Kozeny kupuje 'ukradenou' vilu
Ceskoslovensky tydenik (NY, Bisek, ed.) 1993
President Harvardskych kuponovych fondu Viktor Kozeny jedna o koupi prazske vily na adrese Barrandovska 15, udajne za cenu kolem 30 milionu korun. Na prodej tuto krasnou vilu, kterou ve 30. letech postavil Dominik Dlouhy pro svoji rodinu, nabizi akciova spol. Kratky film, ktera ji odkoupila od Barrandovskych filmovych atelieru. Ateliery vilu radu let pouzivaly pote, co byla bez jakekoliv nahrady zabavena (ukradena) majitelum, kteri emigrovali.
Jeden ze dvou dedicu, Dominik, bydli v Kanade a ma dosud ceske obcanstvi. Jeho bratr Jan se svou zenou vlastni a ridi hotel v jihovermontskem lyzarskem raji. Rekl nam:
"Rozhodne protestuji proti tomu, ze Viktor Kozeny o koupi nejedna s nami jako pravoplatnymi majiteli, ale s podnikem, ktery nasi rodinnou vilu prevzal od komunistickeho statu, ktery nam ji ukradl. Pripada mi uplne absurdni, ze z prodeje nasi vily nebudu mit ani halir. Chystam se panu Kozenemu napsat a varovat ho, aby nekupoval kradeny majetek. O takto koupenou vilu totiz bez nahrady prijde hned, jakmile cesky pravni rad zacne skutecne zajistovat pravni jistotu pro soukrome majitele."
Je zrejme, ze pokud ma V. Kozeny zajem bydlet v Barrandovske c. 15, s krasnou vyhlidkou na branicky pivovar, Vysehrad a na Jizni Mesto na obzoru, mel by se spojit s pravoplatnymi majiteli:
Jan Dlouhy, Birkenhaus,
PO Box 619, Stratton Mountain, Vermont 05155
Tel. (802) 297-2000,
fax (802) 297-2002
Václav Klaus o skleníkovém efektu
Paní Eva Paukertová z úřadu české vlády mi poslala ke zveřejnění článek Václava Klause o skleníkovém efektu, který vyšel v Lidových novinách v sobotu 28. června.
Posléze se ozval znovu poradce Václava Klause ing. Jan Zahradil s tímto dopisem:
Vážený pane,
jsem docela pobaven, jak širokou a dalekou odezvu měly a mají premiérovy poznámky o skleníkovém efektu a úvahy, zda a jak to bylo i nebylo vtipné. Zkusím nad tím ještě jednou zauvažovat ze svého pohledu:
Na onom premiérově setkání s ekology jsem osobně nebyl přítomen, jako jeho blízký spolupracovník však premiéra dost dobře znám a tuším, co a jak tam asi řekl. Můžete si myslet o Klausovi, co chcete, předpokládám však, že přes veškeré případné kritické výhrady ho považujete za myslícího a svéprávného člověka, který
jednak ví, k čemu jsou vláda a vládci dobří
jednak nebude zpochybňovat obecně uznávaný jev.
Mám za to, že se jednalo o lehce provokativní, nevážně myšlené poznámky k okolo stojícím vědcům, z nichž některé - jak sám řekl - navíc premiér počítá mezi své osobní přátele. Způsob, jakým potom o celé věci napsal onen za bukem schovaný novinář z Mladé fronty Dnes (jehož například dodnes vůbec neznám, protože se schovává za zkratkou), lze pode mne vysvětlit v zásadě třemi způsoby:
1. chtěl udělat za každou cenu úplného pitomce z předsedy vlády
2. dělá totéž ze čtenářů svých novin
3. je sám úplná pitomec.
Ani jedna varianta se mi ve spojení s ničím, co by se snad mohlo nazývat novinářská etika (i když to asi neexistuje) vůnec nelíbí. Je to přesně ukázka onoho druhu novinařiny, který tak hezky charakterizoval jeden z přispěvatelů Britských listů ve svém článku o investigativní žurnalistice, a kterým novináři celého světa terorizují jednak veřejnost, jednak své oběti.
Znamená to, že si nemůžete být - a především ve veřejné funkci - jist osuden ničeho, co řeknete nebo uděláte, protože to může být jakkoliv překrouceno, reinterpretováno, zesměšněno a relativizováno. Obrana neexistuje, leda neříkat a nedělat nic (což jsem ostatně napsal ve svém vzkazu).
Toto nepovažuju za svobodu, ale za jednu z "morových ran" dnešní doby. Ostatně je možné, že už tento mnou vytvořený odstavec poslouží někomu z novinářské obce, který si ho řečte, aby označil premiérova poradce za skrytého příznivce totalitních praktik,. který by nejraději svobodu informací a komunikace reguloval a potlačoval. Proto dodávám: Není to pravda, já si pouze stežuji!!!
Pokud jde o skutečné názory Václava Klause na skleníkový efekt, odkazují na jeho pravidelný sloupek v Lidových novinách (sobota 28. 6.) Poslal jsem jej J. Čulíkovi, tak doufám, že vyjde v Britských listech.
Jan Zahradil
Ivan Kytka, zpravodaj České televize v Londýně, mě informoval, že už po zveřejnění prvního dopisu pana Zahradila v Britských listech mu poslal e-mailem dopis, kterým nechtěl nudit čtenáře BL. Upozornil v něm inženýra Zahradila, že podle jeho britských zkušeností, kdykoliv interpretují britští novináři výroky britského premiéra špatně, premiér a jeho poradci se vždy diskrétně novináře zeptají, v čem učinili chybu, že jejich výroky novinář nepochopil.
Pokud má český premiér ve zvyku pravidelněji na veřejnosti vtipkovat - a je známo, že to skutečně dělá - měl by jeho poradce tyto vtipy novinářům uvádět na pravou míru. Ivan Kytka byl sám několikrát svědkem situací, kdy nebylo možno řádně rozeznat, zda je Klausův výrok míněn vážně anebo je to jen vtip. Klaus má ve zvyku podle Kytky svými výroky své obecenstvo provokovat. Zkouší inteligenci svého okolí. Je to nefér, protože tím zneužívá své autority.
(Dodatek na okraj : Podobné provokativní vtipy dělá na veřejnosti manžel britské královny Alžběty princ Philip. Je z toho důvodu dost nepopulární, právě, že tyto vtipy dělá osoba ve vysokém postavení, které se nemůže nic stát. Před nedávnem, při návštěvě Maďarska hovořil princ Philip v Budapešti s jakýmsi britským studentem, který tam byl na stáži, a zeptal se ho: "Jak jste tady dlouho? Víc než čtrnáct dní to nebude, protože ještě nejste tak tlustý jako všichni ostatní tady." - Během ceremonie předávání samostatnosti Keni pošeptal na poslední chvíli, těsně před půlnoci, princ Philip prezidentu Kenyattovi: "Nechcete si to ještě na poslední chvíli rozmyslet?" V Číně řekl jakýmsi britským podnikatelům: "Moc dlouho tady nezůstávejte, nebo vám zešikmí oči." O vášni své dcery vůči koním prohlásil Philip: "Pokud to neprdí a nežere to seno, moje dcera o to nemá zájem.")
Osobně chci jen podotknout, že nesouhlasím s Klausovým tvrzením (viz níže), že "z Beskyd do Londýna je velmi daleko". Český premiér nevidí, že moderní komunikace ruší vzdálenosti a že to má potenciálně mj. obrovský hospodářský význam. O tom jsem už ale psal, např. v těchto Brtiských listech.
Problematice skleníkového efektu jsme se v Britských listech v minulých dnech věnovali například zde (Robin Cook), zde (první dopis Jana Zahradila a odpověď Ladislava Nedbala, Urbana, USA), původní Nedbalův článek je zde.
Upozorňuju taky, že Česká republika je na třetím nejhorším místě na světě ve vypouštění emisí kysličníku uhličitého na jednoho obyvatele. Informovali jsme o tom zde. Pan premiér se k tomu však blíže nevyjádřil. (JČ)
Upozorňuju dále na velmi významný článek Pavla Vachtla o české vědě, zde ve Psu.
Na české debatní usenetové skupině soc.culture.czecho-slovak se k níže uvedenému Klausově článku o skleníkovém efektu už v sobotu vyjádřil anglicky Jan Vincent.
Zde přináším autorův překlad jeho argumentace:
Klaus: the media are the problem
Václav Klaus udržuje víceméně stálý postoj, která se ale příliš nepodobá postojům anglosaských politiků, jimiž se rád inspiruje. Klaus dělá medvědí službu demokracii tím, že opakovaně útočí na nyní volnější domácí sdělovací prostředky.
Jak jeho těžkou rukou psaný sloupek v Lidových novinách znovu dokládá, západní partneři i zbývající stoupenci z řad ODS i občanstva by se měli jeho články v LN podrobněji zabývat - měli by analyzovat Klausův způsob myšlení a mluvení, jak se zajímavě projevuje právě v těchto sloupcích.
Není pochyb o tom, že v českých sdělovacích prostředcích všechno ještě není na žádoucí úrovni.
Ale hlavním problémem českých médií není, že píší příliš mnoho, anebo že píší v nepřátelském tónu. Problém je, že se aktuálním otázkám česká média nevěnují hlouběji a nepřinášejí větší množství relevantních faktů. Teprve v nedávné krizi našly hlavní české sdělovací prostředky odvahu názorově se odlišit od Klause a dokonce i naznačit, že "král je nahý".
Česká média až na vzácné výjimky např. neinformovala českou veřejnost o vážných problémech image České republiky v Kongresu USA. Přitom americký Kongres je ohniskem moci poslední zbývající světové supervelmoci, která byla hlavním motorem nejen porážky komunismu, ale nyní je i významným katalyzátorem rozšiřování NATO.
Je velmi žádoucí pravidelně a objektivně seznamovat občany ČR, politické strany i další organizace s podstatným vývojem názorů v takovém legislativním orgánu, jako je Kongres US. Zatím se tak, ke škodě demokracie a stability v ČR, vůbec neděje.
Dalším případem vlažného přístupu českých sdělovacích prostředků jsou pouze sporadicky prosakující zprávy o "Vychodilgate", o skandálu s hrubými praktikami kolem zamýšlených dodávek letounů a dalších armádních zakázek. Přitom se tento, nikoliv úplně netypický případ zneužívání veřejného úřadu týká samotného šéfa kanceláře současného předsedy vlády.
Že by to byla jen shoda okolností, že pan Klaus napadá MF Dnes za další svůj případ nezvládnuté komunikace v Beskydech, zatímco bratři Vychodilové kritizují tento deník za údajnou předpojatost, protože přináší aspoň nějaké informace ohledně uvedeného skandálu? Skandálu, který kromě šéfa premiérovy kanceláře zahrnuje také jeho bratra, také činitele ODS, a dříve také člena významného zahraničního výboru českého parlamentu a manžela honorární konzulky ČR v USA.
Není ničí vinou, kromě pana premiéra samotného, že má Václav Klaus pověst člověka nenakloněného ekologům a ochráncům životního prostředí. Sám si pan premiér může i za to, že vznikla kolem jeho osoby pověst ne příliš citlivého či taktního řečníka.
Pokud se týká beskydského fiaska, je možné, že Klausova verze není zcela nepravdivá, když si nyní stěžuje, že byl nesprávně citován. Ale komu se bude v takovém případě věřit, když premiér systematicky a vědomě po osm let buduje image, který jednoznačně nahrává verzi druhé strany?
Pak je český premiér šokován, když na London School of Economics, kde doufal být v bezpečí před dotěrnými českými médii, se týká první otázka právě jeho výroku v Beskydech před několika dny. Podle zprávy uvedené v Britských listech následujícího dne, odpověděl tazateli český premiér na otázku udiveným, "Jak o tom víte?" Odpověď, že to má tazatel z Internetu, pana Klause asi šokovala. Zdá se, že je v době Internetu zase o něco menší prostor pro manévrování.
V loňském roce pokračoval český premiér ve "spanilých jizdách" posledních 2-3 let, kdy na Západě opakoval, že je český zázrak transformace v podstatě ukončen a nabízel vyslání českých poradců ze svého týmu, aby Západ naučil, jak věci řídit.
V této souvislosti se připomíná konkrétní situace, která problém českého premiéra s médii znovu potvrzuje. Kdosi vznesl během nedávné Klausovy návštěvy ve Washingtonu dotaz na zneklidňující zprávy o vývoji české obchodní bilance a k problémům tunelování bank. Klaus dvakrát zopakoval odpověď: "Prosím vás, nečtěte český tisk".
Opojen vtipností své odpovědi nepostřehl, že tazatelé a obecenstvo nebyli s touto odpovědí spokojeni. Zvláště pak, protože to bylo závěrem - jak napřed sám ohlásil - dalšího nepřipraveného projevu, na nějž by si bývalo obecenstvo v tomto prestižním "think tanku" ve Washingtonu sotva udělalo čas.
Klausovo nevědomky nevhodné, ale pro přítomné určené sdělení, že má interview v CNN, ve Washington Post a kdoví kde ještě, po takovém projevu a neuspokojivých odpovědích na otázky jen posílilo rozčarování nad stylem vystupování českého premiéra.
Zřejmě si pan premiér neuvědomil, že informace o jeho budoucím interview na CNN na přítomné ve Washingtonu neučinila dojem, neboť CNN vysílá každý den desítky interviewů s nejrůznějšími osobnostmi. To, že se interview v CNN nevysílalo a ve Washington Post žádný rozhovor s Klausem nevyšel, je nepodstatné - ne všechno, co se natočí, se odvysílá a otiskne.
Moc radosti však zřejmě Václav Klaus svému hostiteli, Zbigniewu Brzezinskemu, který jej také představil, asi tentokrát ve Washingtonu neudělal. Profesor Brzezinski by jistě uvítal trochu pozornosti k anglosaskému stylu "understatementu" a "self-depreciation" a "modesty".
