maji spolecneho jmenovatele. Tim je pochopeni toho, na jakych principech spociva stabilni demokracie. T.j. s trzni ekonomikou, roli prava a efektivni schopnosti tento preferovany model zivota spolecnosti take branit.
Toto posledni kriterium je, bohuzel, namireno vuci nekterym zapadoevropskym demokraciim, ktere jsou tak socializovane a tak defacto akce neschopne, ze nebyly s to po nekolik let samy zastavit genocidu v Jugoslavii. Predstava, ze by se armady zapadni Evropy vylodily na vychodnim pobrezi USA nebo kdekoliv jinde, kde by byla demokracie a svoboda vazne ohrozena je, jak vime naprosto nerealna.
A pritom musime byt realiste, ze jakkoliv je moderni svet vice charakterizovan vitezstvimi ekonomickymi, bez efektivnich a ve vedomi vsech "troublemakeru" vicemene jasne vedenych ozbrojenych sil demokratickych zemi by stav veci vypadal asi jinak.
Ale zpet do Ceska. Otazka vstupu do NATO a jinych struktur neni jen a ani zdaleka veci vojenskou, ale naopak. Vojenske garance garantuji jiste spolecenske usporadani, ktere je organicke ke stylu aliance. V tomto pripade NATO nebude prijimat pod svuj pláštík zeme, ktere budou trvale ruznorode od hodnotoveho systemu jadra aliance.
NATO prijme pluralitni demokracie se vsim vsudy, ktere budou mit trzni ekonomiku i maximalni moznou ochranu prav, vcetne soukromeho vlastnictvi. To je, kdyz si uvedomime zvlaste stabilitu anglosaskych zemi ,velice vyznamnou charakteristikou teto stability.
Jde o vedomi, ze se hracky nekradou, ale zustavaji v rodine.
Nedavno oslavovany Marshalluv plan byl, pomineme-li PR hledisko, prosazovan anglosaskymi vladnoucimi tridami proto, aby ve valkou otresene Evrope zachranil co se da z kapitalismu a demokracie. Viz. italsti a francouzsti komuniste po valce.
Byla to alternativa k valecnym reparacim Nemecka po 1. svetove valce, ktere spolu s jinymi okolnostmi, jako byla hospodarska krize, prispely k nastupu nacismu.
Protoze tak, jak ceska spolecnost postupne ochutnava, co to demokracie a kapitalismus je, mela by poznavat, ze to neni okamzite sebeuspokojovani spotrebitelskymi orgiemi, ale odlozene uspokojovani tvrdsi praci, slusnym chovanim a jinym pohledem na vetsinu veci.
V tomto jsou Cesi v zahranici dale, ne proto, ze odesli "nejlepsi z nejlepsich", ale proto, ze at se na Zapade uchytili jakkoliv, touto zkusenosti zivota v prostredi kam jednoho dne Ceska republika chce trvale zakotvit, po mnoha leta prochazeli a mnohem vice ji jako skupina zazili a pochopili.
A tak cesky profesor ekonomie na americke univerzite, cesky pracovnik statni spravy ve Vestfalsku, cesky autoopravar v Australii, cesky banker v Anglii, cesky inzenyr ve Svycarsku, atp. jsou o tuto hlubokou a KOMPLEXNI zkusenost bohatsi a obecne dale, nez jejich stejne talentovani a informacim ze sveta ne zcela odriznute protejsky v CR.
Necha-li se kterakoliv ze stran, t.j. lide v CR a jejich voleni zastupci a Cesi v zahranici, strhnout do stereotypu, byt zdanlive vyznamnych jako: "Ti emigranti, co se po roce 89 ukazali, nebyli nic moc" nebo "Kazdy v CR je byvaly komunista a nenapravitelny", poskytne to lacinou vymluvu tomu, kdo se k takovemu emocionalnimu vylevu uchyli, ale veci efektivniho vyuzivani potencialu to jenom uskodi.
Cesky narod neni ani beznadejny pripad, ani to neni prislovecny "pupek" sveta a narod vyvoleny. Potencialu je dost, ale konkurence sveta roste kazdym dnem a je jina, nez pred rokem 1939, s Nemci a zidovskou komunitou po 600 let integrovanou v ceskych pomerech.
Jak si (pomalu) zacina uvedomovat politicka i podnikatelska elita v CR, proces patricneho blahobytu take souvisi s ne ciste ekonomickymi podminkami. Naopak. Neviditelna ruka trhu muze udelat optimalni dobro jenom v jistem pravnim, spolecenskem, hodnotovem a rekneme i "moralnim" prostredi, ktere se systematicky a peclive po desetileti kultivuje a hlida jako oko v hlave.
Kapitalismus, jak spravne veri pan Klaus, to z praktickeho hlediska vyhral skoro na cele care. Ale i ty nejbohatsi, nejsilnejsi zeme a jejich vladnouci tridy, dbaji na neekonomicke stranky a deni ve spolecnosti a ve svete, ktery je stale vice propojen.
Pri vedomi si tohoto, by ve svem vlastnim zajmu mela, s pomoci kultivovane diskuse od Cechu ze zahranici, prazska vlada pochopit a dojit k objektivni analyze a strategii, jak nesporneho potencialu Cechu v zahranici vyuzit k tomu, co by mel byt oboustranne vyhodna, zajimava a uspokojeni davajici spoluprace, pravidla hry a vztahy.
Kupodivu to neni tak tezke, vzda-li se dostek ceskych obcanu smisenych nebo i negativnich nazoru na Cechy v zahranici. Ze strany Cech v zarhanici pak by mohlo posilit vedomi, ze je v CR dost lidi, kteri nemohou zmenit minulost, ale snazi se a nejsou bez nadeje, udelat veci co nejlepe.
Schodky zahranicniho obchodu, lepsi spoluprace ve vyzkumu, zavadeni lepsiho pochopeni zapadni demokraticke kultury v nejsirsim smyslu slova, pozitivniho lobbyingu u zapadnich vlad, to jsou jen nektere z prikladu komplexnich a permanentnich potreb, ktere by zadna vlada ani narod nemely opomijet.
Vzpominam si, ze Mlada fronta kdysi za komunismu, pred volbami v dobach CSSR se snazila o inovacni pristup k podchyceni automatickych volicu a hlasala: "Volby nejsou formalitou, kazdy rozhoduje asi o svem 1 mil. Kcs." To bylo v 70. letech. Tedy nebyl to milion jako dnes.
Rikal jsem si, proc emigrantum, co treba spachali "trestni cin opusteni republiky" nepodekovali: Dekujeme vam, ze jste, jako ctyrclenna rodina zde nechali 4 mil. Kcs. Naopak misto podekovani, jako spravni hospodari odsoudili je alespon na 1 rok nepodminene a alespon do 1. napravne skupiny.
Bylo-li co konfiskovat, majetek "propadl ve prospech statu". Takze emigrant prisel, i kdyz nemel nic ke konfiskaci, o ten "svuj" milion tehdejsich Kcs, o majetek svuj a plno prav, rodinnych skod, ujmy nejruznejsim smerem.
Nicmene si lide v CR a jejich politicke vedeni musi uvedomit, pokud to mysli s cestou na Zapad vazne, ze se nebude hrat podle pravidel slovanskych bratri ani nestabilnich rezimu, kde principy charakterizujici stabilni demokracie nejsou zname, zazite a zakonnou moci vehementne prosazovane.
Zapad a USA jako nejefektivnejsi garant vyhraly studenou valku. Ackoliv USA a Evropa bere CR do NATO, at si to Cesi rozmysleji jak chteji, neznamena to, ze se budou uplatnovat nebo rozsirovat v zapadni alianci prave ceske zpusoby.
Naopak. A NATO neni jen o vojenskych zarukach ale vojenska zaruka postupnych ale trvalych zmen smerem stabilnich demokracii. Tedy i prosazovani postihu sexualniho haraseni, jakkoliv znevazovano a nepochopeno vetsinou obyvatel CR a vedenim, bude. Take tolerance a to i vzhledem k Romum, ac to jde proti srsti mnoha "normalnim" Cechum. Atd.
Potencial tady je, aby vztahy CR a Cechu v zahranici byl produktivni. A zmena musi prijit nejdrive z ceske strany. Proc? Stejne jako se vstupem do zapadnich struktur musela Praha nejdrive dat alespon dostatecne presvedciva gesta, ze chce jit cestou zapadni. Cesi v zahranici, ac jsou, jak uvedeno vyse, rozmaniti stejne jako Cesi v CR, maji tu "vyhodu" ze demokraticky jiz ziji. Berme to take tak, jsou ve skole zivota obecne o neco dale.
Ne, znovu opakuji, neni to tim, ze jsou chytrejsi, nebo inteligentnejsi, nebo vyznamne moralnejsi, je to hlavne tim, ze osudem, nebo vlastnim pricinenim, byli vrzeni do sveta, kam vlada a cesky narod chteji smerovat.
Berme to jako "kvalifikacni pozadavek". V Cechach se (ne vzdy optimalne) hovori o tom ci onom politikovi, zda ma dostatecne EKONOMICKE vzdelani na vykon toho ci onoho ministerstva. taktez je praxi po celem svete, ze vysoka skola, jista praxe, jsou podminkou prijeti, nebo vizitkou kvalifikace a prospesnosti jednotlivce.
Panove (a damy) v Praze by si meli, sami citice na sobe tak, jak se jim svet otevrel a jak je to pozmenilo, uvedomit, ze Cesi v zahranici, alespon ti, co si nemysli, ze se v Cechach nic nezmenilo od doby, kdy oni sami, nebo jejich rodiny odesli, meli moznost poznat Zapad a slozitosti skutecne komplexniho fungovani techto spolecnosti zase o neco (nekdy podstatne) lepe, nez oni.
A byt uprimne minene nazory o tom, ze volit z ciziny je "nemoralni" nejsou tak docela objektivni ani zadouci. Predpokladal bych, doufam, ze ten, kdo je obcan CR v cizine, bude take v ramci vykonavani volebniho prava v cizine demokraticky zkontrolovan s bernim uradem CR, zda podal danove prihlaseni za minuly rok. Takze lidem, co maji dojem, ze Cech v cizine nema "moralni pravo" rozhodovat v zemi, kde treba netravi prave nebo dlouhodobe vestsinu roku, by toto mohlo pomoci videt vec z jineho svetla.
Ono totiz, je-li Cech zijici treba v USA a platici 30% kombinovanych dani z primu obcanem CR, co voli v zahranici a plati rozdil dani a soc. pojisteni v CR a USA (rekneme 45% oproti 30%) tak si ten svuj jeden hlas dobre zaplati. Ministerstvo financi CR by melo zakon o volebnim pravu Cechu v zahranici vehementne podporovat. A dohlednout na to, aby tato skupina danovych poplatniku mela nejvyssi danovou disciplinu.
Podobne obavy v CR o tom, ze Cesi v cizine budou rozhodovat o zemi, kde docasne nebo vetsinu zivota neziji, jsou neopodstatnene a zajmu statniho rozpoctu skodlive. Nehlede nato, ze se da s jistou mirou spolehlivosti rici, ze Cesi v zahranici asi nebudou volit Sladka, Grebenicka a asi ne ani pana Zemana. Kdyby tedy proti volebnimu pravu Cechu v zahranici protestovali tito panove, chapali bychom to. Ze strany soucasne vladni koalice jde jen o neporozumeni.
Zpet tedy k tomu, kde zacit. V Praze. Kde pan reziser Menzel si stezuje na narod plebejcu, kde jsou ODS a jini nepochopeni. A kde Klaus a jini - prirozene - jen postupne chapou jak komplexni je zivot, produktivita, spolecenske hodnoty a politicka kultura za podminek demokracie a volneho trhu.
A v tomto chapani a zaziti principu i prakticke stranky jsou Cesi v zahranici - znovu, at jsou individualne jaci jsou - "by definition" dale. A Kongres USA, jako hlavni garant noveho poradku, kteremu Klaus a snad i narod ted veri, ma naproste pravo pozadovat, aby restituce konfiskatu americkych obcanu ceskeho puvodu byly novymi prateli USA rychle a vstricne reseny.
Kdyby se o prizen demokraticke CR, o jeji investice a vojenskou ochranu uchazela rekneme Ukrajina (jenom jako priklad), tak by asi podnikatelske i politicke kruhy v Praze a ukrajinska mensina, jiz Kzjev zkonfiskoval majetek, domahali velice adresne satisfakce techto poruseni zasadnich pravidel hry.
Protoze nejsou-li prava a soukrome vlastnictvi systematicky chraneny, pak je hra na demokracii a kapitalismus jen hrou. A to vladnouci tridy v USA, v Londyne a na Ukrajine investujici Praze neprijmou.
Jan Vincent
Světová banka: World Development Report 1997: Klíčem k rozvoji chudých ekonomik je dobrá vláda
Stát musí být "partner, katalyzátor a ulehčovatel" fungování trhů
Globalizace je hrozbou slabým státům a státům s vládou, která si dělá, co chce
Soukromí investoří se vyhýbají zemím, kde stát neplní své základní závazky. Ve středovýchodní Evropě, v Latinské Americe a v subsaharské Adrice uvedlo šedesát procent firem, že nepředpověditelnost státní politiky vážně ohrožuje podnikání i investice
Jde o článek z Financial Times, který se do tohoto vydání nevešel, ač se sem tematicky velmi hodí, ale BL ho přinesou zítra. (JČ)
Pražská vláda nepovzbuzuje debatu o vstupu do Nato, píše Vincent Boland. Lidé se stavějí cynicky k obranným aliancím a jsou nejednotni ohledně výhod vstupu do západní aliance.
Financial Times, čtvrtek 26. června 1997
Vedení české armády se začátkem tohoto měsíce shromáždilo nedaleko Prahy a sledovalo, jak se rozbíjí lahev šampaňského o dlouhý, lesklý nos nového tryskového letadla, za zvuků rockové opery Jesus Christ Superstar, znějící z reproduktorů v hangáru s ozvěnou.
Po letech tajného vývoje bylo konečně k dispozici letadlo L 159, "mnohoúčelové bojové letadlo", jak ho charakterizoval ministr obrany Miloslav Výborný, k dispozici po letech nejistoty pro veřejnou přehlídku.
Letoun vyrobilo Aero Vodochody a L 159 je módním sloganem dne. Letadlo je "interoperabilní v rámci NATO", to znamená, že podle Miroslava Výborného "splňuje požadavky mnohoúčelového, podzvukového tryskového letadla, plně kompatibilního s letectvem aliance NATO."
Shodou okolností byl den 12. června velmi dobrým dnem pro český vojenský establishment. Jen pár hodin poté, co bylo předvedeno letadlo L 159, oznámil prezident Clinton, že ČR bude jednou ze tří zemí, včetně Polska a Maďarska, které budou příští měsíc pozvány ke vstupu do NATO na vrcholné schůzce v Madridu.
Česká armáda se tedy usmívá, ale vláda připravuje přijmout pozvání pragmatičtěji. Premiér Václav Klaus prezentuje členství ČR v NATO jako hotovou věc. Nepovzbuzuje národní debatu o nákladech ani o výhodách tak důležitého strategického rozhodnutí.
Česká veřejnost je v této otázce nejednotná. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že méně než polovina všech Čechů podporuje vstup ČR do NATO. Více než polovina českých občanů v tom nevidí žádné výhody, a to navzdory tvrzení stoupenců vstupu do NATO, podle nichž by to odstranilo bezpečnostní vakuum, které existuje od rozkladu komunismu, a pomohlo by to integrovat ČR se Západem.
Češi zastávají z historických důvodů cynický postoj vůči vojenským aliancím a dohodám, které v jejich případě v minulosti vždycky dramaticky selhaly. Zároveň poznamenávají pozorovatelé, že jak v posledních letech pokleslo ohrožování ČR z Ruska, Češi se nyní cítí více bezpečni.
"Pokud neexistuje ruská hrozba, Češi už nevidí žádnou jinou bezpečnostní hrozbu," konstatuje politický analytik Jiří Pehe. Vstup do NATO by býval ze symbolických důvodů důležitější před pěti lety, kdy byla subjektivně vnímaná hrozba Ruska větší.
Takové postoje ukazují, že má Klaus pravdu, když tvrdí, že reklamou na NATO nezíská žádné voličské hlasy. Avšak vládní činitelé mají pocit, že členství v NATO může přinést hospodářské výhody, zejména churavějícímu leteckému průmyslu, prostřednictvím aliancí se západními zbrojařskými firmami, zejména při modernizaci českého letectva, na což se připravuje kontrakt v hodnotě 1 miliardy dolarů. Ministři už schválili rozhodnutí financovat nákup 72 letadel typu L 159, což bude stát 23 miliard korun.
Prezident Václav Havel, čelný stoupenec českého vstupu do NATO, je prý soukromě v zoufalství ohledně postojů české vlády. Považuje členství ČR v NATO za klíčový krok při integraci země do západních institucí a snaží se přesvědčovat Čechy o jeho výhodách, zjevně bez úspěchu.
Jiní čeští vedoucí představitelé jsou také znepokojeni nedostatkem veřejné podpory. Michael Žantovský, šéf menší vládní koaliční strany a bývalý český velvyslanec v USA, si stežoval, že apatie by mohla být kontraproduktivní. Požadoval, aby si lidi začali být více vědomi, o co jde.
Západní diplomaté říkají, že "z čistě praktických důvodů" není zapotřebí vést žádnou skutečnou veřejnou debatu, protože "ČR bude do NATO přizváno a bude přijato." Ale někteří jsou přesvědčeni, že širší veřejná podpora by ulehčila ratifikaci rozšiřování NATO v americkém kongresu.
"Je nebezpečí, že vznikne dojem, že Češi jsou vtahováni do NATO proti své vůli. Je to historické rozhodnutí, které bude mít vliv na celý národ," uvedl jeden diplomat.
Vincent Boland
Ve čtvrtek byl ve Washingtonu zveřejněn dopis, který podepsalo více než 40 bývalých amerických senátorů, vládních tajemníků, velvyslanců a analytiků zahraniční politiky a zbrojení. Požadují odložení rozšiřování NATO a zkoumání jiných možností, jak zajistit evropskou bezpečnost. Skupina doporučuje, aby se stalo prioritou otevření Evropské unie pro země střední a východní Evropy, aby se posílil proces Partnerství pro mír a aby se energicky pokračovalo s omezováním zbrojení.
Nynější návrhy na rozšíření aliance NATO riskují, že bude Severoatlantické společenství ochromeno a že to bude vyžadovat "neurčité, ale v každém případě vysoké náklady", konstatuje dopis. Neschopnost přesněji definovat budoucí formu NATO by mohla vážně ohrozit schopnost aliance "vykonávat primární roli".
Signatáři také vyjádřili znepokojení nad tím, že vzniká "nová dělící čára v Evropě, mezi zeměmi, které mají být do NATO včleněny, a těmi zeměmi, které připuštěny do NATO být nemají. To by mohlo "vyvolávat nestabilitu a nakonec oslabit bezpečnost těch zemí, které nebudoui do NATO včleněny".
"Doufáme, že náš dopis povzbudí veřejnost i naše volené zástupce, aby si položili určité tvrdé otázky a našli na ně odpovědi, které jsou zapotřebí," řekla Susan Eisenhowerová, která hrála hlavní roli při organizaci tohoto dopisu. "Rozsáhlejší debata o tom, co rozšíření NATO znamená, je životně důležitá v době, kdy se chystáme přislíbit větší výdaje zatímco se snižují finance na obranu a národní bezpečnost."
Dopis, který zorganizovala skupina osob, činných v oblasti analyzování zahraniční politiky, odráží názory jen zlomku lidí, kteří jsou proti postojům nynější americké vlády. "Seznam není v žádném případě zamýšlen jako všezahrnující pokus zjišťovat názory všech washingtonských odborníků na zahraniční politiku, řekl Jack Mendelsohn, který také pomáhal s organizováním seznamu. "Seznam je spíše reprezentativní z toho hlediska, že představuje názory skupiny nejrůznějších osobností, které samostatně uvažují a mají v této oblasti podstatné znalosti. Jsou hluboce znepokojeni, že tato nynější politická linie americké vlády má otevřený konec."
Členy skupiny je mnoho známých a vysoce respektovaných osobností, včetně bývalých demokratických senátorů Sama Nunna (jednoho z hlavních vojenských odborníků v Senátu), Garyho Harta a Bennetta Jonhstona, stejně jako bývalých senátních republikánů Marka Hatfielda a Gordona Humphreyho. Dva bývalí velvyslanci v Sovětském svazu, Jack F. Matlock a Arthur Hartman také dopis podepsali.
Mezi dalšími signatáři jsou: velvyslanec Paul Nitze, hlavní vyjednavač prezidenta Reagana pro snižování zbrojení, Robert McNamara, bývalý ministr obrany ve vládách prezidenta Kennedyho a Johnsona, admirál James Watkins, ministr energetiky za prezidenta Bushe a šéf CIA prezidenta Cartera, admirál Stansfield Turner.. Dopis podepsal také bývalý náměstek generálního tajemníka NATO generál Philip Merrill. Mezi signatáři je také celá řada proslulých vyjednavačů v otázkách kontroly zbrojení a univerzitních profesorů, mnozí z nichž - jako profesor Richard Pipes za Reagana a profesor Marshall Shulman za Cartera - také působili ve vládě.
