pondělí 20. října

O B S A H

Romská "invaze" do Británie:

  • Krizová situace v britských přístavech? Příchod mnoha českých a slovenských Romů
  • Romská invaze do Británie? (Jan Čulík, psáno pro list Scotsman) Slovo má Ivan Kytka:
  • O rasismu Romů mezi sebou, o vstupu ČR do Evropské unie, o policejním státě v Británii Češi v ČR a v zahraničí:
  • Jiřina Fuchsová nesmí na české vyslanectví ve Washingtonu, píše o tom Petru Pithartovi
  • Tomáš Pecina znovu kritizuje kongresovou akci Josefa Schrabala proti vstupu ČR do NATO, ještě jedna poznámka JČ
  • Josef Schrabal v reakci na Tomáše Pecinu
  • Daniel Nižňanský k Josefu Schrabalovi
  • Danny Novotný k Josefu Schrabalovi Zakořenila v ČR demokracie?
  • "Hloupí Češi" Jiřího Peheho a Ondřeje Neffa (Andrew Stroehlein) Sport:
  • Vrcholový kanadskočeský sportovec hledá sponsory v ČR pro přebory v Rakousku - zřejmě užitečná reklama pro české firmy!

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy


    Krize v jihoanglických přístavech? Britové si stěžují na "přílivovou vlnu Romů" ze Slovenska a z ČR

    Více než 150 slovenských a českých Romů přicestovalo v minulých dvou dnech do jihoanglického přístavu Doveru, kde už pobývají stovky slovenských Romů. Podle zpráv jsou další Romové na cestě. Komunální výbor města Doveru konstatuje, že už nemá prostředky na další žadatele o asyl. Oddělení sociálních služeb města Doveru obvinilo vládu, že na vzniklou situaci včas nereagovala, ale britské ministerstvo vnitra konstatuje, že to není pravda.

    Romové uvádějí, že cestují do Británie, protože jsou ve své vlasti vystavováni rasovému pronásledování .

    Konzervativní poslanec za okrsek Thanet North Roger Gale varoval, že prý další dva autobusy Romů čekají ve francouzském přístavu Calais. Činitel britského ministerstva vnitra Mike O'Brian připustil, že zřejmě skutečně vzniklo "organizované úsilí zahltit Dover ilegálními přistěhovalci", ale že podnikne nekompromisní akce, aby uchoval "integritu procesů žádostí o asyl" v zájmu skutečných uprchlíků a že je situace pod kontrolou.

    Britské ministerstvo vnitra odmítlo údajné "poplašné zprávy", že se prý do Británie chystají "tisíce slovenských uprchlíků". Mluvčí britského ministerstva vnitra dodal, že tyto poplašné zprávy zřejmě schválně šíří činitelé Konzervativní strany.

    Je velmi nepravděpodobné, že by čeští či slovenští Romové v Británii obdrželi politický asyl. K udělení asylu totiž musí žadatel prokázat, že byl v rodné zemi v ohrožení života. Kromě toho, existuje předpis, že žadatel musí žádat o politický asyl hned v první cizí zemi, nikoliv až v několikeré. Romové cestou autobusem do Británie přejeli celou řadu jiných evropských zemí a podle předpisů měli žádat o asyl tam.

    Britové ovšem automaticky z hranic nevracejí rodiny s malými dětmi, těm udělují dočasné právo pobytu, dokud jejich žádost nebude vyřízena. Což často trvá přes rok.

    Podrobnosti o této problematice najdete v Britských listech z 1. října 1997, kde byl zveřejněn původní rozhovor s Annie Ledgerovou z Doveru, z organizace na pomoc přispěhovalcům.

    V pondělí dopoledne budou podle britského rozhlasu jednat s činiteli doverské komunální správy o příchodu českých a slovenských Romů do Doveru pracovníci slovenského velvyslanectví v Londýně. Podle zpravodaje BBC v Praze nevyvolala krizová situace ohledně Romů v Praze ani v Bratislavě žádný zvláštní zájem, sdělovací prostředky se tam zabývají daleko větším exodem Romů do Kanady. Zpravodaj BBC uvedl, že vlnu vystěhovalců do Kanady vyvolala v srpnu reportáž televize Nova a stejně tak nynější příliv Romů do Doveru vyvolala další reportáž TV Nova, odvysílaná 30. září 1997, která informovala o tom, jak se britské úřady dobře starají o etnické menšiny. Chvíli prý trvalo, než se romské kruhy zorganizovaly. Mluvčí Organizace pro lidská práva uprchlíků uvedl v rozhlase BBC, že situace Romů v České republice a na Slovensku je vážná a že je nesprávné, pokud by se britské úřady rozhodly všechny Romy automaticky vracet. Úřady v Praze a v Bratislavě nad poplachem v Británii krčí rameny a zdůrazňují, že nepůjde o tisíce vystěhovalců, že jde o podnikatelskou iniciativu malých skupin lidí. Asi třicet Romů bylo prý už z Doveru vráceno zpět, někteří se vrátili sami. Muži jsou zadržováni v imigračních střediscích, ženy a děti byly ubytovány v doverských penziónech. Reportér rozhlasu BBC z Prahy uvedl, že Romové vědí, že podle nynějších zákonů nemohou být z Británie romské rodiny okamžitě navráceny zpět.


    Zpravodajství televize BBC o Romech, hlavní večerní zprávy, neděle 19. 10. 1997

    (Zkráceno)

    Dalších dvaadvacet Romů ze Slovenska a z České republiky přicestovalo do Doveru, kde žádají o asyl. Od pátku jich už přijelo asi 170. Mnozí z nich tvrdí, že utíkají před rasovým pronásledováním ve vlasti. Avšak vláda konstatuje, že došlo, jak se zdá, k soustředěnému usílí zneužít systému udělování asylu. Někteří Romové už byli deportováni.

    Nejnovější příchozí dorazili do doverských doků brzo dnes ráno. Imigrační úředníci hodnotí jejich žádosti. Od pátku přicestovalo 167 osob. Romové potřebovali platné pasy a cestovní dokumenty, ale ke vstupu do Evropské unie nepotřebovali vízum. Do Británie přicestovali legálně a žádají tam o asyl na základě rasového pronásledování doma.

    Opoziční konzervativní mluvčí si přejí, aby byli Romové okamžitě odeslání do nejbližší bezpečné země, kterou po cestě do Británie projeli. Citují přitom Dublinskou konvenci, kterou minulý měsíc Británie ratifikovala.

    Mluvčí organizace zastupující zájmy přistěhovalců sice přiznal, že konzervativci mají podle zákona pravdu, nicméně však zdůraznil, že by bylo nesprávné, kdyby imigrační úřady nezkoumaly bedlivě každý jednotlivý případ. Podle mezinárodních závazků toto právě nyní britská vláda činí, vzhledem k tomu, že někteří lidé ve střední Evropě jsou skutečně pronásledováni.

    Britská vláda trvá na tom, že nedovolí, aby byla Británie zneužívána jako útočiště pro podvodné žadatele o asyl.


    Romská invaze do Británie?

    Jan Čulík, psáno pro deník The Scotsman, 20.10.1997

    Nynější vlnu českých a slovenských Romů, která přicestovala do Británie, vyvolaly neodpovědné televizní reportáže, ale hlubinné příčiny tohoto exodu jsou vážné

    Povím vám poučný příběh o globalizaci: Televize Nova, vysoce výdělečná bulvární komerční televizní stanice, která působí v České republice, odvysílala v srpnu letošního roku nevyvážený dokumentární film o šťastném životě romských přistěhovalců do Kanady. V důsledku toho si sbalilo své věci více než tisíc Romů, odcestovalo do Toronta a požádalo tam o politický asyl.

    30. září 1997 odvysílala televize Nova jinou reportáž, tentokrát vyváženější, o životě českých Romů v jižní Británii. Ve filmu vystupoval vzdělaný Rom, který chválil vysoce humánní postoj britské vlády vůči etnickým menšinám. Je nesporné, že v důsledku odvysílání obou reportáží přijely nyní do Doveru stovky slovenských a českých Romů, což vyvolalo krizovou situaci v infrastruktuře pomoci pro uprchlíky, žádající o politický asyl.

    Televize Nova je jediná výdělečná komerční televizní stanice, korunní klenot, který vlastní podnik Central European Media Enterprises. Ten v současnosti provozuje televizní stanice v osmi středo a východoevropských zemích. V roce 1996 zaznamenala TV Nova příjem ve výši 44 miliónů dolarů. CME, podnik, který vlastní Novu, ovládá Ronald Lauder, dědic kosmetického impéria Estée Lauder. CME je registrována na Bermudských ostrovech. Je také kótována na alternativní americké burze NASDAQ.

    Avšak dopad těchto televizních reportáží by nebyl tak silný, kdyby neexistoval v této věci vážný, hlubinný problém. Situace Romů v Evropě je složitá. Romové mají starobylou kočovnou kulturu, která je pro moderní způsob života v současné Evropě nevhodná. Evropa neví, co si s nimi počít, a nechce se jí pro Romy nic moc dělat. Londýnská organizace Jewish Policy Research argumentovala ve své analýze z prosince 1996 "Romové - Cikáni v Evropě", že v současnosti zachází Evropská unie s Romy právě tak špatně, jak mnoho evropských zemí zacházelo ve třicátých letech s židy.

    Je nesprorné, že mnoho občanů ve střední a východní Evropě zastává vůči Romům hrubě rasistické postoje. V České republice je tato otázka otevřenou ranou. Češi většinou argumentují, že existují dobré důvody, proč se mít před Romy na pozoru a zastávat vůči nim nepřátelské postoje. Romové se obyčejně považují za prolhané a nespolehlivé lidi, za osoby, které se vyhýbají poctivé práci a žijí z drobné zločinnosti. Nejraději by jezdili po venkově s koňským povozem a utábořili by se, kde by se jim zachtělo. Často, dostanou-li komunální byty, Romové je úplně zničí, někdy vytrhají parkety a udělají si uprostřed místnosti táborový oheň.

    Romové jsou emocionální a impulsívní. Říká se o nich, že žijí jen ze dne na den, neplánují pro budoucnost a žijí ze státní sociální podpory. Romská komunita reaguje jako typická komunita, žijící pod značným tlakem v nepřátelském prostředí. Když vznikla v Československu po pádu komunismu nezaměstnanost, prvními propuštěnými byli Romové.

    Pro ty Romy, kteří nejsou součástí výše vylíčeného záporného, stereotypního obrazu, je velmi obtížné žít ve společnosti, která je vůči nim otevřeně rasistická. V posledních desetiletích byla česká společnost neobyčejně homgoenní. Češi se definují prostřednictvím přesně určeného hodnotového systému. Je pro ně obtížné tolerovat menšiny s jinými hodnotami.

    Vyskytly se případy, kdy byl Romům v České republice odepřen přístup do hostinců a restaurací. Jeden pražský činitel nedávno veřejně doporučoval, aby romské rodiny, které ničí obecní byty, byly deportovány do ghetta, kde by nemohly bělošskému českému obyvatelstvu škodit. Jedná jiná činitelka chtěla pomoci financovat exodus Romů z jejího města do zahraničí.

    Nedávná zpráva budapešťského Střediska pro práva Romů se zmiňuje o celé řadě oblastí v nichž prý Česká republika dosud neharmonizovala svou praxi v oblasti lidských práv s normami Evropské unie. Určitý počet Romů, kteří mají trvalé bydliště v české částí bývalého Československa nedostal po rozdělení země na Českou republiku a Slovensko v roce 1993 české občanství. Tito lidé jsou dosud bez státní příslušnosti. Romové se často stávají obětí rasistických útoků od skinheadů v  ČR i na Slovensku. V alespoň devíti případech v České republice byl během rasistického útoku napadený Rom usmrcen. Romské stížnosti na diskriminaci vyšetřují české úřady neochotně. Romské děti jsou často umisťovány do škol pro duševně zaostalé, protože neumějí řádně česky.

    I když jsou toto často vážné stížnosti, je nepravděpodobné, že dostanou středoevropští Romové, v současnosti přijíždějící do Doveru, v Británii asyl. Museli by totiž dokázat, že se v rodné zemi octli v ohrožení života. To bude obtížné. Rádi zůstanou pár měsíců v Doveru, na náklady britských úřadů, jejich děti se naučí anglicky, a pak budou donuceni se vrátit tam, odkud přišli.

    Adoptujete-li v ČR romské dítě, vystavujete se nebezpečí, že vám české úřady seberou přídavky na děti pro vaše vlastní dítě - viz tyto Britské listy.


    Slovo má Ivan Kytka

    1. Rasismus mezi Romy

    Romové, kteří se vydali žádat o azyl a  zůstali (zatím) v Doveru, mají ze všeho nejvíce v hlavě pořádný zmatek . Zpravidla neumějí vůbec anglicky a  nevědí nic o velmi přísných britských imigračních zákonech. Dá-li se jim věřit, v některých případech navíc riskují a opouštějí poměrně překvapivě dobrá česká bydla.

    Odsud z Británie se nedá ověřit, nakolik je jejich strach z rasově motivovaných útoků skutečný a nakolik je jen hraný. Nezávidím imigračním úředníkům, kteří budou muset každou jednotlivou žádost přešetřit a rozhodnout. Tím spíše, že útoky proti Romům nejsou zřejmě příliš detailně (například policií) a  jmenovitě zdokumentované.

    Když jsem se dvou doverských romských mluvčí zeptal, co by vzkázali Romům, kteří se teprve třeba chystají na  cestu , shodně je varovali, aby zůstali raději doma.. Opáčil jsem, že to zní od nich poněkud pokrytecky, když sami jsou už za vodou. Při vypnuté kameře odpověděli zhruba takto: “Pane komentátore, ale když oni nám se teď začínají jezdit také “špinaví" Romové a my je tady nechceme ."

    2. Británie: 1997

    Nejčerstvější slovní přestřelku s anglickými hlídači, kteří vynikají buldočí vytrvalostí, jsem měl právě na jednom z bílých doverských útesů.. Když jsem si vyjel na Langdon Cliffs pro přehledné panorama celého přístavu, trvalo jen asi dvě minuty, než přispěchal místní strážce útesu a pravil, že za  televizní záběry se na  doverských útesech platí. Mé vysvětlení o poněkud skromných rozpočtech veřejných vysílacích společností ve střední Evropě, přijal chápavě, ale neústupně. Pod dvacet liber se nedalo smlouvat.

    “Nepokoušejte se ujet bez placení, kolega z budky má stejně číslo Vašeho auta," dodal se zdviženým prstem a  pak mi blaženě vysvětlil, jak nás “dostal". “Hlídač v  budce viděl na  zadním sedadle Vašeho auta kameru, a  dal mi hned hlášku na vysílačku. Jsme sice všichni v terénu, ale máme neustálé spojení."

    “Je to tady jako v Rusku," pravil kameraman, který pro mě to odpoledne pracoval a  který žije v Británii téměř třicet let. “Všichni Tě sledují," dodal. “Už je mi jasné, proč Orwellova vize totalitního státu 1984 nemohla být napsána nikde jinde než v této zemi ," glosoval jsem jeho slova, když jsem sahal do peněženky pro dvacetilibrovou. bankovku..

    3. Český muž pro Evropu

    Romové to budou mít o poznání snazší, až vstoupí Česká republika do Evropské unie. Stejně jako sudetští Němci se budou moci nastěhovat zpátky do Chebu, Sokolova nebo Karlových Varů, Romové budou moci přesídlit tam, kde nebudou mít například skutečný či umělý strach o své životy.

    Muž, který by nás všechny měl do Evropské unie obrazně dovést , se jmenuje od minulé středy Cyril Svoboda . Jako náměstek ministra zahraničí má pověst “jednoho z  nejschopnějších mužů české exekutivy." Svoboda má mít podle prvních zpráv k dispozici zhruba třicetičlennný tým ministerských expertů.

    Je zřejmé, že česká cesta do Evropy bude dlouhá a  složitá a  že se během ní může v  českých zemích i několikrát změnit vláda.. Bylo by znakem jisté domácí politické vyzrálosti, chtělo by se dokonce napsat české připravenosti na vstup do Unie, kdyby se v  “evropském týmu" našlo křeslo také pro zástupce současné české “demokratické" opozice. Jinak můžeme při každé změně vlády začínat v téhle šachové partii na čtverci číslo jedna.

    Ivan Kytka

    (Autor je zpravodajem České televize pro Spojené království a Irskou republiku)


    Jiřina Fuchsová píše ve věci občanství Petru Pithartovi - na českém velvyslanectví ve Washingtonu je Fuchsová NEŽÁDOUCÍ OSOBOU!

    Vážený pan Petr Pithart předseda Senátu Parlamentu České republiky Praha

    Los Angeles 18. října 1997

    Není větší bolest na Zemi, než ztráta rodné země. Euripidés, 431 př. Kr. Motto Vysokého komisaře pro uprchlíky, OSN, Ženeva, Švýcarsko

    Milý a vážený Petře Pitharte,

    děkuji za milý dopis zaslaný z Vašeho pověření panem Kupkou!

    Co toto píši, začíná ve Washingtonu, D.C., tzv. "KRAJANSKÝ SEMINÁŘ".

    Alexander Vondra prolustroval 80 000 v České republice narozených Američanů a vybral něco kolem stovky zástupců spolků, atd. Většinou se jedná o zasloužilé osobnosti, které buďto DVOJÍ občanství a práva s tím spojená už mají, nebo jde o skutečné krajany, rodilé Američany, z nichž mnozí nemluví česky. Bylo pozváno snad více účastníků, někteří obdrželi na poslední chvíli sdělení, že v semináři "NENÍ MÍSTO", aby se tedy nenamáhali přiletět.

    Jiřina Fuchsová a mnozí a mnozí jiní pozváni nebyli.... Jiřině Fuchsové, pane předsedo, to nevadí - za čtvrt hodiny odcházím na LMU učit dalších dvanáct studentů naší společné české řeči, učit je, jako již posledních pět let, o tom nejlepším v české literatuře, učit je lásce k naší tisícileté historii....

    Musím se ale ohradit, že jako dobrovolná koordinátorka MEZINÁRODNÍ ASOCIACE ČECHŮ PRO DVOJÍ OBČANSTVÍ, RESTITUCE A VOLEBNÍ PRÁVO, sdružující kolem šesti set rodilých Čechoameričanů a po čtyři roky vyjadřující názory a přání kolem třicetitisícové české menšiny dosud bez českého občanství v USA, jsem pozvání neobdržela. Z doslechu vím, že "semináře" se účastní některá zvučná jména z české politické, vládní i  parlamentní scény, někteří z nich aspirují na - jednoho dne - nejvyšší úřady v našem státě. Nedůstojné - s prominutím - tajtrlíkování kolem otázky, KDO Z ČECHŮ v USA na ambasádu přijít SMÍ a KDO NE, jakož i písemné ZAMÍTAJÍCÍ dopisy lidem, kteří již předtím pozváni byli, je nezodpovědným snižováním úcty a prestiře nejen našich zastupitelských úřadů po celém USA, ale hlavně, a to nás všechny velice mrzí, další ránas prestiži naší republiky nejen v USA, ale po celém světě.

    Prosím Vás, Petře Pitharte, abyste s tímto dopisem seznámil všechny senátory a aby z této další nešťastné epizody v rámco hlasitě proklamovaného "NAVAZOVÁNÍ PŘÁTELSTVÍ MEZI ČR A ČECHOAMERIČANY" byly vyvozeny důsledky.

    Jménem všech skvělých Čechů, žijících někdy v zahraničí, někdy ve své a nám všem společné České republice,

    Vaše, a s výhledem na brzké osobní shledání,

    Jiřina Fuchsová


    My Country Right or Wrong?
    K otázce utlačovaných amerických Čechů

    Vážený pane Čulíku,

    k Vaší poznámce v pátečních BL bych si dovolil připomenout, že jsem již v nejméně jednom případě zevrubně vysvětlil, jaký je můj postoj k těmto otázkám. Proto pouze resumuji:

    Z častých debat na toto téma jsem nabyl představy, že američtí Češi požadují (v tomto pořadí):

    1. právo na majetkové restituce;

    2. české občanství bez toho, že se museli vzdát občanství amerického;

    3. volební právo s možností volit v cizině.

    Vzhledem k okolnostem, za nichž tito lidé českého občanství pozbyli, považuji první požadavek za evidentně a bezvýhradně oprávněný.

    Zda vyhovět druhému požadavku, by mělo být věcí široké parlamentní i občanské diskuse; jak ukazuje příklad pana Schrabala a jeho výzvy, "dual nationality" s sebou přináší otázku "dual loyalty" -- americký občan Schrabal musí zároveň chránit zájmy své nové vlasti a nedopustit, aby se zákony pošlapávající Česká republika vklínila mezi demokratické státy sdružené v Severoatlantické alianci, a jako Čech nesmí přitom poškozovat národní zájmy a musí naše členství podporovat. Čili -- neřešitelné dilema. Vím, že je to trochu jezuitská argumentace, ale v naší zaostalé zemi se říká, že na hrubý pytel patří hrubá záplata.

    V otázce třetího požadavku nemám jasno: jisté je, že současná praxe vyžadující fyzickou přítomnost voliče na území ČR bez nutnosti prokázat trvalý pobyt je diskriminující a měla by se změnit, pouze mi není jasné, kterým z obou možných způsobů.

    K Vaší obhajobě používaných prostředků jen tolik, že by pana Schrabala mohl stihnout osud nešťastného dělostřelce ze známého Hugova románu, tj. že mu české úřady jednoho dne vystaví pas a zároveň ho za jeho anti-lobbying předají vyšetřovateli pro podezření ze závažného trestného činu.

    S úctou,

    Tomáš Pecina
    Praha, 17.10.1997


    Vážený pane Pecino,

    Představa, že český občan nesmí v zahraničí zpochybňovat "české národní zájmy" tím, že by se stavěl proti členství ČR v NATO, a že se tím chová jako zrádce je, odpusťte, dosti mečiarovská.

    Možná jsem skutečně odrodilec, že se na tu záležitost snažím dívat bez nacionálních emocí, ale zkuste prosím, lidé, na to pohlédnout prostřednictvím tohoto podobenství:

    Ve škole je vzorný žák, který má dostat v nadcházejících dnech celoškolní vyznamenání. Jenže ten žák není tak vzorný, protože jednomu svému spolužáku ukradl penál, takže spolužák nemůže psát.

    Spolužák vzornému žáku opakovaně říká, vrať mi ten penál.

    Vzorný žák na to nereaguje.

    Spolužák řekne, dobře, tak já to řeknu panu řediteli a ty nedostaneš vyznamenání za vzorné žáctví.

    Vzorný žák reaguje: "Ty zrádče jeden. Porušuješ solidaritu naší třídy a my tě potrestáme."

    Nebo to tak není?


    Připomínka Josefa Schrabala Tomáši Pecinovi

    Jedna ctenar(ka) Newyorskych listu mne zaslala e-mailem pripominku Tomasi Pecinovi:
              Our country, right or wrong.
    

    When right, to be kept right;

    when wrong, to be put right.

    (Naše vlast, má-li pravdu nebo nemá-li pravdu.

    Když má pravdu, musí být u pravdy držena.

    Když nemá pravdu, musí být k pravdě přivedena.)

    -- Carl Schurz (1829-1906)

    Address in US Congress, 1872

    Josef Schrabal, New York


    Daniel Nižňanský ke kongresové akci Josefa Schrabala

    Dovolte mi, abych vyjádřil svůj názor na připravovanou akci některých Čechů s americkým občanstvím žijících v USA, kteří se hodlají obrátit na své senátory, aby tito senátoři hlasovali proti přijetí České Republiky do NATO z důvodu ne příliš vstřícného postoje české vlády k požadavkům těchto Čechoameričanů týkajících se českého občanství.

    Jejich požadavky prozatím podporuji, protože odpovídají současným světovým demokratickým tendencím.

    S čím bych ovšem polemizoval je způsob jejich prosazování. Prosazují nepřijetí České Republiky do NATO, což vnímám nejen jako riziko ztráty ekonomické prosperity, ale i potenciální nebezpečí ztráty občanské svobody tím, že Česká Republika nebude úzce svázána s demokratickými zeměmi, které jsou členy NATO. Znamená to, že k prosazování svých požadavků si berou deset miliónů rukojmích, kteří nemají to štěstí, že žijí v zemi, která v tomto století neměla na svém území válku a ani neměla stotisíce politických vězňů.

    Jejich počínání se mi zdá iracionální, protože kdo z deseti miliónů lidí bude jejich požadavky podporovat, když je takto uvádějí v nebezpečí.

    Navíc vytvářejí podmínky pro další nedemokratický vývoj v České Republice, což určitě nepříbliží jejich cíl, aby jim s vrácením občanství byl vrácen i jejich majetek.

    Tato situace trochu ve mně vzbuzuje pocit cestujícího v letadle, které chtějí unést teroristé, třeba i pro jinak chvályhodný cíl opustit zemi, ve které jsou nespravedlivě stíhání. Ovšem v tomto letadle jsou stejnému riziku vystaveni jak únosci tak i cestující.

    Daniel Nižňanský

    Masarykova 885

    252 63 Roztoky u Prahy


    Danny Novotný Čechům v USA

    Vazeni krajane,

    Vas boj o ziskani dvojiho obcanstvi je sice z jedne strany v poradku a je jiste zahodno udelat v teto veci poradek,ale forma, kterou volite je dosti nestastna.

    Chcete vyvijet iniciativu k neprijeti Ceske republiky do NATO.

    Uvedomujete si, ze ohrozujete bezpecnost nejen Ceske republiky, ale zaroven cele EVROPY?

    Mozna budeme kaminek v mozaice NATO, ale pokud by vami iniciovana akce mela tak rozsahly dopad,ze by nam znemoznila vstup do teto bezpecnostni aliance, ohrozujete svym jednanim zivoty milionu lidi a snazite se zajmy jednotlivcu (zdaleka vas neni 30 000) prosazovat na ukor statu, za coz bych vas nechal po obdrzeni ceskeho obcanstvi okamzite zavrit!

    Existuje jiste mnohem vice forem natlaku na reseni vasi situace,nez je nejaky bojkot zajmu statu a ohrozovani jeho integrity a bezpecnosti.

    Ziji trvale zatim v U.S.A. ale porad povazuji Ceskou republiku za svou vlast a pokud bude nekdo ohrozovat budoucnost mou a mych deti, coz je prave vase akce, budu mit uz tak dost spatne zkusenosti s krajany zde.

    Verim,ze se VASE solo akce nepovede a krome ostudy, kterou udelate Ceske republice se vic nestane.

    Jestlize apelujete na Prezidenta, citite se byti krajany, nemuzete prece pro svuj cil si vybrat ohrozeni republiky, ktere chcete nabyt obcanstvi.

    Jiste, pro vas drzeni dvojiho obcanstvi bude aspon castecne vasi zachrannou siti, protoze v pripade ohrozeni mate moznost si opet vybrat U.S.A. za svuj novy domov.Tuto volbu ovsem nebudou mit obcane v zemi,ktere zadate obcanstvi.

    Nemuzete utocit na city a zahalovat svuj boj o "dva pasy" cesstvim a narodnim citenim, protoze potom byste vsichni uz davno obcanstvi meli, ale bohuzel vymenou za americke.

    Nejste v CR jedini, kteri zadaji napravu krivd z minulosti, ovsem zatim si nikdo nedovolil ohrozovat celou republiku pro sve zajmy.

    Zatim cela akce pusobi, ze mate spise zajem o ty vami opustene dedictvi, ktere jste kdysi vymenili za svobodu v emigraci.

    Nemate sanci timto pocinem ziskat podporu verejnosti jak v zahranici, tak uz vubec ne v CR.

    Danny Novotny


    Hloupí Češi Jiřího Peheho a Ondřeje Neffa

    Andrew Stroehlein

    Mezi předními českými politology je Jiří Pehe důsledně nejnedemokratičtějším komentátorem éry po pádu komunismu. Je znepokojující, že nyní pracuje v prezidentské kanceláři a že mnoho relativně vlivných lidí, jako Ondřej Neff v internetovém deníku Neviditelný pes (komentář v pátečním vydání ) přejímá jeho argumenty.

    Už jsem ukázal v diplomové práci zabývající se reakcemi českých sdělovacích prostředků na projednávání česko-německé deklarace (je k dispozici na internetu), jak Jiřího Peheho vůbec nezajímají názory a postoje českých voličů. Jasně to dokázal ve svých článcích zaměřených proti těm osobám, které se odvážily zpochybňovat česko-německou deklaraci. Nyní jsme svědky toho, že Pehe útočí na možnost referenda o vstupu České republiky do NATO.

    Samozřejmě, samotná kritika instituce referenda není nedemokratická. S referendy je mnoho potíží. Jednou z nich jsou politické spory ohledně formy konání referenda a ohledně počtu otázek. Jiným problémem je, jak naplánovat a jak provést referendum, aby se konalo ve skutečně svobodném prostředí. Oba tyto problémy ochromily nedávný katastrofální pokus uspořádat referendum na Slovensku.

    Je zajímavé, že Ondřej Neff v pátečním článku v Neviditelném psu nezdůrazňuje tyto platné argumenty proti referendu, ale hlásí se k Peheho hluboce mylným argumentům. Česká republika by neměla pořádat referendum o NATO, souhlasí Neff i Pehe, protože by se mohlo stát, že by česká veřejnost hlasovala nesprávným způsobem. Možná, obávají se oba komentátoři, by se k referendu nedostavilo dostatečné množství českých voličů, možná, že by čeští voliči hlasovali špatně.

    Podle Peheho "kosmopolitních" představ jsou Češi prostě zatím příliš pošetilí na to, aby sami věděli, co je pro ně dobré. Jsou slabí a provinční (Pehe často označuje ty osoby, které s ním nesouhlasí, jako "provinční"). Pro oba tyto analytiky jsou Češi prostě příliš hloupí, než aby se mohlo připustit, že by mohli sami rozhodovat o svém osudu. Je jim nutno nařídit, co mají dělat.

    Neffova a Peheho logika posunuje uvažování řadových občanů a vlády znepokojujícím směrem. Jestliže se přece nedá lidem důvěřovat, aby se správně rozhodli, tak by se měly přestat pořádat všeobecné volby, anebo by měly být alespoň jejich výsledky příslušným způsobem upraveny, aby zvítězili vždycky ti "správní" kandidáti (nejlépe jednomyslně). Mimo jiné by to mělo znamenat, že by se měly ignorovat výsledky českých všeobecných voleb od roku 1990 - lidem se přece nedá důvěřovat, aby rozhodovaly o tak závažných věcech, jako je hlasování ve volbách.

    Peheho myšlení, s nímž Neff souhlasí, je toto: "My jsme elita a my víme, co je nejlepší. To, co chtějí řadoví voliči, na tom nezáleží. Oni totiž nejsou schopni určit, co Česká republika skutečně potřebuje. Budujeme zemi podle programu, který je založen na (našich) vyšších znalostech a na (našem) lepším chápání místa národa v historii.

    Zní to dost děsivě povědomě.

    Neff se vysmívá pojmu "hlas lidu", ale můj argument nemá nic společného s nějakou romantickou představou "lidu", z něhož by pocházela veškerá morální osvěta. Argument spočívá v tom, že v demokracii moc pochází v konečné instanci od řadových občanů. Občané jsou zdrojem legitimity demokratické ústavy a zdrojem legitimity demokratických politiků (nejen formálně, ale opravdu). Vykašlete se na lidi a kašlete na základy celého demokratického systému.

    Říci, že se lidem nedá důvěřovat, že budou hlasovat tak, jak chtějí vedoucí političtí představitelé, ochromuje demokratický systém, protože zo dává přednost vládnoucím politikům. Jste-li ale demokraté, víte dobře, že vedoucí politikové jsou ve funkci jen proto, že je tam chtějí mít řadoví občané. Občané mohou své vedoucí představitele z vrcholných politických funkcí odstranit, když politikové nejednají z jejich hlediska dostatečně uspokojivě. NENÍ to přece obráceně.

    Vážení pánové Pehe a Neffe: možná že jste osobně přesvědčeni, že občané ve vaší zemi jsou omezení provinční hlupáčci. Tito lidé jsou ale základem demokratického zřízení, které se Česká republika snaží budovat. Vzdělávejte je a přesvědčujte je, pokud to považujete za užitečné, ale nesmíte je ani ignorovat ani nad nimi ohrnovat nos. Ať se vám to líbí nebo ne, demokracie je přímo založena na obyčejných lidech

    Existuje mnoho dobrých důvodů, proč nepořádat referenda. Povýšenost vůči názorům občanů NENÍ jedním z nich.

    Andrew Stroehlein

    Andrew Stroehlein je postgraduální student na londýnské univerzitě. V ČR žil v devadesátých letech čtyři roky na malém městě.

    Požádal jsem před zveřejněním tohoto příspěvku Ondřeje Neffa o vyjádření. Konstatoval, že se zásadně k obsahu Britských listů nevyjadřuje. Tato informace je zveřejněna s jeho souhlasem. JČ


    Vrcholový česko-kanadský sportovec hledá sponsory mezi českými firmami. Je to zřejmě šance pro českou firmu profilovat se v zahraničí

    Petr Solařík

    Obracim se na Vas s neobvyklou prosbou. Muj syn vybojoval umisteni v kanadskem narodnim druzstvu saloveho horolezectvi pro svetove prebory, ktere se budou konat v listopadu v Rakousku. Pekny novinovy clanek vysel minulou sobotu zde v Kanade v mistnim liste Free Press, viz nize.

    Kratce, hledame sponsory. Mimochodem, jsem emigrant z 68 roku. Frank (muj syn) uz bohuzel neumi cesky, protoze mu bylo 5 let, kdyz jsem se rozvedl s mou ceskou zenou zde.

    Myslim ze sponsorovat kanadskeho representanta v rakouskych preborech by byla vyborna PR akce na pr. naseho ceskeho pivovaru jako je Prazdroj atd. Snazil jsem se najit jejich email bez uspechu. Muzete mi nejak pomoci?

    Zdravi

    Peter Solarik, London, Ont., Canada

    Lézt po zdi je pro Solaříka úplně normální

    By Kathy Rumleski - Free Press sports Reporter

    Vtechto dnech Frank Solarik nedela nic jineho, jen splha po zdech. Doufa ze jednou to bude jeho obziva.

    Frank Solarik, sedmnactilety Londonan, pilne trenuje na svetove prebory v salovem horolezectvi pro juniory, ktere se budou konat v rakouskem Imstu.

    Kanadsky narodni vybor pro sportovni horolezectvi v Calgary, ve state Alberta, ktery dohlizi na statni prebory, udeluje body , trenuje rozhodci , vydava jim opravneni, vybral Solarika pro tym do Rakouska.

    Solarik bude soutezit proti 80 lezcum z celeho sveta ve vekove tride od 18 - 19 let.

    "Byl to od nepameti muj sen, representovat Kanadu jako clen junior tymu, zavodit v Evrope v soutezi tak velkeho kalibru. Pracoval jsem na tom velice tvrde a trenoval mnoho hodin, abych se dostal tam kde jsem dnes." Solarik stravi vetsinu casu v prizemi sveho domu splhanim po po domacku vyrobene sikme stene, kterou postavil on a jeho dedecek. "Trvalo mi to chvili, nez se mi podarilo presvedcit rodice, aby mi to dovolili,:. smeje se.. "Ale ted kdyz vidi, jak vazne beru tenhle sport, podporuji me bez vyhrady.

    Vsem v Vasem tele musi byt perfektne naladeno pro prebory," vysvetluje. "Kuze na rukou ztvrdne do te miry, ze necitite co v ruce drzite."

    Presto ze Solarik se venuje salovemu horolezectvi po dobu 4 let, je to poprve co se zucastnuje duleziteho preboru.

    Sportovni horolezectvi vyzaduje velkou silu v horni casti tela. Provoyuje se uvnitr aren. Souperi dostanou urcity cas, obycejne sest az sedm minut k zdolani 24 metrove zdi, s ruznymi sklony uhlu mezi 45 a 180 stupnu.

    Ten zavodnik, ktery zdola trat v co nejmensim case, pred uplynutim urcene doby, vitezi.

    Solarik rika, ze v Rakousku bude nejmin 1.500 divaku, kteri zavodniky vynervuji.

    "Ctyricet procent uspechu spociva v dusevni rovnovaze. Divaci dovedou hrat na nervy," prohlasil Solarik. Take existuje strach z padu, rika.

    Znervoznujici je take cekani na radu. . Zavodnici mohou cekat az deset hodin v isolaci na zavolani ke stene. Zavodnici musi byt drzeni v isolovane mistnosti, protoze az do posledniho okamziku nesmeji videt stenu po ktere budou splhat.

    Solarik se zacal ucit sachy, aby mohl zvladnout dusevni napeti. Tenhle 190cm vysoky mlady muz ma jeste jednu sezonu junioru pred sebou a doufa ze bude moci se prestehovat do Evropy a stat se profesionalem.

    V Francii a v Rakousku je salove horolezectvi tak popularni jako v Kanade hokej," tvrdi Solarik. Muzete se prebory uzivit. Solarik utrati z vlastni kapsy tri az ctyri tisice dolaru rocne na trenerech a cestovnem.

    Vydaje narostou rychle kdyz musite za slusnymi skalami az do Kentucky anebo do Texasu.

    Nejblizsi prirodni stena je pro Solarika v ontarijskem Miltonu, kde nedavno natocil Solarik motivace video pro kanadskou odbocku firmy Sony.

    Solarikovy cestovni vylohy na listopadove prebory v Rakousku dosahnou castky 1500 dolaru, ktere tezko vydela prilezitostnou praci.


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|