Jane's: izraelská rozvědka tvrdí, že atentáty v Americe spáchal Irák
Tento článek vyšel 19. září v časopise Jane's.
Izraelská vojenská rozvědka Aman se domnívá, že sebevražedné útoky na newyorské Světové obchodní středisko a washingtonský Pentagon zorganizoval Irák. Akci prý řídili dva nejtalentovanější světoví organizátoři teroristických akcí, Libanonec Imad Mughniyeh, šéf odboru zvláštních zahraničních operací u organizace Hezbollah, a Egypťan dr. Ayman Al Zawahiri, významný člen Al-Qaeda a možný nástupce nemocného bin Ladena.
Oba muži už jsou delší dobu nezvěstní. Mughniyeh je pravděpodobně nejvyhledávanějším teroristou na celém světě. Podle nepotvrzených zpráv z Bejrútu si nechal udělat plastickou chirurgii a vypadá úplně jinak než dříve. Zawahiri prý má základnu v Egyptě. Je pravděpodobně nejvýznamnějším bin Ladenovým představitelem mimo Afghánistán.
Iráčani několik let platili malým organizacím, aby dělali jejich špinavou práci, avšak brzo objevili výhody organizace Al-Qaeda. Izraelské zdroje tvrdí, že během posledních dvou let cestovali iráčtí rozvědčíci často mezi Bagdádem a Afghánistánem a jednali s Aymanem Al Zawahirim. Podle těchto zdrojů byl zatčen jeden irácký rozvědčík, Salah Sulejman, loni v říjnu Pákistánci nedaleko hranice s Afghánistánem. Iráčané si prý také vytvořili pevné styky s Imadem Mughniyehem.
"Máme jen útržky informací, nikoliv celý obraz," přiznal jeden špionážní zdroj, "ale stačilo to, abychom mohli před šesti týdny varovat naše spojence, že se chystá bezprecedentní, obrovský teroristický útok. Jeden náš zdroj nás informoval, že se Imad Mughniyeh setkal s několika svými spícími agenty na tajných cestách do Německa. Jsme přesvědčeni, že operačními mozky za útokem v New Yorku byli Mughniyeh a Zawahiri, kteří byli pravděpodobně financováni a dostali logistickou podporu od irácké tajné služby."
Mughniyeh se prý o něco podobného pokusil už dříve. 12. dubna 1997 se mu téměř podařilo dosáhnout nejvyššího cíle každé teroristické organizace (až do minulého týdne): vyhodit do povětří letadlo izraelské společnosti El-Al nad Tel Avivem. Muž, který měl falešný britský pas na jméno Andrew Jonathan Neumann připravoval v jednom jeruzalémském hotelu bombu, kterou měl vzít s sebou na palubu letu El-Al z Izraele, ale bomba náhodou vybuchla. Neumann byl vážně zraněn, ale prozradil posléze Izraelcům, že není Brit, ale Libanonec a že jeho akce měla být zvláštním "darem" Izraeli od Imada Mughniyeha.
"Psychopat"
"Bin Laden je ve srovnání s Mughniyehem jen školáček," konstatoval Izraelec, který Mughniyeha zná. "Ten člověk je génius, je to osoba, která zdokonalila terorismus na nejvyšší úroveň. Studovali jsme ho a dospěli jsme k názoru, že je to klinický psychopat, motivovaný nezvládnutelnými psychologickými důvody, jimž se už nepokoušíme porozumět. To, že Američané usmrtili jeho dva bratry, jen posílilo jeho silnou motivaci."
Odborníci na Irák a na Saddáma Husajna jsou také přesvědčeni, že obě teroristické akce ve Spojených státech zorganizoval Irák. "V nedávných měsících došlo k změně a Irák se rozhodl začít provádět teroristické akce. 7. července se pokusili poprvé poslat sebevražedného atentátníka, aby vyhodil do povětří letiště v Tel Avivu."
Naše zdroje jsou přesvědčeny, že bude velmi obtížně přesně zjistit podrobnosti této bezprecedentní teroristické akce. Argumentují, že je velmi pravděpodobné, že se na akci podílel šéf irácké rozvědky Qusai Husajn, diktátorův syn.
Mughniyeh, 48, je "zvrácenec", tvrdí špionážní agent, který je odpovědný za shromažďování informací o tomto člověku. Západní rozvědky ho považují za nejnebezpečnějšího aktivního teroristu současné doby. Několik vlád se ho snaží chytit a Američané vypsali na jeho hlavu odměnu 2 milionů dolarů.
Mughniyeh v březnu 1984 údajně unesl šéfa CIA v Bejrútu Williama Buckleyho. To pak vedlo k "Irangate", skandálu, kdy se Američané pokusili vyměnit Buckleyho a jiné agenty za zbraně pro Írán. Avšak pokus se nepovedl. Podle jedné nepotvrzené zprávy Mughniyeh umučil Buckleyho vlastníma rukama.
Naše izraelské zdroje tvrdí, že útoky v New Yorku a ve Washingtonu jsou typickýmí dílem práve Mughniyeha. Jak lze bojovat proti tomuto terorismu? "Proti těmhle sviním nepotřebujete vojenské útoky," řekl zkušený velitel izraelského komanda. "Musíte jen přijmout izraelskou politiku zabíjení teroristů."
Jaké mají Američané důkazy proti bin Ladenovi? Jen nepřímé
Tento článek včera vyšel v deníku Guardian.
Co se týče prezidenta Bushe, chce dostat za teroristické útoky z minulého úterý Osamu bin Ladena "živého nebo mrtvého". Připomíná to už dávno minulou éru z Texasu, kdy stačilo, aby šerif měl pocit, že někdo něco spáchal, a už za ním byla vyslána tlupa ozbrojenců. Otázka, které nyní čelí mezinárodní společenství, je, zda to stačí k tomu, aby byla rozpoutána válka.
Činitelé americké rozvědky charakterizují důkazy, které mají k dispozici, jako "drtivé". Prý k němu vede všechno. Podle měřítek špionážního materiálu, kde platí každá jemná nuance, jsou indicie skutečně přesvědčivé. Ale podle měřítek soudní síně jsou to všechno jen nepřímé důkazy a to přiznávají i američtí rozvědčíci.
Přesvědčivé důkazy neexistují a možná se nikdy nenajdou, i jestliže bin Laden celou věc zorganizoval sám. Jeho organizace al-Qaeda je velmi volná a saúdský disident záměrně nikdy sám nepoužívá satelitního telefonu.
Bin Laden byl letos v květnu obžalován za vybombardování amerických velvyslanectví ve východní Africe, ale to bylo na základě svědectví jeho bývalých stoupenců. Začátkem tohoto týdne ještě stále neexistovaly žádné důkazy, že by ho někdo z pěti zatčených osob anebo ze 75 vyslýchaných osob přímo obvinil. Nejmenovaný podezřelý, který byl zatčen na newyorském letišti, když se pokoušel cestovat na základě falešného pilotního průkazu, prý poskytl "užitečné informace" ukazující směrem k bin Ladenovi.
Pravděpodobně nejsilnější důkazy, jaké dosud existují, jsou telefonní rozhovory odposlouchané ve Spojených státech a německou rozvědkou. V těchto telefonních rozhovorech známí a sledovaní členové organizace al-Qaeda oslavují útok způsobem, z něhož vyplývá, že o něm předem věděli. V jedné nahrávce říká jeden podezřelý: "Zasáhli jsme cíl!" Může to ovšem znamenat také jen: "My muslimové."
Není pochyb o motivech. V četných dekretech a televizních rozhovorech během let konstatoval bin Laden, že považuje obyčejné Američany za legitimní terč.
V jednom ediktu z února 1998 zdůrazňoval, že by muslimové všude na světě měli vraždit Američany, kdekoliv je naleznou, vojáky i civilisty, "v souladu se slovy všemocného Boha".
Nancy Patersonová, americká právnička, která vypracovala obžalobu Slobodana Miloševiče u válečného tribunálu v Haagu, tvrdí, že jsou tyto výroky z právního hlediska signifikantní. "Kdykoliv hovoří podezřelý takto otevřeně, je to velmi nápomocné," dodala.
Důležitá je také národnost únosců. Z 19 osob, kteří se zmocnili unesených letadel, bylo 13 osob občany Saúdské Arábie, většinou z jihu, odkud je bin Laden. Dva jsou z Jemenu (jako bin Ladenova rodina), tři mají charakteristická arabská jména a jejich národnost dosud nebyla určena a jeden, Mohamed Atta, je Egypťan.
To, že většina únosců byla ze Saúdské Arábie, je velmi významné. Jádrem organizace al-Qaeda jsou lidé z Jemenu a ze Saúdské Arábie.
V Londýně tvrdí ministerstvo zahraničních věcí, že MI6 zjistila nezávisle na Američanech, že je bin laden hlavním podezřelým. Tento materiál nebyl dosud zveřejněn, ale ministerstvo zahraničních věcí samo přiznává, že k soudu by to nestačilo.
Afghánci: "Nespalujte naši zemi kvůli pár teroristům"
Tato reportáž slavné korespondentky listu Guardian Maggie O'Kanové, která je v pákistánském Pešaváru, vyšla v deníku Guardian včera. Mezitím se, zcela, jak O'Kanové předpokládala, shromáždění islámských duchovních v Kábulu skutečně rozhodlo bin Ladena jen POŽÁDAT, aby zemi opustil - prezident Bush to prohlásil za nedostatečné gesto...
O eukalyptovník u budovy Talibánu v Pešaváru byla opřena tři jízdní kola. Mladý člen organizace Talibán zuřivě leštil diplomatický automobil, silně poškrábanou modrou toyotu corollu. Jiný člen Talibánu sekal trávu.
Pokud čelí jejich země bezprostřednímu útoku od všemocné americké armády, nálada zde to neprozrazuje. "Islámské bratrstvo z celého světa povstane proti každému, kdo na nás zaútočí, pokud neposkytnete skutečné důkazy, že tamto v Americe opravdu spáchal bin Laden," konstatoval jeden z činitelů Talibánu.
Dovolí Talibán bin Ladenovi, aby v Afghánistánu zůstal? Činitele už ta otázka nudí, pokrčí rameny.
Až starší duchovní v Afghánistánu rozhodnou o budoucnosti Osamy bin Ladena, bude to asi tak vlivné rozhodnutí jako když afghánské děti běhají bosy v blátě svého uprchlického tábora tři kilometry za Pešavárem. V tom uprchlické táboře ani nikdo neví, že se nějací afghánští kněží někde scházejí, a nikoho to ani nezajímá.
"Rada islámských duchovních - shura - je jen shromážděním starců - jsou to starci z afghánských vesnic, většina z nich je negramotná. Většině z nich trvalo dva dny, než se dostali do Kábulu. Nejmocnějším mužem v zemi je bin Laden, nikoliv shura, nikoliv Taliban. Nikdo neočekává, že oznámí, že ho vydají - není to v jejich moci."
Muži, který hovoří, je 42 let a bojoval po boku bin Ladena a jeho "zahraničních Arabů" 10 let v osmdesátých letech proti sovětské armádě. Byl s bin Ladenem v roce 1985 na Samar Khilu (Letním kopci). Vzpomíná, jak tvrdými bojovníky byli jeho muži už tehdy.
"My, opravdoví Afghánci, jsme bojovali za svou vlastní zemi. Byli jsme na tom kopci a snažili jsme se ho dobýt tři dny a pak dorazil bin Laden a Arabové a dobyli ho za pouhé půl druhé hodiny. Prostě na ten kopec vyběhli, byl celý zaminovaný a přišli o 150 mužů, ale dobyli ho. Jsou to sebevražední bojovníci, nemají strach."
Voják z Letního kopce se směje představě, že by mohl Afghánistán bin Ladena vydat. "Zaprvé je bin Laden nyní pro Taliban jediným zdrojem peněz. Bez jeho arabských vojáků by Talibán nepřežil a kromě toho má tisíce arabských vojáků, kteří jsou ochotni za něho při jeho ochraně zemřít.
Jsou z mnoha zemí - z Alžírska, ze Saúdské Arábie, z Emirátů, z Čečenska, z Nigérie - je to muslimské bratrstvo. Právě oni jsou nejmocnější silou, nikoliv Talibán, Shura, anebo velitel Talibánu Omar."
Ve středu večer bylo v Pešaváru už danou věcí, že bin Laden v Afghánistánu zůstane.
V podzemním nákupním středisku obsluhoval Homuyor Jan své zákazníky v starožitnickém obchodě s bižuterií a zadržoval slzy: "Měli jsme toho celých 25 let. Nejdříve komunisté, pak občanská válka a teď bin Laden. Samozřejmě, jestli jsou proti němu důkazy, měl by být vydán. Je to vůle celého našeho národa, že by měl být vydán."
Afghánské ženy postávající v jeho obchodě souhlasně přikyvovaly. "Nechceme, aby byla celá naše země vypálena jen kvůli skupině teroristů. Chceme říct celému světovému společenství, že rakety nic nevyřeší. Útočili byste jen na lidi, kteří nemají kam jít."
Podle bojovníka z Letního kopce má bin Laden mnoho míst, kam jít. Popisuje síť jeskyní v horách, které vykopal bin Laden a jeho muži pomocí vrtacího zařízení.
"Nejlepší jsou v Gardezu. Je to prokopáno celou horou. Chodba je asi půldruhého kilometru dlouhá a podél ní jsou místnosti, kde oni spí. Na různých stranách hory jsou tři východy. V létě je tam chládek a v zimě teplo. Mají generátory a strop je chráněn ocelovými trámy. I kdyby Američané poslali do Gardezu řízené rakety, nedostanou ho. "
A pak bojovník, nyní zapřísáhlý nepřítel Talibánu a bin Ladena, opakuje to, co říkal znuděný činitel Talibánu v jeho kancelářích: "Nebezpečí je, že útok na bin Ladena je útokem na bratrstvo a jeho bojovníci jsou po celém světě a není důvodu, proč by nemohli udělat znovu co udělali v New Yorku. Vaši lidé by si to měli uvědomit."
Americká duše: Proč trvají Američané stůj co stůj na své pomstě
Teroristé hluboce zasáhli náš americký mýtus výlučnosti a nezranitelnosti
K níže uvedeného textu poznamenává Václav Pinkava:
Cetl jsem co tuhle vyslo v Sunday Times -
http://www.andrewsullivan.com/text/main_article.html
Sveho druhu
prikladne. Odhodlane stanovisko Andrewa Sullivana, (american, politicky
pravicak, katolik a k tomu paradoxne homosexual).
Je to velmi dobre
napsane, bolestne a chladne, od srdce, se zatatou pesti.
(Nemyslím: zdá se mi to neobyčejně emocionální, sentimentální a patetické. Skutečně soudní lidi takhle emocionálně neargumentují, pozn. JČ)
Jako mluvci
tohoto nazoroveho proudu je skutecne inspirujici. Nabada k duslednosti
nadevse. Je presvedcivy argumentacne, nebojacny, nealibisticky, veskrze
americky. Logika situace je neuprosna, byt prvoplanove zjednodusuje.
Proste vzato, George Wa***r Bush se musi vyporadat s tim, ze jeho otec to
tenkrat nedotahnul az do Baghdadu. Colin Powell a Dick Cheney maji co
dohanet.
Americane potrebuji svou katarzi, aby se nerozhadali mezi sebou. Katarze
musi prijit brzy. Tentokrat ale budou muset byt dusledni. Odvetna
duslednost nevyhnutelne vyusti ve skutecnou valku. Valku nezbyva nez
vyhrat. K vitezstvi valku nelze dovest ohleduplne, polovicate. Pearl
Harbor koncil Hirosimou. 11.9.2001 skonci zamorenim. Capkova Valka s
Mloky, trochu jinak.
A na vylidnene zemi bude klid.
Dalsi 'myslici' svetovladci se vyvinou casem, ze skorpionu nebo jine
haveti, ktera je nad lidstvo odolnejsi.
VP
Proč to muselo být tak dokonalé ráno?
Na ulicích New Yorku a Washingtonu, DC., a v nesčetných jiných městech Spojených států to byl den takové zářijové idyly, jakou přijímáme téměř automaticky. Ještě jsem spal, ve vzdálenosti stovek kilometrů. Blízký přítel byl v letadle, které letělo do New Yorku. Jiný přítel, který mi zamával na rozloučenou před pouhými dvěma dny, když odjížděl na kole do tělocvičny, teď letěl z Bostonu do Los Angeles. Přítelkyně jiného přítele pila kávu a dívala se z okna ve 102. patře. Lidé spěchali do práce, děti podnikatelů a obchodníků spěchaly do školy, nádraží a letiště byla plná ranního života. (...)
A pak, jak letadlo proniklo skleněnou zdí obrovské budovy, tak bezproblémově jako šampion skokan skočí do vody, něco v duši Ameriky zemřelo. Nevěděli jsme, že se nám něco takového může stát. Nevěděli jsme, že také pronikáme zrcadlem na druhou stranu, do jiného času, na jiné místo, do jiného světa. A jak píšu tato slova, zadrhuje se mi hrdlo a obrazovka počítače plave a zamlžuje se mi před očima. To, co bylo kdysi nepředstavitelné, je nyní něčím, co nevyžaduje žádnou představivost.
Proč to muselo být tak dokonalé ráno?
Kéž by bylo možno pohlédnou na tato slova a považovat je za pouhé melodrama. Ale jak jinak si můžeme vysvětlit nejničivější zážitek amerického života moderní doby? Toto nebyl teroristický incident. To nebyl masakr. To bylo první dějství první války, v níž jde o samotnou Ameriku! Nic takovéhohle se dosud nikdy nepřihodilo. Pearl Harbor není obdobou. (...)
I když byli Američané v roce 1941 šokováni útokem na Pearl Harbor, považovali to za útok na svou armádu, nikoliv na srdce své země. A byl to útok na armádu, ne na civilisty. A ani tento útok se už neměl nikdy opakovat. Během druhé světové války, pak během studené války nikdy nedošlo k útoku na samotnou Ameriku - na její území, na její města, na její půdu. I v nejhorších chvílích kubánské krize nebyl nikdo zraněn.
Nedotknutelnost amerického kontinentu - nedotknutelnost, která je základní součástí americké duše - je něco, co je velmi obtížné sdělit lidem odjinud. Ale je to naprosté jádro toho, co Amerika znamená pro Američany. Její zakladatelé viděli nový kontinent jako místo někde jinde, místo, které nebylo jako starý svět, místo, jehož geografická vzdálenost a vojenská nedobytnost byly přímou součástí jeho přitažlivosti. Otcové poutníci sem přijeli, aby unikli pronásledování, unikli tam, kam za nimi jejich mučitelé nemohli. (...) Unionistická vojska v občanské válce triumfovala v nejkrvavější události americké historie proto, aby zachránila jednotu tohoto posvátného místa a potvrdila jeho jedinečnou roli při zachovávání svobody nejen pro Američany, ale pro celý svět.
A když přicházely vlny přistěhovalců, byl to vždy pro ně úplně nový začátek. Zanechali za sebou svůj starý život, stejně jako jsem ho za sebou zanechal já, když jsem sem přijel asi před dvěma desetiletími. Toto místo bylo vždycky něco zvláštního. Bylo "jinde". Bylo to místo, kde bylo vždy možno nalézt bezpečné útočiště, místo, kde nejenže nový svět existoval, ale byl každý den zralý na to, aby byl znovu vynalezen. A tak když byli unášeni rukojmí v cizích zemích, Američané věděli, že ať se stane cokoliv, jestliže bude možné dostat rukojmí domů, budou v bezpečí. Ať už po světě existovaly jakékoliv hrůzy, vždycky nakonec bylo toto místo, kde jim nemohl nic zlého udělat žádná vnější síla, kam nemohla nikdy proniknout žádná vnější hrozba.
Ano, mnoho z toho je mýtem. Ale mýtus je důležitý. Američané vybudovali svůj národ na představě svobody a zabalili ji do mýtu o tom, že jejich země je jiná, jinde. Největší vůdci Spojených států - od Washingtona k Lincolnovi, od Teddyho Roosevelta k FDR, od Johna Kennedyho k Ronaldu Reaganovi - věděli, že je tento mýtus pro úspěch Ameriky nesmírně důležitý, pro její sebedůvěru a pro její sílu. Zatímco se jiní na světě posmívali povrchnostem kovbojů a rétorice průkopníků z dřevěných chat, největší američtí prezidenti hovořili k svému lidu jazykem těchto snů. Byl to mýtus místa, které existuje jinde, je to město na kopci, věčné jinde. A když jste viděli, jak se Američané štítí zasahovat v zahraničí, jak se často - nebezpečně - odmítali angažovat v cizích konfliktech, byl to tento mýtus, který je k tomu vedl. Izolacionismus, ať už měl jakékoliv chyby, byl vždycky druhou stranou mince amerického pocitu výlučnosti. Byla to naivnost, která byla nicméně založena na snu, který odmítal zemřít.
Ale jednoho rána tento sen skončil, protože Amerika byla ze svého dlouhého snění probuzena. Země "jinde" je nyní "někde". Útočiště už není bezpečné. Hrozba zvnějšku je už i uvnitř. Nový svět puž je jen světem. Izolacionismus už není ani volbou. Leží v troskách v centru Manhattanu.
(...)
Válka, která byla zahájena, je založena na intenzivním porozumění americké duši. Zaútočili na Ameriku zevnitř. Protože se nemohou vyrovnat americké armádě, rozhodli se vůbec nepoužít zbraní. Použili civilní letadla jako létající bomby. Jedinými zbraněmi byly nože na rozřezávání krabic a žiletky. Signál, který to vysílá, je jednoduchý: Americká vojenská a technologická nadřazenost je k ničemu. Pokud jsou zločinci připraveni zemřít, pokud dokáží infiltrovat americkou rozvědku, není vůbec zapotřebí zbraní. Proč to nenapadlo Japonce? Proč to nenapadlo Sověty? Jediným brilantním rázem ukázal nepřítel, že způsob, jímž se Amerika chtěla bránit, je naprosto zastaralý. Je to, jako kdybychom se postavili proti nacistům s meči.
Má to vyvolávat poraženectví. Má nás to nejen zastrašit, ale i argumentovat: Argumentovat, že samá citadela americké demokracie - její Kapitol - je bezbranná.
(...)
Pro každý národ je taková situace děsivá. Pro Američany to rázem pozměnilo svět. Země, která dokáže poslat řízenou střelu přes celý glóbus a zasáhnout cíl s přesností na několik centimetrů, nedokáže ochránit svůj Bílý dům. V tomto smyslu jsou všechna nyní zavedená bezpečnostní opatření naprosto směšná.
A druhou zbraní je Amerika sama. Jako zkonfiskované letadlo byla Amerika sama unesena pro vlastní zničení. Svobodná země s otevřenými hranicemi a mnohorasovým obyvatelstvem v sobě obsahuje vlastní tlačítko pro sebezničení. Někteří únosci byli absolventy amerických leteckých škol. (...) A v zemi, která první realizovala náboženskou svobodu a zaručuje ji ústavou, není žádná možnost jak zakázat či zlikvidovat třeba i tu nejšílenější náboženskou sektu. Nepřítel to ví. Jako bojovníci džudo využívají moc a svobodu Spojených států, aby tím Ameriku porazili.
Jediným slovem pro to je popření. To, k čemu došlo, je ve vší pravděpodobnosti pouze poslední v pomalu eskalující linii útoků. Uvědomili jsme si, že každé větší západní město je nyní zranitelné čímkoliv - chemickými, biologickými, i jadernými zbraněmi. Už nejde o to, zda budou tyto zbraně proti nám použity, ale kdy budou použity. V tomto smyslu to není jen americký problém, je to problém celé civilizace. Všichni jsme teď Američané.
Pro Spojené státy to však znamená jednu zásadní věc. Izolacionismus je mrtvý. (...) Otázkou nyní je, zda je nynější americká vláda schopna zorganizovat skutečnou válku, která by znamenala americké civilní i vojenské mrtvé, takový počet mrtvých, že by se ve srovnání s tím Světové obchodní středisko zdálo jen přípravným cvičením.
Zatím to nevíme. Nikdo by si neměl plést nynější ticho s poraženectvím. Veřejnost je stále nesmírně šokována a vznikla jednota, která se asi hned tak nerozplyne. Všude vidíte americké vlajky. To o něčem vypovídá. Reakce na předchozí útoky proti Američanům byla jiná. Na krizi s rukojmími, na každou velkou krizi v minulosti reagovali Američané množstvím žlutých pásek. Ale nyní ovšem byl ten bezpečný domov, který ty pásky symbolizovaly, už napaden. Tak převládl nyní symbol brutálnější: symbol amerického vlastenectví a hrdosti: vlajka, která je jediným národním symbolem této země svatých lidí.
Kromě toho vznikl obrovský pocit solidarity. Nálada všech lidí, s nimiž hovořím, je náladou hrdinství a hněvu.
(...)
Sám Bush dosud prošel zkouškou s úspěchem. Kritika, že v úterý 11. září letěl do Nebrasky a nikoliv do Washingtonu, je neférová. Když se mu dostalo varování, že jeho letadlo i Bílý dům jsou terčem útoků, bylo by od něho nesmírně nezodpovědné, kdyby ohrozil velení své země tím, že by se vystavil nebezpečí. Nikdo neví, v jakém stadiu je nyní příprava na válku. Ale Bush má zkušenosti jako ředitel podniků. Je správné, že slepě nezaútočil kolem sebe. Má ovšem jeden kritický nedostatek. Nenaučil se mluvit tak, aby to budilo u lidí jistotu a energii. Ve čtvrtek se v rozhovoru s novináři začínal už zlepšovat. Může se z něho snad stát státník. Není jasné, zda to dokáže dost rychle. Nemá instintivní porozumění krizi, jaké měla Thatcherová nebo jaké má newyorský starosta Giuliani nebo Brit Tony Blair.
(...)
Slabostí Ameriky za poslední dvě desetiletí bylo to, že Američané odmítali krvácet za své cíle. Domnívali se, že mohou změnit historii a prosadit své zájmy jen ze vzduchu. S výjimkou války v Perském zálivu, kterou nedokončili, odmítali bojovat. Když během devadesátých let útočil nynější nepřítel znovu a znovu, Bill Clinton reagoval bez důvěryhodnosti, bez energie, rozzuřil teroristy a nijak se mu nepodařilo potrestat. Nyní žijeme s následky jeho mnichovanství, a jeho odmítání požadovat od Američanů víc, než co byli ochotni dát podle průzkumů veřejného mínění. Ten, kdo zahájil tuto válku proti Američanům, dokončil úkol, o jehož splnění se Clinton ani nepokusil. Amerika byla ponížena tak, jak nebyla dosud nikdy ponížena.
Byl bych hlupák, kdybych předpovídal, co se stane dál. Ale je jasné, že Bush se nebude chovat jako Clinton. Nebude to jen chirurgický zásah. Nebude to gesto. Možná to ani brzo nezačne. Ale bude to smrtelně vážné. Je jasné, že Spojené státy nemohou dosáhnout svého cíle bez spolupráce mnoha jiných států - potřebují tak širokou a hlubokou alianci, jaká vyhrála válku v Perském zálivu. Je také jasné, že letectvo samo to nezmůže. Jako v roce 1941, zanedbávání armády za Billa Clintona a škudlení na jejím rozpočtu dokonce i za Bushe musí nyní nejen skončit, ale musí být radikálně napraveno. Možná budeme svědky největšího růstu vojenského rozpočtu od začátku osmdesátých let - a to nejen co do zbraní, ale i co do mužstva. Je také jasné, že vojenská přítomnost USA na Blízkém východě musí být exponenciálním způsobem zvýšena, práce rozvědky zreformována, bdělost rozvědky zvýšena exponenciálně.
(...)
Teroristé udělali už ostatní práci. Střední část země - ona velká rudá zóna, která hlasovala pro Bushe - je jasně připravena na válku. Dekadentní levice ve svých enklávách na pobřežích není mrtvá - a možná se stane pátou kolonou. Tím, že teroristé zaútočili na srdce New York City, zajistili, že alespoň jedna část země, která se vůči novému prezidentovi stavěla nepřátelsky, ho nyní vášnivě obhajuje.
Teroristé ale si také myslí, že Američané nemají žaludek na dlouhou válku. Jasně vědí, že přicházející pomsta nebude koncem, ale začátkem. A až na nás teroristé zaútočí znovu, dali nám už na vědomí, že další útok může být daleko hroznější. Doufají, že se pak Američané rozloží. Byli svědky toho, jak se velká země hádala až na pokraj ústavní krize ohledně výsledků prezidentských voleb. Viděli, že na krize v minulém období reagovala Amerika jen s nechutí nebo jen omezenými útoky. Viděli, že Izrael je terčem útoků stejných vražedných darebáků, ale Americe to bylo jedno. Viděli, jak velký národ na vrcholku své moci je celé léto posedlý pohřešovanou mladou asistentkou a nadrženým kongresmanem. Mají dobré důvody se domnívat, že tato země je chabá, že nechce vést válku, která nyní začala. Jsou přesvědčeni, že Američané opustí Izrael a přenechají ho barbarům, kteří chtějí usmrtit všechny židy na této planetě. Myslí si, že Američané prodají svobodu za úlevu od teroru na jejich vlastním území.
Do budoucnosti nevidíme. Ale známe minulost. A ta minulost nám vypovídá, že tito lidé, kteří zničili srdce New Yorku, udělali obrovskou chybu. Tato země je svou podstatou mírumilovná. Pomohla světu během své existence daleko více než jakýkoliv jiný činitel během celé historie. Zachránila svět před dvěma největšími zly minulého století: před nacismem a před komunismem. Na své vítězství ve světové válce reagovala tím, že Evropě a Japonsku dala obrovské množství hospodářské pomoci. Na Blízkém východě zajišťuje Amerika, že není zlikvidována poslední naděje židovského lidu a Egyptu poskytla více pomoci než jakékoliv jiné zemi. Riskovala životy vlastních lidí, aby zachránila Blízký východ od pseudohitlera v Bagdádu. Amerika to všechno dělat nemusela. Její světovláda byla méně násilná a méně imperiální než vláda jakékoliv jiné moci v historii. V hlubinách své duše si Amerika přeje snít svůj vlastní sen, přeje si, aby ji všichni nechali na pokoji, přeje si prosperovat mezi jinými a vítat je do svobody, kterou Amerika zajišťuje.
Ale kdykoliv došlo k útoku na Američany, reagovali na to hrdinsky. Svého druhu strašlivým způsobem nám vlastně tito zločinci udělali službu. Amerika se zřejmě navždycky probudila. Hněv, který bude následovat z tohoto smutku a šoku, bude zřejmě hlubší a větší než si kdokoliv dovede představit. Uvědomte si, co nakonec Spojené státy udělaly nepříteli, který vybombardoval Pearl Harbor. A uvědomte si taky, že nic se na světě dnes nevyrovná americké moci. Uvědomte si, že Amerika nikdy nebyla bohatší. A teď si uvědomte, jak hluboká je tato rána - jde o největší počet civilních mrtvých a raněných od dob občanské války. Je to útok nejen na Američany, ale na samotný smysl Ameriky. Je obtížné nevidět, že se teď nacházíme v tichu před bouří. Američané najdou své mrtvé, budou za ně truchlit a pak se dají do práce. Jejich smutek bude smísen s hněvem, ve srovnání s nímž bude nenávist těchto zlovolných fanatiků jen mírná.
Vzpomínám si na velkou americkou báseň od Hermana Melvilla, napsanou po smrti Abrahama Lincolna, druhého zakladatele Spojených států:
Silní pláčí
A země je ve smutku
ale lidé při pláči
odhalují svou ocelovou pěst.
Pozor na plačící lidi
kteří odhalují svou ocelovou pěst.
Washington je nejednotný ohledně cílů protiteroristické ofenzívy
Článek vyšel v deníku Financial Times 19.9., poslední aktualizace 20.9. v 00.43.
Ve Spojených státech ve středu pokračovaly pokusy vytvořit koalici proti terorismu, avšak v Bushově vládě vznikly podstatné rozdíly ohledně toho, jak by měl Washington pokračovat.
Činitelé americké vlády konstatovali, že ve vládě probíhá debata, jaké cíle má mít protiteroristická koalice. Souhlasili, že to, jaká koalice vznikne, silně závisí na tom, jaké budou její cíle.
Otázkou je zda si Spojené státy přejí vést relativně omezený boj, soustředěný proti Osamu bin Ladenovi, saúdskému emigrantovi, který je hlavním podezřelým za útoky z 11. září, a proti jeho síti. Pro takový cíl by se Spojeným státům dostalo široké mezinárodní podpory. Avšak jestliže - jak dal najevo prezident Bush - budou chtít Spojené státy "vést válku" proti terorismu ve všech formách, mohou očekávat daleko menší míru podpory od zahraničních vlád.
Teroristické útoky sice byly široce odsouzeny, ale v mezinárodním společenství zakořenily také obavy z toho, jaká bude možná americká reakce. Vlády na Blízkém východě a v Pákistánu vyjádřily obavu, jak budou jejich vlastní občané reagovat na široce vedený boj.
V Evropě také vládnou obavy z "přehnané" americké reakce, která by vyvolala daleko více problémů, než kolik by jich vyřešila. Jacques Chirac, francouzský prezident, vyjádřil v úterý ve Washingtonu absolutní solidaritu se Spojenými státy, avšak bylo mu zjevně nepříjemné, že Američané užívají slova "válka".
"Nevím, zda bychom měli užívat slova 'válka', ale mohu říct, že čelíme konfliktu úplně nového druhu," konstatoval.
Richard Medley z firmy Medley Global Advisors, což je newyorský poradenský podnik s těsnými styky s vládou, uvedl že ve Washingtonu zuří mezi oběma hlavními tábory "hluboké rozpory". Uvedl, že se americká vláda snaží najít co nejlepší způsob, jak sloučit reakci, která by byla dostatečně viditelná a energická, aby to uspokojilo americkou veřejnost, a zároveň aby byla dostatečně soustředěná a úspěšná, aby si Spojené státy udržely podporu v Evropě a na Blízkém východě.
Ray Takeyh z Washingtonského Institutu pro politiku Blízkého východu charakterizoval dilema, jemuž čelí Washington: "Velká mezinárodní koalice by poskytla legitimitu světového mínění nadcházejícím americkým leteckým útokům. Avšak koalice mohou být restriktivní a mohou oslabit původní misi. Čím bude koalice větší, tím budou nutně její cíle omezenější."
Američtí činitelé konstatovali, že někteří členové americké vlády sdílejí mezinárodní znepokojení. Někteří poukázali na to, že čím ambicióznější bude cíl, tím, pravděpodobněji selže.
Avšak kdyby byl cíl mezinárodní koalice příliš úzký, rizikem by bylo, že se koalice rychle rozpadne, kdyby náhodou se podařilo zatknout bin Ladena.
Donald Rumsfeld, americký ministr obrany uvedl v neděli, že dosud nebylo vyloučeno vytvoření širší koalice. Některé státy, které podporují terorismus "mají armádu a námořnictvo a letectvo, mají hlavní město a mají hodnotné cíle, na něž lze zaútočit. A my budeme potřebovat, aby přestaly podporovat teroristy."
Paul Wolfowitz, Rumsfeldův zástupce a "jestřáb", hovořil minulý týden o tom, že Amerika zamýšlí "ukončit existenci států," které podporují terorismus. Ale v pondělí ministr zahraničních věcí Colin Powell tuto formulaci odmítl: "My chceme ukončit terorismus. A jestliže existují státy a režimy, národy, které podporují terorismus, doufáme, že je přesvědčíme, že je v jejich zájmu s tím přestat. Ale dál než k 'ukončení terorismu' jít nechceme a ať si pan Wolfowitz mluví sám za sebe."
Colin Powell, hlavní muž americké vlády, který má budovat mezinárodní koalici, vyjádřil naději, že součástí koalice budou všechny "civilizace". Nevyloučil pomoc i od zemí, jako je Írán a Sýrie, které jsou na americkém seznamu států podporujících terorismus.
V současné době se Spojené státy zřejmě snaží vytvořit co nejširší koalici. To odpovídá okamžitému praktickému cíli, který mezinárodní společenství podporuje, totiž honbě na bin Ladena. Rozhodnutí, zda se posléze povede širší válka proti terorismu, bude zřejmě ponecháno na pozdější dobu.
Zaútočme hluboko a zaútočme široko
V deníku Washington Post argumentoval Jim Hoagland, že Evropanům nesmí být dovoleno, aby omezili americkou reakci jen na chirurgické, limitované útoky proti Afghánistánu.
Zahraniční vedoucí představitelé se o tomto víkendu sjedou do Washingtonu a budou vyjadřovat sympatie a podporu americkému lidu. Většina z nich také přijede se skrytou agendou: budou se snažit oslabit a zúžit vojenskou reakci Bushovy vlády na teroristické útoky proti Americe.
Spojenci USA identifikovali dvě hlavní argumentační linie při prvních, spěšných jednáních ve Washingtonu o tom, jak potrestat hlavního podezřelého, Osamu bin Ladena a ty, kteří ochraňují nebo podporují jeho organizaci.
Většina zahraničních vedoucích představitelů se bude snažit diskrétně zasahovat tak, že poskytne podporu těm činitelům Bushovy vlády, kteří se zasazují jen za omezené chirurgické útoky proti Afghánistánu - pokud nevyjdou najevo jasné důkazy, že se na přípravě amerických masakrů podílely i jiné země.
Omezený chirurgický zásah na základě pevných důkazů by znamenal, že by bylo jednodušší sestavit širokou koalici a omezit riziko ještě většího výbuchu hněvu proti americkým zájmům na Blízkém východě, argumentují jeho stoupenci. Hovoří se o koalici z doby války v Perském zálivu jako o precedentu.
Ale tato analogie je zavádějící. Obrovské americké ztráty na životech dávají Spojeným státům jasné právo praktikovat sebeobranu, jak to minulý týden uznala rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Je také velmi obtížné získat přesvědčivé důkazy o tom, kdo plánoval teroristické útoky.
"V této chvíli koliduje představa vytvoření široké koalice s potřebou vojensky zasáhnout široce a intenzivně proti všem státním podporovatelům terorismu a jejich pomahačům," konstatoval jeden činitel.
Jeden evropský diplomat k tomu dodává: Jestliže Washington rozšíří cíle vojenské akce dál než k bin Ladinovi a dál než do Afghánistánu, přijde o podporu, kterou potřebuje, má-li provést vojenský plán efektivně." Toto uslyší prezident Bush o nadcházejícím víkendu od francouzského prezidenta Chiraca, od britského premiéra Blaira, od saúdského ministra zahraničí Faisala a dalších.
(...)
Diplomati jsou přesvědčeni, že ministr zahraničních věcí Colin Powell, který musí koalici sestavit, se přirozeně kloní k alternativě "omezených chirurgických zákroků na základě přesvědčujících důkazů". Ministr obrany Donald Rumsfeld nabízí důraz na něco jiného. Konstatoval: "Problém je daleko širší než bin Laden."
Jiní američtí činitelé jsou přesvěddčeni, že je důležité využít této příležitosti a zlikvidovat infrastrukturu terorismu, rozmístěnou v radikálních arabských státech a zejména v Iráku, který se pokusil v roce 1993 zavraždit prezidenta George Bushe a byl onoho roku spojen s prvním útokem na Světové obchodní středisko.
Bushova vláda se nerozštěpila na dva opačné tábory jestřábů a holubic. Sice se debatuje o taktice, ale existuje široká shoda o tom, že je nutno reagovat. Neočekává se, že se Pákistánu podaří přsvědčit Talibán v Afghánistánu, aby zlikvidoval bin Ladenovy tábory a donutil ho se vzdát. Washington nadále požaduje od Pákistánu, aby plnil své přísliby spolupráce s USA, ale soukromě předpokládá, že to k ničemu nepovede a plánuje už pro ten případ. Pákistánská rozvědka, který spolu se Saúdskou Arábií a se Spojenými arabskými emiráty pomohla vytvořit Talibán, neučinila nic, aby zamezila teroristickým skupinám, aby se přesunuly z jejího území do Kašmíru.
A to je přesvědčivý argument těch, kteří chtějí, aby Amerika zasáhla proti terorismu široce a intenzivně. Argumentují, že Pákistán, Saúdská Arábie a mnoho dalších arabských států, které chce Powell získat pro protiteroristickou koalici jsou už dlouho součástí problému mezinárodního terorismu, nikoliv jeho řešením.
Tyto země nemohou dostat omluvenku za to, že jsou nyní ochotny spolupracovat se Spojenými státy. A evropským státům nemůže být dovoleno, aby si objednaly předkrm bina Ladena a aby se vyhnuly placení nákladů celé večeře, uvařené v pekle.
Naslouchejte jejich znepokojení, pane prezidente, a buďte, jak to umíte, velmi šarmantní. Ale nenechte své návštěvníky na pochybách, že americké ztráty budou pomstěny - a americká zranitelnost bude minimalizována - ať už se pro to najdou spojenci nebo ne.
Mýtus a hnutí odporu
Článek vznikl jako odpověď na tento e-mail.
"Tato hra se nedá vyhrát. Jediným způsobem,
jak ji vyhrát, je nezačít hrát."
War Games, USA 1985
Co symbolizuje Ameriku? Lincolnův památník? Socha svobody? Kongresová knihovna? Ne. Masivní propaganda, ohlupující zbytek světa a nutící jiné přijmout hodnoty jim cizí... Hollywood, Coca-Cola, McDonald's.
"Macdonaldizace společnosti" - toť titul knihy George Ritzera s podtitulem "Výzkum měnící se povahy soudobého společenského života", která u nás přeložena a vydána (Academia 1996), doznala přitakání od řady českých intelektuálů. Nejsou to všichni komunisté, či krypto-..., kteří vyjádřili souhlas s knihou, která je učebnicí individuálního odporu proti fenoménu, který nazýváme "divokou globalizací", autor pak mcdonaldizací.
Jsou to humanitně vzdělaní intelektuálové, kteří odmítají pohrdání všelidskými hodnotami či trvale udržitelným rozvojem, které Amerika - a zvláště republikánská administrativa Bushe jr. předvedla docela nedávno - odmítnutím výsledků konference v Kjótu, či odchodem z Durbanu. Výstrahu už republikáni v čele s G. Bushem dostali: soustředěným úsilím řady zemí (včetně některých zemí EU) přišli o křeslo v komisi pro lidská práva OSN... Evropská unie chce vlstní armádu a vlastní doktrínu. Evropa vymyslela EURO jako protiváhu dolaru. A stejně tyto signály, jako ještě mnoho dalších v posledních letech, neznamenaly přehodnocení evidentně nesprávných principů zahraniční politiky USA.
V závěru své studie Ritzer říká - "I přes tuto zdánlivou nevyhnutelnost (macdonaldizace světa - pozn.) však každé úsilí (čelit macdonaldizaci - pozn.) stojí zato." Není ta myšlenka předobrazem tragiky věcí příštích? Není kvintesencí nespokojenosti s politikou síly a politické i ekonomické nadvlády Země dolaru?
V té větě je skryt hluboký obsah protestů, z nichž některé mohou být tak zoufalé či šílené, že nás šokují a nazýváme je terorismem a "válečným aktem". Ano, Amerika si vytvořila společnost, ve které dolar je náboženstvím. Je mnoho heretiků, ale i mnoho pochybovačů. A je mnoho ateistů - nikoliv jen z vlastní vůle, ale povětšinou z donucení.
Ty pochyby jsou dlouhá léta již tak hluboké, že nazývat je krizí společenského systému není od věci.
Ty pochyby nevyvolávají diskuzi, ale jen hluchou ozvěnu mocných kněží tohoto náboženství.
Ty pochyby vhánějí mnoho přemýšlejících a hloubajících lidí do bezvýchodnosti "intelektuální proletarizace" a dušenému odporu vůči systému, který jim nenabízí perspektivu a sociálně snesitelnou existenci, pouze využívá a zneužívá přírodní bohatství jejich zemí za pomoci korupce a politických machinací. Je nechává živořit na předměstí svých bohatých měst.
Amerika se od nechvalně známých událostí v Chicagu doposud nevyrovnala se zproletarizovanými černochy na městských předměstích, ke kterým přibyli Latinos různých vyznání a civilizační úrovně. Amerika se sanažila tyto hluboké rozpory předměstí svých pyšných měst, předměstí své společnosti nevidět - viděla pouze hollywoodský mýtus o Americe, nikoliv realitu.
A tak nemocná společnost zplodila nemocné myšlenky i činy. Na obou stranách. I proto se stala tragédie, která otřásla světem. Otřásly jím ale jiné tragédie, u jejichž kořenů stáli Američané - v Asii, Africe, jižní Americe? Ne. Protože CNN nebyla se svými kamerami přítomna. Protože nebylo v ekonomických či politických zájmech Ameriky bořit svůj vlastní mýtus. Ani nedávná tragédie, kterou je nutno přeze všechno odsoudit, nepřivedla mocné muže Ameriky k zamyšlení. Odpověděli jako děti - eskalací násilí, emocemi, nikoliv prozřením.
A tak podobni Donu Quijotovi se vrhnou dnes v noci hrdí synové NovéhoSvěta proti větrným mlýnům afghánských hor, proti větrným mlýnům své vlastní hrdosti a bolesti. Ve jménu dolaru, ve jménu víry ve vlastní neomylnost poženou svět k válce s přeludem. Poženou svět k válce, kterou budou zřejmě historikové nazývat "třetí světovou", neboť po (z amrického pohledu oprávněné) odvetě a prolité krvi na druhém konci světa se ve svém houževnatém fanatismu utvrdí noví radikálové a džihádu nebude konec. Protože pro víru se umírá snáze než pro peníze. I ve válce bohatého Severu proti chudému Jihu. Pákistán vlastní zbraně hromadného ničení stejně, jako s největší pravděpodobností Usáma bin Ládin. Několik kufříkových jaderných náloží z arzenálu Sovětského svazu se ztratilo už před lety. Nikdy se nenašly. Američané i ruský ex-generál Lebeď bez skrupulí spekulují o použití nukleárních dělostřeleckých granátů a o tom, že "neudělají zase tak moc škody"... Pokud vybuchnou v pustých horách Afghánistánu, tak nikoliv. Pokud však vybuchnou v centru Bruselu u budovy NATO, bude už zřejmě jedno, kdo vystřelil první. Mrtví se budou počítat na milióny. A ti co přežijí, budou těm mrtvým závidět.
Nedávno běžel v televizi vynikající americký snímek War games - Válečné hry. Pojednává o počítačové simulaci globální termonukleární války a fatálním selhání lidí, kteří ten stroj obsluhují. Na závěr filmu říká počítač NORADu kovovým hlasem "Tato hra se nedá vyhrát. Jediným způsobem, jak ji vyhrát je nezačít hrát."
Pane Majide,
nemam dojem, ze bych nebyl tolerantni, nebo ze bych delal neobjektivni, natoz ukvapene posudky. Ziji v USA, jako instruktor jsem pracoval v Saudske
Arabii, mam profesionalni kolegy a kamarady od Egypta, pres Irak, Iran, az po Afganistan. Ziju v USA skoro 20 let a mam dojem, ze nemam o vecech zas az
tak maly prehled.
Mohu konstatovat, ze ze vsech etnickych a nabozenskych mensin v USA (a mam nemale i rodinne styky a svazky i s Asijci) jsou to prave Arabove, lide Blizko a Stredovychodniho puvodu, muslimove, od kterych po dlouha leta
slysim a citim ruzne odstiny kritiky, zasadni kritiky, nedostatku sympatii, nelasky az po zjevnou nenavist vuci zemi (a jejimu systemu), ve ktere ziji a kde se usadili (a, zase se mi zda, podle toho co le leta vidim, take vedou, nebo
se tak ci onak snazi vest i sve, treba v USA narozene deti).
Tech "bunek" lidi tohoto puvodu (a viry) musi byt v USA tucty a tucty, spise stovky. To neni paranoia, ale konstatovani, ze kdyz vidim, treba skupiny lekaru tohoto puvodu (a kolik jen takovych skupin v celych USA je), clovek slysi a vidi, profesionalne tlumene, nicmene silne a sofistikovane, prominte mi to slovo, casto vylozene nepratelne postoje vuci USA, systemu, hodnotam, politice, atd.
Mam dojem, ze bin Laden (a jini) take ani v tomto nekalkuluji spatne, tedy kdyz se snazi zavlect vetsi cast (vetsinu?) muslimu do nasilneho konfliktu
s USA (a Zapadem). Teroristicky utok rozsahu a zamereni, ktereho jsme ted
byly svedky, pocita s tim, ze odpoved USA bude zahrnovat vojenska opatreni. Tedy
i nevyhnutelne dalsi zivoty, muhajadeenu, ale take civilistu. To by melo, domnivam se, ze tak kalkuluji, vtahnout do jihad "umirnene" a dynamikou
veci pak sjednotit vetsinu muslimu v otevrenem boji proti Zapadu. Jsou-li dnes stovky muslimu, kteri jsou ochotni nasledovat edikt, ktery jim garantuje, ze sebevrazednym utokem na Velkeho Satana atd. pujdou hned do nebe (a lide
doma a v muslimskem svete je budou jako hrdiny oslavovat), Zapad (nebo kdokoliv jiny), kde kamikadze takovych sebevrahu (zatim, tradicne) nejsou, je ve strategicke nevyhode.
Kazdopadne chci rict, ze v USA etnicke komunity lidi z uvedenych zemi, v drtive vetsine virou muslimove, konzistentne vykazuji - oproti jinym - meritelne hodne vetsi miru zminenych negativnich postoju vuci USA. Mohu
take rici, ze jejich, vetsinou az timto utokem na WTC, Pentagon, atd.
prezentovany "sok", a odsouzeni je hned nasledovano tvrzenim, ze islam je "mirumilovna" vira a ze spoluobcane nemaji podle toho (ze za desetileti terorismu v
letecke doprave, zde 19 z 19 teroristu jsou lide uvedeneho puvodu) "zevseobecnovat"
a vesele, s klidem, bez poznamek, natoz jineho negativniho chovani, jako
stovky lidi, ktere ted zjistuji se s uvedenymi teroristy stykaly, v tom
pokracovaly, ackoliv statistika a zkusenost rikaji, ze pokud zase bude nejaky
teroristicky utok, tak to nebudou pravdepodobne Indove, Cinani, Vietnamci, Argentinci, atd. atd. atd. ani krestane, budhisti, konfuciani, atd, atd. ale "lide
blizko a strednevichodniho puvodu" a muslimove.
Druhou veci, o ktere bych se chtel zminit a zeptat na vas nazor je to, ze mezi AfroAmericany, kteri meli a maji nejvetsi a hluboke vyhrady a dozaduji se nefakto revolucni zmeny pomeru v USA, jsou lide kolem Malcoma X, ted Farakhana, kteri odmitly krestanstvi (bilych, zapadnich utlacovatelu) a prijali islam (o kterem vi, ze je protizapadni, protiamericky). Podpora "bratri" muslimu, kterou Farakhan opakovane cituje (a naopak, treba 2 mld USD, ktere mu Kadafi slibil) strategicke partnerstvi teto, v Americe a v islamskem svete ne nevyznamne casti vericich dokumentuje.
Osobne se domnivam, ackoliv to (pochopitelne) jak Bush a Zapad, tak predstavitele zemi, kde je islam vetsinovou (nebo casto oficialni statni a jedinou povolenou) virou, tvrdi ze tomu tak neni, ze politicky, kulturni a jiny boj (kde omezeni vlivu islamu a naopak boje za "zachranu" islamu bojem proti Zapadu) jen pokracuje, ted v otevrene forme.
Mam dojem, ze islam je na tom - stran neudelani si poradku ve vlastnich radach a tim, ze tak ci onak bud otevrene podporuje a slavi, nebo toleruje extremisty - je na tom jako treba katolici v dobe honu na carodejnice, atd.
V Cesku, kde Klaus a Jakl rikaji, ze bin Ladenovi utoky na WTC, atd. jsou utokem na kapitalismus, pritom nepovazuji za relevantni, protoze bin Laden, muslimske zeme, Arabove, atd. nikdy soukrome vlastnictvi nezrusili a jejich podpora socialismu byla (i pres injekce SSSR) jen kratkodoba a dost
povrchni (coz se treba o Klausovi, jeho rodine, mnohym Cesich, ikdyz se pry tesi "dlouhe demokraticke tradici", v letech 1946 az 1989 rici nedalo).
Teroristům ve spolupráci s levicovými intelektuály se dokonale podařilo zblbnout veřejnost
Alespoň její část. Co jiného může člověka napadnout při četbě úvah na téma "útok na WTC a Pentagon" a čeho jsou tyto budovy symbolem.
Takže, vážení, uvědomme si, co se vlastně stalo. Skupiny sebevražedných teroristů se zmocnily letadel i s jejich pasažéry. Sebrali letušky (to jsou ty usměvavé, elegantní ženy, které se nás ptají, zdali chceme čaj nebo kávu) a podřezali je jako dobytek. Cestující včetně malých dětí nahnali do zadních částí letadel a úmyslně s letadlem havarovali, aby všechny lidi na palubě zavraždili. Úmyslně narazili do budov, ve kterých bylo velké množství lidí, někteří z nich zahynuli při nárazu, jiní uhořeli, řada z nich se musela rozhodnout, zdali uhořet zaživa, nebo skočit z řádově několikasetmetrové výšky. Spousta lidí zahynula při následném zřícení budov.
Odmítám se bavit o tom, co symbolizuje a pro koho jaká budova. Pro mne byl nejvýraznějším symbolem pár, který skočil z třistametrové výšky a držel se přitom za ruce. Je to symbol lásky, která překračuje hranice smrti. Symbolem čeho jsou teroristé? Nenávisti, chladnokrevné vraždy, bezcitnosti. Žádný jiný symbol v tom není a kdo jej hledá, ospravedlňuje násilí a terorismus.
Jak může někdo uvažovat v hranicích "dá se pochopit útok na Pentagon"?!!! Opravdu? Dá se pochopit, že proto podříznu mladou holku a zavraždím osmdesát lidí v letadle, včetně čtyřleté holčičky? Co kdyby to byla vaše holčička? Taky by si to ti hnusní Američani zasloužili? Víte vůbec, kdo v tom Pentagonu zahynul? Vojáci, nebo civilisté? Co když tam byl roznašeč pizzy, taky je to odporný imperialista? Co když ve zničené sekci byla kuchyně, prádelna, co vy vůbec víte, čí smrt se snažíte ospravedlnit?
Je mi jedno, co kdo Americe vyčítá, je mi jedno i to, jestli má pravdu. Když Írák okupoval Kuvajt, podřezal někdo letušku jenom proto, že pracuje pro irácké aerolinky? Nebo u nás, když Sověti okupovali Československo, upálil kvůli tomu někdo čtyřletou ruskou holčičku?
Důvody pro násilí mohou být různé, skinheadům stačí barva kůže. Omluvíte zavraždění 5000 Romů, protože mají jinou barvu kůže? Musíme přece ty naše nácky chápat, viďte? Musíme pochopit jejich důvody, jak o tom hovořil pan Kohák. Musíme pochopit, proč mají pocit křivdy, jak o tom psal pan Čulík, nemám pravdu?
Ať za atentáty stojí kdokoliv, v okamžiku, kdy míří na civilisty - a to záměrně! - v okamžiku, kdy záměrně vraždí děti, nehodlám o jeho důvodech uvažovat. Na to bude dost času, až bude ta hyena po smrti. Jak bylo prokázáno, stejně si svého vlastního života neváží.
Odpověď JČ: Pane Matušínský, rád budu publikovat, ale je to nedomyšlené.
Nikdo nezpochybňuje hrůzu atentátu. Ale, víte, Američané od války v Perském zálivu usmrtili 5 procent iráckého obyvatelstva. Co vy víte, jestli se tam před smrtí milenci taky nedrželi za ruce. Ale ony tam nebyly televizní kamery a konec konců, ti Iráčané nemluví anglicky a tak na jejich smrti nezáleží, že.
Rozumíte, že jde pouze o pokusy vysvětlit, proč k tomu hrůznému atentátu došlo? Jak je možné, že atentátníci byli schopni využít tak silné nenávisti USA?
Dokážete pochopit, že pokusem o racionální analýzu situace nikdo nezpochybňuje, že byl 11. září spáchán strašlivý zločin?
Reakce Dalibora Matušínského:
Pane Čulík,
Američani v Íráku nemířili na civilisty schválně. To je ten rozdíl - když někoho přejedu autem nerad, je to hrozné, ale když to udělám schválně, jsem bestie. Chápete?
Odpověď Jana Čulíka: Ale nikdo nezpochybňuje, že ti teroristé byli zjevně bestie. Ale byli něčím motivováni. Nebyla to iracionální, šílená akce. - Myslíte si, že když nařídil Henry Kissinger v sedmdesátých letech kobercové bombardování Kambodži, že civilisté, kteří zahynuli při tom bombardování, nebyli usmrceni schválně? Jde o to pochopit, proč jsou v tolika zemích světa Američané nenáviděni...
"Využívám svého práva na svobodu projevu, zaručeného článkem 17 Listiny
základních práv a svobod, a prohlašuji, že schvaluji teroristický útok,
provedený 11. září 2001 na Spojené státy. Žádám, abych byl za tento výrok
stíhán stejně jako Jan Kopal. (TP)"
V tomto případě si raději budu představovat, že TP je kdosi pomatený,
kterého neznám.
"Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem,
jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a
svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného
zdraví a mravnosti."
Zcela v souladu s tímto odstavcem pak v tomto státě platí omezení zákonem
podle § 165 trestního zákona."Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo
veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím
svobody až na jeden rok."
Společenské uspořádání, kde panuje absolutní svoboda projevu bez omezení
se nazývá Anarchie.
Nepovažuji za projev civilisované demokracie takovou 'svobodu projevu',
jakou je veřejné schvalování tak obrovského trestného činu jakým je
teroristický útok na USA 11. září 2001.
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před
narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
Jsem tedy přesvědčen, že stejně jako Jan Kopal by TP měl být uklizen do
vazby na ten jeden rok, resp. na tak dlouho, než si přestane hrát na
dospělého, uvážlivého člověka a stane se jím ve skutečnosti.
Ve vlastním zájmu, aby nedošlo k porušení jeho bezpečnosti.
Ještě že si nejsem jist, kdo ten TP vlastně je, jestli nejde o podvrh.
Asi jednal v afektu.
Měl by se omluvit.
Další otázkou bude, jak chtějí orgány činné v trestním řízení "schvalování atentátu" stíhat, když podle §§ 17-20a TZ nelze - kromě vyjmenovaných a zvláštních případů - trestnost skutků, spáchaných na cizím území cizími státními příslušníky, podle českého trestního zákona vůbec posoudit. Zákon cizí země nelze uplatnit, protože jinak by byla schvalováním trestného činu i podpora vězněných kubánských disidentů.
