Atd. (Odpovědi odstupujícího premiéra byly podobně inteligentní.)

Z celé věci je vidět, že osoba Václava Klause stále plodí obrovské emoce, kladné i záporné.

Jenže je na záležitosti skutečně nejdůležitější osobně emocionální postoj občanů vůči Klausovi? Dokážeme opravdu jednat jen emocionálně a důležitá, věcná fakta, odsunujeme stranou?

Nejsou daleko závažnější objektivní skutečnosti? Neměly by se tvrdě zkoumat, bez ohledu na to, jak někdo emocionálně Klause proklíná či chválí? Jenže to by znamenalo, že by sdělovací prostředky musely investovat do investigativní práce dosti podstatné peníze. A které z nich by byly ochotny to v občanském zájmu podniknout? Stálo by to asi trochu víc než přeložit politikovi otázky vybrané z čtenářských dopisů.

Ono nestačí ani jen zveřejňovat indiskrece od rozčarovaných členů vládnoucí politické strany - je třeba systematicky a samostatně po informacích pátrat.

Divím se, že se lidi ve Slově Václava Klause vůbec neptali, jak je to s tím švýcarským kontem. Vždyť to přece byla první věc, na niž se Klause musí každý dotazovat, dokud věc nebude objasněna, a v rozhovoru na to vůbec nepřišla řeč. Co to je za žurnalismus?

Přece musí být ve vlastním zájmu i samotného Václava Klause, aby se tato záležitost vyjasnila.

Je chození kolem horké kaše tohoto hlavního tématu typickým rysem české politiky? Zameteme hlavní problém nynější české politické scény, kvůli němuž Klaus odstoupil, pod koberec a budeme doufat, že si toho nikdo nepovšimne? A hlavně, budeme jednat a mluvit nevěcně, jen na základě svých bigotních politických předsudků?

JČ

Vodou se moc šetří, proto od ledna o pětinu podraží

To byl titulek v pondělním vydání Mladé fronty Dnes. Pozoruhodná ukázka volných tržních vztahů v praxi a la Česká republika.

Naivně jsem se domníval, že když po něčem poklesne poptávka, tak by mělo dojít ke snížení cen. Ale to zřejmě jen platí pro hospodářství, jemuž v posledních letech nevévodil Václav Klaus.

Do veřejných služeb v ČR by bylo třeba zavést konkurenci.

Jak, namítnete? Jak by bylo proboha možno zavést konkurenci v oblasti vodáren, plynáren či elektráren? Vždyť jen jedno vovodní či plynové potrubí, jen jedno elektrické vedení?

V Británii se zavádění konkurence v oblasti plynárenství nyní docela zdařilo.

Není to příliš složité. Zákazník si určí, od které firmy chce odebírat plyn, podle toho, jaká firma mu nabídne nejvýhodnější ceny. Firmy, které nyní začaly v dodávce plynu konkurovat dosavadní hlavní plynárenské společnosti, dodávají do její dodavatelské sítě takový objem plynu, jaký si přímo od nich zakoupili jejich zákazníci. Dosavadní hlavní plynárenská společnost je povinována dodat zákazníkům konkurence svými trubkami právě takové množství plynu, jaké si zákazníci od konkurence koupili.

Vedlo to k dosti podstatnému snížení spotřebitelských cen za plyn. Nikdo by se nemohl vymlouvat, že se plynu užívá málo, a tak musejí jít ceny nahoru.

Nebylo by možno obdobný systém zavést i do českých podniků veřejných služeb?

Třeba by se tím měla zabývat v zájmu občanů příští vláda, tak, která, doufám, vznikne z čerstvých všeobecných voleb a nikoliv z kuloárových spekulací poněkud unavených a zdiskreditovaných politiků.

JČ

Stal ze zázrak: byrokraté z jednoho českého ministerstva přepustili práci jinému. Jak je to možné?

Několik poznámek k současné vládní krizi v ČR

Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing, který v roce 1957 hlasoval jako mladý poslanec francouzského parlamentu nadšeně pro Římskou smlouvu, v jejímž rámci vzniklo první společenství šesti evropských zemí, nyní pohlíží na rozšiřování Evropské unie směrem na východ s velkými obavami. Poukazuje na to, že už nyní má Brusel velké potíže, má-li být schopen dojít ke kompromisu v požadavcíchg 15 současných členských zemí EU. Až členských zemí bude 26, Evropská unie prý podle d'Estainga nebude vůbec usnášeníschopná.

Giscardův názor není ve Francii netypický. Oficiálně je francouzská vláda pro rozšiřování Evropské unie, neoficiálně vládne všeobecná neochota jít tímto směrem.

Od ledna 1998 bude Velká Británie půl roku předsedat Evropskému společenství. Bude se jednat o praktických otázkých rozšiřování EU směrem na východ. Jednání začínají už příští týden v Lucembursku.

Jedinými pevnými stoupenci rozšiřování EU jsou nyní Británie, Rakousko a severské země - které usilují o včlenění pobaltských zemí do EU: chějí je ochránit před historickou ruskou hrozbou.

Komise pro Evropu navrhla, aby se příští rok začalo jednat o vstupu do EU se šesti státy: s Polskem, Maďarskem, s Českou republikou, Slovinskem, Estonskem a Kyprem. Žádosti od ostatních pěti žadatelských zemí - Bulharska, Rumunsko, Slovenska, Lotyšska a Litvy - měly být odloženy.

Avšak minulý týden hlasoval Evropský parlament pro nový návrh. Podle něho by měly zažádat o vstup do EU nyní všechny žadatelské země - s výjimkou Slovenska, které prý není dostatečně demokratické.

Toto hlasování Evropského parlamentu prosadily země jako Španělsko, Portugalsko a Řecko, které chtějí, aby byly do Evropské unie přijaty chudé východoevropské země stejně brzo jako země bohatší.

To by ovšem znamenalo, že by se přijímací procedura všech těchto zemí velmi radikálně prodloužila. Chudým východoevropským zemím by totiž trvalo velmi dlouho, než by byly schopny splnit požadavky přijetí. A pro dosavadní chudé členské země EU by z toho plynuly podstatné výhody: čím déle by přijímací proces trval, tím déle by sytále ještě dostávaly dosavadní chudé členské země EU na jihu Evropy nynější rozsáhlé zemědělské dotace.

Německo nyní také zastává relativně chladný postoj vůči rozšiřování Evropské unie. Obává se příliš velkých nákladů a chtělo by rozšiřování EU omezit na Polsko, Maďarsko a Českou republiku.

Je tedy velmi značně pochybné, kdy se Evropská unie dohodne, kdo by měl být přijat, a ještě pochybnější je, jaké by vlastně měly být podmínky přijetí.

Někteří pozorovatelé také varují, že západoevropští daňoví poplatníci uspořádají rebelii, pokdu vyjde najevo, že jejich těžce vydělané peníze mají podporovat průmysl v Polsku anebo stavby silnic v Maďarsku.

Velká Británie a její ministr zahraničních věcí - Robin Cook - chtějí usilovat o přijetí šesti nejrozvinutějších žadatelských zemí - Slovinska, Kypru, Estonska, Maďarska, Polska a České republiky.

Vstup nových zemí do EU bude velmi níkladný. Očekává se, že finanční pomoc EU dosáhne do roku 2006 více než 155 miliard liber (cca 9000 miliard Kč). Všechny žadatelské země obdrží v roce 1999 860 miliónů liber (cca 50 miliard Kč), od roku 2000 pak budou každá každý rok dostávat 2 miliardy liber (116 miliard Kč) až do roku 2006.

Statistické údaje týkající se nejrozvinutějších zemí

(Zdroj Sunday Times)

Polsko:

Počet obyvatel: 38,6 miliónů

Inflace: 13,1 %

Nezaměstnanost: 10,6%

Procento pracovních sil zaměstnaných v zemědělství: 27%

HNP na jednoho obyvatele: 1364 liber

Obchodní bilance: -3,75 miliard liber

Česká republika:

Počet obyvatel: 10,3 miliónů

Inflace: 10,2 procent

Nezaměstnanost: 4,9 procent

Procento pracovních sil zaměstnaných v zemědělství: 11 procent

HNP na jednoho obyvatele: 1700 liber

Obchodní bilance: -2,06 miliard liber

Slovinsko:

Počet obyvatel: 1,99 miliónů

Inflace: 9,7 procent

Nezaměstnanost: 14,4 procent

Procento pracovních sil zaměstnaných v zemědělství: 8,4 procent

HNP na jednoho obyvatele: 3757 liber

Obchodní bilance: -485 miliónů liber

Kypr:

Počet obyvatel: 740 000

Inflace: 3,3 procenta

Nezaměstnanost: 3,5 procent

Procento pracovních sil zaměstnaných v zemědělství: 14 procent

HNP na jednoho obyvatele: 6212 liber

Obchodní bilance: -1,09 miliard liber

Maďarsko:

Počet obyvatel: 10,2 miliónů

Inflace: 17,7 procent

Nezaměstnanost: 10,1 procent

Procento pracovních sil zaměstnaných v zemědělství: 12 procent

HNP na jednoho obyvatele: 2060 liber

Obchodní bilance: - 1, 4 miliard liber

Estonsko:

Počet obyvatel: 1,63 miliónů

Inflace: 12,2 procent

Nezaměstnanost: 3,5 procenta

Procento pracovních sil zaměstnaných v zemědělství: 18 procent

HNP na jednoho obyvatele: 1939 liber

Obchodní bilance: - 419 miliónů liber

Nemoc šílených krav: Británie zavádí stále přísnější opatření, ale není hlavní nebezpečí v Evropě?

Britská vláda uštědřila další tvrdou ránu zemědělcům ve vlastní zemi, když se rozhodla v brzké době zakázat prodej hovězích kotlet, a hovězích oháněk. Podle nejnovějších vědeckých informací se totiž tzv. "nemoc šílených krav" (Bovine spongiform encephalopathy, BSE), které způsobuje u lidí smrteknou Creutzfeldt-Jacobovu chorobu, vyskytuje také v morku kostí. Rozhodnutí britské vlády vyvolalo protesty a stávky britských zemědělců, kteří se pokusili zamezit v přístavech dovozu levného hovězího z jiných evropských zemí.

Epidemie vznikla tím, že se z vnitřností nakažených ovcí a krav vyrábělo krmivo pro dobytek.

Franz Fischler, komisař Evropské unie pro zemědělství, konstatoval koncem minulého týdne: "Riziko hovězího je sice malé, ale v Británii je větší než kdekoliv jinde."

Je to skutečně pravda? Britská epidemie BSE se nyní zmenšuje, kdežto počet případů v evropských zemích stoupá. Členské země EU zatím zaznamenaly asi 350 případů mimo Velkou Británii a vládne podezření, že evropští zemědělci záměrně o některých případech BSE neinformují. Podle statistických analýz by totiž mělo být v Evropě registrováno přibližně 1700 případu BSE. Nezávislý britský odborník na BSE, dr. Stephen Dealler, konstatuje, že Evropa je na začátku této epidemie.

Mnoho evropských zemí začíná nyní přiznávat případy BSE. Minulý měsíc oznámilo Lucembursko svůj první případ, byla postižena jedna z patnácti domácích krav. Lucemburská vláda konstatovala, že prý nemoc způsobilo infikované krmivo, dovezené z Belgie - přitom Belgie dosud nepřiznala ani jeden případ nemoci šílených krav.

Portugalsko, Německo, Francie, Irsko, Holandsko, Polsko, Švýcarsko, Itálie a Dánsko nyní zaznamenaly případy BSE, i když celkový počet případů je malý - Dánsko např. registrovalo jeden případ, maximum případů hlásí Irsko a Švýcarsko (v obou zemích je jich kolem 200).

Jeden holandský vědec argumentoval v časopise Veterinary Record, že mnohé země uvádějí daleko nižší počty infikovaných krav, než je tomu ve skutečnosti. Analýzou věku krav, vyvážených z Británie, dospěl k odhadu, že by například Irsko mělo mít asi 1000 případů BSE, přitom jich oznámilo jen 218.

Je pravděpodobné, že evropské země jsou na počátku epidemie BSE, protože se z dobytka, s dosud neprojevenou BSE, který je však už v inkubační době nemoci, vyrábí maso a kostní moučka, kterou se pak krmí mladší dobytek - čímž se nakazí nemocí BSE.

Nejnakažlivější součástí hovězího jsou jeho vnitřnosti, a evropské země dosud na svých jatkách hovězí vnitřnosti neodstraňují, i když má být tato praxe zavedena od 1. ledna 1998. Také nevylučují z potravinového řetězce krávy starší 30 měsíců, což je nyní v Británii běžnou praxí.

Nicméně je stále v Británii epidemie šílených krav nejrozvinutější. Británie letos zaznamenala 2898 případů BSE, celkový počat od roku 1987 je 169 472 nemocných krav. Očekává se, že epidemie neskončí dřív než v roce 2001. Druhou nejpostiženější zemí je Švýcarsko, ale tam bylo letos zaznamenáno jen 35 případů BSE a celkem od roku 1990 jen 265 případů.

Nicméně, argumentuje britský deník Independent, hovězí svalovina obsahuje tisíckrát méně nákazy BSE než mícha či mozek. To znamená, že pokud nebudou na evropských jatkách z poražených krav odstraňovány mícha a mozek, hovězí z kontinentálních zemí Evropské unie je potenciálně daleko nebezpečnější.

Jak velké ale ve skutečnosti hrozí riziko?

Z pořadu pak vyplynulo, že riziko z kouření je relativně přesně kvantifikováno, potíž je, že riziko pocházející z konzumace hovězího dosud přesně určeno není.

V britských sdělovacích prostředcích vznikla zajímavá debata o relevantnosti nejrůznějších rizik. Tak Independent napsal, že loni vypadaly v Británii statistiky takto:

Jedna osoba zemřela na Creuzfeld-Jacobovu chorobu na 200 000 zkomzumovaných celých krav. Jeden cestující či řidič automobilu zahynul na 15 miliónů jízd automobilem Jeden chodec byl usmrcen při přecházení silnice na 200 miliónů přejití přes silnici či ulici Jedna osoba zahynula při pádu ze schodů na 500 miliónů vyjití po schodech Jedna osoba zemřela na AIDS na 3 milióny sexuálních aktů bez kondomu Jedna osoba zahynula na rakovinu plic na 2 milióny vykouřených cigaret.

Z toho, usuzuje list Independent, je riziko úmrtí na požití nakaženého hovězího velmi malé - jde asi o jedno úmrtí na 30 miliónů 250gramových porcí masa. Jíst hovězí je asi dvakrát tak bezpečnější než jezdit autem a patnáctkrát bezpečnější než vykouřit jednu cigaretu.

Nová varianta Creuzfeld-Jacobovy nemoci si dosud v Británii vyžádala 23 obětí. Nikde jinde na tuto chorobu nikdo dosud nezemřel. Znamená to tedy, že i v Británii je roční pravděpodobnost, že zemřete na tuto nemoc, jedna ku pěti miliónům.

Nicméně je však riziko relativně nejasné, protože nikdo neví, které kusy hovězího mohou být nejnebezpečnější,. do jaké míry přežije nákaza nemoci šílených krav tepelnou úpravu, jak dlouhá je u nemoci inkubační doba, jsou-li někteří lidé vůči této nemoci náchylní anebo naopak zranitelní, kolik infikovaného hovězího se zkonzumovalo.

Britská vláda je přesvědčena, že bude-li společnost schopna řádně porozumět rizikům, jimž čelí, lidé budou žít zdravěji.

Zajímavé je, že většina lidí v běžném životě hodnotí riziko naprosto iracionálně. Tak kuřáci klidně kouří, i když vědí, že to způsobuje smrt (každá dvoustá smrt je způsoben kouřením více než deseti cigaret denně) ale bojí se daleko méně pravděpodobnějších smrtí, například při letecké katastrofě, při leteckých katastrofách však zahyne až každý 20 000. člověk.

Existují rizika, která jsou jasná odborníkům, ale lidé před nimi zavírají oči. Jedním takovým rizikem je možné zničení země z vesmírou srážkou s asteroidem. Světoví astronomové shromáždili velké množství přesvědčivých důkazů, že život na Zemi byl během své existence alespoň pětkrát srážkou s asteroidem téměř úplně zlikvidován. Naposledy to bylo před 65 milióny let.

Jestliže dojde ke srážce Země s asteroidem v době, kdy ještě budou lidé žít na této planetě, usmrtí to lidskou rasu. Bude-li to v příštím století, znamená to, že bude rázem usmrceno 10 miliard lidí. Astronomové vypočítali velmi znepokojující statistiku. Existuje pravděpodobnost jedna ku 20 000, že ten, kdo čte nyní tento článek, zahyne ve srážce komety či asteroidu s planetou Zemí. Je to asi tak pravděpodobné, jako že zahynete při leteckém neštěstí.

Britské statistiky úmrtí při cestování:

Počet mrtvých na miliardu ujetých kilometrů (léta 1986 - 1990):