Máte-li zájem podívat se do archívu Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo.
Úvodem ještě jednou pár poznámek k podniku Central European Media Enterprises, televizi NOVA a Vladimíru Železnému. Fascinuje mě, jak jsou české sdělovací prostředky zvyklé mechanicky opakovat to, co jim řeknou čelní politikové a vedoucí představitelé různých firem či organizací, vůbec však, jak se zdá, se v ČR nevznikl zvyk si shora podané informace ověřovat z nezávislých zdrojů a od nezávislých odborníků. Už před vánocemi jsme upozornili na to, že podle na Internetu zveřejněné čtvrtletní zprávy podniku Central European Media Enterprises
(a) prodala 1. srpna 1996 Česká spořitelna 22 procent svých akcií v televizi NOVA podniku CME (ponechala si přitom pro dvě procenta akcií hlasovací práva), čímž se zvýšil akciový podíl podniku CME, jemuž dominuje dědic amerického kosmetického impéria Estée Lauder, na 88, respektive 86 procent.
(b) také jsme už 19. prosince upozornili, že česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zrušila podmínku 17 licence pro provozování televize NOVA, podle níž musely být majetkové změny v TV NOVA předkládány ke schválení Radě, tj. vlastně českému parlamentu. Zrušením této podmínky mohla být realizována smlouva o půjčce 4,7 miliónů dolarů kter0 dostane Železný od CME, aby vykoupil akcie od členů konsorcia CET 21.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání toto nevěděla, když podmínku 17 rušila. Zrušením této podmínky se česká vláda a český parlament vzdaly jakékoliv kontroly nad vlastnictvím TV NOVA, kterou sleduje v ČR asi sedmdesát procent obyvatelstva. Jak uvedl místopředseda Rady Petr Štěpánek tento týden, majitelé TV NOVA mohou své podíly prodat "třeba na Madagaskar". Televizi NOVA tedy může nyní vlastnit kdokoliv na světě, i firmy či jednotlivci ze zemí, kde podnikání nepodléhá žádné demokratické kontrole.
(c) 19. prosince jsme také informovali, že už 1. srpna 1996 uzavřel podnik CME s "jednotlivcem" Vladimírem Železným, ředitelem NOVY, smlouvu, v jejímž rámci mu půjčí 4,7 miliónů dolarů na pět let a za tyto peníze Železný získá šedesátiprocentní podíl v konsorciu CET 21, držiteli vysílací licence NOVY. Ovšem za podmínek, že bude Železný na valných hromadách CET 21 hlasovat tak, jak si bude přát společnost CET 21.
Je pozoruhodné, že české sdělovací prostředky většinou tyto informace pomíjejí, ač jsou volně přístupné na Internetu. (Na adrese: http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0001005477-96-000491.txt.)
Např. Mladá fronta Dnes napsala 7.ledna,
(a) že podíl České spořitelny bude společnost CME teprve kupovat - přestože čtvrtletní zpráva CME na Internetu uvádí, že transakce nabyla platnosti už 1.8.96
(b) MFD také citovala Vladimíra Železného, že prý "plánovaný převod akcií" (konsorcia CET 21 na Vladimíra Železného) neznamená v žádném případě převedení rozhodujících pravomocí do rukou amerického investora. Jak je to možné, když se smlouvou o půjčce Vladimír Železný zavázal, že bude v CET 21 hlasovat tak, jak si přeje CME?
Možná nám to Vladimír Železný vysvětlí.
Velká Británie žije od Nového roku předvolební atmosférou - nejpozději v květnu se budou muset konat všeobecné volby. Premiér John Major je podrobován tvrdým rozhovorům v rozhlase a v televizi. Deník Independent přinesl v pondělí na titulní straně pod nadpisem WE THINK YOU SHOULD BE TOLD - Domníváme se, že tohle by vám měli říct, seznam nejdůležitějších otázek, které by měly být v předvolební kampani řádně analyzovány a konkrétně zodpovězeny jednotlivými politickými stranami.
Tyto otázky jsou:
1. Jaké se budou v Británii platit daně, zvítězí-li konzervativci a zvítězí-li labouristé?
2. Jestli se budou záležitosti vyvíjet špatně, vystoupí Británie za vlády konzervativců z Evropské unie?
3. Podpoří labourista Tony Blair přechod od většinového volebního systému k proporčnímu (aby měla větší moc třetí britská strana liberálních demokratů), vyhraje-li volby?
4. Včlení labouristé Británii do jednotné evropské měny?
5. Bude vítězná strana vydávat víc financí na školství, a pokud ano, na úkor čeho ve státním rozpočtu?
6. Budou liberální demokraté podporovat labouristy u moci i bez přechodu na proporční volební systém?
7. Budou ochotni labouristé vydávat stejné množství peněz na státní zdravotnictví jako konzervativci?
8. Co mají konkrétně obě hlavní britské strany na mysli, když navrhují radikální reformu sociálního zabezpečení?
Vědci na Západě vyvíjejí novou antikoncepční pilulku pro ženy, která se bude brát jednou měsíčně. Do dvou let mají začít její klinické zkoušky.
Antikoncepční pilulka není založena na ženských hormónech, jako je oestrogen či progestogen, na nichž jsou založeny nynější antikoncepční pilulky, ale na mírné verzi pilulky mifepristone, která se používá pro umělá přerušení těhotenství.
Studie, omezené na menší počet žen, už probíhají v Edinburku. Jiná obdobná předběžná zkouška už proběhla ve Švédsku. David Baird, profesor reproduktivní endokrinologie na Edinburské univerzitě uvedl, že nová pilulka, pokud bude úspěšná, bude pro ženy pohodlnější, bude mít méně záporných vedlejších účinků a bude pravděpodobně levnější - což bude významné zejména pro ženy v třetím světě.
Zdůraznil, že užití mifepristonu pro antikoncepční pilulky je novým přístupem ke kontrole porodnosti. Vědci zkoumají, jaký má mírná verze mifepristonu vliv na ovulaci a na endometrium, na výstelku dělohy. "Pokud se ukáže, že se nám podaří zastavit ovulaci anebo rozvoj výstelky dělohy na začátku těhotenství, takže by těhotenství nezačalo, byla by to základna pro antikoncepční pilulku," řekl profesor Baird.
Dodal, že úspěch mifepristone jako antikoncepční pilulky, která se bere jednorázově v naléhavých případech až po pohlavním styku, vedl vědce k tomu, aby začali vyvíjet mírnou verzi mifepristonu jako antikoncepční pilulku, které se bude brát jednou za měsíc.
Konvenční antikoncepční pilulky bere v Británii více než 3 milióny žen, jenže každá pátá žena si občas pilulku vzít zapomene a riskuje těhotenství. Dlouhodobé antikoncepční prostředky, které se implantují do těla, anebo se poskytují prostřednictvím injekcí nejsou populární. Nová pilulka by snížila množství hormónů, které ženy pravidelně berou.
Katolická církev o minulém víkendu ve Vatikánu exkomunikovala, tedy z církve vyloučila jednoho kněze. Kongregace pro doktrínu víry (instituce dříve známá jako Svatá inkvizice) exkomunikovala katolického kněze ze Srí Lanky. Byl to za dlouhou dobu nejtvrdší trest, jakým církev postihla katolického teologa.
Jak se to dělávalo dříve? Konávala se pochmurná ceremonie. Kněz, který ji vedl, zavřel knihu, která symbolizuje knihu života. Pak přítomní hodili svíčku, která představuje duši, na zem a uhasili ji. Nakonec se rozezněl umíráček, jako by někdo zemřel.
O minulém víkendu však pouze oznámil jeden vatikánský činitel, že Otec Tissa Balasuriya, člen Řádu neposkvrněné Panny Marie, se automaticky exkomunikoval z katolické církve, latae sententiae, totiž "celou řadou vážných omylů". Kněz Balasuriya popřel platnost katolického dogmatu dědičného hříchu, podle něhož církev učí, že každý člověk se rodí s poskvrnou hříchu Adama a Evy. Také Balasuriya prý odmítl učení, že Panna Maria byla počata bez této poskvrny, že byla panna a že po smrti vstoupila na nebesa. Snad nejzávažnější bylo, že Balasuriya pochyboval o tom, že je papež neomylný.
Jsou to závažné prohřešky proti doktríně katolické církve. Přesto však pozorovatelé konstatují, že se zdá být exkomunikace dvaasedmdesátiletého srílanského kněze velmi tvrdým trestem, a to i na nynějšího, přísného papeže Jana Pavla II. V minulosti se papež spokojil s tím, že jen nechal vyhlásit, že německý teolog Hans Kung, Brazilec Leonardo Boff a Američan Charles Curran prostě už nejsou "katoličtí" teologové.
Otec Balasuriya se dostal do obtížné situace jako teolog na Srí Lance, kde jen 8 procent obyvatelstva jsou katolíci. Jako součást dialogu mezi různými náboženskými vyznáními vzal na sebe úkol "znovu promyslet dogmata křesťanské tradice", aby byla srozumitelná většině srílanského obyvatelstva. Hindové a buddhisti totiž nemohou přijmout myšlenku dědičného hříchu a nepřijatelná je i křesťanská idea, že se člověk rodí odcizen od svého Stvořitele.
Problém taky je, že Balasuria je jedním z předních asijských představitelů tzv osvobozenecké teologie, která flirtuje s marxismem. Mimo jiné požadoval, aby papežové chodili v určitý předem stanovený věk do penze. Nově interpretoval roli Panny Marie, která prý nemá být viděna jako představitelka patriarchálně orientovaného, "kapitalistického" Západu, ale jako silná, prostá žena, připravená postavit se mocným.
Panna Maria prý nemá být viděna jako "utěšitelka rozrušených duší", ale jako "rozrušitelka klidu pohodlných duší". Tohle všechno bylo zřejmě pro katolickou církevní hierarchii velmi iritující. Těžko to však bylo kacířství. Činy, které automaticky vyvolávají exkomunikaci typu latae sententiae zahrnují: kacířství, schisma, odpadlictví od víry, násilný útok na papeže a organizování potratů.
Kněží také mohou být exkomunikováni za znesvěcení svatých hostií, za porušení zpovědního tajemství a za "poskytování rozhřešení společníkovi v hříchu proti šestému přikázání" - totiž vlastní milence. Biskupové mohou být exkomunikováni, když vysvětí jiné biskupy bez souhlasu Vatikánu - z tohoto důvodu byl z katolické církve exkomunikován r. 1988 arcibiskup Marcel Lefebvre, za to, že ve Francii vytvořil církevní schisma, kdy se tradicionalističtí věřící postavili proti reformám druhého vatikánského koncilu.
Exkomunikace, která zakazuje jednotlivcům, aby chodili na mši a přijímali svátosti, byla poprvé zaznamenána v roce 325 na nikejském koncilu. Ve středověku byla exkomunikace běžným trestem. Po reformaci jí začali užívat i protestanté. V našem století se však už skoro vůbec neužívá. Posledním exkomunikovaným v Británii byl v roce 1907 jezuitský kněz George Tyrell, kterému byl odepřen katolický pohřeb za to, že veřejně kritizoval encykliku ultrakonzervativního papeže Pia X.
Jinde byla naopak exkomunikace užita proti extrémním tradicionalistům, jako byl například americký jezuita Leonard Feeny, který v roce 1953 trval na tom, že extra ecclesiam nulla sallus - že jen katolíci mohou být spaseni. Vývoj posledních desetiletí v katolické církvi šel opačným směrem.
Druhý vatikánský koncil vyhlásil, že "katolická církev neodmítá nic, co je pravdivé a svaté v jiných náboženstvích", která "často odrážejí paprsek oné Pravdy, která osvěcuje všechny lidi". Zdá se ale, že srílanský Otec Balasuriya zašel příliš daleko.
Když byl Balasuria nedávno povolán před církevní magisterium, poslal papeži dopis,v němž podrobně rozebral 58 případů, v nichž prý jeho názory byly zkresleny oficiálními církevními vyšetřovateli. Reakcí z Vatikánu však bylo, že jeho vysvětlení je "nedostatečné". Balasuria totiž odmítl podepsat zvláštní Prohlášení víry, vypracované Římem.
Konstatoval, že je prý christologie Vatikánu příliš eurocentrická a nevyvážená, ve svém důrazu na papežskou neomylnost a na to, že se ženy nikdy nebudou smět stát v katolické církvi kněžkami. Celé prohlášení prý bylo plné "vážných historických, teologických a biblických problémů", konstatoval jeden indický jezuita, Otec Samuek Ryan. V prohlášení, které měl podepsat Balasuriya, byl prý "znát hlas někdejší nechvalné inkvizice".
Pozorovatelé spekulují o tom, že exkomunikace srílanského kněze Balasuriyi je možná známkou rostoucího autoritářství stárnoucího nemocného papeže Jana Pavla II.