Omlouvam se pripadnym ctenarum mych reci, ze jsem se skoro na tri tydny odmlcel. V prvni polovine srpna jsem byl v Praze (nemam tam pristup na Internet) a tento tyden jsem s lidmi z Ceske televize natacel mensi reportaz o divokem a krasnem severnim Skotsku - vzal jsem je na nekolik peknych mist ve skotske divocine, ktere jsem objevil za mnoho let, co ziju v teto casti sveta.

Film se bude vysilat na CT v poradu Objektiv, nekdy behem nasledujicich tydnu - koho to zajima, jak vypada divoke Skotsko, muze se podivat. (I v teto vzdalene pustine jsme videli asi dve auta s ceskymi poznavacimi znackami - na jednom miste ve skotskych horach jsme potkali hlavni redaktorku zahranicniho zpravodajstvi Ceskeho rozhlasu na dovolene - Cesi proste jezdi do sveta.)

Omlouvam se, ze budu v Praze v nasledujicich tydnech jeste dvarkat - zacatkem zari a pak v polovine zari. Takze se budu muset jeste dvakrat kratkodobe odmlcet.

Pri pobytu v Praze jsem zaznamenal, ze denik Pravo prineslo vlastne dosud asi nejvetsi reklamu listu Neviditelny pes, kdyz jeho komentator Petr Uhl kritizoval jednu mou politickou glosu, zverejnenou na strankach Psa. (There is no such thing as negative publicity. Zaporna reklama neexistuje, rikaji Americane.)

V glose jsem namital v souvislosti s nedavnymi Sladkovymi rasistickymi utoky na Romy, ze neni prilis demokraticke, alespon z anglosaskeho hlediska, zakazovat jakekoliv politicke strany. Kdo ma zajem, muze si puvodni glosu ve Psu vyhledat.

Me nazory - nezda se mi, ze prilis presvedcive - odmitl Petr Uhl v deniku Pravo 3. srpna 1996. Clanek se jmenuje BRITSKY POHLED NA HYBRIDNI DEMOKRACII. Text Uhlova clanku viz nize.

K Uhlovu clanku mam nekolik konkretnich vyhrad, na nez jsou v textu jeho clanku odkazy hyperlinky. 1.Britska demokracie se musela a musi vyrovnavat s celou radou dalsich vyznamnych traumat, napriklad s likvidaci Britanie jako svetove mocnosti po Suezu v r. 1956, s obtiznym problemem rigidniho tridniho kastovnictvi, vazaneho na prizvuk, ktere se ale ted dost rychle rozklada, atd. Ale to by byla dlouha rec. Uhlovo shrnuti je velmi zjednodusene. 2. Petr Uhl silne precenuje roli statu. Obcane v Cechach jsou nezrali, vlastne argumentuje, a tak se jim neda po ctyriceti letech komunismu verit, proto za ne musi rozhodovat stat. Kdyz vytvori obcane"nepripustnou" organizaci, musi ji stat zakazat, protoze neni jisto, ze by takovou politickou organizaci volici odmitli pri volbach. Kdo ale tvori stat? Mala skupina chybujicich uredniku. Ti by se nemeli zbozstovat, jen proto, ze maji moc a uredni razitko. STAT NENI NIC NADLIDSKEHO. MA STEJNE MALY ROZUM JAKO I MY, OSTATNI OBCANE. Je zcela zjevne, ze pro radne fungovani demokracie je zivotne dulezite, aby o vecech spolecenstvi rozhodovalo spolecne co nejvetsi mnozstvi chybujicich obcanu na zaklade verejne diskuse - ne jen mala skupinka chybujicich vladnoucich byrokratu. Stat neni dulezitejsi nez obcan. Radovy obcan musi mit v demokracii prvni a posledni slovo. 3. Neni pravda, ze v Britanii neexistuje ustava. Neni sice vyslovne psana, ale je zalozena na slozite a rozvetvene historii precedentu. Parlament a soudnictvi se ridi predchozimi soudnimi rozhodnutimi. Je to daleko konkretnejsi a nuti to soudce i porotu, aby pri rozhodovani o soudnich pripadech MYSLELI, nez kdyz se slepe aplikuje ustanoveni psaneho zakona. 4. V clanku Petra Uhla pocituju mirnou pritomnost urcite xenofobie - jsi cizinec, Culiku, tak nam nekecej do domacich pomeru, protoze jim nerozumis. Neni ale prece rozumne uzavirat se pred (dobre minenymi!) alternativnimi nazory, at pochazeji odkudkoli. Neprosazuju automaticky vsechno, co je britske, jen proto, ze je to britske - nejsem zadny britsky nacionalista a ctenari ci posluchaci, kteri sleduji mou novinarskou praci uz vic let, vedi, ze ostre kritizuju i britske pomery a britskou praxi, kdykoliv je pro to duvod. Vyhledavam ve svete stimulujici nazory a snazim se je lidem prezentovat - protoze myslim, ze je to podnetne a zajimave. Nemam zadnou skrytou agendu. 5. Prirozene nejsem pro porusovani existujicich zakonu, ale pro verejnou debatu o nich a pro jejich zmenu, dojde-li obcanska komunita k tomu, ze by to bylo zahodno. 6. Francie neni myslim pro CR dobry vzor. Historicky je velmi centralisticka a ma velmi svazujici zakony. (Pokud vim, vlada ve Francii napr. urcuje, nebo donedavna jeste urcovala, kdo ma byt reditelem francouzskeho rozhlasu ci televize, tito cinitele museji vyhovovat politice vlady. Podivejte se na mou recenzi knihy TRUST od Francise Fukuyamy v jednom z cisel NOVE PRITOMNOSTI (na me strance http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic staff/JanCulikHome.html, myslim, ze je to cislo 3 nebo 4/1996), kde tento vyznamny americky politolog varuje pred francouzskou politickou centralizaci a dokazuje, ze ma zaporne hospodarske dusledky.

Komentar, ktery jsem puvodne napsal pro Neviditelneho psa, jsem posleze v rozsirene verzi otiskl 5. srpna v deniku Svobodne slovo.

Domnivam se, ze je ferove, aby kdyz me (a Psa) nekdo kritizuje v deniku se stotisicovym nakladem, MELO BY MI BYT DANO PRAVO NA ODPOVED. Proto jsem strucne shrnul hlavni argumenty a poslal jsem odpoved na Uhluv clanek prostrednictvim samotneho Petra Uhla do redakce Prava.

Pokud vim, do utery 13.8., kdy jsem z Prahy odletal, Pravo odpoved (viz nize, Ondreji, prosim, spoj hyperlinkem) NEUVEREJNILO. S prislusnym odpovednym redaktorem se mi nepodarilo se spojit.

Nezda se mi to ferove.

V breznu jsem napsal pro Praci clanek o mozna prilis velkem nemeckem vlivu v ceskem tisku. Zautocil na me pro to v Ceskem tydeniku Jiri Loewy. I do Ceskeho tydeniku jsem tehdy poslal na utok prostrednictvim pana Loewyho (starsiho pana, gentlemana, ktery zije ve Wuppertalu) odpoved. Ani tento list ji tehdy neotiskl.

Utoci-li na me v CR pravicovy i levicovy tisk, a chova-li se pri tom neprilis civilizovane, zrejme delam neco dobre.

Zpět k Čulíkovu článku

sobota 3. srpna 1996

Muj podnet vlade, aby Nejvyssimu soudu CR podala navrh na rozpousteni SPR-RSC, vyvolal nesouhlas britskeho bohemisty a novinare ceskeho puvodu Jana Culika, zijiciho v Glasgowe. V komentari elektronickych novin Neviditelny pes , prenasenych Internetem, se Culik pta, odkud se v Cechach bere ona touha porad neco zakazovat, zda je spise pozustatkem komunismu nebo byrokraticke rakousko-uherske tradice, a pripomina, ze pred casem chtel ministr vnitra Jan Ruml zakazovat stranu Stepanovych komunistu.

Podle britskych zkusenosti, pise Culik, je dobre mit verejne pusobici extremisticke strany pod dohledem, protoze jejich sledovani v ilegalite by bylo obtiznejsi. Je to soucast nasi historie, ze nazakazujeme zadne strany, cituje Culik jednoho britskeho novinare. Culikuv komentar vyzniva jako prani, aby se tento liberalni pristup stal soucasti i ceske praxe.

Jako i v jinych pripadech se britske zkusenosti od ceskych opravdu lisi. S vyjimkou Normanskych ostrovu za 2. svetove valky nebylo ostrovni uzemi okupovano, nevedly se na nem valky. Od zacatku 18. stoleti se Britove poklidne venuji zuslechtovani sve demokracie. Jejich spolecnost se musela vyrovnavat nanejvych s traumaty z valky proti Indii, z rozpadu imperia a z obcanske valky v Severnim Irsku. Netrpela tri sta let pod nadvladou cizi slechty, byrokracie a cirkve, sestiletou nacistickou porobou, nepoznala kolaboraci ani ctyricet let stalinske byrokraticke diktatury. To vse prece moralne poznamenalo mnoho generaci obyvatelstva ceskych zemi.

Zpět k Čulíkovu článku

Uzivani svobody slova, shromazdovani a spolcovani je dnes zaruceno (i Sladkovym republikanum), ostatne v zasade stejnou evropskou Umluvou o ochrane lidskych prav a zakladnich svobod jako v Britanii. Je vsak spojeno se zvlastni odpovednosti vuci spolecnosti a pravum druhych osob. Jeji miru stanovi v civilizovane spolecnosti stat, obvykle svymi zakony, ktere v souladu s normami mezinarodnimi chrani mj. demokraticky rad spolecnosti a prava jinych osob. Z obav, ktere jsou historicke, je v CR tato ochrana dukladnejsi nez v Britanii.(2)

Zpět k Čulíkovu článku

Jan Culik vi, ze funguji i jine reseni nez britska> Ve zkusene demokracii - ne takove, jako je treba nemecka, ktera je vlastne hybridem a musi se porad trast pred svou straslivou minulosti - se politicke strany nezakazuji, pise. Jestlize se dnes minulost Nemecka odrazi v jeho zakonech a postupech, vzbuzuje to u sousedu spise pocit bezpeci. Ze vsecho nejmene je vhodne komentovat to tak, ze se nemecka spolecnost trese pred svou straslivou minulosti. V optice Jana Culika by se totiz Cesi meli trast take, a jeste vice nez Nemci, kteri prece jen, az na nejstarsi obcany, vyrustali uz v demokratickych pomerech. Ceske demokracii je teprve necelych sedm let, a proto je zatim jiste horsim bastardem nez nemecka.

Nejen CR a Nemecko, nybrz vlastne cely evropsky kontinent vedou historicke zkusenosti valek a totalitnich rezimu nejruznejsiho puvodu k opatrnosti a k zakonum umoznujicim statu, aby demokracii chranil omezenimi zakladnich svobod. Pri integraci v EU, pokud s ni budou Britove nakonec souhlasit, bude nejtvrdsim oriskem sjednocovani kontinentu s Britanii. Az na Brity vsichni tvrdi, ze Albion bude muset ustoupit. Nez se tak stane, budou nam Britanii davat za vzor nejen dobromyslni kriticki jako Jan Culik, nybrz i obmyslni politici.

Potize britsko-evropskeho sjednocovani neprameni jen z odlisneho britskeho pravniho radu, postradajiciho ustavu. (3) Zavaznejsi jsou pristupy lidi: Culik, Brit kazdym coulem (4), kritizuje manii zakazovat, aniz zrejme tusi, ze k zakazovani je v CR zakon, podle nehoz statu rozpustit politickou stranu, ktera napriklad ohrozuje prava a svobody obcanu, musi. Kdyby pak stat nepouzil onoho zakona vuci strane, ktera podminky k rozpusteni zjevne naplnuje, prispel by k rozkolisani pravniho radu, vyvolal by pravni nejistotu a oslabil by pravni vedomi.(5)

Zpět k Čulíkovu článku Napriste by se tohoto pripadu statni tolerance dovolavali jako precedentu vsichni, jimz by rozpusteni hrozilo.

Misto kritizovani jemu nepochopitelne zaliby v zakazovani se mohl Jan Culik zeptat spolu s Karlem Capkem> Jsou zakony, ktere jsme si dali, dobre, nebo spatne? A pokud by po prostudovani zakona o politickych stranach dosel k zaveru, ze je malo liebralni, mel by se domahat jeho zmeny. Ja odpovidam, ze tento zakon je dobry a ze je nutno ho jako vsechny zakony uplatnovat. Navic si myslim, ze trestni zakon by se mel rozsirit o novou skutkovou podstatu, trestny cin nedovoleneho spolcovani, coz by umoznilo stihat toho, kdo by i pres rozpusteni politicke strany porkacoval v jeji cinnosti. Takovy zkon maji treba ve Francii, opet tedy na kontinente. (6)

Zpět k Čulíkovu článku

Petr Uhl nesouhlasi s mym nazorem, vyjadrenym v ceskem elektronickem deniku Neviditelny pes a podrobneji v liste Svobodne slovo, ze by se nemely zakazovat extremisticke organizace jako je Sladkova SPR-RSC.

Argumentoval jsem, ze je daleko lepsi mit takove organizace na verejnosti pod dohledem, tak jak je to zvykem ve Velke Britanii, a dale predevsim, ze by mel byt uplatnovan princip INDIVIDUALNI, OSOBNI trestni odpovednosti. Argument jsem predlozil k uvaze pro to, zda by se takto nemel pozmenit zakon.

Petr Uhl poukazuje na to, ze britska demokracie ma velmi dlouhou tradici a je podstatne stabilnejsi nez demokracie ceska, proto pry neni britska zkusenost do CR prilis prenosna.

Otazkou vsak je, zda i nezrale ceske demokracii vice prospeje zakazovani extremistickych politickych stran anebo naopak pripusteni jejich existence a vystaveni jejich nazoru ostre verejne debate.

Tiskovy mluvci britskeho ministersvta vnitra mi rekl: "Definice extremismu je velmi slozita. My takovy vyraz nepouzivame, nebot za extremisty se casto oznacuji lide, kteri zastavaji jine nazory nez vetsina. Nelze ani rici, ze extremisticke organizace jsou takove, ktere porusuji zakon. Lide vam totiz prirozene nepriznaji, ze porusili zakon. To, zda byl porusen zakon, zjistuje policie. Pokud se vam zda, ze je politicky program nejake organizace protizakonny, muzete upozornit policii, a ta rozhodne, zda je zahodno zahajit trestni stihani. Bylo by to vsak trestni stihani proti jednotlivcum."

Nezastavam se dekriminalizace vyroku ci politickych cilu, ktere porusuji zakon. Jadro argumentu, tkere Petr Uhl ve sve polemice POMINUL, je jinde. Zda se mi, ze vice odpovida prirozene spravedlnosti a je ucinnejsi, je-li odpovednost za porusovani zakona individualni a neni to neosobni postih organizace. Jak dale uvedl mluvci britskeho ministerstva vnitra: "Pokud by se v politickem programu nejake instituce objevilo neco protizakonneho, byli by za to stihani jednotlivci. Policie by musela zjistit, kdo program napsal. Jak byste stihal skupinu nebo organizaci? Jak bvyste dokazoval, ze se organizace dopustila trestneho cinu?"

Jinym zajimavym argumentem proti zakazovani politickych organizaci je podle britskych odborniku to, ze si zakazana organizace okamzite zmeni jmeno a bude fungovat legalne dal. Zakaze-li Ustavni soud Sladkovo Sdruzeni pro republiku, co jeho sefovi brani, aby ho prejmenovat treba na Asociaci?