Kulturně-historicko-lingvistická poznámka na okraj
V úterý večer mě v Praze s dětmi vzala rodina přátel - také s dětmi - na představení britské rockové opery Jesus Christ Superstar od Andrew Lloyd Webbera, jejíž česká verze se předvádí na pražském výstavišti v divadle Spirála už tři roky. Ve čtvrtek 18. července se na výstavišti hraje tisící představení. Pak má být inscenace mírně inovována a od srpna 1997 se má Jesus Christ Superstar hrát znovu.
Mí přátelé dlouho na tuto rockovou operu nechtěli jít, neboť vůči ní měli podezření, že je to prý trochu komerční podružnost.
Ano, hudba je to vlastně asi jen střední proud. Nic příliš nového ani dramaticky tvůrčího. Nejde o představení, které by člověk sledoval s mrazením v zádech, které by bylo zážitkem, které by mu proměnilo život. (Kromě toho, v Praze je ta inscenace jaksi trochu rozostřená - myslím, že vím proč - viz níže.)
V Praze, kde se Webberova skladba inscenuje až po mnoha letech - pochází ze sedmdesátých let, viděl jsem ji v Londýně v divadle Palace na Shaftsbury Avenue někdy v roce 1975, jako student, v Británii krátce návštěvou na potupný devizový příslib. Jde tedy o skladbu, která je už vlastně v mnoha ohledech pasé - jenže lidé v ČR asi musejí projít vším a zažít si všechno, co měl svět, když to tady bylo zakázáno - včetně televizních seriálů typu Dallas.
V divadle Palace v Londýně se Jesus Christ Superstar hrál velmi dlouhou dobu - byla to taková trvalá atrakce pro turisty.
Andrew Lloyd Webber je v Británii úspěšným autorem komerčních rockových oper středního proudu, které příliš nezatěžují divákův mozek. Přesto, když člověk skladbu znovu poslouchá, je napsána velmi kompetentně. (Škoda, říká si člověk - jsem proto nacionalista? - že se po světě neinscenuje něco, co by bylo současným dílem českých autorů.) Pro západní turisty je tedy pražský Jesus Christ Superstar nošením dříví do lesa - ČR jim nabízí něco nepůvodního a zastaralého, jen ve velmi tenkém etnickém hávu, i když čeští herci zpívají velmi dobře. Bohužel to potvrzuje to, co o české kultuře občas v západním tisku tvrdí Američané žijící v Praze - i když to není snad pravda - že totiž současná česká kultura je prý odvozená, imituje Západ a sama nic nového nenabízí.
Je symptomatické pro anarchický duch Británie, že Andrew Lloyd Webber je pro své opery v té zemi ve sdělovacích prostředcích veřejným vtipem. (Možná je to nefér, že si dělají sdělovací prostředky legraci z úspěšných lidí, bohatnoucích na nenáročných kulturních dílech středního proudu?)
V Praze - pokud to bylo možno posoudit - sledovali čeští diváci představení relativně zbožně.
Bylo by ale nespravedlivé rockovou operu úplně zatracovat. Hudba i příběh je inteligentní, svým způsobem poskytuje materiál k přemýšlení. V dávné minulosti jsem se operou Jesus Christ Superstar velmi podrobně zabýval. Pomáhal jsem ji překládat do češtiny někdy v polovině sedmdesátých let, takže jsem ji znal slovo od slova nazpaměť. V normalizačním Československu působila tato rocková opera explozívně podvratným dojmem.
Posuďte sami: jde o příběh malého národa, který je zotročen velkým (římským) impériem. Domácí judejští místodržící ještě úplně stoprocentně neztratili sounáležitost s okupovaným národem a nechtějí učinit nic, co by mohlo vyvolat vztek impéria a existenci národa ohrozit. To raději potlačí veškerý disent.
V této atmosféře vznikne nekontrolovatelná, v téměř hippířská "sekta" Ježíšových stoupenců. Její člen, Jidáš, obviňuje Krista z neodpovědnosti a ze snahy arogantně pro sebe získat světskou moc. Tím, bojí se Jidáš, Kristus hazarduje a ohrozí národ. Proto, údajně v zájmu národa, Jidáš Krista moci zradí. Pak si uvědomí, že udělal omyl a spáchá sebevraždu.
V textu i v hudbě rockové opery bylo v sedmdesátých letech pro studenty několik dalších - ne nutně příliš náročných - témat, nicméně to byla témata, která mohla posloužit k určitému zamyšlení. Nevím, do jaké míry tato témata dnes oslovují pražské publikum v divadle Spirála.
Jedna moje přítelkyně anglistka, v sedmdesátých letech podnikla téměř konspirativní akci. V časopise Melodie otiskla nenápadný inzerát, že tento překlad existuje a že zájemcům zašle za určitý minimální poplatek český překlad opery Jesus Christ Superstar. Zájemců se vyskytlo tolik, že kamarádka vydělala na rozesílání překladů mnoho desítek tisíc korun a za našetřené peníze pak snad jela do Ameriky. (Kde nakonec zůstala a žila přes jedenáct let.)
Ale abych se dostal k lingvistickému jádru věci této kulturně historické poznámky.
Myslím, že velkým problémem nynější české verze rockové opery Jesus Christ Superstar je její český překlad. Ale on je asi kompetentní překlad hudební skladby nemožný.
Lze vůbec rockové texty převádět do češtiny? Angličtina je opeře Jesus Christ Superstar nesmírně hard-hitting, konkrétní, věcný, pádný jazyk. Do češtiny to překládáme NEOBRATNĚ - množstvím dlouhých, mnohoslabičných, často mlžně metaforických slov. (Pražský kamarád konstatoval, že jeho Jesus Christ Superstar v sedmdesátých letech nezaujal, právě protože byl anglický text prý příliš JEDNODUCHÝ, až prý banální, nebyly v něm z hlediska pražských estétů žádné stylistické experimentace. Jak říká Josef Škvorecký, parafrázuju po paměti: "oni v Praze mými knihami trochu vždycky pohrdali, že jsou tak čtivé, že to není žádná experimentální Věra Linhartová.")
Potíž s touto rockovou operou je, že hudba potřebuje, aby byla pevně zakotvena jasným, srozumitelným a konkrétním textem. To její nynější český překlad neumožňuje. Divák, který tuto rockovou operu zná - nebo kdysi ji znal v angličtině doslova nazpaměť - je zvědavý na českou verzi. Je zklamán, když se ukáže, že texty písní se proměňují v ústech českých zpěváků v podivnou směsici většinou nesrozumitelných souhlásek.
V závěru představení zpívá Jidáš klíčovou píseň, která se snaží Ježíšův příběh jaksi zhodnotit v celé jeho rozpornosti s dnešního politicky kulturního hlediska. Aniž bych chtěl celé představení přeceňovat, tato píseň je pro porozumění celé inscenaci dost důležitá. Zpívá se dokonce dvakrát. V podání českého zpěváka - i když má velmi dobrý hlas - je její text nesrozumitelný.
Mimo to, překlad originálu je skutečně svou jasností a prostotou do češtiny asi nepřevoditelný.
Už jen tato maličkost: v jedné písni se praví, zcela nebombasticky a jednoduše:
"Try not to get worried,
try not to turn onto
problems that upset you ...
Everything's all right,
everything's fine...."
Český překlad této předposlední řádky?
"Vše je jak má být."
Vím, je to těžké to přeložit, ale obdivuju každého zpěváka, že se tou směsicí souhlásek j, k, b, beznadějně nezakoktá. A takových příkladů je v představení bezpočet. Český překlad prostě původní hudbě většinou nesedí.
Opakuji, je to těžké. Jak přeložíte verše z Kristova monologické písně, v předvečer ukřižování, kdy mluví se svým Otcem a bojí se smrti:
"Let them hit me, hate me, hurt me, nail me to their tree..."
Ale mívali jsme v české literatuře velké básníky, kteří se s takovými problémy dokázali vypořádat...
(JČ)
Genetické inženýrství: Na polích se bude pěstovat umělá hmota
Mnozí považují naši éru za počítačový věk.Ve skutečnosti však nebudou naši potomci vzpomínat na konec dvacátého století jako na éru, kdy došlo k bouřlivému rozvoji počítačů. K daleko dramatičtějšímu vědeckému pokroku totiž dochází v naší době na poli genetiky.
Britští vědci nalezli způsob, jak geneticky pozměnit olejnatou řepku, aby tato plodina obsahovala místo oleje v listí a především v semenech umělou hmotu. Tu je po sklizni možno z plodiny vyjmout a použít ji k výrobě v průmyslu podobně jako olej z tradiční řepky.
Umělá hmota, kterou produkuje geneticky pozměněná řepka, je rozložitelná působením mikroorganismů. Zakopáte-li ji do země, do šesti měsíců ze rozloží na kysličník uhličitý a vodu. Odborníci se tedy domnívají, že po tomto ekologicky velmi přijatelném PVC bude velká poptávka.
Ke genetickému pozměnění byla vybrána právě řepka, protože její semena se už dnes využívají průmyslově k výrobě rostlinného oleje. Očekává se, že za několik let budou zemědělci pěstovat umělou hmotu běžně na polích.
Řepku upravili geneticky vědci z univerzit v Durhamu, v Manchesteru a v Londýně ve spolupráci s velkou americkou chemickou firmou Monsanto.
Dr. Kieran Elborough z univerzity v Durhamu konstatoval: "Přimět rostlinu, aby produkovala umělou hmotu, není zase tak těžké. Obtížnější je dosáhnout toho, aby plodina produkovala tolik umělé hmoty, aby to bylo komerčně využitelné. Semena musejí obsahovat alespoň dvacet procent umělé hmoty. Ta to jsme se soustřeďovali v poslední době a to se nám nyní podařilo."
Bude-li možné pěstovat umělou hmotu na polích, znamená to, že nebude už zapotřebí nákladných továren na PVC a rafinerií, které produkují především biologicky nerozložitelné PVC.
Mikroorganismy rozložitelná umělá hmota, jménem Biopol, se už dnes vyrábí, prostřednictvím mikrobu, který produkuje plastové polymery přirozenou cestou. Jenže tato umělá hmota stojí desetkrát více než tradiční PVC.
Britští vědci vyňali z výše zmíněného mikrobu tři geny, které jsou spochny produkovat umělou hmotu, a umístili je do genového systému olejnaté řepky. Nyní pracují na rozšiřování sortimentu umělé hmoty, kterou budou různé druhy geneticky pozměněné řepky schopné plodit. Zároveň se v Durhamu pracuje na genetické úpravě olejnaté řepky tak, aby produkovala kakao. Do tří let prý bude Británie schopna vyrábět čokoládu z vlastních kakaových semen, sklizených z řepky.
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html