Rejstřík BL
ARCHIV ►

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.


Přehled dnešního vydání:

(Počkejte, až se vám do počítače natáhnou celé BL, jinak níže uvedené hyperlinky dost dobře nefungují.)


Globalizace - mohli by čeští počítačoví technici vydělávat 100 dolarů na hodinu?

Dostal jsem z Ameriky tento zkratkovitý, ale zajímavý dopis:

Technicky cesti inzenyri by mohli delat v CR na globalnich projektech za konkurencni mzdy (az $100/hodinu) na Internetu - prakticky je problem v infrastrukture (TELECOM) a znalosti anglictiny -- rec Internetu, ALE hlavne ve vedomi -- US (totalitarian? - viz Chomsky) corporations, Vaclav Klaus etc.

Je to skutečně pravda? A pokud ano, co s tím? (JČ)

K úterní diskusi o kolektivní vině

(Reagoval na ni Ondřej Neff touto kritikou, na ni jsem reagoval ve včerejších BL Upozorňuji tako na velmi zajímavý příspěvek do této diskuse od Pavla Engsta.)

Pan Tomáš Pecina napsal na Fóru:

Milý pane Čulíku, stejně jak panu Neffovi mi není ani trochu jasné, proč mně a panu Kmentovi podsouváte a) obhajobu principu kolektivní viny; b) odmítání veškerých kritických názorů, včetně tak umírněných, jako je Vámi zmiňovaný článek v Respektu.

Na rozdíl od pana Neffa jsem ale přesvědčen, že každý, kdo měl vůli prokousat se nudou Vašeho kompilátu (takovému čtenáři patří můj obdiv), získal o povaze soupeřících názorů správnou představu. Mezititulky a parenteze jsou mocnou zbraní manipulativní argumentace, černé z bílého ovšem neudělají.


Vážený pane Pecino, nebylo mým úmyslem vaši argumentaci zkreslit. Pokud máte dojem, že moje zredigování této diskuse mezi vámi, panem Žákem a panem Kmentem bylo neférové, napište prosím vlastní shrnutí, jaký máte v této věci názor, rád ho zveřejním v Britských listech bez jakéhokoliv komentáře. (JČ)

Jedna čtenářská reakce:

(Nepřišly žádné dopisy, podporující názory pana Peciny a Kmenta, což mě vede k obavě, že jsem možná jejich argumentaci vstupem do diskuse a shrnutím skutečně nefér prezentoval v příliš záporném světle. Proto bych byl velmi rád, kdyby pan Pecina znovu v samostatném příspěvku shrnul svůj postoj. Zde je jeden z dopisů, podporujících postoj pana Žáka.)
Vážený pán Čulík,

v dnešných BL ste vyzvali čitateşov na reakciu k polemike medzi pánom Žákom a Pecinom.

Napriek tomu, že sa nepovažujem za liberálne orientovaného, súhlasim s pánom Žákom. Ja osobne vysoko hodnotím napríklad odvahu pánov Kohouta a Mlynářa, ktorí dokázali napriek sankciam nielen rozísť sa so svojou minulosťou, ale dokonca bojovať proti totalitnému režimu.

Myslím, že jeden z dôležitých morálnych atribútov človeka je schopnosť odpúšťať, lebo omylní sme všetci.

Samozrejme ak hovorím o odpúšťaní, vzťahuje sa to na şudí, ktorí oşutovali svoje nesprávne konanie. Problém je však viacrozmerný, lebo existují napríklad aj presvedčení komunisti.

V knihe "Jak pukaly ledy" je pekne opísaný moment, keď vtedajší premiér Adamec vysvetşuje Horáčkovi s Kocábom, že on celý život "kopal" za KSČ a nedokáže bez pocitu hanby otočiť kabát. Samozrejme nepoznám skutočnú motiváciu Adamca, ale toto mi pripadalo úprimné.

Dalo by sa ešte veşa popísať na uvedenú tému, ale myslím, že všetko podstatné obsahuje argumentácia pána Žáka.

Vladimír Durec


ZPRÁVA PRO KNIHOVNY

Date: Sun, 27 Jul 1997 13:58:54 -0700

Jiřina Fuchsová

Prosime o uvedomeni:

STATNI VEDECKA KNIHOVNA OSTRAVA (pi. Lea Prchalova)

VEREJNA KNIHOVNA OTROKOVICE

PAMATNIK ZAHRANICNICH CECHU pomuze zdarma nahradit knizni ztraty zpusobene povodnemi ze zasob duplikatu svych kniznich fondu.

Zaslete seznamy zadanych knih neb kontaktujte:

PZC

c/o Jirina Fuchsova

P.O.Box 66453

Los Angeles, Ca 90066

FAX 310 397-8199

E-Mail jfuchs@sprynet.com

Muzeme nahradit vetsinu produkce ceskych zahranicnich nakladatelstvi, v mensi mire i nektere knihy domacich ceskych nakladatelu.

Diky za vyrizeni!

JF


World WHO'S WHO of Czechs and Slovaks

Připravuje se vydání nového světového Who is Who Čechů a Slováků. Československá Společnost pro vědy a umění připravuje nové vydání svého populárního životopisného seznamu členů. Příručka informuje o tom, kde na světě a v kterých institucích působí vědci a odborníci českého původu. Zahrnuje i osobnosti, žijící v České republice a na Slovensku.

Mezi šedesáti osobnostmi na čestné listině SVU jsou František Dvorník, Roman Jakobson, Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný, Oskar Kokoschka, Karl W. Deutsch, Václav Hlavatý, Václav Havel, Milan Kundera, Jaroslav Seifert, Eugen Suchoň, Tom Stoppard, Jan Milíč Lochman, Mikuláš Lobkowicz, Václav Černý, Miloš Forman, Bohumil Hrabal, Jiří Kolař, Zdeněk Kopal, Jaroslav J. Pelikán, Thomas Čech, Zdeněk Rotrekl.

Do publikace Who is Who Společnosti pro vědy a umění jsou zařazováni členové SVU. O informace se obraťte na Miroslava Rechcígla, e-mail: rechcigl@aol.com.

Czechoslovak Society of Arts and Sciences (SVU) is preparing a new edition of its popular Biographical Directory of Members which has for years been the Society's bestseller. Throughout the years the Directory has become the SVU best business card in the academic world which enhanced the Society's prestige and opened doors to new contacts and cooperation with other institutions. To be sure, its most important value is its practical use by individuals, as well as by institutions, since it lists scholars, scientists, artists, and other experts of various kind who specialize or are knowledgeable about the thing Czech and Slovak. Consequently SVU Directory has become an indispensable tool for anybody interested in this area. This in turn, has added to the prestige of all individuals whose biographical data appear in the Directory.

Inasmuch as the SVU has among its midst the leading personalities abroad, as well as in the Czech and the Slovak Republics, the SVU Directory has, in fact, become the World Who's Who of Czechs and Slovaks. Among the more than sixty names on the SVU Honor Roll are or were outstanding individuals as historian Francis Dvornik, linguist Roman Jakobson, conductor Rafael Kubelik, pianist Rudolf Firkusny, artist Oskar Kokoschka, social scientist Karl W. Deutsch, mathematician Vaclav Hlavaty, playwright and President Vaclav Havel, novelist Milan Kundera, poet and Nobel laureate Jaroslav Seifert, composer Eugen Suchon, playwright Tom Stoppard, theologian and Rector Jan Milic Lochman, philosopher and Rector Mikulas Lobkowicz, philosopher Vaclav Cerny, film director Milos Forman, writer Bohumil Hrabal, artist Jiri Kolar, astronomer Zdenek Kopal, theologian Jaroslav J. Pelikan, chemist and Nobel laureate Thomas Cech, poet Zdenek Rotrekl etc.

To be included in the Directory requires an active membership in the Society. Interested individuals should contact the SVU President Miloslav Rechcigl, 1703 Mark Lane, Rockville, MD 20852. Telephone / FAX : (301) 881-7222 ; e-mail: rechcigl@aol.com.


Znovu sekta Heaven's Gate

Sekta Heaven's Gate - jejíž členové spáchali v březnu 1997 ve svém sídle v americkém městě San Diego hromadnou sebevraždu - opět funguje a na Internetu získává nové členy.

Členové sekty, kteří spáchali sebevraždu, byli přesvědčeni, že mohou opustit svá pozemská těla a po smrti přejít do vesmírné lodi, která cestuje v ocasu Hale-Boppovy komety.

Novou verzi kultu Heaven's Gate oživil Chuck Humphrey, bývalý člen sekty, který přežil svůj vlastní pokus o sebevraždu, k němuž došlo v květnu.

Chuck Humphrey (neboli Rkkody, což je přezdívka, kterou používal po dobu 22 let, kdy žil v sektě Heaven's Gate) převzal funkci bývalého šéfa sekty, maršála Herffa Applewhita (též známého jako Do).

Applewhite a jeho 38 následovníků zemřeli 23. března, poté, co požili koktail voidky a fenobarbitolů.

Humphrey nyní veřejnosti nabízí smrtící učení sekty Heaven's Gate pod vlastním jménem. Nabízí potenciálním členům původní knihu sekty Heaven's Gate, nabízí veřejné přednášky ua účelem rozšiřování své vírty a také kopie videoprogramu, obsahující tzv. "slova na rozloučenou", která nahráli členové sekty před hromadnou smrtí.

Jsou to projevy plné nadšení, jak se členové sekty připravují na přechod na palubu vesmírné lodi.

Humphreyho internetová stránká zaznamenává každý den od doby, kdy byla před několika týdny otevřena asi, 50 návštěvníků. Nepodařilo se mi ji Alta vistou najít, ale zadáte-li Heaven's Gate, objeví se vám tisice Home Pages na toto téma, například tato: http://www.sunspot.net/news/special/heavensgatesite/ndx_fr.shtml.

Členové sekty Heaven's Gate byli přesvědčeni, že se je možné cvičením dosáhnout "nadlidské úrovně", dosáhnout Next Level (příští rovinu) a přežít blížící se katastrofu (recyklaci) Země. Píše se o nich několik knih a točí se už alespoň jeden film. Ve středu ve 22.00 hodin vysílala v Británii BBC o sektě a celé její historii dlouhý dokumentární film.


Hongkong: britský establishment tvrdě zaútočil na posledního guvernéra Pattona

V minulých dnech otevřeně explodoval konflikt mezi posledním britským guvernérem Hongkongu, bývalým konzervativním politikem Chrisem Pattenem a establishmentem britského ministerstva zahraničních věcí.

Chris Patten, ve spolupráci s britským televizním reportérem Jonathanem Dimblebym, obvinil ministerstvo zahraniční a čelné britské politiky ze zrady Hongkongu. Pro podnikatelský zisk a kvůli osobním výhodám zradili čelní britští představitelé podle Pattena hongkongské obyvatele i jejich touhu po demokracii. Podrobněji jsme se tímto tématem zabývali v Britských listech 15.7.. Jonathan Dimbleby napsal na toto téma knihu a zároveň se v těchto dnech vysílal v televizi BBC na toto téma televizní seriál stejného jména, The Last Governor, Poslední guvernér.

Téměř komunistickým způsobem nyní reagoval na Pattenovo obvinění britský establishment a v podstatě obvinil samotného Pattena také ze zrady. Britská vláda potvrdila, že britská rozvědka Pattena vyšetřuje v souvislosti s obviněním, že novináři Dimblebymu prozradil tajné dokumenty ohledně vyjednávání britské vlády o budoucnosti Hongkongu. Tím prý Patten porušil britský zákon o utajování státních skutečností, Official Secrets Act.

Vysocí činitelé britského ministerstva zahraničních věcí zuří nad tím, že se Patten odvážil veřejně kritizovat britskou zahraniční politiku vůči Hongkongu. I bývalý konzervativní ministr zahraničních věcí Geoffrey Howe, který se v osmdesátých letech účastnil vyjednávání o budoucnosti Hongkongu, konstatoval, že Pattenova obvinění jsou prý "surreálná a nespravedlivá".

Podle britských pozorovatelů je však nepravděpodobné, že by byl Patten skutečně postaven před soud. Celá řada poslanců Dolní sněmovny, včetně šéfa liberálně demokratické strany Paddyho Ashdowna, požaduje, aby byla Pattenova obvinění o tajném srozumění ministerstva zahraničních věcí s pekingskou komunistickou vládou řádně vyšetřena. Pattenovi přátelé zdůrazňují, že by se britská vláda měla soutředit na tento problém a neměla by se nechat rozptylovat otázkou, zda porušil zákon o utajování vládních informací.


Mystifikace Lidových novin anebo ministerstva zdravotnictví ČR?

V Lidových novinách z 30.7 píše Radka Wallerová, že "V Evropě je finanční spoluúčast pacientů naprosto běžnou věcí". Konstatuje, že od roku 1999 budou muset všichni občané ČR bez rozdílu příjmů připlácet na zdravotní péči. Že prý je to v "Evropě úplně běžné".

Článek obsahuje tabulku "Příkladů spoluúčasti pacientů (na nákladech zdravotní péče! v jiných zemích. Uvádí se v ní, že ve Velké Británii si prý musejí občané na zdravotní péči připlácet 12 procent a doplácet také "nízké příplatky na léky".

To je nesmysl a marně uvažuji, kde tuto mystifikaci Lidové noviny, Radka Wallerová či české ministerstvo zdravotnictví sebralo, zkreslením jaké informace mohla vzniknout.

Kdokoliv si zatelefonuje na britské ministerstvo zdravotnictví, zjistí, že britská vláda stále dodržuje - hrdě - to bylo i za konzervativců - princip, že zdravotní péče (s výjimkou zubařské) v musí být v Británii pro všechny občany k dispozici kdykoliv ji potřebují, naprosto zadarmo.

V Británii jsou vysoké poplatky za recepty, 5 liber padesát za položku, ale děti, studenti, těhotné matky, nezaměstnaní a důchodci jsou od těchto poplatků osvobozeni (stejně jako od plateb za zubaře). Celkem platí poplatek za recepty jen 5 procent obyvatelstva.


Wall Street Journal a podnik Svit

Pane Culik

pracuji ve Svitu jako reditel odboru IS - clanek deniku Wall Street Journal o Svitu (český překlad viz tyto Britské listy) obsahuje takovou spoustu chyb, ze jsme se rozhodli WSJ zazalovat. Mate-li zajem o dalsi informace, obratte se na nas - jsou tam naproste pitomosti, ktere svedci o "profesionalite" R.Franka, vzdyt i jmeno reditele je spatne a to mel k dispozici vizitky.

Ostatne projdete si dalsi clanky R.Franka, ktere jsou na Internetu - zatim o Vychodni Evrope nepsal a zrejme se neobtezoval si veci nejak overovat. Jeho kvalifikace mi pripada stejna jako kvalifikace nekterych nasich zurnalistu - jsou ochotni psat a rozmlouvat o cemkoliv se suverenitou hodnou L.Kinga.

Pokud budete chtiti dalsi informace o vyvoji procesu, radi se ozvem.

S pozdravem

Michal Kasik

(Napište! JČ)


Rozdílný přístup

Vstup ČR do NATO:

Smějí novináři a politikové pohlížet na občany jako na bezprávné pitomce?


Motto:

"Demokracie je institucionalizovaná politická změna. Je ustáleným prouděním. Stabilizovanou labilitou."

Ještě jednou Andrew Stroehlein v brněnském časopise Tamto č. 972, věnovaném problematice medií. (Je možno si časopis objednat na adrese Ami studio, Štefánikova 78, 612 00 Brno, tel/fax 05-4121 4100, E-mailová adresa:
tamto@nadace.fdnbr.cz) (V pondělním čísle BL byly telefon a e-mail uvedeny chybně.) K článku se ještě vrátím. (JČ)

V Britských listech z 24.7. jsem rozebral nedávný článek Zbyňka Petráčka z Respektu "Chceme injekci do zadnice" v němž autor přirovnával českého občana k dítěti ("malému vzpurníkovi") a přimlouval se za to, aby vláda s lidmi o vstupu do NATO příliš nediskutovala, aby vypracovala efektivní obrannou politiku, tu přijala, vstoupila do NATO a teprve pak, post factum, se věc lidem jala efektivně vysvětlovat. Petráček je zcela zjevně frustrován "blbými náladami" v ČR v roce 1997 a skutečností, že se mnoho lidí v ČR nedávno vyjádřilo. že "za Husáka bylo líp". Dovozuje z toho, že vláda musí dnešní nebezpečné názory lidí ignorovat a jednat bez ohledu na ně. (Pomíjí, že nynější "nekonstruktivní" názory českých občanů asi jsou většinou reakcí na určitou činnost nebo spíše nečinnost právě vlády.)

Ondřej Neff k mému rozboru Petráčkova článku zveřejnil polemický příspěvek Se svíčkou do prachárny, hurá, v němž píše, že v ČR nežiju, a tedy neponesu následky případného tragického politického vývoje. Proto si mohu dovolit neodpovědně destabilizovat situaci zveřejňováním nesprávných či nebezpečných názorů. Ondřej taky konstatuje, že je "profesně nepřípustné otisknout text něčího článku prostoupený tendenčními útočnými poznámkami".

Nevím ale, jak bych mohl jinak jasně Petráčkův text analyzovat odstavec po odstavci - přitom byl již zveřejněn, v jiném široce čteném časopise (Respekt), já jsem Petráčkův text nijak nezkreslil a své poznámky jsem od původního Petráčkova textu textu jasně graficky oddělil.


Shrnuji zde znovu stručně v zájmu jasnosti své poznámky k Petráčkovu článku:

  • Srovnávat třeba i vzdáleně občana v demokracii s nesvéprávným dítětem je arogantní a urážlivé.

  • Rozhodnou-li lidé ve volbách rozporně, tak jak popisuje Petráček, západní demokratický politik z toho neusoudí, že jsou blbí, ale že mu tím chtějí sdělit nějakou složitější politickou message.

  • Petráček argumentuje proti konání referenda, protože se obává, že by byla jeho příprava provedena špatně. Tak ale můžete argumentovat proti čemukoliv, nakonec i proti všeobecným volbám.

  • Ti, kdo se v ČR referenda o vstupu do NATO obávají, protože by lidi řekli NE, jsou často ti vládní činitelé, kteří řádně nevysvětlili, na co to NATO vlastně bude, co to bude stát a jakou bude rozšířené Severoatlantické společenství hrát roli. Ví to někdo? (Neví se to moc ani na Západě.)

  • Je zjevné, že Američanům samotným, kteří budou mít schvalování vstupu ČR do NATO hlavní slovo, se nelíbí, že se o věci moc nediskutovalo a že značná část národa - z neinformovanosti - vstup do NATO odmítá.

  • Petráček má v mnoha argumentech pravdu. Jenže skutečnost je složitější. Mimo jiné jde o náklady rozšiřování NATO, o to, jakou roli bude hrát NATO v budoucnosti, o to, co se stane se středoevropskými zeměmi, které nebudou vpuštěny do NATO, o to, zda Západ v případě vojenského nebezpečí skutečně splní své závazky, a další složité otázky. O tom všem se mělo v ČR podrobně hovořit, a ne reagovat tak, jak napsal Jiří Payne nedávno v Lidových novinách, že v první řadě je třeba, aby byl národ vůči vstupu do NATO "jednotný". Ne, v první řadě je nutno o věci inteligentně mluvit.

    Jak vidíte, tak jsem nenapsal, že jsem ve věci vstupu ČR do NATO pro či proti referendu. Můj článek o referendu v první řadě nebyl. Chtěl jsem poukázat na nedemokratičnost postoje, který neuznává, že všechna moc pochází od občanů.

    Ondřej Neff usuzuje, že protože se nestavím stoprocentně na stranu vládní koalice, referendum o NATO odmítající, podporuju neodpovědně machinace sociálních demokratů, kteří "své voliče loví v rybníku spravovaném tvrdě protizápadními porybnými, komunisty a republikány", nebo jim alespoň dávám prostor.

    Je pravda, že postoj sociálních demokratů vůči vstupu ČR do NATO se zdá být dost rozporný, nepromyšlený a asi konjunkturální. Mně ovšem nejde o žádné nynější konkrétní české politické machinace, ať už vládně koaliční, nebo opoziční. Jde mi o demokracii v ČR. Ondřej Neff mě ovšem v této věci může nařknout z nerealistického idealismu. Členství ČR v NATO či v západoevropských demokratických strukturách však myslím není možno budovat na postoji, který z údajné politické nutnosti srovnává svéprávného a samostatného, svobodného občana, s "dětským vzpurníkem" a nechává tedy rozhodnutí na vládě, "protože občané jsou hloupí". V takovém systému hrozí, že se rozejde s demokracií.

    Ondřej Neff zdá se mi argumentuje obdobně jako Zbyněk Petráček - že totiž není možno dát v nynější postkomunistické střední Evropě demokracii ve všech aspektech volný průchod, protože by ji nezodpovědné politické živly v zemi zneužily.

    Je to otázka diskuse. Přikláním se k názoru, že za všech okolností je pro rozvoj demokracie nejvhodnější právě co nejširší demokracie. Naopak omezovat v zájmu demokracie určité názory či postoje je pro mě paradoxně nejkratší cestou k despocii. Kdo totiž může v které historické chvíli odpovědně sám říci, jaké řešení je nejvhodnější. Proto se dává po široké a profesionálně a odpovědně vedené diskusi prostor v klíčových otázkách mínění občanů. Vím, že už se opakuju, že jsem to napsal už asi stokrát. Jsem přesvědčen, že by mi dala za pravdu v této věci většina západních analytiků.

    Ondřej Neff dále píše:

    Bohužel, na vzestupu zejména komunismu a jeho desítky let trvající existenci se podepsala část intelektuálních elit, která byla slepá vůči realitě, odmítala pojmenovávat fakta pravými jmény a hýčkala líbivé ideje, které se paradoxně staly živnou půdou toho, co politická praxe mohla vyplodit. (...) V posuzování integračního procesu opomíjí (Jan Čulík) moment ohrožení (...), veškerou energii a výmluvnost soustřeďuje na zpochybňování postoje těch sil, které integraci podporují, ať je to vláda, političtí představitelé anebo v daném případě komentátor vlivného politického týdeníku. (...) Dost možná, že Jan Čulík vnitřně o nutnosti integrace nepochybuje - jenom ji nedává najevo a naopak nechává volný průchod námitkám a protiargumentům. I on hýčká líbivé ideje a prosazuje vizi světa, jaký by měl být, a ne takového, jaký je.

    V podstatě zde Ondřej Neff zdá se mi argumentuje, že základní demokratické principy jsou v postkomunistickém klimatu střední Evropy z vážných bezpečnostních důvodů nerealizovatelné, jsou to "líbivé ideje, vize světa, jaký by měl být a ne takový, jaký je." Argumentuje, že demokratickému procesu (jehož součástí je zpochybňování všech předložených myšlenek), ještě ke všemu případně ovlivňovanému či vedenému opozicí, je nutno se v českých podmínkách vyhnout v zájmu bezpečnosti státu ("Jak funguje demokratický proces v sociálně demokratickém pojetí v praxi jsme viděli nedávno při schvalování česko - německé deklarace").

    To je tak odvážné tvrzení, že bych si ho nedovolil učinit. Je to velmi zajímavá otázka: chová-li se parlamentní opozice případně neprofesionálně a neodpovědně, měla by se demokracie omezit tak, aby tato opozice nemohla ohrozit budoucnost státu, přesto, že třeba má podstatnou podporu veřejnosti? (V ČR je pro to myslím historický precedens - pokud vím, tak za první republiky existovaly tzv. "státotvorné" a "nestátotvorné" strany.)

    Je možné, že já skutečně z daleké Británie dostatečně necítím ohrožení páté kolony komunistů a republikánů tak intenzívně, že bych se měl domnívat, že je kvůli tomu zapotřebí omezovat principy demokracie.

    Jde o zásadní rozpor dvou pojetí a nemohu ho rozsoudit. Žiju ve světě, kde se automaticky považuje svrchovaným lékem pro odstraňování politických nešvarů otevřenost, transparentost a co nejvíce demokracie. (Ne že by se to vždy uskutečnilo, ale je to vzývaný ideál.)

    Naopak na Západě, hrozilo-li by nebezpečí rozmělnění či zmanipulování demokratického procesu extrémisty, západní země by zřejmě vyvinuly nejvyšší úsilí k tomu, aby zajistily efektivní průběh demokratického procesu - pokud by toho bylo třeba, využily by pomoci zralejších spojenců, kteří by jistě byli velmi ochotni tuto praktickou pomoc nabídnout.

    Včlenění České republiky do NATO bude pro tuto zemi bezpochyby významným stabilizačním krokem. Ondřej Neff napsal: "Republikáni a komunisté jsou proti takřka absolutně, protože vědí, že v integrovaném prostředí jim pšenice dlouho nepokvete."

    Je skutečně dáno, že se v České republice, integrované do NATO, nebudou moci politicky projevovat komunisté a republikáni? Nehraje snad ve Francii velkou roli v podstatě stalinistická komunistická strana a rasistická Le Penova Národní fronta? Nehrají politickou roli komunisté i v Itálii? Řecko bylo v šedesátých letech členem NATO, ačkoliv tam zcela volně vládla vojenská diktatura.

    Chci říci, že to, jestli bude v ČR stabilní demokracie, musí především vyplynout z jejích vnitřních politických sil. Jsem přesvědčen, že demokracii napomůže duch otevřené, kompetentní a kritické debaty (ano, mělo by se hovořit i o Romech i o trestu smrti, a protirasističtí aktivisté a občané odmítající trest smrti by měli na veřejnosti trpělivě, jasně a profesionálně vysvětlovat své civilizační argumenty).

    Právě zpochybňování všech postojů a otevřená, věcná a konstruktivní kritika všech a všeho je podstatou demokracie. Jen otevřenou kritickou debatou totiž aproximujeme k pravdě. Požaduje-li Petráček, aby vláda vypracovala v kuloárech efektivní českou obrannou politiku, přijala ji, a pak ji národu dobře vysvětlila, myslí si vážně, že těch několik mužů to za národ ve svých pracovnách bez efektivního veřejného dialogu skutečně svede? Pravda, vláda by měla vypracovat přesvědčivou obrannou politiku, ale před schválením by ji měla předložit veřejnosti k diskusi.

    Nemohu přijmout myšlenku, že většina mých spoluobčanů jsou blbci a že o klíčových rozhodnutích národa má rozhodovat arbitrárně vybraná "elita", která je elitou jenom proto, že jí dal Pán Bůh úřad a tedy i rozum. Naopak, (idealisticky?) věřím ve zdravý rozum obyčejných lidí - potvrzuje se, že funguje i v zemích, jako je Británie, která má některé společenské vrstvy, jež jsou možná v mnoha ohledech podstatně primitivnější než ten nejubožejší člověk, který žije v Čechách.

    Jan Čulík

    http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html