Nová eskalace

Američané si oblíbili plán rozšířit NATO:

Znamená to otevřít se zbytečnému riziku

Simon Jenkins

The Times, středa 19. února 1997

Následující výroky nemohou být oba zároveň pravdivé. "Rozšíření organizace NATO je cíl, který stojí za každý krok našeho společného úsilí... Nové NATO dokáže zlikvidovat staré nenávisti, podporovat integraci, vytvořit bezpečné prostředí pro prosperitu a odstrašením zabránit násilí v oblasti, kde začaly obě světové války i studená válka." Tento výrok pronesla Madeleine Albrightová, americká ministryně zahraničních věcí. Britská vláda ji v tom podporuje.

Druhý výrok zní: "Rozšíření NATO by bylo nejosudnějším omylem americké politiky za celou dobu od ukončení studené války. ...Rozdmychá nacionalistické, protizápadní a militaristické tendence v ruských postojích, záporně ovlivní rozvoj ruské demokracie a vytvoří znovu ve vztazích mezi Východem a Západem atmosféru studené války." Autorem tohoto výroku je George Kennan, dlouholetý diplomat a odborník na Sovětský svaz. Jeho názor podporuje mnoho dopisů, zaslaných listu Times.

Tito lidé by si měli ujasnit, kdo má pravdu, a to rychle. Jedna strana se mýlí a pokud je to Madeleine Albrightová, tak čelíme velmi vážné situaci. V červenci chce Rada NATO navrhnout přijetí alespoň tří nových členů, pravděpodobně Polska, Maďarska a České republiky. Mezi ostatními žadateli jsou pobaltské státy, Rumunsko, Slovinsko a Bulharsko. Moskva zuří, že se hranice NATO a platnost bezpečnostní záruky článku 5 NATO posunují na východ. Podle této záruky se považuje útok na jednu členskou zemi NATO za útok na všechny členské země, a to, nejzávažněji, i na USA. Rozšíření NATO posune tento ochranný jaderný deštník o mnoho stovek kilometrů blíže k Moskvě.

Někteří říkají, že studená válka skončila, tak proč by tím mělo být Rusko znepokojeno? Ale Rusko si naopak říká, jestliže studená válka skončila, tak proč je znepokojeno NATO? Rozšíření NATO je totéž, jako když Rusové rozmístili na Kubě své jaderné střely. Návrh na rozšíření NATO rozhněval ruské liberály i reakcionáře. Anatolij Čubajs, rozumný šéf Kremlu, souhlasí s Georgem Kennanem, že rozšíření NATO je jedna "z nejhorších myšlenek, s jakou Západ přišel od ukončení studené války. Pro Michaila Gorbačova je to návrh, který je "jestřábí, konzervativní a agresívní". Pro Prezidenta Jelcina je to katastrofa, bez které by se rád obešel. Pro jeho možného nástupce, Alexandra Lebedě je to mrak, který ale má možná zlatou podšívku. Západní velvyslanci i generálové opakovaně varují, aby Západ tak bezdůvodně nenutil Moskvu jíst hlínu porážky po ukončení studené války.

Madeleine Albrightová vrní, že Rusko reaguje nepřiměřeně. Rozšíření NATO odmění nové evropské demokracie členstvím ve volnější rodině, než je EU, která je zatím nechce přijmout. NATO jim poskytne bezpečnost, zaručenou Spojenými státy. "Hranice svobody", říká Albrightová, "by měly být definovány novým chováním, nikoliv starou historií".

A Rusko by se ani nemělo bát obklíčení, dodává Albrightová. NATO nerozmístí jaderné a ani konveční zbraně na polské, české či maďarské půdě. Clinton nabídl Rusku Partnerství pro mír. Rusko se může podílet na plánování, na výcviku, na konzultacích i na mírových sborech NATO, jako v Bosně. Albrightová poklepává ruského medvěda po hlavě, zatímco tento medvěd oblitý potem prožívá další dramatickou, horečnou noc, a ujišťuje ho, že mu nezamýšlí udělat nic zlého.

To je naprostá pitomost. Náhražkový lék bez léčebného účinku, který Albrightová Rusku nabízí, má vážné vedlejší účinky. Ti, kdo s Albrightovou nesouhlasí, konstatuje americká ministryně zahraničí, zůstali trčet v minulosti, "na čáře, kde se na jaře 1945 zastavila Rudá armáda". Albrightová nám připomíná jinou minulost, minulost mnichovanství. Původem je Češka a nevzpomíná na rok 1945, ale na rok 1938. Liberálové vždy pohlížejí na hrozivé režimy a požadují, aby dostal šanci domácí liberalismus. Albrightová nechce dopustit nové mnichovanství.

Podle Albrightové není možno dovolit Rusku, aby diktovalo, jaké mají být nové poměry v Evropě. Je-li zrovna v současnosti v Rusku nebezpečný chaos, v Rusku je pořád nebezpečný chaos. Jestliže se Rusko obává vojenského revanšismu, to je ruský problém. Jestliže se Rusko bojí, že bude obklíčeno, s tím se holt nedá nic dělat. Polsko, Maďarsko a Česká republika se bojí Ruska, a mají k tomu přesvědčivější důvody. Čím nestabilnější je Rusko, tím větší strach budou mít Poláci, Maďaři a Češi. Rozšíření NATO musí reagovat na jejich strach. To požaduje polská, česká a maďarská lobby ve Washingtonu. Clinton neviděl důvodu, proč by je měl při předvolební kampani odmítnout. Nabízeli mu hlasy.

To je alespoň tzv. Realpolitik. Středoevropské státy nechtějí vstoupit do NATO jen proto, aby měli na konferenčním stole jeho vlaječku. NATO není Rotary Club. Je to bezpečnostní aliance. Z plánů na rozšíření NATO jasně vyplývá, že Rusko je stále ještě nebezpečné, nestabilní a nedá se mu důvěřovat. Rusko právě prohrálo válku a proto si nezaslouží, aby se s ním počítalo. Pro Madeleine Albrightovou má mnichovanství sice hezkou harmonii ale strašlivý závěr. Evropě nemůže být dovoleno, aby tu chybu udělala znovu.

Otázka je, jakou chybu? Zeptejte se na rozšiřování NATO britských politiků či diplomatů , a zoufale pokrčí rameny. Je to jako s globálním skleníkovým efektem či s kartely prodejců narkotik nebo s rozšiřováním Evropské unie. Poskytuje to mezinárodním konferencím nějakou práci, letadla lítají kolem světa, hotely jsou plné delegátů. Britští vojáci a diplomaté soukromě přiznávají, že rozšiřování NATO je pravděpodobně právě v tomto momentě ruské historie velmi vážnou chybou. I moudřejší hlavy ve střední Evropě souhlasí. Jenže červenec se blíží. Madeleine Albrightová možná moc chytrá není, ale mluví za nejmocnější národ v organizaci NATO. Evropa má jiné problémy a nechce se hádat.

V červenci podepíše Británie záruky, o nichž jsem přesvědčen, že je nikdy nesplní - týkají se přesně toho regionu, který Británie nechala na holičkách před šedesáti lety. Tato smlouva nutí Británii a Ameriku, aby použily svých armád a jaderných arzenálů na obranu Poláků, Čechů a Maďarů v možném pohraničním konfliktu s ruskou armádou, kdyby dorazila na hranice středoevropských států přes Bělrusko či Ukrajinu. Právě toto přesně znamená odstavec 5 smlouvy NATO. Jestliže NATO nevyšle do střední Evropy své jednotky - a my jsme se zavázali, že to se nestane - bude muset stačit západní jaderná hrozba. Ruská hrozba bude pocházet od zcela zjevně neodpovědného, ale stále ještě dobře vyzbrojeného režimu v Moskvě. Rozšířit úplný jaderný štít až nad polská, česká a maďarská pohraniční města bude neobyčejně nákladné. A co je ještě horší: bude obtížné přesvědčit americké a britské občany, aby ohrozili válečným rizikem svá vlastní města.

A právě k této eskalaci se vracíme tím, že rozšiřujeme NATO na východ. Jde o klasický případ bezcílné, roztržité mezinárodní akce. Ministří obrany a zahraničních věcí volí cestu nejmenšího odporu. Vůbec se nedívají, kam ta cesta vede. Jediným účelem změnění bezpečnostní rovnováhy v Evropě by mělo být zvýšení evropské bezpečnosti. Rozšíření NATO nabízí třem (možná pěti) zemím prázdné bezpečnostní záruky, které nikdo nikdy nedodrží, a nabízí jim je takovým způsobem, že to vážně ohrožuje z Východu. jejich bezpečnost. Povzbuzuje to středoevropské země k tomu, aby jednaly s Ruskem méně opatrně než dosud a povzbuzuje to Rusko, aby jednalo s nimi s větším paranoidním strachem než dosud. Madeleine Albrightová požaduje od evropských skeptiků, aby přestali považovat rozšíření NATO za hru, v níž "nula z nuly pojde". Ale Albrightová nám nabízí hru, v níž je součet čísel záporný! Británie, ani to není třeba dodávat, v této věci před Američany poklonkuje.

Jde skutečně skoro o všechno. Ti, kteří se domnívají, že Madeleine Albrightová má pravdu, předpokládají, že Rusko své výhrůžky a své obavy nemyslí vážně. Moskva si zvykne na rozšířené NATO. Generálové a byrokrati na obou stranách budou trávit od nynějška mnoho času a vydávat mnoho peněz na to, aby se navzájem ujistili, že se nic nezměnilo. Budou prohlašovat, že rozšíření NATO znamená pokračování a rozšíření americké angažovanost v Evropě, ve střední a východní Evropě, nejen v Evropě západní. Charta Partnerství pro mír zajistí, že Rusko nakonec bude spokojeno.

Ale jestliže se Madeleine Albrightová mýlí a George Kennan má pravdu, Clintonova chyba, a chyba Británie, je strašlivá. Ruská demokracie je vážně zranitelná vojenským či pravicovým pučem. Ruská elita se vždycky obávala obklíčení. Může se ukázat, že nezávislost pobaltských zemí, Běloruska a Ukrajiny má jen velmi krátké trvání, začne-li být Moskva příliš nervózní. Už nyní existuje tlak na to, aby Rusko začalo vydávat podstatné množství peněz na znovuvybudování armády a zbrojní základny. Ruští generálové v reakci na rozšiřování NATO požadovali minulý měsíc od Jelcina, aby byly ruské jaderné zbraně znovu zaměřeny na hlavní města členských zemí NATO. Kdo si to začal? Bezcílné, roztržité jednání organizace NATO.

Nemusím ani připomínat, že o tomto problému se v nynější britské předvolební kampani vůbec nebude mluvit. Od roku 1964 nešla žádná britská politická strana do všeobecných voleb především s otázkou týkající se zahraniční politiky. Kolektivní bezpečnost nepřináší voličské hlasy. Když se nedávno zeptali možného příštího britského premiéra, Tonyho Blaira, na rozšiřování NATO, usmál se a řekl, že předpokládá, že je to "dobrá věc". Bylo zjevné, že si tu věc vůbec nepromyslel.

Jestliže má George Kennan pravdu, je možné, že Tony Blair nebude za velmi krátkou dobu nemyslet na vůbec nic jiného než právě jenom na tento problém. Georgi Kennanovi je 92 let a zná Rusko ve všech jeho náladách. Někdy vědí staří muži nejvíc.