fakta" České televize

Zrušte šašky z Kavčích hor!

Všichni máme "svatou" pravdu