"Není pochyb o tom, že dlouhodobá perspektiva České republiky a českého národa je stále dobrá. Ale následky chyb z posledních let, a nejen chyb vlády, budou v příštích dvou letech, obávám se, nepříjemné. Češi musejí počítat s vyšší nezaměstnaností a vyšší inflací. Pokud tím bolestným obdobím projdou, lze se dočkat optimističtějších časů. Ale momentální výhled pro obyčejného Čecha je spíše nepříjemný.

V několika příštích týdnech nás čeká bouřlivé období. Lidé si budou muset zvyknout řešit krizi, do které se dostala v posledních měsících ekonomika."

Susanne Halagaardová (ING Barings): "Změny v české vládě měly být mnohem drastičtější"

Důvěru mezinárodních investorů v český kapitálový trh může přinést jedině strukturální reforma - a to nejen privatizace bank, ale mnohem naléhavěji (vytvoření) komise pro dohled na burzovní obchody a oddělení investičních fondů od bank.

Na otázku, zda je toho současná vláda schopná, když měla pět let času, Susanne Halagaardová odpověděla:

"Myslím, že mělo dojít k mnohem drastičtější obnově vlády. K moci se mělo dostat mnohem více nových lidí, aby se ukázalo, že jsou k reformě odhodlaní. Myslím, že (tato vláda) nemá momentálně dostatek nové odvahy a dostatek síly. (I současný vládní tým) však může reformy prosadit. Nebude to ale tak rychle, jak by to mělo být."

Podle Halagaardové neexistuje k současnému premiérovi žádná alternativa:

"Nový premiér by musel být zase z vládní koalice, neboť opozice neprokazuje příliš mnoho jednoty a chybí jí vedení.

A také uvnitř současné koalice neexistuje nikdo, kdy by stál o tvrdou a náročnou práci, kterou teď musí Klaus odvést. Bohužel, rezignace celého kabinetu by nic nepřinesla.

Myslím, že vláda teď potřebuje, aby všichni tři vůdci - Klaus, Žantovský a Lux - spolupracovali. To by vyslalo do zahraničí opravdu pozitivní signál.

Ivan Kytka

Je zajímavé, jak se kdesi v ČR zrodí nedomyšlený nápad a automaticky ho pak začne opakovat celá řada lidí - stane se odní a objevuje se pak všude. Je v té společnosti asi cosi ve vzduchu, takže se nedomyšlené ideje šíří zemí trochu jako nákaza? Paní Milena ze Slušovic propaguje na zdejším Fóru už týdny argumenty neargumenty zrušení daní z příjmu a jejich nahrazení DPH. Tatáž myšlenka se nyní vyrazila na čele i sociálně demokratickému poslanci Wagnerovi. No, přejme mu s ní mnoho štěstí.

Václav Klaus napsal někdy v dubnu v jednom ze svých článků, v nichž brojil proti Internetu, že "informace neznamenají moudrost". O minulém víkendu tuto nehotovou a zkreslenou myšlenku rozvedl v jednom deníku jakýsi komentátor.

V ČR v dnešní době ale převládly nedokonalé informace. Proto, myslím, jsou jimi lidi frustrováni. Nekvalitní sdělovací prostředky přinášejí povrchní a špatně vypracované informace, které přispívají k dojmu chaosu (vždycky to pociťuju, když na nějaký čas přijedu do Prahy - mám vždy intenzívní touhu informačnímu chaosu uniknout a odjet, dovědět se konečně, co se vlastně pořádně děje ve světě).

Jak nedávno zdůrazňovali novináři na londýnské konferenci Freedom Forum, úkolem kvalitních žurnalistů je informace, které jsou na světě, uspořádat, vybrat to, co je nejdůležitější a pomoci se lidem orientovat v hlubinném vývoji dnešního světa.

Zdá se, že neexistence této praxe v ČR nyní přivedla některé lidi k závěru, že informace jako takové jsou špatné, protože nevytvářejí "moudrost".

To je omyl. Chaos vytvářejí nekvalitní informace. Moudrost bez informací (dobrých informací) asi nevznikne.

Je snad banální konstatovat, že potřebujeme dobré, podrobné, spolehlivé a systematicky prezentované informace, které mohou člověku pomoci, aby se propracoval k nadhledu a k moudrosti. (JČ)

Přinášíme druhý rozhovor o problematice zákonů o týrání zvířat, který odvysílala Svobodná Evropa v prosinci 1991. Berte to jako příspěvek k hiStorii vzniku těchto zákonů v ČR. První část viz včerejší Britské listy. Mám ale podezření, že se situace příliš za posledních šest let nezměnila. Zeptáme se na to obránců práv zvířat.

Odstavce o ochraně zvířat v trestním zákoníku, o nichž se v rozhovoru mluví, jsou tyto:

(1) Kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Kdo utýrá zvíře, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(3) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném.

(Na vysvětlenou: když člověk týrá zvíře poprvé, je to pouhý přestupek, a to je upraveno přestupkovým zákonodárstvím.)

Hlasy a ohlasy, Svobodná Evropa, prosinec 1991

12. prosince 1991 má Česká národní rada projednávat připravovaný zákon na ochranu zvířat proti týrání. Tento zákon má však ve formě, v níž byl předložen, závažné nedostatky. V předvečer jednání o právní normě, jíž by se mělo Československo přiřadit k civilizovaným zemím Evropy, budeme dnes v pořadu Hlasy a ohlasy vysílat diskusi tří aktivistů, kteří se problematikou ochrany zvířat zabývají už delší dobu. Jsou jimi Eva Cirholníková, spisovatelka Jana Štroblová a zoolog dr. Marek Špinka, předseda Akademického klubu pro ochranu zvířat. K mikrofonu je pozval reportér Jan Čulík.

JČ: Paní Štroblová, změnila se situace od doby, co jsme loni v létě vysílali pořad k problematice ochrany zvířat v Československu?

Štroblová: Situace se změnila i nezměnila. Zákon na ochranu zvířat je zpracován, i když v podobě, s kterou nikdo z nás není spokojen. Že věci jsou v nepořádku, o tom nás přesvědčily teď paragrafy navržené do trestního zákoníku, jejichž znění je z evropského hlediska naprosto ostudné.

JČ: Není mi úplně jasné - jsou tyto paragrafy součástí trestního zákona, anebo součástí navrhovaného zákona na ochranu zvířat?

Špinka: V našem trestním řádu se trestné činy dají posuzovat jedině podle trestního zákoníku. Jde o novelu trestního zákona, ve kterém by měly být dva paragrafy, ty paragrafy jsou navrhovány v tom znění, jaké uvedla paní Štroblová. Ty paragrafy by měly zvířata skutečně chránit. Musely by být rozumné. Musely by mít nějakou logiku. V tomto směru by se tedy měly skutečně poučit z evropského kontextu. V evropských kontextech mají ustanovení, většinou velice stručná, kdy je ubližování zvířatům posuzováno jako trestný čin. V těch paragrafech se to skutečně bere z hlediska toho zvířete, to znamená, že jde o závažnost toho činu, jak závažné utrpení je tomu zvířeti, případně s jakým motivem, způsobováno. Zatímco ty paragrafy, jak jsou navrhovány v našem trestním zákoně, této logice vůbec neodpovídají.

Štroblová: Ty paragrafy totiž postihují spíš veřejné pohoršení než týrání zvířat. Na Západě je zvykem postihovat samu krutost nebo utrpení způsobené zvířeti. A tady se to postihuje vyloženě z hlediska veřejného pobouření nebo z hlediska opakované činnosti, která má spíš dopad ekonomický. Mnoho z nás, abych to vyjádřila nejpregnantněji, má pocit, že paragrafy v této podobě by chránily spíš zločince než zvířata.

JČ: A kdo bude dohlížet na dodržování těch zákonů?

Štroblová: To je další sporná věc. V evropských zemích mají dohled nad dodržováním zákonů na ochranu zvířat orgány státní správy a inspektoři různých dobrovolných organizací, ti mají právo upozornit policii a ta má pak množnost nebo dokonce povinnost zasáhnout. Nyní, jak byl předložen ten zákon na ochranu zvířat, tak se česká vláda shodla na dvou variantách. V jedné z nich navrhuje, aby se z toho zákona vůbec vypustily veškeré orgány ochrany zvířat, které jsou tam navrhovány. To je model, který nikde v Evropě nefunguje.

Důvod je především ekonomický. Omezit státní výdaje. Druhý důvod je procedurální. Zákon byl špatně připraven. Orgány ochrany zvířat by totiž měly být mezirezortní, aby mohly ochraňovat dejme tomu pokusná zvířata, která patří pod ministerstvo zdravotnictví, jiná zvířata, patřící pod ministerstvo zemědělství, a tak dále.

Zákon byl původně připraven na daleko lepší úrovni, než v jaké ho legislativa nakonec předložila. Spolupracovala na něm řada odborníků. Jenže legislativa nedokázala překročit svůj vlastní stín a nevymyslela pro zvíře jiný právní pojem než věc, byť věc zvláštní povahy. Příznačná je věta, kterou ocituju z důvodové zprávy k tomu zákonu: "Přísnější a hlubší ochrana, byť by se mohla jevit některým kruhům veřejnosti žádoucí, by se nejenom vymykala právním standardům v Evropě obvyklým, ale vyžadovala by též finanční náklady v neúměrném rozsahu." Což je odpovědí na vaši původní otázku, že v tom hraje roli ekonomika, především družstevní ekonomika. Máme pocit, že z ochrany těmi trestními paragrafy budou vyloučena jatka a velkochovy. To že je taky účel těch formulací. Co se týče tady toho předstírání, že bychom překonali snad evropský standard, kdybychom morální úroveň zákona zvedli, k tomu vám snad nemusím nic vysvětlovat.

JČ: Možná že byste to ale měla vysvětlit.

Štroblová: Především to není pravda, protože zákon v této podobě se drží hlavně předlohy německé. V celé Evropě je trend ke zvyšování trestů, protože ekologie se prosazuje dneska ve všech směrech plnou silou. Jednak jsou v mnoha zemích zákony daleko progresívnější, třeba v Holandsku a ve Švýcarsku, a jednak tam, kde jsou zákony zastaralé, existují parlamentní lobby, které vytvářejí spoustu doplňkových vyhlášek a provozovacích ustanovení.

JČ: Ale Československo má obrovské ekonomické problémy a vy odvádíte pozornost k věcem, které nejsou důležité?

Špinka: Ten argument někteří lidé formulují tak, že proč se máme starat o zvířata, když není postaráno o děti. V této podobě je to argument absurdní, protože jedno s druhým úzce souvisí. Na druhé straně je třeba přiznat, že ochrana zvířat je nejintenzívnější v zemích, které mají nejvyšší ekonomickou úroveň, které mají největší úroveň celkové humanitní péče, jak o člověka, tak o okolí, i o přírodu, která je na člověku nezávislá. Je dobře si uvědomit, že dobré zákony na ochranu zvířat jsou v zájmu i těch lidí, kteří se jich nyní obávají. Například z Holandska je známo, že farmáři procházejí třemi etapami postoje k tomu zákonu. První je, že říkají, že jsou to všechno nesmysly a že je důležité, když za laciný peníz vyprodukují hodně potravin. Druhá reakce je, no tak, dobře, asi to není všechno v pořádku, ale vy jste nám kdysi říkali, že to takhle máme dělat, tak se postarejte, a třetí etapa je, že si uvědomí, že je to skutečně v jejich vlastním zájmu.

JČ: Domníváte se, že veřejnost nebude kupovat potraviny od zemědělců, pokud se doví, že ti zemědělci zvířata trápí? Jenže tady se to stejně nikdo nedoví, protože sdělovací prostředky se tím nezabývají.

Špinka: Ano. Vývoj je samozřejmě postupný. Víme, že je velký odpor v Evropě proti klecovým chovům nosnic. To znamená, že slepice jsou prostě zavřeny v klecích, kde nemůžou dělat nic jiného, stojí i na drátech, jen se krmí, pijí a snášejí pod sebe vajíčka. Proti tomu je velký odpor a existují alternativní způsoby chovu, které zvířatům vyhovují daleko víc, ale ta vajíčka jsou dražší.

JČ: V anglických supermarketech si skutečně můžete koupit tzv. "free-range eggs", to jsou vajíčka, která snášejí slepice, které mají volný pohyb. Jsou asi o dvacet procent dražší než obyčejná vajíčka.

Špinka: Já mám teď zprávy z Británie, že ten trh tam dělá kolem patnácti, dvaceti procent free range vajíček, volně se pohybujících nosnic. Jsou firmy, které se zaměřují na to, že propagují své zboží, snaží se těmto standardům vyrovnat. Uvažuje se v Evropském společenství o zavedení "cruelty-free" label, označující výrobky, vzniklé bez testování na zvířatech.

JČ: Paní Štroblová, vy máte nějaké zkušenosti z toho, jak se v Československu zachází se zvířaty?

Štroblová: Já se dovídám tolikrát za týden otřesné zážitky, že vám nemůžu říct, jeden je otřesnější než druhý. Ale ono je jich dokonce nějak víc teď, než jich bylo v minulosti, lidi se snad dřív víc báli čehosi, že někdo by toho mohl zneužít proti nim, eventuálně, nějak.

JČ: V demokracii se smí všechno, vlastně.

Štroblová: To není jenom důsledek demokracie, ale je to, jako by si lidé odreagovávali vlastní existenciální nejistotu nebo úzkosti, protože když se někdo vlastního kokršpaněla zbavuje tím, že ho přibije za uši ke stromu v lese, tak už to opravdu nemá co činit s přehnanou demokracií.

Bohužel právě oblast sadismu a úchylnosti a úmyslného, svévolného týrání zvířat, svévolné krutosti, je zatím naprosto nezmapovaná a nepostižitelná. Protože paragrafy v trestním zákoníku mají postihovat vlastně jenom veřejné pohoršení nebo činy veřejné, ty, které zůstávají skryty, nebudou samozřejmě stíhány ani jako přestupky, protože jako přestupky jsou spíš stíhány prohřešky proti chovatelským pravidlům, nedbalosti a tak. To zákon nevyřeší, pokud zvíře neprohlásíme za živého tvora, byť bez vlastní odpovědnosti nebo bez právní subjektivity, čímž bychom mu přiřkli nezbytnost odpovědnosti cizí, odpovědnosti člověka, který ho bude vlastnit. Taky si myslím, že by se takhle dalo postupovat proti psychopatům, kteří by nesměli zvíře vlastnit a nebylo by jejich majetkem na který nesmí nikdo jiný sáhnout, jak tomu je nyní, pokud je zvíře věc.

Špinka: Často je to případ neznalosti anebo lhostejnosti. Kdy člověk před skutečností rezignuje, začne mu to být jedno a nechá ta zvířata, zrovna tak, jako se nechávají děti v rozvrácených rodinách samy o sobě. V chovech na Západě hraje roli ekonomická zodpovědnost, a i určitá stavovská hrdost a znalosti. U nás často dospíváte k absurdním situacím. Příklad: Když přijdete do nějakého kravína a zeptáte se jich tam, kolik tam mají procent spontánních porodů, ošetřovatel řekne, no tak, kolem dvaceti procent. A sedí u toho předseda a ten říká, "Ne, ne, to není tolik. To je nanejvýš pět procent." Protože se děsí toho, u nás je pravidlo, že je normální, že se to tele násilím z krávy vytáhne, a to často dosti neurvalým způsobem. Přitom je ve většině případů spontánní porod lepší možností, daleko míň poškodí to zvíře a přivodí mu daleko menší utrpení.

JČ: Vy jste se zmiňoval o lhostejnosti. To je asi dost silný faktor, protože my jsme konec konců už jeden takovýto pořad vysílali a stejně to nemělo žádný efekt. Co by podle vás, paní Štroblová měl parlament udělat? Stručně, jasně a teď?

Štroblová: Pokud přijme federální shromáždění pragrafy trestního zákoníku týkající se ochrany zvířat v tak nedostatečné podobě, jak byly navrženy, nebudeme se s tím moci spokojit a budeme protestovat. V tomhle směru máme povinnost i vůči našim krajanům ze zámoří, kteří se spolu s námi zasazují o co nejlepší podobu našich zákonů. Co se týče České národní rady, která bude schvalovat zákon na ochranu zvířat, doufám, že vezme v úvahu připomínky odborníků i lidí z jiných oblastí, aby zákon měl opravdu etickou úroveň. Musíme mít dobré zákony, jako kdysi působilo starozákonní Desatero, musí dneska zase na lidi působit dobrý zákon.

Špinka: V tom zákoně, který bude Česká národní rada v polovině prosince 1991 teprve projednávat, by měl být v každém případě paragraf, který pozitivně vymezuje povinnosti člověka vůči zvířeti, které chová ve své péči. Ve všech evropských zákonech tenhle paragraf je. U nás byl opakovaně navrhován a nakonec byl vypuštěn. Druhá věc. V zákoně je taxativně vyjmenováno, co se považuje za týrání. Tento výčet, byť dlouhý, nikdy nemůže být úplný. Chybí tam to, že každé poškození zvířete, způsobení bolesti, utrpení, bez odpovídajícího důvodu, je týrání. Další věc, která chybí, je možnost na základě tohoto zákona postupně ve společnosti zvyšovat standard podmínek kvality života zvířat. Všechny země, které to mají legálně upraveno, mají ustanovení, která umožňují například vymezovat určité způsoby ustájení, které po určité lhůtě nebudou povoleny. A pak to, na co poukázala paní Štroblová, že by zvíře nemělo být považováno za věc.