Britští konzervativci se omlouvají a chtějí vytvořit dojem, že se zajímají o osud obyčejných lidí
Na závěr výroční konference britských konzervativců, která skončila v pátek v Blackpoolu, se pokusil nový šéf strany William Hague v hlavním projevu sjezdu nově definovat konzervativce jako stranu, která dává velký důraz na soucit vůči slabým členům společnosti a usiluje o aktivizaci občanské společnosti.
V projevu se Hague omluvil za to, že byla v září 1992 za vlády konzervativců Británie donucena opustit evropský směnný mechanismus a distancoval se od dřívějšího důrazu Konzervativní strany na volné tržní vztahy.
Hague také zaútočil na novou britskou labouristickou vládu Tonyho Blaira, "jejímž jediným instinktem je lidem poroučet z pozice šéfů, zasahovat do všeho a snažit se všechno ovládat".
Šéf britské Konzervativní strany poukázal na to, že prý existují "zásadní ústavní překážky" které zabraňují tomu, aby Británie přijala jednotnou evropskou měnu. Jeho útoky proti Evropské unii byly však ve srovnání s předchozími čelnými představiteli Konzervativní strany velmi mírné.
Hague také zdůraznil, že Konzervativní strana nebude přílši přehánět toleranci vůči svobodným matkám a homosexuálům. Uvedl, že "Konzervativní strana sice nyní prokazuje nové porozumění vůči lidem, kteří sami rozhodují o tom, jak si chtějí uspořádat svůj život, to ale nemění naše neotřesitelné přesvědčení, že tradiční rodinný život má velkou hodnotu."
Hague hovořil o "otevřeném konzervatismu, který je tolerantní, věří, že svoboda se týká daleko rozsáhlejších oblastí než jen ekonomiky, a který je přesvědčen, že svoboda se netýká jen nakupování v obchodech".
Výroční konzervativní konference přijala nejspokojeněji Haguův důraz za nutnost zachování jednotné Velké Británie a silné obranné politiky.
Určitou kontroverzi vyvolal na jednom z vedlejších fór konference Lord Tebbit, blízký spolupracovník a přítel Margaret Thatcherové, který ve svém projevu zaútočil na multikulturalismus a požadoval, aby děti přistěhovalců přijaly britskou kulturu.
Výroční konzervativní konference tento postoj ostře odmítla. Hague ve svém projevu na konferenci pochválil výsledky úsilí Britů černošského a asijského původu a požadoval, aby se více těchto lidí stalo konzervativními poslanci. Hague zdůraznil:
"Nepolevuji ve svém přesvědčení, že lidé jsou schopni pociťovat loajalitu a lásku vůči Británii, i když zároveň respektují a udržují kultury a tradice, z nichž vzešli."
Jan Čulík
Portillo se hluboce omlouvá
Za pozoruhodný obrat se považuje projev bývalého, donedávna ostře pravicového konzervativního ministra obrany Michaela Portilla, který přišel v květnových všeobecných volbách o svůj poslanecký mandát.
Portillo přednesl jménem konzervativní strany ve čtvrtek omluvný projev, v němž mimo jiné konstatoval:
"Konzervativní strana začala být stále více spojována s těmi nejodpornějšími postoji a myšlenkami. Konzervativci byli spojováni s tvrdostí. Lidé došli k názoru, že konzervativce nezajímá osud nezaměstnaných, nezajímají se o chudobu, o špatné byty, o invalidní občany, o svobodné matky. Vznikl dojem, že jsou konzervativci neteční vůči morálním argumentům a prodeji min a zbraní do zahraničí. Lidé usoudili, že konzervativci podporují jen chtivost a nezřízenost a hru naprosto volných tržních vztahů, a že je nezajímá, co se komu přitom stane.
Zadruhé, téměř úplně jsme opustili principy loajality a pouta stranické soudržnosti, bez nichž naše strana skoro přestala existovat. Docházelo k tomu částečně v důsledku ideologických postojů. Členové Konzervativní strany zastávali vášnivě určitá přesvědčení o tom, jaká má být budoucnost naší země, dělali ale chybu, že je to vedlo k tomu, že útočili na své kolegy a pohrdali jimi. Částečně to bylo důsledkem sobectví. Existovali poslanci, kteří byli ochotni vystoupit ve sdělovacích prostředcích, kdykoli hledali novináři rozbroje v Konzervativní straně. Rádi využívali možnosti, stát se na patnáct minut slavnými.
Nyní ale jsme v opozici, jejich názory už nejsou sdělovacími prostředky tak často vyhledávány a kdysi slavné tváře mizejí z paměti veřejnosti..
Zatřetí, lidi dospěli k názoru, že jsme arogantní a že jsme ztratili kontakt s národem. Do značné míry to zřejmě byly jen osobní arogantní postoje, které veřejnost iritovaly po mnoha letech konzervativní vlády. Do určité míry šlo o necitlivost - používali jsme jazyka ekonomiky a vysokého finančnictví, když šlo o pracovní místa lidí a jejich sebeúctu. A když lidé pohlédli na to, z jakých občanů se skládá Konzervativní strana, dospěli k názoru, že její aktivisté jsou příliš staří, příliš vulgární a příliš bez kontaktu s národem co se týče slovníku i postojů, že prostě jde o stranu, která je různými způsoby cizí a národ nereprezentuje.
Začtvrté, existoval problém, nazývaný sdělovacími prostředky sleaze, morální bahno. Nevěřil jsem všemu, z čeho byli konzervativci obviňováni. Dodneška si nemyslím, že byly nemorální praktiky rozšířenější v Konzervativní straně než v jiných stranách. Očekávám, že se to v nadcházejících měsících projeví v důsledku korupce v některých labouristických komunálních úřadech. Nicméně však byla nemorální praxe v Konzervativní straně na pováženou. Otázka morálního bahna nás kompromitovala v očích veřejnosti. Občané dospěli k názoru, že je naše strana zkorumpovaná a že je nevhodná pro státní službu- Takový dojem, vzniklý ve veřejnosti, trvá dlouho a může nás poškodit na mnoho let.
Měli bychom se otevřeně zabývat všemi těmito problémy. Posledních několik let hluboce zklamalo naše stoupence a znechutilo mnohé jiné občany. Ti z nás, kteří byli konzervativními poslanci, a ti, kdo byli členy konzervativního vládního týmu, nesou zvlášť velkou odpovědnost."
Česká republika:
Stát na periférii západní civilizace
Je zajímavé, že čím méně originální a čím ryzeji kompilační je určitý článek věnovaný České republice v zahraničním tisku, tím více domácí pozornosti se k němu upře. Povrzuje to i nejnovější číslo týdeníku The Economist (komentář Ivana Kytky v BL). Bohužel, tento postup se mezi tuzemskými novináři stal spíš pravidlem než výjimkou. Zahraniční tým zpracuje výběr z českého tisku, zkompiluje z něj souhrnný článek a ten zveřejní, a čeští žurnalisté pak s těmito daty, ověnčenými gloriolou zdánlivé renomovanosti a vybavenými ceněným puncem "západního názoru," pracují dál jako s nedotknutelnou a nezpochybnitelnou autoritou. Analýza z domácího pera -- jakkoli důkladná a zasvěcená -- nemá, přesně podle biblického rčení, že doma nikdo není prorokem, proti západní konkurenci šanci obstát.
Faktem je, že od událostí spojených s pádem komunistických režimů se země bývalého sovětského bloku z předních stránek západního tisku zcela vytratily. Co hůř, od doby, kdy se ukázalo, že nově vznikající trhy v této oblasti ještě zdaleka nepředstavují lukrativní investiční příležitost, rok od roku klesá i počet zahraničních korespondentů akreditovaných v této oblasti. Česká republika, pokud vůbec najde místo v povědomí západního čtenáře, je chápana jako nezajímavý, pitoreskní stát kdesi na evropské periférii. V průběhu osmi let porevolučního vývoje jsme ničím neoslnili a nejsme mediálně zajímaví ani etnickými konflikty jako Jugoslávie nebo Zakavkazsko, ani bídou a hladomorem jako Somálsko.
To neznamená, že by se ve světovém tisku nenašly zajímavé informace, týkající se České republiky. Musíme je ovšem hledat spíš než v monografiích v odborných, komparativních studiích. Podívejme se pro zajímavost na zvláštní vydání magazínu Fortune, věnované hodnocení světových měst z hlediska výhodnosti pro mezinárodní business. Do hodnocení bylo zařazeno několik desítek metropolí a autorský tým podrobně hodnotil, jak vhodné podmínky to které město poskytuje pro rozvoj podnikatelských aktivit. Vezměme pro srovnání tři města: Prahu a Varšavu zastupující postkomunistický region a jihokorejský Soul, o němž se můžeme právem domnívat, že, na rozdíl od míst se staletou industriální a podnikatelskou tradicí, měl výchozí podmínky do značné míry blízké našim. Hodnotí se opačně než na českých školách, tj. jednička je nejhorší, pětka nejlepší.
| KATEGORIE | HODNOTA
Praha | ZNÁMKA
Praha | HODNOTA
Varšava | ZNÁMKA
Varšava | HODNOTA
Soul | ZNÁMKA
Soul |
| Počet obyvatel (mil.) | 1,212 | - | 1,645 | - | 10,726 | - |
| Míra nezaměstnanosti (%) | 3,3 | 2 | 15,7 | 4 | 2,6 | 1 |
| Mzdy v průmyslu (Chicago = 100) | 12 | 5 | 65 | 4 | 37 | 4 |
| Mzdy v administrativě (USA = 100) | 30 | 5 | 40 | 5 | 40 | 5 |
| Nájemné: kanceláře (USD/m2/rok) | 470 | 2 | 600 | 2 | 400 | 2 |
| Nájemné: výroba (USD/m2/rok) | 75 | 4 | 120 | 2 | 140 | 2 |
| Firmy ve Fortune/Global Top 500 | 0 | 1 | 0 | 1 | 6 | 3 |
| Města s přímým leteckým spojením | 20 | 2 | 19 | 1 | 32 | 2 |
| Životní náklady (USA = 100) | 155,96 | 3 | 195,45 | 2 | 367,72 | 1 |
| Turistické zajímavosti | - | 4 | - | 1 | - | 2 |
| Potenciál růstu domácího trhu | - | 3 | - | 3 | - | 5 |
| Náklady na podnikání | - | 5 | - | 5 | - | 5 |
| Podnikatelské klima | - | 1 | - | 1 | - | 5 |
| Multikulturní prostředí | - | 2 | - | 1 | - | 2 |
| Telekomunikace | - | 1 | - | 1 | - | 5 |
| Politická rizika | - | 3 | - | 3 | - | 4 |
| Ekonomická stabilita | - | 2 | - | 2 | - | 3 |
| Vstupní bariéry | - | 2 | - | 2 | - | 1 |
| Obchodní infrastruktura | - | 3 | - | 3 | - | 4 |
| Zločinnost | - | 3 | - | 3 | - | 3 |
I když by se mohlo zdát, že studie zpracovávající tak rozsáhlou škálu podmínek a charakteristik nebude schopna dát odpověď na otázku, proč Soul kypí podnikatelským životem, zatímco Praha i Varšava stagnují, kritické znaky lze odhalit překvapivě snadno: telekomunikace a podnikatelské klima jsou těmi hodnocenými charakteristikami, kde Jižní Korea získala nejvyšší hodnocení, středoevropské metropole nejnižší.
Praha je zkrátka městem, kde na řadě míst nelze bez úplatku získat telefon, kde pošta pravidelně vykrádá a ztrácí zásilky, kde patří k bontonu, že zahraničního manažera okrádá každý taxikářem počínaje a právním zástupcem konče, kde jízda automobilem patří mezi zážitky, jež se citlivějším povahám nedoporučuje, a veřejné dopravní prostředky mají parametry známé z indických a pákistánských filmů, kde úplatek je obligátním stimulem i u tak banální záležitosti, jako je rychlá registrace firmy do obchodního rejstříku, a kde poklidné pracovní tempo policie a soudů spolehlivě znemožní, aby se poškozený domohl práva.
Spíš než lomit rukama nad závěry žurnalistů z Economistu bychom se měli věnovat studiím, jako je ta ve Fortune; ty stav nejen hodnotí, ale ukazují i cestu ven z bludného kruhu.
(Je fakt, že zájem západních sdělovacích prostředků a světa o ČR je skutečně mizivý. Jen velmi malý zájem mají také na západních univerzitách studenti o studium bohemistiky. Je to s podivem, neboť Praha je pro náhodného návštěvníka velmi příjemné a překrásné místo a působí na první pohled už dosti západně. Přece jen by snad s blížícím se vstupem ČR do NATO a do EU se mohlo vyskytovat větší množství západních studentů, se zájmem o českou kulturu, protože budou pro ně k dispozici výhodná pracovní místa. Veřejné dopravní prostředky jsou v Praze ve srovnání se situací ve Velké Británii či v USA relativně velmi dobré. (Ve Vídni ovšem mají všechny děti do 15 let jízdu veřejnými dopravními prostředky zadarmo.)
Z britských listů měl donedávna nejsolidnější informace o České republice deník Financial Times. Musím souhlasit s Kytkou, že týdeník Economist nebývá považován za nejnespolehlivější hospodářské periodikum. Potíž ovšem je, že země jako ČR jsou opravu mimo střed zájmu západních novinářů a analýzy situace v ČR mohou být skutečně dosti povrchní, i když jsou nezávislé a alespoň do určité míry přinášejí čerstvý vzduch. Vždycky mně ale vadilo, jak daleko profesionálnější jsou analýzy západních sdělovacích prostředků, týkající se západních problémů.
Myslím, že jedinou možností je využívat západních analýz západních problémů a hledat paralelní, obdobné problémy v České republice. Poměřovat je pak výsledky profesionálních západních analýz, věnovaných západním verzím problémů, relevantních i pro ČR. JČ)
Azbest a stavební materiál vyrobený z něho (eternit) způsobují nevyléčitelnou rakovinu plic
V debatě na zdejších Fórech (na Psu i v Britských listech) o tom, zda upozorňováním na problémy a srovnáváním problémů na Západě a v ČR urážím český národ (zejména proto, že srovnávám neurvalým, arogantním, povýšeným a nenávistným způsobem) se stočila řeč na problém nebezpečnosti azbestu. Zabýval jsem se tím trochu podrobněji, v červnu 1995 odvysílala televize Nova v pořadu Na vlastní oči o nebezpečí azbestu mou reportáž. Pro informaci shrnuji základní fakta. (JČ)
Azbest působí nevyléčitelnou a neobyčejně bolestivou, smrtelnou rakovinu plic, jménem mesothelioma. Proto je azbest v západních zemích zakázán, v ČR nyní už taky. V Británii a v jiných západních zemích vědí lidi v důsledku vládní osvětové kampaně, že na azbest nemají sahat, ani ho řezat, zejména v uzavřené místnosti. V budovách, kde se najde, se odstraňuje. (Také v pražských budovách, ale tam si to vymiňují často jen západní společnosti, Češi si často nebezpečí azbestu nejsou vědomi. Naznačil to i namátkový průzkum veřejného mínění v pražských ulicích, který jsme prováděli pro TV Nova. Jedna paní myslela, že je azbest kov, jiná, že je to nějaký plyn, jedna mladá dívka nám pravila, že fyziku nestuduje.)
Víte například, že jsou azbestem vystříkány vozy pražského metra a při jízdě vzniká zřejmě určité množství rakovinového prachu? Na Západě by ty vozy těžko mohly být v provozu, je to otázka zdraví veřejnosti.) -
Ten azbest, to je velký problém. Má dlouhou expozici, každoročně bude v následujících asi třiceti letech umírat v Británii na rakovinu z azbestu cca 3000 - 4000 lidí. - Odpovídající počet v ČR by měl být cca 500 osob. Víte kolik ročních úmrtí na rakovinu z azbestu mají v posledních letech ve statistikách MZČR? Cca sedm. Donedávna české statistiky ani nerozlišovaly mezi jednotlivými typy rakoviny. Bylo to mimochodem stejné do cca začátku sedmdesátých let i na Západě - ona je totiž diagnóza mesotheliomu dosti obtížná a ten doktor, kdo to nezná, ho lehce přiřadí k jiným typům rakoviny.
Přitom je eternit v ČR v podstatě všude, bylo několik závodů, které tyto azbestové desky od začátku století vyráběly v obrovském množství. Eternit byl český vynález. Kolik domů má v ČR eternitovou střechu.
Jsou různé druhy azbestu, nejnebezpečnější je tzv. modrý azbest, méně nebezpečný je bílý a šedý azbest. Skutečně jsou nejnebezpečnější mikroskopická vlákna, která z azbestu unikají - jsou neviditelná - a poletují vzduchem.
Největšímu nebezpečí jsou vystavováni výrobci azbestu - v Čechách byla například továrna v Hýskově u Berouna, kde nyní výroba azbestu už víceméně končí. Měly se sice teoreticky dodržovat určité bezpečnostní předpisy, ale zejména za komunismu je nikdo nedodržoval. Dělníci se práškovým azbestem i koulovali. Stavěli si z azbestu v továrně "bunkry". Přirozeně úmrtnost dělníků byla velká, často kolem čtyřicítky (pro pořad televize Nova jsme natočili drastický rozhovor s manželkou jedné z nich, uprostřed domu téměř stoprocentně vybudovaného z eternitových desek). Většinou se úmrtí svedlo na kouření, teprve později se uváděla příčina smrti: mesotheliom.
Dále je azbest nebezpečný stavebním dělníkům, mezi nimi je na Západě největší úmrtnost. Stavební dělníci musejí mít instrukce, že v budovách, kde se objeví azbest nebo eternit, je nutno azbest sanovat speciálními pracovníky ve skafandrech. Velmi nebezpečné je v uzavřené místnosti bourat např. azbestové či eternitové příčky. Stejně tak je nebezpečné do azbestu vrtat vrtačkou, pokud si to člověk předem nepoleje vodou. Tyto informace jsou dnes na Západě stavebním dělníkům běžně k dispozici v důsledku vládní osvěty, české ministerstvo zdravotnictví mezi stavebními dělníky tuto osvětu neprovádí, konstatoval to Hlavní hygienik ČR, kterého jsme pro pořad TV Nova interviewovali. Proč? Protože v tržním prostředí je každý občan odpovědný sám za sebe a vláda tady není od toho, aby dělala nějakou varovnou osvětu, vysvětlil hlavní hygienik ČR v reportáži, natočené pro TV Nova v červnu 1995.
Nastříkaný, velmi nebezpečný azbest se nyní neutralizuje v železobetonových novostavbách, kde se ho používalo ještě v sedmdesátých letech jako izolačního materiálu. Ale vím jen o novostavbách, kde si chtějí pronajmout kanceláře západní firmy - ty si sanaci azbestu vymínily jako podmínku. Příkladem byla pražská budova firmy Koospol, do níž se mžlo nastěhovat výzkumné oddělení Radia Svobodná Evropa/Radia Svoboda.
Od firmy, provádějící sanaci azbestu, jejíž zástupce v pořadu TV Nova také vystoupil, jsme se dověděli, že azbestem jsou vystříkány i ruské vozy pražského metra.Můj film pro TV Nova obsahoval fotografie takto vystříkaných vozů pražského metra. U některých byla zahájena sanace. Pracovník výše jmenované firmy konstatoval, že prováděli měření koncentrace azbestu ve vozech pražského metra a uvedl, že azbestová vlákna ve vozech přítomna jsou, možná nikoliv v nejvyšších koncentracích, další měření se teprve mělo provádět. Ani po zveřejnění těchto skutečností po odvysílání filmu nikdo nijak nereagoval.
Běžněji se používá azbestové obložení v brzdách, tam se ale většinou nepovažuje za nebezpečné, protože prý vysoká teplota nebezpečná vlákna roztavuje.
Mimochodem, v poslední době se jak se zdá zjistilo, že rakovinu prý způsobují i mikroskopická vlákna dřevotřískových desek, která se také zapichují do plic. Prý není příliš bezpečné řezat ani tyto dřevotřískové desky, podrobnosti přinesu v Britských listech, jakmile na to bude čas.
Jméno: E.Vasatko Organizace: EVAPLAST Praha
došlo 12/10/1997 v 08:39:10 hodin k tematu "Azbest "
K tematu "Azbest" bych chtel rici, ze jeho zdravotni zavadnost byla potvrzena zejmena v USA jiz pred deseti ci patnacti lety. Ovsem zdravotni zavadnost neni dana slozenim ani tim, ze jde o nejakou specifiku azbestovych vlaken, ale stejne karcinogenni jsou vsechna vlakna, pokud maji primerenou velikost a prumer - nerad bych se mýlil, ale myslim, ze jde o vlakna, která mají pomer delky k průrezu 3 : 1 (v mikrometrech), takze stejne karcinogenni muze byt i mineralni vlna, sklenene vlakno az po vlnu a radu vlaken organickeho puvodu za predpokladu, ze tyto rozmery maji. To se malo vi a proto se blbne ve velkem s azbestem a ostatni vlakna se nechavaji zatim na pokoji.
Rikam zatim, protoze v Nemecku, pokud je mi znamo, prisla jedna velka firma (nechci jmenovat, abych neurazil) s ekologickym mineralnim vlaknem a vrazila do vyzkumu a potom do vyroby velke penize, a ted na to ekologicke vlakno nema moc odbyt, protoze je o hodne drazsi.
Jinak je odstranovani azbestu ze staveb moc dobry job a pro vlastnika drive takto chranene stavby velice nakladny. Ovsem opodstatneny, protoze rada staveb v CR byla chranena protipozarnimi nastriky (napr. LIMPET), které obsahovaly az 75 % cisteho azbestu te nejhorsi provenience a lide, kteri v techto budovach pracuji dlouhodobe, jsou skutecne dost ohrozeni. Ona se totiz ta vlakna postupne uvolnuji a vlivem proudeni vzduchu (klimatizace) se roznaseji do cele budovy. Bylo zjisteno, ze cs. hygienicke normy jsou v takovych objektech prekroceny 10 az 100 nasobne v poctu vlaken na 1 m3. A takovych budov jenom v Praze je...
Jan Čulík:
Co se týče nastřikování železobetonových konstrukcí v Praze azbestem, je to praxe, která byla podobná na Západě (zejména se nastřikovalo silně azbestem ve třicátých, čtyřicátých letech při stavbě lodí) - jenže Československo bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech od světa odříznuto, a tak se tam zřejmě nedostaly hned zprávy, když začlo vycházet najevo že je azbest nebezpečný a smrtelně škodlivý.
Nešlo na Západě o "náhlé uvědomění" před cca 15 lety, byl to dlouhý proces dokazování, v němž sehrály významnou roli azbest vyrábějící firmy, které se zuby nehty bránily proti jakémukoliv odškodnému a zpochybňovaly výzkum o onemocněních, způsobených azbestem. Mám kdesi v počítači zpracovanou celou tuto historii od třicátých let, najdu-li to, zveřejním.
