Jindřich Ginter

Příběh první

Kaskadér Rudolf Bok chtěl dokázat světu zázrak a zapsat se do Guinnesovy knihy rekordů - a tak skočil poslední zářijovou sobotu z výšky více než 58 metrů celou plochou zad na vodní hladinu. Jeho hazardérství bylo sice rekordní, avšak skončilo těžkým zraněním plic a páteře, doživotními následky. Skočil, přestože se síla pádu přirovnává k dopadu na beton, přestože ho od nesmyslného pokusu půl roku odrazovali i jeho kolegové - filmoví kaskadéři.

Léčení Rudolfa Boka potrvá dva až tři měsíce, odhadují lékaři, a pak přijde zdlouhavá rehabilitace. Doživotně bude závislý na péči zdravotníků a na invalidním důchodu. "Bezplatné" léčení jednoho kaskadéra, který si dobrovolně, zcela při smyslech, přes varování profesionálních kaskadérů, zničil zdraví, bude stát statisíce korun. Zaplatí je solidární veřejné pojištění, které však není bezedné, propadá se do stále hlubšího deficitu a - jak tvrdí Česká lékařská komora, nestačí zřejmě ani k zaplacení normálního chodu nemocnic a ordinací. A tak vláda, ODS a další politici stále více apelují, aby byla posílena individuální odpovědnost každého občana ke zdraví.

Proč ale nevytvoří vláda k uplatňování této občanské odpovědnosti lepší podmínky? Vždyť je zdravotnictví placeno stále stejně jako za socialismu, jen s tím rozdílem, že živíme pojišťovny (pár už jich krachlo a nechalo po sobě mnohamiliardové manko, které dorovnává daňový poplatník). Proč neukládá zákon lidem, jako je Rudolf Bok, povinnost se připojistit? Proč musejí všichni doplácet na jejich hazardérství a pak přijdou do ordinace a lékař jim vypráví, že už není na náplast, že je na pokraji žebrání? Vždyť někteří občané by se rádi připojistili na pokoj, kde budou mít třeba televizi či telefon.

Místo toho si každá nemocnice vykládá nadstandard po svém, a pak ani nelze příliš zazlívat skupině chirurgů z fakultní nemocnice Motol, že si založili družstvo, vybavili nevyužité pokoje a nabízeli je za 1700 korun za den.

Vůbec se veřejně nesleduje kvalita lékařské péče v českých nemocnicích, takže z pojištění může žít i ta nemocnice, kde je neomluvitelně vysoký počet komplikací a úmrtí, kde není dostatek kvalifikovaného personálu a kde z ekonomického hlediska připomíná nemocnice vybydlený Chanov (neexistuje účetnictví, dodavatelským firmám se platilo dvakrát, existovaly směšně nízko pronájmy, neúčelně se nakupovaly léky a zůstávaly miliónové dluhy, které platil občan).

Proč se také dosud nevrací daň z cigaret zpět do zdravotnictví, ale lepí se z ní státní rozpočet? Proč tím kuřáci (patřím mezi ně) dobrovolně nepřispívají na zdravotnictví, když si ničí zdraví? Kuřáci jsou narkomani, jak dokazují lékaři, tak proč by v ceně drogy - cigarety - nemohl být zahrnut příspěvek na jejich léčení, dnešní daň?

Ministr zdravotnictví Stráský před časem řekl: "Premiér Klaus považuje za hlavní prioritu reformy zdravotnictví posílení odpovědnosti jednotlivce, a to ještě silněji, než otázku státem garantované sítě zdravotnických zařízení či úpravy ve financování."

A pár měsíců na to Stráský už podruhé navrhuje zvýšit spoluúčast pacientů z deseti na patnáct procent, i když by ji chtěl zvýšit až na třicet procent. Plní tedy přání svého šéfa a posiluje odpovědnost.

Zdánlivě.

Pokud by ale chtěl pouze motivovat jednotlivce k zodpovědnosti k veřejným financím, a ne z něho ve skutečnosti vytahovat další peníze, musel by snížit výši povinného pojistného. Jinak je neupřímný nejen on, ale i ODS, která se de fakto s těmito návrhy ztotožňuje.

Ať vláda přizná, že nechala peníze prohospodařit, nestačí dnes pokrýt péči, a ať si nehraje na slepou bábu, že chce pouze lidi motivovat k zodpovědnosti.

I kdyby se výše povinného pojištění snížila (o čemž se ovšem stejně neuvažuje), musel by Stráský přiznat, že i v takovém případě doplatí na vyšší "spoluúčast" po určitý čas staří lidé. Ti si totiž financovali "nesnížené" pojistné, ale nové přímé doplatky lékařům by platily i pro ně. Přitom jde o většinu pojištěnců - 60 procent pojištěnců dominantní VZP jsou lidé, co si neplatí pojistné (státní pojištěnci), v drtivé většině jsou to důchodci.

Návrhy Stráského na zvýšení spoluúčasti přitom už před pár měsící odmítli i jiní ministři. Zdůvodnění: většina pacientů na to nemá.

Není pochopitelné, jak může za hlavní prioritu reformy považovat premiér a Stráský zvýšení spoluúčasti, i když se to argumentačně zdá tak jednoduché - prostě, aby se neplýtvalo penězi na zbytečná vyšetření.

Spoluúčast je totiž z hlediska celé reformy zdravotnictví, tedy z hlediska úspor, zanedbatelná! Velmi málo se vyšší spoluúčastí ušetří a zdavotnictví to nezachrání! Dokazuje to ředitel VZP Němec a například J. Hurst, anglický esxpert, jenž vyhodnocoval výsledky reforem zdravotnictví v sedmi západoevropských zemích.

Stavět tyto poplatky na první místo v reformě před vytvářením sítě státem garantovaných zdravotnických zařízení a před změnami ve vlastním financování zdravotnictví - je hloupost.

Ono je asi jednodušší vytáhnout z občanů osm miliard korun navíc než zavřít špatnou nemocnici nebo sáhnout do vlastního financování. Kromě toho navrhované poplatky k větší zodpovědnosti jednotlivce nevedou, a jak říká ředitel VZP Němec, "je to pouze další daňové zatížení". Podle něho se mnohem více ušetří, když se změní ekonomická motivace poskytovatelů péče, když se vytvoří síť nemocnic napojených na pojištění, která by zahrnovala nižší než současný počet nemocnic.

Němec, ten, kdo sedí na největším balíku peněz určených na zdravotnictví a zodpovídá za ně, vidí priority zdravotnické reformy jinak. "Vládo, v reformě zdravotnictví se nejprve podílej na restrukturalizaci sítě zdravotnických zařízení, proveď změny ve financování, a nenechávej v tom lítat pouze VZP, která dělá tvou práci. Teprve pak přemýšlej o občanské spoluúčasti na zdravotnictví jako o šlehačce na dortu."

Ono je taky pro vládu asi jednodušší přesvědčit občany, ať raději více platí, než je přesvědčit, že právě jejich nemocnice má být zrušena. Lidé jsou ovlivňováni lobystickými skupinami místních lékařů a místních politiků. Jsou velcí patrioti. Nedůvěryhodné ministerstvo zdravotnictví je o nutnosti zrušení jejich místní nemocnice nikdy nepřesvědčí.

Hlásání premiéra Klause, místopředsedy ODS Macka a dalších politiků, že je důležité zavést individuální odpovědnost jednotlivce, je plané tlachání. Tuto frázi používají k oblbnutí občanů, aby ODS a vláda nemusely přiznávat, že jaksi zapomněly na odpovědnost vůči občanům za veřejné finance a za to, jakou péči za ně dostanou.

Vždyť dosud nebyla vláda schopna ani říci, na co má vlastně pacient z veřejného pojištění nárok. Teprve nyní na tom Stráský pracuje. Připravuje nový zákon o veřejném zdravotním pojištění, který by to definoval. Parlament by totiž každý rok schvaloval rozsah plně hrazené péče jen podle toho, kolik na zdravotnictví zbude peněz.

Jenomže k tomu, aby vláda začala na zákonu o zdravotnictví konečně pracovat, ji dokopala ostuda. Léta tato vláda ignorovala, že je v ČR porušována ústava, když právo na péči z veřejného pojištění zakotvovaly pouze vyhlášky a nikoliv zákony. Už Rubáš to zanedbával a všichni to věděli. Nakonec vládu dokopali opoziční poslanci až k Ústavnímu soudu. A tak bylo nutno, pod hrozbou legislativního vakua, honem sešít provizorní zákon, který se teď novelizuje.

Tento zákon by měl být konečně nahrazen novým zákonem o veřejném pojištění, který teď Stráský připravuje. Vláda ho bude za dva týdny projednávat. Právě zde se navrhují nové přímé poplatky.

80 korun za den a lůžko - pacienti by platili tuto částku za neakutní péči (nejsou v přímém ohrožení života) v nemocnicích, v léčebnách dlouhodobě nemocných, v rehabilitačních a ošetřovatelských ústavech. Stráský odůvodňuje: mají tím přispět na stravu, praní prádla, tedy na tzv. hotelové služby.

50 korun za návštěvu pohotovostní služby. Důvod: je ve velké míře zneužívána. Jde obyvkle o neakutní případy. V akutním případě se volá sanitka a pacient je hospitalizován.

30 procent péče poskytnuté ambulantním specialistou, maximálně do výše 800 Kč ročně. Důvod: Péče je zneužívána.

50 -100 korun za návštěvu lékaře u pacienta doma.

Těžko se premiérovi promlouvá k národu o odpovědnosti jednotlivce, když opomněl vyzdvihnout odpovědnost své strany a vlády. Proč se mu často nedostává pochopení od občanů? Čtěte, jaké mají starosti obyčejní lidé se smyslem pro odpovědnost (pozn. kratší verze příběhu sice vyšla ve Slově, ale ta paní stále volnou postel nemá. Na čas improvizovala na chatě, a teď neví, jak dál.)

Marie Mičánková (64) z Prahy 4 už přes půl roku intenzívně shání zdravotnické zařízení, které by poskytlo rehabilitační péči její téměř devadesátileté matce. Ta je po operaci zlomeného krčku. Marie Mičánková shání marně. "Nechci maminku odložit do ústavu. Potřebuje tak měsíc rehabilitovat, rozcvičit. Psychicky je dobrá. Operaci prodělala už před rokem a do toho přisla slabá mrtvička. Nemůžu však najít volné lůžko," vypráví.

Obrátila se na nás, když si přečetla článek ve Slově, že exministr Rubáš provozuje rehabilitační lůžka v Roztylech a neplatí nájem. Dočetla se, že Rubáš má postele volné, protože lidé u něho musejí platit 500 korun denně, jelikož nemá smlouvu s pojišťovnou. Zoufalá paní Mičánková se chytá každé šance a už je ochotná i někde sehnat na těch pár týdnů peníze.

Sama Marie Mičánková by měla odjet do lázní. Je po dvou operacích karcinomu tlustého střeva. Nemůže odjet - musí se o maminku starat.

Stará žena sice bystře čte noviny a komentuje události, ale sama se už neoblékne.

"Někdy přijedou dát mamince najíst moji synové. Z práce se ovšem mohou uvolnit zřídka. V léčebnách je plno nebo berou pacienty jen z dané městské části. "

Občanů, jako je Marie Mičánková, kteří bezvýsledně sháněji pro přibuzné lůžko, jsou u nás tisíce. Staří se ho často nedožijí. Tak dlouho se čeká. Za lůžko se platí oficiálně a někdy neoficiálně (do kapsy) bez ohledu na pojištění.

Jak jsme zjistili, někteří lékaři si řeknou o dvacet až třicet tisíc za to, že seženou volné lůžko. Nelze to však natvrdo prokázat u soudu.

Není divu, postelí je málo, a tak se prostor pro šedivou ekonomiku přímo nabízí. V Praze se eviduje 950 lůžek LDN, ale také osm tisíc občanů se stařeckou demencí.

Na otázku, zda je ztrátové starat se o dlouhodobě nemocné, a proto se lůžka ruší, reagoval ministr zdravotnictví Stráský doslova takto:

"Zavezu vás do soukromých výdělečných léčeben. Jsou léčebny prodělávající i vydělávající, to se musí ověřit. [Výdělečných léčeben] je naprostá většina. Okresní úřady je ovšem zavírají. Nemají peníze. Od 1.1. 1998 budou léčebny placeny z pojišťoven, na rozdíl od dneška. Motiv zavírání léčeben končí."

Ministrovu odpověď jsem nepochopil, protože si odporuje, ale byla přepsána doslova z diktafonu.

To, že mnohým občanům není poskytována "doléčovací" péče, je jeden z nejbolestivějších neúspěchů vlády. Nerealizovala se myšlenka reformy zdravotnictví - omezit počet akutních lůžek a posílit ošetřovatelská. Kdy bude o lidi, jako je maminka, postaráno? ptá se Marie Mičánková. Situace se zlepší za rok, slibuje vláda. Ale nová vládní reforma vázne, stejně jako ta stará.

Šéfové Všeobecné zdravotní pojišťovny si statisícové odměny nevypláceli

Šéfové Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) si údajně vyplatili za loňský rok statisícové odměny, přestože nejsou peníze na léky a ani na nemocnice. Mezi sto osm členů orgánů VZP se prý rozdalo 19,2 miliónu korun, tedy na každého průměrně 170 tisíc korun. Uvedl to ve čtvrtek deník Právo s odvoláním na nejmenovaný zdroj blízký správní radě VZP. Jak se ale potvrzuje, zveřejněné údaje jsou nepřesné až nepravdivé.

Členů, kteří se mají rozdělit o 19,2 miliónu korun, není sto osm, ale jeden tisíc sto sedmnáct. Odměny jsou za tento a ne za minulý rok. Průměrná odměna za účast v orgánech nečiní 170 tisíc korun, ale pohybuje se kolem 17 tisíc ročně, řekla Slovu mluvčí ministerstva zdravotnictví Markéta Soukupová. Potvrzuje to i mluvčí VZP Adéla Zimová. "Odměna ministerských úředníků za účast ve správní radě VZP činí 900 korun měsíčně, tedy kolem jedenácti tisíc ročně," dodala Soukupová.

Deník Právo dále uvádí, že "správní rada VZP plánuje zvýšení mzdových nákladůl o devět až jedenáct procent, i když státní rozpočet počítá s nárůstem mezd v rozpočtovém sektoru nejvýš do 5,6 procenta." Soukupová však upřesňuje: "Správní rada schválila nárůst pouze o sedm procent, přičemž v rozpočtové sféře se počítá s nárůstem o 7,6 procenta." Podobné informace poskytla i Zimová. Mzdový rozpočet VZP schvaluje parlament, praví se ve stanovisku Všeobecné pojišťovny.

VZP je napadána Lékařským odborovým klubem a Svazem soukromých lékařů, že si nakupuje paláce, že přebytek peněz nejdříve rozděluje do odměn a škrtí lékaře. Z výroční správy VZP za minulý rok, kterou schválil nezávislý auditor i dozorčí rada, ale vyplývá: VZP dostala na provoz v roce 1996 2,2 miliardy korun. Tuto částku odsouhlasil parlament a doporučila vláda. VZP z ní ušetřila 183 miliónů korun, které vložila do zdravotního pojištění. Správní rada schválila investici do rekonstrukcí objektů ve výši 25 miliónů, protože se ušetřilo ve vnitřním rozpočtu VZP. Do oprav a nákupu budov se investovalo 413 miliónů korun. VZP vybrala na pojistném 64 miliard korun, deficit ve fondu veřejného pojištění činí 3,4 miliardy korun. Výroční správa VZP upozorňuje, že jí dluží téměř dvě miliardy korun plátci pojistného, že zvyšovala hodnotu bodu a úhrady nemocnicím, aniž by to finančně kompenzoval stát za "státní pojištěnce".

Jindřich GINTER, Slovo, 4.10.1997

Stručné poznámky k odpovědím Jana Kavana

Švédská pošta se rozhodla dát všem občanům e-mailovou adresu
Sylvia Dennis, Newsbytes

Švédská státní pošta ohlásila ambiciózní plán, podle nějž každý švédský občan starší 6 let dostane vlastní emailovou adresu.

E-mail bude používán buď jako normální elektronická poštovní schránka, nebo jako virtuální adresa, ze které budou zprávy automaticky dosílány (forwardovány) na internetovou adresu určenou majitelem.

V obou případech plán předpokládá, že za posílání nebo příjem zpráv přes službu "@post" se bude účtovat nevelká částka, aby se tak vyrovnal pokles tržeb, k němuž v posledních letech dochází v důsledku klesajícího zájmu o klasické poštovní služby.

Lidé budou moci ze svého mailboxu, přístupného na každé švédské poště, platit účty, a budou si na poštách kupovat "mikroznámky," jimiž si předplatí e-mailové služby stejným způsobem, jakým dnes používají normální poštovní známky.

Uživatelé rovněž budou moci vyhledávat v seznamu e-mailových adres, obdobně, jako vyhledávají v telefonním seznamu. Po dovršení šesti let dostane každé dítě vlastní osobní e-mailovou adresu.

Jak poznamenává Newsbytes, jedná se o rozsáhlý plán, předpokládající, že na nárožích a na veřejných místech se objeví internetové stánky, odkud budou občané moci číst a posílat elektronickou poštu.

Služba má využívat servery Sun Microsystems Starfire se serverovým softwarem od firmy Netscape. Podle představitelů Švédské státní pošty byla služba "@post" vyvinuta proto, aby doplnila a rozšířila stávající poštovní služby, a umožnila všem občanům přístup k internetovému mailu, bez ohledu na to, zda občan má nebo nemá vlastní počítač s modemem.

Velká Británie: Hague chce zreformovat Konzervativní stranu

V úterý byla zahájena výroční konference Konzervativní strany. Členové Konzervativní strany na konferenci v Blackpoolu silně podpořili nového šéfa strany Williama Hagua i jeho reformní program, přestože podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění, uspořádaných těsně před výroční konzervativní konferencí, je Hague nejhorším konzervativním vedoucím představitelem v historii. Jen šest procent občanů se totiž domnívá, že by Hague byl v nynější době nejlepším britským ministerským předsedou. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění mají nyní labouristé podporu 60 procent voličů a konzervativci 22 procent.

V první den konzervativní konference v Blackpoolu se však Williamu Haguovi od členů jeho strany dostalo podpory, jakou potřeboval. Členská základna Konzervativní strany podpořila jeho vedení i jeho plány na reformu strany většinou osmdesáti procent. Přibližně 400 000 hlasovacích lístků bylo odesláno členům Konzervativní strany, asi 180 000 lístků bylo vráceno s hlasovacím výsledkem.

William Hague řekl na konzervativní konferenci, že považuje tuto podporu za začátek mamutího úkolu zrekonstruovat Konzervativní stranu.

Pro Hagua je podpora členů Konzervativní strany ospravedlněním jeho strategie. Potřebuje totiž získat mandát pro provedení dosud nejrozsáhlejších reforem Konzervativní strany.

První den konzervativní konference byl speciálním způsobem připraven, aby to řádně odráželo význam celé akce. Straničtí činitelé výrazně zdůrazňovali pozitivní výsledek průzkumu stranického mínění, který byl lepší, než se očekávalo.

Bylo zjevné, že delegáti konzervativní konference uznávají, že strana potřebuje změnu, když bývalá členka britského konzervativního vládního týmu Gillian Shepherdová otevřeně přiznala, že konzervativci prohráli na jaře volby, protože byli rozhádaní a nejednotní.

Na konferenci vyjádřil bývalý britský premiér John Major silnou podporu svému nástupci. Dostalo se mu za to velmi vřelého přijetí. Major konstatoval: "William má pravdu. Potřebujeme reformu, ale nemusíme přepisovat celou svou politiku, ani měnit jméno strany, či popírat svou minulost, nebo zradit filozofii, která stála u zrodu strany." Tím vším měl na mysli nedávný přerod britských "Nových" labouristů.

William Hague konstatoval, že tento týden učiní konzervativci tlustou čáru za  drtivou porážkou z 1. května 1997. "Tento týden se přestaneme pořád omlouvat. Povstaneme, už nebudeme na kolenou a budeme opět kráčet vzpřímeně a hrdě. Celý svět uvidí, že konzervativci jsou opět aktivní."

V úterý ovšem teprve začala intenzívní interní konzervativní debata o tom, jak přetvořit poraženou Konzervativní stranu. Hague usiluje o vytvoření zmodernizované a jednotné strany, v níž budou mít daleko větší rozhodovaci pravomoci při vytváření stranické politiky i při volbě šéfa strany řadoví členové. Vliv poslanců na Konzervativní stranu má být omezen.

Jan Čulík