Betty Boothroydová, předsedkyně Dolní sněmovny, varovala v pondělí britský parlament, že bude nutno urgentně a efektivně vyšetřit případ konzervativního poslance Neila Hamiltona a lobbysty Iana Greera. Hamilton je obviňován, že přijímal peníze za interpelace v parlamentě ve prospěch podnikatele Mohamada Al Fayeda, majitele luxusního londýnského obchodního domu Harrods. Lobbysta Ian Greer je také do případu zapleten, viz předchozí vydání těchto Britských listů.

Boothroydová (jejíž vynikající a velmi aktuální přednášku o tom, jak má fungovat parlament a jakou má roli, si můžete najít zde ve PSU v Informatoriu) konstatovala, že kdyby parlament skandál spojený s poslancem Hamiltonem řádně nevyšetřil, vážně by to zpochybnilo jeho pověst.

V pondělí také poprvé zasedal v Hamiltonově věci speciální parlamentní výbor pro morální chování poslanců. Má určit, jakou formu má mít vyšetřování Hamiltonovy aféry.

Boothroydová appelovala na předsedu parlamentní komise pro morální otázky , sira Gordona Downeyho, aby byla slyšení v rámci vyšetřování Hamiltonovy aféry zcela veřejná. Jedině tak se prý obnoví důvěra veřejnosti v parlament.

Boothroydová v parlamentě po jeho nynějším otevření konstatovala:

"Zatímco měl parlament prázdniny, byla široce vznesena velmi vážná obvinění proti chování některých poslanců. Pověst celého parlamentu byla zpochybněna. Neplnila bych řádně svou funkci předsedkyně parlamentu, kdybych nezdůraznila, že je nutné, aby byly tyto záležitosti objasněny, a to co nejdříve."

Podle listu Times byli někteří konzervativní poslanci nepříjemně překvapeni otevřeností výroků Boothroydové. Některé iritovalo, že svým projevem Boothroydová fakticky vyloučila možnost, aby bylo vyšetřování Hamiltonova skandálu jen omezené.

Během cesty do Jihoafrické republiky pronesl šéf britských labouristů Tony Blair projev, v němž hovořil, o naději, že se mu v Británii podaří vytvořit společnost založenou na poctivosti a slušnosti, na tradičních rodinných hodnotách a na spolupráci členů komunity.

V Kapském městě mluvil o tom, že se Labouristická strana pokusí sjednotit prosperující Británii na základě zásad poctivé společenské morálky. Jinak totiž prý Británie nedosáhne dlouhodobějšího hospodářského úspěchu.

Labouristický předák odmítl kritiku, že propaguje neokonzervativní myšlenky. Odmítl morální přetvářku a pokrytectví viktoriánského 19. století, zejména v oblasti sexu či postavení žen. Pokračoval: "Absence pokrytectví ale neznamená, že by měla zavládnout absence jakýchkoliv pravidel. Nechť je společenská morálka založena na zdravém rozumu, nikoliv na bigotnosti. Nenamlouvejme si, že dokážeme vytvořit společnost, v níž budou moci žít naše děti, aniž bychom je naučili morálně řádně posuzovat podstatu této společnosti. Nechci nikomu kazit radost. Chci prosazovat politiku osvíceného vlastního zájmu. Ve společnosti, v níž existují příležitosti realizace pro všechny, se mohou lidé těšit většímu bezpečí v ulicích, mladí lidé jsou motivováni, ambice se splňují. Taková společnost je plná energie, je vzrušující a je příjemné v ní žít.?

Blair zdůraznil odpovědnost rodičů za své děti. Děti se většinou se zlé, k jejich zkažení dochází později. Mohou za to rodiče, může za to společnost. Podle Blaira je zapotřebí, aby si lidé v komunitě vzájemně pomáhali. "Dělat dobré skutky se dnes považuje za známku slabosti. Ve skutečnosti je to ale známka síly.?

Kolega na Glasgow University mi zprostředkoval tuto zprávu, kterou dostal v úterý z Ukrajiny:

Podnik Central European Media Enterprises (jehož hlavním a kontrolujícím vlastníkem je Ronald Lauder, dědic amerického kosmetického impéria Estée Lauder) získal padesát procent akcií skupiny televizních společnosti Studio 1+1. Tato skupina poskytuje padesát procent pořadů pro ukrajinský státní televizní okruh UT 1, a to především zábavné filmy. CME vlastní také třicet procent akcií v Gravis TV, v televizní společnosti, která vysílá v Kyjevě na kanálech 35 a 7.

Ukrajinský trh reklamy má v roce 1996 dosáhnout celkem hodnoty 35 miliónů dolarů (loni to bylo 20 miliónů dolarů). Očekává se, že v roce 1996 zaplatí na Ukrajině podniky za reklamu v televizi celkem 20 miliónů dolarů. (Jurij Storožuk, Internews, Ukrajina).

Podnik Central European Media Enterprises usiluje o vytvoření velkého televizního impéria ve středovýchodní Evropě. Velmi mu k tomu napomohl vznik české televize NOVA. Zahájení jejího vysílání bylo komerčně nejúspěšnější v historii světové televize. OČEKÁVÁ SE (viz níže zmíněné články) ŽE DO ROKU 2000 OVLÁDNE PODNIK CEME V POSTKOMUNISTICKÝCH ZEMĺCH TRH REKLAMY V HODNOTĚ TŘĺ MILIARD DOLARŮ. Pak to bude nezvládnutelný kolos.

Zájemci o podrobnosti si mohou najít na mé glasgowské české stránce k této problematice v oddílu MEDIA STUDIES články (v češtině): VLIV PODNIKU CENTRAL EUROPEAN MEDIA ENTERPRISES VE STŘEDOVÝCHODNĺ EVROPĚ a MEDIA V ČR A VE SVĚTĚ - DVĚ KONFERENCE: SROVNÁNĺ (vyšlo též v časopise LISTY č. 4/1996)

Adresa české stránky je:

http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html

Jinak co se týče zázemí firmy Estée Lauder, přináším zde shrnutí analytického článku z týdeníku Independent on Sunday z loňského listopadu - prosím Ondřeje Neffa, aby to dal to INFORMATORIA:

Zpráva psaná pro tehdejší pražskou agenturu ČTA:

Firma Estée Lauder, jejíž dědic vlastní českou TV NOVA, prodala své akcie na newyorské burze a bojuje s americkým daňovým úřadem.

20. listopadu 1995

GLASGOW (ČTA) - Minulý týden vstoupila obří mezinárodní kosmetická firma Estée Lauder na americkou burzu, protože má problémy s americkým daňovým úřadem. Nabídla makléřům 12 procent svých akcií za 322 miliónů dolarů. Britský týdeník Independent on Sunday v té souvislosti přinesl v neděli (19.11.95) analýzu podniků Estée Lauder a jejich historie.

V čele podniků stála do nynějška " kosmetická královna Severní Ameriky posledních tří desetiletí", stařena Estée Lauder. Tají svůj věk, ale je jí nyní alespoň 87 let. Leonard Lauder, nejstarší syn Estée, nyní převzal vedení podniku, jakožto předseda jeho správní rady. Matka ustoupila do pozadí.

Akcie firmy Estée Lauder koupili makléři s velkým zájmem. Firma má hodnotu 3 miliard dolarů a její roční obrat dosahuje 2.9 miliard dolarů.

K prodeji akcií firmy Estée Lauder vedlo několik pochybných skutečností, konstatuje list Independent on Sunday. Zaprvé, akcie byly prodány proto, aby se minimalizovala dědická daň, kterou, až matka zemře, budou muset zaplatit oba synové Leonard (62) i Ronald (51), vlastník české televize NOVA.

Problematickou je i otázka dluhů, které nahromadila matka, ale především syn Ronald, jehož zvyk rozhazovat peníze je legendární. Podle dokumentů nyní předložených veřejnosti v instituci Securities and Exchange Commission v New Yorku v souvislosti s příchodem firmy Estée Lauder na kapitálový trh, dluží Ronald, který rád kupuje umění a rád létá z Ameriky do Evropy na jednodenní výlety nadzvukovým letadlem Concord, firmě Estée Lauder a jejím bance J. P. Morgan celkem 209 miliónů dolarů.

Firma Estée Lauder byla vždy rodinný podnik. Estée Lauder je dcera maďarských přistěhovalců do Spojených států. V kosmetice ji vyučil strýc John Schotz, který na kuchyňském sporáku "uvařil" celou řadu kosmetických a jiných výrobků. Estée projevila údajně velmi velký zájem o krém na pokožku. Nazvala jej "Všeúčelový krém pro superbohaté" a pomohla ho strýci balit a dělat jeho prodeji reklamu. Podle neschváleného životopisu Estée Lauder z roku 1985 od Lee Israele "Estée Lauder - jak vypadá mimo šarmantní vystupování?" zemřel později John Schotz v naprosté chudobě.

Smrt Josepha Laudera, manžela Estée Lauder v roce 1983 vedla k velmi ošklivému konfliktu s americkými daňovými úřady, které firmu obvinily, že záměrně podcenila akcie, které vlastnil Joseph Lauder, a to na pouhých 28 miliónů dolarů, aby nemusela platit příliš velkou dědickou daň. V prosinci 1994 prohrála firma Estée Lauder v New Yorku tento spor. Soud rozhodl, že akcie, které vlastnil Joseph Lauder v době své smrti, měly být ohodnoceny na 50 miliónů dolarů. Odhaduje se, že rodina Lauderů dluží americkému daňovému úřadu přibližně 15 miliónů dolarů dědické daně.

Podle dokumentů, zveřejněných v souvislosti se vstupem firmy Estée Lauder na americký kapitálový trh, dluží starší syn Leonard podniku 10.4 miliónů dolarů a matka Estée 28.6 miliónů dolarů.

Independent on Sunday uzavírá svou analýzu: "Ze zveřejněných dokumentů je jasné, že většina zisků z prodeje akcií na newyorské burze nepoplyne do podniku, ale jednotlivým rodinným příslušníkům, kteří si nyní vybírají z firmy ročně celkem 84 miliónů dolarů.

Nejvíce potřebný peněz je mladší syn Ronald, jehož finanční potíže nevznikly pouze v důsledku jeho drahých chutí a přidružené velkomyslnosti, ale také v důsledku ambiciózních investic, především ve snaze vytvořit si ve východní Evropě televizní impérium."

Německá pedantérie a byrokracie příliš nevyhovuje anarchickým Britům. (Obdobné pocity mají myslím i anarchičtí Češi.)

Viz článek, který v úterý otiskl deník Independent:

Hudbu jsme nesměli mít, ale právo výt celou noc na měsíc jsme si vybojovali

Onoho rána před posledním mejdanem před svatbou dostala Gabrielle dárky od lidí, které neznala a dopis od sousedů odvedle. "Přejeme vám štěstí," stálo v něm, "ale musíme vás varovat. Dojde-li u vás po 22. hodině ke hluku, zavoláme policii. Podpis: Obyvatelé domu č. 34."

To byla situace v den Gabrielina tzv. Polterabendu, noci veselí, kdy se ženichovi a nevěstě tradičně celou noc připíjí a rozbíjí se porcelán, proto, aby se odehnali zlí duchové. Zvyk je to starobylý, stejně jako německá tradice udávání nedisciplinovaných sousedů úřadům.

Gabrielle si ovšem nikterak nepřála porušit zákony, a tak udělala velmi mnoho, aby získala povolení pro svou jedinou noc předsvatebního rámusu. Vyvěsila oznámení na všech domovních vratech v ulici, jimiž nájemníky informovala, že o nadcházející sobotě bude z jejího bytu vycházet určité množství hluku, vzhledem k tomu, že se bude hned poté Gabriela vdávat.

Jenže v Německu je to tak zařízeno, že po 21.00 hodině musí všechno utichnout. Po deváté hodině večer se nenapouštějí vany, nesplachují se záchody, automatické pračky jsou vypnuty a psi dostanou náhubek. Dokonce i ptactvo nebeské v lesích kolem Bonnu jaksi respektuje touhu Němců po jejich RUHE - slovo, jehož překlad - TICHO - nemá dramatickou výhrůžnost a naléhavost německého originálu.

Když předem informujete písemně sousedy, že hodláte hlučet, smíte se veselit do 22.00 hodin. Přetáhněte to však jen o minutu a vystavujete se nebezpečí stíhání. Legendy tvrdí, že existují formuláře, je třeba vyplnit ve třech kopiích a odevzdat na policii. Pokud jsou správně orazítkovány a schváleny, máte právo se hlučně veselit až do časných ranních hodin. Procedura je schválně co nejkomplikovanější, aby bylo povolení k nočním mejdanům co nejméně. Gabriela, která má jenom doktorát, nedokázala komplikace žádosti řádně pochopit, takže její žádost byla zamítnuta.

Hosti začali přicházet kolem osmé hodiny, házeli staré talíře na hromadu, jak zvyk velel. Po každém roztříštěném talíři přítomní bujaře zahlaholili, ale střepy se okamžitě zametaly na hromadu. Pořádek musí v Německu být, a to i na mejdanech.

Nejsem si zcela jist, co dělají Němci za zavřenými okny po 21. hodině, ale podezřívám, že mnoho z nich píše udání na sousedy. Ani být přátelský a nápomocný vůči sousedům vám nepomůže. Jeden přítel zachránil sousední dům před požárem, protože včas zavolal hasiče. Domníval se, že ho sousedi z vděčnosti udávat nebudou. Mýlil se. O několik měsíců později mu zaklepal na dveře majitel domu. Sousedé si přítele stěžovali, protože nezametl listí ze střechy své garáže.

Nikdo z nás se dosud neodvážil uspořádat v Bonnu skutečný mejdan, a tak jsme byli velmi zvědavi, jak to dopadne s Gabrielou. Nedlouho po 21. hodině začala hrát v jejím bytě skotská folková skupina. Pivo teklo a decibely stoupaly, ale sousedé z čísla 34 nepřicházeli.

Nepřišli, ale nedlouho po 22. hodině se objevila policie. Policisté nám řekli, že chápou, že okolnosti (svatba) jsou výjimečné, ale byla zaregistrována oficiální stížnost a předpisy jsou předpisy. Hudba musí umlknout, mejdan smí pokračovat. Byl to klasický německý kompromis. Hudebníci sbalili nástroje a světla v sousedním domě č. 34 pohasla.

Měli jsme však mezi sebou několik právníků, odborníků na ústavní právo. Ti objevili v policejním rozhodnutí právnickou mezeru. Policie sice zakázala hudbu, nikoliv však zpěv.

A tak jsme zpívali. Vyli jsme z plných plic jako psi na úplněk. Posilněni pivem jsme byli neporazitelní. Zažili jsme katarzi, jakou dokážou pochopit jen ti, kdo mají zkušenosti života v komunistické totalitě. Byl to opojný pocit osvobození, plynoucí z toho, že se nám nad SYSTÉMEM podařilo nakonec přece jen vyzrát. (Imre Karacs, Independent, 15. října 1996)