"V České republice žije v sirotčincích více než 1000 dětí. Většina z nich jsou děti "zahraničních? prostitutek, které pracují především na severočeské silnici E 55. Tyto děti čekají, až byrokraté v ČR rozhodnou, co by se s nimi mělo dělat. Osud těchto nechtěných dětí muže, kteří je zplodili, nezajímá."

Zkusmo jsem tedy otevřel stránku s informacemi o České republice a na obrazovce se mi objevila velmi explicitní, až drastická reportáž o poměrech na silnici E55, mezi severními Čechami a Německem. Kdo umí anglicky, je velmi zajímavé si tam tuto reportáž z letošního podzimu najit. Budu-li mít v následujících dnech čas, přeložím ji do češtiny.

Na této home page o prostituci v ČR je také zmínka, citát z německého časopisu Spiegel, že se prý v sirotčincích v severních Čechách nachází větší počet nechtěných dětí, které se narodily severočeským prostitutkám.

Shodou okolností přinesl v sobotu britský deník Times rozsáhlou reportáž o osudu těchto dětí, pod názvem SEXUAL ABANDON. (To je slovní hříčka, znamenající zároveň Oddávat se sexu bez hranic i Sexuální opouštění (dětí).

V tomto zvláštním vydání Britských listů přináším český překlad reportáže z deníku Times v plném znění.

Jak na hranici mezi ČR a Německem kvete prostituce, nechtěné děti nového druhu "evropského hospodářského spojování" jsou nechávány na pospas, aby čelily budoucnosti bez pomoci. Reportáž napsal Michael Woodhead

Muž, který se o ni stará, je velmi potěšen, že je těhotná. V posledních etapách těhotenství ji sice budou dost bolet záda a nohy, ale dívka má silnou konstituci, tak si s tím poradí. Tento muž není nikdy daleko. Většinou je na druhé straně ulice, nenápadně mimo dohled, ale neustále ji sleduje. Na poslední chvíli půjde Aranka porodit své dítě do nemocnice, která je jen asi čtyři kilometry daleko. Není zapotřebí, aby přišla o svůj příjem. Pasák by to ani nedovolil. V porodnici zůstane den, dva - všechno to závisí na časové souhře - kdy bude možno z porodnice utéci.

Je ironické, že v porodnici není dostatečné množství zdravotních sester, které by Aranku hlídaly, aby neutekla, protože mnoho z nich se taky dalo na prostituci. Nedávno apelovala vláda na mladé absolventy medicíny, aby šli pracovat jako zdravotní sestry či bratři, protože mnoho zdravotních sester se stalo prostitutkami.

Aranka je prostitutkou na hranici s Německem. Pracuje na silnici E 55, která vede z Drážďan do Prahy. Z hraničního přechodu v horách vede silnice několika kilometry serpentin na sexuální hřiště na předměstí Teplic. Aranka pracuje tam, kde motoristé odbočují z hlavní silnice směrem do středu města. Normálně účtuje za pohlavní styk 50 marek, ale když je těhotná, může požadovat dvojnásobek. Němci často žádají sex s těhotnými ženami. Jezdí z Německa do Čech každý den: vyhledávají tam levnou zábavu, levný alkohol a levné ženy.

"Dítě nechci," říká Aranka. "Vezme si ho porodnice, anebo ho prostě někde nechám." Někde - to je nějaké opuštěné míst, kde ho buď někdo najde o odnese do sirotčince, anebo tam dítě zemře.

Donedávna opouštěly ženy svá nemluvňata na kraji silnice. Nyní je daleko obvyklejší rovnou utéci z porodnice po porodu. Když se narodí dítě prostitutce bez papírů, od chvíle, kdy ho zdravotní sestra zabalí do deky a umístí ho v postýlce z PVC beze jména, čelí nemluvně nejisté budoucnosti. Otec neznámý, matka nemá zájem.

Když si matka dítě nevezme, bude prodáno nějaké "tetě" za několik stovek korun, anebo zůstane na pospas byrokratům, kteří se nad ním budou dohadovat o jeho budoucnosti. V hlavní nemocnici v Teplicích zaznamenává všechny porody zástupkyně vedoucí oddělení gynekologie Miluše Štvánová. Píše to všechno ručně do knihy, kterou má při sobě na porodním sále: matčino jméno, datum a doba narození, váha a velikost dítěte - a jeho jméno. K některým jménům připisuje velké C. C znamená Cikán. To je český slangový výraz pro Romy. "Přicházejí bez papírů a sdělují nám jen minimum," konstatuje Štvánová. "Neexistují u nich žádné předporodní záznamy a o dítě nemají zájem. Neptáme se jich, jestli jsou to prostitutky. Není to zapotřebí. Je zřejmé, že to prostitutky jsou."

Jak Štvánová listuje porodní knihou se záznamy z posledních několika týdnů, velké C se vyskytuje skoro na každé stránce. "Tady to vidíte," říká. Skupiny cikánů ukazují, že se jednoho dne minulý měsíc narodily hned za sebou tři děti prostitutek. "Žádná z nich dítě nechtěla. Je to tak vždycky. Nesnažím se je přesvědčovat, protože je to marné. Většinou ani dítěti nechtějí dát jméno. Říkají nám, abychom je pojmenovaly samy. A pak utečou. Nemůžeme na ně dohlížet čtyřiadvacet hodin denně nebo je přikurtovat k posteli."

Děti s tmavou pletí nejsou v České republice oblíbené. Dvojice, které chtějí adoptovat děti, dávají přednost světlé pokožce. V ČR existují už dlouho silné předsudky vůči cikánům jakéhokoliv druhu, takže zaměstnanci porodnice vědí, že když se o nemluvňata nepostará nemocnice, pravděpodobně se o ně nepostará nikdo. Stát a dobročinné organizace musejí řešit problémy, které vytváří lukrativní trh s prostitucí.

To, co je pro Němce levnou zábavou, je pro české dívky velmi dobrým výdělkem. Na půldruhém kilometru silnice E55 skrze Dubí je celá řada "hotelů" a "penziónů", kde nikdo nespí celou noc, a noční kluby, kde nikdo nepije sám.

Sex se prodává na silnici E 55 téměř už tak dlouho, jak dlouho to je hlavní obchodní trasa ze Západu na Balkán. Tradičně obsluhovaly řidiče kamiónů cikánské ženy, buď v kabině kamiónu anebo na poli.

Od pádu komunismu a s otevřením hranic s Německem obchod s prostitucí rozkvetl. Když si koupili uprchlíci z Chorvatska a z Bosny polorozbité domy ve městě a zrenovovali je, ponechali ulice cikánským pasákům. Jugoslávci si mezitím dovezli do svého levně vyhlížejícího neónovéh světa vlastní dívky, dále Slovenky a Ukrajinky. Když vznikla tato mezinárodní konkurence, místní prostitutky musely začít jednat agresivně, aby nepřišly o zákazníky.

"Hledáte dívku? Stojí to 50 marek. No? Ano nebo ne?" Mnoho německých zákazníků nechce používat prezervativ. Zaplatí li dalších 10 marek navíc, dostane se jim tohoto práva. Pokud ale okamžitě neodpovíte, prostitutky ztratí zájem a začnou mávat na další automobil s německou značkou.

Alespoň v barech a v hotelech si může zákazník dát pivo či něco tvrdšího, než si vybere z přítomných dívek. Hrají před ním krátký namlouvací rituál. Jugoslávky jsou podnikatelsky nadanější než místní cikánky. Osmdesát procent obchodu je nyní realizováno mimo ulici, v chabě zařízených místnostech.

Bar jménem Lovely Story řídí Angelika, dívka z Prahy. Její jugoslávský milenec je na dovolené. Angelice je 22 a je nejstarší z asi dvaceti přítomných dívek. První dítě porodila, když jí bylo 15 a pracovala v Praze jako holička. Dítě nechala u příbuzných, když před šesti lety přišla do Dubí. S dítětem se vůbec nestýká. Do Dubí se přistěhovala čistě pro peníze. Nezabránilo jí to, aby mezitím neporodila další dvě děti, které má se svým nynějším milencem. Říká: "Cena pro těhotnou prostitutku závisí na tom, jak vysoce je těhotná. Pokud zákazník vyjádří svůj požadavek, určíme mu cenu."

Angelika má bledou pleť, černé kudrnaté vlasy až na ramena a velké poprsí. Její zralost - která se tady počítá jako chytrost - ji odlišuje od flirtující nevinnosti ostatních dívek, o něž se stará, a které působí jako školačky. Nejstarší z nich je 19. Zatímco čekají na zákazníky, sedí a povídají si, pijí Campari a džus anebo spolu tančí k písním Tiny Turnerové.

"Jako holička jsem vydělávala 300 marek měsíčně," konstatuje Angelika. "Nestačilo to na živobytí. Přišla jsem do Dubí a nechala jsem dítě u příbuzných. Mám štěstí. Mám dvě další děti a mám peníze na jejich živobytí, protože šéf je můj milenec." Co si Angelika myslí o ženách, které nechávají své nově narozené děti v porodnici? Angelika pokrčí rameny. "Co jiného mohou dělat?" říká věcně. Většina dívek opustila své rodiny a pracuje v barech. Chtějí se vrátit - pokud se vůbec chtějí vrátit - jako bohaté ženy a ne s dítětem v náručí.

Život v ctnostné a morální chudobě tyto ženy nezajímá. Jen o několik kilometrů dál na ně civí šedivé, smutné postkomunistické Teplice, kde se v podvečerním světle shromažďují bezcílně znudění místní lidé.

Miluše Štvánová viní za osud opouštěných nemluvňat rozklad rodinných hodnot. "Problémy jsou největší mezi cikánskými ženami. V minulosti se mohly spolehnout na někoho v rodině, aby se staral o dítě, zatímco žena šla znovu šlapat ulici. Teď jsou ale rodinné vztahy daleko volnější a je daleko obtížnější přesvědčit někoho, aby vám dělal tetu. Tak dítě prostě opustí." Každoročně končí v sirotčincích asi čtyřicet dětí.

Před hotelem Casanova čeká Simona na druhého zákazníka dne. Je jí 19 a účtuje zákazníkům 50 marek za půl hodiny v hotelovém pokoji. Je také těhotná, ale její těhotenství není dosud tak znatelné, aby mohla požadovat víc peněz. Simona je ve srovnání s ostatními dívkami zoufale naivní. Asi před měsícem jí její "teta" prodala za 100 marek do rodiny, v níž nyní žije. Prodávat dívky do prostitce je běžné, takže není nezvyklé, že se tetině "transakci" nediví.

"Přivezli mě z Chomutova, že tu budu pracovat jako kuchařka a číšnice v kavárně," říká Simona. Syn z rodiny, do níž se přistěhovala, ji téměř okamžitě přivedl do jiného stavu a řekl jí, aby šla dělat prostitutku. "Dělám to pro peníze. Mám dohodu s rodinou, u níž bydlím, že za měsíc dva budu smět přestat." Simona této dohodě zcela důvěřuje. "Jsem součástí rodiny," tvrdí. Pravěpodobnost, že Simona zažije trpké zklamání, je vysoká. Je velmi pravděpodobné, že porodí dítě a pak jí bude nařízeno, aby se vrátila k prostituci. Jinak ponese následky hněvu svého milence - pasáka.

Má na sobě kratičké černé šortky a boty s vysokými podpatky, aby vypadala vyšší. Její podprsenka je příliš malá, aby jí pod saténovou blůzou zdůrazňovala prsa. Jsou to šaty, které normálně s kamarádkami nosí jednou týdně večer na diskotéku. V normálním denním světle je efekt dostatečně silný, aby vyvolal mužské libido na vzdálenost dvaceti metrů. Simona se svěřuje: "Nejprve mi bylo trapně, protože se všichni na mě pořád dívali. Nepamatuju si na svého prvního zákazníka, vím, jen, že byl na mě hodný. Všichni jsou na mě hodní. Naučila jsem se mnoho nového, ale moc se mi to nelíbí."

Spřátelila se s celou řadou dívek, které dělají prostituci na silnici E 55. Chodí s nimi na tancovačky. "Říkají, že tady zůstanou nadobro." Všechno, co Simona vydělá, odevzdává rodině. Dávají ji 1000 korun týdně kapesného, daleko méně, než co vydělávají ostatní. Bar a bordel ji nabídly, aby pracovala u nich. Simona to odmítla. Pro ji ni je 1000 korun týdně naprosté bohatství a její loajalita vůči rodině, která si ji koupila, je neotřesitelná. Jen jediná z jejích přítelkyň si mohla nechat dítě, které porodila, a teď je doma a stará se o ně. Odmítla naléhání svého pasáka, aby dítě opustila a vrátila se do práce.

"Žádné ty dívky nejsou schopny se samostatně zmocnit svého osudu," říká dr. Svatopluk Čemy, ředitel gynekologie v Teplicích. "Dělají všechno, co se jim nařizuje. Někdy by si dítě chtěly nechat. Většinou je přesvědčí jejich pasák, aby to nedělaly. Někdy je přesvědčují, aby dítě opustily, i jejich vlastní matky."

Striktně řečeno by Čemy mohl odmítnout přijmout každou těhotnou dívku, která k němu přijde bez občanky. "Jsem lékař. Jak můžu odmítnout, když vím, co by se stalo dítěti, kdybych to udělal," konstatuje. "Cizinky by měli jet domů a nechat si udělat interrupci." Čemy chce, aby byla prostituce legalizována, aby mohla být řízena podle licencí. "Chci, aby ČR napodobila praxi, jaká je v Holandsku. Podporujeme to všichni, protože chceme omezit šíření pohlavních nemocí."

Po krátké době v porodnici jsou nechtěné děti odevzdány do Dětského ústavu v Teplicích anebo skončí v sirotčinci v Mostě, kde žije asi 120 českých a slovenských dětí. Trvá to až rok, než skončí papírování a dítě může být vráceno do země matčina původu. České zákony poskytují české občanství jen dětem, které se narodily českým matkám. Většina nechtěných dětí je posílána na Slovensko, pokud je slovenskéúřady přijmou. V České republice žije v sirotčincích více než 1000 dětí. Většina z nich jsou děti "zahraničních" prostitutek. Čekají, až byrokraté rozhodnou, co by se s nimi mělo dělat. Osud těchto nechtěných dětí muže, kteří je zplodili, nezajímá.

"Dívky jsou mladé a hezké a jsou velmi příjemné. Nejsou cynické a nejsou to narkomanky, tak jako prostitutky v německých městech. Tyto české dívky jsou velmi podobné dívkám, které pracují jako prodavačky v obchodech německých měst. Tady obsluhují mě," říká Georg, který cestuje přes Teplice na podnikatelské jednání v Praze. "Nejlepší jsou ty dívky, které pracují v barech. Dívky na ulici jsou drsné prostitutky třetího řádu." Přiznává, že slyšel, že za těhotné prostitutky se musí platit navíc. "Je to jediná nezvyklá věc, kterou nabízejí," poznamenává Georg smutně. "Dobré taky je, že nabízejí sex bez prezervativu - jsou ochotny riskovat, protože nemoc AIDS tady není příliš rozšířená."

Na diskrétním parkovišti za penziónem Love Story vítá devatenáctiletá Jitka dva mladé Němce objímáním a výkřiky radosti. Jsou to její pravidelní zákazníci. Jitka pracovala v Teplicích jako zdravotní sestra, ale brzo se vykašlala na svůj plat ve výši 8000 Kč měsíčně, když viděla, že povolání zdravotní sestry opouští celá řada jejich kolegyň a stává se prostitutkami. "Řekla jsem si, ať jde celá zdravotní služba do háje, plat je tam naprosto mizerný."

"Nikdy v životě jsem nespoléhala na chlapa a nikdy v životě na něj spoléhat nebudu. Chci si vydělávat sama. Dávám 300 korun baru a tisíc korun si nechávám pro sebe. Je to jako když platíte daně."

V hotelu Love Story vydělá Jitka za dva dny to, co jako zdravotní sestra vydělala měsíčně. V českých poměrech je Jitka členkou nové zazobané elity. Vydělává alespoň 100 000 Kč měsíčně. Je to téměř tolik, kolik vydělává prezident její země, Václav Havel.

Ondřej Neff mě varuje, ať si od překladu toho článku z Timesů neslibuju žádné velké reakce, neboť takovýchto larmoyantních článků v českém tisku už bylo... Jenže mě nejde ani o ty prostitutky, jako spíš o ty děti... Jinak Ondřej poukazuje na nepřesnost v článku Timesů, že obstrukce při adopci děti vyvolávají byrokrati. Vyvolává je, zdůrazňuje Ondřej, Slovensko, protože prý slovenské úřady tyto bezprizorné děti nechtějí přijímat, nechtějí však zároveň dávat svolení, aby je směli adoptovat čeští rodiče.

Když už věc Timesy takto nakously, přeložil jsem vám i report z Internetu z World Sex Guide. Zase trochu jiný pohled. Nechť si každý udělá svůj názor.

Česká republika, Dobrý sex za třicet dolarů.
Datum: Pátek 4. října 1996. World Sex Guide.

Na evropské silnici E55, jakmile překročíte českou hranici z Německa, je velké množství prostitutek. Nejprve vám popíšu problémy, buďte trpěliví, a nejlepší výhodné koupě uvedu na konci. Tak ušetříte pár stovek dolarů a vyhnete se také zklamáním a frustracím, v jejichž důsledku jsem se málem na toto místo vykašlal.

Na několika kilometreCH mezi hranicí a městem Teplice je u silnice větší množství barů. U každého čeká u silnice tak půltuctu dívek. Dávejte pozor, kde zastavíte. Policie ráda pokutuje motoristy, jestliže zastaví na nevhodných místech nebo příliš blízko křižovatek. Nejlepší je vyhledat parkoviště. A taky, dávejte pozor, jestli na místě nejsou značky Zákaz zastavení.

Konkurence je velmi silná. Dívky vás objímají, chytají, někdy vám téměř rozepínají kalhoty. Můžete je chytat za zadek a pořádně si je předem prověřit.

Jejich ceny jsou v německých markách. (DM 1.50 rovná se jeden dolar). Běžná cena je 50 marek za půl hodiny, 100 marek na hodinu, 200 -400 marek za celou noc. (Po půlnoci je to obyčejně 200 marek, ale trvá to jen do devíti.) Kromě toho účtují deset až dvacet marek za pokoj. Často je to velmi nekvalitní pokoj s gaučem bez povlečení, bez vody, bez ručníku, ani tam nejsou papírové ručníky. Někde je to trochu lepší. Přineste si ručník, na který si lehnete, a papírové kapesníky, abyste se mohli utřít.

Lepší je: najměte si vlastní pokoj v dobrém hotelu a přivezte tam holku vlastním vozem. V hotelu vám možná za ni budou účtovat přirážku, ale máte slušné a čísté místo s koupelnou. Hotel Corrado v Teplicích je velmi čistý, stojí ovšem asi 40 marek za noc (za jednu osobu, když si přivedete dívku, musíte platit navíc). Také vyžadují, aby měla dívka občanský průkaz. Většina ho nemá, tak se nedostane dovnitř. K dispozici jsou jen dívky v hotelové hale a pak pár, které pracují v blízkých barech.

Když se s dívkami dohadujete o ceně nebo prokazujete nezájem, někdy sníží cenu na 40 marek, méně často na 30 marek, anebo vám nabídnou padesát marek včetně pokoje. V takovém případě je velmi pravděpodobné, že pokoj bude strašný.

Bohužel, většina dívek neprojevuje v posteli příliš velké nadšení. Alespoň hezčí dívky prostě v posteli jen pasívně leží, ale když jim ukážete, jak chcete, aby s vámi zacházely, jsou poslušné. Často neumějí orální sex dobře, někdy je musíte nutit, aby nechaly rozsvíceno, nebo aby se svlékly donaha. 98 procent požaduje na orální sex kondom.

Slyšel jsem, že po opakovaných návštěvách zacházejí s některými zákazníky dívky lépe. Často jsou velmi vděčné za spropitné, protože z vaší platby většinou dostanou velmi málo nebo vůbec nic, poté, co si bar a pasák odebrali své podíly. Proto možná neprokazují příliš velké nadšení. Taky to možná vysvětluje cenovou strukturu a veškerý ten spěch, aby do zaplaceného čas bylo vše skončené. Některé dívky na ulici si ponechávají celý honorář, některé se dělí půl na půl s barem. Často dávají zbytek peněy rodině. Některé dívky, které pracují na vlastní pěst, stojí na kraji silnice. Dověděl jsem se, že v samotných Teplicích je ulice, je to mimo výpadovku E 55, kde jsou k dipozici pozdě odpoledne nebo po setmění amatérské prostitutky. Přijíždíte-li od hranic, je to první výjezd z hlavní silnice do Tepic. Vyjeďte ven z hlavní silnice, podjeďte E 55 a jeďte dál rovně.

Dívky jsou všeho druhu: tlusté a odporné, příjemné, mladé a občas je mezi nimi královna krásy. K dispozici je tolik dívek, že si vždycky najdete někoho, kdo se vám bude líbit. Lehce poznáte prostitutky podle jejich gest, šatů a množství líčidel. Když stojí dívka sama na ulici na podivných místech, je to prostitutka. Dávejte ale pozor, někdy čekají normální dívky na zastávkách na autobus. Většinou si ale dávají dobrý pozor na to, aby si je s prostitutkami nikdo nespletl.

Většina lidí mluví trochu německy, alespoň natolik, aby bylo možno dohodnout ceny a služby. Vzdělanější lidi znají pár neohrabaných slov anglicky, jako majitel a hosté v místní diskotéce, kterou jsem také navštívil. V této diskotéce (mimo oblast prostituce) 50 km od Teplic jsem koupil pití pro celý stůl šesti dívek, což mě stálo pouhých 16 marek (11 dolarů). Tak mě obklopila skupina krásných sedmnáctiletých holek. Byl jsem rád, že jsem tam byl s kamarády a znal jsem majitele, protože některých místním chlapcům se ten úspěch vůbec nelíbil.

A teď dobré zprávy. Nejlepší je Bar Eva. Dostanete tam za třicet marek vlastní pokoj, a pokoj pro dva stojí padesát marek. A pokud v hotelu máte zaplacený pokoj, můžete si vodit do pokoje dívky z baru, aniž byste museli platit za pokoj. Platíte jen těch pravidelných 50 marek za půl hodiny. Obyčejně je k dispozici jen asi 1 až 5 dívek, ale některé z nich lze hodnotit co do vzhledu sedmičkou na škále deseti bodů co do přístupu k vám devítkou na škále deseti bodů. Můžete se s nimi volně bavit a flirtovat a můžete je objímat před zaplacenou půlhodinou i po ní. Bar Eva je v Dubí, jedete-li od německé hranice, odbočte doleva na rohu před barem Echo, dlouho před barem Adéla.

(...)

Velmi častá jsou vloupání do automobilů, lehce vám ukradnou rádio z auta. V noci si musíte auto nechat hlídat, anebo ho zamknout na soukromém dvoře nebo v hotelu. Možná, že je nezákonné přivést do České republiky auto, které si vypůjčíte v Německu. Vlakem je z Německa možno získat dobrou cenu jízdenek.

Jako černoši v Americe, v České republice jsou za méněcenné považováni cikáni (Romové). Mají trochu temnější pokožku a často vlnité vlasy.

Myslím, že je to vlastně do určité míry problém vztahů mezi Čechy a Němci (nebo mezi Čechy a Slováky)? Shodou okolností vyšlo v minulých dnech v britském tisku několik článků o Německu:

Krize německé nezaměstnanosti se v říjnu zhoršila, poté, co sezónně upravený počet nezaměstnaných poprvé překročil hranici čtyř miliónů a dosáhl 4,04 miliónů osob. V říjnu vzrostl počet německých nezaměstaných o 41 000 lidí. Tři čtvrtiny tohoto vzrůstu zaznamenal prosperující západ Německa.

Celkově je dnes v Německu 10,6 procent nezaměstnaných. V západním Německu je to 9,4 procent a ve východním Německu 15,5 procent.

Petr Tesárek, starosta českého města Husinec, se chová velmi podnikatelsky, což mu málkdy dovolí, aby se usmál. Avšak vezměte ho na rumiště nedaleko hlavní ulice v Husinci a najde tam mnoho důvodů, proč by měl být potěšen.

Na jaře se tam totiž začne stavět nová továrna německé sklárny Schott-Zwiesel, člena koncernu Schott, největšího evropského výrobce speciálního skla.

Zatímco tedy má Petr Tesárek důvody k uspokojení, sklářští dělníci na druhé straně česko-německé hranice, ve vzdálenosti pouhých 40 minut, takové důvody nemají. 250 nových pracovních příležitostí, které vzniknou v Husinci, zmizí z prosperujícího a malebného bavorského městečkě Zwiesel, které je přímou čarou vzdáleno pouhých 50 kilometrů.

Ještě před devíti lety zaměstnávala firma Schott-Zwiesel 1700 osob. Od té doby poklesl počet jejích zaměstnanců o polovinu, protože náklady na pracovní sílu jsou v Německu osmkrát až desetkrát větší než v České republice.

Tato historie živě ilustruje tlak, kterému je vystaven německý průmysl. Obdobně jsou postihovány továrny po celém bavorském lese, porcelánky, keramičky, textliní a oděvní průmysl. Všechny musely drasticky snížit počet zaměstnanců.

"Po dlouhá desetiletí trpěl tento kraj skutečností, že byl těsně u železné opony a tedy ekonomicky na konci světa," konstatuje Dieter Kappler, mluvčí koncernu Schott. "Nyní trpí přesně opakem - hranice je otevřena a všechno je možno vyrábět na její druhé straně daleko levněji než zde."

Husinec je od Zwieselu nedaleko, a tak budou moci v nové továrně němečtí manažeři dohlížet, aby byla nejmodernější technologie správně uplatňována. Také se budou snažit, přiznává mluvčí firmy, aby byli noví čeští zaměstnanci stejně tak produktivní jako jejich bývalí němečtí zaměstnanci. "V České republice existuje jiný pracovní rytmus," konstatuje Robert Hartel, člen správní rady podniku Zwiesel Schott. Naproti tomu starosta Tesárek se neobává, že by Češi nebyli tak produktivní jako Němci. "Němci nepracují tvrději," zdůrazňuje. "Je to všechno otázka organizace."

Dnes před sedmi lety padla Berlínská zeď a byl zahájen krátký proces, v jehož rámci se octla Německá demokratická republika na smetišti dějin, což je fráze, kterou tak rádi používali její někdejší vedoucí představitelé.

V říjnu interviewovala jedna německá televizní stanice mladé chlapce z někdejšího východního Německa. "Kolik je ti let?" - "Třináct." - "Víš, co to znamenalo NDR?" - "Německá demokratická republika." - "A co to bylo?" - "Mělo to něco společného s válkou a s vojáky." - "S kterou válkou? Kdy to bylo?" - "V osmnáctém století."

Katedra němčiny na University v Leeds analyzovala německé změny od pádu komunismu ze zajímavého hlediska. Jeden vědecký pracovník argumentuje, že proces začlenění východního Německa do západního byl jako příběh arogantního mladého hocha, který se seznámí se submisivní, poddajnou dívkou.

Téma se objevuje v současných německých novinách a časopisech. V roce 1991 dokonce vyšla v Lipsku kniha s názvem Sexuální aspekty německého sjednocení. Snem každé východní Němky bylo seznámit se s mužem z Duesseldorfu v Mercedesu. A snem každého muže ze západního Německa bylo namluvit si hřejivou, vděčnou saskou dívku. Důsledkem bylo zostuzení východoněmeckých mužů, kterým byl vštěpen pocit, že jsou neatraktivní a k ničemu.

Výsledek je pro všechny zřejmý. Východní Německo dostalo obrovské věno, ve formě parity východní marky se západní. Zároveň byla zahájena v obrovském měřítku rekonstrukce východního Německa. Jenže západní ženich nyní vidí svou východní nevěstu jako manželku k ničemu. Trápí ho takzvaný "sedmiletý nepokoj?.

Od bývalého východního Německa Západní Německo pod vědomě očekávalo, že si NDR vyvine "ony kladné ženské vlastnosti, vhodné pro manželku: trpělivost, poddajnost a vděčnost, zatímco západní Německo bude projevovat mužské vlastnosti rozhodnosti, vedení, raciOnality a arogance," konstatuje se v dokumentaci z University v Leeds.

O sedm let později jsou sice Češi a Poláci mnohem chudší, ale jsou na tom zároveň mnohem lépe než jejich němečtí sousedi, konstatuje závěrem Financia Times.

To by mohlo pro dnešek stačit, ať vás neunavuju. K seriálu Cenzura ve Svobodné Evropě se vrátím v příštím vydání Britských listů.