Rejstřík BL
ARCHIV ►

8.7.1997 Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.

Přehled dnešního vydání:

(Počkejte, až se vám do počítače natáhnou celé BL, jinak níže uvedené hyperlinky dost dobře nefungují.)

Východ se setkává se Západem v novém čase a na novém místě

Ian Traynor napsal reportáž z Hodonína v České republice o novém tvaru evropské hranice

Guardian 5. července 1997

Na mostě přes řeku Moravu pohlíží český pohraničník do cizí, ale známé země, krčí rameny v tichém uspokojení a vyjadřuje pocity své vlasti:

"Slováci, tamhle naproti, neohrožují nikoho. Ale jestliže chtějí směřovat na východ, je to jejich problém," říká. "My už jsme zažili dost Východu, my se připojíme k Západu. Možná, že tady vzniká nová dělící čára mezi východní a západní Evropou. Nám se to vlastně nelíbí. Ale daleko raději chceme mít tu dělící čaru tady než na naší západní hranici. "

Názory českého pohraničníka se v podstatě neodlišují od názorů lidí v kavárnách a hostincích Hodonína, malého prašného města na východní hranici České republiky. Je to názor, který vyvolává bolestné pohledy závisti v Holiči, hned za hranicí na Slovensku, na špatné straně nové frontové čáry Severoatlantického společenství.

Do doby před čtyřmi lety byla vinoucí se řeka Morava jen jednou z mnoha řek, tekoucích jednolitým Československem. Pak se stala přirozenou hranicí, rozdělující mladé republiky, ČR a Slovensko.

Od úterý 8. července, kdy se sejdou západní vedoucí představitelé v Madridu, aby rozšířili území vojenské aliance NATO o 187 000 čtverečních mil směrem na bývalé nepřátelské území východní Evropy, řeka Morava se stává v podstatě hranicí NATO, přesunutou o několik set kilometrů na východ od hranice Německa.

V hostinci v Holiči se dusí v rozhořčení pivem Milan Vesternický, slovenský fotbalový trenér v důchodu a stavební dělník: "Jestliže je Čechům dovoleno, aby vstoupili do NATO, jako to, že to není dovoleno Slovákům? Je to absurdní. Byli jsme toutéž zemí od roku 1918. Nejsou mezi námi skoro vůbec žádné rozdíly. Ale tato hranice NATO povede k tomu, že se rozdíly zvětší. Nevím, co si mám myslet o této hranici. Historie je plná takovýchto paradoxů."

Češi, Poláci a Maďaři přinášejí do NATO celkem 382 000 vojáků a území, které se přibližně rovnání území Německa, Rakouska a Švýcarska dohromady. Mají se stát vytouženými členy západního vojenského klubu.

Od Washigtonu až po Varšavu se považuje rozšíření 48 let staré aliance jako strategický úkol tohoto desetiletí, jako správná západní reakce na zemětřesení roku 1989, v jehož důsledku ztratila Moskva vliv nad tímto regionem a byla překreslena mapa Evropy. "V této části světa došlo k historickým změnám obrovských proporcí," konstatuje Michael Žantovský, šéf jedné ze tří stran ve vládnoucí české koalici.

Nedávno se vrátil do Prahy po čtyřech letech tvrdého lobování pro český vstup do NATO jako český velvyslanec ve Washingtonu. "Nerozšířit NATO by znamenalo, že buď by měla být aliance zrušena, anebo že by se udržela v platnosti stará dělící čára v Evropě," zdúrazňuje.

Ale Jarmila Tokošová, česká úřednice v penzi, je u zmrzliny v jedné hodonínské kavárně znepokojena novou dělící čárou, která má probíhat jen asi kilometr od místa, kde sedí.

"Samozřejmě, že bychom měli vstoupit do NATO. Ale totéž by měli udělat Slováci. Evropa by neměla mít hranice, hranice jen podporují nacionalismus a toho máme už dost. Zdá se, že my směřujeme na Západ a oni na Východ. To se mi nelíbí. Vysokou diplomacii a politiku prostě nechápu. "

V zanedbaných kasárnách české armády v Hodoníně nevadí Miroslavu Červenému, který právě dokončuje svou povinnou vojenskou službu, že mezi Čechy a Slováky vzniká stále větší propast.

"Jezdili jsme na Slovensko na cvičení, ale už to neděláme. Nemáme se slovenskou armádou už vůbec žádné styky," říká. "Jsem pro vstup do NATO, ale vidím z toho, že jsem na vojně, že to bude obtížné a bude to velmi drahé."

Vstup středoevropských zemí do NATO bude skutečně neobyčejně nákladný, i když konkrétní náklady pro Západ i pro nové členské země dosud nejsou jasné. Odhaduje se to na 12 až 80 miliard liber (636 až 4240 miliard českých korun) a západním zbrojařským podnikatelům už tečou sliny nad představou nových lukrativních kontraktů, v jejcihž důsledku se zbaví Východoevropané zařízení ze sovětské éry a koupí si nejnovější západní zbraně.

Ať už vstoupí tyto země do NATO či nikoliv, stejně budou muset najít v následujících letech peníze pro vysoké zbrojní výdaje, protože se musejí zbavit rychle zastarávajícího zařízení z období Varšavské smlouvy. Zejména Poláci, kteří byli historicky obětí invazí ze Západu i z Východu, by bez západních bezpečnostních záruk museli vydat velké částky na obranu.

Podle německého ministra obrany Volkera Rueheho je debata o nákladech rozšiřování NATO "zvrácená".

"Hovoří se spousta nesmyslů o penězích," řekl Ruehe nedávno při recepci v Bonnu novinářům. Zdůraznil, že rozhodnutí rozšířit NATO není ani hospodářské, ani finanční, ale v podstatě politické.

"Je dražší organizovat národní obranu mimo alianci. Poláci počítají, že by je to stálo o 4 procenta víc, kdyby museli zorganizovat svou obranu mimo NATO. Tyto země musejí stejně zmodernizovat svou obranu a musejí to udělat samy.

Průzkumy veřejného mínění ve východní Evropě nicméně ukazují, že nadšení pro členství v NATO ochromují úvahy o tom, jak velký bude za to účet. Na Čechy, kteří zrovna neprosluli vynikající vojenskou tradicí a kteří zastávají vůči vojenství všeobecně skeptický postoj, dělá možnost vstupu do NATO ten nejmenší dojem. Průzkumy veřejného mínění od začátku roku ukázaly, že je v ČR pro vstup do NATO 40 až 60 procent obyvatelstva, a loňský průzkum veřejného mínění, který financoval Američani, ukazuje v ČR padesátiprocentní podporu, ve srovnání se sedmdesátiprocentní podporou v Polsku.

V Maďarsku a v Polsku proběhla ve sdělovacích prostředcích o vstupu do NATO větší debata než v ČR, kde český premiér Václav Klaus usiluje o to, potlačit diskusi, nepovolit referendum a prezentovat vstup do NATO jako hotovou věc.

"Potřebujeme být informováni, a neřikají se nám fakta," stěžuje si Miloslav Zazo, mechanik z Hodonína. "I když jsme malá země, o členství v NATO nebo v Evropské unii by se mělo rozhodnout prostřednictvím referenda. Existuje například obava, že by tady mohly být rozmístěny jaderné zbraně."

Mezi tvůrci politiky a analytiky na Západě vládne obecné znepokojení, že rozšiřování NATO je nejen obrovskou strategickou výzvou, ale také je to možná kolosální strategickou chybou. Vládne všeobecně nepříjemný pocit, že je rozšíření NATO nevyhnutelné, dochází k němu však s hlubokou neochotou.

Na řece Moravě se zdá být tento nepříjemný pocit absurdní, ale rozporné pocity o nové hraniční čáře trvají i tam.

"Budujeme demokracii a tržní systém, jako existuje na Západě," říká Jaroslav Jančařík, šéf místní obchodní komory. "A to taky znamená bezpečnost. NATO je jedinou možností, v jejímž důsledku se můžeme cítit bezpečni. Jedinou zápornou skutečností je, že hranice bude probíhat právě tudy, mezi NATO a Slovenskem."

Ian Traynor

Rozbroje ohledně NATO vyvolávají v Madridu chlad

Jak se připravují šéfové států na historickou vrcholnou schůzku ve Španělsku, Ian Black píše o obavách z rozšiřování, existujících uvnitř aliance NATO

Guardian 5. července 1997

Nikdo nezpochybňuje skutečnost, že se bude v Madridu vytvářet historie, když budou pozvány tři bývalé komunsitické země, aby se staly členy aliance, která vyhrála studenou válku. Ale existují známky, že to, co by mělo být oslavou, bude akcí postiženou neshodami a rozbroji.

Úterní vrcholná schůzka šéfů vlád šestnácti členských zemí NATO se koná ve stínu veřejné kontroverze ohledně transatlantických vztahů a ohledně toho, jak přizpůsobit NATO širší roli pro zajštění bezpečnosti nerozdělené Evropy.

Prezident Clinton, který přiletí z víkendu, který strávil na Majorce s králem Juanem Carlosem, je rozhodnut omezit seznam nových členů na tři dlouhodobé favority Ameriky ze staré Varšavské smlouvy: Polsko, Maďarsko a Českou republiku. Všichni vědí, že Clinton prosadí svou a že vznikne potřebný konsensus.

Avšak francouzský prezident Jacques Chirac, kterého stále ještě bolí políček, který utrpěl v důsledku nedávného socialistického volebního vítězství, stále ještě požaduje - stejně jako to požadují Itálie, Španělsko, Turecko a Kanada - aby bylo členství v NATO také nabídnuto Slovinsku a Rumunsku.

Diplomaté se obávají, že hádky zastíní význam toho, co se právě odehrává: Polsko, Maďarsko a Česká republika se stanou členy NATO do roku 1999. Tím bude konečně pohřbeno rozdělení Evropy na Východ a Západ, k němuž došlo v roce 1945 na Jaltě.

Všech nynějších 16 členů NATO, včetně Británie, bude mít podle Washingtonské dohody povinnost přijít na pomoc všem ostatním členům, pokud se stanou terčem útoku.

Nutnost obrany Varšavy, Prahy či Budapešti je zřejmě velmi nepravděpodobná, vzhledem k tomu, že Rusko už není nebezpečím. Nicméně to však bude závaznou povinností.

Je pozoruhodné, že se o tom skoro vůbec veřejně nedebatovalo, i když všechny členské země NATO budou tuto povinnost muset schválit v parlamentě. Kritikové rozšiřování NATO směrem na Východ varují, že vznikne v Evropě nová dělící čára a že jde o "omyl historických dimenzí".

Oponenti také varují, že rozšíření NATO, které má stát alespoň 22 miliard liber, je příliš nákladné, povzbudí vznik závodů ve zbrojení, to oslabí vznikající tržní ekonomiky středo a východoevropských nových příchozích, poškodí solidaritu v NATO a vrazí ránu do zad demokratickým reformám v Rusku.

Lobysté ve Spojených státech, zejména Američané polského původu, velmi napomáhali vstupu středoevropských zemí, ale vojenský průmysl má také zájem.

Avšak do plánu už bylo investováno příliš mnoho politického kapitálu, aby mohl být zrušen. Diplomatické úsilí se nyní soustřeďuje na vyrovnaný přístup k druhé vlně rozšiřování, k takzvaným "otevřeným dveřím".

Některé členské země chtějí vydat konkrétní přísliby, včetně dat a jmen pro budoucí členy, zatímco jiné členské země dávají přednosti mlhavým slibům budoucích analýz, což by udržovalo dveře pootevřené, neřeklo by se však jasně, kdo smí vejít. Jednou možností by bylo, že by se do NATO včlenilo spolu s Rumunskem a Slovinskem i neutrální Rakousko.

Ve Washingtonu konstatoval Bílý dům, že je Clinton připraven na "živou diskusi" během dvoudenního summitu.

Spojené státy jsou připraveny na rozsáhlé prodeje zbraní

Martin Walker, Washington

Guardian, 5. července 1997

Prezident Clinton odcestoval do Evropy na vrcholnou schůzku v Madridu a americký zbrojařský průmysl se začíná zaměřovat na potenciální trh v hodnotě 22 miliard liber v bývalých postkomunistických zemích.

Mezinárodní měnový fond už vyjádřil znepokojení vládě prezidenta Clintona nad širším hospodářským dopadem výdajů na obranu v mladých středoevropských ekonomikách. Avšak americké zbrojovky vydávají už delší dobu množství peněz na lobystické kampaně ve snaze zajistit, aby k rozšíření NATO došlo a zlatý důl kontraktů ve středovýchodní Evropě byl pro ně otevřen.

Objednávky přicházejí rychle.V dubnu potvrdilo polské ministerstvo obrany, že uspořádá před koncem roku konkurs na koupi 250 nových mnohoúčelových stihaček. Konečná volba bude mezi švédskou stihačkou Gripen, stihačkou F-16 firmy Lockheed a F-18 firmy Boeing McDonnell-Douglas. Minulý měsíc získal Izrael kontrakt v hodnotě 600 miliónů dolarů na modernizaci polských vrtulníků.

Také v dubnu, Rumunsko poslalo dopis, jimž vyjadřuje Pentagonu záměr koupit 12 stihaček F-16 nebo F-18 a devěd dopravních letadel Hercules firmy Lockheed. Slovinsko kopuje 12 útočných vrtulníků Super-Cobra za 300 miliónů dolarů a Maďarsko zahajuje konkurs na kontrakt v hodnotě 1,2 miliardy dolarů. protože potřebuje nahradit svou zastaralou letku 23 stihaček MiG21 a MiG23.

Pentagon a americké zbrojovky se spojily v úsilí vypracovat pro nové členy NATO lákavé výhodné nabídky. V únoru nabídlo americké nmámořnicto ČR "pětiletý beznákladový pronájem" bombardérů F-18. Češi zaplatí za náhradní díly, cvičební programy a podpůrné zařízení, a to je začlení do vývozního běžícího pásu amerického obranného průmyslu.

"Jde o hodně. Ten, kdo pronikne první, získá permanentní kontrakty na následující čtvrt stoledtí," řekl Joel Johnson, viceprezident pro mezinárodní záležitosti Aerospace Industries Association, která odhaduje, že jen trh na stihačky má ve střední Evropě hodnoty 10 miliard dolarů. "A pak budou potřebovat dopravní letadla, pomocné vrtulníky, útočné vrtulníky, komunikace a avioniku. Dejme si to všechno dohromady a jde o skutečné, pořádné peníze."

Svatá prostoto!!

Češi jedou do Ameriky "vydělat milión"

Shodou okolností zrovna v tentýž den, kdy jsme v Britských listech zveřejnili zkušené varování Dannyho Novotného, aby si lidi v ČR nemysleli, že je možné jen tak přijet na černo do USA a stát se tam milionářem, otiskla Mladá fronta Dnes tento poněkud nedokonalý článek.

Proč nedokonalý? Každý problém je nutno zkoumat z obou stran mince, ze všech úhlů. Mladá fronta Dnes si nedala práci zjistit, zda jsou naděje mladíka, chystajícího se do USA "za prací", který za sebou pálí v ČR všechny mosty, opodstatněné.

Je to od tohoto čelného českého deníku neodpovědné. Doporučuju ke srovnání znovu < a href=../1997/0704brit.htm>materiál Dannyho Novotného v těchto Britských listech. (JČ)

Do Ameriky se opět jezdí za prací

Jaroslav Baďura

MFD, 4.7.1997

N o v ý J i č í n - Ve stopách předků, které za oceán hnaly naděje, že získají práci a zbohatnou, pokouší se do Spojených států dostat mladý, ani ne dvacetiletý muž z Nového Jičína. V posledních dnech je mnohem nervóznější než kdy jindy. Když si zrovna nebalí věci do velikého batohu či neshání kamarády, kteří by mu ještě půjčili peníze, prochází se po bytě a prohlíží si letenku.

Má jediné přání: dostat se do Ameriky a najít tam rychle práci, aby zaplatil dluhy a uživil rodinu. "Před dvěma roky mě propustili z práce. Žena byla na mateřské s dcerou a bez mého platu jsme začali žít jako chudáci," říká muž, který ani za nic nehodlá zveřejnit své jméno. Obává se, že by se je mohli dozvědět na americké ambasádě a upozornit na něj imigrační úředníky. "Možná to někomu připadá směšné, ale já se do Ameriky musím dostat za každou cenu," říká.

Pohled do jeho poloprázdného jednopokojového bytu prozrazuje, proč je tak úzkostlivý. Mladí manželé prodali všechno, co mělo nějakou cenu, aby sehnali peníze na letenku a výdaje na pár dní, než živitel rodiny sežene v cizině práci. "Prodali jsme naše kola, televizi, hudební věž, video i fritovací hrnec. Zbavili jsme se dokonce i snubních prstenů. O ty jsme se se ženou krutě pohádali, takže jsem musel slíbit, že až přijedu, koupím nové. Když budu mít štěstí, vydělám si za rok milion a pak rodině všechno vrátím," říká mladík. Dalších několik tisíc korun si muž vypůjčil od rodičů a známých.

"Kamarádi mi řekli, že když ukážu imigračním úředníkům dost peněz, nebudou mě podezírat z toho, že jedu do Ameriky pracovat. Taky prý nesmím být nervózní a nenechám se vyvést z míry." Ještě nedávno mladý muž o cestě za prací příliš vážně neuvažoval a znalost alespoň několika anglických sl ovíček, která teď usilovně procvičuje na setkání s imigračními úředníky, považoval za zbytečnost. Chodil si pro podporu a občas si přivydělal něco bokem načerno.

"Pak ale začali do Ameriky odjíždět kamarádi. Jen z Novojičínska jich tam v posledních týdnech odjelo snad padesát. Psali, že vydělávají sto dolarů denně." Posledním impulsem k cestě za moře byla návštěva výstavy o vystěhovalectví do Ameriky. Ve stovkách jmen lidí, kteří tam emigroval i před více než sto lety, našel vzdáleného příbuzného. "I když kdysi lidé emigrovali kvůli hrozné bídě, cítím se teď trochu jako oni."

Pak si však mladý muž vzpomene, že možná rok i déle neuvidí svou ženu a malou dceru, a sebevědomí je pryč. Z dopisů kamarádů ví, že ho čeká mytí nádobí, celé dny strávené v kuchyni a bydlení s ostatními Čechy, Poláky a Rusy v přeplněné ubytovně. "Hlavně aby mě nevrátili hned z letiště. To by byl konec, na další letenku už bych peníze nesehnal."

Vzhůru do Texasu

Miroslav Rechcigl

Programova prace na mimoradne konferenci SVU o kulturnim dedictvi a budoucnosti Cechoamericanu je temer hotova. Jak jiz bylo drive oznameno, konference se kona v ramci historickych oslav 100. vyroci Slovanske Podporujici Jednoty Statu Texas (SPJST) v Beltonu ve state Texas ve dnech 12. a 13. cervence 1997 .

Program zacina v patek vecer 11. cervence recepci SPJST za pritomnosti noveho ceskeho velvyslance a jinych vyznamnych hosti. Konference sama zacina v sobotu o devate hodine rano v mistnosti Special Events Room v budove Bell County Exposition Center. Po slavnostnim zahajeni zacne program prvni sekci o etnicite a uchovani jazyka a kultury. Mezi ohlasenymi prednaskami jsou zajimave referaty of ceskych a moravskych pionyrech v dobe kolonialni Ameriky, o kulturnim dedictvi Cechoamericanu v prvnich letech osidlovani Texasu, o neuveritelnem renesancnim obdobi, jimz prochazi soucasny Texas, o historii Slovanske Podporujici Jednoty Statu Texas, o dokumentaci prichodu ceskych pristehovalcu do USA, o vyznamu genealogie pro historii, o hledani rodnych korenu v Ceske republice, o zachovani ceskeho lidoveho umeni v Americe, o snahach uchovani ceskych tradic v Nebrasce a v Iowe, o spolecenskem a kulturnim vyznamu prvnich ceskych tanecnich salu v Texasu, o uchovani cestiny v Americe , o texaske cestine atd.

Pote bude nasledovat zvlastni sekce o cesko-americkych centrech, archivech a knihovnach a jejich budoucnosti. Jedna cast sekce bude vylucne venovana vybranym strediskum ceskeho zivota v Texasu, t.j. Texaskemu kulturnimu a dedicskemu stredisku v La Grange, Ceskemu kulturnimu a spolecenskemu centru v Houstonu, permanentni vystave Ustavu pro kulturu Texanu, Ceskemu kulturnimu muzeu v okrese Burleson, Sokolskemu muzeu v Ennisu a Stolici ceskych studii na Texaske univerzite. Druha cast se bude skladat s panelove diskuse o ceskych knihovnach a archivech ve Spojenych statech a v Kanade. Mimo jine v ni budou zahrnuty prednasky o sbirce Tomase Capka v Library of Congress ve Washingtonu, DC, o knihovne Masarykova ustavu v Torontu, o archivu Cechu a Slovaku v zahranici na Chicagske univerzite, o nove knihovne a archivech v Ceskem a Slovenskem narodnim muzeu v Cedar Rapids v Iowe, o ceskych sbirkach na Univerzite v Nebrasce v Lincolnu, o americkych zdrojich na poli ceskoslovenske historie v obdobi 1938-48, o ctenarskych spolcich ve Spojenych statech, o slovanskych sbirkach v Newyorske verejne knihovne a o ceskoslovenskem etnickem muzeu, knihovne a archivech spravovanych spolecnosti CSA. Cast odpoledne je rezervovana pro projev ceskeho velvyslance Alexandra Vondry a jinych osobnosti verejneho zivota.

Nedelni program bude prave tak pestry jako program sobotni. Ustrednim nametem jsou vztahy mezi Spojenymi staty a Ceskou republikou. Prvni cast se bude zabyvat historickymi vztahy mezi obema zememi republikami na kulturnim poli, jakoz i v diplomacii, obzvlaste za doby Tomase Garrigua Masaryka a za exilove vlady Eduarda Benese. Budou zde dale prednasky porovnavajici mensinove otazky obou zemi. Zvlastni prednaska bude venovana problematice ceskeho a cesko-americkeho tisku. Druha cast nedelniho programu bude soustredena na hospodarske vztahy mezi Spojenymi staty a Ceskou republikou, od zasadnich otazek po osobni zkusenosti v poslednich letech hospodarske spoluprace mezi obema zememi. Konference bude mit otevreny format, coz umozni diskusi i na sirsi temata, t.j. i o slovenske problematice.

Ucastnici Konference budou mit prilezitost se zucastnit ruznych kulturnich a spolecenskych akci, ktere budou zahrnuty do dvoudennich oslav v arealu Expo Center. Soucasti pestreho programu bude: 1/ kapelni a orchestralni hudba kazde odpoledne a vecer; 2/ lidove zpevy a tance, 3/ vystava lidovych kroju, 4/ historicka predstaveni zobrazujici sto let historie a cinnosti SPJST, 5/ musejni a archivni vystavky, 6/ ukazky tradicni ceske kuchyne. Ucastnici budou mit tez moznost se blize seznamit s plany na nova ceska kulturni strediska v Texasu: v La Grange a v Houstonu. Ocekava se, ze se techto oslav zucastni na 10.- 20. tisic navstevniku.

Hotelove ubytovani pro cleny SVU je k disposici v blizkem meste Temple, TX. Pro ty, kteri budou cestovat letadlem, je nejprihodnejsi letet do Austinu, TX. Cestovni kancelar MEGATRAVEL v meste Temple nabizi specialni skupinove ceny letenek a najemnich aut pro cestu z Austinu do hotelu v Temple. Vice informaci o letenkach a ubytovani muzete obdrzet primo od Sherry Hollinger v agenture MEGATRAVEL. tel 1-800-725-1006, linka 251.

Konferencni poplatek cini pouze $20.00 pro cleny SVU a $25.00 pro necleny. Manzele / manzelky clenu a jejich deti neplati zadny poplatek. Ucastnici konference budou mit pristup ke vsem kulturnirn poradum zdarma. Pisemne prihlasky spolu s prislusnym poplatkem (sek ma byt vystaven na jmeno SVU) zaslete na adresu: Dr. Clinton Machann, Department of English, Texas A&M University, College Station, TX 77843-4227, popripade spolu s nazvem a se strucnym shrnutim Vasi prednasky, kdyz budete chtit byt aktivnim ucastnikem.

Prijedte v co nejvetsim poctu a privedte s sebou pratele. Je to historicka udalost, ktera bude nejen informativni, ale spolecensky a kulturne velice zajimava a plna zabavy a svatecni pohody.

Pripadne dotazy ci pripominky zaslete predsedovi SVU, Milovi Rechciglovi 1703 Mark Lane, Rockville. MD 20852, tel. / FAX 301-881-7222.

Miloslav Rechcígl byl editorem rozsáhlé dvousvazkové vědecké publikace (2x 1000 stran) Czechoslovakia Past and Present, kterou v roce 1968 vydalo v angličtině pod záštitou Československé společnosti věd a umění v Americe akademické nakladatelství Mouton v Haagu.

Československá společnost věd a umění sdružuje vědce českého a slovenského původu, žijící a působící v zahraničí. Do začátku devadesátých let vydávala mj. vynikající čtvrtletník Proměny. (JČ)

Pochod a festival gay hrdosti (Gay Pride) v Londyne - sobota 5. cervence

Benny Rees

Londýnský festival hrdosti homosexuálů navštívilo 300 000 lidí. Hrály na něm čelné světové rockové skupiny a vystupovali nejpopulárnější britští herci. Festivalu poslal pozdrav i nový šéf britských konzervativců William Hague

Minulou sobotu se v Londyne jiz po petadvacate konal pochod a festival gay hrdosti (Gay Pride), kterym si gayove a lesbicky pripominaji vzpouru vuci policejnimu nasili v newyorskem baru Stonewall Inn v cervenci 1969. Tato vzpoura se stala meznikem usili gay hnuti za obcanska prava.

Pochodu Londynem, ktery zacal v poledne od povestneho Speaker's Corner v Hyde Parku a vedl pres Piccadilly Circus, Trafalgar Square az na Parliament Square, se zucastnilo pres 80 tisic prislusniku gay, lesbickych, bisexualnich, transsexualnich a heterosexualnich komunit, rodin s detmi a zahranicnich navstevniku, aby demonstrovalo ruznorodost sexualnich orientaci, zivotnich stylu a kultur a vyslovilo se za plna obcanska prava gayu a lesbicek.

Akce byla zorganizovana sdruzenim Pride Trust a lobbystickou skupinou Stonewall, jez zahajila kampan Equality 2000, usilujici o plne zrovnopravneni gayu do roku 2000 - jak v oblasti trestniho prava, tak v oblasti prava rodinneho, socialniho ci imigracniho.

Od druhe hodiny odpoledne se v parku Clapham Common konal Pride festival - jeden z nejvetsich festivalu s volnym vstupem na svete. Jiz tradicne se krome trhu a stanku sponzoru, kteri letos podporili festival castkou priblizne 600 tisic americkych dolaru a mezi nimiz nechybely napr. letecka spolecnost United Airlines, knihkupectvi Waterstones, financni expert Ivan Massow, odborova centrala Unison, vyrobci mineralni vody Evian, alkoholickych napoju Finlandia Vodka popr. piva Holsten Pils a Budweiser, shromazdila spousta prilezitosti k zabave. 72 stanu (napr. s diskotekami, workshopy a seminari, ci s pecovatelskou sluzbou pro telesne postizene ucastniky) a stanku, 900 pojizdnych zachodku, a dve podia skytala svedectvi o tom, ze stejne jako loni ani letos organizatori festivalu neponechali nic nahode. Pres 400 akreditovanych novinaru a nekolik televiznich tymu se zucastnilo festivalu, aby o nem prineslo zpravodajstvi. Jak zaverem konstatoval hlavni organizator Teddy Witherington, festivalu se letos zucastnilo pres 300 tisic lidi. Velkym dilem k tomu prispelo i nadherne slunecne pocasi, ktere po nekolika chladnych a destivych tydnech dorazilo jakoby na objednavku.

Hlavni podium patrilo celnym bavicum-komikum (napr. Lily Savage) a hvezdam tzv. "soap operas" (popularnich televiznich serialu) EastEnders ci Coronation Street, stejne jako vystoupenim skupin a solistu, mezi nimiz nechybeli napr. OTT, Dannii Minogue, Sibyl, Gina G., Erasure, Holly Johnson (ex-Frankies Goes To Hollywood - jeho "Relax" patrilo k vrcholum celeho festivalu!) a Pet Shop Boys.

Kratce pred devatenactou hodinou byla na jeviste uvedena Angela Mason, reditelka lobbysticke skupiny Stonewall, ktera uvedla kampan Equality 2000 (Rovnost 2000), privitala zastupce gay zajmovych skupin uvnitr britskych politickych stran, stejne jako otevrene gay ministra labouristicke vlady.

Pote, co byly predneseny pozdravny projev predsedy liberalnich demokratu Paddyho Ashdowna, jiz tradicne podporujiciho uplne zrovnopravneni gayu, a letos poprve rovnez predsedy konzervativcu Williama Hagua, se za bourliveho potlesku dostavil k mikrofonu od roku 1984 (!) prvni otevrene gay poslanec Dolni snemovny britskeho parlamentu za Islington - South Finsbury a soucasny ministr pro narodni dedictvi Chris Smith.

Pan Smith vyjadril svoji radost, ze se mohl zucastnit festivalu, a prednesl osobni poselstvi premiera Tonyho Blaira: "Zdravim vas vsechny, preji uspesny Pride festival, a pripominam svuj zavazek, ze labouristicka vlada zavrsi zrovnopravneni gay a lesbickych komunit a prispeje tak svym dilem ke spravedlivejsi Britanii. Tento zavazek labouristicka vlada splni."

Kolem pul jedenacte byl festival zakoncen mohutnym ohnostrojem. Podle predbezneho vyjadreni organizatoru je rozpocet festivalu v plusu, takze se jiz dnes, pouhy den po Pride festivalu, ja i muj partner Glan tesime na pristi rok. Vetsi cast vytezku bude venovana organizacim podilejicim se na prevenci HIV infekce a AIDS, resp. poskytujicim pomoc lidem s AIDS. Mensi cast bude pak investovana do pripravy a propagace pristiho Pride pochodu a festivalu.

Benny Rees

http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html