V Lidových novinách z 30.7 píše Radka Wallerová, že "V Evropě je finanční spoluúčast pacientů naprosto běžnou věcí". Konstatuje, že od roku 1999 budou muset všichni občané ČR bez rozdílu příjmů připlácet na zdravotní péči. Že prý je to v "Evropě úplně běžné".
Článek obsahuje tabulku "Příkladů spoluúčasti pacientů (na nákladech zdravotní péče! v jiných zemích. Uvádí se v ní, že ve Velké Británii si prý musejí občané na zdravotní péči připlácet 12 procent a doplácet také "nízké příplatky na léky".
To je nesmysl a marně uvažuji, kde tuto mystifikaci Lidové noviny, Radka Wallerová či české ministerstvo zdravotnictví sebralo, zkreslením jaké informace mohla vzniknout.
Kdokoliv si zatelefonuje na britské ministerstvo zdravotnictví, zjistí, že britská vláda stále dodržuje - hrdě - to bylo i za konzervativců - princip, že zdravotní péče (s výjimkou zubařské) v musí být v Británii pro všechny občany k dispozici kdykoliv ji potřebují, naprosto zadarmo.
V Británii jsou vysoké poplatky za recepty, 5 liber padesát za položku, ale děti, studenti, těhotné matky, nezaměstnaní a důchodci jsou od těchto poplatků osvobozeni (stejně jako od plateb za zubaře). Celkem platí poplatek za recepty jen 5 procent obyvatelstva.
Nevím ale, jak bych mohl jinak jasně Petráčkův text analyzovat odstavec po odstavci - přitom byl již zveřejněn, v jiném široce čteném časopise (Respekt), já jsem Petráčkův text nijak nezkreslil a své poznámky jsem od původního Petráčkova textu textu jasně graficky oddělil.
Petráček má v mnoha argumentech pravdu. Jenže skutečnost je složitější. Mimo jiné jde o náklady rozšiřování NATO, o to, jakou roli bude hrát NATO v budoucnosti, o to, co se stane se středoevropskými zeměmi, které nebudou vpuštěny do NATO, o to, zda Západ v případě vojenského nebezpečí skutečně splní své závazky, a další složité otázky. O tom všem se mělo v ČR podrobně hovořit, a ne reagovat tak, jak napsal Jiří Payne nedávno v Lidových novinách, že v první řadě je třeba, aby byl národ vůči vstupu do NATO "jednotný". Ne, v první řadě je nutno o věci inteligentně mluvit.
Jak vidíte, tak jsem nenapsal, že jsem ve věci vstupu ČR do NATO pro či proti referendu. Můj článek o referendu v první řadě nebyl. Chtěl jsem poukázat na nedemokratičnost postoje, který neuznává, že všechna moc pochází od občanů.
Ondřej Neff usuzuje, že protože se nestavím stoprocentně na stranu vládní koalice, referendum o NATO odmítající, podporuju neodpovědně machinace sociálních demokratů, kteří "své voliče loví v rybníku spravovaném tvrdě protizápadními porybnými, komunisty a republikány", nebo jim alespoň dávám prostor.
Je pravda, že postoj sociálních demokratů vůči vstupu ČR do NATO se zdá být dost rozporný, nepromyšlený a asi konjunkturální. Mně ovšem nejde o žádné nynější konkrétní české politické machinace, ať už vládně koaliční, nebo opoziční. Jde mi o demokracii v ČR. Ondřej Neff mě ovšem v této věci může nařknout z nerealistického idealismu. Členství ČR v NATO či v západoevropských demokratických strukturách však myslím není možno budovat na postoji, který z údajné politické nutnosti srovnává svéprávného a samostatného, svobodného občana, s "dětským vzpurníkem" a nechává tedy rozhodnutí na vládě, "protože občané jsou hloupí". V takovém systému hrozí, že se rozejde s demokracií.
Ondřej Neff zdá se mi argumentuje obdobně jako Zbyněk Petráček - že totiž není možno dát v nynější postkomunistické střední Evropě demokracii ve všech aspektech volný průchod, protože by ji nezodpovědné politické živly v zemi zneužily.
Je to otázka diskuse. Přikláním se k názoru, že za všech okolností je pro rozvoj demokracie nejvhodnější právě co nejširší demokracie. Naopak omezovat v zájmu demokracie určité názory či postoje je pro mě paradoxně nejkratší cestou k despocii. Kdo totiž může v které historické chvíli odpovědně sám říci, jaké řešení je nejvhodnější. Proto se dává po široké a profesionálně a odpovědně vedené diskusi prostor v klíčových otázkách mínění občanů.
Vím, že už se opakuju, že jsem to napsal už asi stokrát. Jsem přesvědčen, že by mi dala za pravdu v této věci většina západních analytiků.
Ondřej Neff dále píše:
Bohužel, na vzestupu zejména komunismu a jeho desítky let trvající existenci se podepsala část intelektuálních elit, která byla slepá vůči realitě, odmítala pojmenovávat fakta pravými jmény a hýčkala líbivé ideje, které se paradoxně staly živnou půdou toho, co politická praxe mohla vyplodit. (...) V posuzování integračního procesu opomíjí (Jan Čulík) moment ohrožení (...), veškerou energii a výmluvnost soustřeďuje na zpochybňování postoje těch sil, které integraci podporují, ať je to vláda, političtí představitelé anebo v daném případě komentátor vlivného politického týdeníku. (...) Dost možná, že Jan Čulík vnitřně o nutnosti integrace nepochybuje - jenom ji nedává najevo a naopak nechává volný průchod námitkám a protiargumentům. I on hýčká líbivé ideje a prosazuje vizi světa, jaký by měl být, a ne takového, jaký je.
V podstatě zde Ondřej Neff zdá se mi argumentuje, že základní demokratické principy jsou v postkomunistickém klimatu střední Evropy z vážných bezpečnostních důvodů nerealizovatelné, jsou to "líbivé ideje, vize světa, jaký by měl být a ne takový, jaký je." Argumentuje, že demokratickému procesu (jehož součástí je zpochybňování všech předložených myšlenek), ještě ke všemu případně ovlivňovanému či vedenému opozicí, je nutno se v českých podmínkách vyhnout v zájmu bezpečnosti státu ("Jak funguje demokratický proces v sociálně demokratickém pojetí v praxi jsme viděli nedávno při schvalování česko - německé deklarace").
To je tak odvážné tvrzení, že bych si ho nedovolil učinit. Je to velmi zajímavá otázka: chová-li se parlamentní opozice případně neprofesionálně a neodpovědně, měla by se demokracie omezit tak, aby tato opozice nemohla ohrozit budoucnost státu, přesto, že třeba má podstatnou podporu veřejnosti? (V ČR je pro to myslím historický precedens - pokud vím, tak za první republiky existovaly tzv. "státotvorné" a "nestátotvorné" strany.)
Je možné, že já skutečně z daleké Británie dostatečně necítím ohrožení páté kolony komunistů a republikánů tak intenzívně, že bych se měl domnívat, že je kvůli tomu zapotřebí omezovat principy demokracie.
Jde o zásadní rozpor dvou pojetí a nemohu ho rozsoudit. Žiju ve světě, kde se automaticky považuje svrchovaným lékem pro odstraňování politických nešvarů otevřenost, transparentost a co nejvíce demokracie. (Ne že by se to vždy uskutečnilo, ale je to vzývaný ideál.)
Naopak na Západě, hrozilo-li by nebezpečí rozmělnění či zmanipulování demokratického procesu extrémisty, západní země by zřejmě vyvinuly nejvyšší úsilí k tomu, aby zajistily efektivní průběh demokratického procesu - pokud by toho bylo třeba, využily by pomoci zralejších spojenců, kteří by jistě byli velmi ochotni tuto praktickou pomoc nabídnout.
Včlenění České republiky do NATO bude pro tuto zemi bezpochyby významným stabilizačním krokem. Ondřej Neff napsal: "Republikáni a komunisté jsou proti takřka absolutně, protože vědí, že v integrovaném prostředí jim pšenice dlouho nepokvete."
Je skutečně dáno, že se v České republice, integrované do NATO, nebudou moci politicky projevovat komunisté a republikáni? Nehraje snad ve Francii velkou roli v podstatě stalinistická komunistická strana a rasistická Le Penova Národní fronta? Nehrají politickou roli komunisté i v Itálii? Řecko bylo v šedesátých letech členem NATO, ačkoliv tam zcela volně vládla vojenská diktatura.
Chci říci, že to, jestli bude v ČR stabilní demokracie, musí především vyplynout z jejích vnitřních politických sil. Jsem přesvědčen, že demokracii napomůže duch otevřené, kompetentní a kritické debaty (ano, mělo by se hovořit i o Romech i o trestu smrti, a protirasističtí aktivisté a občané odmítající trest smrti by měli na veřejnosti trpělivě, jasně a profesionálně vysvětlovat své civilizační argumenty).
Právě zpochybňování všech postojů a otevřená, věcná a konstruktivní kritika všech a všeho je podstatou demokracie. Jen otevřenou kritickou debatou totiž aproximujeme k pravdě. Požaduje-li Petráček, aby vláda vypracovala v kuloárech efektivní českou obrannou politiku, přijala ji, a pak ji národu dobře vysvětlila, myslí si vážně, že těch několik mužů to za národ ve svých pracovnách bez efektivního veřejného dialogu skutečně svede? Pravda, vláda by měla vypracovat přesvědčivou obrannou politiku, ale před schválením by ji měla předložit veřejnosti k diskusi.
Nemohu přijmout myšlenku, že většina mých spoluobčanů jsou blbci a že o klíčových rozhodnutích národa má rozhodovat arbitrárně vybraná "elita", která je elitou jenom proto, že jí dal Pán Bůh úřad a tedy i rozum. Naopak, (idealisticky?) věřím ve zdravý rozum obyčejných lidí - potvrzuje se, že funguje i v zemích, jako je Británie, která má některé společenské vrstvy, jež jsou možná v mnoha ohledech podstatně primitivnější než ten nejubožejší člověk, který žije v Čechách.
Jan Čulík
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html
