Pokud máte zájem si přečíst předchozí vydání Britských listů, klikněte na blok ikon (chlíveček Britských listů) vedle napravo, dostanete se do archivu.

Technologická revoluce v oblasti televizního vysílání je nyní doslova přede dveřmi. V Británii nyní vládnou obavy, že tato revoluce umožní mezinárodnímu mediálnímu magnátovi australského původu ovládnout a mezinárodní britskou televizní arénu, a to ještě daleko efektivněji, než se dosud Američanu Ronaldu Lauderovi, dědici kosmetického impéria Estée Lauder, podařilo ovládnout televizí NOVA národ i mediální trh v České republice.

Digitální technologie umožňuje technicky vysoce kvalitní televizní vysílání na frekvencích, které dosud byly pro televizní vysílání nevhodné. Protože se signál skládá z tzv. digitálních bitů, totiž z číselného kódu, je ho možno při vysílání komprimovat (stlačit) a komprimovaný signál rozkódovat opět až v televizním přijímači. Znamená to, že výrazně vzroste počet televizních stanic . Murdochova společnost British Sky Broadcasting bude vysílat až 150 různých televizních okruhů. K jejich rozkódování bude zapotřebí speciální, ne úplně levné elektronické krabičky, která se připojí k existujícím televizním přijímačům.

Nové televizní ové digitální okruhy programy by přirozeně nebylo nutno vysílat pouze prostřednictvím satelitu, tak jako to činí Murdochova BSkyB. Digitální televizní vysílání je možné šířit i z tradičních vysílačů terestriálně.

Potíž je, že zavedené britské celoplošné terestriální televizní společnosti, totiž veřejnoprávní BBC a komerční ITV, se dosud výrobou dekódovacího zařízení pro příjem vlastních digitálních televizních okruhů vůbec nezačaly zabývat. Murdoch a jeho impérium má velký finanční zájem na ovládnutí mediálního trhu. Proto - jako několikrát - přišel Murdoch s novou technologií jako první.

Je zcela zjevné, že jakmile uvede Murdoch na trh vlastní dekódovací zařízení pro příjem digitální televize a jiné nebude k dispozici, televizní diváci si koupí Murdochovu elektronickou krabičku. I kdyby se nynějším britským televizním gigantům ITV a BBC časem podařilo dát na trh konkurenční dekodér pro přijímání jejich terestriálního digitálního vysílání, lidé si ho už nekoupí: digitální televizi už budou mít doma od Murdocha.

Nejtrapnější je, že se ve své bezmocnosti televize BBC a některé společnosti komerční ITV se nyní s Murdochem dohodly, že budou digitálně vysílat přímo prostřednictvím Murdochova satelitního zařízení. Podrobí se mu a stanou se jedním z jeho 150 televizních okruhů. Murdochův televizní monopol tak bude potvrzen.

Murdoch ovšem před nedávnem bez skrupulí vyhodil vysílání publicistického satelitního okruhu BBC ze svého satelitu Star TV, vysílajícího v jihovýchodní Asii, poté, co si komunistická Čína stěžovala, že politické pořady BBC byly vůči ní příliš kritické. "Číňany to přivádělo k šílenství. Nestálo to zato," řekl Murdoch nedávno americkému časopisu New Yorker.

Pro Murdocha jsou na prvním místě podnikatelské zájmy, nikoliv svoboda projevu. Andrew Neila, bývalého šéfredaktora renomovaného týdeníku Sunday Times, zbavil Murdoch místa, poté co si na jeho ostře kritické články stěžoval malajský diktátor Mahathir Mohammed.

Není tedy vyloučeno, že Murdoch někdy v budoucnosti z podnikatelských důvodů televizi BBC a ITV ze svého digitálního impéria odstraní. vUž tak jeho strategie - v důsledku nečekaného technologického vývoje - zřejmě naprosto destabilizuje existující britské televizní vysílání, které bylo v posledních desetiletích založeno na vysoce kvalitní, vyrovnané struktuře dvou komerčních a dvou veřejnoprávních stanic.

Likvidace těchto okruhů by měla velmi záporné důsledky pro fungování občanské společnosti v Británii - v analýze aktuálních politických problémů a při stimulování veřejné debaty hrají totiž BBC i ITV velmi důležitou roli.

Pozoruhodné je, že ani britská vláda, ani opozice, se nezmohly vůči Murdochovi ani na hlásku odporu. Že by došly k závěru, že jsou v důsledku technologického rozvoje bezmocné? Nebo že proti jeho plánům neprotestují, protože doufají, že jejich strany podpoří Murdochovo mediální impérium v nadcházející britské předvolební kampani? Murdoch už několikrát prokázal, že neváhá zničit ty osobnosti, které se proti jeho plánům postavily.

Pozorovatelé pochmurně předpovídají, že Murdoch mediálně ovládne celý svět. V Americe připravuje od příštího roku American Sky Broadcasting, v jehož rámci nabídne obrovskému americkému televiznímu trhu 200 různých televizních okruhů. Zároveň uzavřel smlouvy s velkými americkými i britskými telefonními společnostmi, v jejichž rámci bude poskytovat veřejnosti různé služby na Internetu.

Otázka, týkající se České republiky: výhledově, a to jistě za nepříliš dlouhou dobu, přijde digitální televizní vysílání i do ČR. Kdo tam přinese tuto novou technologii? Připravují se už na ní nyní české televizní stanice? Anebo ji do země vnese nějaký mezinárodní magnát a české televize se mu budou muset přizpůsobit jako BBC a ITV Murdochovi? Jak se na tento problém připravuje český parlament a česká vláda? Nebo - s pomocí západních peněz přinese digitální televizi do ČR Lauderova Central European Media Enterprises? Není zcela vyloučeno, že by v takovém případě musela veřejnoprávní Česká televize prosit Vladimíra Železného z NOVY, aby jí poskytl někde v koutku jeden ze stovek digitálních kanálů....

Dnes oslavuji první výročí od doby, kdy mě ředitel českého vysílání Svobodné Evropy, Pavel Pecháček, po sedmi letech novinářské práce vyrazil čtyřřádkovým dopisem ze svého rádia, údajně pro nedostatek finančních prostředků, ve skutečnosti však proto, že mé příspěvky byly pro jeho stanici, příliš nezávislé a kritické. Česká redakce RSE během roku 1995 zoufale usilovala o další zajištění své existence. (Později potvrdila zástupkyně Pavla Pecháčka, Olga Kopecká - Valeská, že by už nevysílali mé příspěvky, jak jsem zkusmo navrhl na naléhání jednoho českého politika, ani kdybych je psal zadarmo.)

Asi nebylo ode mne příliš diplomatické, že jsem odmítl v době této existenční nejistoty českého vysílání RSE (které bylo už několik měsíců předtím vyčleněno z hlavní instituce Svobodné Evropy a Američané ho nechtěli dále platit) kompromitovat svou novinářskou profesionalitu a přestat produkovat nezávislé, analýzy a komentáře, na jaké jsem zvyklý z Velké Británie.

Zdálo se mi trapné, že si při dialogu s některými kolegy v českém vysílání Svobodné Evropy připadám jak na schůzi SSM v Praze v sedmdesátých letech. Poraženecká hysterie a předstrašenost (slovo, kterého namísto jiného použil v souvislosti s českou redakcí Svobodné Evropy ve dvojměsíčníku Listy Milan Schulz (viz Listy č. 1/1996, str. 86-87) dosahovaly skutečně velmi vysoké intenzity.

Během roku 1995 docházelo v redakci českého vysílání RSE k velmi ostrým sporům ohledně mých příspěvků, týkajících se domácí problematiky. Více než dvacet jich během tohoto roku bylo zakázáno. Na mnohá témata jsem se přitom v atmosféře panující v RSE vůbec nesnažil psát.

Nemluvím o tom kvůli sobě. Domnívám se však, že cenzura ve sdělovacích prostředcích, zvláště v prostředku v ČR tak renomovaném, jako je české vysílání RSE, je velmi vážnou věcí.

České vysílání RSE ovšem zejména po přechodu do ČR nemělo nijak zajištěnou novinářskou nezávislost. Nemá ji zajištěnu ani dodnes.

Dovoluji si vám tady předložit jednak článek, který jsem o věci napsal loni touto dobou do novin, posléze podrobnější analýzu, z níž vyplývá, že se v RSE bohužel cenzurovalo vždycky, a také na ukázku jeden příspěvek, jehož vysílání koncem roku 1994 ředitel Pavel Pecháček výslovně osobně zakázal. Vedli jsme spolu o tom velmi důrazný, asi půlhodinový telefonní rozhovor mezi Glasgowem a Prahou, Pecháček však nevysvětlil, jaké důvody ho k zákazu vedly.

Budu pak průběžně pro vaši informaci občas zveřejňovat na závěr těchto Britských listů v rubrice zcenzurováno ve Svobodné Evropě vždy jeden další příspěvek, který se v této stanici nesměl odvysílat. Začněme tedy už dnes:

Moderátor: List Mladá fronta dnes otiskl články o tom, že monopolní český podnik SPT Telekom zřejmě přesvědčil svého zahraničního dodavatele Siemens, aby neprodával elektronické zařízení konkurenčním firmám SPT Telekomu v České republice. Poté zaslal inž. Jiří Makovec, generální ředitel SPT Telekomu Mladé frontě dnes dopis, jímž listu odňal souhlas ke zveřejňování jakýchkoliv dalších článků o jeho podniku< a varoval, že prý uveřejnění jakéhokoliv textu o SPT Telekom je možné jen s jeho výslovným souhlasem. V zavedené demokratické společnosti by byl takovýto hrubý pokus ovlivňovat sdělovací prostředky považován za přímý útok na svobodu projevu a proti němu by se sjednotili novináři z rozhlasu, z televize i z tisku. Potvrzují to reakce, které získal Jan Čulík z oficiálního tiskového úřadu obří britské telefonní společnosti British Telecom i od několika významných britských novinářů.
(pásek)

Jan Čulík
Zeptal jsem se na tiskovém úřadě firmy British Telecom, jak by reagovala, kdyby nějaký britský list otiskl nebo vysílala britská televize či rozhlas o britském telekomu kritické informace. "It all depends whether that criticism was fair or not." - Závisí to všechno na tom, zda byla ta kritika oprávněná, řekl oficiální mluvčí. Žádný podnik není dokonalý, a někdy je kritika, zaměřená proti naší firmě, zcela spravedlivá. Někdy není, a pokud kritika není oprávněná, na vysílaný program nebo otištěný článek bychom reagovali.

Reagovali byste jen, kdyby byly zveřejněné informace nepravdivé, jinak ne? zeptal jsem se. Mluvčí firmy British Telecom řekl: "Oh, yes. I mean, it s a free country. Everyone can criticise.´" Samozřejmě. Žijeme přece ve svobodné zemi a každý občan má právo kritizovat. Český deník Mladá fronta Dnes uveřejnil informace o tom, že se Český telekom snaží potlačovat konkurenci, vysvětlil jsem. Lid obdržel dopis od generálního ředitele této firmyy, že MFD prý odebírá souhlas k uveřejňování jakýchkoliv dalších článků o českém telekomu. Bylo by něco takového možné v Británii? Oficiální mluvčí British Telecomu reagoval takto: "No, no. If we did that - you know, it would be quite nice, wouldn t it, because all you would get is good - a company like BT or any company would always get good press. You would just say, you can?t write about us any more. Of course, that would not happen, they would laugh at you." To by bylo v Británii naprosto nemožné. Kdybychom něco takového udělali - no vlastně by to bylo pro nás velmi příjemné, moci něco takového udělat, protože to by se pak o našem podniku - a vlastně o všech podnicích tiskly a zveřejňovaly jen pozitivní zprávy. Prostě bychom sdělovacím prostředkům nařídili: Už o nás dál psát nesmíte. Samozřejmě, to by se nikdy nemohlo stát. Všichni by se nám vysmáli, kdybychom se o něco takového pokusili. Kdybychom poslali takový dopis televizní stanici nebo nějakému britskému deníku, sdělovací prostředky by z toho udělaly skandál, hlavní celostátní zprávu na několik dní.

Jak by na takový dopis reagovali britští novináři? Ben Bradshaw, šéfredaktor prestižního každodenního publicistického pořadu BBC World at One, Svět ve třináct hodin, řekl: "Proboha. It would cause an immediate outrage. He would never get away with it." Takový dopis by okamžitě v Británii vyvolal nesmírné rozhořčení. Tomu řediteli by to nikdy neprošlo. Veřejnost, politikové, ani sdělovací prostředky by něco takového nikdy nepřijali. Považovali by to za vážné zneužití pravomoci toho ředitele. Jakýkoliv pokus tohoto druhu od podnikatelů umlčet svobodný tisk by byl velmi energicky odmítnut, a to nejen novináři, ale i veřejnosti, odbory a politiky ze všech částí politického spektra. Kdyby se takovýto podnikatel v Británii vůbec jenom pokusil o něco takového, co popisujete, bylo by to velmi špatné pro jeho firmu. Postavení jeho firmy by to velmi zpochybnilo. Jeho firma by se stala terčem ostré kritiky ze všech stran a ředitel by musel odejít z funce. To je naprosto jasná věc. Vždyť je to vydírání, konstatoval Ben Bradshaw.

Co by udělal Andrew Marr, hlavní politický komentátor listu Independent, kdyby mu řekněme poslal generální ředitel Britského telekomu Ian Vallance takovýto dopis? "Zaprvé bych ten dopis citoval ve svém sloupku a toho člověka bych naprosto zesměšnil. Požadoval bych jeho rezignaci. Co opravňuje ředitele Českého telekomu k napsání takového dopisu? Myslí si snad, že ještě žije v komunismu? Je to skutečně neuvěřitelné. Nejlepší je v takovéto situaci tyhle lidi natolik zesměšnit, aby museli odejít ze svých funkcí. V Británii by se takovýhle člověk stal tak strašně zesměšněnou postavou, že by se musel na tři roky schovat. Já jsem nedávno ve svých komentářích zesměšnil generálního ředitele nyní soukromých britských plynáren, jemuž bylo ve správní radě odhlasováno zvýšení osobního platu o 75 procent. Já i jiní novináři jsme ho v tisku obvinili z groteskní hrabivosti a neschopnosti. Zcela jsme rozdrtili jeho argumenty, proč prý to zvýšení platu potřeboval. Vím, že tyto články vyvolaly na ředitelství britských plynáren obrovský hněv. A přesto se nikdo neodvážil ani naznačit, že bychom o něčem takovém nesměli psát."

Michael White, politický reportér listu Guardian uvedl toto: !Takový dopis bychom zcela ignorovali. Píše snad ředitel Českého telecomu, že zveřejněné články obsahovaly nepravdivé informace? Bylo by zajímavé zjistit, co tento člověk dělal před pádem komunismu. Zdá se, že mu z té doby zůstalo ještě hodně špinavých zvyků. V Británii by myslím mohl věc dát k soudu a žalovat vás za pomluvu, pokud byste otiskli nepravdivé informace. Bylo by však velmi nepravděpodobné, že by někdo v Británii k takovému soudnímu procesu skutečně přikročil. Záleží to na tom, jaký je v České republice zákon. Znemožňuje snad novinářům psát o podnikatelských firmách?< Závěrem popřál Michael White českým novinářům v boji proti snahám cenzurovat sdělovací prostředky, jakou projevil ředitel Českého telekomu, všechno nejlepší. Vyjádřil jim plnou podporu: Good luck. Good luck!

Třicátého října jsem dostal čtyřřádkový dopis od ředitele českého vysílání RSE Pavla Pecháčka. Pravilo se v něm, že pro >kritický nedostatek finančních prostředků končí 31. října Vaše volná spolupráce s naší rozhlasovou stanicí.

Věděl jsem, že je situace českého vysílání RSE velmi složitá. Jenže se ukázalo, že jiné své zahraniční korespondenty, například Karla Jezdinského, Adolfa Baštu či Rudolfa Stroebingera RSE nepropouští. Posléze se mi dostalo vysvětlení, že se mnou RSE rozvázala spolupráci prý proto, že se na novém okruhu ČR 6/RSE bude podílet zpravodajstvím z Británie BBC.

Potíž je, že má nejdůležitější a posluchači především vítaná práce byla v oblasti mezinárodně-domácí publicistiky. Systematicky jsem se snažil srovnávat české poměry s poměry v zavedených demokraciích, což málokdo dělá.

S českým vysíláním Svobodné Evropy jsem spolupracoval skoro sedm let. Zpočátku jsem byl autorem především pátracích reportáží s domácí českou problematikou pro pořad Hlasy a ohlasy, pak jsem dlouho psal hojné příspěvky pro většinu pořadů Svobodné Evropy z mnoha tematických okruhů. Na podzim roku 1994 jsem získal exkluzívní přístup k částem smlouvy mezi českou vládou a německým koncernem Volkswagen o předání automobilky Škoda německému podniku a v pořadech Svobodné Evropy jsem upozornil na určité nesrovnalosti v této smlouvě. Na otázky, které jsem vznesl, nepřišla z českého ministerstva průmyslu a obchodu nikdy odpověď.

Od začátku roku 1995, zřejmě v důsledku existenční nezajištěnosti českého vysílání Rádia Svobodná Evropa, jsem se začal v české Svobodné Evropě setkávat se sílícími snahami některých pracovníků stanice potlačovat kriticko-analytické příspěvky s domácí tematikou. Některým redaktorům začaly vadit analýzy srovnávající podrobnosti politického života v České republice a ve Velké Británii. Shodou okolnosti tou dobou přestal pro cenzurní omezování s českým vysíláním RSE spolupracovat komentátor Jiří Pehe.

Když na začátku roku 1995 zakázal tehdejší ředitel SPT Telekom Jiří Makovec deníku Mladá fronta dnes psát o jeho podniku bez jeho výslovného předchozího svolení, ředitel českého vysílání RSE Pecháček osobním zásahem potlačil můj příspěvek, v němž konstatovali pracovníci podniku British Telecom a čelní britští novináři, že dopis ředitele Makovce je v demokratické společnosti absurdní a nepřijatelný. Mezi jiné odmítnuté příspěvky patřily kromě materiálů s domácí problematikou (například analýzy situace v českém zdravotnictví) články britských listů Times, Independent a Time Out o situaci v České republice, informace o studii čelného izraelského vojenského analytika Martina van Crefelda varujícího, že světová politická scéna podle jeho názoru směřuje k chaosu, argument, který přinesl deník Independent, že Západ se obává sílícího vojenského vlivu Číny a jejího případného nového spojenectví s Ruskem, a proto bude, aby si nerozhněval Rusko, zdržovat vstup středoevropských zemí do organizace NATO, půlhodinový rozhovor s ministrem školství Ivanem Pilipem natočený během jeho návštěvy v Británii, kritický portrét kardinála Miroslava Vlka, který vyrobila televize BBC a informace, že britský premiér John Major ani americký prezident Bill Clinton nesmějí na rozdíl od Václava Klause přijímat v době, kdy jsou ve funkci, soukromé honoráře. Většina těchto materiálů byla posléze zveřejněna v jiných seriózních sdělovacích prostředcích v České republice.

Po dlouhé měsíce jsem se celou řadu příspěvků vůbec nepokoušel v Radiu Svobodná Evropa uplatnit, protože bylo téměř stoprocentně jasné, že by je stanice neodvysílala. Domácí redakce RSE se snažila až do poslední chvíle mé kriticko-analytické materiály do vysílání prosazovat, a občas se to dařilo, přestože mi od léta 1995 Pavel Pecháček výslovně zakázal psát analýzy na domácí česká politická témata.

Je ve veřejném zájmu, bude-li české vysílání RSE i nadále existovat v symbióze s Českým rozhlasem, aby byly vytvořeny pevné statutární záruky novinářské samostatnosti této rozhlasové stanice.

Na mém osobním případě vůbec nezáleží, i když snad může posloužit k zamyšlení jako určité měřítko poměrů v Čechách. Znám víc případů, kdy se novináři musejí potýkat s cenzurním omezováním. Fascinuje mě, jak malý význam se v českých sdělovacích prostředcích přikládá novinářům samotným. Když se někdo setká s cenzurou, není kam se odvolat. Je to pozůstatek komunismu, kdy instituce byly všemocné a člověk - jednotlivec proti nim nemohl veřejně pozvednout kritický hlas?

Schopní novináři jsou pilíři demokracie. Měl by si to uvědomit i parlament a vytvořit efektivní záruky jejich nezávislosti. Hrdé a samostatné novináře by si měla demokracie pěstovat. České sdělovací prostředky by měly systematicky sledovat, jak se v Čechách zachází s novináři, jak je zajištěna jejich existenční nezávislost a zda tu skutečně existuje opravdová svoboda tisku.

(Deník Práce 16. listopadu 1995)

Každá redakce si má jistě právo vybírat spolupracovníky. Mělo by však být na první pohled zjevné, že si je vybírá podle schopností, nikoliv podle politické příslušnosti.

Zastávám názor, že sdělovací prostředek, který se přidržuje určité politické linie, nemá cenu sledovat. Je to jako základní poučka z teorie komunikace: míra prediktability sdělované zprávy je nepřímo úměrná míře sdělovaných informací. Atd.

Pokud byla československá/česká redakce RSE v Mnichově, spolupracoval jsem s Karlem Friedrichem, redaktorem pořadu Hlasy a ohlasy, který mě do vysílání přivedl. I když i on otupoval (odstraňoval) některé ostřejší výrazy z natočených rozhovorů a dával střihem materiálům jednotnější linii (někdy mírně na úkor skutečnosti, která je jak známo často "nezastřižitelná?), respektoval mou profesionalitu a odvysílal velké množství mých pořadů na nejrůznější, velmi kontroverzní a kritická domácí témata. Narazil snad jen dvakrát: nebylo mu povoleno odvysílat můj rozhovor s Milanem Zeleným, protože byl Zelený vedením odmítnut jako >politicky nepřípustný<. Zpočátku se mu nepodařilo odvysílat názory Františka Nepila, kritizujícího českou privatizaci. Jeden tehdejší mladší komentátor českého vysílání RSE, nyní ve službách české vlády, prý Friedricha v souvislosti s Nepilovým materiálem udal americkému vedení stanice, že prý chce vysílat pořady, které škodí českolovenské demokracii. (O tom, že se v RSE systematičtěji mezi českými kolegy cenzurovalo a udávalo, viz též článek Milana Schulze v LISTECH č. 1/1996.)

Když byla česká redakce ještě v Mnichově, občas docházelo k drobným škrtům ve Čtení ze zahraničního tisku, která jsem připravoval. Někdy se škrtaly příliš kritické pasáže vůči britským konzervativcům. Kromě pořadů pro Hlasy a ohlasy, které zaštiťoval profesionálně Karel Friedrich, jsem však pro jiné pořady zpočátku příliš nepsal na česká témata, což bylo pro některé redaktory kamenem úrazu, neboť jsem i v ČR uplatňoval principy nezávislé, britské žurnalistiky, které např. Karel Friedrich respektoval.

Zástupkyně vedoucího české redakce, velmi pracovitá Olga Kopecká-Valeská, je velmi pevně přesvědčená katolička. Proto se např. nesměl už v Mnichově odvysílat v magazínu Panoráma příspěvek, přebraný z britského tisku, že většina vědců na světě jsou ateisté. Asi před třemi či čtyřmi lety kolem vánoc jsem připravil pro Panorámu kuriozitu, podle níž má v Japonsku Ježíš Kristus hrob, protože tam prý před stovkami let přicestoval, oženil se a měl rozsáhlou rodinu - v Japonsku žije celá dynastie Kristů. Příspěvek byl radikálně seškrtán. Jiným drasticky zcenzurovaným příspěvkem byl i referát o pořadu britské televize o rasismu v Severních Čechách. Příspěvek o slavném pořadu televize BBC o chování Mao Ce Tunga, že si udržoval harém a že byl tak krutý, jako klasičtí čínští císaři, se podařilo odvysílat jedině díky nepřítomnosti Olgy Kopecké. (Ten harém by býval neprošel.) Nesměl se také odvysílat referát o kritickém filmu televize BBC o arcibiskupovi Miroslavu Vlkovi, paní Kopecká si však vyžádala jeho videopásek, že ho poskytne arcibiskupství. Uplatnila tak známý princip výlučnosti informací, z nichž některé jsou dosažitelné jen vyvoleným. Tento princip snad užíval hlavně komunistický režim, ne?

Škrty v textech mi vadily od samého začátku, čehož je svědkem moje žena. Byl jsem přesvědčen, že je neetické, a nefér vůči posluchačům, že já něco napíšu a kdosi to anonymně vyškrtne, aniž by to posluchači věděli. (Mělo by se v pořadech uvádět: napsal Jan Čulík, zcenzurovala Olga Kopecká.) Má britská manželka, vychovaná západně čestně a nekompromisnicky, mi od samého začátku navrhovala, abych se na spolupráci s RSE vykašlal.

Podle svědectví tří elévů - pražských studentů novinařiny z Čech, kteří přišli do RSE těsně po revoluci - Bohumila Pečinku, Tomáše Klvaňu a Radka Kubička - byla cenzurní praxe v RSE v Mnichově zcela neuvěřitelným šokem.

Jistě, je pravděpodobné, že mladí studenti se rozjeli těsně po revoluci do Mnichova ( jejich stáž vyjednala pokud vím Lída Rakušanová) s až ultrapravicovým nadšením. Jejich mladistvé výlevy asi museli nutně korigovat diplomatičtější a zkušenější starší redaktoři. Vždycky je ale potřeba zkoumat, zda šlo o profesionální či cenzurní editorské úpravy. To se pozná.

Docházelo prý až ke komickým situacím. Snad Klvaňa napsal před volbami v červnu 1992 komentář o možných výsledcích voleb. Opsal ty spekulace celé z ČTK, jen na konec přičlenil jedinou větu:

To je však všechno teorie a volby mohou mít zcela jiné výsledky. Zelený je totiž strom života. Tento závěr mu z příspěvku vyškrtl Ivan Cikl, slovenský zástupce vedoucího redakce, se slovy, aby si dával pozor, že tím nadržuje určité straně (měl na mysli stranu Zelených).

Slovák Ivan Cikl mi vyškrtával z přehledů tisku už dlouho před rozdělením Československa kritické připomínky na adresu Vladimíra Mečiara.

Tři mladí studentští elévové prý způsobili i to, že z RSE odešel Karel Kryl. Ukázal se totiž, že si tito mladí čeští novináři v hlavním politickém pořadu RSE Události a názory (jehož linie byla velmi přísně sledována) se svými komentáři ani neškrtnou. Přišel tedy za nimi Karel Kryl, jemuž se cenzura taky bytostně příčila: Kluci, vykašlete se na redakci Událostí a názorů a dávejte své příspěvky mně, řekl jim. Já mám hudební pořad v neděli v 15.10, ten oni nesledují, ten se necenzuruje.

Výsledkem bylo že několik měsíců psali mladí studenti z Čech ostře politické komentáře, div se jim nezavařily psací stroje. Karel Kryl jim to tajně vysílal ve svých hudebních pořadech.

Provalilo se to až jednou, kdy v jídelně v mnichovské RSE kdosi při obědě jednou snad hned v pondělí poznamenal, že je škoda, že se dosud nevysílal komentář na určité politické téma. Seděl při tom jeden hlasatel, který podotkl: Jak to, nevysílal se. Vždyť se vysílal. Právě komentář na toto politické téma jsem slyšel včera v 15.10. Hlavní komentátoři pořadu Události a názory se na sebe podívali: jak je možné, že se vysílala politika v neděli odpoledne? A tak se věc prozradila.

Kryl pak - nevím zda přímo v této souvislosti - dostal za povinnost připravovat magazín Panoráma nebo Kompas. Dostal se tak pod přísnou redakční kontrolu Olgy Kopecké. Její způsob práce mu vadil, a tak udělal revoluci. Jednou, velmi krátkou dobu před vysíláním, jí s pořadem praštil a řekl, tak si to udělejte sama, já odcházím. Olga Kopecká však je velmi schopná. Za krátkou dobu zbývající do vysílání se jí pořad podařilo vyrobit. Kryl z rádia odešel a vrátil se do Čech.

Cenzura v RSE také prý velmi vadila Egonu Lánskému, který pro ni také odešel. Studentským elévům z Čech radil, chlapci, vystupte veřejně proti tomu zlu. Oni se vraceli do Čech docela přichystaní, že o cenzuře budou mluvit. Po návratu ale zjistili , že v Československu všichni RSE oslavují a že by jejich prohlášení o tom, že se v redakci cenzuruje, nikdo nepochopil. Proto se rozhodli mlčet.

Podle mé vlastní zkušenosti podstatně zesílila cenzurní praxe po přechodu (minimálního zbytku) české redakce RSE do Prahy, a to především od začátku roku 1995, jak se blížilo září 1995. Od vyhoštění české redakce z Mnichova v červenci 1994 totiž přislíbilo americké vedení stanice plně české vysílání RSE financovat pouze do září 1995. Až do poslední chvíle nebyla jasná budoucnost této stanice - Pavlu Pecháčkovi se podařilo vyjednat začlenění do struktury Českého rozhlasu teprve v hodině dvanácté. Proto úměrně s nejistotou sílila během jarních a letních měsíců roku 1995 nervozita některých zaměstnanců stanice a jejich předstrašenost. Podle mého názoru to silně narušilo novinářskou profesionalitu českého vysílání RSE.