čtvrtek 6. listopadu O B S A H Povodeň smetla líčidlo: Jak nedokonale reagovaly české úřady na červencové povodně na Moravě - analýza (Václav Žák) Kompletní Britské Listy Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)

Povodeň smetla líčidlo:

Jak nedokonale reagovaly české úřady na červencové povodně na Moravě - analýza

Václav Žák

30. července 1997

Pán šel kolem domu a ejhle: kdosi ho natírá vodovkami na růžovo. Zarazí ho to: “pane, co to děláte?" “Nevidíte? Natírám si dům!" řekl nevzrušeně natěrač. Kolemjdoucí opáčí: “a co když bude pršet?" “Kdo by myslel na nejhorší!" odpověděl klidně majitel - a natíral dál.

Při analýze povodně se těžko ubráníme dojmu, že se náš stát choval podobně. Rozlišme čtyři časové okruhy: opatření v době, kdy žádná katastrofa nehrozí, jednání při možném ohrožení, zásah v průběhu katast rofy a odstraňování následků škod - včetně pomoci postiženým.

Být připraven - toť oč tu běží

Jistě, revoluční doba nepřeje soustředěné přípravě na mimořádné situace. Jenže od revoluce už utekla pěkná řádka let. Předrevoluční systém civilní obrany byl zrušen. Jinak to nešlo: systém počítal s tím, že “stát" jsou i podniky, a tak se podniky v čase krize musely “na písknutí" zapojovat do akcí. Navíc, jeho součástí byly Lidové milice. V nové, demokratické společnosti, samozřejmě nemohl dále fungovat systém založený na s tátním vlastnictví a “ozbrojené pěsti dělnické třídy". Ovšem bylo nezodpovědné ho zlikvidovat bez náhrady. Lidé, kteří viděli výprodej zásob zblízka, se jenom usmívali při vzpomínce, jak se “privatizovaly" třeba nerezové polní kuchyně.

Po celých sedm let nebyl krizový systém přestavěn. Ano, není to jednoduché: ústava musí mít ustanovení o stavu nouze, musí definovat, která základní práva v něm lze omezit, stanovit náhrady za škody, poku d stát nařídí použít soukromou techniku v záchranných akcích, budovat profesionální civilní ochranu vybavenou těžkou technikou, vycvičit část armády na zásahy při likvidaci katastrof, zajistit komunikaci mezi jednotlivými součástmi atd. Musí stanovovat po vinná pojištění podnikatelů proti škodám, která mohou způsobit, stanovit dozor, který kontroluje, že podnikatelé v případě krize neohrozí okolí, atd. Ovšem sedm let není zrovna málo. Vláda Vá clava Klause, která plánování považuje za socialismus, takovým opatřením nebyla vůbec nakloněna. Priorita operativy nad legislativou způsobila, že neexistoval ani pokus o ucelenou legislativ ní úpravu nouzového stavu.

Ze systému zbyly útržky rozeseté po jednotlivých zákonech, o jejichž ucelenost a provázanost se nikdo nestaral. Zejména se nikdo nestaral o to, aby se krizové situace procvičovaly (dříve se procvičovaly k aždé tři měsíce). Krizové plány - podle slov jednoho z místostarostů postiženého města - byly “slohová cvičení", která nikdo nebral vážně.

Současně převládlo přesvědčení radikálních ekologů, že regulace řek, stavby přehrad, suchých rybníků atd. nejsou prevencí proti povodním, ale zásahy do krajiny megalomanskými socialistickými inženýry. Sta vět další přehrady se stalo prakticky vyloučené. Přitom právě schopnost regulace všech povodí - kromě povodí Moravy - se v  této katastrofě osvědčila nevídanou měrou. Pozor, nemám vůbec v úmy slu zpochybňovat negativní vlivy, který má moderní průmysl a zemědělství na krajinu. Jaksi se však zapomnělo, že se řeky regulovaly a přehrady stavěly - právě na ochranu před povodněmi. Úspě ch této inženýrské činnosti vedl k tomu, že se povodně staly problémem několika podhorských vísek. Starat se o povodně připadalo většině zodpovědných stejně účelné jako dělat vrátka do pralesa.

Se srážkami, které byly 20 - 25x větší než průměr, by si, pochopitelně, neporadila ani zcela nedotčená krajina. I tuto obrovskou povodeň však podstatně zmírnily “inženýrské" projekty: nádrže v povodí Odry zachytily 46 milionů m3 vody. To je tolik vody, kolik proteče Dunajem při průtoku 1600 m3 za vteřinu za 8 hodin! Bez přehrad jako Kružberk a Slezská Harta by katastrofa např. pro Opavu byla nepochybně mnohem horší.

V bruntálském okresním archivu jsou dokumenty z povodní z roku 1904. Dokumentace ukazuje, jak voda tehdy zničila i Karlovu Studánku, která leží vysoko, takže voda z kopců ještě nemá tu pravou ničivou sílu . Letos, při odhadem 3x větších srážkách, zvládly regulace v Karlově Studánce vodu celkem bez problémů - kromě několika míst, kde voda vymlela i zabetonované balvany z břehů, obec vyvázla tém ěř bez poškození. Argumenty ekologů byly - při vyhodnocování dopadu extrémních srážek v horském terénu - mimořádně zavádějící.

Čas před katastrofou - čas nejvzácnější

Co je však horší, neprovedlo se ani to málo, co zákon předepisuje. Voda neteče rychlostí světla, proto existuje propracovaný systém ochrany proti povodním, jehož základní složkou je VAROVÁNÍ. Stále platí nařízení vlády 27/1975 o ochraně před povodněmi. Jednou ze základních povinností je včasné varování všech, kterých se povodeň může dotknout, o hrozícím nebezpečí.

Nařízení je rozumné: informace mají jít zespoda nahoru, i shora dolů: kdo první získá informace, musí je postupovat dál. Každá obec má zodpovědnost za varování svých občanů - jakmile se povodeň rozšíří na větší území na nastoupit okres, kraj, nakonec stát. Systém však nepočítal se zapojením centrálních sdělovacích prostředků - jenom místního rozhlasu. Inu, byl poplatný době vzniku: civilní obrana byla v prní řadě přípravou na válku, teprve v druhé řadě sy stémem na zvládání přírodních katastrof. Ve vojenských scénářích třetí světové války byly sdělovací prostředky vyřazeny prvním úderem nepřítele - proto se s nimi v plánech vůbec nepočítalo.

Místo	Pá 4.7.	So 5.7.	Ne 6.7.	Po 7.7.	Út 8.7.	Sou-čet
Praděd	11	88	106	139	110	454
Lysá hora	15	61	234	105	171	586
Červená	20	59	55	50	17	201
Bílá p. Kon.	7	32	45	47	81	212
Světlá Hora	8	44	47	55	16	170
Albrechtice-Žáry	8	65	125	51	43	292
Opava	3	46	62	52	41	204
Ostrava-Mošnov	31	58	43	51	51	234
Ostrava-Poruba	18	53	69	77	46	263

Pramen: Český hydrometeorologický ústav, pobočka Ostrava

Stupně povodňové aktivity

(1) Při nebezpečí povodně nastává stav bdělosti; zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí (první stupeň).

(2) V době vlastní povodně se vyhlašuje stav pohotovosti na základě údajů hlídkové služby, popřípadě zpráv předpovědní a hlásné povodňové služby nebo na návrh správ ců vodních toků (druhý stupeň).

(3) Při bezprostředním nebezpečí větších škod nebo při vzniku takových škod se vyhlašuje stav ohrožení (třetí stupeň).

(4) Stav pohotovosti a stav ohrožení vyhlašuje a odvolává

a) pro území obce (města) místní (městský národní výbor),

b) pro území několika obcí téhož okresu a pro území okresu okresní národní výbor,

c) pro území několika okresů téhož kraje, pro území kraje a na hraničních tocích krajský národní výbor.

Z vládního nařízení 27/1975 Sb.

A tak se stalo, že v počátku povodně se prošvihl nejcennější čas: televize ani rozhlas nevarovaly občany, že tyto srážky jsou mimořádné. Český hydrometeorologický ústav, který má ze zákona v povodňové pre venci důležitou roli, ji zdaleka nesplnil. Přepovědi v pátek sice předpovídaly vydatné deště - ale nejprve na západě republiky. Teprve později předpovídají “přívalové deště" na východě. Navíc se ČHMÚ stal příspěvkovou organizací - a svoje zprávy prodává. Pro ČTK jsou jeho zprávy drahé - a tak je nekupuje. ČTK bere zprávy od agentury, o jejíž “kvalitě" si lze učinit názor ze zprávy ze soboty:

P:4 C:vse SV:dce A:JIK E:MHM LDI:met ID:19970705D00243

Pramen: zpráva ČTK

V neděli byla většina okresů severomoravského kraje po přívalových deštích pod vodou. Vládě se podařil skutečný transformační Kocourkov - veřejnoprávní informační agentura nedostává informace od ústavu, který má důležitou roli ve varování před povodněmi!

ČHMÚ posílá předpovědi povodím. Jeho předpověď “vydatných dešťů" se v sobotu naplnila: v Jeseníkách i v Beskydech spadlo enormní množství srážek. Už v sobotu krátce po poledni varoval dispečink povodí Odry okres Bruntál, že hrozí vydatné deště a nebezpečí povodní. Ve 14.00 začala v Bruntále pracovat povodňová komise. Vláda o tom neměla tušení. Dobře, povodňové nebezpečí v jednom okrese vládu skutečně nemusí zajímat. Jenže v neděli extrémní srážky pokračovaly (viz tabulku) a povodňové nebezpečí bylo kolem 14. hodiny vysoce aktuální prakticky ve všech okresech severomoravského kraje, v povodí Odry i Moravy. Zde už centrum mělo naplno fungovat. Ústřední povodňová komise však začala fungovat v pondělí odpoledne, mnoho hodin poté, co celá severní Morava byla těžce zasažena povodní, poté, co již několik lidí zahynulo, poté, co se u Such dola nad Odrou na podemletém mostě zřítil mezinárodní rychlík Sobieski. To je neomluvitelné selhání.

Co se dělo v praxi si můžeme ukázat na příkladě: v neděli v 9. hod ráno nařídil starosta Karlovic, vesnice pod Vrbnem pod Pradědem, III. stupeň povodňové aktivity, a nechal o této situaci informovat staro sty v obcích ležících níže po toku řeky. Od této chvíle se začal odvíjet nejcennější čas: v něm mohla proběhnout příprava. Továrny mohly přesunout zásoby na nepřístupnější místa, ochránit stroje, občané odvézt auta, vyklidit cennější věci do vyšších pater atd. Povodí Odry disponuje 40 automatizovanými měřícími místy, která průběžně monitorují jak srážky, tak průtoky vody, a rádiem hlásí čísla do centrály. V těchto centrálách se tedy sbíhaly i nformace o tom, co se v povodí děje. Tato čísla dispečink hlásil okresním krizovým štábům - nehlásil je obcím. To, pochopitelně, není v jeho silách.

Obce tedy byly ponechány vlastní iniciativě. Mohly se informovat u obcí ležících výše po toku řeky. Mohly se informovat na okresním krizovém štábu. Mohly ovšem také zůstat v klidu - a říkat si, že když pr ší, tak je v řekách trochu víc vody, a co. Podceňování nebylo nepochopitelné: povodňová nebezpečí v podhorských vískách pro města v nížinách obvykle nic neznamenají. Zde selhalo centrum: jedině centrum mohlo prostřednictvím centrálních sdělovacích prostředků informovat, že se jedná o něco mimořádného.

Důsledky podcenění byly tragické: v Krnově přišli lidé v pondělí do práce. Za necelé dvě hodiny bylo např. 200 zaměstnanců textilky PEGA odříznuto od světa a na střeše továrny strávilo dva dny. Nevěděli, kde mají děti. Auta jim stála v garážích, po střechy zaplavená vodou. Přitom v neděli dostávali vojáci z UNPROFOR, bydlící v okolí Krnova, dovolenou, aby mohli jet domů pomáhat v ohrožení! Velitelé jednotek v Chorvatsku dokázali ze zpráv (zahraniční televize) vyhodnotit to, co nedokázalo vyhodnotit vedení radnice přímo na místě.

Ve většině obcí se absolutně podcenilo, že tyto srážky jsou zcela mimořádné. Ve většině obcí vůbec nebyl vyhlášen stav ohrožení, nehoukaly sirény, občané, podniky (ani ČSD!) nebyli varováni. Povodňové komise nefungovaly - v některých mě stech se členové povodňových hlídek, kteří podle vládního nařízení mají “sledovat vývoj povodňové situace a zjišťovat údaje potřebné pro výkon hlásné povodňové služby", se teprve po povodni dovídali, že jsou v takové funkci na radnici zapsáni. Nemá smysl uvádět jména - uváděli bychom jenom náhodný výběr.

Existovaly však i obce, které občany varovaly. Zde se zase ukázalo, jak konzervativní stvoření je člověk: těžko přijímá informaci, kterou si neumí představit. Občané nechtěli opouštět své domy: vůbec ne v době, kdy je mohlo odvézt auto, ani v době, kdy je mohl odvézt člun. Nechávali se odvézt až vrtulníkem, když se pod nimi hroutil dům.

Čas katastrofy - záchrana životů

Není divu, že se za této situace ocitla celá řada lidí v přímém ohrožení života. Je třeba s nejvyšší úctou mluvit o lidech, kteří se podíleli na záchraných pracích. Řada z nich riskovala životy, učili se za pochodu to, k čemu měli být c vičeni. Jistě, zachánit život při katastrofě je klíčové. Jenže to nestačí: musí existovat týl, kam se zachránění lidé mohli uchýlit. Měly existovat sběrné tábory, v nich kuchyně, suché šaty, šance se vyspat, dostat teplé jídlo. Bylo dost děsivé poslouchat starší manžele z Nových Heřmínov, které vrtulník vysvobodil ze střechy jejich zatopeného domu, jak je vysadil na svahu za vsí a voják jim ukázal: “jděte tímhle směrem" - a poslal je, mokré, hladové a nevyspalé, na cestu, kde se jich po čase ujali náhodní obyvatelé sousední vesnice.

Katastrofa odhalila další důsledky slepé víry v “samoregulační" mechanismy trhu. Krizový management zahrnuje ochranu před následky, které povodeň může způsobit. Podniky mají být připraveny na katastrofu a dělat opatření, která mají omezit možné důsledky katastrofy. Barum Continental je ukázkovým příkladem, co je to “inženýrské myšlení", kterým tolik našich politiků, včetně prezidenta, pohrdá. Podnik operující globálně byl na povodně dokonale připraven. Ne způsobil žádnou škodu na životním prostředí, za 4 dny obnovil výrobu.

Stát má kontrolovat, jestli podniky jsou na krizové situace připraveny. V povodni se ukázalo, že i zde stát selhal. Odstrašujícím příkladem bylo ostravské Ostramo. Nepořádek, který v továrně panoval, se z a povodně plně projevil - došlo k vylití chemikálií do rozvodněné Odry. Hasiči, jejichž základním posláním je záchrana života a majetku občanů, byli zbytečně vázáni odstraňováním škod způsobených firmou Ostramo.

Nešlo pouze o jednu firmu. Jednou z těžce poškozených obcí byla obec Zátor v okrese Bruntál. Proč? Sousední obec Lichnov, těžce poškozená při loňské povodni, vyvázla z letošní, větší povodně bez závažných škod. V Lichnově vybagrovali koryto potoka - až narazili na dřevem vyložené dno, památku po sudetských Němcích. Prohloubené koryto pak stačilo povodňovou vodu bezpečně odvést. Proč se totéž nestalo v obci Zátor?

Několik kilometrů proti proudu řeky, na kraji obce Nové Heřmínovy, stojí pila. Nic neobvyklého v podhorském kraji. Jenže kulatina, která na pile čekala na rozřezání, nebyla nijak zajištěna. Když přišla vo da, začala kulatinu unášet. První kmeny se vzpříčily o most na okraji Zátora a vytvořily umělý jez. Zvýšená hladina vody pak způsobila, že se řeka vylila z břehů - a začala téci do vesnice. K meny, které přitom unášela, jako beranidla ničila domy.

Záchranné akce

Zásah v průběhu krize zvládli nejlépe - hasiči. Ukázalo se, jakou roli hraje profesionalita a příprava. Dobře většinou obstála policie, včetné místní policie. Improvizace a šikovnost našim občanům evide ntně neschází.

Už v neděli se do záchranných akcí zapojil pluk civilní ochrany z Přáslavic i pohotovostní pluk z Kozlova. V Jeseníku pomáhali vojáci z posádky v Mikulovicích. To však mělo daleko k masivnímu nasazení arm ády: trvalo dlouho, než se vojsko zapojilo do aktivní ochrany proti povodni. Ve středu 9. července bylo nasazeno 1600 vojáků, většinou na záchranných akcích. Vzhledem k rozsahu povodně to byl naprosto nedostatečný počet - zhruba 100 vojáků na okres! Samoz řejmě, to se projevilo na době, jakou museli lidé v postižených obcích, např. Troubkách, čekat na záchranu.

Hlavní vinu nese pozdní reakcí centra. O jeho naprosté nepřipravenosti svědčí nejlépe jeho vlastní osudy: centrální krizový štáb začal fungovat v pondělí odpoledne kasárnách v Olomouci, pár metrů od řeky Moravy. Podle “dobře informovaného" zdroje v noci z úterý na středu prý jeden z členů štábu zaklel: “sakra, hoši, já mám nějak mokro v botech!" Krizový štáb byl vyplaven.

P:3 C:vse SV:dce A:JIK E:MHM LDI:uni,ekl ID:19970709D00985

Daniela Tauberová jik mhm

To není legrace. Co to znamená? Že krizový štáb neměl zorganizovanou hlásnou službu, že nevěděl, co voda dělá! V noci z pondělí na úterý voda zaplavila Troubky. V troskách zahynulo 9 občanů. Jak mohl krizový štáb varovat Troubky, když předvedl, že se ani 24 hodin po tragédii Troubek nedokázal postarat sám o sebe? Centrum selhalo v tom nejpodstatnějším: sběru a vyhodnocování informací.

Solidarita do prázdna?

Nebývalá přírodní katastrofa vyvolala nebývalou vlnu solidarity. Bylo velmi příjmené sledovat, jak v čase krize dokázala zdánlivě atomizovaná společnost vybrat stovky milionů Kč na pomoc postiženým oblastem.

Jenže humanitární pomoc má dva konce: sběr - a její doručení těm, kteří ji potřebují. To je nesrovnatelně obtížnější úkol. Předpokládá totiž pořádek, administrativu, evidenci, distribuční síť.

Jak to vypadalo v praxi? Do postižených oblastí přijížděly kamióny s pomocí. Většinou to byli dobrovolní dopravci, kteří pomoc přivezli, chtěli ji někde složit a odjet. Velmi často se setkávali s tím, že je krizové štáby posílaly od čerta k ďáblu - samy disponovaly minimem informací (na Policii ČR v Krnově bylo týden po povodni obtížné zjistit, které silnice okresu jsou průjezdné. O situaci v sousedním okrese nevěděla nic!)

Tak se stávalo - je velmi obtížné kvantifikovat, v kolika případech - že kamiony s humanitární pomocí končily v “privátních rukách". Firmy zásobující hotely a rekreační zařízení drogistickým zbožím náhle dostaly storna objednávek. Když zjišťovaly, proč, dověděly se, že jejich zákazníci mají sklady plné - zbožím z humanitární pomoci. Jistě, rozdělování pomoci je vždy nejsložitější částí každé humanitární operace a je vždy jen částečně úspěšné. Informace o tom, jak vypadalo rozdělování pomoci, která nebyla objednána a dodána přímo těm, kteří o ní stáli, však naznačuje, že její efektivita byla minimální. V prvních týdnech vůbec neexistovala evid ence, kdo co do skladů přiváží a kdo co odváží!

Co říci na závěr? Selhání státu bylo smutnou ukázkou, jak funguje stát, jehož vláda pohrdá administrací a věří, že věci se nejlépe řeší samy. Premiér Klaus v televizní Sedmičce s poslancem Wagnerem nezaváhal: podle něj byla reakce na krizi dobrá, protože lidé měli - mobilní telefony. To je téměř neuvěřitelný cynismus.

Překvapilo mne, kolika lidem připadalo doslova nepřístojné (ne)činnost vlády kritizovat. Sdělovací prostředky vytvářely téměř dokonalou iluzi vlády, která si v krizi “ví rady". Jakoby u nás žil duch “reálného kapitalismu": kapitalismus, jaký máme, je ten nejlepší, jaký můžeme mít, protože bez Klause by byl ještě horší. Nekritičnost je dokladem malého občanského sebevědomí. Selhání vlády je přece tak evidentní, že v málo státech by vláda takové fiasko přežila. U nás? Ministr Skalický, který v televizní Aréně obratně zapíral jakoukoliv vládní odpovědnost, by zřejmě v hlasování diváků vyhrál! Ministr zřejmě opravdu nechápe, že při správné funkci centra by počet mrtvých i hmotných škod mohl být mnohem menší. To však z něho a z vlády osobní odpovědnost nesnímá.

Podnikatelé a občané, které povodeň zasáhla bez varování, by měli ustanovit občanská sdružení a zjistit si, jestli v jejich případě stát (či samospráva) splnily úkoly, které jim ukládá zákon a vládní nařzení o ochraně před povodněmi. V případě, budou-li schopni doložit, že varováni být mohli, ale nebyli, měli by se obrátit na soud se žádostí o náhradu škody. Žalovat by měli i cestující rychlíku Sobieski. Stát musí odpovídat za to, jak dodržuje zákony. Např. ředitel textilní továrny PEGA v Krnově v neděli 6. července v 21. hodin večer slyšel sirénu. Na dotaz, co se děje, dostal odpověď, že hasiči vyjeli k požáru. Ředitel tedy neudělal žádné opatření - a důsledky jsme popsali. 200 lidí strávilo na střeše továrny dva dny. Přitom v těch 21. hodin večer už byla pod vodou celá řada obcí ležících výše po toku řeky, ve všech byl třetí stupeň povodňové aktivity. Krizové cetrum v Bruntále dalo v noci z neděle na pondělí ČTK zprávu, že bude třeba vyhlásit povodňovou aktivitu i v Krnově. Nic se však nestalo. Žádný podnik, žádný občan nebyl varován. Proč by teď důsledky hrubé neschopnosti státu a samosprávy měli nést občané? S politikou natírání domu vodovkami už je načase skoncovat.

Václav Žák