středa 10. září

O B S A H

Romská otázka:

  • Dokument: Evropské středisko pro práva Romů protestuje u Rady Evropy proti diskriminaci Romů v ČR (český překlad)
  • Dokument: Evropské středisko pro práva Romů protestuje u Rady Evropy proti diskriminaci Romů v ČR (anglicky) České hospodářství ze zahraničního hlediska:
  • Je načase s Čechy skončit (Forbes Magazine)
  • ČR mezi nejhoršími světovými investičními příležitostmi (americká veřejnoprávní TV)
  • Slunce také zapadá - dokáže ponížený Klaus zlepšit hospodářství ČR? (Time Magazine) Ještě jednou - ač neplánovaně - čtenáři k příspěvkům Jana Zahradila, poradce Václava Klause:
  • Jiřina Fuchsová, Jiří Laburda, Tomáš Pecina

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


    • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív

    Dokument: Evropské středisko pro práva Romů protestuje u Rady Evropy proti diskriminaci Romů v ČR

    (Debata o situaci Romů v ČR byla v Britských listech z 25.8.1997 a 28.8.1997).

    (Zde je český překlad tohoto dokumentu od Jana Čulíka, anglický originál viz níže.)

    European Roma Rights Center

    P.O.Box 10/24 - 1525 Budapest - Hungary - Phone: + (36 1)

    327-98-77 Fax: + (36-1) 138-37-27

    6. srpna 1997

    Pan Guido de Marco

    předseda, monitorovací výbor

    Parlamentní shromáždění

    Rada Evropy

    F-67075 Strasbourg Cedex

    kopie:

    Pan Erik Jurgens

    Pan Juris Sinka

    Ms. Despina Chatzivassiliou

    President Vaclav Havel

    Premier Vaclav Klaus

    ministr vnitra Jan Ruml

    Ms. Jana Chalupova

    Ms. Vlasta Stipova

    Pan John Murray

    Ms. Josephine Verspaget

    Vážený pane de Marco,

    naše Evropské středisko pro práva Romů (ERRC) zjistilo, že začátkem září 1997 bude hodnotit Výbor pro dodržování povinností členských států Rady Evropy, do jaké míry plní Česká republika své povinnosti podle statutu Rady Evropy, Evropské konvence pro lidská práva a koncence Rady, které ČR podepsala.

    Hodnocen bude také pokrok, který Česká republika učinila při realizaci závazků, uzavřených při příležitostí svého vstupu do Rady Evropy.

    Podle názoru Evropského střediska pro práva Romů učinila sice Česká republika podstatný pokrok při zavádění zákonnosti a při přizpůsobování praxe lidských práv evropským normám, avšak situace v oblasti lidských práv Romů zůstává neuspokojivá. V této oblasti nesplnila Česká republika své přísliby, učiněné Radě Evropy. Sledování, které provádí příslušný Výbor podle svého mandátu, by mělo pokračovat do té doby, než Česká republika poskytne jasné důkazy, že už splnila své závazky.

    Středisko pro práva evropských Romů je právní organizace, zastávající veřejné zájmy, která sleduje situaci dodržování lidských práv Romů a poskytuje právní obranu v případech porušování jejich lidských práv.

    Správní rada:

    Andras Biro, předseda (Maďarsko) Nicolae Gheorghe (Rumunsko) Isabel Fonseca (Velká Británie) Deborah Harding (USA) Rudko Kawczynski (Německo) Khristo Kyuchukov (Bulharsko) Lord Lester of Herne Hill Q.C.(Velká Británie) Edgar Morin (Francie) Ina Zoon (Česká republika/Španělsko)

    V roce 1993, poté, co bylo pokojně rozčleněno Československo, v novém státě začal platit zákon o občanství. Zákon byl vypracován koncem roku 1992 a byl řádně podepsán prezidentem. Zákon poskytl občanství jedné kategorii osob, které tehdy měly trvalý pobyt na území České republiky a uvedl podmínky, po jejichž splnění by některé osoby, jimž hned nebylo uděleno občanství, přestože byly občany zrušené České a slovenské federativní republiky, měly právo na získání občanství v novém státě.

    Na rozdíl od nového slovenského zákona o občanství, který nabízel občanství bez rozdílu všem občanům Československa, český zákon rozlišoval mezi těmi Čechoslováky, kteří měli občanství České republiky, a těmi, kteří byli administrativně považováni za "Slováky". Tato druhá kategorie lidí musela o české občanství žádat. Základem pro rozlišování mezi určenými Čechy a Slováky podle nového českého zákona nebyla ani délka pobytu, ani hodnocení legitimních svazků občana vůči republice, ale do té doby nic neznamenající určení občana jako Čecha nebo Slováka podle zákona o občanství z roku 1969. Toto rozdělení občanů na Čechy a Slováky, které bylo zavedeno po Pražském jaru 1968, aby byli uspokojeni slovenští nacionalisté, nemělo před rokem 1993 žádný praktický účinek.

    Když vešel tento nový zákon v platnost, přibližně 100 000 Romů, žijících tehdy v České republice, bylo rázem označeno za cizince a byla jim odepřena všechna práva, jimž se dosud těšili jako českoslovenští občané.

    Procedura, jejímž prostřednictvím se žádá o české občanství, byla vymyšlena tak, aby co nejvíce ztěžovala získání občanství. Kromě celé řady složitých administativních podmínek, ti občané, označení za "Slováky", museli dokázat, že po dobu předchozích pěti let mají čistý trestní rejstřík.

    Posléze vyšly najevo dokumenty a veřejná prohlášení od českých činitelů, z nichž bylo zřejmé, že formulace nového českého zákona o občanství byly pravděpodobně částečně ovlivněny rasistickou motivací. Konkrétně jde o to, že někteří tvůrci nového českého zákona o občanství viděli rozčlenění československého státu jako příležitost k tomu, odsunout Romy z České republiky na Slovensko. Toto masové rozhodnutí zbavit se části populace přijal parlament a vláda, zvolené ve volbách, jichž se účastnili i postižení Romové.

    V dubnu 1996, v reakci na mezinárodní kritiku, pozměnil český parlament zákon o občanství, což umožnilo ministerstvu vnitra zrušit v jednotlivých případech požadavek čistého trestního rejstříku. Nebylo však vyvinuto dostatečné úsilí informovat lidi, jichž se to týkalo, o existenci těchto zákonných změn. A co je důležitější, arbitrárnost individuálního užívání tohoto dodatku zákona ho činí nedostatečným jako nápravy pro základní nespravedlnost zmíněného zákona.

    V přímém důsledku tohoto zákona jsou tisíce Romů, žijících v České republice, v současnosti de facto bez státní příslušnosti. To je připravilo o celou řadu práv, kterých se dostává jen českým občanům. Lidé bez občanství nemají právo hlasovat ve volbách, ani v nich kandidovat na veřejnou funkci. Mnoho neobčanů mají potíže při získávání trvalého pobytu, který je nutný, mají-li mít právo na státní sociální zabezpečení.

    Kromě toho, jako neobčané, mohou být Romové odsuzování k trestu vyhoštění z ČR za spáchaný trestný čin. Často se to také děje. Tento trest vede k tomu, že jsou nuceně "navraceni" na Slovensko, do země, kterou mnozí z nich neznají a s níž nemají konkrétní styky.

    Podle pražské nevládní Nadace Tolerance odsoudily české soudy od 1. ledna 1993 do 30. června 1996 k vyhoštění z České republiky 663 slovenských občanů.

    Tolerance konstatuje, že z prvních 120 jimi zdokumentovaných případů byli ve 118 případech k odsunu z ČR na Slovensko odsouzeni Romové. Deportace jedné osoby na Slovensku byla součástí trestu pro osobu, odsouzenou za krádež cukrovky v hodnotě 140 Kč (přibližně pěti dolarů). Tuto deportaci zrušil v květnu 1997 Nejvyšší soud.

    Při nedávném slyšení amerického Výboru pro bezpečnost a spolupráci v Evropě 13. května 1997označil Alexander Vondra, český velvyslanec ve Spojených státech, za "lež" zprávu organizace Human Rights Watch, že v českých sirotčincích žije podstatné množství (romských) dětí de facto bez státní příslušnosti.

    Velvyslanec Vondra také tvrdil, že po loňské novelizaci českého zákona o občanství, "Rada Evropy (nyní) považuje zákon za uspokojivý a to je také názor různých nevládních organizací, v zahraničí i v mé zemi".

    Toto tvrzení je falešné: mnoho organizací dál kritizuje novelizovaný český zákon o občanství. Zdůrazňují, že novela zákona neodstranila podstatné nedostatky této zákonné normy, v jejichž důsledku hrozí pořád Romům, kteří žili v ČR po mnoho let, že budou deportováni do jiné země. Kromě toho, prohlášení Rady Evropy, o němž hovořil velvyslanec Vondra, zdaleka není kategorickým schválením současného stavu věcí.

    Nebezpečí však nehrozí Romům v České republice jenom v právní oblasti. Energické české hnutí skinheadů je Romy posedlé. Počet Romů, kteří se stali od roku 1989 obětí otevřeně rasistických útoků, je znepokojivě vysoký. V alespoň devíti případech byli Romové usmrceni. Český soudní systém kromě toho nezachází s vlnou násilí od skinheadů s vážností, jakou si zasluhuje.

    Navzdory tomu, že čeští skinheadi jsou posedlí Romy, policejní a soudní orgány zavírají oči před důkazy rasové motivace, když dochází k protiromským útokům.

    Jedním příkladem, kdy prokurátor odmítl použít článků českého trestního zákona proti rasově motivovaným zločinům byl případ, k němuž došlo koncem roku 1996. Šlo o skinheady, kteří zaútočili na skupinu Romů a donutili je opustit vlak, že je prý vlak jen "pro bělochy". Soudce argumentoval, že tento zločin není rasisticky motivován, protože, skinheadi i Romové patří k téže "indoevropské rase".

    Spletitá soudní argumentace má protějšek v dlouhých odkladech při úředním vyřizování žalob či stížností na diskriminaci a podněcování, i v případech, kdy jsou údajné trestní činy velké. V jednom případě, jemuž se dostalo široké publicity, byla romská rodina násilně vystěhována z bytů v severočeském městě Ústí nad Ladem, v nichž legálně bydlela. Její smlouva o pronájmu byla zkonfiskována a pod policejní eskortou byla rodina posazena do vlaku na Slovensko.

    I když byla podána žaloba v tomto případě u okresního soudu v Ústí nad Labem dne 19. května 1993, soud se případem začal zabývat až o tři a půl roku později. Během tohoto období žili žalobci v parcích a opuštěných garážích kolem města. Teprve když zasáhl koncem roku 1996 český ústavní soud, právní řízení se rozběhlo.

    Čeští prokurátoři prokazují tendenci využívat ustanovení českého trestního řádu, týkající se rasově motivovaných trestných činů, která jsou relativně nová, proti Romům.V jednom nedávném incidentu, k němuž došlo v městě Louny v severozápadních Čechách, bylo pět Romů odsouzeno za difamaci národa, rasy či víry (článek 198 trestního zákoníku) poté, co urazili policisty , kteří se dostavili, aby zabránili fyzickému konfliktu v bytě, a zaútočili na ně.

    Toto zcela jasně není v duchu zákonných ustanovení, týkajících se rasově motivovaných zločinů. Článek 198, stejně jako obdobná ustanovení ve většině evropských právních řádů, byl do trestního řádu včleněn proto, aby chránil slabé menšiny. Jeho použití proti Romům, obviněným z násilí proti představitelům státu, se zdá být zvlášť cynické.

    Drastické důsledky českého zákona o občanství a tolerance, kterou prokazuje české soudnictví rasově motivovanému násilí, jsou jen nejvýmluvnějšími příklady nedodržování mezinárodních zásad lidských práv v případech, týkajících se Romů. Ve všech oblastech života v České republice čelí Romové obrovskému množství diskriminačních praktik a překážek, které brání tomu, aby mohli žít s lidskou důstojností.

    Konečně, znepokojující počet romských dětí je umisťován do škol pro duševně zaostalé, podle měřítek, které jsou pochybné a v nejlepším případě subjektivní. Obdobným způsobem jsou Romové velkými počty zastoupeni ve vězeních a v institucích pro duševně choré.

    Rada Evropy nemůže rozhodnout, že Česká republika splňuje své závazky, vyplývající z členství v této organizaci, dokud nedojde k pozitivním výsledkům v těchto oblastech:

    1. Musí dojít k zákonným změnám, aby byly zrušeny nejspornější rysy českého zákona o občanství z roku 1993

    2. Ustanovení českého trestního zákona musejí být řádně užívána pro rasově motivované trestné činy

    3. Romové musejí být uznání v České republice jako zranitelná menšina. Důsledkem toho musí být, že rasově motivované zločiny vůči Romům budou rychle trestány a případy rasové diskriminace budou efektivně sankcionovány.

    4. Musejí být zavedeny důrazná opatření, jejichž cílem bude snížit vysoké počty Romů v takzvaných "zvláštních školách". Romské děti musejí být integrovány do škol, které jim poskytnou stejně rovné životní příležitosti, jako ostatním dětem.

    Dokud nebude těchto pozitivních výsledků dosaženo, Středisko pro práva evropských Romů důrazně doporučuje, aby Výbor Rady Evropy situaci dále bedlivě monitoroval.

    S pozdravem

    Claude Cahn

    koordinátor výzkumu

    Dokument: Evropské středisko pro práva Romů protestuje u Rady Evropy proti diskriminaci Romů v ČR

    (Zde je anglický originál, český překlad Jana Čulíka viz výše.)

    European Roma Rights Center

    P.O.Box 10/24 - 1525 Budapest - Hungary - Phone: + (36 1)

    327-98-77 Fax: + (36-1) 138-37-27

    August 6, 1997

    Mr. Guido de Marco

    Chairman, Monitoring Committee

    Parliamentary Assembly

    Council of Europe

    F-67075 Strasbourg Cedex

    cc:

    Mr. Erik Jurgens

    Mr. Juris Sinka

    Ms. Despina Chatzivassiliou

    President Vaclav Havel

    Prime Minister Vaclav Klaus

    Minister of the Interior Jan Ruml

    Ms. Jana Chalupova

    Ms. Vlasta Stipova

    Mr. John Murray

    Ms. Josephine Verspaget

    Dear Mr. de Marco,

    It has come to the attention of the European Roma Rights Center (ERRC) that in early September, the Committee on the Honouring of Obligations and Commitments by Member States of the Council of Europe will convene to review the Czech Republic's compliance with its commitments under the Council of Europe Statute, the European Convention on Human Rights, the Council conventions to which the Czech Republic is party, as well as its progress in implementing commitments made upon accession.

    It is the position of the ERRC that although the Czech Republic has made significant progress in establishing the rule of law and harmonising human rights practice with European standards, the human rights situation of Roma remains unsatisfactory, and in this area the Czech Republic has not honoured its Council of Europe commitments. As such, the monitoring activities afforded the Committee under its mandate should continue until the Czech Republic gives clear evidence of compliance with its commitments.

    The European Roma Rights Center is a public interest law organisation which monitors the human rights situation of Roma and provides legal defence in cases of human rights abuse.

    Board of directors : Andras Biro, Chair (Hungary) Nicolae Gheorghe (Romania) Isabel Fonseca (UK) Deborah Harding (USA) Rudko Kawczynski (Germany) Khristo Kyuchukov (Bulgaria) Lord Lester of Herne Hill Q.C.(UK) Edgar Morin (France) Ina Zoon (Czech Republic/Spain)

    In 1993, following the division of Czechoslovakia by peaceful means, a law on citizenship went into effect in the new state. The law had been drafted in late 1992 and duly signed by the president. The law granted citizenship to one category of persons then resident within the territory of the Czech Republic and specified conditions under which persons not granted immediate citizenship, but who were nevertheless citizens of the abolished Czech and Slovak Federal Republic, would be eligible for citizenship in the new state. In marked contrast to the new Slovak citizenship law, which afforded citizenship on an undifferentiated basis to citizens of Czechoslovakia, the Czech law distinguished between those Czechoslovaks who possessed the republican citizenship of the Czech Republic, and those who were administratively designated as "Slovaks". The latter were required to apply for Czech citizenship. The basis for distinguishing between denominated Czechs and Slovaks under the new Czech law was neither length of stay, nor an evaluation of legitimate ties to republic, but rather a previously meaningless designation as either Czech or Slovak under the 1969 citizenship laws. This designation, added following the Prague Spring of 1968 to appease Slovak nationalists, had no practical effect prior to 1993.

    When the law went into effect, an estimated approximately 100,000 Roma then residing in the Czech Republic were suddenly designated foreigners, and were denied all of the rights they had previously enjoyed as Czechoslovak citizens. The application procedure for Czech citizenship was designed to frustrate, rather than facilitate, the granting of citizenship. In addition to a number of complicated administrative stipulations, those denominated "Slovaks" were expected to demonstrate a clean criminal record for the previous five years. Subsequently leaked documents and public statements by Czech officials indicated that racial motivation may have influenced the drafting of the new law, specifically that some of the drafters had seen the disintegration of the Czechoslovak state as an opportunity to remove Roma from the Czech Republic to Slovakia. This mass divestiture was undertaken by a parliament and government chosen in elections in which the affected Roma had participated.

    In April 1996, in response to international criticism, the Czech parliament amended the law to allow the Ministry of the Interior to waive the five-year criminal record requirement on a case-by-case basis. Inadequate effort has been made, however, to inform affected people of the existence of the amendment. More importantly, the inherent arbitrariness of the waiver's application has rendered it inadequate as a remedy to the law's fundamental injustice.

    Thousands of Roma residing in the Czech Republic are currently de facto stateless as a direct result of the law. This deprives them of access to a range of benefits open only to Czech citizens: those denied citizenship are unable to vote or run for office, and many non-citizens have difficulty obtaining permanent residence, which is necessary to receive social benefits from the state. Additionally, as non-citizens, Roma can be and often have been sentenced to the punishment of expulsion for committing a crime. This penalty leads to their compulsory 'return' to a country-- Slovakia-- which many do not know and to which they lack effective ties. According to the Prague-based NGO Tolerance Foundation, 663 Slovak citizens were sentenced to expulsion by the Czech courts in the period January 1, 1993 to June 30, 1996. Tolerance states that of the first 120 cases they were able to document, in 118 cases, the sentenced individual was a Rom. One expulsion, handed down as part of the sentence of a man convicted of the theft of 140 crowns' (approximately 5 US dollars) worth of sugar beet, was quashed by the Supreme Court in May 1997.

    At a recent hearing of the United States Commission on Security and Cooperation in Europe on May 13, 1997, Czech Ambassador to the United States Alexandr Vondra branded as "a lie" the Human Rights Watch report that there is a substantial number of de facto stateless (Roma) children in Czech orphanages. Ambassador Vondra also claimed that following last year's amendment to the citizenship law, "the Council of Europe [now] considers this law satisfactory and that is also the opinion of the various NGOs, both abroad and in my country." This assertion is false: many organisations have continued to criticise the amended Czech citizenship law, noting that the amendments have not removed the substantive defects of the law which to this day place Roma living for years in the Czech Republic at risk of expulsion to another country. Also, the Council of Europe statement to which Ambassador Vondra was referring was far from a categorical endorsement of the present state of the law.

    The threat to Roma in the Czech Republic is, however, not only legal. A vibrant Czech skinhead movement is obsessed with Roma. The number of Roma victimised in overtly racist attacks since 1989 is alarmingly high. In at least nine cases, Roma have been killed. The Czech court system has, additionally, not treated the wave of skinhead violence with the gravity it merits. Despite the preoccupation of Czech skinheads with Roma, law enforcement and judicial bodies have turned a blind eye to evidence of racial motivation when attacks have taken place. One example of a failure by the prosecution to invoke the articles of the Czech Criminal Code sanctioning racially-motivated crime took place in late 1996. The case involved skinheads who had assaulted a group of Roma and then forced them off a train, on the pretext that the train was for "whites only". The reasoning of the judge was that the crime was not racially motivated since both the skinheads and the Roma belonged to the "Indo-European race".

    Convoluted judicial reasoning has been matched by undue delay in acting on complaints of discrimination or incitement by authorities, even where the alleged abuses are gross. In one well-publicised case, a Roma family was forcibly evicted from flats which they legally occupied in the northern Bohemian city of Usti nad Labem, their rental contracts were confiscated, and under continuous police escort, they were put on a train to Slovakia. Although a complaint was filed at Usti nad Labem District Court on May 19, 1993, the court did not address the claim for three and a half years. During this period, the plaintiffs lived in parks and abandoned garages around the city. It was only when the Czech Constitutional Court interfered in late 1996 that legal action was resumed.

    Czech prosecutors have also shown a propensity for using the racially-motivated crimes provisions of the Criminal Code, which are relatively new, against Roma. In one recent incident in the northwest Bohemian town of Louny, five Roma were convicted of defamation of nation, race or belief (Article 198 of the Criminal Code) after they insulted and attacked police officers who had arrived to break up a fight in a flat. This is clearly not the spirit of racially-motivated crimes provisions: Article 198, like similar provisions in most European jurisdictions, was designed to protect weak minorities. Its invocation against Roma charged with violence against representatives of the state seems especially cynical.

    The drastic effects of the Citizenship law and judicial tolerance for racially-motivated violence constitute only the most egregious examples of Czech failure to uphold international human rights standards in cases concerning Roma. In all areas of life in the Czech Republic, Roma face a daunting array of discriminatory practices and hindrances to their ability to live with dignity. Finally, a disturbing proportion of Romani schoolchildren are placed in schools for the mentally handicapped according to criteria which are dubious and subjective at best. This over-representation is mirrored by similarly high numbers of Roma in jails and institutions for the mentally disabled.

    Success in compliance with Council of Europe commitments must be determined on the basis of positive results in the following areas:

    1. Legislation to repeal the most objectionable aspects of the 1993 citizenship law;

    2. Proper application of the racially-motivated provisions of the Criminal Code;

    3. Recognition of Roma as a vulnerable minority in the Czech Republic evidenced by swift prosecution of racially-motivated crime against Roma and effective sanction of instances of racial discrimination;

    4. Significant measures aimed at reducing the over-representation of Roma in so-called "special schools" and integrating Romani children into schools which provide equal life opportunities.

    Until such positive results have been registered, however, the ERRC

    strongly urges continued monitoring by the Committee.

    Sincerely,

    Claude Cahn

    Research Coordinator

    Czech-out time - Je na čase s Čechy skončit

    V Britských listech vyšly i mnohé jiné hospodářské analýzy ČR. Upozorňuji např. na  tuto analýzu britského ekonoma Martina Myanta, Myantovo vyjádření ke Klausovu Balíčku opatření je v tomto čísle BL.

    Analýzy situace českého hospodářství z britského deníku Financial Times najdete prostřednictvím vyhledávání na titulní straně Neviditelného psa, zvolíte-li Britské listy a zadáte-li heslo "Financial Times".

    Analýza Václava Žáka o české privatizaci je v Britských listech z 29. 7. (první část) a  8. 8.(druhá část), jiná závažná kritická analýza, od londýnského ekonoma Františka Nepila je zde.

    Czech-out time - Je na čase s Čechy skončit

    Juliette Rossant

    Forbes Magazine, 25. srpna 1997

    str. 156- 157

    Výraz "vznikající trhy" zní nádherně, vyvolává to dojem explozívního růstu. Avšak exploze jsou nebezpečné.

    Investoři, kteří touží vydělat majlant, zaznamenali nedávno na vznikajících trzích fantastická čísla. Ruský trh stoupl loni o 166 procent. Maďarský o 53 procent.

    Než se ale na tyto trhy vrhnete, vyslechněte varovný příběh České republiky, donedávna zářícího světla v přítmí bývalého komunistického bloku.

    "Ryba je shnilá celá, od hlavy až dolů," konstatuje Pierre Daviron, portfoliový manažer fondu České republiky z firmy Oppenheimer and Co. Spoluředitelka Elisa Mazenová k tomu dodává: "Hledáme jediný důvod, proč bychom měli v této zemi zůstat. Zatím jsme ho nenašli."

    Za minulý rok poklesla čistá hodnota aktiv tohoto fondu o 0,7 procent. Výsledky fondu by byly daleko horší, kdyby jeho správci nezačali předvídat, co se stane. V dubnu přešli na obrannou strategii a zachovali si jen 50 procent aktiv fondu v českých akciích, snížili to z 85 procent českých akcií, které vlastnili ještě v loňském roce. Pokud fond bude pokračovat se svou defenzívní strategií, je možné, že se úplně zbaví českých akcií, aniž by předem požadoval souhlas akcionářů. "Začali jsme s 1700 podniky (kótovanými na pražské burze) a nyní je jich méně než dvacet, o nichž stojí zato vůbec uvažovat, že by se do nich dalo investovat," říká Daviron.

    V roce 1990, kdy se satelity bývalého sovětského bloku osvobodily, Česká republika učinila správné kroky. Rychle přijala ústavu, občanský a trestní zákoník, politiku volných tržních vztahů a hromadný privatizační program.

    Oppenheimer založil svůj český fond v říjnu 1994, v době obrovského optimismu, a získal pro něj investice ve výši 60,5 miliónu dolarů.

    Na jaře 1995 si začal Daviron, který je ředitele fondu od jeho vzniku, všímat, že česká vláda postupně zařazuje zpátečku. Začalo to se zvýšením státních výdajů v předvolebním období, které nařídil premiér Václav Klaus. "Klaus začal říkat, že je hospodářská transformace ukončena, namlouval si, že už udělali všechno, co bylo nutné udělat," říká Daviron.

    Ve skutečnosti se však stalo to, že životně důležité rysy hospodářské transformace se nepovedly. Byly sice přijaty určité zákony, ale nevznikla žádná struktura pro to, aby mohla fungovat justice nebo jak se vypořádat s bankroty. Program kupónové privatizace, který zesoukromnil státní podniky, začal dobře a skončil špatně. Rozhodující akcie a vliv nad podniky přešel do rukou investičních fondů, které řídí lidé, jimž jde daleko lépe odčerpávání peněz pro ně samotné než investice pro hospodářský růst.

    "Populace žila čtyřicet let s komunistickým příslovím, 'Kdo nekrade, okrádá rodinu'," říká Daviron smutně. Jen jeden příklad: ředitelé strojírenské firmy První brněnská strojírna ukradli aktiva této firmy a přesunuli je do jiných firem, jejichž akcie vlastní.

    Oněch několik málo firem, které vlastní Fond České republiky, nejsou zrovna dramatické výhodné koupě. ČKD Praha (objem prodeje v roce 1996 dosáhl 406 miliónů dolarů) vyrábí tramvaje, dieselové motory a lokomotivy. Čelí množství konkurence od větších podniků, jako je Siemens a General Electric. ČKD se prodává na české burze za třináctinásobek očekávaných příjmů za rok 1997. Průměrně se podniky na pražské burze prodávají za sedmnáctinásobek očekávaných příjmů. To je hodně vysoký koeficient, v zemi, která ještě nezískala skutečně kapitalistické zvyklosti.

    Fond České republiky přesunuje své investice do akcií v Polsku, v Maďarsku a v Rakousku, ale ne v Rusku.

    Proč ne v Rusku? "Titéž lidé, kteří vykrádají podniky v Praze, to dělají v Moskvě," konstatuje Daviron. " Investoři nemají tušení, co je čeká.

    Díváme-li se deset let do budoucnosti, Česká republika vypadá slibně. Časem udělá česká vláda, co je zapotřebí. Ale přejít od nynější situace k situace, kdy věci budou fungovat řádně, bude bolestné a nebezpečné.

    Ponaučení: Neinvestujte do vznikajících trhů, pokud nejste připraveni zažít děsivé neúspěchy. Vyberte si fond, který je široce diversifikován mezi mnoha trhy, má dobrou pověst, že funguje spolehlivě už alespoň tři roky a neúčtuje příliš horentní správní a výdajové poplatky.

    Divoký východ vede?

    Josef Schrabal

    Date: Fri, 5 Sep 1997 21:56:31 -5

    Subject: CR vede jako nejhorsi pro investice

    "The Wall Street Week" (Tyden na Wall Street), porad o tom, jak investovat, ktery se vysila na americke verejnopravni (nekomercni) televizi nejpopularnejsi v US (a asi take po celem svete).

    O tomto vikendu doporucovali shodne zakladatel tohoto poradu Louis Rukeyser se s Donaldem F. Reedem, ktery je po 26 let managerem nejvetsiho mezinarodniho fondu, the Templeton International Stock (pres 7 miliard US dolaru), kam nejlepe mezinarodne investovat a kam ne.

    Nejvyhodnejsi je podle nich investovat do techto peti zemi:

    Rusko (183%), Venezuela (103.1 %). Egypt ((103 %), Madarsko (82.7 %) a Turecko (70.7 %).

    Pet nejhorsich zemi, kam by se vubec nemelo investovat, jsou podle techto dvou odborniku, v tomto poradi tyto zeme:

    Ceska republika, Indonezie, Alzirsko, Filipiny a Thajsko.

    Tedy "the wild east" (divoky vychod) vede !

    Josef Schrabal

    Slunce také zapadá

    Zář zmizela z českého hospodářství

    Dokáže ponížený Václav Klaus situaci napravit?

    Time Magazine, Europe

    Maryann Bird

    Nejlepší hospodářský model střední Evropy se rozložil. Kdysi energické české hospodářství, vychvalované jako postkomunistický ideál, se skoro přestalo rozvíjet. Po určitou dobu byla česká ekonomika zahalena v sametovém teple revoluce z roku 1989 a nyní stojí rozedraná, podepsalo se na ni několik posledních marnivých let. Dosud se Češi pokusili jen o několik drobných kosmetických operací, ale cesta k radikálnějším změnám je otevřená, poté, co potrestané a vystřízlivělé státní vedení přežilo jen minimálním počtem hlasů hlasování o důvěře vlády.

    "Minulý rok uplynul v trvalém politickém napětí v parlamentě a ve společnosti," přiznal premiér Václav Klaus poté, co parlament minulý týden hlasoval v poměru 101-99 ve prospěch jeho koalice v obležení. "Je nutné rozbít tento začarovaný kruh, kde hospodářské problémy vyvolávají politickou nestabilitu a veřejné znepokojení, a kde tato nestabilita a strach vyvolává další hospodářské problémy."

    Nyní začíná pro Klause skutečná bitva: úsilí dostat stagnující české hospodářství - které trpí obrovským obchodním a rozpočtovým schodkem a kapitálovým trhem, pošpiněným skandály - zpátky na cestu ke zdárnému rozvoji.

    Česká ekonomika bývala obdivována, že se jí podařilo přejít od komunismu k volnému trhu bez hromadné nezaměstnanosti, zničení státního rozpočtu či hyperinflace, avšak loni začátkem roku se začala česká hospodářská situace zhoršovat. Klaus, přehnaně plný sebedůvěry, se zabýval nadcházejícími všeobecnými volbami a pak musel řídit menšinovou vládu, a zanedbal vznikající hospodářské potíže. Teprve letos začal na ně reagovat s něčím víc než svou obvyklou rétorikou. Stabilizační opatření, zveřejněná v dubnu 1997, byla však kritizována jako příliš malá akce, k níž došlo příliš pozdě. Mnozí uvažovali, jestli Klaus začal jednat příliš pozdě, aby si zachránil kůži. S pomocí jednoho sta poslanců, které ovládá, a jednoho nezávislého poslance, však Klaus přežil hlasování o důvěře vládě. Svým setkáním s možnou porážkou se zdá být Klaus - alespoň dočasně - ponížen. Možná, že nyní bude konečně ochoten přijmout drastičtější hospodářské kroky.

    Jak je možné, že se "český hospodářský zázrak" dostal do tak nezáviděníhodné situace? Čím to, že Maďarsko a Polsko - které kdysi jedly pražský prach, měly vyšší obchodní schodek a musely napravovat celou řadu jiných kritických problémů - nyní jak se zdá směřují k udržitelnému rozvoji, zatímco České republika ukončila rok 1996 s obchodním deficitem ve výši 5,9 miliard dolarů a schodkem běžného účtu ve výši 4,5 miliard dolarů, tedy 8,6 procent hrubého domácího produktu?

    Potíže jsou většinou důsledkem příliš velkých výdajů, nízké produktivity a kapitálového trhu, který dovolil, aby na něm rozbujela korupce a podvody. Jak uvedl jeden západní diplomat: "Češi si žijí nad poměry".

    Mezi mnoha faktory, přispívající k české hospodářské spoušti, je úpadek výkonu průmyslu, neúměrný růst mezd, nedostatečná restrukturalizace podniků z komunistické éry, banky ochromené zadlužeností, nadhodnocená koruna (až do minulého měsíce, kdy ji bylo dovoleno volně plavat a poklesla vůči dolaru o deset procent) a investice občanů i podniků do množství pochybných, neregulovaných fondů.

    Klaus přesvědčil lidi v ČR v roce 1995, že "zázračná" hospodářská restrukturalizace už skoro úplně skončila a že utahování opasků už není zapotřebí. Lidi očekávali, že dostanou svůj kus koláče - a dostali ho, formou vyšších platů. Zároveň však klaus nenutil podniky, aby restrukturalizovaly. Tyto podniky - v důsledku komplikovaného kupónového privatizačního programu, zahájeného o několik let předtím - byly často řízeny pochybnými investičními fondy, jejichž hlavním cílem bylo realizovat rychlé zisky, aniž by v podnicích učinily dlouhodobé strukturální změny.

    A když začalo být zjevné, že existují problémy, Klaus odmítal vidět, že se kouzlo rozplynulo a že Česká republika potřebují takové finanční úsporné programy a takovou průmyslovou restrukturalizaci, jaké pomohy Polsku a Maďarsku dostat se z postkomunistické slepé uličky.

    Klaus ignoroval známky nespokojenosti po celé zemi, nechal ekonomiku, aby se řídila sama, avšak opoziční sociální demokraté nedokázali pro sebe využít rostoucí rozčarovanosti veřejnosti.

    A Češi skutečně rozčarováni jsou. Veřejnost, konstatuje prezident Václav Havel, má "blbou náladu". V dubnu navrhl Klaus celou řadu nerozumných úsporných opatřeních, ale systematicky je pak už nerealizoval. Jedním z jeho doporučení bylo, aby bylo zvýšení platů pro železničáře omezeno na 13 procent. O tři týdny předtím však vláda železničářům slíbila zvýšení platů o 17,2 procenta. "Co to je za vládu, která nedokáže předvídat, že bude o několik týdnů později muset zavádět úsporná opatření?" dotazuje se Jiří Kratochvil, náměstek šéfa odborového svazu železničářů.

    Má-li Klaus být schopen napravit situaci ochromeného českého hospodářství, musí jeho vláda nejen zmodernizovat průmysl a finančnictví, ale musí také být schopna obnovit důvěru v Českou republiku. To ale bude asi těžké, i když minulý týden dostala česká vláda od parlamentu ještě jednu šanci. "Osobně si nemyslím, že vláda přežije do konce roku 1997," říká Jiří Pehe, politický a hospodářský analytik Rádia Svobodná Evropa. "Já bych se ale chaosu nebál. Tato země potřebuje změnu."

    Se změnou si Česká republika jistě dokáže dobře poradit. Navzdory současným potížím, Češi - kvalifikovaní lidé, kteří se vždycky dokázali dostat se ze šlamastyky, žijící na hospodářsky velmi výhodném území mezi Německem a Rakouskem - zdaleka ještě nejsou na šikmé ploše.

    Ještě jednou neplánovaně: čtenáři reagují na příspěvky Jana Zahradila, Klausova poradce

    (Přišlo ještě několik reakcí, tak jsem se je přece jen rozhodl zveřejnit. Viz článek Jana Zahradila v pondělních Britských listech, kde také najdete odkazy na předchozí etapy této debaty. JČ.)

    Od Jiřiny Fuchsové:

    K poznamce Jana Zahradila, ze o "utajovani, censure, blokade" v CR atd. mluvi pouze psychopati: napriklad jen minuly tyden prinesl uplne normalni tisk tyto zpravy: Vaclav Havel se dvakrat setkal na "tajne" schuzce z Madeleine Albrightovou...

    Vlada drzela v jakesi prestavce parlamentniho zasedani "tajnou" schuzku o problemu prodejnych/neprodejnych ceskych tanku...

    Ministerstvo zahranici rozhodlo o zruseni rady zastupitelskych uradu v zahranici,

    O KTERE JMENOVITE se jednalo, bylo "tajne".......................

    Jeste donedavna byly vsechny materialy o deni v ceske armade velmi dobre

    "utajovane".

    Proto dodnes nikdo nevi, a tezko si dokaze predstavit, CO v tom NATO vlastne budeme delat, JAKE kroky k modernizaci budou ucineny, a KOLIK to vsechno dohromady bude stat...

    Ale mozna, ze je skutecne lepsi, kdyz to vsechno i nadale zustane "tajne". Alespon nekteri obcane budou moci v noci klidne spat...

    Zruseni USA-CSR umluvy z roku 1928 se odehralo uz 20. srpna.

    V CR je to stale jeste "tajne".

    Mame republiku utajenou jako ty Hornickovy "DOBRE UTAJENE HOUSLE"...

    Jiřina Fuchsová

    Od Jiřího Laburdy:

    Dobry den,

    Dovolte, abych reagoval na clankek p. Zahradila a ohlasy ctenaru Britskych listu ohledne oficialnich medii.

    Argumenty oponentu jsem pravdive, ale nikde jsem nenasel vec, ktera take mela byt recena. Tak jako ma kazdy moznost koupit si v nasi zemi noviny, casopisy anebo televiz, tak ma take moznost poridit si pripojeni k internetu. Zalezi jen na jeho osobni vuli, jestli si poridi za 30 tis. televizi anebo pocitac s modemem. A kdo nechce investovat velke penize, ma moznost si ho koupit na leasing, popr. zajit do internetovske kavarny.

    Kdo tedy chce, tuto moznost ma, kdo ne, ten cte noviny a sleduje televizi.

    Myslim si taky, ze internetovska komunita neni zas tak mala, aby si ji vlada mohla dovolit ignorovat. Ale to cele souvisi s postojem p. Klause k internetu.

    BTW: rozvoj internetu v Cechach take souvisi s kvalitou a moznosti pripojeni. V ni hraje velkou roli monopol zvany Telecom. Kdyby vlada usilovala o zruseni monopolu, mohly by se rozvijet sluzby v teto oblasti a pocet pripojeni by rychle stoupal. Ale to uz je jiny pribeh....

    S pozdravem

    Jiří Laburda

    Od Tomáše Peciny:

    Roku 1870 přijal První vatikánský koncil dogma o papežské neomylnosti. Ač bylo toto dogma kontroverzní a často se stávalo terčem výsměnu, životaschopnost samotného principu neomylnosti je pozuoruhodná. Co předvedl pan Zahradil v odpovědi Janu Čulíkovi, je půvabnou ilustrací, jak dogma neomylnosti nachází uplatnění i v Čechách na konci dvacátého století. Říct o masmédiu, že je "neoficiální", je v demokratickém státě faux pas. Snažit se ovšem tuto neomalenost omlouvat a vysvětlovat, hraničí s totální ztrátou soudnosti, Je to patrně škola Václava Klause: mýlí se vždy jen ti druzí, u nás je omyl vyloučen.

    Tomáš Pecina

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|