O tom, jakou úroveň má zdravotní péče v českých nemocnicích, se veřejně nic neví. Přitom se i na oficiálních místech proslýchá, kde to není v pořádku se zkušenostmi či vybavením; což vede k většímu počtu komplikací či úmrtnosti.
Žádné závěry se nevyvozují, nemocnice jsou v anonymitě, nikdo tato fakta nezveřejňuje, nikdo je příliš nesleduje.
Občané jsou odkázáni na to, co se o určitém oddělení říká mezi lidmi nebo na informace od obvodních lékařů. Nemocnice nemusí zveřejňovat údaje o úmrtnosti, pooperačních komplikacích ani výroční zprávy. Zde by se občan dozvěděl jak nemocnice hospodaří a získal by základní data o úrovni péče. Například zdravotní pojišťovny výroční zprávy musí zveřejňovat. Nemocnice je ale hodnocena pouze podle toho, zda dlouho nedluží za léky či materiál, a zda se podařilo ušetřit.
Připouští to lékařská komora. Nad tím, že jsou nemocnice, existující z peněz občanů, de facto v utajení, se diví i členové Asociace nemocnic. Ministerstvo zdravotnictví poukazuje, že byly zřízeny dozorčí rady. Ty nesplnily účel, naopak kryjí špatné či podezřelé kroky managementu, prohlašuje odborový svaz zdravotnictví.
V zahraničí jsou nemocnice pod tvrdým dohledem. Například ve Francii způsobila rozruch studie odborného měsíčníku Science at avenir. Podle ní neposkytlo 478 nemocnic z 1500 kvalitní péči na chirurgii, anesteziologii a v porodnictví - a to v letech 1995 až 96. Na černé listině se octlo 16 fakultních, 255 veřejných, přes 200 soukromých nemocnic. Studie doporučuje uzavřít 255 chirurgických oddělení. Důvod: nemají dostatek pacientů, a to vede ke zvýšené úmrtnosti.
Jak uvádí odborný tisk, studie vyvolala odmítavé reakce, ale mnozí lékaři s ní souhlasí. Lze očekávat, že v těchto zařízeních dojde ke změnám. V USA se uplatňuje systém akreditací. Nemocnice do podrobna (dokonce na jména lékařů) zveřejňuje své výsledky. Ty analyzují pojišťovny. Pokud nemocnice nevyhovuje, a nezlepší se, přichází o smlouvu s pojišťovnou.
V ČR se nic takového neuplatňuje. Základní data se poskytují pouze do celkové statistiky. O okresních nemocnicích se toho ví ještě méně. Pojišťovny pouze sledují ekonomiku a ne kvalitu.
Na ministerstvu zdravotnictví se systém akreditací po více než tříletých přípravách již dokončuje. Do amerického vzoru má ale daleko.
Vznikne Spojená akreditační komise. Jsou vypracované standardy kvality na jednotlivé obory i celou nemonici. Pokud se nemocnice přihlásí a projde, dostane nálepku AKREDITOVÁNA. Účast v komisi je dobrovolná. Nesrovnalosti se mohou zveřejnit až se souhlasem nemocnice.
“Nemocnice bez akreditace, vzbudí u občanů nedůvěru. Vyhnou se jim. Nejde o to nemocnice zavírat, ale zlepšovat," vysvětluje David Marx z lékařské komory, jeden z “autorů" systému.
Budou se zveřejňovat výroční zprávy nemocnic? zeptali jsme se. “Ty jsou spíše o hospodaření."
Právě proto, zde je nutná mnohem větší veřejná kontrola, reagovali jsme.
“Nemocnice tyto zprávy ani nemají, neexistuje jednotná metodika, jak by měly vypadat," odpověděl Marx.
Česká Kalifornie zazářila
Na patecni prednasku Vaclava Klause jsem dosud pozvanku nedostala, ale stale doufam...
Pozvanku jsem, zato, dostala na vcerejsi oslavu 28. rijna, i vypravila jsem se...
Ale nez podam reportaz z, opravdu!, velmi krasneho vecera, maly pohled do minulosti...
Moje Alma Mater, losangeleska universita znama po svete jako UCLA, se rozklada na mirnem navrsi, v zaplave zelene, eukalyptu, kaktusu, fikusovych stromu... Je to shluk mnoha desitek budov, uceben, knihoven, studentskych koleji, sportovnich arealu - hostili jsme zde prehrsli sportovnich disciplin behem olympijskych her v roce 1984...
V dobach mych studii a prace na castecny uvazek jsem mivala pracovni stul v nejvyssim patre Bunche Hallu, s uchvatnym vyhledem na Brentwood, Westwood Village, nekolik vyskovych budov Santa Moniky, a, ano, na lesknouci se Pacifik ve vzdalenosti nejakych deseti mil... Ten pohled mne denne uchvacoval a nekdy byl pricinou toho, ze bylo tezke se v takovem prostredi soustredit...
I stalo se, ze jsem poslala jednu svou, jak byvalo zvykem Josefa Skvoreckeho rikat: "lovosicovitou" basen, do universitni literarni souteze nesouci jmeno tehdy slavneho hollywoodskeho dramatika, Harryho Kurnitze..
Basen dostala v oboru poezie prvni cenu, a v souvislosti s touto veci mi prislo v obalce elegantni pozvani na slavnostni udileni cen stastnym vyhercum vsech tri literarnich kategorii. Ceremonie, na kterou jsem se samozrejme promptne a rada! dostavila, se odehravala v male, ale prostorne budove nalezajici se ve Westwood Village pod universitou.
Rada mistnosti ve dvou poschodich obklopuje centralni atrium, podoba se vzdalene anticke italske vile. Na strane do ulice, v prostoru zabirajicim celou sirku ulice, byla utulna restaurace s barem.
Pres atrium, na strane do zahrad, byla svetla, pres cele dve poschodi vysoka mistnost, trocha dreveneho panelovani, trocha cihlovych zdi, s ohromnym krbem a mnoha pohodlnymi pohovkami a kavovymi stolecky...
A v teto mistnosti, u toho krbu, predanim me prvni ceny za ceskou (byt v anglickem prekladu!) poezii, zacala historie ceske kapitoly v dejinach univerzitniho INTERNATIONAL STUDENT CENTER!
Po zalozeni KLUBU CESKOSLOVENSKE KULTURY v roce 1973 jsme jednou mesicne, tenkrat za pouhych sedesat dolaru! pronajimali bud restauraci, bud zadni auditorium pro vecery poezie, filmova predstaveni, vystavy ceskych vytvarniku, besedy s ceskymi umelci z celeho sveta...
Na jare roku 1989 jsme v restauraci, tri zakladatele Klubu ceskoslo- venske kultury, malir Jiri Karger, reziser a herec Pavel Pav a moje malickost, jmenem vsech clenu KCK, napriklad predali Cenu Jana Zahradnicka za ceskou poezii Karlu Krylovi...
Karlovi se u nas libilo, byl v Los Angeles nekolikrat predtim i potom. Jednou mel celovecerni koncert v mistnosti zadni, ten je laskavosti Milana Leimbergera zachycen na video pasce...
V sedmdesatych letech prisla do Los Angeles, se svym manzelem, ceskym filmarem Frantiskem, Mia Valertova, a zacala pracovat v ISC puvodne jako dobrovolnice, pozdeji jako placena koordinatorka programu pro studenty snad ze vsech zemi sveta...
Kdyz v listopadu roku 1989 vypukla doma sametka, zacali se Cesi z Los Angeles i odjinud z Kalifornie na Miino pozvani schazet v ISC týdně.
Pod strechou ISC se konaly schuze a valecne porady, zde se organizovala velmi uspesna financni sbirka vsech Cechu v Kalifornii Vaclavu Havlovi "na plakaty"...
Prvni cast sbirky byla zaslana Art-Foru, druhou cast predal v Praze, uz panu prezidentovi Havlovi, Frantisek Marlow, po Novem roce 199O...
Na sbirce se podilely vsechny ceskoslovenske organizace a spolky v Los Angeles: SVU, KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY, CSL. NARODNI RADA AMERICKA (pobocky Los Angeles a Orange County), SOKOL, CESKA KATOLICKA MISIE, LODGE CSA, SPOLECENSKY KLUB PASADENA BESEDA, atd.
Na jare 1990 odletela Mia do Prahy. Po navratu svolala do ISC "na poradu" "sve "ctyri holky: Jirinu Fuchsovou,Connie Horakovou, Magdu Ferlovou, a Helenu Grunewaldovou. V Praze potrebovali zahranicni spolupracovniky, kontakty... V Los Angeles jsme meli dobrovolnou, sametovou revoluci nadsenou armadu Cechu, spolupraci vsech vedoucich i vsech clenu spolku...
Vymyslely jsme nazev: CZECHOSLOVAK INSTITUT - LOS ANGELES, a zalozili tak strechovou organizaci nejen pro vsechny ceske spolky, ale i pro mnoho a mnoho Americanu, kteri fandili osvobozenemu Ceskoslovensku a byli ochotni pomahat radou, dary publikaci, lekarskych zarizeni, poskytovanim stazi pro Cechoslovaky, ubytovanim a dopravou pro navstevy z domova... Meli jsme kontakty na obou stezejnich univerzitach v Los Angeles, UCLA, a prostrednictvim Connie Horakove, USC...
Nutno rici, ze bez moznosti vyuzivat vsech preruznych kapacit ISC, kde vladla Mia, vse toto by se byvalo tezko uskutecnitelne... A tak se, ve Westwood Village, rozbehl pred tim nikdy nevidany, dobrovolny, pracovne tvrdy, ale cinorody cesky ruch...
V pozdnim jare 1990 jsem se, po 27 letech v cizine, vydala domu i ja... Po veceru poezie v pamatne Malostranske besede - po krtu sve nove desky mne tenkrat velkomyslne na prkna, ktera znamenaji svet, prizval Ivan Hoffman, cele si to vymyslel Mirek Kovarik a byl tam dokonce i dnesni senator Jan Zahradnicek, jsem z podia Malostranske besedy pronesla navrh: pro Cechy pamatna budova ISC ve Westwoodu v Los Angeles je na prodej.
Stala by jeden a pul milionu dolaru. Cena velmi vyhodna, uvazime-li lokaci a moznosti, ktere by tento real estate mohl jednou poskytnout pripadne ceskemu konzulatu, za prubezneho pokracovani vsech kulturnich aktivit v jeho stenach... Jacisi dva tehdejsi poslanci se mnou potom o cele veci mluvili u baru, zatimco radostny pan Radosta nam k tomu naleval pivicko...
Cesky kulturne-politicky zivot v ISC kypel: v jeho zdech se vsem Cechum v Los Angeles predstavovali novi cesti politici, umelci stari i mladi...
Poznali jsme zde Jaroslavu Moserovou, Josefa Luxe, Jana Kasala, Ivana Havla, byli zde Krampol a Simek, Jiri Weiss, ten zde udelal svuj prvni vecer jeste v ere KCK, tusim v roce 1975, Ivan Passer, cela rada ceskych i slovenskych filmovych reziseru, diky Miinym a Frantiskovym stykum s ceskym filmem.
Diky Jirkovi Plannerovi jsme zde meli Sucheho a Molavcovou, Otokara Motejla, a budu-li ignorovat casove chronologie, i Olgu Fikotovou, Emila Zatopka, Otakara Motejla, a dalsi...
Z navstevniku, umelcu, politiku, sportovcu, vladnich zastupitelu by se dalo sestavit male WHO IS WHO od podzimu 1989, az po ten vcerejsi, kouzelny vecer, o kterem jsem vlastne na zacatku chtela napsat kratkou reportaz...
Lec pokracujme: na jare roku 1991, to si Mia vyvzpomnela, ze do Kalifornie MUSI! prijet i Vaclav Havel! uz s nami spolupracovali dalsi nepostradatelni jedinci, temer na plny uvazek: Veruska Berecz - Parizkova, a Ivan G'Vera, jsem opet letela do Prahy...
Opet, ISC bylo stale na prodej, real estate market v Los Angeles stagnoval a mirne oprsalou budovu, pres jeji skvelou lokaci, nikdo nechtel, jsem v Praze lobovala za to, abychom to koupili... Zase nic, politici i obcane meli moc prace a vzdalena ceska budoucnost vzdaleneho mesta Los Angeles nikoho nezajimala...
Cesky zivot v ISC, horecne pokracoval, pripravovali jsme se na navstevu pana prezidenta... Prijel, pamatneho rijna 1991... Existuje o tom knizka, v niz je shrnuto vlastne cele deni kolem ISC, minule, i budouci...
Vlastne to neni ani poradna knizka, podotykam, prestoze jsem vlastne jeji ani ne tak autorkou, jako pouhou kompilatorkou... Ale najdete v ni fakta a fotografie lidi, jmena, jejich prinos ke veci, jak by rekli Masaryk nebo Capek, "K NASI VECI SPOLECNE."
Treba ji nekdo v CR znovu vyda, u nas je rozebrana, byla rozebrana okamzite po vydani... Posledni vytisk jsem pred tydnem zaslala Marcelu Sauerovi na ambasadu do Washingtonu.
Nu, a nedlouho po dokonceni knizky, koncem roku 1992, jsem vzhledem k tomu, ze nasi rodinu, jako mnoho jinych v te dobe, postihla tezka vlna americke nezamestnanosti, musela resignovat na sve clenstvi v CSILA a misto toho nastoupit na nocni sichty do zamestnani, ktere bylo sice minimalne placene, ale zachranilo rodinu pred krachem...
INTERNATIONAL STUDENT CENTER jeste nejaky cas poradalo ceske akce, ale potom tento pro vsechny Cechy v Los Angeles pamatny dum, zakoupili Italove.
Z restaurace se stala bila galerijni sin, v nasi zadni mistnosti s krbem, kde kdysi celosklenenou zadni stenou vstupoval do vzdusneho a svetleho interieru zeleny svet subtropicke vegetace, je dnes krasny maly kinosal, a ovsem, sklenenou stenu nahradily nepruhledne cerne panely...
Toalety, ktere, pravda, za nas byvaly v dost spatnem stavu, jak jsem vcera zjistila, jsou dnes vydlazdeny italskym mramorem, za nas nekdy spatne fungujici vodovodni kohoutky vcera fungovaly bezvadne, navic jsou dokonce POZLACENY!
Atrium, kde jsme nekolik let za sebou slavili vyroci 17. listopadu i se svickami a zavejemi ruzi, se nezmenilo, jen uz tam nejsou nadherne obri abstraktni sochy, ktere je zdobily od toho roku koncem let sedesatych, kdy jsem do ISC prisla poprve, az do zacatku let devadesatych, kdy se "náš!" ISC stal majetkem italske komunity.
Vcera jsem v ISC spatrila pouze sochu jedinou: vznesenou kopii Michelangelova Davida. Pokud si nevzpominate, David byl ten krasny, mlady zidovsky chlapec, ktery si nic nedelal z toho, ze byl mensi nez zly obr Golias, a sel na neho s pouhym prakem... Nevite-li, jak to utkani dopadlo, zazpivejte si V a W, dozvite se...
Strih, jsme zpatky v pritomnosti: Jako za nasich "starych!" casu zacatkem let devadesatych, ISC vcera zaril: svetly, vstricnosti, gulaskem, ceskym chlebem, Plzenskym Prazdrojem, strudlem, vybornou naladou, kratkym, ale skvelym programem: ceska konzulka Ing. Ivanka Hlavsova s manzelem Alesem vitala u vchodu hosty, Cechy i Americany.
Pozdeji u mikrofonu v atriu nas vsechny privitala, rekla par slov o 28. rijnu 1918 a o 17. listopadu 1989...
Potom predala mikrofon nasemu Otonu Kovarikovi, ktery v letech totality, stejne jeho - az na tu diakritickou carku nad -a-! - jeho jmenovec v Praze, skvele a nebojacne recitoval poezii Jana Zahradnicka, stejne jako poezii Seiferta, Ortena, Nerudy, nebo Dyka pro nase poteseni v Los Angeles,at se to v Praze nosilo nebo ne...
Dykova "PISEN NOCI 29. RIJNA..", myslim, vzala za srdce nejen ve sve ceske verzi, v Otonove skvele interpretaci, ale i za srdce pritomnych americkych pratel v prekladu snad nejlepsiho zijiciho prekladatele ceske literatury do anglictiny, profesora cestiny na UCLA, kolegy Michaela Heima...
Moji basen, pendant k Dykovi, ktera se kdysi recitovala na podiu Los Angeleskeho SOKOLA, nikdo nezna, nikdo si na ni nevzpomnel,ale ja si dovolim zde reprodukovat alespon jedinou sloku, ano, v duchu dykovske poetiky:
"Kokardy, jasot, na praporu prapor...
Ach, byl to skvely, krasny cas.......
Dnes -- z toho vseho-- zbyva jen ten ZAPOR.....
Prapory v blate...., v srdcich.......MRAZ.............."
Muj pendant, ovsem, byl psan v letech osmdesatych, v letech komunisticke diktatury, ktera, doufame, je na veky prekonana! Cele zneni te basne je nekde v tehdejsim vestniku SOKOLA LOS ANGELES, v redakci starosty bratra Jiriho Lisky...
Po poeticke "kulturni vlozce", jak se rikavalo za starych casu, pozvala Ivanka Hlavsova k mikroforu Miu Valertovou... Mia dnes zije opet v Praze, ale priletela zpet do LA pro tuto vzacnou a historickou prilezitost...
Mela k nam srdecny, uprimny projev, zavzpominala na dnes jiz "stare" casy casnych let devadesatych, kdy pod jejim vedenim vsichni Cesi v Los Angeles, San Diegu, San Francisku i jinde DOBROVOLNOU, a toto je treba, v dnesni dobe zamerene hlavne na "PROFITS!" a teprve potom na to ostatni!, podtrhnout! NEHONOROVANOU PRACI, OSOBNIM NASAZENIM, A DOBROVOLNYMI PRISPEVKY PENEZNIMI, MATERIALNIMI i RUZNYMI TALENTY POSKYTOVANYMI ZDARMA!!! SPOLECNE VECI, tedy DOBROVOLNOU PRACI! vytvareli grunt a zaklad pro dnesni cesky zastupitelsky urad, Cesky generalni konzulat- v Los Angeles...
Ctyri z peti zakladatelek CESKOSLOVENSKEHO INSTITUTU byly, neplanovane, pritomny, ta pata, ktera nemohla byt pritomna, zije dnes ve Svycarsku...
Bylo mi receno, ze toto je posledni akce Institutu, ze konzulat na skvele akce tohoto typu nema prostredky, nebot jsou prilis "chudi"...
Myslim si, ze je to prilis lacina odpoved... Myslim si, ze je treba navratit vsem Cechum zijicim nejen v Los Angeles, ale vsude v USA, ustavou jim GARANTOVANE!!! CESKE OBCANSTVI! a s nim spojena dalsi lidska prava...
Lide, ktere jejich vlast hodila pres palubu, po tom vsem co pro ni, v nekterych pripadech 40, 30, 20, 10 let v zahranici BEZPLATNE!!! konali, se zase vrati...
Budou nosit na nase ceska shromazdeni gulase, pivo, oblozene chlebicky, umelci budou vystupovat BEZ HONORARE!!! jako cela leta pred tim... Jde jen o to, dat jim prilezitost!
Jde jen o to UZNAT, a ANO, se VSEMI PRAVNIMI DUSLEDKY, ZE I ONI JSOU DETMI CESKE ZEME!!! Jde jen o to, NEVYKAZOVAT TY, KDO SE OD OBYVATEL PRAHY, BRNA, HRADCE KRALOVE, PLZNE ATD nelisi nicim jinym, nez prave, po cast roku, ADRESOU!!! do noveho exilu!
Pochopi to, nase milovana PRAHA????
Pochopi to, nas premier VACLAV KLAUS prave lobujici ve Washingtonu, D.C. za urychleny cesky vstup do NATO???
Jiri Dienstbier sel na gulas,po tom, co mi zevrubne vysvetlil, jak doslo ke svetozname pomluve, ze rekl, ze :"Z REPUBLIKY NIKDO UTIKAT NEMUSEL!"
Vysvetlil mi to dopodrobna, ja, ktera jsem na neho cela leta mela, jako mnoho jinych emigrantu, velkou pifku, jsem mu to, myslim, po jeho vysvetleni, odpustila.
On sel na ten ceskej gulas, ja na dalsi Prazdroj... Mezitim cast osazenstva v novem kinosale shledla skvely film Dana Moora, "THE ARTISTS'REVOLUTION, or TEN DAYS IN PRAGUE."
Dan Moore byl pritomen, a bylo nas v ISC tolik, ze se jeho film o roku 1989 musel byt promitat dokonce dvakrat....
Odchazela jsem domu ve skvostne nalade... Nez ale skoncim tento veleopus, ktery tak nebyl zamyslen, ale chvile naleha a protoze clovek nikdy nevi, kdy bude mit dalsi prilezitost toto vsechno hodit do spolecneho "placu!", maly navrh pro nase MINISTERSTVO ZAHRANICNICH VECI, pro chvili, az bude zase udelovat "Kristalovy globus" zalozeny prave resignovavsim ministrem ZV Josefem Zieleniecem: za zasluhy o ceskou vystavbu -- v zahranici:
Jmenuje se TOMAS JANOUSEK, je to expert na nemocnicni technicky nejnarocnejci techniku pod sluncem... A, dle meho osobniho nazoru, je to FAKTOTUM!, asi v tom smyslu, jako FAKTOTEM! nakladatelstvi 68 PUBLISHERS v Torontu byla sveho casu Zdena Salivarova...
Tom Janousek, z jihoceske Sobeslavi, byl VZDY PRI VSEM, CO CESKEHO SE OD ROKU 1973 V LOS ANGELES UDALO... Na tom by, nakonec, nebylo ani nic tak zvlastniho, skvelych Cechu jako Tomas je v LA stovky...
Ale Tomasek nikdy v zivote OD NIKOHO NIC NECHTEL! Tomas, kdyz KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY nemel na znamky na pozvanky na kulturni akci, prisel k nam a hodil na stul v letech sedmdesatych dvacet dolaru a odesel, aniz by cekal na potvrzeni, ktere by si mohl odecist z dani...
Tom VZDYCKY, BEZ VYJIMKY, prisel, a ptal se : CO MUZU!!! UDELAT?? aby po tom, ze vse, take jeho pricinenim, bylo UDELANO, necekal na diky...
Tom, v dobach, kdy KCK najimal ISC pro sve kulturni podniky, zajistoval a vozil sem a tam: osvetlovaci aparatury, magnetofony, nahravace, reproduktory a ja nevim co vsechno;
Tom, v dobach priprav na navstevu pana prezidenta, podobne jako jiny clovek jeho typu, Vera Berecz-Parizkova, dal k dispozici vsem Cechum, BEZ ROZDILU, svuj dum, sve objemne auto, svuj "know-how"...
Tom byl pritom, kdyz prvni zamestnanci budouciho ceskeho konzulatu "skautovali" v LA misto pro konzulat... NAS TOM JANOUSEK byl VZDYCKY! PRI TOM!
Navrhuji ho, zastupne za vsechny nas zde v Los Angeles, jako kandidata na KRISTALOVY GLOBUS... Tome, nevim, zda Ti ho daji! Ale ja osobne myslim, ze ma-li kdo v LA neco takoveho dostat, jsi to TY! Diky za TVou vernost "nasi veci spolecne!", diky za Tvou skromnost a nenarocnost, za Tvou obetavost, za Tvou toleranci, za tvou LASKU K ZEMI, Z NIZ JSME VYSLI, ZA TVOU LASKU VZDY A ZA VSECH OKOLNOSTI PROJEVOVANOU NEJEN SLOVEM, ALE i SKUTKEM...
Jihoceska Sobeslav muze byt hrda na rodaka, jako jsi Ty!
Pan premier je na ceste do Los Angeles... Prichazi prave vcas... Vcera vecer, v ISC, jsme predali klice ke zdejsi ceske budoucnosti tem mladsim, at se ted snazi oni... Jak se krasne rika anglicky, "WE HAVE PASSED THE TORCH!" Stastnou budoucnost, nas cesky konzulate! Stastnou budoucnost, VSICHNI CESI V KALIFORNII! A diky, velike diky! za vcerejsi vecer... Bylo to skvele...
Dopsano v pondeli, 10. listopadu 1997