Václav Klaus odstoupil
Nastane nová éra?
Zvláštní vydání Britských listů
Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Václav Klaus odstoupil z funkce premiéra
Václav Klaus podal v neděli ráno v 1 hodinu po jedenácti hodinách jednání výkonného výboru ODS demisi. Řekl, že nebude usilovat o vůdčí postavení v příští vládě. Zůstal předsedou strany a do čtrnácti dnů chce svolat kongres ODS. Nevyloučil, že bude kandidovat na funkci předsedy ODS.
Podle nedělní odpolední dohody bude zatím dosavadní vláda v čele s Klausem vládnout dál. Nad obviněním, že ODS má údajně ve Švýcarsku konto s provizemi z privatizace, a že tím byly porušeny nejméně tři zákony, se zjevně nikdo nepozastavuje. Když nebylo zahájeno trestní vyšetřování, tak se vlastně nic neděje, obvinění bylo zjevně falešné a Klaus tedy nemusel rezignovat, ne?
Zásadní otázky:
V normálních poměrech a v normální zemi by měla být na Václava Klause, Petra Čermáka a Libora Nováka okamžitě uvalena vyšetřovací vazba, aby se mezi sebou nemohli ohledně případného porušení zákonů domluvit.
Je-li pravda, co tvrdí Jindřich Vodička a Ivan Pilip, že byly peníze jistou formou úplatků za privatizaci, existuje vážně podezření z monstrózního trestného činu.
Co dělá česká prokuratura? Co dělají orgány činné v trestním řízení? Švýcarské úřady rády vyhoví žádostem české prokuratury o podrobnostech inkriminovaného konta.
Jak obvykle se v ČR řeší zásadní problémy tajně a v kuloárech. Zdrojem veškeré moci ve státě je parlament. Měl by být svolán a celá věc by měla být řešena otevřeně v parlamentě. Parlament by měl zbavit podezřelé osoby poslanecké imunity, aby mohly být případně vzaty do vazby a vyšetřovány.
Existuje-li podezření na spáchané trestné činy, tak by mělo být zahájeno trestní stíhání. O tom by měli psát čeští novináři už dnes.
Zároveň je potřeba získat výpisy s daného konta a informovat se, jaké platby na ně plynuly, od koho a proč. Nebo je celá věc jen pletichářským, nepodloženým útokem jednoho křídla ODS na druhé?
Nová vláda by neměla být sestavena, dokud ODS nepředloží přesný seznam dárců na tajné švýcarské konto, pokud skutečně existuje.
Měly by být co nejdříve vypsány všeobecné volby.
Nařízení ČNB, že čeští občané nesmějí mít konta v zahraničí, je ovšem pozůstatkem komunismu, i když pokud existují zákony, i když třeba nedokonalé, musejí se dodržovat.
Proč považovala ODS za nutné mít konto ve Švýcarsku, proč bylo nevýhodné ho mít v ČR? Snad proto, že by se hned v ČR prostřednictvím úplatků rozšířily o těchto kontech informace a že jen ve Švýcarsku mohou být tajné? Proč ale muselo být konto ODS ve Švýcarsku tajné?
Nemají náhodou tajná konta v zahraniční i ostatní české politické strany, zejména strany vládní koalice? A nemají velmi pravděpodobně soukromá konta v zahraničí i čelní čeští politikové? Něco takového před časem proběhlo MFD, ale už to nikdo dál nesledoval.
Z jakých zdrojů, přesně a jmenovitě, plynuly peníze na švýcarské konto ODS?
Do jaké míry byla privatizace českých podniků zašpiněna úplatkářstvím?
Podrobnější analýza událostí jak probíhaly od pátku, od Jana Čulíka, viz Obsah zde napravo.
Podstata nynější krize a co dál
Posilam Vam clanek, ktery jsem o privatizaci Trince napsal v breznu 1996. Nikdo tomu nevenoval pozornost. Pritom kazdemu, kdo videt chtel, muselo byt jasne, o co jde.
Co se tyce dnesniho deni na scene:
1. Klaus a Triska se rozhodli, ze motor transformace zalozi na touze po rychlem zbohatnuti. Integracnim motorem ODS byly penize a moc.
POZOR: to neznamena, ze VSICHNI clenove ODS jsou zkorumpovani darebaci. To pouze znamena, ze se snaha po osobnim prospechu stala veci, se kterou se pocitalo. Korupci se tim otevrelo zcela volne pole.
2. Verili, ze pravo souvisi se soukromym majetkem, ze ho vynuti pouze "silni hraci", kteri vzejdou z privatizace "na pet minut zhasnout".
3. Korupce se po roce 1992 stala normalni soucasti ekonomiky. Za privatizaci se bezne davaly "odsypky", tedy "provize".Verejnost to odmitala vnimat jako problem, i kdyz se nektere pripady publikovaly.V politickych stranach to vedlo postupne k presvedceni, ze staci zatloukat a nemuze se nic stat.
4. Zmena nastala az po ekonomickem propadu, kdy vlada (Klaus) poprve verejne priznala chyby. To vedlo ke nahlodani duvery u rady lidi. Korupce se ted naopak zacala vnimat jako zavaznejsi problem, nez ve skutecnosti je.
5. Korupce je ekonomicky, ne moralni problem. V CR vedla k zavaznym alokacnim chybam: podniky se diky korupci dostavaly do rukou pseudovastniku, kteri je "dzusovali". (Mimochodem, to je velmi dobrý český překlad zavedeného anglického termínu "asset-stripping", JČ) Termin "dzusovani" je mimochodem autenticky termin, ktery jsem poprve slysel od jednoho z lidi, kteri privatizovali Trinecke zelezarny.
6. Nejvetsi Klausovy chyby podle mne jsou:
a) podceneni ustavniho zakotveni politiky. Klaus provozoval typickou mocenskou politiku, ktera stepi spolecnost na pratele a nepratele. V takove politice zmizi racionalita. Nezalezi na tom, co kdo rika, ale kdo to rika. Dusledkem je, ze se chyby napravuji pozde.
b) Klaus selhal v nejdulezitejsim parametru reformy: vytvoreni solidnich vlastnickych vztahu. Neslo ani o to, ze se pouzila kuponova metoda, slo o to, ze se absolutne podcenila role kontroly, vcetne kontroly kapitaloveho trhu. Pritom u nas mohl byt nejpruhlednejsi na svete: akcie byly polozky na pocitaci a daly se dokonale kontrolovat.
c) Klaus nerozumi administraci a podcenuje ji. Populisticky vyuzil neoblibenosti uredniku a nechal statni spravu svemu osudu. Tak se stala rejdistem partaji. Ministerstva jsou zpolitizovana a nefunguji. Stat nema v poradku ani jeden informacni registr, nema informace, ktere by mu dovolovaly racionalne rozhodovat o verejnem sektoru: proto se v armade, bezpecnosti, skolstvi, zdravotnictvi, doprave vyuzivaji penize neefektivne a v celem verejnem sektoru hrozi krize.
Dalsi chyby Klause nema cenu vypocitavat . Napsal jsem je v clanku "Buchananovi papacha neslusi", ktery jste uz kdysi otiskl.
Podstatne je, ze krize zdaleka neni zazehnana. Klaus muze na kongresu ODS vyhrat - a mame meciarovsky syndrom navratu po cesku.. Lide jsou stale ochotni verit, ze Klaus o cernych fondech nevedel. To je ovsem smesne: bez vedomi VK se v ODS nehnul chlup. I kdyby tomu neverili, tak snad provizi za privatizaci s temi zahranicnimi firmami domlouval nekdo, kdo nemohl ovlivnit hlasovani ve vlade? Boze, boze, vira hory prenasi. Ti lide podporuji Klause proto, protoze by si sami museli priznat, ze leta vsadili na spatneho kone. Vlastni chyby si vsak lide velmi neradi priznavaji.
Nezodpovědná vláda, hodné odbory a bezzubá opozice
3. března 1996
Václav Žák
Není třeba mít velkou fantazii, abychom si dokázali představit, jak
by reagoval předseda odborů v Německu, kdyby vláda zprivatizovala nějaké
hutě jako naše vláda POLDI. Jistě by hlasitě požadoval hlavu odpovědných
ministrů: cožpak je možné, aby podnik dlužil 360 milionů! na sociálním
pojištění, a vláda zasáhla, až se s podnikatelem nedohodla? Cožpak je možné,
aby vláda nechala jeden z klíčových podniků po privatizaci zcela bez dohledu?
Cožpak je možné, aby banka, v níž má stát významný podíl, půjčovala podniku
miliardy, ačkoliv podnik neplatil pojištění už od roku 1993, což je v Německu
trestný čin? To přece znamená, že vláda turecké hospodaření s POLDI dlouhou
dobu vědomě kryla!
Předseda Falbr však přijal vládní tezi, že se o restrukturalizaci podniků
mají postarat noví vlastníci. Proč? Britská vláda připravovala British
Steel na privatizaci mnoho let. Proč musíme my tyto podniky privatizovat
hned, ve stavu, v němž mají minimální šanci uspět na trhu? Problém s restrukturalizací
ocelářského průmyslu spočívá v tom, že jeho modernizace je strašně drahá.
Může si ji proto dovolit pouze kapitálově velmi silný vlastník. Mají-li
se technologické změny financovat z půjček, jsou tak drahé, že se ze zisků
podniků prostě nemohou zaplatit. My nemáme vlastníky, kteří by měli dostatečný
investiční kapitál. Pokud zároveň musejí splácet úvěry, za který podnik
zprivatizovali, nutně se ocitnou v neřešitelné situaci. Začnou jim scházet
peníze na výrobu, přestanou platit dodavatelům, posléze státu, a rozeběhne
se kolotoč, který, jak jsme viděli na příkladě POLDI, vede k miliardovým
dluhům.
Zdůrazňuji, není to náhoda. Všechny ocelářské podniky budou stát před
problémem, jak financovat restrukturalizaci. Jenom podnik, který bude mít
velmi levné "dlouhé" peníze, může mít šanci na úspěch. Premiér
Klaus však má jednu prioritu: co nejrychleji se podniků zbavit. Nedávno
to v parlamentu zopakoval. Proč? Aby vláda za osud podniků nenesla odpovědnost.
Světe div se, i v případě POLDI jí to vychází: vinu nese "bývalé vedení
FNM", úředník na FNM, holding, jenom ne vláda, která dává nepokrytě
najevo, že od podniků dává ruce pryč. A světe div se podruhé - předseda
odborů s ní souhlasí.
Banky se nejednou spálily a začaly být opatrnější. Při privatizaci dalšího
ocelářského gigantu, Třineckých železáren (mají dnes téměř dvakrát tolik
zaměstnanců co Kladno), už došlo k zádrhelu. Zahraniční investoři zájem
neměli: podnik není restrukturalizován, potřebuje investice, odstranění
ekologického poškození by bylo strašně drahé. Tak se zase vypsala soutěž
na víc než 50% akcií. Soutěž vyhrál ten, kdo nabídl nejvíc: 2,643 mld Kč,
o miliardu víc, než odborníci považují za možné, že lze zaplatit. Slibuje
víc než 10 mld investic. Stejné sliby, které vedly k tragédii POLDI.
Soutěž vyhrála Moravia Steel, za níž stála určitá banka. Jenže - a to
je ten zádrhel - si to rozmyslela. Proč? Údajně proto, že teprve později
zjistila, že nejde pouze o cca 2 mld na zaplacení FNM, ale ještě o 3 mld
"starých" dluhů Třince. Vítěz proto začal peníze hledat jinde.
Co to znamená? To znamená, že se zcela změnily podmínky, na jejichž základě
se uchazeči o Třinec posuzovali! Není přece vůbec jedno, jak drahými penězi
bude za podnik zaplaceno!
Co teď? Před vládou a fondem byly dvě možnosti: odpískat soutěž, nechat
firmě Moravia Steel propadnout čtvrt miliardy, které již zaplatila, a udělat
novou soutěž. Nebo "pomoci" Moravia Steel k penězům. Vláda se
zřejmě rozhodla pro druhou možnost: jak jinak si vysvětlit zprávu ČTK,
že se na půjčce se bude podílet - držte se - kromě České spořitelny (s
Lívií Klausovou v dozorčí radě) i Konsolidační banka. Zajímavé, dostat
od spořitelny úvěr není právě jednoduché. Ovšem účast Konsolidační banky,
to už je síla. Konsolidační banka je ve 100% vlastnictví státu a má půjčovat
na restrukturalizaci, ne na privatizaci! Stát zde skutečně předvádí obdivuhodnou
akrobacii: privatizuje státní majetek - za státní peníze. Doufám, že se
nějaký poslanec ministrů Dlouhého a Kočárníka v parlamentu zeptá, jak je
to možné? Co je to za privatizaci, když stát platí za firmu, která není
schopná splnit ani první slib? Co ostatní účastníci soutěže? Proč jim Konsolidační
banka také nepůjčí? Jak se možné takové pohrdání pravidly?
Předseda vlády kandiduje na severní Moravě, a tak volební gravitace
láme pravidla jako preclíky. Popojení politiky a businessu, který kauza
odhaluje, je skutečně neuvěřitelné. Jestli se transakce uskuteční, bude
Třinec dalším podnikem, kterému za několik let hrozí osud POLDI. Vláda
si však už je zřejmě jista, že ze svých činů nebude muset občanům skládat
účty. Parlamentní opozice je bezzubá, odbory vstřícné.
Na to, kam se s takovou strategií dostanou, si předseda Falbr odpověděl
sám. Řekl, že jejich odborový svaz psal ministrovi zdravotnictví dopisy,
varoval - a nikdo si jich nevšiml.
Sponsorský skandál kolem Šrejberových peněz a konta ODS ve Švýcarsku - radikální změna českého myšlení, naděje pro budoucno?
Jan Čulík
Zdá se, že v minulých dnech nebo vlastně jenom hodinách učinila Česká republika podstatné kroky směrem k zralejší demokracii. Mnozí lidé - a zejména novináři - se zbavili otrocké, postkomunistické závislosti na tatíčkovi mocnáři, který je geniální a jehož výjimečná vize nás vyvede z nynějších obtíží. Začali praktikovat nezávislé kritické myšlení.
Nedělní zvláštní vydání Mladé fronty Dnes přineslo kritickou reportáž o fanatické podpoře Václavu Klausovi od několika stovek demonstrantů, kteří přišli v sobotu večer do Sněmovní ulice. Nepřímo tento text ukázal, jak podobné jsou tyto postoje emocionálně iracionálním postojům stárnoucích stoupenců komunistické strany.
Snad ještě důležitější než Klausovo odstoupení je tedy zřejmě skutečnost, že si mnozí v ČR začínají uvědomovat, že nekritické zbožnění vedoucího politika nemá nic společného s demokracií a že to škodí. Je důležité posuzovat argumenty, nikoliv, kdo je pronáší.
(Zdá se, že v Mladé frontě Dnes proběhla v minulých dnech palácová revoluce. Deník začal psát najednou podstatně profesionálněji a začal hrát skutečně významnou společenskou roli. Držme mu palce a doufejme, že mu to vydrží.
Jinak je velmi zajímavé, že si za několik posledních dní, co píše trochu jinak, vysloužila Mladá fronta Dnes od čtenářů vlnu sprostých nadávek. Ať tedy žije tolerance a pluralitní myšlení takovýchto stoupenců ODS! JČ)
Následující poznámky vznikaly postupně během víkendu. JČ
MFD otiskla v sobotu velmi dramatický článek o tajném kontě ODS ve Švýcarsku, k němuž měl zřejmě přístup jen Václav Klaus a Petr Čermák. O kontě informovaly také televize. Zde je z článku citace:
ODS přiznala, že má tajné konto ve
Švýcarsku
Praha - Špičky ODS přiznaly, že existuje tajné konto ve
Švýcarsku, do něhož má vedení strany přístup. Tuto informaci,
kterou ještě včera dopoledne popíral i premiér a předseda ODS
Václav Klaus, potvrdili v podvečerních hodinách ministr vnitra
Jindřich Vodička a ministr financí Ivan Pilip. "Informace, které
jsme dostali, tomu nasvědčují v plné míře," prohlásil Vodička. Na
kontě je 170 milionů korun, které tam zasílaly tuzemské i
zahraniční firmy údajně jako provizi za získání různých podniků v
privatizaci. O existenci konta bylo před více než dvěma měsíci
informováno téměř celé nejužší vedení ODS. "Nesouhlasili jsme s
ním a vyřešili jsme to tak, že jsme dali pokyn, aby do konce roku
byly tyto peníze převedeny na humanitární účely," uvedl Ivan
Pilip. Podle dosud nepotvrzených údajů věděl o penězích v
zahraničí od samého začátku pouze šéf ODS Václav Klaus a
bývalý místopředseda strany Petr Čermák, který konto pomáhal
zakládat. Po Čermákovi zdědil odpovědnost za konto Libor
Novák. Všichni tři to však ještě včera popírali. "Ne, ODS žádné
konto v zahraničí nemá," uvedl Klaus. Lidé z vedení ODS, kteří se
o kontu dozvěděli až nedávno, nejsou nyní schopni přesvědčivě
sdělit, zda strana z konta peníze již čerpala, či nikoli. "Já pevně
doufám v to, že peníze nebyly použity. Ale na sto procent na to
spoléhat nemohu," připustil Pilip. Pokud by se prokázalo, že ODS
z konta čerpala, vystavili by se všichni aktéři těchto aktivit
trestnímu stíhání. ODS by čerpáním černých peněz porušila hned
tři zákony - daňový, devizový a také zákon o politických stranách.
Peníze ze Švýcarska totiž vůbec neprocházejí účetnictvím strany,
což potvrdila hlavní účetní strany Marie Krčmářová.
V normálních poměrech a v normální zemi by měla být na Václava Klause, Petra Čermáka a Libora Nováka okamžitě uvalena vyšetřovací vazba, aby se mezi sebou nemohli ohledně případného porušení zákonů domluvit.
Je-li pravda, co tvrdí Jindřich Vodička a Ivan Pilip, že byly peníze jistou formou úplatků za privatizaci, existuje vážně podezření z monstrózního trestného činu.
Co dělá česká prokuratura? Co dělají orgány činné v trestním řízení? Švýcarské úřady rády vyhoví žádostem české prokuratury o podrobnostech inkriminovaného konta.
Jak obvykle se v ČR řeší zásadní problémy tajně a v kuloárech. Zdrojem veškeré moci ve státě je parlament. Měl by být svolán a celá věc by měla být řešena otevřeně v parlamentě. Parlament by měl zbavit podezřelé osoby poslanecké imunity, aby mohly být případně vzaty do vazby a vyšetřovány.
Existuje-li podezření na spáchané trestné činy, tak by mělo být zahájeno trestní stíhání. O tom by měli psát čeští novináři už dnes.
Zároveň je potřeba získat výpisy s daného konta a informovat se, jaké platby na ně plynuly, od koho a proč. Nebo je celá věc jen pletichářským, nepodloženým útokem jednoho křídla ODS na druhé?
Nová vláda by neměla být sestavena, dokud ODS nepředloží přesný seznam dárců na tajné švýcarské konto, pokud skutečně existuje.
Měly by být co nejdříve vypsány všeobecné volby.
Nařízení ČNB, že čeští občané nesmějí mít konta v zahraničí, je ovšem pozůstatkem komunismu, i když pokud existují zákony, i když třeba nedokonalé, musejí se dodržovat.
Proč považovala ODS za nutné mít konto ve Švýcarsku, proč bylo nevýhodné ho mít v ČR? Snad proto, že by se hned v ČR prostřednictvím úplatků rozšířily o těchto kontech informace a že jen ve Švýcarsku mohou být tajné? Proč ale muselo být konto ODS ve Švýcarsku tajné?
Nemají náhodou tajná konta v zahraniční i ostatní české politické strany, zejména strany vládní koalice? A nemají velmi pravděpodobně soukromá konta v zahraničí i čelní čeští politikové? Něco takového před časem proběhlo MFD, ale už to nikdo dál nesledoval.
Z jakých zdrojů, přesně a jmenovitě, plynuly peníze na švýcarské konto ODS?
Do jaké míry byla privatizace českých podniků zašpiněna úplatkářstvím?
Je paradoxní, že ve Velké Británii dosud neměly a nemají politické strany povinnost zveřejňovat jména dárců finančních částek. K diskreditaci ODS došlo proto, že tato povinnost v ČR existuje, nakonec u darů vyšších než 100 000 Kč. (Původně to mělo být u darů vyšších než 10 000 Kč.) Vytvořil ji ještě předklausovský parlament.
Po návratu ze Sarajeva oznámil Václav Klaus podle ČTK, že "možná odstoupí, ale neuvedl z jaké funkce, zda z funkce předsedy ODS, nebo i premiéra. Dodal, že své "jisté, jasné, srozumitelné" závěry z nynější situace vyvodí, ale v žádném případě ne proto, že by se cítil vinen kvůli tajným sponzorům, nebo proto, že si to přeje některá koaliční strana, nebo proto, že by měl nést jako jediná osoba kolektivní zodpovědnost." V sobotu odpoledne se o tom jednalo.
Poradce Václava Klause Jan Zahradil nám v minulých dnech napsal, že Klaus vůbec není arogantní, že to vytvořily sdělovací prostředky. Těžko po přečtení výše citované zprávy panu Zahradilovi věřit. Zdá se naopak, že si český premiér zachovává svou příslovečnou nadřazenost až do nejtrpčího konce. Možná tedy není divu, že české sdělovací prostředky reagují tak hněvivě.
Vláda se rozpadá v důsledku zástupného problému. Zpackaná privatizace, rozkradené národní hospodářství - to je všechno trochu složité. Ke krizi došlo nyní až v důsledku příslovečné poslední kapky vody - skandálu kolem Šrejberových peněz a pak konta ve Švýcarsku.
Zajímavý, i když snad až poněkud cynický názor (to ovšem zdá se hovoří dost výmluvně o pověsti, jakou si ODS u občanů vydobyla) vyjádřil na Fóru Neviditelného psa v sobotu večer Milan Pavlík:
"V ODS zřejmě dochází k palácovému puči. Část členů vrchního
velení má zřejmě jiný názor na to co dělat, a jak to dělat, než ti, kdo momentálně fakticky ovládají moc. A buď nejsou tak
schopní, aby své názory dokázali prosadit formou vnitrostranické diskuse, nebo jsou si vědomi, že to nejde, protože ta druhá
frakce, která je momentálně u vesla jim to znemožňuje. Tak nasadili klasické nestandartní metody, mezi které u nás patří
především zveřejnit o soupeři něco ošklivého, nebo rovnou poukázat na nezákonnost jeho jednání. Na něco, co Vám léta
nevadilo, (pokud jste ještě byli na stejné lodi), a co se hodí k tomu, aby druhou stranu očernilo, a současně Vám vyžehlilo
morální triko, protože to přece budete Vy, kdo na tu špinavost poukázal, a tudíž jste z obliga. Podstatná část členské základny zřejmě stojí za Klausem. Proto se asi Klausovi
vnitrostraničtí oponenti nepokusili inscenovat převrat mravnější formou, například uvedenou formou vnitrostranické diskuse.
Byli by totiž zřejmě přehlasováni, a ztratili by své posty a vliv. Což je podle mého podstata toho, co se v ODS děje. Špinavý
boj o moc a vliv."
Doufejme, že současné dramatické skandály nezakryjí skutečnou příčinu nynější krize. Možná došlo k vládní krizi ještě trochu brzo - ještě mnoho lidí věří osvícenému vladaři Klausovi. Nastane v této chvíli skutečně inteligentní debata o stavu české společnosti a o směru, jímž by se - hospodářsky, ekonomicky a eticky - měla vydat?
Neschopnost médií rozebrat efektivně současnou českou politickou a ekonomickou situaci možná nyní trochu - na jednoduché úrovni - prorazil Šrejberův skandál a skandálem ohledně zahraničního konta ODS. Ta věc mluví ke všem. Záležitost se stala symbolem pro celkově neuspokojivou politickou a hospodářskou situaci. Když se to tak vezme, je vlastně docela absurdní, že se vláda dostala do krize kvůli lhaní ohledně sponsorského daru a tajných kont, a nikoliv třeba kvůli tomu, co provedla za posledních osm let s českým zdravotnictvím.
Je nutno zdůraznit, že změna vlády a případný odchod jednoho určitého politika není pro zemi katastrofou, naopak se často pociťuje jako ozdravění. ODS ani vládní koalice nepředstavuje českou demokracii a s odchodem z vlády některých jejich politiků či případně celých stran se nestává nic tragického. Přesně to řekl v sobotu odpoledne Václav Havel:
"Chtěl bych uklidnit naše občany. Naše země není na to dosud zvyklá, ale musíme si na to zvyknout, že se politici
střídají ve svých funkcích. Schopnost demokratického systému zprostředkovat toto střídání je znakem funkčnosti
systému. Není tomu tedy tak, že pád vlády nebo nějakého politika znamená krizi systému. Svět neskončí ani s
Václavem Klausem jako s předsedou vlády, ani s Milošem Zemanem jako předsedou parlamentu, ani s Václavem
Havlem jako prezidentem této republiky."
Cítím, že za emocionální protivládní reakcí českých sdělovacích prostředků ve věci šrejberovského skandálu je špatné svědomí. Na druhé straně je ale dobré, že Mladá fronta Dnes, která po dlouhá léta Klausovu vládu nekriticky a primitivně podporovala, (a jejíž redaktoři si někdejší deník Socialistického svazu mládeže sami zprivatizovali pro sebe, nynějším termínem si ho vytunelovali) nedávno obrátila a teď se snaží v lidech pěstovat vědomí, že politika musí být alespoň do určité míry založena na morálním chování
V nejnovějších komentářích Mladé fronty Dnes vládne smutek. Tak v pátečním vydání MFD otiskl Jiří Leschtina, dlouholetý nekritický stoupenec české vládní koalice, tento lítostivý komentář:
Rituální křeče ODS nad propastí
"Pokud bude exministr Zieleniec schopen dokázat, že již před rokem a půl informoval premiéra o totožnosti dárce podezřelých sedmi a půl milionu korun, pak by se měl Václav Klaus poroučet z vládní i stranické funkce. A jestliže nejvyšší šéf ODS skutečně nic netušil, anebo se úmyslně nezajímal o temné pozadí aféry, která dnes do základů otřásá důvěrou lidí nejen v Klausovu stranu, ale i v celý politický systém země? I potom jsou úvahy o odchodu tohoto politika zcela na místě. Jak si přeložit premiérovo tvrzení, že se o Šrejbrově sponzorství dozvěděl před týdnem? Klaus tím vlastně říká: Ačkoliv pravdu znali nejen dva mí nejdůvěrnější spolupracovníci Novák a Zieleniec, poradce ministra zahraničí, pracovníci jedné agentury public relation a tedy kdovíkdo ještě, já jsem o ničem neměl tušení. Jeli tohle pravda, pak je třeba pochybovat o Klausově elementární schopnosti vnímat okolní svět. Václav Klaus ze sebe prostě nemůže setřást stěžejní díl politické odpovědnosti za to, že ODS se za jeho šéfování ocitla na pokraji rozvratu a v pozici strany, jejíž počestnost je zásadně ohrožena. Jako hrozbu vypovězení loajality premiérovi nutno vnímat včerejší vystoupení Ivana Pilipa, jenž slíbil odchod z funkcí místopředsedy ODS a ministra financí, když nebudou prověřeny všechny minulé sponzorské dary a přezkoumány sporné privatizační případy. Po Zieleniecovi je Pilip již druhým místopředsedou, jenž naznačuje špinavosti ve stranickém hospodaření a podezřelou úlohu ODS v některých privatizačních causách. Co ještě víc potřebuje členská základna k tomu, aby se probudila? Jestliže se základní organizace ODS spokojí s rituálním obětováním jedné figurky na šachovnici v podobě Libora Nováka, pak pohřbí nejen svou stranu. Takováto křečovitá kamufláž, na hony zavánějící výsměchem veřejnosti, by asi přivodila diskreditaci celé pravice na dlouhá léta. Jedině když ODS najde sílu spravedlivě pohnat k odpovědnosti celé zdiskreditované vedení včetně svého předsedy, snad má do budoucna ještě nějakou šanci. "
Tato poslední slova jsou klíčová. Leschtinovi vadí, že to, co celou řadu let podporoval, a čemu vlastně příliš nerozuměl (on neví, podle jakých principů se řídí západoevropská pravice, podporoval jen její český odvar, vlastně paskvil) teď bude zřejmě nadlouho zdiskreditováno. Musí však v ČR nutně vládnout "pravice"?
On je totiž v současnosti ekonomický tlak světových finančních trhů na jednotlivé národní ekonomiky tak silný, že stejně musejí všechny vlády - bez ohledu na jejich politickou orientaci - provádět víceméně tutéž hospodářskou politiku, nemá-li země zkrachovat. Důležité je, aby byla pocitvá, inteligentní a efektivní.
Je ale reálné, že by se v ČR, mnozí jejíchž obyvatelé si obrátili Masarykovo heslo, a bojí se (tj. rezignovali na vzpřímené prosazování občanských zájmů) a kradou, prosadila takováto politická organizace?
Shodou okolností se v podobné situaci jako ODS - totiž uprostřed sponsorského skandálu - ocitla nedávno britská Labouristická strana.
V britských novinách bylo toto téma v minulých dnech podrobně přetřásáno.
Závěry byly asi takovéto:
Proč asi dávají podnikatelé velké částky vládnoucím stranám? Přece jen naivka si může myslet, že za to nic neočekávají a že za to nic nedostanou. Podnikatel málokdy investuje peníze tak, aby z toho neměl zisk.
Spozorské dary politickým stranám jsou velmi spornou záležitostí. Volení politikové v demokracii odpovídají voličům, nikoliv bohatým podnikatelům. Je nepřípustné, aby mezi podnikateli a vládnoucími špičkami docházelo proti řadovým občanům k podvodným spiknutím. Proto je nutné, aby byly veškeré finanční dary politickým stranám transparentní.
Politikové se musejí těšit od voličů určité minimální míře důvěry. Není prostě možné, že já, občan, zvolím politika, a on pak nebude zastupovat moje zájmy, ale za mými zády se bude paktovat s kýmkoliv, kdo mu dá nějaké peníze.
Nejvážnějším rysem nynějšího skandálu ovšem je, že jsou občané v deziluzi. Hrozí určité zpochybnění českých politických a demokratických struktur.
Možné nestabilitě lze čelit jen důrazným návratem k etice, k právu, k efektivnímu soudnictví.
Je načase, aby tyto principy začal prosazovat nějaká strana - bez ohledu na její politickou orientaci.
V pátek jsem v Britských listech zveřejnil dokumentaci o případu Jana Lipšanského, bývalého pracovníka České televize, jehož ČT nespravedlivě zbavila zaměstnání. Odvolání proti této do očí bijící nespravedlnosti není nikde.
Troufám si říci, že mezi případem Jana Lipšanského a sponsorským skandálem ve vládních špičkách je přímá souvislost. Doufejme, že se vládnoucí činitelé nepřeskupí a nebudou pak pokračovat v dosavadních způsobech práce a vystupování.
Dokud totiž nebude existovat efektivní ochrana před nespravedlnostmi a sprosťárnami, jejichž obětí se stávají obyčejní lidé, nestabilizace se bude v ČR prohlubovat.
V tomto smyslu je velmi znepokojující reakce paní Marcinové, z Rady České televize která po přečtení dokumentace o případu Jana Lipšanského v Britských listech poznamenala: "Ty maj starosti, co?"
Jestliže si ani členové Rady ČT, údajně nezávislého orgánu, že Lipšanského modelový případ, nespravedlnosti, skutečně neuvědomují, že sprosťárny, jejichž terčem se stávají řadoví občané, jsou v samém ohnisku dnešních problémů ČR,. je situace docela vážná.
Jan Čulík
Nové Hnutí - Charta 97
Převzato z Fóra Neviditelného psa
Je čas převzít odpovědnost Konečně díky části sdělovacích prostředků vyšlo najevo to, co mnozí tušili
i věděli, ale byli umlčováni a okřikováni.
Někteří politici prokazatelně zklamali důvěru občanů. Bude tu snaha současný stav
nahradit menším zlem - novou vládou, jejíž nestabilita může přerůst v předčasné parlamentní volby.
Ve společnosti, kde stále
žijeme v bludu a dělíme politiku na pravicovou a levicovou místo na čestnou a nečestnou, opět začnou předvolební třenice a
sliby, velmi obtížně vymahatelné námi voliči.
Mnoho z nás již nyní ví, že si nevybereme a budeme volit s povzdechem pokud
půjdeme volit vůbec. S odkazem na text http://front.codalan.cz/charta_97/se obracíme na každého občana, aby si uvědomil, co
vlastně chce.
Pokud to ví, ať to dá najevo. Pokud to neví, ať se alespoň zajímá, jak se to dozvědět. Zůstaneme li pasivní,
zasloužíme si jen takovou vládu jenž už tu byla, půjde jen za svými cíli a mlčení většiny využije a bude pokračovat v politice
podle svých představ, nikoli obecných.
Pouhá výměna politiků, nebo jen stran nic neřeší. Máme právo žít v zemi, kde se
nelže, nekrade a neuplácí. Máme právo zvolit si takové představitele, kteří to sami nedělají, půjdou příkladem a nestrpí to ani ve
svém okolí. Pokud máte dojem, že současní politici naše požadavky splňují, volte je. Jinak budeme muset najít nové lidi.
Koho potřebujeme?
1. Lidi pravdomluvné.
2. Lidi pokorné, čestné a přitom dostatečně rázné.
3. Lidi, kteří již dokázali, že se
dovedou postavit za správnou věc a případně nést za to oběti.
4. Osobnosti, které se že se dokážou mezi sebou domluvit, umějí
přiznat chybu a říci nevím.
5. Konstruktivní, pozitivní osobnosti s všeobecným rozhledem, které mají srovnány své životní
hodnoty a od kterých se můžeme učit, ale nikoli jim slepě věřit. (viz. pan prezident)
Hledejme je ve svém okolí, které známe a
ne na televizní obrazovce, která klame. Pokud o nich víme, podpořme je tak, aby o tom věděli. Pojďme se podílet na životě v
zemi podle našich představ.
Mluvčí Charty 97: Slávek Popelka, Stanislav Musil, Jana Smékalová, Blanka Černá, Jiří Ohnutek,
Miroslav Vápenka