Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Smutný konec českého zázraku
Bohumil Doležal
(Bohumil Doležal patřil původně do Mandlerovy skupiny Demokratická iniciativa, založil liberálně demokratickou stranou a kandidoval pod deštníkem Občanského fóra. Posléze s kolegy obdobného přesvědčení chtěli docílit toho aby se Občanské fórum rozpadlo, aby v Československu mohly vzniknout silné pravicové strany. V roce 1992 jim jejich stranu rozbila Viktorie Hradská. Bohumil Doležal vstoupil do ODS. Stal se politickým poradcem Václava Klause. Vytvořil pozitivní interpretaci rozčlenění Československa koncem roku 1992. Napsal Klausovi jeden z jeho nejlepších projevů, přednesený v Nepomuku. Posléze postupně vystřízlivěl z klausovské vize. Tento příspěvek byl přednesen na schwarzenberském setkání českých intelektuálů, které se konalo minulý týden v německém Scheinfeldu.
Předchozí příspěvky ze scheinfeldského setkání od Jana Čulíka, Martina Myanta, Jiřího Peheho a Petra Janyšky najdete v Britských listech od minulého čtvrtka. JČ)
Dovolil bych si vyjít ze včerejší vášnivé ekonomické debaty (která následovala po příspěvku Martina Myanta, zveřejněném v Britských listech v pátek 24.10, pozn. JČ). Nejsem ekonomický odborník, nebudu se k tomu vyjadřovat. Vystoupili k tomu někteří debatéři s tím, že tušili problémy, které nastanou, anebo o nich věděli od počátku, kdy Klausova garnitura se chopila vlády. Já musím zcela korektně říci, že já jsem v jiném postavení. Já jsem všechna ta úskalí zpočátku zdaleka netušil. V něčem jsem měl určité pochybnosti a snažil jsem se je vyjádřit, v něčem ne, a postupně jsem se dopracoval určitějších stanovisek. Myslím, že to je normální.
V okamžiku neúspěchu nebo ztroskotání nějakého politického programu propuká velké zklamání těch, co uvěřili a posléze je okolnosti přiměly k tomu, že prohlédli. Samozřejmě, vzniká i rozčarování a roztrpčení lidí, které okolnosti donutily stát stranou při realizaci toho programu.
Chtěl bych říct jen to, že podle mého názoru je velmi snadné v takové situaci odsudek paušalizovat. Abych se tomu vyhnul v dalším výkladě, tak bych rád upozornil na to, že chci mluvit o politických chybách a o důsledcích politických chyb. Morální závěry vyvozovat nechci. Už jenom proto, že spravedlivé posouzení určité politiky nebo určité etapy politické, se vším všudy, je podle mého názoru možné dělat až z určitého časového odstupu. Spravedlnost je to, oč by mělo konec konců jít.
V otázce spravedlnosti bych si dovolil udělat jednu malou poznámku, k níž mě inspirovala včerejší debata o Slovensku. Nedomnívám se, že je možné všechno, co se udělalo dobře, a všechno, co se dělalo špatně, dávat na konto vlády, všechno, co se ve společnosti stane dobrého a špatného. Jestliže například někdo řekne, že na Slovensku jsou určité pozitivní jevy, neznamená to, že tím chválí nebo podporuje Mečiara. To se dá vztáhnout i na českou situaci a na českou vládní garnituru.
Myslím, že to tak není, že je vládní garnitura za vše odpovědná. Je odpovědná za určitý úsek. Určité chyby jdou na její konto. Určitými věcmi se může pyšnit, ale spousta pozitivních a negativních jevů ve společnosti nemá s vládou vlastně nic společného, protože vysoká politika není všechno, jak už na to upozorňoval Masaryk.
Vlastnímu výkladu bych chtěl předeslat schematické vylíčení toho, co Klausovi a Klausově vládě předcházelo. Šlo o zrod nynějšího českého politického systému. Listopadový převrat byla taková situace podle mého názoru, kdy se komunistická moc zhroutila do sebe. Moc ležela na ulici a v téhleté situace se subjektem české politické moci stal český disent.
Český disent byl ve srovnání s maďarským a polským v dost specifické situaci. Byla to o ohodně užší skupina, která se vytvářela a existovala v podstatně nepříznivějším politickém prostředí, pokud se to vůbec dá nazvat politickým prostředím.
Z toho důvodu vysloveně politické aktivity a politické ambice zůstávaly skoro až do posledního okamžiku stranou.
Zadruhé, zase na rozdíl především od Maďarska, u nás vládnoucí komunistická elita vypadala úplně jinak. Byla daleko rigidnější, neschopná vyprodukovat cokoliv pozitivního a nového. V Maďarsku dokázala komunistická strana vyplodit ze sebe stranu orientace sociálně demokratické, schopné ovlivňovat život maďarské společnosti.
Třetí věc je, že při tomhletom vyhranění v Československu chyběla zóna, která se přímo nepočítala k politické opozici či k disentu, ale taky přímo neznamenala spolupracovníky moci. V Maďarsku existoval velký okruh Maďarského demokratického fóra. Vyšel z těch lidí, kteří se nevázali na mocenskou strukturu komunistickou, ale přitom se nijak neangažovali v disentu a nikdy jim to nevadilo. Poměry tam byly daleko volnější než u nás.
U nás Občanské fórum s disidentským jádrem představovalo určité centrum pro převtělování moci. Na téhle platformě se vedly hovory s KSČ o dalším politickém vývoji a o postupném předání moci. Nabírali se další lidi. Obnovovaly se funkce. Obsazovaly se funkce na vyšších i nižších úrovních ve státě.
Vůdčí myšlenkou tohoto období byla představa jakéhosi volného politického hnutí, postaveného na osobnostech, na určitých politických iniciativách. (...)
Zvláštní a výjimečné poslání Čechů a Slováků ve střední Evropě v té době je sloučit myšlenku socialistickou s evropským pojetím demokracie a občanských svobod. To bylo natolik zažité, že v okamžiku, kdy se komunistický režim zhroutil v Československu, spousta lidí - a já přiznávám, že já taky - bylo tím postiženo základním přesvědčením, že když odpadne ten tlak, kterému jsme byli v minulosti vystaveni, tlak ruský, vnější, objeví se spontánní dary, kterými je nadána česká společnost a že se velmi rychle tady bude situace normalizovat.
Klaus tohleto vycítil a postavil na tom takovou zvláštní politickou ideologii, kde se promítá hospodářský liberalismus evropský devatenáctého a dvacátého století, myšlenka české výlučnosti, jistoty starší a slovanské emancipační ideologie a jistoty marxistické.
Základní představa Klausova vznikala tak, jak třeba co nejrychleji nastartovat motor svobodného hospodářství a tenhleten motor se pak postará nejen o všechny vznikající problémy, ale stane se hybnou silou celkového společenského rozkvětu.
To je zásadně chybné. Především už ta samá úvaha, že se něco smysluplného uskuteční samo od sebe. To je myšlenka perpetuum mobile, přenesená do politické oblasti. Marxistické je na tom jednak přesvědčení, že neviditelná ruka trhu může obrodit celý společenský život, že je to to jádro, které ovlivňuje i - jak říká marxismus - nadstavbu. Marxistický je také romantický důraz na "vědeckost", který byl pro marxismus příznačný.
České premianství je obsaženo v představě, že české prostředí je pro tento ekonomický zázrak velmi příznivé, daleko příznivější než prostředí polské nebo maďarské, v podstatě i příznivější, než prostředí slovenské. Nevysloveným motivem rozdělení státu, který však stál v pozadí, bylo, že se zbavíme spousty hospodářských problémů. A pak uplatnila určitá politika zamindrákovanosti, zejména vůči Německu.
To k podobě té ideologie a k jejím historickým kořenům. Nakonec bych chtěl říct, že reálný pohled na situaci, když se oprostíme od představy spontánní regenerace české společnosti, která když se zbaví útlaku, tak všechno dokáže sama - reálný pohled je, že za posledních padesát let se s českou společností něco dost podstatného stalo. Česká společnost není v dobrém stavu a z toho stavu se bude dostávat poměrně velmi dlouho.
Druhá věc: politika není jenom mocenská manipulace. Politika znamená daleko víc. Je třeba toto vědomí nějakým způsobem obnovit. Nechtěl bych se stavět ke společnosti superkriticky. Ke kulturnímu českému dědictví patří určité věci, které mohou pomoci překonat dnešní obtíže, ale proces bude daleko delší. To pozitivní v české politické tradici bych viděl především v havlíčkovském a masarykovském kriticismu a v politickém realismu. Především v tom.
Bohumil Doležal
Připomínky Václava Žáka v debatě:
Doplnění k tomu, co říkal pan profesor Doležal. Politici vždycky potřebují vyhrát volby. Musejí se opírat o něco, co je k té moci vynese. V českých dějinách se sjednocovala politická půda na odmítání minulosti, ne na pozitivním programu. V roce 1918, v roce 1945, v roce 1989 jsme odmítali Únor. Základním rysem bylo paušální odmítnutí minulosti. Disidenti odmítli toto kyvadlo rozkývávat a prohráli na tom, zcela zákonitě.
Je to důležitá věc, protože ta mobilizační technika a technika nálepkování pořád nese důsledky. Plodí určitý dekor, kterému se politická moc musí potom podřídit.
Z toho vyplývá to, o co šlo.
Co se týče zmíněného marxismu. Klaus není marxista. Klaus je fanatický vyznavač von Hayeka a teorie veřejného výběru. Tyto teorie, protože jsou to ekonomické teorie zkoumající politiku, jsou samozřejmě do jisté míry marxistické. Je to podobné pole.
Klausova víra v samoorganizovanou stavbu je striktně teoreticky fundovaná von Hayekem, který analyzoval společnosti padesát let staré.
Moderní společnost a její dnešní uspořádání nebyla tematem von Hayekovy analýzy. Proto politická hesla, která tady převládla po listopadu, byla skutečně o tom, jak si Hurvínek představoval válku. Tady se prostě obnovoval kapitalismus devatenáctého století.
Samozřejmě z toho vyplynuly důsledky. Když čtete, jak psalo Neue Freie Presse v roce 1875 a jak psala Mladá fronta Dnes před sedmi lety, no to je úplně totéž. Podívejte se, jak MFD psala o odmítání pluralismu. Nebo "nikdo nám nebude kázat, jak má fungovat burza". No to je Neue Freie Presse v roce 1875.
Mimochodem, je to selhání liberalismu, protože se liberalismus stal statutem quo nespravedlnosti. Tato nespravedlnost erodovala společnost.
Nejde o "zklamání z české výlučnosti". Jde o nespravedlnost. Sociální nespravedlnost, kterou rozšířila institučně nezvládnutá transformace. Vedlo to k tomu, že společnost, která hlasovala pro svobodu a prosperitu, tak se jmenoval program ODS v roce 1992, a byl přijat většinou společnosti, tak ten program nebyl naplněn. Myslím, že je to přesnější analýza, než že by šlo o nějakou zklamanou českou výlučnost.
Příběh o tom, jak není žádoucí pomáhat lidem až příliš rychle od bolestí
Paciente, zatni zuby a čekej
Jindřich Ginter
Na ortopedické operace (například kyčelní a kolení náhrady) u nás čekají pacienti obvykle přes rok. Mezitím trpí velkými bolestmi, jsou na dlouho vyřazeni z normáního života, berou drahé prášky, které se negativně podepisují na zdraví. I přes nepříznivou ekonomickou situaci existuje ortopedické oddělení, kde se čeká maximálně půl roku. (Samozřejmě není jediné.)
Po operacích zde dochází k minimálnímu počtu vážných komplikací. Nejedná se o oddělení ve fakultní či krajské, ale okresní nemocnici. Přesto je jeho působnost širší. Zprávy o nemocnici, kde na ortopedii rychle pomohou člověku od bolestí, se šíří za hranice okresu - mezi občany a obvodními lékaři.
Na oddělení je plno, doktoři "jedou" na plné obrátky a přijíždějí sem pacienti ze vzdálenějších míst, někteří dokonce až z Prahy.
Zájmy pacienta ale tvrdě narazily na zájmy ekonomické, špatné vztahy v zákulisí nemocnice a na plány ministerstva zdravotnictví výrazně omezit počet lůžek. V nich se objevují nesrovnalosti.
Namísto toho, aby v nemocnici panovala radost z toho, že je dobře postaráno o stovky lidí, došlo ke střetům hýbajícím celým okresem. Jedná se o případ ortopedického oddělení v okresní nemocnici Havlíčkův Brod. I když se zdá , že jde o lokální problémem, k obdobným třenicím dochází v mnoha nemocnicích.
Když se chce, tak to jde
Drahuše Krůtová (68) z Úpice (okres Trutnov) onemocněla před dvěma lety artrózou. Bolesti v kloubu sílily. Obvodní lékař ji poslal na ortopedii do krajské nemocnice (kvůli pacientce raději nejmenované). Předala zde do evidence výsledky vyšetření. Sestra jí sdělila, že se pan doktor ozve. A pacientka čekala. Půl roku marně nahlížela do schránky, kdy jí přijde dopis s termínem operace. Bolest se stupňovala. Občas pacientka zatelefonovala, chtěla se dozvědět, kdy bude na řadě. "Sestra mně oznámila, že je máo personálu, nebo že je plno, nebo že pan doktor právě pracuje ve své soukromé ambulanci. Nakonec mi řekla, že se v nemocnici papíry ztratily a nejsem na pořadníku," vypráví Drahuše Krůtová.
Obvodní doktor si vzpomněl na ortopedii v Havlíčkově Brodě. "Přijela jsem bez výsledků vyšetření a s obavami. Primář mně řekl, že jsem měla být dávno operovaná , sdělil mi termín operace. Za půl roku jsem dostala nový kloub. Nic mně nebolí, mám to za sebou," konstatuje s úlevou. Podobných pacientů, kteří přišli z jiných okresů, je na havlíčkobrodské ortopedii více než polovina z celkového počtu. Jsou zde lidé z Ústí nad Orlicí, Chrudimi, Kutné Hory, Kolína, Poličky, Litomyšle, Strakonic, Písku, Nového Bydžova, Jičína, několik i z Prahy.
Překračovat běžné normy se nevyplácí
Tým lékařů a sester z ortopedického oddělení, které vede primář MUDr. Jiří Stryhal, je však tlačen k tomu, aby většinu pacientů z jiných okresů odmítal a přizpůsobil se okolnímu standardu, co se týče čekacích dob - tedy aby je prodloužil, přestože nemocní mají bolesti. To přiznává sám ředitel nemocnice Havlíčkův Brod MUDr. Karel Přibyl. Podle něho není únosné, aby se jinde čekalo rok a zde pouze půl. "Nemocnice na tom prodělává . Musíme se přizpůsobit realitě, netěší mně to. O ortopedii nechci mluvit, v této věci platí informační embargo," zdůraznil.
Primář Stryhal kroutí nad ekonomickými důvody hlavou: "Peníze za výkony, které oddělení udělá , dostane nemocnice od pojišťovny zaplacené. Promítá se to i v paušálních platbách. Hospodaření nemocnice je ale neprůhledné. Vedení nám opakuje, ať se o ekonomiku nestaráme, že máme dělat medicínu.
Na druhou stranu vyhrožuje snižováním platů, když se neušetří na lécích. Pokud se chci dozvědět, proč nemocnice dluží milióny korun dodavatelům kloubů, přestože tyto částky pojišťovna nemocnici hradí, jsem odmítnut. Je otázkou, zda se nelepí penězi, které se inkasují za oddělení, díry vznikající jinde v nemocnici."
Primář Stryhal ukazuje sdělení ředitele. V jednom se píše (z 9. ledna 1997), že pokud lékaři nezmění zvyklosti v předepisování léků, tak "chladná ekonomika změní vzápětí jejich platy." Za pět dní na to ale ředitel konstatuje, že se nemocnice ekonomicky nepropadá a byly by peníze na vyšší platy, pokud by pojišťovny včas platily.
Pacienti uvažují a přesto nechápou
Tým primáře Stryhala provedl před časem náročnou operaci Františkovi Jiříčkovi (50), učiteli hudby a otci šesti dětí z Litomyšle. Lékaři v krajské nemocnici zjistili velký nádor na kyčli, jenž by prorostl do dalších orgánů a způsobil smrt. Konečný verdikt zněl: nelze operovat, musí se amputovat celá končetina. František Jiříček slyšel o Havlíčkově Brodě, a tak si vybral zdejší nemocnici. Operatéři se značnou dávkou štěstí Františkovi Jiříčkovi nohu zachránili. Odstranili polovinu kostí pánve s nádorem a pacient bude s určitými obtížemi chodit dále bez chybějící kosti. Lékaři a sestry si po jedné z nejnáročnějších a nejnebezpečnějších operací oddechli. Radost nezkrývají ani pár týdnů poté. Bylo to obrovské riziko, nikdo nemohl říci, jak to dopadne.
Třeba by se to povedlo i jinde, ale je vidět, že určitý typ náročného zákroku jde dobře udělat v okresní nemocnici, nic víc, nic míň, dodávají lékaři. "Druhý den nám ředitel Přibyl vyčetl, že máme na oddělení 18 pacientů z jiných okresů (pozn. redakce: do této skupiny patří i František Jiříček). Prosazuje výraznou redukci oddělení, peskuje nás za plné čekárny. Svobodná volba lékaře se stává frází," říká padesátiletý primář Jiří Stryhal, který zde působí čtrnáct let.
Pacient Jiříček reaguje: "Krajská nemocnice (nechce jmenovat) není špatná , ale čekal bych tam mnohem déle, bral bych o to déle drahé léky. Proč nemůže sloužit ortopedie v Havlíčkově Brodě také pro jiné občany, proč se musí redukovat, když má výsledky a lidé ji vyhledávají? Kam se poděla svobodná volba lékaře, vypývající ze zákona, kde jsou slova o efektivitě, proč musí lidé brát drahé léky déle, než je nutné?"
František Jiříček není jediný, kdo se diví. Asi 250 pacientů, čekatelů na operaci, na začátku října dostalo dopis, kde vedení nemocnice oznamuje, že se jejich operace posunuje na neurčito. Doporučuje jim, ať se pokusí najít jiné zdravotnické zařízení. Ředitelství se následně omlouvalo: ortopedie se musí z finančních důvodů utlumit a přestěhovat do nového areálu nemocnice. Na začátku roku se přejde na normální provoz.
O tom, jak se opatření dotklo pacientů, svědčí výtah z dopisu jednoho z nich, Marty Ž.: "Žádám vás o zaslání mých rentgenových snímků, abych se pokusila zajistit operaci v jiném zařízení. S ohledem na svůj zdravotní stav nejsem schopna si toto osobně u Vás obstarat. Je mi líto, že k odkladu dochází, protože s ohledem na můj věk nevím, zda budu ještě schopna se této operaci podrobit. O konzultaci jsem požádala ortopedické oddělení v Pardubicích, ale nevím, jak to bude úspěšné. Nechte mne proto, prosím ještě ve vaší evidenci."
Redukovat, rušit, šetřit, o kvalitě péče ani slovo
Ortopedie disponuje 48 lůžky. Ty jsou z 85 až 90 procent obsazené. Přestože se kvalita medicíny oficiálně příliš nesleduje, tak počet infekčních komplikací se pohybuje kolem jednoho procenta z celkového počtu operovaných. Česká společnost pro ortopedii přirovnává ortopedii v Havlíčkově Brodě k úrovni větších klinik.
Ministerstvo zdravotnitví, ale ve snaze redukovat počet akutních lůžek chce, aby na tomto oddělení bylo 17 lůžek, ne 48. Kapacity přepočítalo na počet hlav v okrese a tak mu vyšlo, že je zde, statisticky vzato, příliš mnoho lůžek.
Ministerstvo ve výběrových řízeních například prosazuje v oboru ortopedie: Havlíčkův Brod bude mít 17 lůžek, Ústí nad Orlicí dokonce 24. "V Ústí nad Orlicí přitom ortopedie není. U nás se lůžka zlikvidují a propustí se personál, přestože lidem z tohoto okresu péči poskytujeme řadu let. Ministerstvo rozděluje počet lůžek pouze podle počtu obyvatel v okrese. Nebere v úvahu, že jsou oddělení v daných odbornostech a jednotlivých oblastech různě vytížená , že mají odlišnou kvalitu. Záleží přece na zkušenostech, počtech z kroků, vybavenosti. Třeba v sousedním okrese jsou v oboru ortopedie v něčem "lepší", v něčem "horší". Sekat lůžka podle hlav, jak to dělá ministerstvo, je schizofrení blábol," varuje primář Stryhal.
To tvrdí i odborový svaz zdravotnictví. Upozorňuje, že ministerstvo ve svých záměrech rušit nebo omezovat nemocnice nezohledňuje skutečné potřeby v regionech a oborech. Tím se péče zhorší. Ne příliš chvályhodně se o plánech ministerstva vyjadřuje také ředitel nemocnice Karel Přibyl, ale považuje rušení za nutnou realitu.
Sleduje někdo kvalitu medicíny, což by mělo být jedno z hlavních kritérií, zda se má klinika redukovat nebo zachovat?, ptáme se. "Od roku 89 se o to nikdo nezajímá , kromě odborné společnosti. Jinak nikdo nevyžaduje žádné výsledky o počtech úmrtí, pooperačních komplikací. Nemusí se to zdůvodňovat, nevyvozují se z toho případně závěry. Nesledují to ani pojišťovny. Chybí systém okresních, krajských a hlavních odborníků, kteří kvalitu dříve sledovali," reaguje Stryhal.
Škatule, škatule hejbejte se
Vedení nemocnice slibuje, že se pokusí prosadit pro ortopedii 30 lůžek a ne 17, jak navrhuje ministerstvo. Musí se prodloužit čekací doby, je nutné, aby havlíčkobrodská ortopedie sloužila především pro okres a omezila péči o "mimorajónní" pacienty, zdůrazňuje. Ředitel Přibyl vysvětluje, že chce ortopedii přestěhovat do nového, moderního areálu nemocnice, postaveného v posledních třech letech.
Ukazuje prostory s vytápěnou podlahou, sociálním zařízením společným vždy pro dva pokoje a ne pro celou chodbu. Sem se přestěhovala většina oddělení, musela se také redukovat, nesouhlasila s tím, ale domluvili jsme se, jedině ortopedie dělá potíže, zní argument managementu. Podle něho nechce ortopedie opustit 64 let starý dům, kam by se přesunulo třeba ušní.
"Proč by musela ortopedie fungovat pouze pro jeden okres? Vždyť Všeobecná zdravotní pojišťovna jasně říká, že zdravotnické zařízení může fungovat pro více okresů," ukazuje primář Stryhal Zpravodaj VZP. "Rádi bychom se přestěhovali do nových prostor, jsou opravdu hezké, pro ortopedii ovšem naprosto nevhodné. V pokojích je méně místa. Pacienti se budou těžko převážet, chodby jsou užší," vysvětluje postoj oddělení jedna ze sester.
"Chtějí nás nastěhovat do místností, které se pro ortopedii neprojektovaly. Náš objekt je sice starý, ale upravený pro potřeby ortopedických pacientů. Máme k dispozici tři operační sály, v nové budově pouze jeden. Tam chybí prostory pro rehabilitaci, bez které se neobejdeme, stejně tak schází ambulance. V novém objektu bychom měli být hned vedle chirurgie. Přitom ortopedické operace vyžadují důsledné odloučení od chirurgických zákroků. Kost je citlivá na infekci. Na chirurgii se otevírají hnisavé rány, střeva. V případě endoprotéz je infekce totálním selháním a tragédií pro pacienta," vysvětluje Stryhal.
Po obědě rovnou do soukromé ordinace
Na otázku, proč tyto věci nekonzultuje oddělení s ředitelem nemocnice nebo okresním zdravotním radou, který zodpovídá v oblasti za zdravotní péči, se zaměstnanci ortopedie ironicky usmívají. Podle nich nenavštívil ředitel Přibyl oddělení za celých pět let ani jednou, aby se seznámil s jeho chodem.
Vysvětlují si to tím, že asi nemá na řízení nemocnice dost času, protože obvykle po poledni odjíždí z nemocnice do své soukromé gynekologické ambulance. A co zdravotní rada, vždyť okresní úřad je zřizovatelem nemocnice, tudíž odpovídá za její chod? Nadřízená zdravotního rady, tedy přednostka okresního úřadu, je manželka ředitele Přibyla, takže si lze těžko představit, že by řediteli nějak výrazně oponoval, domnívají se pracovníci oddělení. "Ani jednou nechtěl slyšet naše argumenty," dodává Stryhal.
Naprosté selhání komunikace mezi ortopedií a vedením nemocnice vedlo na začátku října primáře Stryhala k podání výpovědi. To způsobilo rozruch v místním tisku. Někdo mu vyčítal, že opouští pacienty a je zbabělec. Regionální deník Noviny Vysočiny zase komentoval: "Doktory formátu primáře Stryhala okresní nemocnice nehýří, přesto ředitel jeho výpověď přijal. Bez mrknutí oka. Podobné odchody nadprůměrných jsou vždy důsledkem hlouposti a nabubřelosti průměrných. "
Primář Stryhal nakonec požádal o stažení výpovědi, ale na všech argumentech trvá. Dosáhl toho, že se o věci mluví. "Na zastupitelstvu města budu žádat, aby se provedla kontrola hospodaření nemocnice a někdo se začal zabývat argumenty, proč se tolik změnám bráníme."
Ředitelství naopak apeluje na mediální klid, aby se nepoškodilo jméno nemocnice. Rozbroji se nic nevyřeší, můžeme se domluvit, tvrdí ředitel Přibyl a zdůrazňuje, jak velký dluh nemocnice před sebou valí. Odkazuje na prohlášení či rozhodnutí ministra zdravotnictví Stráského a vlády o tom, že je potřeba redukovat lůžka a co nejvíce šetřit.
Jindřich GINTER
Peníze došly, pacienti se zakonzervují
Jindřich GINTER
Vyčnívat z průměru, v dobrém slova smyslu, se nevyplácí. Takové ponaučení plyne z causy ortopedie v okresní nemocnici Havlíčkův Brod, která je charakteristikcá pro zákulisí českého zdravotnictví. Začíná se totiž výrazně omezovat péče o pacienty. Připouští to oficiálně i ministerstvo zdravotnictví, které denodenně dostává zprávy o tom, že lékaři odkládají operace, nepřijímají pacienty, když nejde opravdu o život, či opakovaně používají materiály, které se již měly znehodnotit.
V havlíčkobrodské ortopedii čekají pacienti na operaci maximálně půl roku, zatímco jinde přes rok. Klinika má z devadesáti procent využitá lůžka, poskytuje péči i pro občany z jiných okresů, má nízký počet pooperačních komplikací. Ředitelství nemocnice ale prosazuje, aby pacienti na operace čekali déle, a aby byli lidé z jiných okresů odmítáni. Prý z ekonomických důvodů. Oddělení se musí přizpůsobit okolnímu standardu, říká ředitel nemocnice.
Zajímavé. Proč se okolí nepřizpůsobí ortopedii v Havlíčkově Brodě? diví se pacienti. Primář této ortopedie, hájící tvrdohlavě pacienty, se dostal do střetu s nemocnicí. Není přizpůsobivý. Podle ředitele nemocnice nepochopil realitu.
Management se obhajuje, že škrtit dobře fungující oddělení, je ve zdravotnictví běžné. Poukazuje na rozhodnutí ministra zdravotnictví i vlády.
Ta rozhodnutí zní - musí se redukovat a šetřit; zdravotnictví žije nad finanční možnosti státu. Občane, počkáš si na operaci déle, pokud nejsi na umření. Více si připlatíš, aby jsi neplýtval péčí. Ve skutečnosti jde o to, jak z lidí vytáhnout navíc šest až osm miliard korun ročně.
Sice se nechaly bez kontroly bujet zdravotní pojišťovny, kde se ztratily miliardy korun, socialistický systém nemocnice se nezměnil, pouze se rozpadl systém okresních odborníků, sledujích jakž takž kvalitu medicíny v daném oboru.
Velké nemocnice se vinou špatných manažerů (jak dnes ministerstvo říká) nebo prý dokonce až příliš mazaných šéfů (to se spekuluje) propadly v miliardové schodky. Křiklavé případy velkých nemocnic si vyžádaly kontroly, a půjčky státu.
Také do menší nemocnice nahlédne oko ministerstva. To když přes rok dluží za léky. A co nemocnice, které nespravuje ministerstvo, ale okres? O těch toho moc nevíme, jsou v kompetenci okresních úřadů, krčí rameny ministerstvo.
Takže zde rozhodují vztahy a zájmy zodpovědných osob na okresech - a ty jsou různé. Stává se, že ruka ruku myje. O dohledu nad hospodařením pak nemůže být řeč.
Ještě před třemi lety, prakticky za téže vlády jako dnes, se nezřízeně nakupovaly drahé přístroje bez ohledu na to, jak budou využívány. Někde je diagnostických zařízení příliš, třeba v Praze, jinde vážný nedostatek. Průměrně bylo ale zdravotnictví tak dobře vybaveno, že už státu dochází dech a nemá peníze, aby provoz přístrojů zaplatil.
Škoda, že nelze přístroje stěhovat, postěžoval si Stráský. Ve stejném duchu se stavěly zbytečně nové nemocnice, přičemž chybí léčebny dlouhobě nemocných. To, že se v době zdravotnického hýření porušovala Ústava špatnou, avšak zásadní legislativou, a pak se vše narychlo lepilo, ani nebudeme rozvádět.
Všechny chyby vláda přiznává, přímo či nepřímo. Jinak by ani neměla důvod připravovat novou reformu zdravotnictví. Na tu starou, vládní reformu, kde se rozkutálely miliardy, zapomeňme. Začneme opravdu šetřit, říkají politici, neboť deficit stále roste.
A tak ministerstvo navrhuje, do podrobností nepromyšlené tahy na rušení či omezování nemocnic. Jak se ukazuje, sestřelí i ty nadprůměrně dobré. Ze dne na den může zlikvidovat týmy zdravotníků, které se dávají dohromady minimálně deset let.
Možná se zásahy dokonce někde dotknou několika tisíc pacientů. Ale to přece nevadí. V průměru budeme mít přesně tolik akutních lůžek a přesně tolik ošetřovatelských lůžek v přepočtu na tisíc obyvatel, kolik máme mít. V průměru budeme vědět, na co má nárok pacient z pojištění a na co ne. Pokud ale přijde pan Novák do ordinace, tak nebude vědět, co si předplatil v pojištění, a co si má doplatit z kapsy. Tak to chodí dnes v lékárnách, kdy se za jeden typ léku někde doplácí a jinde ne. Nezbývá než věřit, že se neokrádá.
Nemocnice se rozsekají přesně podle počtu hlav v okrese. Ministerstvo a pojišťovny se ale nezajímají o lékařskou kvalitu klinik a nemocnic, o úroveň zkušeností, o to, pro kolik občanů ve skutečnosti v konkrétním oboru poskytují péči.
Lépe je srazit podpatky, držet krok a normy - jako za socialismu. Jedině tak lze asi v nemocnici přežít, protože kdo nepochopí realitu, tak se odsune. (To je myšleno obecně, ne autenticky na případu Havlíčkova Brodu.) Pro lékaře je nejvýhodnější "něco" odpracovat v nemocnici, udělat to nejnutnější, a většinu času raději věnovat své soukromé ordinaci.
To, že odpoledne pana doktora v nemocnici nezastihnete, přestože by ho tam bylo potřeba, nikoho již nezajímá. Proč by se měli primáři hádat s ředitelem, když se dohodnou na "prebendách", jak nám řekl ředitel jisté nemocnice. Vždyť i někteří ředitelé opouštějí kanceláře po poledni a odjíždějí do svých ordinací.
Současná situace stále více směřuje k tomu, aby pacienti nechávali v kapsách bílých plášťů tisícovky. Stejně jako za socialismu. Chudí pacienti počkají, pokud dříve nezemřou (ať je to bolí nebo ne), bohatší si přednostní péči zaplatí, ať jsou na to zákony nebo ne.
Na druhou stranu se ostře vyžaduje, aby občané včas platili pojištění. Jak kvalitní služby dostávají, se však důsledně nesleduje. To musí štvát pravicově i levicově smýšlející občany. Chudšímu pacientovi nezbývá než sednout si a vzít si drahé prášky, tedy se podrobit tzv. konzervativní léčbě. Tak se často říká tomu, když nejsou peníze na pořádné léčení, nýbrž na "udržování." Těžko se občanovi vysvětluje, že musela být zakonzervována stavba nové nemocnice. Ale ještě hůře se člověku vysvětlí, že on není léčen, ale také pouze konzervován.
V těchto článcích jsou výpovědi lékařů z terénu, kteří se ale bojí uvádět jména o tom, že sterilizují několikrát materiály, i když se měly již vyhodit. Už se hovoří i nařízení ve FN Královské Vinohrady o tom, že pacienti starší 70let nemají být příjmáni na kardiologii. Případ Havlíčkův Brod je pouze jeden z mnoha. A všude se táhnou ty kouzelné věty - "konzervativní léčba pacientů" - "lidé budou muset více platit"
Jindřich Ginter
Diskriminace v Ceske republice proti americkym obcanum v restituci majetku
Absence kvalifikace Ceske republiky pro vstup do NATO
George E. Glos, J.S.D. (Yale)
Professor of Law
Dusledkem zakonu 119/1990 o Soudni rehabilitaci, 87/1991 o Mimosoudni rehabilitaci, 229/1991 o Uprave vlastnickych vztahu k pude, a stanoviska ceske vlady o ceskem obcanstvi je, ze cesti uprchlici kteri ziskali obcanstvi kterekoli zeme sveta mohou ziskat sve majetky v Ceske republice krome tech, kteri ziskali obcanstvi Spojenych statu. Tato diskriminace byla predmetem Nalezu Vyboru lidskych prav Spojenych narodu, Zeneva/New York z 19. cervence 1995, ve veci Simunek v. Ceska republika, cislo 516/1992, ktery rozhodl ze podminka obcanstvi k restituci majetku je neslucitelna s podminkou nediskriminace clanku 26 Mezinarodni umluvy o obcanskych a politickych pravech, a pozadal Ceskou republiku o odstraneni teto podminky a o vyrozumeni Vyboru do 90 dni o opatrenich vedoucich k tomu ucelu. Ceska republika zcela ignoruje tuto zadost.
Ceska republika tez ignoruje zadost U.S. Komise pro bezpecnost a spolupraci v Evrope (Helsinska Komise) o ukonceni teto diskriminace. V jednani 13. kvetna 1997 v senate Spojenych statu, ktere predsedal senator Alfonse D'Amato a poslanec Christopher H. Smith, Komise pokarala Ceskou republiku a durazne zadala odstraneni podminky obcanstvi v uvedenych zakonech.
Statni Department Spojenych Statu zrejme se tez obratil na Ceskou vladu v teto veci, ale bez uspechu.
Zaloby americkych obcanu ceskeho puvodu na restituci majetku v Ceske republice byly zamitnuty s tim, ze ziskanim americkeho obcanstvi automaticky pozbyli ceske obcanstvi a nemohli tudiz dosahnout restituce. Rozsudky odvolacich soudu obsahuji pouceni, ze rozhodnuti je konecne a neni zadny dalsi opravny prostredek. Zadatele vycerpali vsechny domaci pravni prostredky. Dle mezinarodniho prava je nutno vycerpat domaci pravni prostredky pokud nejake jsou, nikoli vsak kdyz zadne nejsou. O tom pojednava na priklad Whiteman, Digest of International Law, Dil 8, strany 769-807, Publikace U.S. Department of State 8290. Na strance 775, George W. Spangler, Assistant Legal Adviser pro mezinarodni naroky zaujal toto stanovisko. V nasledujicim sporu ohledne Norskych pujcek uvedenem na strance 775, Soudce Hersch Lauterpacht rozhodl, ze mezinarodni soudy odmitaji jednat na zaklade dokriny vycerpani domacich prostredku v pripade, ze ve skutecnosti zadne nejsou z duvodu prava patricneho statu nebo z duvodu tam prevladajici situace. Presne takova situace prevlada v Ceske republice uzakonenim zakonu 87/1991 a 229/1991. Tyto zakony vyzaduji ceske statni obcanstvi jako podminku restituce majetku a zadny soud nemuze jednat proti jejich predpisum. Neni tudiz zadny domaci prostredek k vycerpani.
Pred zrizenim Ustavniho soudu v Ceske republice v cervenci 1993 neexistoval ani zadny mimoradny opravny prostredek pro poruseni ustavne zarucenych prav. Vsichni zalobci, jejichz naroky byly zamitnuty roku 1992 a 1993 pred zrizenim Ustavniho soudu, nemohli uplatnit tento prostredek, ponevadz ustavni stiznost musi byt podana do 60 dni od konecneho rozhodnuti soudu.
Ustavni soud zdrzoval projednani ustavnich stiznosti restituce americkych obcanu, ale konecne rozhodl stiznost Jana Dlouheho Nalezem ze 4. cervna 1997, cislo Pl.US 33/96-41, ktery je tez otisten pod cislem 185/1997 Sbirky zakonu. Odvolaci soud zamitl zadost Dlouheho o restituci z jedineho duvodu, ze nabytim americkeho obcanstvi automaticky pozbyl ceske obcanstvi a nemuze majetek ziskat. Dlouhy uvadel, ze podminka ceskeho obcanstvi v zakonech 87/1991 a 229/1991 se prici Ceske Ustave clanku 1, ktery prohlasuje Ceskou republiku za pravni stat, zalozeny na ucte k pravum a svobodam cloveka a obcana, clanku 1, Listiny zakladnich prav a svobod, zarucujici rovnost v pravech, clanku 3, odst. 1 Listiny, zakazujicim diskriminaci v oblasti zakladnich prav a svobod, a clanku 11 odst. 1 Listiny, v nemz se upravuje pravo kazdeho vlastnit majetek.
Ustavni soud zamitl stiznost, ponevadz uvedene zakony byly radne uzakoneny a Cesky stat neni povinen odstranit vsechny majetkove krivdy. Soud se vyhnul projednavani duvodu uvedenych ve stiznosti, ponevadz kdyby se jimi zabyval musel by dat za pravdu stezovateli. Nalez je ukazkou vyhnuti se povinnosti projednat body uvedene v navrhu a soud se tez dopustil chyby (na priklad zkroutil Zakon 88/1990 o statnim obcanstvi, ktery nebyl potrebny k rozhodnuti). Je zrejme, ze zdrzovaci jednani soudu a nynejsi Nalez byl vydan na zadost ceske vlady, ktera je zaujata proti americkym obcanum ceskeho puvodu. Ustavni soud se tak projevil jako pouhy vlade podrizeny urad bez soudni nezavislosti.
Soudkyne Iva Brozova zaujala odlisne stanovisko. Plne souhlasi se vsemi body stiznosti a vzala na vedomi, ze soud neucinil zadost povinnosti projednat vznesene duvody. Jeji zaver lze shrnout nasledovne: 1. Ceska republika neni pravni stat zalozeny na ucte k pravum a svobodam cloveka a obcana. 2. Ustavne zarucena rovnost v pravech je porusovana. 3. Stat diskriminuje v oblasti zakladnich prav a svobod. 4. Pravo kazdeho vlastnit majetek je porusovano.
Ceska republika se tak dopustila hrubeho poruseni vlastni ustavy a lidskych prav jak jiz bylo zjisteno Vyborem lidskych prav Spojenych narodu a Helsinskou komisi Spojenych statu. Ceska republika ignoruje zadosti obou techto instituci na odstraneni diskriminace.
Je zrejme, ze Ceska republika nesplnuje podminky pro zacleneni do NATO. Soucasny cesky rezim ochranuje pachatele komunistickych zlocinu a krivd a porusuje ustavne zarucena prava obeti. Pricilo by se obvykle praxi zaclenit Ceskou republiku do NATO pokud porusuje lidska prava obcanu Spojenych statu a svych vlastnich obcanu a stejne jako drivejsi komunisticky rezim porusuje svou vlastni ustavu a nezavislost soudu.
Dalsi informace Vam muze poskytnout:
Czech Society for the Preservation of Human Rights
287 North Layton Drive, Los Angeles, California 90049
tel/fax (310) 472-4159
Osud Václava Klause budiž poučením pro Tonyho Blaira
Martin Houfek
Z několika článků Jana Čulíka jsme si mohli před několika dny přečíst v BL o sjezdu Labour party, která se nedávno ujala vlády v Británii. Veliký dojem na mě udělala míra podpory, kterou dostává nový národní hrdina, vůdce této strany Tony Blair. Podporuje ho totiž 90% občanů.
Kromě faktu, že ho podporuje tolik lidí, je zajímavé i to, že jeho podpora se po zvolení ještě zvýšila. Ve volbách ho totiž volilo jen necelých 40% voličů (bohužel si přesná čísla nepamatuji, odhaduji je z paměti), a vezmu-li v úvahu, že k volbám chodí jen část možných voličů, typicky kolem 50-60%, znamená to, že byl zvolen asi tak 30% občanů. Těm ostatním 60% bylo jedno kdo volby vyhraje.
90% míra podpory nějaké osobě se nedá nazvat jinak než fascinací touto osobou (takové pozornosti se dostává dívkám od čerstvě zamilovaných chlapců; bohužel už ne manželkám od manželů).
Gustave le Bon v knize Psychologie davu o fascinaci lidí píše: "Řekli jsme si, že jednou z obecných vlastností davů je neobyčejná poddajnost sugesci; tím se vysvětluje rychlé zaměření citů určitým směrem. Pravidelně bývá dav, i kdyby se nám zdál jakkoliv lhostejný, ve stavu očekávání a napětí, jež usnadňuje sugesci. První jasně formulovaná sugesce nakazí okamžitě všechny mozky a vyvolává ihned určité zaměření ... a směřuje k tomu aby se proměnila v čin, ať jde o dobití paláce nebo projev oddanosti. ... Není zapotřebí velkého davu, aby byla ztracena schopnost vidět přesně ... Několik shromážděných jedninců tvoří dav, a i když to jsou vynikající vědci, nabývají všech vlastností davu, pozorují-li předmět, který je mimo jejich obor. Pozorovací schopnost a kritický duch každého z nich vyprchá."
Samozřejmě nemůžu nevidět, že Blairova podpora má i jiné důvody: únavu dlouholetou vládou konzervativců, rozepře v konzervativní straně. A že je to také práce médií, která se této nové tváři pilně věnují, a vyrábějí tak její popularitu.
U nás v Čechách známe podobnou situaci z porevoluční doby. Tehdy byla založena popularita Václava Havla.
A podruhé jsme to prožili, když volby vyhrála ODS a dav posadil na trůn Václava Klause.
I on se těšil velmi vysoké popularitě. Ale ta je dnes pryč a já se nechci zabývat obšírnější analýzou důvodů, proč tomu tak je.
Dav, který byl delší dobu v klidu, začíná být stále více fascinován jiným politikem a je pravděpodobné že se mu brzy svěří na milost a nemilost.
I Tony Blair bude po nějaké době okoukaný a lidé začnou mít zájem o novou tvář. Pak už bude záležet jen na tom, co dokáže. Pravděpodobně nezvládne uskutečnit v celém rozsahu to, co dnes, sám také fascinován svým vlivem, slibuje. Na takovou spoustu úkolů asi nemá dostatek schopných manažerů, ani peněz. Pokud se mu ale nepodaří splnit davem akceptovatelnou část toho, co slíbil, bude muset odejít. A asi si to uvědomuje.
Až se dostane do složité situace a bude se chtít poučit z cizích chyb, může se v mnohém poučit z osudu Václava Klause v České republice.
Martin Houfek
Vazeny p. J. Culiku,
dost jsem uvazoval, co vlastne chcete prednest ve svem prednasce pro VI. Schwarzenberske setkani ceskych intelektualu. Pokud by to mela byt sociologicka studie, tak by to melo mit alespon dodrzovat alespon zakladni atributy vedecke metodiky. Bohuzel vsak Vase studie ma tolik zakladnich prohresku proti metodice vedecke prace, ze ji proste mezi sociologicke studie zaradit nelze.
Uz nazev je zavadejici, neb se mluvi o urovni tolerance a plurality Cechach zatimco se jedna o vysek uzke sociologicke skupiny (internetovska diskuzni skupina). Ve sve prednasce se snazite dokazat, ze uroven tolerance a plurality je u teto sociologicke skupiny horsi nez v zapadnim svete, konkretne zduraznujete Velkou Britanii a USA.
Jak ale proboha muzete neco srovnavat, kdyz nemate referencni bod. Kde mate definovanou uroven tolerance v USA a Velke Britanii pro alespon priblizne stejnou sociologickou skupinu. Chapal bych, kdyby jste vzal nejake noviny britske ci americke s podobnymi tematy a sociologickym slozenim (vybral si treba Vami vybrane otazky 1) postoj k homosexualum 2) postoj k Romum, ci jinym konfliktnim narodnostnim mensinam 3) postoj k fasismu ci komunismu 4) Telesnym trestum deti ci trestu smrti a dalsi), definoval co je tolerantni a co ne a pak sledoval procentualni zastoupeni odpovedi k jednotlivym tematum. A takto kvantifikovana data ziskana ve Velke Britanii, V USA a Cesku srovnal mezi sebou a na zaklade srovnani vyslovil zaver. Srovnani musi srovnavat neco s necim a oboji jak srovnavane tak referencni musi byt ziskano za srovnatelnych podminek. Tento ZAKLADNI predpoklad vedecke metodiky Vase studie nesplnuje a tedy z ni nelze ucinit zadne relevantni zavery.
Vase prednaska obsahuje navic dalsi hrube prohresky proti vedecke metodice.
1) Vase data (vyroky v internetovske skupine) jsou vysoce selektivne vybrana presne tak aby to odpovidalo predem danemu vysledku a navic jsou vybrany extremni hodnoty (vyroky), ktere jsou predkladany jakoby byly bezne i kdyz se jedna o nazory ojedinele (napriklad vyroky: "fyzicke tresty u deti jsou spravne", "fasismus nebyl tak spatny"). Navic jsou to nazory, ktere u velke vetsiny posluchacu vedou k moralnimu odsouzeni te skupiny, ktere jsou takove vyroky prisouzeny.
2) Neni prihlednuto, ze pocet prislusnych nazoru, zavisi na prubehu diskuze. Tedy, ze jestlize Beny Rees napise nazor homosexuala, tak je vetsi pravdepodobnost, ze se ozvou kritici jeho nazoru, nez Ti kteri budou souhlasit.
3) Jednotlive vyroky jsou vytrzeny ze souvislosti a ty jsou umyslne zamlceny. Tedy vetsina prispevku (procetl jsem si je znovu) podporuje nebo alespon neodsuzuje pozadavky Cechoamericanu na dvoji obcanstvi, ale co jim vytykaji je zpusob, kterym za ne bojuji a kterym primo ohrozuji zivoty techto debateru a jejich rodin. Tedy neodsuzuji, ze Ir ze Severniho Irska chce zit v Irsku a ne ve Velke Britanii, ale odsuzuji, ze vezme bombu a odpali ji v Londynskem metru. Navic neni u techto temat brano v uvahu, ze diskutujici strany jsou v neropravnem postaveni. Tedy ten kdo je primo existencne ohrozen bude diskutovat trochu jinak nez ten, kdo je v pohodli a bezpeci. Ale to plati pro Brity, Americany i Laponce. A ve vazne studii je treba toto korigovat.
4) Prislusna zkoumana skupina neni vubec definovana, tedy neni jasne, kdy jde o Cechy zijici v Cesku, Cechy zahranicni, kdy emigrovali a podobne. P. Fuchsova, Beny Rees, J. Culik a A. Stroehlein jsou take prispivatele Neviditelneho psa. Patri do skupiny s mensi urovni tolerance a plurality? U nich se puvodu muzeme dopatrat, ale u ostatnich autoru vyroku uz to vubec neni jasny.
Tyto prohresky proti vedecke metodice a nasla by se jeste rada dalsich plynou z toho, ze se autor nesnazi o ziskani skutecneho, kvantifikovaneho a relevantniho srovnani urovne tolerance a prularity v Cechach a na zapade, ale jde mu ciste o zmanipulovani do predem daneho vysledku. Stejne relevantni jako jeho zaver o nedostatku tolerance a plurality v Cechach by byl muj vyrok o upadku spolecenskych ved ve Velke Britanii. Plynul by totiz jen z toho, ze by si jeden profesor Glasgowske Univerzity mel zopakovat zakladni kurs o vedecke metodice pro studenty univerzity.
S pozdravem
Pane Culiku,
Mam pred sebou vasi prednasku pro Schwarzenberske setkani. Inspirovala me k temto myslenkam:
1. To co rikate na jejim zacatku , totiz ze ceska inteligence je, at chce ci ne, ovlivnena normalizaci, neni pro me novinka. A napriklad vcera jsem to priznal Andrew Stroehleinovi v debate, jejiz kopie vam prubezne posilam. I ve vasem chovani by se dalo vysledovat ovlivneni propagandou. Ta se totiz dela v kazde spolecnosti, i demokraticke, a zadny clovek ji neunikne.
2. Kdyz obvinujte ceskou elitu z neschopnosti komunikovat s prostymi lidmi, vzpomente si, jak obtizne je pro vas komunikovat s nekterymi z debateru na Forech. Pro me je to totez.
3. To ze proti nazorum na Foru nereaguji treba ja, neznamena, ze s nimi souhlasim. Ale bud nemam tolik casu jako oni, nebo nemam na vec tak snadno formulovatelny nazor a nebo , a zni to hrozne nabubrele, mi ti lide nestoji za to, abych s nimi polemizoval.
4. Tesne za citaci z jedne me reakce, mluvite o konvencnim mysleni. Vim urcite, ze ja konvencne nepremyslim- a ze jste to uvedl jen proto, ze se vam to hodi "do kramu". To je pro me dalsi dukaz tendencnosti vaseho clanku.
5. Rikate, ze rozruch vyvolalo zverejneni Mohoritova jmena mezi sponsory Listu, ale nezminujete ze se objevila i obhajoba.
6. Cely ten prispevek je neobjektivni. Vybirate si jen negativni zpravy, jako novinar. Myslim ze by jste mel jeste sednout, a napsat tam take par citaci, ktere se s vasimi nazory, podle kterych si dovolujete pomerovat nas ostatni, shoduji.
7. Ten prispevek je sice zajimavy, ale neni objektivni. Kdybych byl mezi ucastniky fora, poukazal bych v debate na jeho tendencnost.
Cikáni, Romové, Ondřej Neff a sémantické kudrlinky
Odpověď Tomáše Peciny Vladimíru Wagnerovi
Vážený pane Wagnere,
dovoluji si Vás upozornit, že slovo cikán (odpovídající německému Zigeuner) se v českém prostředí užívá už několik set let a mělo původně jasnou, neutrální sémantiku: označovalo příslušníka definované etnické skupiny. Výraz Rom pochází z romštiny (znamená "muž") a v češtině -- stejně jako v dalších jazycích -- se začal používat až poměrně nedávno jako náhražka předchozích termínů, když tyto začala populace pociťovat jako pejorativní.
Podobné jazykové přesuny jsou u "citlivých" slov spíš pravidlem než výjimkou. Přesto bychom měli rozlišovat, kdy je namístě přidržet se historického termínu (cikánská píseň, Kronland Böhmen, Negro spiritual apod.) a kdy bychom měli spíš použít novotvar. Opravdu nerad bych se dožil toho, že si v restauraci dáme romskou pečeni s rýží a v novém vydání Toma Sawyera najdeme větu: "But I never see an African-American that wouldn't lie."
Nemohu si pomoci, ale Váš obdiv pro Neffovu "novou terminologii" je pro mě nepochopitelný; podle mě jde o nepoučený, nesofistikovaný a zcela neorganický pokus o jazykovou inovaci, která navíc ignoruje fakt, že pro velkou část českého obyvatelstva dnes není v míře pejorativnosti mezi "Cikánem" a "Romem" žádný rozdíl. Trvají-li Romové na jednom z těchto termínů, je třeba jim vyhovět, byť si při tom asi povzdechneme spolu se Shakespearem, že "that which we call a rose by any other name would smell as sweet..."
Tomáš Pecina
Praha, 29.10.1997
