Princezna Diana, matka Tereza a Neviditelný pes: O věcech viditelných i neviditelných
Los Angeles, 5. zari 1997, casne odpoledne
Byvaji nekdy chvile ci dokonce cele dny v lidskem zivote, na ktere potom uz clovek, at z tech ci onech duvodu, nikdy nezapomene... Dnesek sa stava (ano, pisu STAVA... protoze v Los Angeles je teprve casne odpoledne...) jednim takovym dnem...
Jednak bylo v tento den, pred mnoha a mnoha lety, pozehnano snatku mych rodicu, cimz se jaksi mohlo stat, ze jsem dnes vubec na svete...
Za druhe pripravy na pohreb princezny Diany nabiraji na rychlosti a spadu a drzim tem chudakum v Buckinghamskem palaci palce na vsechno dobre (jejich prace jeste neskoncila, princezna Diana sve dobre skutky konala vcas a pilne, coz jeji "poddani" ocenuji po cele nasi zemekouli jiz tyden, a nyni uz je v rukou Bozich)...
Za treti, presne v momente, kdy pri praci a zapnute televizi sleduji sluchem prevoz Dianina tela do Kensingtonskeho palace, kde ma Diana stravit posledni noc pred zitrejsim, brzy jiz vlastne dnesnim, rozloucenim, je tento zivy prenos prerusen dalsi zpravou: CNN oznamuje, ze Matka Tereza, matka chudych, prave dokoncila svoji zivotni pout...
V mysli se mi vybavuje obrazek, ktery v poslednim tydnu nescetnekrat preplul pres obrazovky televizoru: vrascita tvaricka, malinka postavicka Matky Terezy v bilem, modre lemovanem sari, a vedle ni vysoka, vznosna postava princezny Diany v bilem dvoudilnem obleku, sklanejici se ze sve mlade a krasne vysky k nenapadne postave sestricky, Matky Terezy...
Televizni zaber zachytil tesne vedle sebe dve zeny, tak rozdilne, vzezrenim, zivotem, oblecenim, vekem, zivotnim osudem, temer vsim...
A prece, a prece... tyto dve mely jak v zivote, tak, jsem si jista budou mit i ve smrti, jedno spolecne: lasku k druhym, otevrenost k lidem kolem sebe, odvahu stykat se, dotykat se, objimat ty nejzavrzenejsi, bidou a opovrzenim postizene lidske bytosti zijici na okraji lidskych spolecen- stvi at v Evrope ci v Asii ci kdekoli jinde na povrchu nasi planety...
Duse obou zen, nyni pred poslednim soudem Boha na nebesich, budou provazeny k trunu nejvyssimu miliony a miliony diku, modliteb, primluv, slz vdecnosti...
Obe dve, Matka Tereza, i nestastna princezna Diana, si jiz na teto zemi vystavely pomniky nehynouci, jedine pomniky, ktere kdy pretrvaji netknute zubem casu, lidskou zlobou, povetrnostni neprizni...
Je nutno ocenit, ze poradatele pohrbu princezny Diany vyhradili prvni mista pri obradu ne t.zv. "vyznamnym" a "vlivnym" naseho sveta, ale obyvatelum utulku pro chude, postizenym koleckarum, obetem vybuchu min v nasem, v nejednom ohledu, pro nas vsechny, ano, kolektivne!, vselijak "zaminovanem"... svete...
Kdyz se obrazovkou mihne Dianina tvar v rysech jejiho starsiho syna, snazim se predstavit si tihu jeho udelu, nyni, po tom vsem... Ale prave on, on jediny, diky hluboce lidskemu zalozeni sve matky, ma jedinecnou prile- zitost v budoucnu "zlidstit" i veky zkostnatele rysy britske monarchie...
Dodelavam praci, beru klice a papiry, a vydavam se na postu... Kdyz se venku otocim proti domu, vidim na azurove obloze nad Santou Monikou ohromne, bile zarici srdce...
V nem neznamy letec narysoval dve velka pismena z abecedy: velke D, a velke I...... A prave ve chvili, kdyz jiz jiz sklanim hlavu a chci nasednout do auta, rysuje neviditelna ruka do obrazce dalsi contrail: ostra belostne zarici cara zacina na rovne strane velkeho D, jde kolmo pres tuto linii, a zhasne teprve, kdyz se dotkne velkeho I, prave v polovine...
Velke D ted neni nasledovano velkym I, jako jeste pred nekolika vterinami... Velke D je nyni na obloze nad mou los-angeleskou ctvrti kolmo protknuto velkym T.
Bere mi to dech, pred chvili mi nekdo na telefonu rikal, ze Vaclav Havel v Praze prave hovoril o tom, jak nase byti, viditelne i neviditelne, ridi tajemna ruka shury... Mam dojem, ze dve zeny, pro ktere mnoha ruznymi zpusoby dnes place cely svet, ve svych zivotech, i kdyz rozdilnym zpusobem, zviditelnovaly, nebo snazily se zviditelnovat, neviditelne...
Matka Tereza napriklad presvedcovala jednoho z pracovniku charitativni organizace zasobujici jistou hladovejici zemi obilim, ze snazime-li se druhe, hladovici, nasytit, je to velmi, velmi dulezite, ale o co jde v prvni rade, rekla, ze vsichni ti lide, vsichni, i chudi, zanedbani, opusteni, postizeni, maji LIDSKOU DUSTOJNOST.
Je sice NEVIDITELNA, ale JE... A s vedomim jeji existence musime k druhym pristupovat... ke vsem....ke vsem.... bez rozdilu..........
Dojizdim k poste, k poste, kam jsem se vcera kvuli jedenacti helikopteram ve vzduchu, zranenemu prislusnikovi policie a mrtvemu zlodeji mobil homu, nemohla dostat...
Vyvracim hlavu z auta a pozoruji pomalu se rozplyvajici, belostny znak lidskeho srdce se dvema velkymi pismeny uprostred , na obloze...
Nejsem sama, na sluncem rozpalenem parkovisti pred postou stoji hloucky lidi a vzrusene ukazuji na nebeske znameni...
Vchazim dovnitr, vybiram postu, je tam pouze jedna zasilka...
Oteviram bezovou obalku, neni v ni zadna listina, je v ni bile tricko... Je nem vyobrazeny pritel nas vsech, zeleny Bart... Pacickami zatatymi v pesticky si zakryva sve psi zraky... Nad nim je napis, pro mne osobne celkem zbytecny:
NEVIDITELNY PES
V tom obrazku se mi sleva dohromady tisice a tisice vjemu za cely tento minuly tyden, za, zatim pouze polovinu, dnesniho horkeho dne... Sleva se mi to vsechno do nauceni, ktere jako odkaz zanechavaji vsem nam, vsem nam, kdo dosud stale zivotem a svetem putujeme, kdo jsme dosud na ceste, jak princezna Diana, tak Matka Tereza; ze to nejsou nase OCI, na ktere se behem sve cesty zivotem mame spolehat predevsim; ze se radeji, a v prve rade, mame spolehat na svoje .....SRDCE....
A navic, ze tak mame cinit zavcas, dokud jsme jeste tady, dokud muzeme, protoze az jednou nase srdce odmitne tlouci dal, mohlo by byt na mnoho veci uz pozde......................... "Dlouha je pout, ale milujici... vidi...SRDCEM...svym..."
Psano - neplanovane - pro Jana Culika v zahranici, pro Ondreje Neffa doma, a meho zeleneho pritele Barta vsude...
Jirina Fuchsova, Los Angeles***
Ještě jednou k smrti princezny Diany - z obecnějšího hlediska
Jan Čulík
Motto: "Proč vyvolala smrt princezny Diany takové pozdvižení? Ne proto, že je to princezna, nebo bývalá členka britské královské rodiny. Ale proto, že Diana byl člověk, obyčejný člověk, který zjistil, že se octl v průšvihu. Velkým úsilím se jí podařilo z průšvihu se dostat. Svou traumatickou zkušenost pak využila tak, že pomáhala zmírňovat utrpení druhých. "
BBC Radio 4, pátek 5. září 1997
Od smrti anglické princezny Diany uplynul už týden, a přesto její osud - jako hyeny - i nadále přetřásají především bulvární světové sdělovací prostředky. Proč se o princeznu Dianu mimo Británii lidi tolik zajímají? Působila na ně - tak jako v Británii - jako lidská bytost, anebo je fascinuje hlavně život "horních deseti tisíc"? A pokud ano, proč? Principem asociace? Jinými slovy, budeme-li hodně číst o bohatých, a budeme-li o nich vědět všechny bulvární drby, budeme jako oni? Anebo lidi spíš opravdu zaujala ta Dianina individuální, lidská zkušenost?
Zdá se, že je zájem o Dianu iracionální. Pražský bulvární deník Blesk podrobně informuje o plánech na pohřeb. Spekuluje se o podrobnostech Dianina tragického úmrtí. Lidé v ČR - ani v mnoha jiných zemích, zahlcených zprávami bulvárního, stereotypně zkresleného tisku - moc nevědí, jak se žije v Británii a o co v té zemi v současnosti jde. Uprostřed tohoto neporozumění hltají nejmenší podrobnosti z posledních hodin života princezny Diany a z toho, co následovalo.
Myslím, že tato přemíra zájmu sdělovacích prostředků dosti živě ilustruje, s jakou nezadržitelnou, neosobní krutostí se od bulvárních sdělovacích prostředků princezna musela za života potýkat. Jak už jsem psal, naprosto nebyla dvacetiletá, nepříliš vzdělaná a nepříliš zkušená dívka, připravena na nápor komerčního zájmu sdělovacích prostředků, který ji nakonec zničil.
Jistě, Diana nebyla zcela bez viny. Ukázalo se, že její manželství s princem Charlesem nebude taková pohádka, jak si to představovala. Ve složitých peripetiích tohoto svazku, kdy na jedné straně stála Diana a na druhé manžel Charles a královská rodina, se pak občas pokoušela využívat sdělovacích prostředků a manipulovat je ve vlastním zájmu.
Jaké z toho všeho ale pro nás plyne obecné ponaučení?
Komentáře českých sdělovacích prostředků k případu Diana, i těch údajně nejkvalitnějších, jsou veskrze plytké. Kdy přestanou být redaktoři denního tisku líní a vzepnou se trochu nad svou příslovečnou "pohodu", aby vypotili originální myšlenku?
Novinářská konkurence je v českém světě chabá. Znovu zdůrazňuji, že nedostatek přísné, inteligentní a podnětné analýzy ve sdělovacích prostředcích je z velké míry příčinou dnešních potíží České republiky. Nemohu ale přijmout, že je český národ jako celek tak hloupý, jak by to vyplývalo z úrovně českých sdělovacích prostředků.
(Kdosi mi minulý týden na konferenci zahraničních bohemistů sdělil, že polský a maďarský tisk je sice taky horší než kvalitní tisk západní, ale ze záhadných důvodů je prý o několik tříd lepší než tisk český. Čím to je? Oněmi osmdesátými lety, kdy Poláci a Maďaři nebyli nucení žít v neprodyšné sklenici poinvazního "socialismu" jako Češi?)
Role sdělovacích prostředků v demokracii je velmi důležitá. Novináři mají za svou práci morální odpovědnost. Existují určité hranice, za něž slušný člověk neproniká. Zákony se to mohou pokusit regulovat, ale v poslední instanci závisí efekt na jednom každém novináři samotném a jeho svědomí.
Řekl mi koncem týdne Václav Žák: "Poslouchal jsem celý týden od Dianina úmrtí zahraniční vysílání BBC v angličtině. Ty komentáře a analýzy BBC jsou bezesporu vynikající. Zaujala mě ale jiná věc. Zpočátku, když rozhlasoví a televizní novináři nastrčili mikrofony obyčejným Britům, aby se vyjádřili k Dianině náhlé smrti, hovořili tito lidé normálně. Poté, co se po zemi prostřednictvím sdělovacích prostředků široce rozšířila prohlášení politiků, začali obyčejní lidé opakovat jejich fráze. "I am utterly devastated" - "Jsem naprosto zdrcen," - řekl Tony Blair a po něm to pak mechanicky tisíckrát opakovali mnozí.
Co z toho vyplývá?
Opět to ukazuje, jak obrovskou společenskou odpovědnost mají novináři. Mnoho obyčejných lidí nevládne příliš efektivně slovy a argumentací - anebo si to alespoň myslí. Mají neurčité, třeba rozporné pocity. Tak jako je rozporná a neurčitá každodenní skutečnost. Pokud se novináři nebo politikovi, "kováři slov", podaří jasně se k určitému problému vyjádřit, obyčejným občanům realitu svými výroky zpřesní a tím zpřesněním vlastně zkreslí. Obyčejní občané pak budou často používat na veřejnosti pronesených výroků od známých osobností - či novinářů - k definici aktuálních otázek, aniž by se o vlastní definici pokusili sami.
Obrovská odpovědnost novinářů z toho vyplývá zcela zjevně.
Ale jak je to s etickým povědomím v České republice?
V pátek 5.9. jsem jel v Praze taxíkem ze stanice metra Skalka do podniku Internet Servis v Zahradním městě. V autě hrálo Radio Alfa. Zaslechl jsem snad nejhnusnější reklamu za několik let mé životní zkušenosti
Dívka se slizce vemlouvavým, manipulativním a neupřímným hlasem snažila vdechovat do mikrofonu svoje vnady. Přesvědčovala posluchače, že mohou vyhrát desetitisíce nebo snad milión korun, když něco udělají - konkrétní obsah reklamy či upoutávky mi v paměti neutkvěl. Velký dojem však na mě učinila odpornost reklamy.
Živě jsem si vybavil scénu v kancelářích Radia Alfa v době, kdy prodělečnou stanici přebírali američtí vlastníci podniku Central European Media Enterprises.
VRadiu Alfa vládla téměř hysterie. Nikdo totiž nevěděl, koho noví vlastníci vyhodí z práce. Pracovníkům se zdály nové metody, které jim začaly být vnucovány čerstvým vedením, absurdně přeamerikanizované. Nikdo se však proti nim nevzepřel. Češi, zvyklí na otročení, se sklonili. Rozdíl mezi atmosférou v Rádiu Alfa pod novým americkým vedením a řekněme v Československém rozhlase v sedmdesátých letech po politických čistkách byl minimální.
My Češi se většinou skloníme - jen aby byla pohoda - zapřeme svou integritu a vlastní názor a děláme, co si přeje náš (často cizí) pán. Rezignujeme na to, abychom se chovali jako dospělí, svobodní a vzpřímení občané.
Je to těsně spojeno s otázkami etiky.
Lidi čtyřicet let ohýbali páteř před komunistickou ideologií, takže ani nevadí, když prodají své principy v dnešní, nové "kapitalistické" společnosti mamonu. To, že by se člověk měl řídit především vlastním svědomím a pevnými etickými zásadami, a nikoliv penězi, mnoha lidem mnoho neříká. Stejně potlačují roli svého svědomí i západní paparazziové a šéfredaktoři bulvárního tisku.
Česká republika převzala ze Západu po pádu komunismu většinou hlavně to nejprimitivnější a nejvulgárnější. Asi proto jsem v komentářích českého tisku k osudu princezny Diany našel tolik nepřímých obhajob neskrupulózní role novinářů.
Veřejnost si prý žádá, aby novináři jako hyeny pronásledovali až k smrti "slavné" osoby, jako byla princezna Diana. Lidi chtějí tyto zábavné články číst a vidět zábavné fotografie. Vládne tržní prostředí, a jestliže zaplatí šéfredaktor bulvárního listu milión dolarů za fotografii, porušující soukromí, považuje se to za normální. Vždyť, jak by řekl i český premiér Klaus, "peníze jsou vždy teprve na prvním místě". Morálku prý určuje trh.
Tato zcestná a zvrácená ideologie vytváří v českých hlavách zmatek. Tak Ivan Hoffmann, komentátor Radiožurnálu, otiskl v pátek 5.9. v novém pražském deníku Metro (který se v Praze rozdává zadarmo) k případu princezny Diany jeden z mnoha dosti naivních komentářů. Několik citátů ukáže, jak neinformovaný a povrchní je Hoffmanův sloupek:
"Jde o velký paradox: Novináři, bez kterých by si lidé nikdy nebyli oblíbili plachou dívku, které se před šestnácti lety přihodilo to, že se vdala za syna královny, o sobě slyší, že jsou jejími vrahy. I tak vypadá princip kolektivní viny."
Nepotvrzuje se podezření, že Dianu nepronásledovala smečka reportérů, ale spíše senzacechtivá veřejnost?
Určitě se obrovská většina lidí shodne, že by měl existovat přísný zákon na ochranu soukromí krásných, hodných a nešťastných princezen. Je však stejně přísně třeba hlídat soukromí politiků?
Daleko častěji než v roli pronásledovatelů se novináři objevují v roli štvanců.
Jde o potvrzení banální skutečnosti, že alkohol nepatří za volant a připomenutí, že bezpečnostní pásy mohou člověku zachránit život. A zcela tiše a naivně bych se ještě ptal, zda není lepší žít tak, aby člověk nic nemusel tajit."
Tak, milý Ivane Hoffmane, zejména poslední věta komentáře, ač jistě dobře míněna, je hloupost. Rád bych věděl, jak byste se vyrovnal s tím, že kolem vás a vašich dětí je neustále smečka novinářů, sledujících vás nejmodernějšími objektivy s dalekohledy, i když jdete na záchod. Že když se odeberete na cvičení či na plavání do sportovního klubu, dá se očekávat, že do zdi klubu bude zabudovaná kamera a druhý den vyjde v miliónovém nákladu v novinách fotka, jak tam cvičíte nebo jak se převlíkáte.
Není to obdoba činu české tajné policie, která nechala v Dikobraze v roce 1977 otisknout fotku nahého Ludvíka Vaculíka, kterou našla v jeho bytě?
Je pravda, že se novináři v mnoha zemích často objevují v roli štvanců a jsou nezřídka zabíjeni. Na jejich obranu je nutno pozvednout hlas. S pronásledováním lidí, jako byla Diana, však etická novinářská práce nemá nic společného.
Zákon na ochranu soukromí přitom nelze vypracovat, nemá-li být ohrožena svoboda projevu a posílena role státu.
Kolega z Glasgowské univerzity, mi poslal tento e-mail:
Mily Jane,
zavidim Ti, ze ses vyhnul zatim nejhysterictejsimu masovemu silenstvi, ktere jsem kdy v teto zemi zazil. Veskera media - za ucasti vsech Tebou tolik obdivovanych britskych nezavislych zurnalistu - reziruji tu nejfantastictejsi velkoshow modernich dob, ktera pripomina hysterii po Stalinove smrti nebo v nedavnejsi dobe po smrti ajatollaha Chomejniho.
Naproti Ivan Kytka referuje, že na něho chování britských sdělovacích prostředků ve dnech po Dianině smrti udělalo vesměs velký dojem. Poukazuje už jen na takovou maličkost, že při otevření kondolenčních místností bylo málo kondolenčních knih. Kritizovali to reportéři v televizním a v rozhlasovém vysílání a ještě téhož dnes byl počet kondolenčních knih zněkolikanásoben.
Kytka poznamenává: V České republice je velmi obtížné najít novináře, který by byl ochoten řádně psát o nějakém nešvaru. Argument totiž vždycky je, že to zajímá jen ty lidi, kteří jsou nešvarem postiženi, a ti jsou mezi našimi čtenáři, posluchači, diváky, jen v menšině. Britští novináři tento postoj nezastávají.
Podle Kytky sehrál britský tisk v minulých dnech v Británii velmi významnou občanskou roli. Po náhlé smrti princezny Diany přispěly britské sdělovací prostředky minulý týden rozsáhlou veřejnou debatou k výraznému přehodnocení role britské královské rodiny v britské společnosti. Šlo v podstatě o debatu o identitě britského národa, o debatu, jaké se v ČR o totožnosti českého národa nevedou.
Šlo to v Británii tak daleko, že se při této analýze spojily i noviny, které normálně vůbec nesdílejí své politické přesvědčení.
Mimořádným jevem bylo to, že londýnský deník Evening Standard, polobulvární, pravicový plátek, přetiskl ostře kritický komentář o britské královské rodině z centristicky levicového deníku Guardian, s označením, že autorská práva za příspěvek má Guardian.
Překlad tohoto textu přinesu v Britských listech v úterý 9. září.
A jak splňují české sdělovací prostředky svůj občanský a etický úkol informovat společnost o tom, co se v ní děje? Jen malý příklad. Dostal jsem tento dopis od Jiřiny Fuchsové:
Mela bych jedinou skromnou OTAZECKU:
Kdyz DVACATEHO srpna USA (nijak mala zemicka) a CR (nejdulezitejsi
stredoevropska zeme, ze?) ZRUSILY SMLOUVU Z ROKU 1928 o EXKLUZIVITE OBCANSTVI, tim tedy OD DVACATEHO SRPNA 1997 lide jak z CR, tak z USA MOHOU NAPRISTE MIT DVOJI OBCANSTVI (ovsem krome nas 20-30 000 postizenych Cechu v Americe kteri jsme byli proste jednou hozeni pres palubu..)
JAK TO, ze --dnes je PATEHO ZARI 1997 - tato ZPRAVA JESTE NEDORAZILA DO JEDINEHO CESKEHO SDELOVACIHO PROSTREDKU???
PAPARAZZI-NOVINARSKA LUZA?
Svědectví profesionálního paparazzi
Tento clanek neobhajuje ani nezatracuje novinarskou praci pro bulvarni tisk.
Ctenar si sam musi najit svuj zdroj informaci. Bulvarni tisk zaplavil Ceskou republiku ihned po revoluci v roce 1989.
Snad prvni bulvarni tisk dorazil z Nemecka a prvni kameloti se po Praze vesele prohaneli uz v lete 1989 mozna drive.
Vitanym a takrka jedinym zdrojem obrazoveho materialu jsou pro bulvarni noviny a casopisy fotografove pusobici na volne noze, jimz se prezdiva PAPARAZZI.
Smrt princezny Diany otevrela znovu otazku jejich legalizace, respektive zda postavit tyto lovce senzaci mimo zakon.Jako prvni se priritil nepritel techto fotografu,herec Tom Cruise.
Cim se provinuji paparazzi proti slavnym osobnostem?
V prve rade stylem fotografovani. Paparazzi se zameruji na osobni a neoficialni zivot hvezd, tedy lidi slavnych.
Nejsou to jen herci a zpevaci, ale treba sportovci, politici, proste lide vseobecne znami a slavni.
Bulvarni tisk nezajimaji snimky z oficialnich prezentaci techto celebrit,ale prave snimky z neoficialnich party, dovolenych,nebo z osobniho zivota techto lidi.
Paparazzi splhaji po stromech, plizi se krovim,vyckavaji u rezidenci slavnych a stopuji je vice nez Interpol mezinarodni lupice.Cim soukromejsi a neoficialnejsi snimek,navic neco odhalujici (milence, telo, slabost ap.), tim cennejsi. Paparazzi dokazi byt nekde hodiny v ukrytu a cihat na svou obet.
Ctenare bulvarniho tisku nezajimaji oficialni zabery z predavani Oscaru,ale spise to,co se deje v zakulisi,jaky zivot jejich HVEZDA vede a kam se chodi rekreovat.
Toto vse jim paparazzi svou praci zjisti.
Na fotografy-paparazzi navazuji pisici redaktori.Ti tyto fotografie okomentuji, pridaji vlastni clanek a celek je hotov. Osobne se domnivam, ze tito pisalcinatropi daleko vice skody nez zmineni fotografove.
Fotografie je realita a jestlize ma HVEZDA milence ci milenku a paparazzi je nachyta a vyfoti,je to zasah do soukromi techto lidi, ale na druhou stranu je to pravda. Pisalek k tomu prihodi komentar, ktery z teto pravdy vychazi, ale pak uz sve fantazii na rozdil od fotografa, meze neklade.
Pak se dozvime od kdy to dotycny s ni tahne, co na to jeho babicka, kolik facek padlo pri prvnim rande, kolik stala vecere a kdo ji platil, jak velke dary si predavaji pri kazdem rande ap.
Realita je zpravidla uplne jina a mnohdy jsou to puste vymysly autora.
Kdo pacha vetsi zlo,necht ctenar posoudi sam.
Kdo jsou paparazzi?
Neni vzdy pravda, ze jsou to lide bez studu a charakteru, kteri v honbe za mamonem penez se nestiti niceho.
Do teteo kategorie patri treba mladi fotografove,kteri nemaji sanci se dostat do renomovane tiskove agentury,ci novin.Tato mista jsou obsazena pevne a da se rici, ze se dedi.
Chce li se mlady fotograf v teto branzi prosadit, musi necim zaujmout a pokusit se ziskat ohlas.
Velke akce jsou obsazeny fotografy z velkych agentur a novin a pro fotografa na volne noze je skoro vyloucene dostat na takovou akci akreditaci.
Sam jsem to zazil na MISS UNIVERSE 1997, kdy jen obrovske stesti mi dovolilo se teto akce zucastnit.
Pohledy kolegu od novin a jejich prehlizeni bylo vic nez jasne davano mi na vedomi.
Byl jsem tam jediny fotograf z cele Vychodni Evropy.
A mel jsem na vybranou.Bud budu fotit to, co ostatni, a neprodam to nikam (ja byl ale domluven s ceskoslovenskymi novinami vychazejicimi v New Yorku a mel jsem to tedy ulehcene) nebo se budu snazit udelat snimek, ktery nikdo nema, a pak mam nadeji na tom vytriskat penize a upozornit na sebe.
Lovit takovou fotku je zase rozdilne dle ucelu. Mam cihat az nejake MISS vyleze kousek prsa ci budou videt kalhotky, libajici v zakulisi kohokoliv slavneho, nebo v duvernem rozhovoru s predsedou poroty nekde mimo oci verejnosti a hostu, nebo ji nacapu u bufetu, jak do sebe cpe bucek,nebo mam spise hledat pozici na ktere ji zachytim v peknem postoji, kde ji to obzvlast slusi, s krasnym usmevem, ci v jinak neobvykle a pekne pozici?
Prvni fotky vezme okamzite bulvar, druhe mozna noviny, ktere jeste sprdnou sve lidi, proc oni neudelali takovy snimek, a me si zaradi do sveho notysku sam sefredaktor?
Prvni druh je lehci. V dnesni dobe, kdy je fotoaparat schopen fotit skoro rychlosti kamery a pri palbe deseti snimku za x sekund se mi tezko podari vytrefit moment, kdy ostatnich dvestesedesat pritomnych fotografu ma na svem Nikonu mikropauzu.
V dobe kdy se musela vymenit deska,ci aspon manualne pretocit film, byl tento snimek daleko lepe ulovitelny.
Proto se zameruji tito fotografove na prvni moznost. (Je moznosti vice,ale o to v podstate nejde).
V pripade ze se jim akreditace nezdari, cihaji u jejich obydli a vyckavaji jejich navrat.
Paparazzi se sami deli na ostrilene lovce a zacatecniky.
Ostrileni paparazzi maji podplacene ochranky a duverniky techto lidi,podplacene letiste a recepcni v hotelich.
Dostavaji echo kdo, kdy, kde, jak a dle toho se ridi. Proto vi o kazdem kroku HVEZDY.
Mlady lovec si sam musi tuto cesticku vyslapat.
Je to stejne jako v kazdem jine oboru.
Za snimky obzvlast pikantni se plati mnohatisicove castky.A nemusi vzdy jit jen o odhaleni milence,ci cast tela normalne zakrytou.Takovy snimek hvezdy XY jak se tajne leci na soukrome klinice pro drogove zavisle, je stejne ocenen jako odhaleny milenec.
Jsou paparazzi a hvezda nepratele?
Jak se to vezme. Hvezdy potrebuji cas od casu paparazzi vic nez cokoliv jineho.
Dobre cileny clanek s dobrou fotografii udela divy a vrati zhasinajici hvezdu zpet na vysluni, ci ji udrzi v podvedomi verejnosti. Zarnym prikladem jsou zpevaci a herci.
V obdobi kdy nataci novou desku ci novy film, je nutne aby nam hvezda nezapadla.Toto je nutne take v obdobi kdy hvezda uz dlouho o nic kloudneho nezakopla a film, ci deska pred x lety nebyla dvakrat povedena.
Zarny priklad je Michael Jackson. Ten vydava desky vzdy jednou za nekolik let. Dobu, kdy desku pripravuje, vyplnuje skandaly a krmi bulvarni tisk.
Jednou je z nej skoro pedofil, pak se tajne zeni, vzapeti rozvadi, znovu zeni pres umele oplodneni plodi potomka, zase se rozvadi, do toho aferka s plastiky, proste je neustale v podvedomi lidi.
Kdo jiny nez paparazzi ho udrzuji v podvedomi? Do jeho rezidence nelze proniknout,ale to skoro do zadne rezidence hvezdy, a tak je treba byt tam, kam nam hvezda cas od casu zavita soukrome a to nejlepe v tuto dobu.
Ale je nemalo pripadu, kdy paparazzi odhali korupcni aferu ci napojeni na mafii a jine neduhy zajmena v politickych kruzich.
Razem je zapomenuto na puvodni zamer fotografa, proc se do situace, kdy nafotil zcela neco jineho nez mel, dostal. Pokud akci prezije a navic se zverejni, je slavny a odchazi k nejprestiznejsim denikum.
Daleko horsi je situace,kdy paparazzi vyfoti dite hvezdy, jak jde do skoly a jeho kolega napise nejen stari a vek ditete, ale hlavne nazev skoly a ulici kde se v tom meste nachazi.
Toto se stalo Mel Gibsonovi a neni divu, ze tyto lidi chtel zabit. Ohrozili mu rodinu a to uz neni legrace.V tomto pripade se nejedna o senzaci,ale o sprosty podraz.
Jak to bylo s Dianou?
Chapu,ze to je v tuto dobu dost zranitelne tema a muze pusobit snahou obhajovat fotografy, kteri meli zavinit jeji smrt, ale osobne mam pocit,ze Dianu zabil jeji nahradni ridic a ne fotografove. Zrejme se troto potvrdi pri soudnim preliceni.
Vezmeme li fakta trosku zpet,byla situace okolo LADY DI, jak ji v Americe prezdivaji, znacne podivna.
Zde vychazi radu ruznych platku, ale nejslavnejsi a nejctenejsi jsou SUN, GLOBE, STAR.
V techto tydenicich byla Lady Di v kazdem vydani. Jiste, byla jedna z nejslavnejsich a nejpopularnejsich osobnosti, aniz by byla filmovou nebo hudebni hvezdou. Ale na verejnosti vystupovala znacne nepratelsky prave proti paparazzi.
Kratce po jeji tragicke smrti, vlastne na druhy den, sefredaktorka casopisu SUN tvrdila, ze Diana mela smlouvy s paparazzi a ti ji umele udrzovali popularitu.Vicemene nijak neprotestovala proti zverejneni fotek, kdy se redaktori pousteji do spekulaci zda ma plastickou operaci,zda pribrala, zda je tehotna, rozebiraji znacne neostre, presto nezpochybnitelne fotografie a Diana neprotestuje.
Najednou se objevi fotografie, kdy zpocena Diana cvici v posilovne a to snimky porizene pres vetraci sachtu. A boure byla velika. Zrejme necekany snimek ktery Dianu urazil ji znovu vrhnul do boje proti paparazzi.
Osudny vecer ma celkove velmi zamotanou historii. Diana pricestuje na soukromou navstevu travit vikend se svym novym pritelem a vybere si pro tuto akci zcela nenapadne mesto Pariz. Veceri, kdy uz maji v patach nejen paparazzi, ale novinare ze vsech novin a agentur. Proto se ukryji v neznamem hotelu RITZ.
Po veceri,kdy syn majitele hotelu (nejsem si jist) vypije dle vypovedi cisnika devet poharku whisky se timto sikulou nechaji odvest do soukrome vily. Pri zjisteni ze se zastiraci manevr nepovedl a jsou odhaleni novinari, ridic zvysuje v meste rychlost az na 200 km/hod. Ujizdet v meste motorce je absolutni pitomost .
Tragedie nenecha na sebe dlouho cekat. Nasledky jsou po celnim narazu do betonoveho sloupu jsou hrozne. Ridic silenec a pritel Diany jsou mrtvi na miste. Diana a jeji bodyguard jsou tezce zraneni.
Diana umira cestou do nemocnice. Na misto nehody se postupne dostane asi 10 az 15 fotografu.
Co se deje dal je spise spekulace,ale je to nepochopitelne.Fotografove neposkytuji obetem nehody pomoc,ale fotografuji umirajici Dianu a nasledky nehody. Nastava sarvatka s prvnimi svedky a policii.
Zatceni peti fotografu a vyhlasene embargo na fotografie je jedna z prvnich reakci.
Hystericky krik na paparazzi, kteri meli zavinit smrt princezny zesiluje. Cely svet tyto hyeny odsuzuje a pravnici celeho sveta se trumfuji, jak tuto luzu postavit pred soud.
Dneska s odstupem casu je jasne,ze vina neni ani tak na strane paparazzi a novinaru, ale ze Dianu zabil ridic pod vlivem alkoholu.
Vsichni novinari a prvni svedci zasluhuji za neposkytnuti pomoci (pokud se prokaze,ze bylo jak,protoze z vraku by princeznu vytahnul jedine Hercules) zasluhuji potrestani.
Jenze zustava mnoho proc.
Proc jela Diana do Parize a travi sobotni vecer v jednom z nejslavnejsich hotelu tohoto mesta,kdyz uz vi,ze ji jsou novinari na stope?
Pokud se nepodaril zastiraci manevr s odjezdem jejiho prazdneho vozu (zrejme tato finta nebyla pouzita poprve) proc se snazil ridic ujet novinarum?Jiste to nebylo z jeho vlastni iniciativy, ale na neci prikaz.
Auto ma nepruhledne skla a Diana s pritelem jsou fotografovani pri nastupovani do tohoto vozu a to z velmi blizke vzdalenosti.
Pokud jeli do soukrome vily,neni prece problem projet az na pozemek a tam si zadny novinar netroufne,navic pokud o nich vedeli,mohli se na to pripravit a rano bud odcestovat,nebo resit situaci jinak.
Z cele velice smutne tragedie na me plyne dojem,ze tady sehral opravdu hlavni roli alkohol za volanterm a honicka s novinari,at to byli paparazzi,ci kdokoliv jine byla zbytecna.Nevim zda se nekdy dozvime,kolik promile alkoholu v krvi mel Dianin pritel.
A roji se dalsi otazky na ktere uz nam asi nikdo neda odpoved.
Paparazzi delaji svou praci jako kazdy jiny.Pokud se jim podari odhalit neco zavazneho, jsou oslavovani, pokud poodhali rouzku soukromi kohokoliv za ucelem senzace, jsou zatracovani.
Jsou tady a budou.Jejich stihani je nezastavi,jen zvedne cenu za porizene fotografie. Daleko horsi LUZA jsou opravdu pisalci, kteri manipuluji s vedomim verejnosti a vytvareji nekdy nebezpecne situace, ktere ohrozuji zivoty lidi. A nedeje se to jen v novinach a casopisech.J e to otazka medii jako takovych. Jeste vetsi a horsi dopad ma umele sestrihany sot a vylhane komentovany v televizi. Zacneme li hon na paparazzi,ohrozime svobodu tisku.
Nikdo se slavnym nestane hned. A na pritomnost novinaru - vsech,tedy I tech tajnych a smejdicich,si musi zvyknout.Takovy je zivod HVEZDY a lid prosty zajima bulvarni tisk vice nez seriozni deniky.
Prestanou li lide kupovat tyto platky,sami zaniknou paparazzi a ostatni, kteri jsou jeste horsi.
Obavam se,ze tato situace ale nikdy nenastane.
Jsem si jist,ze vetsina slavnych HVEZD se dobre s paparazzi zna.Pomahaji si navzajem.
Takovy je zivot.
P.S.Paparazzi, tedy clovek zijici jako fotograf na volne noze lovici zde fotky slavnych,je muj pritel a hodne jsem cerpal z jeho poznatku k pripadu smrti princezny Diany.
Osobne byl z toho v soku a jejich ucast na vrazde od zacatku zpochybnoval. Je zhnusen chovanim tech fotografu, kteri neposkytli obetem nehody pomoc, a chysta proti tomuto cinu, pokud se prokaze, protestni akci vsech paparazzi, kteri se nezivi lovenim senzace na umirajicich lidech.
Danny Novotny
Florida
Prima Beseda s Novou aneb Čo já viem
(Poslední analýza TV Nova byla v Britských listech z 22. srpna 1997, 25. srpna 1997 a 26. srpna 1997. Další množství materiálů k vývoji v TV Nova najdete pod heslem "CME" nebo "TV Nova" ve vyhledávání na Home Page Neviditelného Psa, zvolíte-li rubriku "Britské listy")
Motto:"Nerozumím, co teď bude s Primou, to zanikne nebo ne," ptá se paní nebo slečna Vránová v Praze.... moje odpověď je: "Čo já viem"... obchodní operace s Primou je něco, co se nás opravdu netýká...
Vladimír Železný, Volejte řediteli 6.9.1997
"Já by som volačo o tom vedel"
Milan Šmíd
Z lejna bič neupleteš a na dluh se věčně žít nedá. I když se řada lidí u nás chová tak, jakoby tyto životní pravdy neexistovaly, a snaží se dokázat, že perpetuum mobile žití na dluh funguje, dříve či později přichází okamžik, kdy dluhy někdo zaplatit musí.
Jako člověk znalý nákladů, které televizní vysílání obnáší, čekám již řadu měsíců, ba i let, kdy přijde okamžik pravdy pro Prima TV, soukromou televizní stanici, která až dosud vždy více peněz spotřebovala než vydělala.
Poslední seismické vlny informací a dezinformací v nejrůznějších médiích nasvědčují, že pod povrchem se cosi děje, že okamžik pravdy pro Prima TV se blíží.
Rekapitulace základních faktů (kdo je zná, ať následující tři odstavce přeskočí):
Prima TV má podobné uspořádání vlastnických vztahů jako TV NOVA. Tj. držitelem licence k vysílání je malá, nemajetná společnost, (u TV NOVA CET 21 s.r.o., zde FTV Premiéra s.r.o.), přičemž hlavní činnosti spojené s vysíláním vykonává společnost jiná (u TV NOVA Česká nezávislá televizní společnost ČNTS, zde Premiéra TV a.s.).
Jestliže dnes je většinovým vlastníkem TV NOVA americká společnost CME, která tvrdí, že prostřednictvím NOVA Consulting a.s. ovládá i většinu CET 21 (přičemž V. Železný tvrdí, že ve společnosti držitele licence se nic nezměnilo), pak většinovým vlastníkem TV Prima je Investiční a poštovní banka, která ovládá jak "licenční" eseročko FTV Premiéra, tak akciovku Premiéra TV s vlastnickou strukturou: 51% FTV Premiéra s.r.o. (stoprocentně vlastněná IPB), 25% IPB, 14% KIS a.s. (investiční fond ČP) a 10% Česká pojišťovna a.s.
(Pozn.: některé zdroje uvádějí, že v některé z Premiér má podíl i dnešní pan ředitel Petana, ovšem jiní říkají, že Petana už všechno IPB prodal, a přiznám se, že nejsem ochoten investovat čas ani peníze běháním po soudech a placením kolků, abych zjistil nejaktuálnější stav věcí. 1 výpis = 70 Kč).
Co se tedy - podle zpráv z tisku - vlastně přihodilo? Investiční a poštovní banka prostřednictvím své dceřiné společnosti Domeana kupuje čtyřicetiprocentní podíl v akciové společnosti Beseda Holding.
A tady opět trochu osvěty:
Na rozdíl od "malé" akciové společnosti Beseda a.s. se základním jměním jednoho miliónu Kč (vlastní ji hlavně lidé z Novy a také ti, kteří tak úspěšně zprivatizovali a pak výhodně prodali Kirchovi-Springerovi- Ringierovi Týdeník televize, aby ho poté opustili a pro Novu začali vydávat televizní věstník ANO), akciovka Beseda Holding a.s. představuje giganta se základním jměním 1,3 miliardy korun.
Tolik údaj z Obchodního rejstříku. Vladimír Železný však v rozhovoru pro deník Právo 6.9.1997 říká: "Základní jmění bylo tuším 400 nebo 500 miliónů korun."
(Je roztomilý ten člověk s fenomenální pamětí, jak umí nepřesně vzpomínat, když se mu to hodí.)
V témže rozhovoru Železný tvrdí, že TV Nova má k Beseda Holding pouze smluvní vztah a že jde vlastně jen o merchandising psa Nováka a loga Novy.
Nicméně, obecně se ví, že do Beseda Holdingu se zapojili všichni ti, kteří se chtěli přiživit na obchodním úspěchu soukromé televizní stanice a roztáčejí aktivity Planety Nova.
Vzhledem k tomu, že jedna akcie na majitele tady činí jeden milión korun, není to pro troškaře a Železný pro Právo uvádí, že "převažující vlastníci byli spojeni s Forest Group. Nikoliv s Forest bankou."
Takže do tohoto spolku se zakoupila také IPB. Získá-li 40 procent, bude ji to stát půl miliardy korun (podle obchodního rejstříku) nebo alespoň 200 miliónů korun (podle Železného). Kromě toho si FTV Premiéra založila společnost Prima plus jako servisní organizaci. Proč? Nad tím se zatím vznáší otazník.
Co všechny tyto operace znamenají?
Jak ovlivní další vývoj na naší mediální scéně?
Je třeba bít na poplach a alarmovat antimonopolní úřady a vysílací rady?
Já osobně se domnívám, že lepší, než propadat panice, je zamyslet se s chladnou hlavou nad situací a nad důsledky, které z ní mohou vyplynout.
Tak za prvé: nelze brát vážně Železného slova, že "celá obchodní operace, kterou Investiční a poštovní banka, která není ani naším spoluvlastníkem, ani s námi nemá nic společného, která je vlastníkem televize Prima, je něco, co se nás opravdu netýká." (Volejte řediteli 6.9.96)
Vstup IPB do Beseda Holding se TV Novy týká minimálně v tom, že zájmy dvou soukromých televizí se tímto krokem sbližují a propojují.
Vazby TV Nova na Beseda Holding jsou jednak smluvní a jednak personální.
Jména Radek Bajgar, Jan Vít, Ivan Rössler se objevují tu i tam - v TV Nova i ve společnostech Besedy Holding.
Předseda představenstva Beseda Holding JUDr. Šipovič se rovněž prolíná nejrůznějšími "besedními" společnostmi a nejsem si jist, zda dokonce nezastupuje "otce zakladatele" CET 21 Alana, Gála a spol.
I kdyby všichni z TV Nova odešli, jak je k tomu Železný vyzval, zůstane tady pupeční šňůra životně důležitých zájmů:
Beseda Holding bude mít vždy zájem na prosperující Nově, neboť Nova tvoří základ jeho živobytí (např. společnosti Beseda a.s., N-TEXT s.r.o., N-PRESS a.s. a potažmo i Nový Telegraf s.r.o. by bez TV Nova vůbec nemohly existovat).
Vazby Prima TV na Beseda Holding jsou také evidentní - dané novými vlastnickými vztahy. Beseda Holding tudíž bude tvořit, zřejmě s pomocí dalších firem, jakýsi most, na němž se budou v budoucnu setkávat zájmy obou našich největších komerčních televizí.
Máme proto souhlasit s výrokem místopředsedy Rady pro R a TV vysílání Petra Štěpánka: "Je to to nejhorší, co český mediální trh mohlo poskytnout, neboť konkurence se měla odehrávat právě mezi soukromými televizemi a nikoli zástupně mezi nimi a Českou televizí"? (Lidové noviny 4.9.1997)
Podle mého názoru nikoli. Zbožné přání zde totiž naráží na tvrdou realitu života, kterou představuje limitovaná kapacita televizního trhu v České republice.
Ani kdyby se všechna reklama České televizi sebrala a podařilo se to zaonačit tak, aby ji neuchvátila Nova a dostala se k Primě, i kdyby se Primě podařilo splnit cíl získat 15 procent televizního trhu tak, jak to deklaroval pan ředitel Petana letos v lednu (peoplemetry zatím ukazují 8-9 procent), ani s těmito penězmi, které by činily něco kolem 600-800 miliónů korun ročně, se nedá dělat plnoformátová televize na úrovni TV Nova.
Aniž si to lidé uvědomují, televizně si žijeme nad poměry. Je to něco podobného jako s cestovními kancelářemi, také tam si lidé dlouhou dobu, až do bankrotů, libovali, jak mají laciné zájezdy. Dnes si divák pochvaluje, že tři celoplošné televize se na čtyřech kanálech předhánějí v tom, jak získat jeho přízeň.
Co hůře, někteří poslanci si veřejně pochvalují, jak to dobře vymysleli (J.Kasal, Právo 26.4.1997) a považují současný stav za důkaz úspěšnosti svých deregulací.
Nedohlédnou totiž, že naprosto nekontrolovaný trh bez pravidel má tendenci směřovat k monopolu, že "z lejna bič... a na dluh... atd.", viz výše.
A tak se klidně může stát, že po tučných měsících televizní hojnosti může přijít televizní nouze, kdy obrazovky Prima TV mohou vyhasnout stejně náhle, jako nedávno zhasly žárovky v ředitelství Českých drah. (Střízlivé odhady dluhů akciové společnosti Premiéra TV překračují hranici jedné a půl miliardy korun.)
Pokud se tak v nejbližší době nestane, lze přičíst na vrub pouze té skutečnosti, že předčasné volby budou brzy klepat na dveře, a že se vždycky najde nějaká zájmová skupina, která Primu ještě nějakou chvíli podrží, neboť pro ně může být cenným komunikačním kanálem k veřejnosti.
Zkrátka a dobře, TV Prima bude muset zeštíhlet a racionalizovat, taková je logika vývoje. Nebude moci přeplácet ČT a dokonce i TV Nova nákupem drahých filmů jako je Amadeus či Zachraňte Willyho. Bude se muset smířit s tím, že nebude "hitovou" televizí, a že nákupy a televizní žánry bude moci rozvíjet nikoli podle svých přání, ale podle svých ekonomických možností.
Jestliže součástí racionalizace Prima TV bude i určitá koordinace či spolupráce s TV Nova, proč ne. Železný má k dispozici nakoupené pořady, proč by je levně nedodal. Že za to něco bude chtít? S tím už se musí počítat.
Tahle rovnice totiž nemá jednoznačné ani jednoduché řešení. Vždy zde budou plusy i mínusy.
Prima TV je přínosem na obrazovce, bylo by dobré ji zachovat. Přes periodicky se objevující (a managementem Primy přiživované) zvěsti o investorech se zájmem o vstup do Primy (jednou Turner nebo CLT, podruhé Chemapol, potřetí SBS), se nikdo do Primy nehrne.
Možná cena, za jakou IPB prodává, je pro kupce nepřijatelná. TV Prima totiž nemůže počítat jako holding Kabel plus s tím, že jí koupí zahraniční investor i s miliardovým dluhem.
US West, který do Kabelu plus investoval, totiž dostal něco, co dlouhodobě může zpeněžovat (vybudované kabelové rozvody, které se dají využít i jinak než pro televizi).
Naproti tomu Prima TV může nabídnout jen sedm let licence s omezenou možností růstu (nedostatek frekvencí).
Takže chtě nechtě se budeme muset smířit s tím, že podobně jako ve Velké Británii, také u nás vznikne jakýsi duopol plnoformátových televizí, proti němuž na terestrických frekvencích už nikdo nebude mít šanci (což ovšem nevylučuje konkurenci ve specializované nabídce v kabelu a na satelitu).
Podíváme-li se na západ od našich hranic, pak vidíme, jak akceptování přirozeného monopolu či duopolu vede k tomu, že ten, komu se tento monopol/duopol umožní, je přinucen přijmout určité závazky, jež mu zabraňují jeho výsadní postavení zneužívat.
Takže ten hlavní problém není podle mého názoru v tom, že se Prima TV s Novou navzájem koordinují či propojují (i když by teoreticky bylo lepší, kdyby jejich distance i nadále trvala).
Ten problém je spíše v tom, že zde chybějí přesně vymezené mantinely a pravidla hry, které by zabraňovaly tomu, aby propůjčený veřejný statek (vysílací frekvence) nebyl využíván pouze a jen k uspokojování partikulárních obchodních či politických zájmů.
Jedním z takových pravidel, která zná civilizovaný svět západních demokracií, je kontrola a transparentnost vlastnických vztahů v médiích, na něž se kladou vyšší požadavky než v ostatních oblastech hospodářského života.
Právě proto mne osobně mnohem více zneklidňuje výrok Vladimíra Železného v pořadu Volejte řediteli z předešlého týdne z 30.srpna:
"Ono přece nejde o to, kdo co vlastní, jde o to, jaké to je. Kde probíhají velmi rozsáhlé přesuny, je v servisních organizacích. Zdůrazňuji v organizacích, nikoli v jedné organizaci, protože podpůrných organizací pro televizní vysílání bude teď, po novém zákoně mediálním a po novém uspořádání a po jasném stanovení provozovatelů, kteří jsou odděleni od této servisní části, jich bude přibývat."
Nesmyslnost první věty netřeba vyvracet. V médiích totiž často "to, jaké to je" vyplývá z toho "kdo co vlastní."
Není mi však zcela jasné, o jakém "novém zákoně mediálním a novém uspořádání" Železný hovoří. Je možné, že si tímto způsobem vykládá fakt, že před třemi měsíci, 6. června t.r., Rada ČR pro R a TV vysílání zastavila správní řízení proti ČNTS vedené ve věci "neoprávněného vysílání" (podobné řízení měly na krku i Premiéra TV a.s. a Radio Alfa a.s.).
Ovšem na druhé straně, pokud já vím, tak zatím ještě nikdo nezrušil paragraf 10, odstavec 2, zákona č. 468/91 Sb., který praví, že: "Licence je nepřevoditelná." Ale nechme tuto věc právníkům a Radě, která rozhodla tak, jak rozhodla.
Současná situace však ukazuje, že rozvolnění vztahů a závazků mezi držitelem licence (CET 21, FTV Premiéra) a jejich "servisními" organizacemi, odstartované novelou v prosinci 1995 a letos zakočené zmíněným rozhodnutím Rady, je už natolik velké, že téměř zpochybňuje smysluplnost udělovaných licencí (dostane jí jeden, využívá ji někdo jiný).
O nedůstojném postavení majitelů společnosti CET 21 není třeba přinášet nové důkazy. Ačkoliv dostali licenci a jsou za ni před zákonem a veřejností odpovědni, nemohou a nesmějí nic, protože jsou plně ve vleku ČNTS a CME. Na tomto nedůstojném postavení nic nemění fakt, že si za svou poslušnost nechali dobře zaplatit.
U Prima TV však vzniká poněkud jiný problém. Co když se náhle držitel licence FTV Premiéra s.r.o. rozhodne opustit svého partera Premiéru TV a.s. a rozhodne se pověřit jinou "servisní" organizaci, například nově vytvořenou Prima Plus, aby ji zajišťovala napříště veškeré vysílání? Co se stane s dluhy, které v opuštěné Premiéra a.s. zůstanou, kdo je zaplatí? Ví o této možnosti budoucí investor do IPB? O tom, že Prima Plus se buď přímo nebo zprostředkovaně, dříve či později, zapojí do Beseda Holding, netřeba pochybovat.
Dávno jsou pryč doby, kdy Vladimír Železný dštil oheň a síru na Premiéru TV jako na svého konkurenta a na "otvírače hrobů" komunistických televizních seriálů. Již od loňska jsou to tišší spojenci a dnes už TV Nova s Primou přátelsky "besedují", byť se Vladimír Železný tváří, jakoby se ho to netýkalo.
V rozhovoru pro Právo (6.9.1996) Železný dokonce zadluženost Primy svádí na poslance a na amatérské představy o duálním systému televizního vysílání. Sám si při tom ohřívá i svoji polívčičku:
"Vyčerpáváme se (s Primou) vzájemně mezi sebou. Nevylučuji, že i Nova bude letos v hospodaření dočasně cash negative."
Tento vyslaný signál není bez významu. Ale o tom, jak se TV Nova letos chce vyhnout placení daní, o tom až příště.
Právo 6.9.1997
Generální ředitel TV NOVA Vladimír Železný řekl Právu:
Nic jsme neprodali, nic nekoupili
Jana Perglerová
JP: Investiční a poštovní banka (IPB) vlastnící majoritní podíl v Premiéře FTV, jež je provozovatelem TV Prima, se rozhodla vstoupit prostřednictvím dceřiné společnosti Domeana do Besedy Holdingu (B.H.). Ta spolupracuje s TV Nova. Jaký je vztah Novy k Besedě Holding?
VŽ: Obchodní, na základě smlouvy. Hledali jsme někoho, kdo bude schopen uplatňovat naše tzv. malá práva na psa Nováka, logo Novy atd. Vypsali jsme tendr a Beseda Holding z něj vyšla vítězně.
JP: V Besedě Holdingu ale pracují někteří vaši lidé, např. publicista Radek Bajgar, bývalý programový ředitel Jan Vít...
VŽ: Měli jsme zastoupení ve správě, aby nedošlo ke zneužití dobrého jména Novy, aby někdo pod psem Novákem nezaložil nevěstinec. Jakmile jsem dostal informaci, že IPB vstoupí jako významný čtyřicetiprocentní vlastník do B.H., rozhodl jsem s okamžitou platností odebrat souhlas s účastí našich pracovníků v B.H. Kdo tam chtěl zůstat, musel odejít z Novy.
JP: Proč vstoupila IPB do Besedy Holding?
VŽ: Nevím. Jediný důvod, který se nás může týkat, je zájem uplatnit teleshoppingovou firmu Tena, kterou IPB vlastní, na obrazovce Novy. My jsme nic nekoupili, nic neprodali, nikam vstoupit nechceme.
JP: Jaký je kapitál Besedy Holding?
VŽ: Základní jmění bylo tuším 400 nebo 500 miliónů korun.
JP: Kdo je majitelem Besedy Holding?
VŽ: Převažující vlastníci byli spojeni s Forest Group. Nikoli s Forest bankou. Jak se teď podělí Forest Group s IPB o toto vlastnictví, mi opravdu není známo.
JP: Vlastníte akcie Besedy Holding i vy?
VŽ: Nemám žádné akcie, proboha živého, to nemám zapotřebí.
JP: FTV Premiéra zakládá splečnost Prima plus. Budou v ní odborníci z Novy?
VŽ: Nikdo nás neoslovil. Jediné, co vím, že dva nebo spíš jen jeden manažer odejde z Novy do Besedy Holding...
JP: Ptáme se ale na Primu plus...
VŽ: Nevím, jestli se to týká Primy plus. O té společnosti vůbec nic nevím, to asi bude producentská firma. Osobně jsem přesvědčen, že pod tlakem legislativy, pod tlakem zvýšených koncesionářských poplatků, při zachování reklamy v ČT, vývoji trhu a vývoji ekonomiky v ČR vznikl v Primě dluh asi 1,7 až 2,0 miliardy korun. To není chyba vedení Primy, to je systémová chyba, systémový problém. Ukazuje na jediné - že představa poslanců a dalších odborníků, že na našem území vybudujeme systém duálních televizí 2+2, tedy dva kanály veřejnoprávní a dva soukromé, byla amatérská. Vyčerpáváme se vzájemně mezi sebou. Nevylučuji, že i Nova bude letos v hospodaření dočasně cash negativ.
JP: Co podle vás mají komerční televize v této situaci dělat?
VŽ: Komerčním televizím nezbude nic jiného než dovolit svým servisním organizacím, aby poskytovaly servis nikoli pouze jedné, té své, televizní stanici. Zákon to umožňuje. Nevidím důvod, proč bych nemohl pronajmout přenosový vůz Primě, proč bych nesublicencoval práva na II. fotbalovou ligu Galaxii. To zlevní TV vysílání na našem území.
JP: Jak si to konkrétně představujete?
VŽ: Všude na světě vznikají agentury a nepochybuji o tom, že v dohledné době může vzniknout pět, šest, osm Prim plus pod různými jmény. Budou nabízet technické, technologické, programové, přenosové, dramaturgické, zpravodajské a další televizní služby všem ostatním. Držitelé licencí přitom zůsatnou svébytní, nebudou se pravděpodobně nikdy propojovat, to by nedělalo dobrotu.
JP: Vy sám se ale netajíte tím, že by Nova potřebovala druhý vysílací kanál?
VŽ: Potřebovala, ale kde nic není, ani čert nebere. Budeme spíše usilovat o tzv. afilovaný statut, to znamená, že uzavřeme smlouvu s některou TV stanicí, třeba s Galaxií nebo s Primou, o tom, že jim budeme moci odprodat přebytky našeho programu.
JP: Jak se budete dělit s Primou o inzerci?
VŽ: Tu si bude každá televize prodávat sama, to se dá řešit cenou programu. Já jim ho nabídnu za nějakou cenu a buďto ho koupí, nebo si film sami obstarají u producenta.
Právo 6.9.1997
Čtenáři reagují na definici "oficiálního tisku" od Jana Zahradila, poradce Václava Klause
(Viz Britské listy v pátek 5.9. 1997)
Pane Zahradile
Vase definice "oficialnich medii" je vskutku OBDIVUHODNA.
Copak si nedovedete spocitat kdo je napojen na INTERNET? Neni jich pravda mnoho! Ale nejsou to takhle nahodou celkem hodnotni potencialni volici a mnozí s velkou schopnosti ovlivnovat spolecenske klima? A ze kladou neprijemne otazky? Neni to snad proto, ze maji o politiku zajem?
Nemusite s panem Culikem souhlasit, ja s nim take casto nesouihlasim. Mohl jste mu ale rozumne odpovedet a ja jsem vam mohl dat i zapravdu. Propasl jste svou sanci oslovit v "neoficialnim mediu" volice a jeste jste jim rekl, ze vas vlastne nezajímaji.
Je mi z toho smutno. Nevim, koho budu volit, hnupy se mi volit hnusi.
S úctou
Já to tušil!
(Mírně zkráceno)
Odpoved na odhaleni ucinene panem Zahradilem,poradcem Vaclava Klause
Vazeny pane Zahradile,
jsem velmi rad, kdyz politici, nebo jejich oficialni i neoficialni mluvci, nazyvaji veci pravymi jmeny a rikaji pravdu. Je to vzacny pocit, ktery vzdy potesi.
Pritom rikat pravdu je jedna vec a rikat ji tak, aby ji porozumel temer kazdy, je vec casto zcela odlisna. Prvni dokaze kdekdo, druhe malokdo. Myslim, ze Vam se to podarilo.
Podle Vasi definice oficialnich sdelovacich prostredku v CR mezi ne pocitate ty, ktere jsou obecne dostupne sirokemu, pokud mozno co nejsirsimu okruhu prijemcu.
Plne s timto nazorem souhlasim. Jako v kazde demokracii, i v CR rozhoduji volici. A cim vice volicu je informovano, tim vetsi ovlivneni politickych vysledku.
V U.S.A. se mezi "oficialni" deniky pocita napriklad Washington Post pokud jde o politiku, Wall Street Journal pokud jde o finance a hospodarstvi.
Presto, ze obe tyto publikace ctou miliony lidi, predevsim tech, kteri se primo podileji na moci, at uz politicke nebo hospodarske jde v podstate o zlomek volicu. (Osobne se domnivam, ze ani v U.S.A. ani jinde na svete politicka moc neexistuje, ze vsude rozhoduje moc hospodarska, sila penez.)
Nejvetsi naklad maji a snad i nejctenejsi jsou tabloidy (maly format, neco jako byvaly v byvalem burzoasnim Ceskoslovensku rodokapsy), ktere se nyni staly stredem pozornosti diky okolnostem kolem smrti jedne princezny.
(V U.S.A. ovsem nelze urcit, co je nejctenejsi, statistiky se lisi, ty nejpesimistejsi se snazi dokazovat az sedesatiprocentni analfabetismus, rozumni lide jim neveri, analfabetismus v U.S.A. s nejvetsi pravdepodobnosti nepresahuje 50%)
Skeptici tvrdi, ze jsou tyto tiskoviny tolik uspesne proto, ze pocitaji s tim, ze nejmene polovina Americanu neumi cist a skoro vsichni odmitaji premyslet o vecech, ktere se jich nejen zjevne, ale tez okamzite netykaji. Takze prevaha obrazku, pokud mozno co nejpikantnejsich a minimalni informace, presentovane hlavne co nepritazlivejsimi, velkymi titulky a KAZDEMU SROZUMITELNYM, CO NEJKRATSIM, ZABAVNYM TEXTEM je hlavnim znakem techto publikaci.
Tento pristup je krasne dokumentovan historii zivota a smrti one princezny, ktera tak nestastne, udajne prave vinou tech publikaci, ktere z ni ucinily svetovou modlu, nedavno zahynula.
Myslim, ze jak z Vasi argumentace, tak z argumentace, kterou jsem se pokusil presentovat ja, je jasne, ze nikoliv Washington Post nebo Wall Street Journal jsou oficialnimi tiskovinami U.S.A.
Jsou jimi ty publikace, ktere se nejvice priblizuji prevladajicimu zpusobu chapani a prevladajicimu vkusu vetsiny Americanu. Zvlaste Wall Street Journal je elitarsky, obycejnym lidem nic nerikajici a nesrozumitelny.
Jak by k tomu vetsina naroda prisla, kdyby prave tato tiskovina, vydavana v podstate pro male, ze statistickeho hlediska zcela zanedbatelne procento naroda, mela byt tiskovinou oficialni a vyjadrovat oficialni nazory americke vlady a vladnouci tridy?
A tak jako v U.S.A., kde se sice neoficialni publikace oficialne, ale nespravne za oficialni publikace povazuji, i v CR existuji publikace a televizni stanice ktere jsou vice oficialni nez ostatni oficialni publikace a televizni stanice.
Pokud se nemylim, nejctenejsimi tiskovinami v CR jsou Blesk a Spigl. Pokud jde o televizi, sdelovaci prostredek nejrozsirenejsi a nejvlivnejsi, v CR je to nesporne TV Nova, ktera ma nejvice divaku, dokonce i mezi mensinami, ktere normalne oficialni sdelovaci prostredky ignoruji, jak nam dobre dokumentuji udalosti poslednich tydnu.
Jelikoz politika se bez urciteho pokrytectvi neobejde (podle skeptiku spatny lhar nemuze byt dobrym politikem), nejen v U.S.A. ale i v CR se oficialne tvrdi, ze sdelovaci prostredky jako Blesk, Spigl a TV Nova nejen nejsou oficialnimi mluvcimi vlady, ale ze jsou mluvcimi te casti spolecnosti, ktera je na okraji, jejiz nazory, nalady a prani nejen nejsou totozne s nazory vlady, ale jsou s nimi v rozporu a vlada s nimi nesouhlasi.
To je oficialni, pokrytecke stanovisko, protoze kazdy vi, ze v demokracii rozhoduje vetsina (ano, souhlasim s temi, kteri tvrdi, ze je to velmi spatny zpusob vlady, ale bohuzel nikdo zatim nevymyslel lepsi) a tudiz kazda vlada, ac to oficialne popira, velice peclive sleduje nazory vetsiny a snazi se je co nejvice respektovat.
Pokud vyhoveni nazorum a pranim vetsiny neni mozne, vetsinou z ekonomickych, ne politickych duvodu, protoze ekonomicke zakony, na rozdil od zakonu politiky, jsou mene pruzne a vice ovlivneny, alespon dlouhodobe, fakty, uchyluje se vladnouci strana vzdy k omlouvani a vysvetlovani prave v tech skutecne oficialnich (jak jste spravne rekl), ac oficialne neoficialnich, sdelovacich prostredcich.
Takze Vy, jako jediny nejen v CR, ale mozna v celem svete, ac oficialni nebo temer oficialni mluvci vladnouci strany, jste nasel odvahu, na rozdil od mnoha Vasich kolegu nejen v CR, rici pravdu, formulovat, ac nevedecky, skutecnost.
Za to Vam patri dik a dovolte mi, abych spolu s basnikem, ktery umel tak hezky vyjadrit podekovani Rude armade, zvolal: "Vam podekovani a lasku Vam (v pripade Rude armady to V bylo samozrejme male v, slo o mnozne cislo, ale vy jste zatim, bohuzel, sam).
Vas
P.S.
Zminoval jste se tez o slovnikove definici slova oficialni. Nemam pri ruce, bohuzel, cesky slovnik cizich slov (je to v cestine opravdu cizi slovo?), jsem nucen pouzit oxfordsky slovnik anglictiny.
Mam pocit, ze jejich chapani vyznamu slova oficialni se od Vaseho ponekud lisi. Je sirsi, temer bezbrehe, takze tak precizni uvahy a zavery jako Vase neumoznuje.
Abych pripadnym zajemcum usnadnil overovani, budu citovat a pokusim se o nedoslovny preklad. Jsem zastancem toho nazoru, ze doslovny preklad je casto nespravny, ze je lepsi prekladat podle vyznamu, stejna slova maji, pri ruznem pouziti, v ruznych jazycich odlisny vyznam.
OFFICIAL
Of position of trust and authority. Majici duveru a autoritu. - To se plne shoduje v Vasi argumentaci. Publikace jako Blesk, nebo TV Nova maji prokazatelne duveru vetsiho poctu lidi a tim tez, protoze jsou rozsirenejsi a maji tudiz vetsi vliv, maji vetsi autoritu.
Characteristic of, suitable for, persons holding office. Typicke pro, vhodne pro vladnouci tridu - opet presne koresponduje s Vasi charakteristikou
Person holding public office. Osoba ve verejne funkci - dalsi potvrzeni - ano, nejrozsirenejsi sdelovaci prostredky, jak jste spravne rekl, jsou zosobnenim vladnouci tridy v CR a tudiz jejim oficialnim mluvcim.
Ctu si odpoved pana Zahradila (BL 5.9.), poradce pana premiera pro veci zahranicni, ve veci definice "oficialniho" tisku a je mi smutno.
Clovek, ktery ma jazykove schopnosti, cestoval po svete, ma pristup k vecem i k zahranicnim partnerum, jenom ve Washingtonu prozil na stazi nekolik mesicu, si stale neosvojil zpusoby pracovnika kancelare verejneho cinitele.
Pokud pan poradce mezi oficialni media radi "vsechny v cestine tistene deniky, ktere si teoreticky kazdy muze koupit u stanku a precist" pak by se ve Washingtonu a v Bruselu mel spustit poplach, ze v Klausove CR je naprosta vetsina (co do objemu) tisku tlampacem oficialni interpretace veci. Ale jako pan Culik vim, ze to tak nemysli, jde jen o semantiku.
"Oficialni" je - i pri kontrole slovniku - neco, co predstavuje projev nebo identitu suverenniho panovnika, vlady, statu, atp.
Jinak mi jista nafoukanost pana poradce ("nulova negramotnost v CR", "kazda ceska domacnost vybavena TV nebo rozhlasem") znovu ukazuje jednoduchou malomestackost, ktera je stale dosti rozsirena a o kterou se mohl pan ministersky predseda az donedavna dostatecne dobre opirat.
Uvedme nekolik makroekonomickych dat, polichotme ceskemu obcanovi ze ma zvlastni misto v dejinach (viz. nedavny vystizny komentari Jiriho Pehe) a mame o popularitu postarano.
Na coz pan poradce muze odpovedet: ale Americane jsou take hrdi na svoji zemi a prapory maji i pred McDonaldem. To je zajiste pravda. Ale obcan, natoz pracovnik kancelare politickeho cinitele (a cinitel sam) mysli, vyjadruje se a vystupuje diametralne jinak, nez je to zatim - 8 let po revoluci - normou v CR.
Je skoda, ze si pan poradce treba z te staze ve Washingtonu neodnesl to, jak hovori a vystupuji politici a jejich podrizeni. Mohl by sobe i svemu sefovi timto smerem s nekterymi vecmi pomoci.
A o tom, ze ve Strakove akademii je cenzura neni pochyb. Pan premier, ne nepodobne jako za totality, odmitne dopis KBSE Kongresu USA a pritom ani ceska oficialni media ani nejrozsirenejsi media nemohou v plne delce tento dopis uverejnit.
Neni to poprve. Vzdyt i verejne pristupny (a oficialni, pokud je legioslativni organ oficialnim) protokol verejneho zasedani KBSE Kongresu USA (13.5.97, tedy v den, kdy byl na Kapitol Hill na navsteve i prezident Havel) je ceskou vladou a ceskou diplomacii dodnes oficialne verejnosti utajovan.
Pritom by si obcane i odborna verejnost s nepochybnym zajmem tento verejne pristupny dokument precetli a oci by se mnohym skutecne otevrely.
Strakova akademie a jini ve vlade cenzuruji a blokuji informace o tom, jak podle prikazu Kongresu USA (oficialniho) se od podzimu 1996 kazdy cesky cinitel na navsteve ve Washingtonu setkava nejen s podporou clenstvi CR do NATO, atp., ale na stul se vzdy vylozi otazky lidskych prav a diskriminace vuci americkym obetem komunismu a nacismu. Doposud toto bylo uspesne pred domaci verejnosti nejenom cenzurovano, ale totalne blokovano. Ke skode nas vsech a ke skode demokratickeho vyvoje i skutecne prosperity.
"Nuze dockejte casu", radi pan poradce, cimz sebevedome uzavira sebevedomy prispevek - ktery se, pokud se tyka definice "oficialnich medii" zcela minul cilem. Ale to muze byt snad jen mimikr ziskany od jeho sefa. Nebo ze by si ho sef kvuli tomuto vybral?
