|
Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy Adresa Britských listů je zde. (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Kongres ODS v Poděbradech - zvítězil kult osobnosti
Průběžné poznámky, vznikající během jednání Kongresu o víkendu
O víkendu 13. a 14. prosince se konal v Poděbradech Kongres Občanské demokratické strany. Aktuální informace jsou na stránkách http://kongres.ods.cz/
.
13:25, neděle 14.12. 1997: Václav Klaus byl zvolen předsedou Občanské
demokratické strany počtem 227 hlasů z 312 možných. Jan Ruml získal
72 hlasů delegátů VIII. Kongresu ODS.
Vyplývá z toho, že je ODS nepoučitelná. Dala se na cestu mečiarismu. Bude zřejmě dále existovat tvrdé ideologické jádro, jehož členové, stoupenci, a nekritičtí obdivovatelé budou stát za vedením, ať se děje, co se děje, ať vedení udělá cokoliv, protože je to NAŠE vedení - všichni ostatní jsou zrádci.
Bude docela legrační, pokusí-li se po zametení finančních skandálů pod koberec vedení ODS s "obrozeným" Klausem vstoupit do nové vlády.
Katastrofa, kterou to způsobí s českým občanským povědomím, se vůbec nedá podceňovat.
Ještě doufejme, že to, co převládlo na Kongresu ODS, byla jen manifestačně vzdorovitá proklausovská atmosféra (na britských sjezdech politických stran taky občas převládá zarytá nekompromisnost, je to cirkus pro aktivisty ze Zapadákova) a že se v pokongresové atmosféře třeba ODS začne chovat rozumně a věcně a začne se seriózně zabývat otázkou špinavého financování, kterou na kongresu zametla pod koberec.
Mohl by to nasvědčovat rozhovor Bohdana Dvořáka v pondělním deníku Slovo. Dvořík promluvil na sjezdu ODS dosti ideologicky bigotně (viz níže) ale v rozhovoru pro Slovo neřekl jen hlouposti. Mimo jiné tam konstatoval, že problém s financováním je nutno vyřešit. Pokračoval:
"A jestliže ho nedokážeme vyřešit, tak
už tady nebude žádné proti nebo proklausovské křídlo. ODS zmizí. Čili naším úkolem je v tuto
chvíli vysvětlit si věci, seriózně dát ty věci do pořádku a přemýšlet o budoucnosti financování
politických stran."
Pokud tohle ovšem ODS věděla, proč s tím nevyrukovala už na kongresu?
Byla by škoda, kdyby jasná slova, která na Kongresu ODS přednesli Jindřich Vodička, Ivan Pilip, Michal Lobkowicz a někteří další debatéři, byla ignorována. Ze sjezdového jednání zdá se vyplývá, že se se rozhodla, že je důležitější opevnit se vůči nepřátelům než řešit problémy, které krizi strany vyvolaly a své chyby a své podvodnictví zapřít.
Doufejme, v zájmu ozdravění české politiky, že čeští voliči takovouto stranu nepodpoří.
Doufejme, že tragický osud ODS bude poučením i pro ostatní strany české politické scény, aby jednali napříště otevřeněji a čestněji.
Anebo se z ČR nenávratně stane banánová republika východňárského typu, kde budou styky a osobní loajalita důležitější než čest?
ODS se zjevně rozštěpila. Někteří její činitelé si dobře uvědomují (viz níže), k jak vážnému skandálu v posledních týdnech došlo a že stranu může zachránit jen stoprocentní otevřenost a naprostá očista, odstranění lidí pošpiněných skandály.
Jiní to nechápou a zaslepeně hovoří - s téměř komunistickou paranoiou - o spiknutí nepřátel, o destabilizačních snahách, chtějících zabránit vstupu ČR do NATO, o tom, že se špinavé prádlo ODS nemělo prát veřejně, ale všechno se mělo upéct doma (Jan Koukal), hovoří se o loajalitě a o zradě.
Citace z projevu Ivana Pilipa, k němuž není třeba moc dodávat:
Snad jen toto: Pane Pilipe, proč jste neřekl na Kongresu ODS: "Když jsem se dověděl o nezákonných praktikách ODS, měl jsem jít na policii. Neudělal jsem to. Jako ministr financí jsem nevěděl nebo nechtěl vědět, že ODS porušuje vlastnictvím peněz v zahraničí devizový zákon." Čím to, že se vás delegáti Kongresu ODS na tyto věci nezeptali?
Ivan Pilip řekl:
Musím tedy potvrdit, že v září tohoto roku jsme na jednom z
politických grémií ODS byli informováni o tom, že ODS má, zřejmě
nikoliv pod tímto názvem, ale k dispozici peníze v zahraničí, a to ve
výši asi 160 až 170 milionů korun, které existují již delší dobu a v
souvislosti s touto diskusí také padla slova o nutnosti dořešit otázku
podpisového práva. Pravda je také to, že byla určena komise, která se
má touto otázkou zabývat. Zároveň měl - a doufám, že také byl -
zhruba v této chvíli rozeslán dopis Hlavní kanceláře, který jednotlivé
oblasti upozorňoval na to, že grémium nedalo souhlas k jiným
způsobům financování, než jsou ty, které jsou obsaženy v dříve
přijatých pravidlech. Zároveň musím říci, že jsem považoval za
správné rozhodnutí grémia, které prohlásilo, že nevydalo souhlas,
vědomý souhlas k nějakému jinému hledání zdrojů a hledalo cestu k
tomu, aby takovýmto chybám do budoucna zabránilo. Zároveň však
chci říci v této souvislosti, že považuji za nemožné přijmout principy
určitého etického relativismu, kdy si tady začneme říkat, že jiné strany
přece také mají politické problémy s financováním, že také mají
sponzory v zahraničí a že tady nejsme sami. My musíme mluvit za
sebe a hledat čistotu a důvěryhodnost naší politiky. Nemůžeme si tu
také říkat, že všechno přece šetří příslušné orgány a ty, že nám dají
odpověď. Politickou odpovědnost máme sami před sebou a jsme
povinni si navzájem tyto věci vysvětlit.
(...)
A myslím proto, že stojíme
před otázkou, co dál, jestli se uzavřít do sebe, hledat nepřátele,
semknout se ještě pevněji, hledat, kdo všechno kolem nás anebo uvnitř
nás za to může: opozice, prezident, koalice, média, ano, to je jasné
řešení. Ale uvědomme si také jedno, i do budoucna budeme muset
hledat partnery, se kterými budeme vyjednávat, se kterými budeme
politiku schopni dělat. Je tady také druhá věc, druhý možný postup, že
budeme hledat skutečné a hluboké příčiny našich problémů. Chceme se
utkat s postsocialistickou levicí, ale hledejme také, jak pevné k tomu
máme zázemí.
My dnes nejednáme v Poděbradech, protože jsme dělali příliš
mnoho kompromisů, protože si někdo na nás chladí žáhu, proto že si někdo nepřeje náš vstup do evropských či
euroatlantických struktur, nebo proto, že zde je nějaké spiknutí. Sedíme zde proto, že jsme nezvládli finanční skandál.
Nedokázali jsme důvěryhodně vysvětlit, co vysvětlit šlo a omluvit se za to, co vysvětlit nešlo, jen se slaběji či silněji
tušilo. Začali jsme ztrácet největší kapitál politické strany - důvěru. Definitivně selhala naše taktika - přiznávat jen to, co
přiznat musíme.
Důrazně varuji před tím zlehčovat tento skandál, vydávat jej za zástupný problém. Nevíme, co nás ještě čeká v nejbližších
měsících. Neztrácejme alespoň pud sebezáchovy!!
(...)
Jak
je možné, že debaty, které předcházely kongresu, byly zploštěny prakticky na referendum o předsedovi strany? Jak to, že
bezprostřední příčina našeho kongresu - finanční skandál - je uzavírám pouze bezradnými výzvami k vedení strany, aby
učinilo vše pro vysvětlení nejasností. Kde jsou výzvy k osobní odpovědnosti?! kterou ve svých programových
dokumentech skloňujeme? Proč se nikdo nezeptal členů grémia, jak to bylo?
(...)
Pouze nové vedení strany složené z lidí, kteří se nikdy na přímém řízení ODS nepodíleli, může mít všeobecnou důvěru.
Lobkowicze byl jedním z prvních mluvčích, kdo otevřeně řekl, co by si měla ODS uvědomit a podle toho jednat: svou důvěryhodnost neztratila v důsledku nějakých vnějších spiknutí či machinací nepřátelské opozice, ale v důsledku svého vlastního jednání. Podporu českých voličů může znovuzískat jen tehdy, očistí-li se rázně od podvodných praktik.
Lobkowicz uvedl:
Dokud si budeme lhát do vlastní kapsy, nemůžeme být důvěryhodní.
Tohle ODS skutečně potřebuje slyšet. A jednat podle toho.
Rozumný byl také v sobotu večer projev poslance Jiřího Vlacha. I ten si uvědomuje, že má-li ODS nabýt důvěry u obyvatelstva, musí jednat radikálně, zveřejnit všechny údaje o pochybném financování a očistit se od lidí, kteří jím byli zdiskreditováni. Předchozí řečníci však to, co řekl debatéři v sobotu večer a pak zejména v neděli, zjevně vůbec nechápou.
Petr Čermák požadoval na Kongresu ODS dodržování principu presumpce neviny vůči politikům.
Nežije v reálném světě. Politikova pověst je nutně založena na důvěře u voličů. Proto si musí politik dávat obrovský pozor, aby se neodpovědným chováním, které se dá interpretovat jako podvodnictví či korupce, neznemožnil.
Britští labouristé přijali začátkem roku 1997 jeden milión liber od ředitele firmy Formula One Bernieho Ecclestona. Posléze - náhodou? - učinila jejich vláda při připravování jednoho zákona podstatný ústupek, ve prospěch právě firmy Formula One. Labouristé se důrazně bránili, že to s Ecclestonovým darem nemá nic společného a jeden milión liber vrátili.
Marně. Jejich pověst byla trvale poškozena.
České sdělovací prostředky vytvářejí aureolu kolem Jana Rumla jako zachránce české pravice obecně a strany ODS konkrétně.
Projev, který Ruml pronesl na kongresu ODS, byl slabý.
Koncipoval celou historii ODS posledních týdnů jako levnou detektivku. Vyhnul se tomu, co se skutečně událo a co bylo příčinou pádu ODS i Václava Klause.
Mimochodem, rozum čtenáře někdy zůstává nad lacinými metaforami českých politiků skutečně stát. Co to je proboha za formulaci,
"V roce 1992 [jsme byli] pevně ideově a programově rozkročeni nad touto zemí"?
Emocionální a romantický projev Jana Rumla se docela dobře čte. Krásné jsou apely na to, aby se ODS osvobodila od dogmatičnosti a netolerance.
Jenže:
Proč Ruml neuvedl, co vlastně o pochybném financování ODS ví? To je to nejdůležitější. Všechno ostatní jsou plané řeči.
Jenže Rumlův projev neobsahoval vůbec žádné nové informace. Strana se dostala do obtížné situace v důsledku informací o pochybném financování. Proč tuto otázku nikdo neřeší?
Mnozí členové ODS chodí kolem problému financování, který jejich stranu zdiskreditoval, jako kolem horké kaše? Celý Rumlův projev je snůškou nejasných nekonkrétních podivností.
Proč Ruml neřekne otevřeně, co v této věci ví? Nebo neví nic?
Zajímavá je - vzhledem k jeho údajně demokratickému přesvědčení - Rumlova intenzívní nenávist vůči Zemanovi a sociální demokracii. To si skutečně Ruml myslí, že nikdo jiný než ODS nepřivede ČR do NATO - kterýžto vstup do západních obranných struktur u lidí typu Rumla funguje jako konečná spása?
Jan Stráský požadoval, aby se alespoň příští vedení ODS zasadilo o objasnění kontroverzního financování své strany. Hluboce komunisticky primitivní byl však projev Bohdana Dvořáka, který doporučuji všeobecné pozornosti. Je tragédií, vládla-li v ČR doposud strana, která měla tak omezeně ideologické aktivisty.
Václav Benda korunoval jednání sjezdu ODS tím, že vyjádřil názor, že nynější potíže ODS jsou důsledkem spiknutí, které chce zhatit budoucnost ČR. Je to krásně spiklenecká představa. Propadají ji i ti nejschopnější politikové v nejzralejších demokraciích.
Nahlédl jsem v sobotu do nového vydání britského satirického čtrnáctideníku Private Eye.
Paroduje se v něm politika neobyčejně vlivného a mocného labouristického ministra bez portfeje Petera Mandelsona, který se rozhodl vydat 200 000 liber na stavbu jakéhosi podivného dómu nedaleko Londýna k oslavě příchodu roku 2000, nikdo však neví, k čemu ten dóm má být.
Private Eye paroduje Petera Mandelsona jeho fingovaným dopisem:
"Jsem rád, že mé plány pro neobyčejně úspěšný dóm pro rok 2000 pokračují vynikajícím způsobem. Lidé se sice ptají, proč chci vydat 200 000 liber a nevím, co v tom dómu bude. Odpovídám, buďte trpěliví. Dóm bude postaven a bude opravdu neobyčejně populární. A jestliže někdo říká, že tomu tak není, je zrádcem Tonyho Blaira, Velké Británie i mě samotného."
Konspirační teorie, zakrývající neschopnost a hloupost vládnoucích politiků, vznikají, jak vidno všude. Je daleko lehčí vymyslet si, že se ODS dostala do nynějších potíží v důsledku nějakého levicového či pravicového (či jakého) spiknutí, než analyzovat své vlastní interní problémy.
Myslím, že by si pravicový Václav Benda s levicovým Peterem Mandelsonem velmi dobře rozuměl. Některé tiky jsou mnoha lidem společné, bez ohledu na jejich politické přesvědčení.
Třeba byste, pane Bendo a pane Mandelsone, mohli vytvořit mezinárodní alianci.
Komentář - sobota 13. 12., 16. hodin středoevropského času
V sobotu odpoledne rezignoval manažer strany Tomáš Ratiborský. Václav Klaus přednesl tento projev.
Bohužel tím opět dokázal, že není schopen dobře vnímat současnou českou realitu.
Několik odstavců před koncem projevu se Klaus dvakrát zmínil o obvinění, že jeho strana zřejmě (?) vedla zahraniční konta. Je pozoruhodné, že sám dává tomuto velmi vážnému obvinění tak malou důležitost, že se k němu dostal až ke konci projevu, vzhledem k tomu, že právě v důsledku tohoto obvinění jeho vláda padla. Klaus v projevu na toto téma uvedl:
Teď přibyla obvinění o zahraničních kontech. Chtěl bych říci, že o žádných kontech ODS doma či v zahraničí, o kontech
volebních či o kontech regionálních nic nevím. Nikdy jsem nedal souhlas k těmto ani k jakýmkoli jiným podezřelým
machinacím. Otázku financování jsem považoval - asi trochu chybně - za čistě technickou a administrativní záležitost. Chtěl
bych zdůraznit, že do mých životních principů a postojů pozornost na tyto věci nepatří a právě proto jsem je podcenil.
Myslím, že to už samo stačí jako důkaz, že Václav Klaus není osobností, která by měla stát v čele českého státu. Financování a veřejné postoje vládnoucí strany musejí být naprosto čisté. Klaus by znovuzískal podporu voličů, kdyby zahájil svůj projev tím, že by otevřeně řekl, že o zahraničních a jiných kontech třeba nic neví, ale dává tímto signál k tomu, aby se tyto záležitosti otevřeně vyšetřily, aby se jeho strana od nich distancovala a aby se financování politických stran stoprocentně zprůhlednělo, že ODS půjde v této věci příkladem.
Neučinil to, a všechno ostatní jsou jen řeči kolem.
Klaus vidí problémy své strany především jako osobní spor mezi sebou, svými stoupenci a svými odpůrci. Odmítá zabývat se problémem ODS, jako by to byl personální problém, týkající se hlavně jeho vlastní osoby a požaduje, aby se hovořilo o idejích a aby se na kongresu zachovala tolerance. Důraz na toleranci je mu ke cti. Škoda jen, že blíže nedefinoval, co považuje za ideje své strany, protože jako obvykle, užívá nálepek "pravicovosti", aniž by byl schopen tyto věci přesněji určit.
Klausův důraz na potřebu tvrdé ideologie, kolem níž by se měla ODS "semknout", je komunistický a obávám se, v dnešním světě, kdy vlády jednají podle toho, jak se mění situace, nepružný a nenosný. Doufejme, že jiné strany u moci v ČR nebudou praktikovat stejně zjednodušeně ideologický postoj. K tomuto postojí se ale Klaus uchyluje v důsledku frustrace - zjevně trpí tím, že se mu v posledních měsících, ne-li letech, vláda vymkla z rukou a nedokázal prosadit už skoro nic. Částečně je to možná proto, že se jeho vize, která byla i původně pro českou realitu nedostatečná, velmi radikálně od skutečnosti odchýlila. Ukázalo se, že skutečnost je jiná, než jak ji vidí Václav Klaus.
Klaus znovu v projevu varuje před "kolektivistickými experimenty". Nedefinoval, co to vlastně je, ale z předchozí zkušenosti známe, že pro Klause padá skoro veškerá politika západních - i konzervativních vlád - do oblasti "kolektivistických experimentů". Přitom ovšem důraz, který Klaus dává na individuální odpovědnost a svobodu občanů je správný. Stačí to však a učinila Klausova vláda dost pro to, aby mohli občané své individuální odpovědnosti a svobody - v prostředí poctivosti a zákonnosti - skutečně užívat?
Klaus kritiyuje nynější debatu ohledně ODS, že se prý nesoustřeďuje na smysl a cíl politiky, ale na "podružné věci kolem".
Jako by nechápal, že nyní především věrohodnost jeho strany dostala tvrdou ránu a že prvořadým úkolem, než se začne znovu mluvit o smyslu a cíli její politiky, je obnovit morální kredit ODS.
Zdá se, že hlavním tématem Klausova projevu na Kongresu ODS není ani tak vysoce důležitá otázka pochybného financování strany, ale Klausova bezmocnost.
Klaus se dostal v roce 1992 k moci a chvíli se mu zdálo, jak píše Milan Kundera, že se mu podařilo vzít do rukou otěže osudu a úpěšně zemi kočírovat směrem, o němž se domníval - a dosud se domnívá - že je pro zemi prospěšný.
Stalo se, co se stát muselo - ukázalo se, že jeho vize je nedokonalá, primitivní a nenosná a že realita je daleko složitější, než jak ji bývalý premiér chápá. Otěže osudu mu vyklouzly z ruky. To by se stalo každému. Obecně se ví, že lidské ideologie jsou nedokonalé, že k poznání skutečnosti jen aproximujeme a musíme svůj přístup přizpůsobovat a měnit podle toho, jak se dovídáme nové věci.
Klaus svému neúspěchu dodneška nerozumí. Je frustrován, že už jeho jednání nenese žádné ovoce. Domnívá se, že se věci zastavily a zasekly proto, že mnoho jeho partnerů v ODS a v dosavadní vládní koalici začalo být přehnaně ambiciózních, a mocenský boj ochromil řádnou politickou práci.
Klaus dále hrdě brání svou zpackanou privatizaci, i když trochu přiznává, že zanedbal rostoucí ekonomické problémy ČR a selhal při úkolu řádně regulovat finančnictví a kapitálové trhy.
Jeho obrana privatizace i v tomto projevu v jedné pasáži připomíná argumentaci Vladimíra Železného z televize Nova:
Nesmíme odstoupit od hrdosti na to, co bylo v naší zemi díky námi nastartované a námi
tažené transformaci dosaženo. (...) . Dokázali jsme vytvořit atmosféru, která
způsobila, že po desetiletích totálního útlumu statisíce či milióny našich spoluobčanů pozvedly hlavu, rozhlédly se kolem
sebe a s vlastním rozumem, bez mentorských zákazů, pokynů či "rad moudrých", se začaly starat o věci své i o věci
veřejné. Toto byl náš největší příspěvek dnešní době. To, že se ODS dokázala pohybovat mezi Scyllou a Charybdou, v
onom nesmírně obtížném a nebezpečném prostředí, vymezeném na straně jedné pochopitelnou občanskou ustrašeností z
neznámé budoucnosti ve svobodě a na straně druhé nutností provést radikální ekonomickou a společenskou reformu
komunismem zdevastované země, způsobilo, že jsme se postupně stávali výhodným cílem útoků ze všech stran. V očích
málo přemýšlejících radikálů a hlasatelů špatně pochopených učebnicových pravd byla ODS málo pravicová, v očích
levicových intelektuálů a všech, kteří se obávají života bez státního paternalismu, byla naopak málo sociální. Tehdy začal
generální útok na ODS. Útok, který byl snadnější než obrana. Jeho důležitou inspirací nebyl jen fakt, že byla ODS stranou
nejsilnější, ale především to, že byla úspěšná, což se v naší zemi, alespoň u těch méně pracovitých, již tradičně neodpouští.
Brzy se stalo módou a téměř povinností vyšlápnout si na ODS.
Tak je to jasné. Podobně jako na televizi Nova, lidé útočí na ODS, protože jí závidějí - byla příliš úspěšná. Kromě toho, kdokoliv se odváží ODS kritizovat, je buď "málo přemýšlející radikál špatně pochopených učebnicových pravd" anebo "levicový intelektuál obávající se života bez státního paternalismu". Nebo patří kritikové mezi líné, "méně pracovité" občany. Ti, kdo pracují hodně, zřejmě naopak s politikou ODS plně souhlasí.
To by bylo krásné, kdyby byl svět takhle jednoduchý.
A ten jazyk:
Klaus se pořád ještě nedokázal zbavit komunistické novořeči. K ní patří i výrazy "hlídání základních pilířů celé polistopadové transformace".
Podivuhodně šroubovaný je i výčet chyb, které jeho strana způsobila. Jeho styl připomíná komunistické sebekritiky:
Faktem je, že
jsme nezabránili
postupnému odchodu výrazných představitelů vlády a postupnému oslabování postavení vlády samotné
narůstání některých nepříznivých tendencí v ekonomice
zesilování pocitu občanů o obtížném dovolání se práva
nezvládnutí reformy zdravotnictví
byrokratizaci státní správy
Prosím, co to znamená:
"zesilování pocitu občanů o obtížném dovolání se práva"?
V závěru se Klaus v projevu znovu zmiňuje o pochybném financování své strany. Konstatuje:
Úplně něco jiného než politická zodpovědnost je však jakákoli prokázaná (a zdůrazňuji prokázaná) osobní zodpovědnost
toho či onoho jednotlivce za tu či onu nesprávnou věc. V této věci jsme zatím daleko nepokročili a přesto je o tom na
nejrůznějších stranách vydáváno mnoho silných politických soudů. Jedná se o chyby účetnictví nebo o korupci (koho a
proč)? Jedná se o neoprávněné osobní obohacení se (koho?) nebo o porušení daňových zákonů a předpisů, o porušení
devizového zákona či zákona o politických stranách? Nedovedu si představit, že by právě v těchto věcech mohlo přinést
něco úplně nového jednání kongresu. Nové vedení ODS však musí pokročit dále a zejména musí jednoznačně říci a popsat,
co uděláme do budoucna, aby se dnešní problémy nemohly do ODS už nikdy vrátit.
Klaus ale proboha neměl v této věci vznášet mlhavé otázky, naopak to měl být on, kdo měl celou věci důrazně objasnit. Tím dále ochromil svou důvěryhodnost. Kdo jiný než Klaus jako šéf strany nese za korupční obvinění ODS odpovědnost?
Jak známo, české úřady dosud nepožádaly švýcarské úřady o informace ve věci tajného konta ODS.
Jak je možné, že sám Klaus, na němž spočívá obvinění z korupce a nezákonných praktik zvlášť tvrdě, se energicky nezasazuje o objasnění této věci?
Jan Čulík
K nepřesvědčivé zprávě Kontrolní komise ODS o financování této strany
Kontrolní komise ODS zveřejnila na kongresu v Poděbradech svou svatouškovskou zprávu.
Kromě Josefa Zielence podle ní nikdo nic o nějakém švýcarském kontě neví. Nikdo nevysvětlil, jak to, že se o švýcarském kontě hovořilo v září na zasedání grémia ODS. Zřejmě onu poznámku Tomáše Ratiborského o švýcarském kontě ODS nikdo jiný než Zieleniec neslyšel, ten zřejmě se stal obětí mámení. Ostatní tu epizodu, jak se zdá, popřeli.
Kontrolní komise ODS konstatuje:
"Ostatně - na KRK se neobrátil nikdo, kdo v masmédiích tvrdil, že konto existuje."
Zřejmě to tedy skutečně všechno byl jen Pilipův a Rumlův podvodný útok na Klause - nenávidí ho tolik, že dali všanc důvěryhodnost celé své strany, argumentuje nepřímo, jak se zdá, Kontrolní komise ODS.
Dále komise apeluje:
KRK ODS proto vyzývá všechny, kdož by mohli podat jakoukoliv podloženou informaci o této kause, aby tak učinili do
rukou předsedy KRK ODS, nebo přímo do rukou vyšetřujících orgánů.
Není však v pravomoci Komise požádat české státní orgány, aby se ve věci konta spojily přímo se švýcarskými úřady?
(JČ)
Skandály
7. října 1994
Pane kolego,
posilam Vam jeden ze starsich clanku. Ja mam trochu vyhodu, ze nic noveho psat nemusim. Jestli to budete zverejnovat, zduraznete, prosim to datum.
V.Ž.
Skandály vládní koalice se odbývaly poukazem na okurkovou sezónu: není o čem psát, tak si novináři vymýšlejí skandály. Kupodivu, ač dlouho po sezóně, skandály neubývají, spíš naopak.
Průběh skandálů lze už modelovat s téměř matematickou přesností: objevení skandálu, ignorování, v horším případě bagatelizace, v nejhorším dementi, trochu povyku okolo, pak skomírání. Po čase se zase vynoří jiný skandál. Jaký problém, procenta podpory voličů se nemění.
Zajímavé je, jak se ujalo přesvědčení, že skandály jsou takové drobné pihy na sličné tváři úspěšného budování kapitalismu. Jsou to náhody, nedorozumění, a neexistuje žádná spojitost mezi nimi a politikou, kterou vládní koalice provozuje.
Jenže to je výklad notně eticky samoregulovaný. Ve skutečnosti je většina skandálů přímým důsledkem politiky, která zvítězila ve volbách v r. 1992.
Důsledky autoritativní politiky jsou dobře známé už z analýzy fungování mnišských řádů. Za prvé, v mocenské špičce nevládnou partnerské vztahy, ale vztahy nadřízenosti a podřízenosti. Vůdce rozhoduje, ostatní fungují jako převodové páky. To samozřejmě vede k převrácené selekci "kádrů" - nahoru se dostávají lidé, kterým záleží víc na mocenském postavení než na vlastní důstojnosti. Tu si vedle "vůdce" lze stěží udržet: při prosazování svých názorů si servítky nebere.
Vedle autoritativního vůdce není místo pro osobnosti, které jednají z vlastního pocitu odpovědnosti. "Převodovým pákám", které vůdce vedle sebe potřebuje, však obvykle pouhé mocenské postavení nestačí: velmi rády ho zhmotňují. Tu privatizací Knižního velkoobchodu, tu 350 mil Kč na provozování Lotynky, tu v podobě "naprosto nezištného" zapůjčení mercedesky - ať od Konstruktivy, jako pro exprimátora Kondra, nebo té od Helbigů pro místopředsedu Čermáka. Atd.
Nejde však pouze o tento aspekt mocenské politiky. Její nedílnou součástí je předstírání - nad Masarykovou "jednotou slov a činů" se pragmatici jenom ušklebují.
Aby se taková politika dala provozovat, je třeba ochočit alespoň část sdělovacích prostředků, nejlépe televizi a rozhlas. To v postkomunistické společnosti zvyklé na konformitu není zase tak neřešitelný problém. Není náhoda, jaký je v TV nepoměr v prezentaci názorů koalice a opozice. Není náhoda, že V. Klausovi velmi vadí veřejnoprávní rozhlas a televize: jinak by ředitele jmenoval sám (ředitelem rozhlasu chtěl mít Musílka, před jehož servilitou musí blednout i normalizační žurnalisté).
Není náhoda, jak místopředseda Čermák reagoval na licenci pro CET 21 (Nova). Není náhoda, že protestoval u ředitele veřejnoprávní televize kvůli nástupu Jana Urbana. Lze mnohem spíše věřit bývalému šéfredaktorovi Telegrafu Šafrovi, že Čermák zařídil jeho odvolání, než Čermákovu dementi. Klaus přece nepotřebuje šéfredaktora, který spustil takovou kampaň proti "české cestě" privatizace petrochemie, že V. Klaus svoji koncepci prohrál.
Nepřípustné praktiky jsou tak naprogramovány v samotné autoritativní politice. Samozřejmě nestačí vyměnit loutky - po Mackovi či Kovářovi jenom přijde Čermák, po něm zase nějaký Macek. Jaký má smysl měnit loutky, když provázky zůstávají?
Myslí si snad někdo, že místopředseda Čermák tropí své kousky jako hobby bez vědomí svého předsedy? Nebo má spíš pravdu titulek Frankfurter Allgemeine Zeitung "Čermák - Klausův muž pro špinavou práci"?
Je třeba změnit politiku. Jenom v politice, která je založena na partnerství, ne na poroučení, se mohou ve veřejném životě prosadit lidé s vlastním svědomím. Ty je také obtížné zkorumpovat. Ovšem "vůdcové" v tomto typu politiky mají obvykle mnohem civilnější rysy - nevynucují si oddanost.
Před komunálními volbami není na škodu si tyto základní souvislosti uvědomit. Jestliže nám poslanec Budínský v placené inzerci vyhrožuje, že se "poslanci ODS zvolení v listopadových volbách budou chovat stejně jako členové ODS v parlamentu a ve vládách", mělo by to pro nás být vážným důvodem k zamyšlení, jestli skutečně chceme mít na radnici svoje Kondry a Čermáky.
Kongres ODS: Velmi dobrý dojem
Jan Culik ve svych Britskych listech popisuje a komentuje prubeh kongresu ODS hlavne uvodni projevy jejich hlavnich predstavitelu.
Svou antipatii k ODS a hlavne k Vaclavu Klausovi je znam a proto ani jeho komentare nemuzou byt objektivni.
Ja,stejne jako pan Culik,neziji v CR a na rozdil od nej,jsem volicem a priznivcem ODS avsak nejsem clenem teto,ani jine strany.
Predkladam proto zrejme neobjektivni,avsak zcela rozdilny pohled na prvni den kongresu.
Uvodni projev odstupuiciho predsedy ODS a predsedy vlady Vaclava Klause povazuji za vysoce sebekriticky a nemam pocit,ze by nebyl schopen objektivne vnimat realitu.
Z celeho projevu je jasne vystupujici fakt,ze se predseda zastavil a nasel cas podivat se zpet.Mozna pozde,ale prece.Pohled to neni radostny a problemy ktere se nahromadily,jsou jasne pojmenovany.
Panu Culikovi se nezda,ze by se dostatecne vyjadril k nejvetsimu problemu,kterym je udajne financovani ze zahranicniho konta.
Z projevu je ale zrejme,jak se k tomu Klaus stavi.Rekl to dostatecne nahlas,vcetne poznamky,ze tuto situaci podcenil a zrejme precenil schopnosti,ci moralni hodnoty svych podrizenych.
Klaus rekl,ze otazku financovani povazoval za technickou a administrativni zalezitost.A ze ji zrejme podcenil.Pan Culik se nas prave na tomto snazi presvedcit,ze Klaus je spatny politik a ze pro objasneni nedela nic.
Pritom zprava kontrolni a revizni komise zase predklada zcela pruhledne vysetrovani.
Zatim se nic,nez fama nepotvrdilo.Ma se predseda,navic na kongresu ktery resi strukturu strany a reorganizaci zabyvat nevyresenym problemem,ktery vysetruje policije?Ma svym sebemrskacstvim dat najevo jak je cisty?Vyvola to jen dalsi vlnu spekulaci.
Klaus sve stanovisko rekl,rekli jej dalsi celni politikove a ted jiz zalezi na organech zamerenych na setreni tohoto cinu,zda jej prokazi,ci nikoliv.Zatim neni prokazano nic.
Prave z duvodu nevyvolavani dalsich dohadu a fam,se stavi Klaus k situaci tak,jak uznal za vhodne.Nekolikrat zduraznil,ze o zadnem konte nevi,nedal k nemu souhlas a nedal jej ani k jinym podezrelym financnim machinacim.Pan Culik z toho ovsem nafukuje bublinu,kterou nam neustale predklada.
Hodnoceni vyzvy odstupujiciho predsedy ODS k znovuvytvoreni tvrde ideologie je zase zamerne nepochopeno.
Klaus chce pouze ujasnit otazku,zda jsou vsichni pravicove zamereni a tedy budou prosazovat politiku stejneho cile,nebo zda dojde k rozstepeni a frakcim.
Kazda strana musi mit tvrdou ideologii.To neni zadny komunisticky duraz,ale fakt v beznem svete obvykly.Neznam stranu,ktera by neprosazovala tvrdou ideologii a disciplinu.Pak vznikne moloch typu OF kde je nastinen hlavni problem,ale kazdy ho resi po svem.
Dle pana Culika trpi Klaus frustraci z toho,ze se mu vlada vymkla z rukou. Nenazval bych to frustraci.Trpi tim,ze neudrzel nastolene tempo a neudrzel dany rytmus.
Jeho vize je prokazatelne dobra a cestu,kterou nasmeroval pro rozvoj Ceske republiky bych povazoval za velmi uspesnou.
Spise dam za pravdu prezidentu Havlovi,ze jsme zustali v polovine teto cesty.Prave ustup z durazu rychlosti reforem a zahajeni ustupku v prospech ruznych jinych tlaku,povazuji za prvni signal k zahajeni stagnace cele ekonomiky.
Pan Culik zrejme zamerne nepochopil jeho slova o kolektivistickych experimentech.
Varuje pred populistickou vladou,ktera zacne obhajovat sve jednani ustupky v oblasti socialnich potreb a bude si vykupovat prizen volicu socialistickym stylem vladnuti,kdy banany a pomerance hornikum zajistili komunistum pruchod nekterych nepopularnich opatreni,ci experimenty po vzoru Svedska,ktere se snazilo spojit socialisticke prvky s kapitalismem.Svedsko na to melo aspon vyspelou zem.
Ceska republika si toto zastaveni a experimentovani nemuze dovolit. Levicova politika,podporena socialnimi ustupky pohrbi Ceskou republiku totalne.
Stale srovnavani s Britskym kolosem je zcela nemozne.
Po viteznych volbach v roce 1992 Klaus nasadil zrychlene tempo prechodu na trzni prostredi a tomuto tempu jiz nestacilo zbytek vedeni jak ve strane,tak vlade.
Jeho vize neni nedokonala a uz vubec ne primitivni.Z hlediska stavu republiky byla tato vize vic nez dobre propracovana,coz ale pan Culik z Britanie posoudit nemuze.
Ano realita je slozitejsi a je treba na ni pruzne reagovat,coz se ne vzdy povedlo. Klaus svemu neuspechu rozumi.Nepovazuje jej totiz za neuspech.Co je uspech a neuspech v prechodu z totalitni spolecnosti na demokratickou?
Je neuspechem to,ze se komuniste v ramci liberalniho prostredi nedostali zpet k moci?
Je neuspechem,ze Ceska republika dnes stoji pred branami NATO a EU?
Privatizace neni zpackana-opet zamerne nepochopeni hodnoceni.
Privatizace v tak velkem rozsahu nikde ve svete neprobehla.
Logicky doslo k chybam a nekterym nepresnostem,ovsem za kolik skandalu muze premier?Mohl odhadnout jak se ktery fond zachova po dvou letech?
Pan Culik nam neustale predklada nejake jine teoreticke moznosti privatizace. Ovsem jak by dopadla takova privatizace neni jednoduche a asi ani mozne dnes posoudit.
Kritckych materialu by se zase naslo moc.Dokonala privatizace neexistuje.
Ano Klaus otevrene priznal zanedbani rostouci ekonomicke problemy CR.
To ale dle mineni pana Culika nestaci.
Prave spatna a nekvalifikovana kritika privrela Klausovi oci.Byl ochoten diskutovat,byl jsem na dvou jeho setkani se studenty ekonomie v CR a vzdy dokazal srozumitelne a jasne obhajovat sve stanoviska a svou vizi.
Dokazal nearogantne diskutovat,aniz by oponenty zesmesnoval.V televiznich debatach to jiz bylo horsi,protoze protivnik zcela zjevne ekonomii nerozumel a prisel pouze s nabiflovanou otazkou a na protiargument nedokazal reagovat.
Na jakoukoliv sebekritiku v jeho projevu reaguje pan Culik nic nerikajici vetou o komunisticke retorice.Pan Culik ale v komunistickem Ceskoslovensku dlouho nezil,jak muze tvrdit,co je podobne komunistickym praktikam a co ne?
Dle nej je totiz vse,co neni totozne s jeho hodnocenim,komunisticke. To dokazuji I hodnoceni jinych projevu na kongresu.
Bohdana Dvoraka nazval komunistou,primitivem a slabym politikem. Rumluv projev nazval slabym,mozna cekal po vzoru Pepi Wagnera facky,krev a nejake to zhmozdeni.
Nevim nakolik je jeho komentar umyslne zkresleny a nakolik je to jeho vlastni stanovisko,postavene na jeho chapani situace v Ceske republice.
Kongres jako takovy resi vnitrni situaci ODS
Dle toho se odviji jak projevy,tak veskera jednani.
Po skonceni kongresu budeme znat nove vedeni nejsilnejsi strany v Ceske republice.
Jak se nove vedeni postavi k pretrvavajicim problemum,ktere kongres nemuze vyresit,zatim neni znamo.
Kazdopadne odchod do opozice a vyckani predcasnych voleb,je jednou z rozumnych variant pro nastavajici obdobi.Strana se muze nejen ocistit a posilit,muze dokonce vyhrat pristi volby.
Vse zalezi na tom,jak prijmou volici a obcane Ceske republiky vysledky kongresu a jak moc uveri v ocistbnou lazen,ktera po kongresu prijde. Zmena provetra unavene a zmatozene politiky a mela by jim dat novou silu do dalsich boju.
Celkove na mne,jako simpatizanta ODS udelal prvni den kongresu velmi dobry dojem a osobne jsem presvedcen,ze se strana zbavi nejen fam o tajnych kontech,ale sama sebe postavi do noveho svetla.
Ceska republika si nemuze dovolit levicovou vladu,natoz pak vedenou Luxem,ci Zemanem,ale asi neni jine cesty,nez nechat volice poznat,ktera z cest je pro Ceskou republiku prinosnejsi.Zda ta primitivni a spatna,nebo zda cesta experimentu a hazardnich her levicove orientovanych politiku.
Toto je tedy muj pohled na prvni den kongresu.Nejsem politik a nejsem vsevedouci,pro mnoho lidi muze byt muj pohled povrchni,oslepen kladnym postojem k ODS a hlavne k osobe pana Klause.
Nechavam na ctenarich,at si udelaji sve hodnoceni a svuj pohled pouze nabizim jako protivahu k pohledu pana Culika.
Florida
Ke kongresu ODS
Jméno Václav Klaus pro mne bylo vždy spojeno s prosperitou a úspěchem této země v celosvětovém měřítku. Jeho opětovná volba do čela ODS, po serii nejasností s financováním strany, ale hlavně trestuhodném mediálním divadle okolo objasňování těchto faktů, je však signálem, že z přání, stát se stranou konzervativní se může ODS stát stranou zakonzervovanou. Naopak může přijít o lidi se silným potenciálem, kteří politiku této strany vykonávali v parlamentu a za které se schovávala většina komunálních politiků. I přesto, že si myslím o kandidatuře pana Klause leccos, pořád si ho vážím a věřím, že pro tento stát vykonal mnoho. Netěším se na ten okamžik, kdy se možná stane, že premierem nové vlády bude člověk, ktery se již na půdě sněmovny choval jako opilý a sliboval konfiskace majetků. Jeho výroky rozhodně prosperitě nenahrávaly. V těchto chvílích by měl parlament zvážit situaci a urychleně zpracovat jasná pravidla financování politických stran, případně zvážit snížení povinného procenta voličů, nutných pro účast stran v parlamentu. Zajímavé by byly výsledky auditu členské základny politickych stran. Pro podnikatele a subjekty působící v ekonomické sféře, by bylo nejlepší rychlé sestavení nové vlády. Logicky by měla být sestavena z koaličních politiků. K předčasným volbám by mělo ovšem dojít až budou ustaveny výše zmíněné normy, upravující podmínky činnosti politických stranách.
P.S. Přesto, že si myslím, že tiskový mluvčí ODS měl po tiskovce se Šrejbrem podat demisi jako první, musím se obdivně vyjádřit nad pohotovostí s jakou byly poskytovány informace z kongresu pomocí Internetu.
Velká Británie: Labouristé uprostřed nových kontroverzí
Kontroverzi vyvolala v Británii v minulých dnech rebelie téměř padesáti labouristických poslanců, kteří uprostřed týdne hlasovali proti návrhu zákona labouristické vlády snížit sociální podporu svobodným matkám. Ukázalo se, že tato otázka vedla k daleko hlubšímu rozkolu v řadách labouristických aktivistů, než se původně očekávalo.
Silně nepříjemná publicita vznikla pro labouristy i kolem možná trochu uměle vyvolaného skandálu, týkajícího se labouristického hlavního pokladníka ministra financí Geoffreyho Robinsona.
Novináři poukazují na skutečnost, že Robinson se v minulých dnech rozhodl zrušit daňově zvýhodněné spoření pro střední vrstvy a zdanit všechny úspory nad 50 000 liber (asi 2,8 miliónů Kč). Žurnalisté však objevili, že se Robinson už delší dobu systematicky vyhýbá placení daní v Británii tím, že registruje své firmy v zahraničních daňových rájích. Robinsonovi plyne finanční zisk z jddnoho významného zahraničního finančního fondu právě v době, kdy zamýšlí britská labouristická vláda zrušit kličky, jejichž prostřednictvím lze vyhnout se placení daní. Robinson sice zřejmě nejednal protizákonně, avšak vysoce postavený vládní činitel by neměl dělat přesný opak toho, jaká je politika vlády, jejíž je členem: zpochybňuje to jeho postoj občanské angažovanosti. Premiér Tony Blair vyjádřil Robinsonovi plnou podporu a zdůraznil, že jeho vláda se potřebuje spoléhat na úspěšné podnikatele a jejich zkušenosti, není však vyloučeno, že Robinson bude sdělovacími prostředky pro své pokrytectví donucen k rezignaci.
K třetímu incidentu, jímž poškodila labouristická vláda dosti podstatně svou pověst, došlo uprostřed minulého týdne. V živém ranním publicistickém pořadu rozhlasu BBC "Today" interviewoval ve středu ministryni sociálních věcí Harriet Harmanovou ohledně kontroverzního plánu snížit svobodným matkám podporu v nezaměstnanosti známý rozhlasový a televizní reportér John Humphrys.
Vedení Labouristické strany, které bylo už mnohokrát obviňováno, že se snaží manipulovat sdělovací prostředky a veřejné mínění, bylo s ostře vedeným rozhovorem velmi nespokojeno. David Hill, mluvčí Labouristické strany pro sdělovací prostředky, se pokusil společnost BBC vydírat. Napsal šéfredaktorovi pořadu "Today" stížnost, v němž protestoval proti tomu, že prý reportér John Humphrys ministryni pro sociální záležitosti v rozhovoru příliš často přerušoval a nedovolil jí, aby svou argumentaci řádně vyložila. David Hill varoval, že Labouristická strana přeruší veškeré styky s velmi sledovaným, prestižním pořadem "Today", pokud budou i nadále jeho reportéři na ministry labouristické vlády tak přísní.
Politikové se nezřídka uchylují k nátlaku na sdělovací prostředky. Dochází k tomu i v České republice. Jedinou obranou je toto vydírání zveřejnit. Věci daly britské deníky velké množství publicity: Guardian otiskl v sobotu na první straně velkou fotografii reportéra Humphryse s titulkem: Tohoto muže chtějí labouristé umlčet. Věcí se zabývaly podrobně i ostatní noviny. Humphrys se stal hrdinou a celá záležitost se proměnila pro Labouristickou stranu z hlediska publicity doslova v katastrofu.
Jan Čulík
Jak John Humphrys interviewoval Harmanovou
Vzniká další "public relations disaster" - reklamní katastrofa pro Labouristickou stranu.
V 8.15 ráno ve středu 10. prosince dorazila britská labouristická ministryně sociálních věcí Harriet Harmanová do studia 4A rozhlasu BBC, odkud se vysílá pravidelný ranní dvouhodinový živý pořad "Today". O patnáct minut později odešla ze studia po iritované výměně názorů z reportérem Johnem Humphrysem ohledně vládních plánů snížit sociální podporu pro svobodné matky.
Ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru, v ústředí Labouristické strany v Millbank, zuřil Dave Hill, hlavní mluvčí labouristů pro styky se sdělovacími prostředky. Hill napsal hned v devět hodin ráno pořadu "Today" protestní dopis. Pohrozil, že s pořadem přeruší Labouristická strana spolupráci.
Jon Barton, šéfredaktor pořadu "Today", byl šokován, že obdržel tak drsný útok. Ano, interview byl ostrý, ale byl také objevný. Labouristická strana by měla nechat na posluchačích, aby se rozhodli, kdo měl pravdu.
Zde je zkrácený přepis inkriminovaného rozhovoru, který tak rozčílil činitele Labouristické strany, že pohrozili odmítnutím spolupráce s BBC.
John Humphrys: Paní Harmanová, rozhodli jste se realizovat tyto škrty protože chcete anebo protože musíte?
Harriet Harmanová: Ne. Zavádíme tyto škrty, protože říkáme, že nás znepokojuje nízká životní úroveň a život jen na podpoře v nezaměstnanosti a život v chudobě, který vede mnoho dětí, o něž se stará jen jeden rodič.
John Humphrys: Neodpověděla jste na mou otázku, totiž jestli ty škrty zavádíte, protože chcete anebo protože musíte. Rád bych se vás ale zeptal, kdy jste na tuto věc změnila názor, protože před volbami jste velmi jasně tvrdila, ano, říkala jste to velmi jasně, že způsob, jak vyvést svobodné matky z chudoby, je naprosto opačný od toho, co navrhujete dnes.
Harriet Harmanová: Johne, já jsem svůj názor na tuto věc nezměnila.
John Humphrys: Mám vám vaše výroky přesně citovat? I s datem, a vy ho znáte velmi dobře, protože už to citováno bylo.
Harriet Harmanová: Johne, můžete si citovat, co chcete, ale musíte zároveň uznat, že za posledních dvacet let, více než kdo jiný v Dolní sněmovně, hájím zájmy svobodných matek a chci, aby se měly líp. A to, co jsem řekla -
John Humphrys: Ale o to nejde -
Harriet Harmanová: Ne, Ne
John Humphrys: Vy to celé příliš generalizujete a rozšiřujete. Já chci odpověď na tuto jednu konkrétní věc.
Harriet Harmanová: Ne, ne. To co, jsem řekla -
John Humphrys: Řekla jste, že způsob, jak vyvést svobodné matky z chudoby a omezit státní výdaje na jejich podporu není to, že by se rovnou snížily jejich sociální dávky a že by bylo nutno je uvrhnout ještě hlouběji do chudoby. Záznamy parlamentních projevů, Hansard, 28. listopadu 1996.
Harriet Harmanová: Ne. Ale když si přečtete další větu, uvidíte, že jste řekla, že je nutno svobodným matkám pomoci, aby získaly zaměstnání. A když se to vezme během let...
John Humphrys: Ale to už jste řekla, že jim nepomůže, když se jim sníží podpora v nezaměstnanosti.
Harriet Harmanová: Ne, ale řekla jsem, že to, co potřebujeme, není dávat svobodným matkám o pět liber víc než dostávají ostatní rodiny a pak je nechat celoživotně žít z podpory. Máme milión svobodných matek, které se starají o dva milióny dětí a svobodné matky mi říkají, že život z podpory v nezaměstnanosti je slepá ulička...
John Humphrys: Někteří lidé to říkají.
Harriet Harmanová: ... a proto jsem vždycky argumentovala, že svobodné matky potřebují příležitost získat práci, to máme v našem politickém programu a to nyní realizuji. Nenutíme žádné svobodné matky jít do práce.
John Humphrys: Ale budou teď dostávat míň peněz, že ano?
Harriet Harmanová: Ne, uznáváme, že vždycky existuje volba.
John Humphrys: Měla jste odpovědět na to otázku "ano", nikoliv "ne". Když snížíte nějakou podporu, znamená to, že ten člověk, který ji dostává, bude chudší.
Harriet Harmanová: Jde o otázku volby mezi financemi, které jsou k dispozici vládě a ano my činíme volbu -
John Humphrys: Aha, tak tu podporu pro svobodné matky snižujete, protože musíte. To jsem se snažil zjistit na začátku tohoto rozhovoru.
Harriet Harmanová: Děláme to, protože jsme přesvědčeni, že politika, kterou realizujeme, je správná.
(Humphrys se jí nyní znova ptá, zda sama chce realizovat ty škrty, anebo zda musí.)
Harriet Harmanová: Děláme to, protože jsme si zvolili cestu, po které jdeme.
John Humphrys: Chcete nutit svobodné matky, aby šly do práce?
Harriet Harmanová: Pamatujte, co jsme řekli při volbách. Nechodili jsme za voliči a netvrdili jsme jim, že když budou volit labouristy, že zrušíme konzervativní škrty v sociální podpoře a že dáme svobodným matkám více ...
John Humphrys: Ale vždyť jste jim slíbila, že ty konzervativní škrty zrušíte. (Harmanová protestuje.) No, je to tady černé na bílém, zápis parlamentního jednání, Hansard, 1996.
Harriet Harmanová: Ne, ne, říkala jsem jen, že konzervativní přístup byl nesprávný, jeden milión matek musel vychovávat ...
John Humphrys: A proto jste ten konzervativní přístup převzali?
Harriet Harmanová: My jsme ho nepřevzali.
John Humphrys: Převzali jste od konzervativců ty škrty.
Harriet Harmanová: Ne, nabízíme svobodným matkám příležitosti, které dosud nikdy neměly.
John Humphrys: Vy mluvíte jako Alenka v říši divů.
Harriet Harmanová: Ne, ne. Zdůrazňuju vám, Johne, že je to všechno založeno na chápání, co skutečně svobodné matky chtějí.
John Humphrys: V této zemi žije mnoho žen, které mají děti mladší pěti let, a které nechtějí chodit do zaměstnání, protože neexistují levné a kvalitní školky. Říkáte těmto ženám, že budou muset chodit do práce?
Harriet Harmanová: Existuje mnoho žen s malými dětmi, které chtějí pracovat a které nemají kvalitní, levné školky.
John Humphrys: Mluvím o těch ženách, které nechtějí pracovat a ptám se vás na tohle: Říkáte těmto ženám: "Našim cílem je vás přimět, abyste chodily do práce." Říkáte jim toto? Ptám se vás otevřeně a jasně.
Harriet Harmanová: No, já vám taky otevřeně odpovím, Johne, a to tak, že poprvé nabízíme těmto ženám, které mají děti mladší než pět let...
John Humphrys: Ale vy na tu otázku neodpovídáte, vy se jí vyhýbáte!
Harriet Harmanová: Říkám, že bych chtěla, aby tyto ženy dělaly samy, co samy chtějí. To znamená, že mají mít možnost volby.
John Humphrys: No, ale, počkejte: Mnoho z nich chce, abyste jim nesnižovali podporu v nezaměstnanosti.
Harriet Harmanová: Dřív v této věci neměli volbu, protože jim nikdo nepomohl, jak najít pracovní uplatnění. Je to lehčí, když částečně pracujete, nebo když pracujete i na plný úvazek, a máte vyšší životní úroveň, a tímto směrem jdeme.
Dopis od Davida Hilla, šéfa labouristického úřadu pro sdělovací prostředky, šéfredaktorovi pořadu "Today" společnosti BBC, Jonu Bartonovi
Milý Johne [sic],
Po dnešním ranním rozhovoru Harriet Harmanové nabyl problém jménem John Humphrys nových rozměrů.
V reakci na tento rozhovor jsme uspořádali válečné zasedání a vážně nyní uvažuji o tom, že jako celá politická strana ukončíme spolupráci s vaším pořadem, když žádáte členy vlády o rozhovor.
Jednotlivá ministerstva se budou sama rozhodovat, jestli vám poskytnou rozhovor, ale my sami budeme velmi rozvažovat, zda vám kdy poskytneme rozhovor. Nechceme totiž, aby byli vaši posluchači vystaveni absurdním scénám, k jaké došlo dnes ráno s Harriet Harmanovou.
Harriet Harmanová chtěla být interviewována. S rozhovorem souhlasila, protože se domnívala, že bude dotazována ohledně toho, zda bylo vládní rozhodnutí rozumné, a že se bude také mluvit o tom, proč se někteří labourističtí poslanci stavějí proti vládní politice v této věci. Je přesvědčena, že se jí nedostalo možnosti, aby svůj postoj vysvětlila, takže nemohli posluchači dospět k řádnému úsudku.
John Humphrys ji přerušoval tak často, že nemohla řádně rozvinout ani jednu odpověď. Nikdo z toho rozhovoru nemohl být moudrý.
Upřímně řečeno, takhle to nemůže pokračovat. Celý Millbank - nejen ti z nás, kteří se zabávají stykem se sdělovacími prostředky - o tom hovořil, když jsem se vrátil ze schůze v 9 hodin ráno. A to jsem už na té schůzi zaznamenal mnoho hněvivých reakcí na ten rozhovor. Jsem si jist, že posluchači si takovéto rozhovory nepřejí. Nevidíme v tom pro nás žádný prospěch. A politikové nemají možnost komunikovat s veřejností.
Musíme to probrat v osobním rozhovoru, protože teď je tato záležitost už vážná.
|
